Reklama

.

.

pátek 3. března 2017

Národy začínají dýchat: Multi-svět jde proti Novému světovému řádu. Ostudné dědictví "humanitárního" bombardování. Probudí se na kost ohlodaná země? Velké Srbsko není jen iluzí


Alexandr Dugin
3.3.2017  Katehonpřeklad Radim Lhoták

Alexandr Dugin přináší svůj úhel pohledu na možnost vzkříšení přizabitého Balkánu v kontextu současných změn, které míří spíše k obnovení multipolárního uspořádání, jež je noční můrou budovatelů Nového světového řádu.


Na Balkáně se v lednu rozhořel skandál v souvislosti s nedávnými prohlášeními prezidenta Republiky srbské Milorada Dodika. Ten řekl, že vytvoření Velkého Srbska je cesta ven ze slepé uličky. Do níž se dostalo srbské obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny, stejně jako odtržené Černé Hory, jejíž kriminální vláda vytrvale usiluje - proti vůli absolutní většiny Černohorců - o vstup do NATO. A to právě v době, kdy se Evropská unie a NATO zmítají v krizi a hrozí jim rozpad.

Dodik je zkušený politik dobře chápající tržní konjunkturu a zdaleka to není žádný radikál. Je ovšem srbský vlastenec a nikdy to neskrýval. S velkými obtížemi a ve složité situaci zachránil Republiku srbskou (původní název zní „Republika Srpska“, nezaměňovat za Srbsko – srbsky „Srbija“ – pozn. překl.). Posílil její suverenitu v rámci bosenské federace a zaštítil zájmy a identitu Srbů v ní.

Ale v politice byl vždy realista jasně rozlišující, co je již možné a na co je ještě příliš brzy. A tento korektní a věcný politik najednou mluví o Velkém Srbsku jako o alternativě k nevelké Bosně, v níž Srbové s jejich národním uvědoměním prostě nemají místo. S čím to souvisí?

Zdá se, že i na Balkáně začíná působit vliv Trumpvy kontrarevoluce.

Ohlodáni na kost


Postupně se ukazuje, že unipolarita (ovládání světa z jediného centra, z USA, pozn. překl.) je u konce. Stejně jako ujetá a nestoudná kritika prezidenta Trumpa ze strany globalistů, kteří mizí z amerického establishmentu současně se slzami loučení nebezpečného neumětela Obamy. Není proto vyloučeno, že začíná budování multipolárního světa. A je třeba mnoho věcí udělat znovu a jinak.

Jugoslávii na kost rozervali a Srby ponížili, rozehnali, utlačili a srazili na kolena ve zcela odlišných podmínkách – v 90. letech a částečně na počátku 21. století, kdy byli globalisté a zastánci unipolárního Nového světového řádu naopak na koni. Západ posiloval svoji hegemonii jako celek. USA vládly všem a Evropská unie jim otrocky a servilně sloužila. Také Rusko bylo slabé a zpočátku se samo rozpadalo za éry liberálů a Jelcina, kteří ostudně zradili srbské spojence. Ale Rusko bylo nuceno hrát podle pravidel globalistů a pokud se jim odvážilo postavit v přímé konfrontaci, tak jen v případě nejnaléhavějších otázek.

V takových podmínkách se utvářela současná situace. Všem národům bývalé Jugoslávie byla dána možnost se oddělit či spojit. Všem - jen ne Srbům. Ze Srbů udělali obětní beránky. Roztrhali je a rozptýlili do několika států. Mstili se jim. Ale byl to symbolický trest: všem bylo totiž jasné, že ponižováním Srbů vyhrožovali Rusku, aby pochopilo, co ho také čeká, pokud se vzepře a přestane podléhat vlastní nemohoucnosti.

Nový svět?

Ale v jistém okamžiku se něco zásadního změnilo. Změnilo se samotné Rusko. Putin se postavil na stranu hrdé suverenity. A hned byly Cchinvali (hlavní město Jižní Osetie – pozn. překl.) a Krym naše, a následovalo Novorusko. A neporazitelný globalistický Nový světový řád zakolísal, protože náhle nebyl schopen Rusko zlomit. Trumpovo vítězství je průvodní příznak zlomu.

