Reklama

.

.

sobota 13. května 2017

Česká vláda ohrozila životy českých občanů při státní operaci v Libanonu

Specifické hodnocení (12024)
12. 5. 2017   Exanpro

V době, kdy se všichni politici přiživují na úpadku české vlády, se jaksi zapomnělo na mnohem závažnější a dosud úmyslně nevyšetřenou kauzu, kdy byl porušen zákon o zpravodajských službách1 a bylo hazardováno se životy několika českých občanů jejich záměrným vtažením do státní zahraniční operace (pokud tak lze vůbec nazvat tuto podloudnost, či naopak diletantství). Vše začíná od vládního kabinetu, který je ze zákona jako celek odpovědný za řízení a koordinaci zpravodajských služeb. 
V tomto případě se přednostně jedná o premiéra Sobotku a oba vicepremiéry Babiše a Bělobrádka, tedy všechny tři předsedy politických stran/hnutí vládní koalice. Celá situace ohledně „únosu“ pětice Čechů v Libanonu (červenec 2015 – únor 2016) skýtá množství důkazů* o vážném pochybení české vlády a několika dalších funkcionářů (podrobněji dále v textu).

Příslušnou záležitostí jsme se již zabývali v produktu 12006 „Pozadí libanonské aféry s českou zpravodajskou službou“, kde je možné nalézt podpůrné argumenty o porušení zákona a spáchání trestného činu.

V celé tzv. „libanonské aféře“ oba vicepremiéři podivně mlčeli, jako by se jich tato záležitost na jejich postech ve vládním kabinetu netýkala. A předseda vlády buď o své nevědomosti lhal, anebo ho ředitelé zpravodajských služeb* včetně ministrů obrany a vnitra obcházeli, což by však vypovídalo o absolutní neschopnosti premiéra řídit společně s ostatními ministry příslušné služby a orientovat se v situaci před únosem, během únosu (doba téměř sedmi měsíců) a po únosu. Zákonodárný sbor poslanců a senátorů v čele se Stálou parlamentní komisí pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství* (VZ) nic negativního neshledal. Neozval se ani prezident Miloš Zeman. A novináři se jako vždy nikoho dostatečně neptali na vysvětlení celé řady pochybení. „Poklidnou“ atmosféru v celém případu uzavírá Policie ČR, která dosud z této kauzy nic nevyvodila a zřejmě již nevyvodí. Do její činnosti jako naschvál totiž zasáhla organizační změna v její struktuře, kdy se Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) – původně odpovědný za vyšetřování „libanonské aféry“ – za podivných okolností transformoval do nové policejní složky s názvem „Národní centrála proti organizovanému zločinu“ (NCOZ). Blíže je tato podezřelá přeměna analyzována ve dvou zveřejněných dokumentech počínaje produktem 11044 „Organizační změna v Policii ČR a závěrečná zpráva vykazují nezpůsobilost politiků a postranní úmysl“.

 
Zvláštní postavou v celém dění ohledně únosu v Libanonu je advokát Jan Švarc (jeden z unesených), jenž zastupoval Libanonce Alího Fajáda zadrženého v České republice na žádost Američanů. Švarc sehrál roli úvodního iniciátora celé události, ale pro svou profesi a úlohu nemohl patřit k hlavním tvůrcům podivné operace. Tím byl někdo, kdo měl moc politicky ovlivnit situaci a zájem na „vyvázání“ Fajáda z české vazební věznice (což ukazuje na zahraniční velmoc a službu v její prospěch). Advokát Švarc přes prostředníka oslovil zpravodajské služby s určitou nabídkou. První oslovenou službou byl Úřad pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI). Tato služba na nabídku údajně nereagovala, avšak zájem projevilo Vojenské zpravodajství* (VZ), což jeho vedoucí činovníci potvrdili tím, že do Libanonu vyslali svého příslušníka vojenského zpravodajce Martina Psíka. A právě s oslovením zpravodajských služeb a vysláním zpravodajského důstojníka společně s dalšími čtyřmi osobami do Libanonu, z nichž tři lze hodnotit jako nezúčastněné osoby („obětované civilisty“), začíná odpovědnost vlády.

