Reklama

.

.

středa 1. února 2017

Rovný přístup k patřičné lékařské péči včetně léků bez doplatku



Josef Mrázek
1. 2. 2017
Aspoň v něčem jsme mezi národy světa úplně v popředí, Ústava ČR a Úmluva o lidských právech a biomedicíně zaručují každému občanovi ČR patřičnou zdravotní péči a vše, co k ní nutně patří, aniž by to musel být schopen zaplatit. Je to obrovsky cenná sociální jistota a protože již začala příprava na volby, je nutné si všímat, které volební strany chtějí občany o tuto jedinečnou výhodu připravit. Přiznalo se k tomu ANO a ve snaze vetřít se do koalice s ANO také Kalousek. Podobná motivace se dá očekávat u lidovců i starostů, a u ODS je asociálnost základem programu. Takže ke hlídání toho moc nezbývá, ale odmítnout je třeba i polovičatá řešení.

Ošetřit každého pacienta tak, jak je to z lékařského hlediska správné, dostat za to zaplaceno od veřejné zdravotní pojišťovny nezávisle na pacientově schopnosti zaplatit, a aby to šlo, tak plnit fondy zdravotní pojišťovny s přihlédnutím k výši příjmů jednotlivých občanů, to je řešení dobré pro pacienty i lékaře. Velká většina národů světa nám může tento model závidět. Přesto se u nás najdou občané, kterým vadí, že i chudý člověk má být ošetřen dobře a hledají způsoby, jak to překazit.

Při nahražování čistě státního systému zdravotní péče veřejným zdravotním pojištěním, předpokládaným Ústavou ČR platnou od začátku devadesátých let, nikdo nepochyboval, že bude nutné plně platit patřičnou zdravotní péči o všechny občany státu. Odhadovalo se, že bude stačit zavést odvody pojistného ve výši 13.5 % z příjmů fyzických osob a doplňovat to pojistným placeným státem za nevydělávající občany ve výši, která se bude upravovat vždy v červnu pro nadcházející rok tak, aby byla vyhlídka, že bilance Všeobecné zdravotní pojišťovny bude vyrovnaná. Tak to bylo uzákoněno, ale nebylo to dodržováno, protože omezenost ducha, nebo dokonce zlý úmysl politiků a lidí ve státní správě, bránil v použití tohoto jednoduchého ustanovení.

Znovu se prosazoval názor, že peníze z daní a jiných příjmů státu se nemají používat k placení péče o občany, ale mají se podržet, dokud se nevymyslí, jak je ukrást. Stále se hledalo, co by se dalo z hrazení vyčlenit a zavést další a další „spoluúčast“. Asociálové, které voliči profesionálně oblbovaní stále volili, pořád volali po zvyšování spoluúčasti a zavádění poplatků, přestože vyšším zákonům v ČR platným odpovídá spoluúčast nulová.

Každá spoluúčast nebo poplatek se vyznačuje tím, že je placen samotným pacientem a proto mimo princip solidárního hrazení nákladů na zdravotní péči, který zavedla Ústava ČR. A nejen to. Pacienti jsou dále poškozováni tím, že věci vyřazené ze systému úhrad unikají ze systému regulace cen a pacient je nejen platí sám, ale často ještě mnohem dráž. Proto je hrubou chybou zákona, že výrobce může požádat o vyřazení léku z úhrad a musí mu být vyhověno. Další chybou bylo rozšíření skupiny volně prodejných léků a jejich vyřazení z hrazení. Některé z nich jsou dost drahé a některé navíc nejsou tak bezpečné, aby nehrozilo poškození pacienta. Například krémem s vysokou koncentrací diclofenacu, který je denně vnucován reklamou, lze sice potlačit bolest, ale zároveň také dostat infiltrací do oběhu účinnou látku nebezpečně interagující s léky na srdce.

Mírnění bolesti je podle zákona jedním ze základních úkolů zdravotní péče a proto je vyřazení k tomu potřebných léků z úhrady také chybným rozhodnutím.

Stále není dostatečně dodržována z vyšších zákonů plynoucí zásada, že u každé lékařské indikace musí být patřičné léky dostupné bez doplatku. Tento obtížný úkol kdysi úspěšně řešil pracovní sbor známý jako kategorizační komise pro léky. Od doby jejího zrušení se datuje špatný stav lékové politiky.

Vláda vydává za svou zásluhu, že za léky předepsané dětem a mladistvým a důchodcům se bude doplácet méně, než dosud, ale je to klamání, ve skutečnosti jde o platby, které podle vyšších zákonů nemají být placeny vůbec.             

Ještě horší stav je v zajištování zdravotnických potřeb, technických a materiálních pomůcek pro zdravotně postižené. Týká se to menšího počtu pojištěnců, než poskytování léků, ale řešení je zde komplikovanější. Jak jsme zaostali, je vidět na srovnání úplnosti úhrad a četnosti výměn těchto zařízení a potřeb ve srovnatelných i chudších státech. V tomto směru je před námi Polsko, Maďarsko i Slovensko.