Nyní začínáme žít v jiném světě. Postglobálním. Teď už není globalizace před námi, ale za námi. Totéž postihlo komunismus v SSSR. Samotní komunisté si mysleli, že socialismus je lineární pohyb vpřed, ale čas ukázal, že je přinejmenším cyklický. A řeč o Velkém Srbsku z úst politika tak uvážlivého a zásadového ve svých slovech i činech, jakým je prezident Republiky srbské Milorad Dodik, znamená signál. Signál, že všichni Srbové by se měli začít probouzet. Je čas.

Velké Srbsko by mělo být vytvořeno a bude vytvořeno. Chorvaté z Hercegoviny mohou být také sjednoceni s Chorvatskem, pokud si to přejí. A pokud nebudou chtít, je to jejich volba. Neexistuje žádný důvod, proč by Srbové měli žít v různých státech. Všechny srbské menšiny budou vzaty pod ochranu Velkého Srbska. Koneckonců Srbové – to je Říše a ne nějaký malicherný nacionalistický stát. Za tuto svoji pravoslavnou imperiální misi Srbové také pykají.

Čas na úklid

Problémem ovšem není jen vnější tlak – za současných okolností by mohl být zanedbán. Pokud se bude jednat korektně a zákonně, aby se zabránilo provokacím, vše může být provedeno mírumilovně. Ale pro daný účel musí Srbsko, jako takové, dát přednost autentickým srbským postojům a nikoliv globalistům.

Srbský národ je má i bez toho. Brzy budou prezidentské volby a nejvíce pravděpodobný kandidát na výhru je současný prezident Srbska Tomislav Nikolic. Docela vhodný adept pro vybudování Velkého Srbska.

A v Černé Hoře, kde zatím vše ovládají zrádci směřující svou malou zemi do NATO, to také nemůže pokračovat věčně: před námi je srbské jaro – jaro pro srbskou zemi. Lhůtu na manipulace globalistů pomocí barevných revolucí Srbsko vyčerpalo. Ale Velké Srbsko by se ze sloganu mohlo změnit v projekt, v ideologii, v teorii.

Nezbytné je také přehodnotit osud Kosova a vztahy s různými evropskými zeměmi. Nnutné je vzít v úvahu hrozící kolaps Evropské unie, a také to, jak se budou vyvíjet kontakty s ostatními balkánskými zeměmi. Rusko bylo vždy na Balkánu aktivní. Ne, opravuji, vždycky ne, ale vždy, když bylo silné. Jako je teď. Proto srbské „jaro pro Říši“ není dílem pouze bratrů Srbů, ale také Rusů.

- - -

23 komentářů :

  1. Zjednotenie Srbov v jednom štáte je isto chvályhodná myšlienka.Boli by silnejší v boji s Albáncami, keby sa spojili aj s Macedóncami do jedného štátu.Rusko umožnilo Nemcom sa spojiť do jedného štátu a za odmenu Nemci rozbili Juhosláviu na viaceré štáty, ale Srbov rozdelili.Rusko môže diplomatickou cestou pomôcť k zjednoteniu Srbov. Sú to aj naši bratia, ktorí nám v minulosti veľmi. pomohli.

    OdpovědětVymazat
  2. Byl čas Románů, později čas Germánů.
    S Ruskem začíná čas Slovanů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To říkal jeden můj ruský známý, s kterým jsem byl shodou okolností ke konci devadesátých let na návštěvě Bavorska. Čučel na všechno jak puk. Ja vlastně taky. Pchybuju, že ten gigantický rozdíl v rozvoji se podaří překonat v nějaké perspektivě života jedince.

      Vymazat
    2. Možná dá, možná nedá. Číňané do v praxi dokazují a my koukáme jak puci. Němci na rozdíl od Rusů dnes už nemají před sebou perspektivu lepšího života. To je ten rozdíl.

