Reklama

.

.

sobota 1. dubna 2017

Pumprlíci


Jiří Vaško
1. 4. 2017
Když mne na jaře roku 1990 ve Varšavě tehdejší ředitel Československé tiskové kanceláře Petr Uhl přesvědčoval, abych i nadále pracoval v ČTK, protože byl z různých zdrojů ujištěn, že jsem slušný člověk, upřímně jsem mu odpověděl: „Víte, pane řediteli, novináři vždycky byli, jsou a budou pumprlíci, kteří kýchají jak se mačkají. Vždycky bude někdo nebo něco, kdo jim zavelí, koho nebo co mají podpořit či pochválit nebo naopak znectít či mediálně popravit. A já se už na těchto hrátkách nechci podílet.“ A na podzim téhož roku jsem po ukončení mise zpravodaje v Polsku na vlastní žádost odešel.


Takoví pumprlíci jsou ovšem nejen novináři, ale i politici, umělci, aj. Jistě ne všichni, ale i u nás je jich přehršel. Velet jim mohou skupinové zájmy, které se mohou velmi lišit a také mnohdy liší od skutečných zájmů lidí, peníze, touha po moci a slávě, ale i obyčejný strach….

Sleduji-li dnes jako zkušený novinář projevy některých politiků a zejména pak tzv. objektivní zpravodajství České televize, nevím, co mám dělat – plakat, smát se nebo se na Kavčí hory nebo do Parlamentu vypravit s lískovým prutem, jakým mne v dětství za mé prohřešky při hodinách náboženství švihal včelákovský pan katecheta.

Když jsem před nemnoha lety v Praze hovořil s vynikajícím autorem filmů pro děti Zdeňkem Smetanou, který mi v mých scénáristických začátcích na přelomu 70. a 80. let ve společném ateliéru se Stanislavem Remešem radil při tvorbě mých večerníčků, řekl mi: „Víš, já už do televize nechodím. Necítím se tam dobře. Tam je to teď hlavně o penězích, pochybné slávě a vlivu“.

Po pravdě řečeno, mně je všech těch pumprlíků většinou upřímně líto. I kdyby kýchali a prskali sebevíc, lidé nejsou hloupí a dokážou oddělit zrna od nakýchaných plev. Tak jako na Vysočině říkávala moje moudrá venkovská babička Marie: „Nejni všecko zlato, co se leskne, nejni všecko pravda, co se pleskne!“

Prostě – „ne podle slov, ale podle skutků jejich poznáte je“, jak se praví v bibli….

Apropos: Neměl by někdo účinnou medicínu na ono zmíněné kýchání a prskání, aby se z toho ještě více nerozbujela zhoubná epidemie s neslavnými následky pro jejich šiřitele?

Že by tou medicínou byly nadcházející volby a náprava po nich? Například již nadcházející volba radních a generálního ředitele ČT?

Nebo bude muset z historie a pohádek na svém kohoutím spřežení přijet kouzelník Žito, cvrnknout do zvonečku na své čapce a zjednat nápravu on, když to nesvedou sami lidé? Třeba i on toho má už plné škorně a náhle se objeví. A dost možná, že už je mezi námi a i proto někteří pumprlíci začínají být tak nervozní a zděšení.

(PhDr. Jiří Vaško, dlouholetý redaktor a zahraniční zpravodaj ČTK, autor 13. dílných večerníčkových seriálů ČT Kouzelník Žito a Velká perníková pohádka)

14 komentářů :

  1. Pravdivý pohled do zákulisí, pod hladinu, do života lidí v politice, možností a vlastností damokracie za vlády peněz.

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem hluboce přesvědčen, že má-li dojít v naší zemi k nastolení pravdy a rozumu, musí ze začít od ČT. Pak by to dál už prosadila skutečná demokracie ve volbách, ke kterým by nechodila většina lidí s vymytými mozky.