Ředitelé zpravodajských služeb museli o zmíněné nabídce informovat vládu prostřednictvím svých nejbližších přímých nadřízených, tedy ministrů dotčených resortů (obrana a vnitro). Museli je informovat už jenom proto, že hlavní podstatou nabídky mělo být zprostředkování schůzky v Libanonu se zdrojem, který měl mít informace o Čechovi Pavlu Hrůzovi, jenž byl v březnu 2015 unesen v Libyi (z laického provedení celé akce, což bylo zřejmě záměrné, hodnotíme, že tento důvod byl jen pozdější krycí legendou pro média). Oním zdrojem měl být dokonce někdo z libanonské zpravodajské služby. V takovéto situaci to musela být tedy prvořadě vláda, která měla schválit další postup v této věci. K tomu uvádíme výpis textu příslušného zákona1: 

§ 7 – Za činnost zpravodajských služeb odpovídá a koordinuje ji vláda.
§ 8 odst. 4 – Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády.
§ 8 odst. 5 – Podávání zpráv, předávání informací a ukládání úkolů podle odstavců 1 až 4 se u Bezpečnostní informační služby uskutečňuje prostřednictvím ředitele této služby a u Úřadu pro zahraniční styky a informace a Vojenského zpravodajství prostřednictvím příslušných ministrů...
§ 10 – Spolupráci se zpravodajskými službami cizí moci mohou zpravodajské služby uskutečňovat pouze se souhlasem vlády.

Pokud by ředitelé zpravodajských služeb neinformovali o nabídce vládu, dopustili by se pochybení. Pokud by ředitel VZ Jan Beroun bez vědomí vlády v této věci organizoval vyslání svého příslušníka do takové země jakou je Libanon a ještě ve společnosti nevědomých osob, velmi závažně by se provinil. Je však nepravděpodobné, že by ani jeden z obou ředitelů neinformoval o nabídce vládu, čímž je rovněž nepravděpodobné, že by vláda či alespoň část vlády o celé situaci nevěděla a nepodílela se v rámci své odpovědnosti na dalším postupu zpravodajských služeb. To ostatně podporuje i skutečnost, že plukovník Beroun stále zastává funkci ředitele VZ (on sám navíc nejlépe ví, kdo z vlády o této akci předem věděl).

Dostáváme se k otázce, jak to bylo se schválením oné „zpravodajské operace“ a proč byla schválena s tak špatným plánem jejího provedení: proč to podvolení se ke schůzce přímo v Libanonu a nikoli ve třetí bezpečné zemi, proč cestování a pobyt v tak viditelné a zranitelné skupině novinářů a ještě k tomu s exponovanou osobou advokátem Švarcem, jenž cestoval do Libanonu opakovaně a spojení s Fajádem tak bylo známou věcí, zvláště když se v Libanonu setkával s Fajádovým bratrem, což se stalo i během kritické návštěvy, a tak dále a tak dále.

Co se týče schválení, tak někdo musel schválit, že zpravodajský důstojník pojede do Libanonu, a někdo musel rovněž schválit, že tam pojede ve společnosti nevědomých „civilistů“ a „exponovaného“ Švarce (to nemohlo být žádné vylepšené krytí, ale naopak nebezpečné upoutání pozornosti). Pokud se tedy jednalo o zahraniční cestu s účastí příslušníka státní zpravodajské služby, tak se také jednalo o státní operaci, čímž je přirozené, že operaci posvětil a řídil stát. A nejvyšší odpovědnou institucí je v této záležitosti vláda. Jenomže to vůbec neodpovídá chování premiéra, který po celou dobu únosu mlčel a až po propuštění Čechů pronesl: „Je myslím velmi důležité zjistit, proč tam vůbec ti lidé jeli, do Libanonu. Je důležité zjistit, proč tam jeli právě v tom složení, v jakém tam jeli." Jeho slova skrývají dvě podivnosti. První podivností je to, že svým tvrzením vlastně říká, že on o ničem nevěděl. Potom je ale zvláštní, že ředitel Beroun stále zastává funkci ředitele VZ (to se vztahuje i na další funkcionáře). Druhou podivností je pak to, že s tímto prohlášením přichází, jako kdyby teprve po propuštění Čechů začal iniciovat nějaké šetření (únor 2016). Jak je možné, že šetření, byť by to bylo po vnitřní linii, nezačal organizovat ihned po uskutečnění únosu, tedy v červenci 2015?