Zcela ostudné jsou poměry ve stomatologii. Česká stomatologická komora vyjednala pro zubní lékaře a jejich sestry brzo po svém založení v roce 1990          
zvláštní finanční fond, v jeho čerpání nepolevovala, a navíc se jí podařilo postupně vyřadit z hrazení pojišťovnou většinu výkonů, až skoro všechny, a uvalit jejich placení přímo na pacienty. To umožnilo mnoha stomatologům  neuzavřít smlouvy s pojišťovnami a chudší pacienti začali být drceni vysokými přímými platbami a nabídkou zuby vytrhnout. Ovšem s tím, že na zubní náhradu nedosáhnou.

Námětem příštího článku bude neschopnost vyřešit obchodování s léky, těžké nedostatky systému pohotovostních služeb, mezery v dostupnosti lůžkové péče, praktických lékařů a ambulantních specialistů v okrajových a odlehlých částech státu, nedostatek lékařů a sester v emocnicích a bude uveden návod k řešení všeho za pomoci peněz, které zbytečně mizí za hranicemi.

6 komentářů :

  1. Je to tak, jak autor popsal a proto velký pozor u voleb. Zdraví je základ života. A jinak se divím, že se to těm stomatologům trpí.

    OdpovědětVymazat
  2. Etický stav českého zdravotnictví se propadá snad ještě více, než je zde ve stručnosti vylíčeno. Vůbec to není jen pro nízké platy nemocničních lékařů a směňujících sester. Je to také např. pro rozvrat postgraduálního vzdělávání lékařů i sester a rozvratu někdejších okresních nemocnic. Je to pro neregulovaný nákup zdravotnické techniky, která je navíc předražená - mj. proto, aby mohly firmy zkorumpovat o nákupu rozhodující lidi. I proto je rozdělení objemu financí v nemocnicích místo ve světě standardních 60 % na mzdy a 40 % na věcné a provozní náklady u nás právě opačný. Nelze ovšem zapřít, že ne bezvýznamnou roli hraje i skrytá korupce lékařů zdravotnickými firmami. Nemám na mysli jen rekreační pobyty pod zástěrkou kongresů, ale také např. přímou participaci na zisku lékáren při předepisování léků. V této oblasti je na lékařích samotných a jejich organizací, aby si udělali pořádek. Pak nebudou jejich platy poloviční oproti platům soudců - a naopak, pokud se stav nezlepší, budou čekací doby na zdravotní péči podobné, jako čekací doby na soudní procesy.

    OdpovědětVymazat
  3. bohužiaľ musím konštatovať že priamym stretom s úradmi v česku som pochopil - pri práci v česku, že systém česka a slovenska nie je kompatibilný - na slovensku je stav taký, že medzi jeho osobným lekárom a lekárom samým je len poisťovňa, a je jedno kde a kým je ten lekár zamestnaný, je to moja voľba a ak lekár má právo ma liečiť, tak do toho nikto nevstupuje, v česku nie - v systéme ostalo veľa socialistického - omedzení, úprav a povolení, hlásení a nariadení - a aj príkazov a moc pečiatky - nedalo sa nijako vysvetliť, že ja mám právo mať svojho lekáa a zamestnávateľ mi nemôže nič v tomto smere nariadiť - len špecializované prehliadky v rámci výkonu povolania ktoré hradí zamestnávateľ - napr. hluk, - a obmedzenie z toho plynúce - o toto v česku nefunguje -

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže byla u nás na návštěvě švagrová ze
      Slovenska.Její matka u nás žila a léčil
      (no spíš už jen držel při životě)obvoďák.
      Švagrová byla v šoku,když se znenadání
      doktor objevil s tím,že se jde podívat na
      babičku.Bez zavolání!Řekla,že na Slovensku
      by se něco takového nemohlo stát,aby přišel
      lékař bez zavolání.Že mají problém se vůbec
      k lékaři dostat bez úplatku.Ve světle jejího
      tvrzení se Vaše jeví jako propaganda.
      Petr Majevský

      Vymazat
  4. Podle současných zkušeností v mém okolí je situace taková, všichni platíme zdravotní ALE odpovídající léčba je pouze pro „vyvolené“. Poslední zážitek v Praze z Thomayerky , bolest zad s velmi omezenou možností pohybu natož chůze 3 hodiny čekání na to, že vše vyřeší recept na léky na bolest – žádná RTG natož infuze – ty si měl dotyčný, který sotva lezl objednat na poliklinice v místě bydliště kam ho však objednali za měsíc. S takovou zkušeností člověk pouze žasne při zprávách o rychlém uzdravení tzv. VIP, kteří si zcela jistě platí zdravotní, pokud vůbec, ve stejné výši jako všichni ostatní.
    Jestli se před rokem 1989 kritizoval tzv. SANOPS pro komunistické pohlaváry, dnes jsme dočkali toho, že lékaři mají – pár vyjímek by se asi našlo – zájem pouze o ty vyvolené a v tomto je Thomyerka extratřída.

    OdpovědětVymazat
  5. A je zajímavé, že Ústavní soud se vyslovil k tzv. regulačním poplatkům, že neodporují ústavě. Skutečně neskutečné. T

    OdpovědětVymazat