    OdpovědětVymazat
  3. K radosti současných „Svazáků“ doznám, že jsem stařec a povím to, co pamatuju a co lze prokázat. V letech 1967 a 1968 jsem s nadšením vplul do takové té občanské politiky a podporoval „obrodný proces“ když se KSČ práskla z krutostí padesátých let, probíhaly revize procesů a rehabilitace, hospodářství mělo být řízeno hodnotově a podlézání Kremlu končilo. Varování „soudruhů ze zdravého jádra“, že hrozí návrat kapitalismu jsem zesměšňoval a výsledky internacionální pomoci, kterou jsem nepřekousnul, vedly k tomu, že jsem byl nucen ne zrovna výhodně změnit zaměstnání. „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti“, což byl toho času něco jako stranický breviář, mi bylo k smíchu a kde to jen trochu šlo, tak jsem ho zesměšňoval a tvrdil, že nějaký takový kapitalismus by se v tehdejší ČSSR neprosadil, když lidé by si to nedali líbit. Dnes vidím, jaký jsem to byl blbec. A protože jsem na památku z té bouřlivé doby plné hloupých nadějí kde co uchoval, čtu si ono „Poučení ...“. Je mi trapno, musím přiznat, že tehdy jsem byl vůl věřící v lidský rozum, že onen text nebyl a není dalek praktické pravdy, a že rozum prosté většiny je neuvěřitelně lehce manipulovatelný, což jsem si odzkoušel na vlastní kůži. Dnes už mi zkušenost velí dát si pozor, moudrost většiny nevěřit a vám zagitovaným radím, pozorujte a přemýšlejte. Ať vám na stará kolena není trapně jako mě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Představovat si, že by proces r. 1968 skončil stejně jako v r. 1989, je ahistorické, popírající rozdíly mezi těmito stavy a procesy. V r. 1968 všichni starší 40 let měli zkušenost s kapitalismem, přinejmenším alespoň s poválečným. Generace padesátníků měla zkušenost i s kapitalismem prvorepublikovým (a samozřejmě s válečnými poměry). Je těžko představitelné, že by vedoucí generace politiků, ale zejména dělníků, zemědělců, techniků, učitelů, lékařů či vojáků, které měly přirozenou autoritu, měly vědomosti, zkušenosti, schopnosti, špičkové pracovní výkony a držely téměř všechny řídící posty od středních po nejvyšší, odhodily své vědomosti a zkušenosti a nechali se oblbnout jako obyvatelstvo ČSSR v r. 1989, kdy generace, které kapitalismus poznaly ve své profesní praxi, právě odkráčely do důchodu. Generace, které měly koncem 60. let majoritní vliv na formování společenského vědomí a procesů, by se sotva nechaly vodit za nos mládeží, byť vysokoškoláci byli už dost slyšet, navíc respekt ke starším byl tehdy vyšší než o 20 let později.
      K "Poučení". Sice poměrně správně popsalo některé procesy, jenže k těm, kteří chtěli návrat kapitalismu - a tolik jich zase nebylo - přifařilo i obrovské množství lidí, kteří kritizovali zcela jasné omyly, chyby a zločiny stalinismu a poststalinistické doby. A stačí si "Poučení" přečíst dnes a zjistíte, že přesně to, co jeho autoři vytýkali Novotnému a spol., páchali i oni sami po r. 1969. Biľakovci a fojtíkovci se tak odkopali a na rozdílu svých frází a skutků prokázali, že z marxismu a dialektiky nic nepochopili a marx-leninský slovník jim více posloužil k uchopení a ochraně jejich moci, než k nápravě negativ prvního pokusu o socialismus.
      Pokud levice nezvládne nasazování uzdy osobním zájmům svých vedoucích představitelů, pokud politické funkce budou pro ně preferovanou formou živobytí, tak vždy ztroskotá. Předlistopadový režim dojel nikoli na přemíru levicovosti, nýbrž pravicovosti, protože pupíci přestali vidět a řešit problémy očima hodnot a cílů socialistické společnosti a hleděli na ně prizmatem svého živobytí.
      KR

      Vymazat
    2. Hodne slov a nic v nich, intelektualni saskovstvi omlouvajici cinkani havlovi. Kazdy z cinkalku havlistickejch by mel dostat aspon rok vezeni.