Vůbec nejhorším a nevyšetřeným bodem (de facto nebylo vyšetřeno nic) je to, že informace o údajném libanonském zdroji a předmětu jeho poznatků pocházela od samotného Fajáda, klienta advokáta Švarce. Sám Jan Švarc to takto vypověděl. Jenže to pak vypadá, jako by Fajád působil v roli spolutvůrce celé operace. Je opravdu možné, aby Libanonec držený v české vazbě takto řídil českou zpravodajskou službu ve svůj prospěch a ve prospěch cizí mocnosti?

Nepoctivě se zachoval i předseda Stálé parlamentní komise pro kontrolu činnosti VZ Bohuslav Chalupa, který v únoru 2016 veřejně sdělil, že podle poznatků získaných v rámci komise postupovalo Vojenské zpravodajství v souladu s legislativou a s úkoly, které jsou na jeho příslušníky kladeny. Co tohle bylo za prapodivně obecný a mimo celou záležitost učiněný závěr? Vypovídal tak snad proto, aby podpořil své kolegy z hnutí ANO vicepremiéra Babiše a ministra obrany Stropnického, který si do svého resortu přivedl právě Jana Berouna, jenž se posléze stal ředitelem VZ? Členové komise se zde zpronevěřili své poslanecké povinnosti hájit zákony této země a řádně kontrolovat výkon státních institucí.

Zvláštně se zachoval také ministr vnitra Milan Chovanec, který při pozdější žádosti unesených o odškodnění reagoval v tom smyslu, že stát udělal pro návrat unesených Čechů maximum, za což mu podle něj patří poděkování. Svoji reakci doplnil slovy: „Pokud si zachránění myslí, že mají nárok na peníze, ať se obrátí na ty, kteří zorganizovali jejich dobrovolnou cestu. Určitě to nebyl stát, to je nesmysl.“ Takže podle ministra Chovance se vojenský zpravodajec vetřel do jejich přízně z osobní iniciativy a cestu a pobyt v jejich společnosti si organizoval a hradil sám? Stát ho v té době neřídil? Tohle je skutečně špatně podchycená a úmyslně nevyšetřená kauza. Unesení nebyli navíc zachráněni, jak tvrdí ministr Chovanec, ale propuštěni. A pokud k propuštění pomohl český stát, tak by měl ministr sdělit jakým způsobem (výměnou za co?), když si myslí, že si stát zaslouží poděkování. Avšak nutno dodat, že unesení novináři nepostupují v soudní žalobě správným směrem a stávají se už podruhé jen nutným doplňkem k dosažení cíle. Nejprve by měli rozkrýt skutečnou úlohu advokáta Švarce v celé události a tím i její pozadí, neboť soudní pravda nebude nikdy úplná a často bývá svedena do úzkého postranního směru, a to především v soudních sporech ve spojení se zpravodajskými službami (to jsme ostatně viděli již v jiném případu Vojenského zpravodajství, jež není stále u konce).

