Reklama

.

.

sobota 25. března 2017

Ministr, elektronický generátor a soudci


Zdeněk Jemelík
25. 3. 2017    ZdenekJemelik
Lobbistický server Česká justice přinesl v článcích z 22. a 24. března 2017 podrobnou informaci o potížích ministra spravedlnosti Roberta Pelikána na zasedáních podvýboru pro justici a soudní samosprávu a ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny při projednávání návrhu na zřízení elektronického generátoru přidělování kauz jednotlivým soudcům. Narazil na zeď odporu významných představitelů soudnictví a s nimi sympatizujících poslanců. Soudci zde vystupovali jako lobbisté, hájící své kastovní výsady.



Přitom ministrův záměr je pohotovou reakcí na zvýšený zájem odborné veřejnosti o míru neovlivnitelnosti současného způsobu přidělování věcí soustavou rotačních „koleček“. Měl jsem příležitost sledovat úsilí obhájců o prověření zákonnosti přidělení věci v některých velkých kauzách. Ukázalo se, že systém je poněkud méně průhledný, než se uvádí, takže dobrat se pravdy je obtížné. Přidělování elektronickým generátorem by kličkování mezi „kolečky“ znemožnilo a bylo by průhledné.

Zájem o tuto záležitost vyvolaly pochybnosti o zákonnosti svěření některých konkrétních případů jejich soudcům. Jejich důvodnost podporují „příklady ze života“, např. odebrání Vrchním soudem v Olomouci kauzy soudci Krajského soudu v Brně pro nezákonnost jejího přidělení a následné zproštění novým soudcem obžaloby obžalovaného, jemuž původní nepříslušný soudce uložil sedmiletý trest odnětí svobody. V jiném případě ještě před podáním obžaloby policisté v průběhu vydírání obviněného za účelem získání křivého svědectví dali najevo, že vědí, který soudce bude věc soudit. Jejich předpověď se splnila. Buď měli jasnovidné schopnosti nebo možnost systém rotačních „koleček“ nějak obejít. Závažnost nezákonného přidělení věci soudci je dána skutečností, že i u jinak bezvýznamných případů vždy dochází k popření ústavou chráněného práva na zákonného soudce. Tam, kde neplatí ústavní práva, končí právní stát.

Nesoulad mezi ministrem a zmíněnými činiteli není novinkou. Dlouhodobě trvá stav vzájemného neporozumění, který se projevuje celkem pravidelně při každé vhodné i nevhodné příležitosti. Vysocí představitelé justice jsou zkušení lidé s vysokou autoritou, kteří svého postavení často využívají ve prospěch kastovních výsad. Ačkoli formálně ctí rovnost tří sloupů dělby moci v demokratickém právním státě, ve skutečnosti si nárokují nadřazené postavení nad ostatními složkami státu a společnosti, ačkoli jim nepřísluší. Jejich mínění ovlivňuje názory poslanců, kteří nahrazují svou nezpůsobilost orientovat se ve složité právní problematice nekritickým přijetím jejich vysvětlení odborníky. Soudci tak odporem proti ministrovým návrhům mohou podstatně ztížit i znemožnit jejich přijetí Parlamentem.

O příčinách jejich paušálně odmítavého postoje k Robertu Pelikánovi a jeho záměrům lze pouze spekulovat. Je možné, že je popouzí zjevná neochota mladého ministra, postrádajícího soudcovské nebo státnězástupcovské zkušenosti, řídit se jejich představami, zdůrazněná jeho snahou řídit resort podle své hlavy. Zcela určitě jejich vztahu k němu neprospívá jeho vlažný vztah k jejich usilování o ustavení soudcovské samosprávy. Ministr svůj postoj vysvětluje obavami, že institucionální posílení nezávislosti soudů a soudců by vedlo k prohloubení zapouzdřenosti justice. Vyvrácení jeho obav by bylo nesnadné, ne-li nemožné.

Je ovšem možné, že odpor proti zavedení elektronického generátoru je pouze projevem přirozeného soudcovského konzervativismu a jím podmíněné nechuti k zavádění novinek. V minulosti se projevil například při zavedení zvukového záznamu trestního řízení, kdy některé soudy a někteří soudci používání příslušného vybavení soudních síní přímo bojkotovali. Časem se ale novinka vžila a domnívám se, že i její někdejší odpůrci dnes její praktičnost oceňují. Totéž by se určitě zopakovalo v případě zavedení elektronického generátoru.