      Vymazat
  3. Sjednoceni Němců není dokončeno ani náhodou. Muselo by se připojit Rakousko, jižní Tyrolsko, německy hovořící část Švýcarska, Alsasko a Lotrinsko a další. Vznikl by tak vpravdě 100 milionový gigant s HDP dvakrát větším než má Frnacie, Anglie, Itálie a Rusko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Východní Německo, část Bavorska a Rakousko (až po severní Itálii) patří mezi původní slovanské země, Sověti se tedy netlačili nikam, kde by před tím nebylo souvislé slovanské osídlení a východní Berlín si jako vítězná mocnost měli podržet. I pro naši bezpečnost, neboť nyní budeme díky führerce Merkelové znovu vůkol obklíčení nácky tentokrát islámskými. Historická zkušenost ukazuje, že prezident Beneš se v orientaci na Rusko jako mohutné slovanské dubisko nemýlil.

      Vymazat
    2. Chtěl jsem jen Vaše správné informace doplnit, že i Britové a Skotové jsou původně slovanským kmenem. Ostatně London je čistě slovanské slovo dokládající původ jeho obyvatel. "Don" je velmi staré slovanské označení pro řeku a pokud lidé postavili v loně (v lůně) řeky město, nazvali je "London". Velmi prosté, jednoduché. To, že dnes Britové a Skotové, ale také ostatní Anglo-Sasové nemluví slovanským jazykem, je dílem velmi propracovaných myšlenkových postupů, které si kladly a stále kladou za cíl energeticky a myšlenkově "přeprogramovat" Slovany na otroky uctívající zcela odlišné hodnoty (peníze, slávu, sex, žrádlo, drogy, kariéru, módu apod), než jaké měla v sobě jejich původní víra a kultura. Jde jen a jen, velmi jednoduše řečeno, a odvěký boj mezi dobrem a zlem či mezi Světlem a Temnotou.

      Vymazat
    3. Poslouchejme Dugina, jednho z největších současných ruských myslitelů! Ve své knize Velká válka kontintentů píše mimo jiné toto:
      "Hitlerovo převzetí moci neobyčejně posílilo pozice kontinentální lobby. Od r. 1934 agentura GRU začíná připravovat německo-ruský strategický svazek, kulminující v paktu MolotovRibbentrop.
      Stalin definitivně prokazuje náklonnost k eurasijské orientaci v domnění, že atlantistické tendence nacionálního socialismu odpoutají pozornost anglosaských mocností a že v takové situaci lze nakonec učinit krok k likvidaci mocné atlantistické lobby uvnitř SSSR. Začíná se likvidace leninské gardy. Všechny stalinské procesy, vypadající někdy jako absurdní a naprosto bezdůvodné, byly ve skutečnosti hluboce zdůvodněny na geopolitické úrovni. Všechna pravá a levá spiknutí jsou nepochybnou reálností, třebaže se Stalin neodhodlal přímo pojmenovat a obvinit celou atlantistickou lobby, již odedávna činnou v sovětském vedení. Byl nucen maskovat své výhrady k té či oné skupině vysoce postavených kádrů do náznakových obvinění a alegorických nálepek.
      Stalin likvidoval agenty vlivu nového Kartága jednoho za druhým, ale i opačná reakce byla n nezvratná. Obzvlášť vážným úderem proti eurasijské lobby byla likvidace představitele polární lóže v lůně Rudé armády – maršála Tuchačevského. Byť v tomto případě msta atlantistů na Tuchačevském i všechny námitky proti němu byly plně oprávněné, šlo v perspektivě o čistě atlantistickou a v kontextu pak antieurasijskou diverzi.

      Po „vítězství“
      Hitlerův vpád do SSSR byl velkou eurasijskou katastrofou. Po strašné válce dvou geopoliticky, duchovně a metafyzicky blízkých, příbuzných národů, dvou protiatlanticky orientovaných režimů, Stalinova Ruska a Hitlerova Německa, vítězství SSSR se de facto rovnalo strategické prohře. Celá historická zkušenost ukazuje, že se Německo nikdy nesmiřuje s porážkou, a vítěz tudíž v samém faktu svého vítězství zauzluje nový konflikt, zasévá semena budoucí války."