      Vymazat
    3. Pro (0:51)
      Málo slov a už naprosté nic.
      Nepsal jsem žádnou omluvu, nýbrž vysvětlení rozdílu ve společenském vědomí v l. 1968 a 1989. Jen hlupák si může myslet, že byla situace stejná, že lze libovolně zaměňovat stavy a procesy různých historických dob. To je pak divení v davu, který se špatně ve škole učil, z dějin nic nezná a nechápe, čte povrchně a pitomosti, že se svět posouvá někam jinam, než si dav sliboval. Čím méně toho lidé vědí, čím méně pestře svět, jeho strukturu, vazby a procesy vidí, čím méně variant vývoje chtějí ve své myšlenkocé lenosti posuzovat, tím razantnější prohlášení na základě svého černobílého vidění pronášejí. A tím větší je pak jejich překvapení ze skutečného vývoje, životní roztrpčení a nevraživost vůči světu, kterému - jen kvůli své hlouposti - nerozumějí, neboť mu ani fakticky rozumět nechtějí.
      Pak pronášejí nenávistné bláboly místo toho, aby pracovali na nápravě věcí veřejných. To by však museli začít domácími pracemi...
      KR

      Vymazat
    4. No vidíte, to Poučení..... od Bilaka v jiné podobě se nám snaží vtlouct do hlavy ta kráva Joudová, aby jsme věděli co to jsou evropské hodnoty. Vždyť si z toho člověk musí dělat zase jenom prdel, jako dřív.

      Vymazat
  4. Děkuji Vám za Vaši zpověď. Je mnoho takových, jako Vy, ale nikdy si nepřiznají, že byli tehdy mimo mísu, že nedohlédli za obzor...Mně bylo v r. 68 čtrnáct let a dodnes mám před očima situaci, kdy se můj bratr, v té době vysokoškolský student, urputně dohadoval s rodiči o tom, jaká nás čeká rajská budoucnost. Oni mu tenkrát říkali, že se mýlí, že nemá žádné zkušenosti, že všechno spěje znovu ke kapitalismu. Dnes už víme oba, že měli naprostou pravdu. VK

    OdpovědětVymazat
  5. K volbě ředitele ČT tento týden také Zdeněk Zbořil:

    http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/politika/zboril-volba-reditele-ct-se-povazuje-za-zakulisni-hru-proto-je-maly-zajem/

    OdpovědětVymazat
  6. Jednoznacne dekuji SSSR,ze oddalila O 25 let nastup ranniho,zlodejkyho kapitalismu v CR !!O nic jsme neprisli a vse nas pockalo!