Ministrův záměr odejmout předsedům soudů pravomoc řídit přidělování případů jednotlivým soudcům samozřejmě zužuje prostor jejich působení, ale není zásahem proti nezávislosti soudů, neboť stroj by neuplatňoval svůj názor a vůli, pouze by neosobně přiděloval kauzy podle zadaného algoritmu. Všichni předsedové soudů se dušují, že u jejich soudu se důsledně uplatňuje přidělování věcí podle neosobních pravidel, zakotvených v rozvrhu práce, takže k zavedení generátoru není důvod. Ale vzrušení, které v nich ministrův nápad vyvolal, je usvědčuje z „másla na hlavě“: stává se to sice velmi zřídka, ale někdy přece jen se vedení soudu hodí přidělit věc účelově vybranému soudci. Tuto cestu by jim elektronický generátor uzavřel.

Zavedení elektronického generátoru by vyřešilo citlivý problém, proto by realizace projektu měla být prospěšná. Ale jeho naléhavost je přesto třeba posoudit z hlediska přiměřenosti finanční náročnosti projektu ve vztahu k četnosti výskytu zmíněných nepravostí. Jinak řečeno, je na místě otázka, zda je případů nezákonného přidělení věci tolik, aby se vyplatilo investovat do zřízení a provozování generátoru. Možná by se dalo dosáhnout téhož účinku dlouhodobým trpělivým uplatněním zásady, že každý zjištěný případ nezákonného přidělení případu a také jeho vědomého přijetí najde odezvu v kárném řízení a v odebrání soudcovského mandátu. Kárná pravomoc je ale v rukou předsedů soudů, vybavených pravomocí kárných žalobců, a od nich nelze očekávat, že by chtěli takovou doktrínu ve svém rozhodování uplatňovat.

Elektronický generátor řeší pouze přidělování meritorních žalob. Nevyloučí nepravosti v přidělování věcí v přípravném řízení trestním, kterých je zcela jistě podstatně více. Poprask kolem zrušení rozsudku nad Davidem Rathem rozhodnutím Vrchního soudu v Praze odhalil slabiny soudcovského rozhodování v této oblasti. Zde šlo primárně o nedůslednost či nedbalost při povolování odposlechů, ale lze mít pochybnosti také o uváživosti rozhodování o návrzích na povolení domovních prohlídek a zejména na uvalení vazby. Ve všech případech příčinou vydání pochybného rozhodnutí může být účelový výběr soudce, vstřícného vůči jakýmkoli nesmyslným návrhům státních zástupců, uskutečněný volbou osloveného soudu či soudce. V případě vazebního řízení, pro které platí přesné procesní lhůty, lze výběr soudce ovlivnit načasováním zadržení obviněného tak, aby o uvalení vazby rozhodl o weekendu žurnální soudce, jehož harmonogram služeb určuje rozvrh práce, takže je dopředu znám.

Kdyby tato cesta k ovlivňování rozhodování soudu ve vazebním řízení nefungovala, státní zástupci by neměli např. důvod odvléci obv. Shahrama Abdullaha Zadeha k vazebnímu řízení z Prahy až do Znojma, do rukou soudkyně, která nevěděla, že Anglie je součástí Evropské unie.

Ať jsou důvody špatného vztahu představitelů justice k ministrovi jakékoli, nelze přehlédnout, že projednávání jeho návrhu probíhá v časové tísni, dané blížícím se koncem volebního období. Vstupy soudcovské lobby do jednání Poslanecké sněmovny mohou svými účinky vést k tomu, že se nepodaří dovést legislativní proces do konce.

Časová tíseň je také důvodem nepřiměřenosti vzrušení, jež vyvolaly návrhy na změny trestního řádu, které předložila vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro reorganizaci policie: i kdyby jim ministr spravedlnosti nekladl odpor, s jejich projednáním v tomto volebním období nelze počítat. A v předvolebním chaosu není ani naděje na zásah proti výstřelkům v chování Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Za nimi se ovšem skrývá podivný přístup k vlastní odpovědnosti nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který chování olomouckých žalobců toleruje, pokud je dokonce nepodněcuje. To je ovšem poslední záležitost, kterou by se odpovědní činitelé chtěli před volbami zabývat.