      Konec citátu.

      A dějiny to plně potvrzují!

      Vymazat
    4. 9:27 Proto se Rusové nemněli zastavit, ale Germány zničit stejně jako Římané Kartágo.Kažbý nádor musí být odstraněn kompletně jinak začne znovu bujet.

      Vymazat
    5. A naopak! Ruský car stvořil německou Druhou říši! Napoleonskými válkami bylo Rusko na několik desítek let odřezáno od nějakého evropského státu, který by byl jasným spojencem, tak si jej Alexandr II. pomocí Bismarcka vytvořil Německo. (jednáním s Bismarckem až po uzavření Alianční smlouvy Německa s Ruskem 1881 byl pověřen kníže Petr Saburov, který bohužel do své knihy vložil i obsah tajných apendixů o rozdělení vlivu v Evropě, proto její distribuci Alexandr III. zakázal) Spolupráce se až na dvě světové války úspěšně dařila.
      - http://miroslavahustakova.cz/index.php?page=answer_38

      Dugin toto nezbytné geopolitické spojenectví opsal těmito slovy:

      "Idea Panslavismu tak poprvé odhalila celou svou dvojsmyslnost za první světové války, kdy Rusko ve spojenectví se zeměmi Dohody (Angličany, Francouzi a Američany) kvůli osvobození slovanských bratrů od Turků nejen začalo válčit proti svým přirozeným geopolitickým spojencům – Německu a Rakousku, ale i samo bylo uvrženo do katastrofální revoluce a občanské války. Slavismus Rusů se ve skutečnosti proměnil v práci na atlantisty, na Dohodu a na neokartaginskou civilizaci, ztělesněnou v obchodně-koloniálním, individualistickém anglosaském modelu. Neudiví, že mezi vlastenčícími panslavisty v okolí panovníka Nikolaje II. většinou byli spolupracovníci anglické rozvědky, nebo prostě atlantističtí agenti vlivu. Je zajímavé připomenout si epizodu z románu ruského atamana Petra Krasnova Od dvojhlavého orla k rudému praporu, kde za vrcholící první světové války hlavní hrdina plukovník Sablin na dotaz: „Řekněte, plukovníku, koho považujete za našeho pravého nepřítele?“ odvětil jednoznačně: „Anglii.“ Toto přesvědčení mu však nebrání čestně a odvážně bojovat právě za anglické zájmy proti Německu.Hrdina Krasnovova románu je ideálním příkladem ruského vlastence-eurasijce, příkladem logiky „půda nad krev“, která byla charakteristická pro hraběte Vitteho, pro barona Romana Ungerna-Šternberga, pro tajnou organizaci Baltikum, složenou z baltických aristokratů a do poslední hodiny oddanou carské rodině. Překvapuje, v jaké míře si odvážně a ušlechtile počínali v roce 1917 Asiaté, Turkotataři, Němci a jiní Nerusové, sloužící tehdy vírou a pravdou carovi a impériu, sloužící Eurasii, půdě, kontinentu, a jak to kontrastovalo s mnohými přívrženci slavismu a panslavismu, kteří rychle zapomněli na Konstantinopol, na balkánské bratry a prchli z Ruska opouštějíce cara a vlast."