    OdpovědětVymazat
  7. V roce 1968 mi bylo 19 let a čekali jsme narození
    syna.Byl jsem pobouřen vpádem VS a pak následnou
    okupací,trvající 20 let.Po zkušenostech po převratu
    musím konstatovat,že přes všechny chyby,které měl
    socialismus u nás panující,byl lepším zřízením,než
    nemyslícími lidmi vycinkaný kapitalismus,který se
    spíše blíží otrokářství.Nemá cenu se dohadovat,jak
    se okupace SSSR podílela na praktickém životě
    občanů.Jen poznámku.Kdo nechal vladaře na pokoji,
    měl pokoj i od nich,což se o dnešní době říci
    nemůže.Ať se to komu líbí nebo ne,lidé v té době
    měli k sobě tak nějak blíž,než dnes.Členství v VS
    nás nenutilo vojensky zasahovat v cizích zemích.
    NATO to výslovně požaduje.Je to i řada jiných
    věcí,které byly lepší stejně,jako byly ty horší.
    Jen mi připadá,že těch horších je stále víc a víc.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  8. Pro 18:58 já v té době Pražského jara 1968 čítal 32 let věku a o realitě První republiky, hospodářské krize třicátých let, jsem věděl pouze z vyprávění – rodičů pochvalně, kovozemědělců ve fabrice vesměs záporně, takže není příliš silným argumentem, že režim měl tehdy pevnější oporu v „pamětnících“, než během vývoje k roku 1989. Obojí jsem si prožil, dokonce i únor 1948, kdy jsme se jako rodina octli mezi „reakcionáři“, tedy nepřáteli lidu a režimu. Tvrdím, že nebýt intervence a síly tehdejšího SSSR, měli jsme kapitalismus, možná pomalejším procesem, možná ve Finské variantě, ale o hodně dřív.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můžete svoji osobní zkušenost, osud Vaší rodiny označit za typický pro většinu tehdejších československých rodin? Kolik bylo v r. 1968 v produktivním ekonomickém a politickém věku dělníků, rolníků, kovorolníků, bývalých živnostníků, někdejších úředníků, inteligence a bývalých fabrikantů či alespoň majitelů nějakých firmiček? Osobní zkušenost je pro rozbor společenského vědomí důležitá, nikoli ale tak, že ji generalizuji, nýbrž že se snažím pochopit kam ji ve spektru celospolečenského vědomí zařadit a odkud tedy vlastně nahlížím na postoje ostatních lidí. Pak je jasné, kam patřím svým názorem, do středu, na křídlo, na okraj, do jak početné a jak vlivné skupiny.
      A ještě je zde další odlišnost možného vývoje r. 1968 a skutečného vývoje 1989. Šéfstvo r. 1968 (by) přistupovalo k soukromému podnikaní z pozic socialismu, zatímco polistopadoví pupíci jednoznačně socialismus nechtěli. Osmašedesátníci by tak uzdu podnikání pouštěli pomaleji, do forem v NDR a Maďarska, uvažovali o podnikových radách, laškovali s devizovými půjčkami pro ČSSR, hovořilo se o jugoslávském modelu, ale rozhodně ne o dnešní čínské cestě, a závislost tehdejších pupíků od vděku drobných živnostníků by byla nevelká, takže by jejich politika neměla důvod prudce a daleko jít doprava. Naopak Klaus, Dlouhý, Kočárník, Dyba, Ježek atd. byli v letu cuku závislí a chtěli reprezentovat vznikající velkoburžoazii, privatizéry velkých fabrik, bankéře atp., takže žádná Jugoška, ESOP, družstva, ale "kapitálotvorná vrstva".
      Třetí rozdíl mezi l. 1968 a 1989 lze pozorovat v duchovní, teoretické a emoční, výbavě účastníků. Určitá naivita, přímočarost obou stran, ale na straně většiny lidí a pupíků i oddanost levicovým myšlenkám v r. 1968, zatímco v r. 1989 vystupovala pravice obezřetně, manipulovala zbytek, prostě se poučila ze své prohry, kdežto vedení KSČ (jako oficiální levice) se nijak z. r. 1968 nepoučilo, zapouzdřilo svůj pohled v levičáckých, normalizačních formulkách a zaslepeného odmítání, takže nebylo s to postavit autentický levicový protiprogram. Nemluvě o značné části obyvatel zklamaných politikou KSČ, která rozhodně nevyužívala levicového potenciálu, pozdě nastoupila demokratizaci tajnými volbami, podnikovými radami, zvýšením samostatnosti a zodpovědnosti podniků přidělením drobečku deviz, neřkuli o zamrzlých poměrech cestování atd. Autentická levice neměla v r. 1989 žádnou ikonu, za níž by se obyvatelé mohli postavit, zatímco o 21 let dříve jich bylo pět či šest: A. Dubček, L. Svoboda, J. Smrkovský, O. Černík, Z. Mlynář, G. Husák.
      Každá událost se děje ve svých specifických historických podmínkách, s konkrétními aktéry, proto je ošidné spoléhat na historické paralely. Každou chvíli je na NR, Prvních zprávách či jinde rozhovor s Oskarem Krejčím. Politolog s ohromným dějinným přehledem, který každou chvíli varuje před spoléháním na historické paralely a ukazuje na podstatné rozdíly, jimiž se porovnávané události liší. Jako by házel hrách na zeď. Čeští nespokojenci se současnou politikou jsou však ve valné míře líní myslet a konat, vzdělávat se, více vědět a rozmýšlet o dějinách a současnosti, o podminkách, strukturách, souvislostech a procesech. Pohodlnější je čekat na zemany, babiše, okamury, filipy, sobotky, veleby, doubravy, aby to vybojovali za ně. Nevybojují a jestli, tak kdo ví co.
      Chtějí-li Češi změnit svoji zemi, musejí nejprve změnit sebe. Chtějí-li pohnout světem, musejí nejprve pohnout svým myšlením.
      KR

      Vymazat
    2. KR 10:03
      ANO !

      Vymazat