19 komentářů :

  1. je skutečností, že přidělování případů je záměrně manipulováno, tak aby politická a bankovní oligarchie pokud možno vždy dosáhla svého, rozsudku, který zamete zločiny pod koberec.
    Sám jsem se stal obětí takové manipulace v kauze proti ČS as. Po přidělení soudkyně na prvním stupni mi můj advokát neustále vnucoval, abychom žádali soud o prominutí poplatku. Ve všech stupních byl náš návrh zamítnut a z čista jasna nám soud přidělil v prvním stupni JUDr. Stamidisovou. Tentokráte stál soud více jak 270 000 Kč. A výsledek Soudkyně v prvním stupni došla k závěru, že žalobce je "chronický stěžovatel" a podstatou žaloby se vůbec nezaobírala. Stejně tak jednala u VS JUDr. Žáková a JUDr. Ferešová (tu třetí "hvězdu" už jsem vypustil z paměti). Tento triumvirát dokonce při zahájení jednání nechal vyvolat úplně jiný případ a v průběhu jednání nevěděl zhola nic o věci samé.
    V jiném řízení zase figuroval jako dozorující soudce JUDr. Jirsa. Zastupoval jsem se sám, neboť jsem nemohl sehnat slušného advokáta proti bance. to, co mohl soud rozhodnout usnesením bez nařízení jednání trvalo soudkyni Mgr. Lucii Wagnerové tři roky. A tak bych mohl pokračovat třeba o protiprávních rozsudcích na OS 3, ...
    Když do nejvyšších pater justice postupují představitelé justiční mafie, nedivte se, že justici nikdo nevěří, že soudy vynášejí rozsudky na objednávku.
    Namátkou jde o Jirsu, Vávru, Šámala, Rychetského, ...
    Ani ostatní soudy nejsou ušetřeny obsazováním pozic "rodiny". Oni si hoši vybírají své adepty již mezi studenty na fakultách!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iluze právního státu se nám jaksi rozplynula. Soudit se můžeme. Ale jenom navzájem mezi sebou dole. Jakmile dojde ke sporu mezi někým dole s někým nahoře, nastupuje vliv peněz a moci.
      Nepřímo nám tím systém říká, že pravdu v každém sporu má ten bohatší a soudit se s ním je ztrátou času. Navenek to může působit jenom možností bohatých, najmout si lepšího právníka. Jenomže porušování zákonů je stále častější a stále hlubší. Tak že ani schopnější advokát už nemusí stačit. Tak že si mafie musí kupovat stále častěji i soudce.
      A nenechme se mýlit. Korupce již neprobíhá systémem, rozsudek za nějaký ten milion v krabici od vína. Mafie postoupila o několik kroků dál a prokázání by mohlo dovolit pouze prokazováním původu majetku soudců.
      Ale to je v zemi, kde je něco takového nemožné dosáhnout ani u volených zástupců, sci fi.

      Vymazat
  2. Vybavila se mi také jedna životní zkušenost s českou justicí. Rodiče koupili kdysi, ještě za bolševika, chalupu. K chalupě byly vázány ještě nějaké zemědělské a lesní pozemky, na kterých v oné době hospodařily st. lesy, resp. st. statky. Tyto pozemky nešlo tenkrát prodat. Existovaly pouze možnosti, buď je darovat novému vlastníkovi chalupy, nebo darovat státu a nebo si je ponechat. Majitelka se rozhodla, že je daruje rodičům.
    Pak přišel listopad 89 a restituce. Doporučil jsem rodičům, aby o tyto pozemky zažádali, a to ze dvou důvodů. Za prvé jsem tak nějak tušil, že skončila doba, kdy ještě dostaneme něco zadarmo a za druhé proto, že mezi oněmi pozemky byla i zahrada přiléhající přímo k chalupě. Pozemky jim byly vydány, ale pak se stal ministrem zemědělství Lux. Ten vydal novelu restitučního zákona, ve které se mimo jiné měly zrušit darovací smlouvy uzavřené pod nátlakem. Nic proti ničemu, ale týkaly se i smluv, které se netýkaly pouze státu, ale i třetích osob. Byl jsem původně v klidu, protože v našem případě o žádný nátlak nešlo. Jenom původní majitelka měla nenažrané děti, které si nechali dobře poradit. Tak že jsme se sešli u soudu. Soudkyni, která rozhodovala, stačilo pouze to, že původní majitelka třikrát prohlásila, že na ní při podpisu kupní a darovací smlouvy u notáře byl činěn nátlak, který nedokázala specifikovat. Soudkyně darovací smlouvu zrušila s odůvodněním, že prodávající byl činěn nátlak, ale že si ho kupující strana nemusela všimnout.
    Jestli jsem si do té doby nedokázal představit zmanipulovaný soudní proces, byl jsem po tomto rozhodnutí o tuto zkušenost bohatší. Říká se tomu tuším rozhodnutí na politickou objednávku.