      Vymazat
    6. Ještě se zastavme u Napoleona III. a jeho Druhého císařství, co o něm píše Boutmy z Petrohradu 1906: "Revoluce roku 1848 byla dokonána republikánskou stranou jménem republiky. Ale místo, aby byla prohlášena republika, byl na trůn povolán Napoleon III., poněvadž to byl muž už zpředu k úloze této zednáři připravený a schopný provésti jejich politický program. (Napoleon III. byl zasvěcen do zednářství ve 23. roce věku svého.) Program tento záležel v tomto:
      Zničiti Rakousko, jež, jsouc baštou katolicismu, bylo na překážku zednářským snahám; působiti k zřízení velké protestantské říše (na rozvalinách Rakouska), kde by byla vhodnější půda k podzemní činnosti zednářů. Zničiti světskou moc Papeže, sjednotiti Itálii, z kolébky katolicismu učiniti hnízdo zmatků a roztržek, zastaviti rozvoj severního kolosa — Ruska zřízením maďarsko-polského království, jakož i zabrániti shlížení Ruska s Francií.
      Že program zednářů byl totožným s programem anglických státníků, to dokazuje — proti své vůli — mluvný státník anglický, jenž 12. května 1849 v časopise „The Globe“ uveřejnil článek, týkající se tohoto programu. Toto prozrazování politických plánů anglických měli mu druzí státníci nejednou za zlé. Napoleon III. nevládl vynikajícím duchem, ale byl snílkem, jenž myslil, že spravedlnost dá
      se vnutiti světu násilím. On snil o tom, státi se stejně velikým jako byl jeho strýc; Napoleon nezištně osvobozoval národy od panovníků znásilnivších jejich svědomí — národní směr. To
      byla myšlenka šílence; ale šílenství toho druhu stalo se dobrou zbraní v rukou zednářů. V té době bylo Rusko přirozeným a jediným soupeřem Anglie. Bylo nutno zahájiti hned proti němu akci. Obsazení dunajských knížectví carem Nikolajem I. byla záminka, jíž měl se chopiti Napoleon III., aby vypověděl Rusku vojnu. Obsazení cizích zemí bylo porušením ideje spravedlnosti a obhájce její musel se ujati porušených práv. Je známo, že Krymská kampaň nepřinesla Francii pražádných výhod, že však učinila Rusko na dlouho neškodným záměrům Anglie tím, že toto bylo zbaveno práva míti na Černém moři své loďstvo. Stejně byl Napoleon III. unesen ideou sjednocení Itálie, kde usilovně pracoval spolek Karbonářů (t. j. zednářů pod jiným jménem), jenž rozséval v zemi zmatek a jenž podrýval důvěru k Církvi. Napoleon III. zamýšlel zachovati Řím pro Papeže a sjednotiti celou ostatní Itálii tím, že by byl buďto francouzský princ uveden na trůn Neapolský, nebo že by byla zřízena republika. Místo toho byla světská moc Papežova zničena, Viktor Emanuel stal se králem italským a Napoleon III. byl nucen přestati s míšením se do věcí italských, neboť na obzoru stála nová hrozná vojna, které se Napoleon vší silou chtěl vyhnouti, válka s Pruskem. Francie nebyla k této vojně připravena. Zájmy zednářstva a Anglie mohly ve Francii potřebovati monarchii jen dotud, pokud byli vladaři francouzští jejich slepým nástrojem. Pretendenti na trůn — potomci Bourbonů a Orleanů — nehodili se už k této úloze. Jediné východisko tedy bylo zřízení republiky a podrobení její bezmeznému vlivu zednářstva. Takovým byl „liberální“ program zednářstva a Anglie. A tak ode dne založení republiky r. 1870 až po dnes je historie Francie jediným bojem, jejž vedou v jeden šik sražené lože zednářské (pracující na prospěch Anglie) s rozptýlenými na skupiny, zeslabenými francouzskými vlastenci. Vidíme Gambettu, jenž se stal zednářem jen proto, aby učinil ze zednářstva nástroj svých vlasteneckých záměrů; zednářstvo ho podporuje, pokud vede protináboženskou kampaň. Když však začíná sníti o spojené a silné Francii a o Egyptě, tu je náhle odstraněn rukou vrahovou. Vidíme Julesa Ferryho, Mac-Mahona, Carnota, Marchanda, Faura, Derouléda, Rocheforta aj. Ti všichni jsou vlastenci, kteří hledají slávu a blaho Francie. Ale všechno jejich hrdinské úsilí rozbíjí se jako o kamennou zeď, o prodejnost tak ničemných protivníků, jakými jsou Clemenceau, Waldeck-Rousseau, Combes, Delcassé, André, Pelletan aj. Tito sami o sobě jsou bezvýznamní, ale za nimi stojí silné a zorganizované zednářstvo a mocná Anglie!"