Pro vyšetřování je zde mnoho záměrně nezodpovězených otázek. Pro ilustraci uvádíme některé z nich:
  • Kdo byl nejvyšším funkcionářem, který schválil tuto k nezdaru odsouzenou operaci?
  • Věděl o akci premiér a příslušní ministři? Pokud ano, tak proč premiér ve svém prohlášení lhal? Pokud ne, tak proč nebylo provedeno ve Vojenském zpravodajství personální opatření?
  • Proč vláda ihned po únosu neiniciovala vyšetřování?
  • Z jakého důvodu nebyla zvolena schůzka ve třetí bezpečné zemi?
  • Proč se vojenský zpravodajec pohyboval při své nezajištěné zahraniční služební cestě po celou dobu ve společnosti nevědomých osob z ČR?
  • Jak byl advokát Švarc vzhledem ke své iniciativě v celém případu vyslechnut a jak vše vysvětlil?
  • Vyslechl někdo Fajáda v této věci ještě před odjezdem skupiny do Libanonu? Pokud ano, tak s jakým výsledkem? A pokud ho nikdo nevyslechl, tak z jakého důvodu?

V celé kauze je mnohem více pochybných a zákulisních věcí, než jsme mohli zmínit (např. co se dělo v Libanonu a jak se odehrál samotný únos apod.). Tyto položky jsme společně s uvedenými věcmi zahrnuli do příkladů státní manipulace a vztahu politiků se zpravodajskými službami, z čehož vychází i ponaučení (lessons learned) do zpravodajské nauky.

ZÁVĚR

Celá libanonská aféra je ukázkou politické činnosti v nejvyšším patře zemské politiky, kde již chybí odpovědnost vyššímu orgánu, a tak se nejvyšší politici dopouštějí prohřešků a páchání trestných činů s vědomím, že státní instituce, jež by mohly něco vyšetřovat, jsou právě pod jejich kontrolou, kterou si ještě více upevňují (viz produkt 11044). Jedinou pojistkou je zákonodárný sbor, jenž však v tomto případě nekonal, i když byl porušen buď zákon o zpravodajských službách, anebo překročena pravomoc vládních činitelů, a to v obou bodech s výsledkem spáchání trestného činu vůči nezúčastněným osobám. Jednalo se taktéž o významný podnět vyslovit vládě nedůvěru a zahájit trestní řízení.

Bezpečnost občanů je na prvním místě a tato bezpečnost a obecně národní bezpečnost* nebyla porušena a narušena jen v této záležitosti, nýbrž v celé řadě nepoctivých a zbabělých rozhodnutí či nekonání jako projevu podřízené politiky vůči cizím mocnostem a zájmům nadnárodních organizací.

Produkty s tematikou zpravodajských služeb:
Produkt 12001 „Omezené schopnosti státních zpravodajských služeb
Produkt 12002 „Analýza klamného vyjádření českého premiéra
Produkt 12003 „Zpravodajské služby jako statistický úřad?
Produkt 12004 „Význam veřejných výročních zpráv zpravodajských služeb
Produkt 12010 „NATO a EU jako krycí organizace?
Produkt 12014 „Prvotní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2015
Produkt 12022 „Američtí funkcionáři se usvědčili ze zpravodajské fabulace
Produkt 12023 „Průkazné důkazy o zpravodajské fabulaci made in USA"
1 Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských služeb jsou uvedeny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze“.
Zpravodajský produkt 12024
Specifické hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO

17 komentářů :

  1. "....Dnes není problém vyrobit přiznání kohokoliv, že žere vlastní děti...."
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/S-Babisovymi-odposlechy-by-vas-soudce-vyhodil-Dnes-neni-problem-vyrobit-priznani-kohokoliv-ze-zere-vlastni-deti-Promlouva-byvala-ministryne-spravedlnosti-487411


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám důležitější zprávu!!

      Marie Jana Körbelová, velká humanistka a přítelkyně našeho lidu, která pomohla našemu státu vstoupit do OBRANNÉHO spolku NATO, se dožívá 80- ti let.

      To vše ve spolupráci s jiným velkým humanistou, skvělým dramatikem a filozofem Václavem Havlem. Čest jeho památce.