    OdpovědětVymazat
  3. Naše soudnictví je prolezlé korupcí a mafiánskými metodami. Stačilo by se podívat na majetkové poměry soudců a většina by nebyla schopna prokázat čistý původ majetku. Druhá věc je ta, že snad většina soudců jsou ženy. Nejde o to, že ženy, ale jaké ženy, typicky tlusté, neupravené machny, což už samo jaksi naznačuje úroveň a kulturu, kterou tento společenský "stav" má. Samozřejmě toto nebudí příliš mnoho důvěry na pohled. Navíc, soudkyně ženy jsou snadněji vydíratelné než muži.

    Nevím o tom, že tento soudcovský "stav" by měl nějaký Kodex, tak jak tomu je na Západě. Další a podstatná věc jsou výsledky práce tohoto "stavu". Jestli jeden soudce vynese rozsudek v jedné kauze a soudce vyšší instance tento rozsudek zruší, tak 1 ze 2 soudců pracuje špatně. Toto lze aplikovat na většinu kauz a lze tedy říct, že 50% soudců pracuje špatně. V případě, že se kauza dostane ještě k vyšší instanci a ta rozsudek zruší, tak už se jedná o 2/3 soudců, kteří pracují špatně. Trochu zjednodušené, ale mám za to, že statisticky by se to dalo potvrdit. No a tito soudci mají definitivu. O stavu justice v Praze je zbytečné hovořit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už několikrát se stal případ, kdy český soud nějak rozhodl a věc se nakonec dostala až před mezinárodní tribunál, který český verdikt roztrhal na kusy. Vyplynuly z toho různé sankce a náhrady škod, které šly ovšem na bedra daňových poplatníků. Nikdy jsem neslyšel, že by hmotnou odpovědnost za čistě diletantský rozsudek nesl konkrétní soudce.
      Hmotná odpovědnost soudců je také na stole. On je každý demokrat a ochráncem "utiskovaných" jenom do chvíle, než má otevřít vlastní peněženku.
      Mockrát mne napadlo, kolik by jsme měli bojovníků za divokou přírodu, kdyby do spolků těchto bojovníků netekly miliony z našich daní, a kdyby museli tito bojovníci nést následky svého počínání.

      Vymazat
  4. havlovi a sokolovi falešni soudci musi byt prohlašeni za svate a pravdomluvne nesmrtelne a nedvolatelne na věčne časi kdyby nahodou umřeli tak vykopat a povolat na mista nejvyšši pač nejsou lidi teda ti kteři by ty kejkle dokazali halt kapitalismus vyzvoněny kličky to jsme přeci chtěli

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chtěla příroda! Její neodvratné zákony, které určily, že Žid(obolševik) nevlastní žádnou kulturně tvořivou sílu, neboť nevlastní a nikdy ani nevlastnil idealizmus, bez kterého neexistuje žádný skutečný vyšší vývoj lidstva ...

      Vymazat
  5. Dnešní soudy ve většině případů stoji za velké H..o!
    Není absolutně možné aby normální člověk soud vyhrál, pravděpodobnost je stejná asi jako při sázení v loterii zlatých jedenáct. Vyhrajete maximálně to, že nemusíte platit soud a poplatky za advokáta.
    Václav

    OdpovědětVymazat
  6. Koukám kolik máme odborníků přes justici. Já mám jednu radu jestli můžu,zmenšit dvůr a zvětšit bič.Jinými slovy, ubrat peněz a přidat práce.
    lada