      Vymazat
    7. 11:53 - holá pravda! Proti Rusku vždy štvala Anglie Tato bylo oním Kartágem! A dodnes jím je spolu se svými satelity - USA, Kanadou a ANZUKem - https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_hra

      Vymazat
    8. 11:37 - Rusové v 45 už dávno o ničem nerozhodovali a naši tady žádný Mongolce rozhodně nechtěli. A co se samotných Rusů týká,tak pravda je taková, že Rus vznikla poté co ji sjednotili uškujnici! Tedy nordičtí piráti z vikingských (varjažských) kmenů ze Skandinávie. Podle ruského liberálně nacionalistického historika Alexeje Širopajeva Rus od počátku čelila něčemu, co nazývá "Projekt". Projekt je plán různých skupin (etnických, kulturních, náboženských, politických, atd.) na změnu původně homogenní nordické, seversky orientované a evropské kultury, založené na myšlenkách svobody, cti a etnické identity na mnohonárodní despotickou říši, založenou na asijské despocii, otroctví a teroru. Toto se změnilo když se vlády ujal Petr I. Veliký, který chtěl vrátit Rusko na evropskou, germánskou trajektorii vývoje už tím že hlavní město přenesl k břehům Baltu - blíže právě Skandinávii. Jeho germánští potomci v čele Ruska tuto říši pozvedli na světovou mocnost, ale naráželi na překážky kladené jim do cesty světovým Židovstvem. Nakonec byli jím uvrženi do vzájemně zničující války s Německem, která způsobila nebývalou krizi a pád Ruska. Lhotejný postoj většinové negramotné slovanské poplulace byl příčnou toho, že znovu pak již nikdy nepovstalo a bylo nahrazeno židovským projektem SSSR, po jehož zániku zbylo jakési torzo zvané SNS v čele s tzv. Rusku federací, jejíž Putinův režim považuje Širopajev za "pravoslavný neostalinizmus": směs těch nejhorších prvků byzantské a bolševické fáze Projektu. Je to vláda komisařů požehnaných pravoslavným duchovenstvem, kteří rozšiřují impérium na úkor bílé populace Ruska, přičemž podporují občanské vlastenectví, míchání ras, alkoholismus a mystiku, protože opilci a kvazi vlastenci, co se bojí Boha (nebo spíše: boje kněze) se nebudou nikdy bouřit proti svým pánům. Slované nejsou sami schopni postavit státní organizaci, jsou živlem chaotickým, neschopným samostatné státní existence. Ovšem měli to štěstí, že byli sousedy germánské tvořivé státotvorné síly! Z ní vzešla jak Sámova historicky krátká leč první vůbec slovanská státní organizace, tak i Novgorodská hanzovní republika a Kyjevská Rus! Vše co Rusové měli byly pouze západní licence. Nebyli schopni sami postavit NIC! Všecko jim spadlo na makovici! Ivan III. to dlouho zkoušel, nakonec usoudil že je to marný a pozval Italy! Péťa Velkej už byl zkušenej a domácí ani nezval, leda jako nosiče klád. Mužici kteří si schovanými plnovousy zacpávali díry v kapse, byli v těch svých láptích jinak nepoužitelní. Bez německých inženýrů a vojevůdců by německá princezna Káťa Rusy nazvaná Veliká nikdy Turka neporazila, dokonce ani toho mamlase Jemelku Pugačovic:) I před Napoleonem Rusům krom Bláta a Mrazu zachárnil zadek Skot Barclay de Tolly, který Kutuzova přesvědčil vydat Moskvu. Bez Welšana Hughese by nikdy nedokázali vyrobit ani metr kolejí, natož pak celou Transsibířskou magistrálu. I Dněproges stavěli Američané a všechny automobily byly vyráběny v jejich licenci. Bez jejich kaučuku by bosí Rudoarmějci zmrzli na Kavkaze! A Němci zmocnivší se ropných polí v Baku by pak s nimi už snadno zacvičili ... Spojení germánského ducha a turkické houževnatosti dalo vzniknout Ruskému eurazijskému impériu! To však bylo sraženo Židem s nemalou zásluhou slovanské, mužické lenosti, otupělosti a lhostejnosti! Tak se zrodil bolševický SSSR - stát neschopný samostatné existence! Nebýt Asiata s mongolskou krví Stalina, který se opřel opět o pomoc Germána (Německo - Rapallo, USA - fordizace SSSR) byl by zahynul a stal se "pouští osídlenou bílými negry", jak o tom hovořil Žid Bronštejn!

      Vymazat
  4. To už měli Srbové udělat dávno a možná by nepřišli o Krajinu, ostatně stejně z nich udělali agresora a bombardovali je kvůli daleko menšímu území. Pochybuji však, že by se dnes jednalo znovu o linii Karlobag—Ogulin—Karlovac—Virovitica

    OdpovědětVymazat
  5. „Postupně se ukazuje, že unipolarita (ovládání světa z jediného centra, z USA, pozn. překl.) je u konce.“
    „Není proto vyloučeno, že začíná budování multipolárního světa. A je třeba mnoho věcí udělat znovu a jinak.“
    Tyto Duginovy premisy, jsou asi správné. Ale z celého článku je patrné, že je spíše zastáncem bipolárního světa, než mutipolárního. Rád by opět roztrhal Jugoslávii, jenomže jinak. Více k Rusku a méně k Západu.
    Také se domnívám, že bylo Srbsko poškozeno a okradeno, nejenom o Kosovo. Byla to válka v zastoupení, mezi Ruskem a Západem. Jelcinovo Rusko nemělo odhodlání bránit své pozice, tedy pravoslavné Srbsko.
    Lze to ještě napravit? Další válkou, ve které dostane Srbsko silnou vojenskou podporu z Ruska? Dugin chce vybudovat velké Srbsko. To zákonitě narazí na odpor, ostatních postjugoslávských národností. Nebylo by lepší opět obnovit útvar Jugoslávie? Která by nebyla ani západoevropská, ani Ruská? Která by byla středoevropská. Musíme doufat, že Trump setřese nespokojence s jeho vítězstvím a začne jednat s Ruskem, mj. i o tomto problému. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nová Juhoslávia? Po vojnách a nevyliečených ranách? Nereálne na obdobie min. jednej generácie.

      Vymazat
    2. Anonymní4. března 2017 13:53
      Obtížné, ale ne nereálné. Jednají spolu protivné strany v Sýrii, jednají spolu Izrael a Palestina. Pokud se mocnosti domluví, je úspěch zaručen, pokud se nedomluví, je to nereálné. P.K.

      Vymazat
    3. Sjednocení všech srbsky mluvících jihoslovanů je na programu. To se ale německá pravice zblázní vzteky!!! Leo

      Vymazat
    4. Anonymní4. března 2017 19:38
      Němci si pohlídají, aby nepřišli zkrátka jejich koně, Chorvati. P.K.

      Vymazat
  6. Kosovo? Cui bono? Jedině na přání balkánské řeznice Madly, která si už nikdy nedokáže umýt své pařáty zmazané od krve nevinných obětí "humanitárního bombardování". tolik vychvalovaného Madliným poskokem, který už se naštěstí smaží v pekle.

    OdpovědětVymazat
  7. Globalizace je "za námi"?

    OdpovědětVymazat
  8. Nad blbostí se nedá zvítězit,ale bojovat s ní se
    musí pořád.Moudrost člověka,která většině chybí.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A protože se nad blbostí nedá zvítězit, jak jste správně podotkl, viz blbost na diskuzích, která je věčná, musí se alespoň umět zužitkovat. A proto z těch blbých vemen čerpají docela slušně různé redakce a provozovatelé těchto webů. Stejně jako neziskovky, živící se velmi dobře z přivandrovalců a černých hub, tyto vytěžují a nezatracují, tyhle weby nezatracují ani ty nejblbější a nejsprostější šmejdy, kteří na diskuzích vyprazdňují žluč a duševní špínu - protože je dobře vytěžují. Čtenářům zbývá jediná forma boje s touto blbostí -a tou je ignorovat to. Nereagovat na diskuzní verbež. Jiná forma boje s tímhle neexistuje.

      Vymazat