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem napevno přesvědčen, že soudci jsou v drtivé většine banda podplatitelných lumpů, bezskrupulozních a bez svědomí. Právo vysoudit si spravedlnost v této republice pro bežný lid n e e x i s t u j e.
    Někdo to svádí na staré komunistické soudce, ale mladí šmejdi kolem 40 let vyznávají pouze jednoho pána a to jsou peníze, potom ještě peníze a nakonec peníze. Pokud by platilo, že na každou svini se vaří voda, tak mezi touto zběří by mel být největší počet sebevražd ze špatného svědomí. Když rozhodnou ve prospěch toho kdo zaplatí bakšiš, tak nic neriskují. Jim se nic nestane, svoje úplatky mají a náhradu, pokud nemáte tu smůlu, že se dostanete do řetězu soudcu co spolu mluví i ve vyšších instancích a stojí vás náklady ohromný peníz a vyhrajete až co možná na nejvyšší instanci, tak platí stát, tedy my. Pan soudce už dávno soudí jiné uplacené kauzy. Maximálně mu řekne šéfgauner, vlastně hlavní soudce: ty Karle, ne tak okatě. Ne že by měli strach pred spravedlností, janom se bojí ještě větších gaunerů než jsou oni.

    OdpovědětVymazat
  8. Jednou nepochybne dopadne spravedlnost i na justici. Soucasny stav je jenom takove "kazdy chvilku taha pilku" a ti kterych se soucasna justice dotkla svyma poskvrnrnyma pacickama si nebudou vymahat spravedlnost zase po soudech. Zase jenom pres justici.
    A nepochybne to bude kruta spravedlnost.Protoze uz Jezis rikaval svym ucednikum: nesudte, aby ste nebyli souzeni.
    Svet se meni ale ty zakladni pravidla zustavaji. A precedens ze soudci jsou jmenovani na dozivoti a jsou neodvolatelni muze mit klidne i jinej dopad,treba se skracenim zivotnosti.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. TEN STAV TRVÁ JIŽ TŘICET ROKŮ!
      A NENÍ V DOHLDU, ŽE DOJDE K NĚJAKÉ ZMĚNĚ.
      Jen jako příklad:
      Ředitel úseku právního ČS as Prof. JUDr. Liška jako nejvyšší představitel Legislativní rady vlády připravil cestičku zákonu o privatizaci VŠECH SOCIÁLNÍCH DÁVEK ČESKÉ REPUBLIKY, povinně převáděných ze státu do soukromé banky ve výši 247 000 000 000 Kč ročně!!! Parlament a vláda pak vypsala soutěž mezi komerčními bankami, aby vybrala tu, která se o čtvrt bilionu korun ze státního rozpočtu nejlépe postará. A světe div se. Vyhrála to ČS as., kdo jiný.
      Pan Liška odkráčel středem do soukromé sféry.
      Že o tomto kolosálním projektu nevíte nic? Chyba, jedná se o dobře známé S-karty.
      Jde o dalekosáhlý tunel, který schválila vláda a parlament. Nikdo, ani KSČM na tuto rozkrádačku neupozornil. Teprve, když jsme o věci začali psát v Parlamentních listech a i tady, potichu z rozkrádačky státní představitelé vycouvali. ČS as slíbili odškodné 300 mega.
      Dnes s. Liška přednáší na jedné věhlasné západočeské univerzitě.
      Jak příznačné.

      Vymazat
  9. Výkon soudní moci je subjektivní. Objektivizuje se občas ve prospěch přání jak strany souzené tak , soudící. Těžko říci, jako měrou kdy a kde hraje roli korupné. Jen bláhový hledá u soudu spravedlnost a nevím, co třeba říkají statistiky o příčinách sebevražd ve vztahu k nesprávným výrokům soudu. Nechtěl bych být v kůži soudce, odpovědného třeba za zmařený lidský život. V tomto ohledu jsme za posledních sto roků nepokročili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. mě okradla parta ze spořky. dva podvodníci padělali můj podpis a převedli veškeré mé finanční prostředky na sebe. Když jsem to zjistil, podal jsem TRO, stížnost bank. dohl. ČNB, ÚOOÚ, všem kontrolním orgánům ČS as, tehdy stoprocentně vlastněným státem. Osmnáct roků jsem se soudil. O všem věděli jak PČR, tak STZ, soudu jsem označil pachatele, způsob spáchání trestné činnosti i zločince z řad banky a státu, kteří se přímo podíleli na trestné činnosti. Stížnost pro porušení zákona byla doručena Rychetskému, Čermákovi a později Němcovi. Stížnost MF byla doručena Bohuslavu Sobotkovi, korespondence probíhala s nám. min. fin. Prouzou. TRO šlo přes krm. PČR Ing. Macha, Bartolomějskou STZ pro Prahu 1, JUDr. Huškovou a v bance namátkou J. J. Stack, GŘ ČS as., JUDr. Petr Liška ředitel úseku právního centrály, atd. Zvláštní pozornost si zaslouží JUDr. Eva Pavelková. Ta vedla zastupování spořky s výslovným pověřením GŘ osmnáct roků. Za tu dobu mi všichni jmenovaní hoši a děvčata z banky tvrdili a to i do zvukového záznamu, že vedou můj podnikatelský. účet bez řádné písemné smlouvy i sedm roků po jeho založení. Deset roků jsem nesměl vidět doklad o převodu peněz, který jsem údajně podepsal. Když jej zpřístupnili, soudní znalec z kriminalistického ústavu jednoznačně vyloučil pravost mého podpisu. Bankovní dohled ČNB mi opakovaně doporučoval abych se obracel na orgány ČS as., místo aby proti pachatelům trestné činnosti v bance sám zasáhl. Vedoucí vnitřního auditu spořky pí Ventová do protokolu u soudu lživě uvedla, že podpis je pravý. JUDr. Nejedlý z ÚOOÚ, který školil státní úředníky jak se vyhnout zasahování do práv na ochranu osobnosti konstatoval, že se jedná o "systémovou vadu" a tím věc uzavřel! Zneužití mého jména, podpisu, snižování mé důstojnosti i ze strany soudů tohoto chlapce nezajímá. Podání k ÚOOÚ jsem podal vůbec mezi prvními v roce 2001. Tehdy jsem jedmal osobně s JUDr. Maštalkou. Naposledy jsem se obrátil na ÚOOÚ v roce 2016. Tehdy jsem jednal písemně i osobně s první místopředsedkyní JUDr. Kučerovou, která tak ráda poučuje ostatní, jak neporušovat zákon. Z vyjádření ÚOOÚ nesmím jako navrhovatel stížnosti nahlížet do dokumentace k případu a ÚOOÚ mi nikdy nedala písemné vyjádření jak postupovala proti ČS as ve věci zneužívání mých osobních údajů, ke kterým docházelo opakovaně po dobu nejméně osmnáct roků.
      Co dodat? Snad zavést zase zvykové právo.

      Vymazat
  10. Zabýváte se tady naprostýma kravinama, to proboha nevíte, že se vrátil Vážený premiér Bohuslav Sobotka ze summitu v Římě a že má rýmu? To je mnohem závažnější problém, když na něj teď budeme všichni v dobrém myslet a držet mu palce, choroba snad brzy ustoupí a náš premiér bude opět zdráv a bude moci pro nás zase naplno pracovat. Milující občan.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. určitě, tak jak jsme "v dobrém" mysleli celé měsíce na kardinála Vlka.

      Vymazat
  11. Soudce bez rodiny a rodu jmenovaný Politickým Prezidentem bez rodiny a rodu je Hlava co smrdí.
    Systém Zákona dárců Bankovka Feudál maká břitce u výhry Skutečná spravedlnost k jejich dalšímu znemožnění.A tak si naiva cestou k soudu dláždí cestu do pekel,když Bankovního Feudála upozorní na skulinu ve Fašismu.Staré dobré Právo v ruce Soudy v paži.

    OdpovědětVymazat
  12. Soudci jsou také jen lidé, byť svým postavením jsou řazeni do jejich čela. Ale jak se říká, ryba smrdí od hlavy a stará známá věc, kdo má hodně, chce i o hodně více. Proto i lidé s privilegovaným postavením nad plebejci se nemohou postavit mezi občany, ale jen se držet šosu kapitálu. Ten je platí, ten je korumpuje, ten jim poroučí - tak jako dříve šéfíci KSČ. Nic se nezměnilo, jen bohatší jsou ještě bohatší a chudí ještě chudší. Podle pravidel života v kapitalismu.

    OdpovědětVymazat

Reklama