      :-))))))

      Vymazat
    2. Jo, ten ustrojil lidu tohoto státu takové drama, že za ně pikáme již 27 let a zatím konce nevidět.

      Vymazat
  2. Bez spolupráce tajných služeb,
    by nešlo v takové míře drancovat tuhle zemi.
    Kdo chce s vlky žít, musí s nimi vít...*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obsahově máte pravdu, ale kdo Vás učil Česky? piká se asi při dětské hře na schovávanou, jinak se za něco vždy pyká a už někdo viděl vlky vít? Zavijí se děti do zavinovaček. Brrrr. To školství je už asi úplně v otvoru. Za Socialismu by jste asi nezvládli dochodit celou ZDŠ.

      Vymazat
    2. Jirka H Že vás to baví do někoho rýpat kuli psaní.

      Vymazat
    3. Nebaví, ale jak to vypadá? Různí Kódloni a Euro hujeři si řeknou....co to je za chátru, chtěli by něco měnit a hodí se akorát do pluhu. Tak se nezlobte, že by bylo pěkné, když někdo napíše dobrou myšlenku, nechci aby měla opozice škleb v tlamě? Jak by to vypadalo, kdyby někdo ohlásil demonstraci a svolával by jí takto. Přyďte demonstrovat za našeho prezydenta do Prahi. Kdo by tam, prosím Vás, šel? Vždyť by to byla výzva, jako z nějakého vybydleného sídliště, nebo provokace. Ještě jednou: nebaví mě buzerovat, jsem starý dědek, ale tahá to za ucho, když něco takového čtu. Nic ve zlém.

      Vymazat
    4. Jirka H. Já to též nemyslel zle ale sám mám s tím problémy. Celý život jsem psaní nepotřeboval a nepsal.Píšu až teď když už je situace neúnosná a nemůžeme mlčet.

      Vymazat
  3. http://www.exanpro.cz/kontakt

    Odborní konzultanti:
    "Bývalí a současní příslušníci bezpečnostních a zpravodajských agentur s převážným původem /SIC!/ ze zahraničních zemí."

    MOTTO Exanpro:
    „Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.“

    OPRAVDU "TAJUPLNÁ" FIRMA ... S "PŘEVÁŽNÝM PŮVODEM"

    OdpovědětVymazat
  4. A co když to bylo celé jinak? Fajád se moc dobře vyzná v činnosti tajných služeb. Takže stačilo "příslušně zainteresovat" jeho právníka, aby zorganizoval cestu několika lidí do Libanonu a pokud možno, aby se toho zůčastnil též "státní zaměstnanec" , což následně bude využito k tlaku na stát, aby se zapojil do vyjednávání o vydání rukojmí. Což nakonec i vyšlo. A celá ta šaškárna s odškodněním začala ve chvíli, kdy proskočila zpráva, že pan advokát Švarc jaksi nedostal od Fajáda slíbené "palmáre". Závěr ať si udělá každý sám.

    OdpovědětVymazat
  5. Třídění odpadu dovedeno až do absurdnosti
    Dnes jsme svědky takzvaného rakouského paradoxu. V jednom z nejekologičtějších měst na světě, ve Vídni, ruší tříděný odpad, protože Rakušané třídí odpady tak pečlivě, až jim přestal ve spa
    lovnách hořet. Byl totiž tak
    dokonale roztříděný, že se v něm již nenacházelo nic hořlavého.
    Proto z celé Vídně stěhují kontejnery na tříděný odpad a všichni házejí vše do
    jednoho kontejneru, aby tam byla nějaká složka spalitelných odpadů. Jde o trpce úsměvný případ, jak se u nás ve velkém (i s dotacemi) zavádí něco, od čeho se jinde
    ustupuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 16:41
      Píšete nesmysly. Ve Vídni se třídí odpad dál. Jediný, kdo to nechápe a nedodržuje, jsou zpravidla Turci a jiní přistěhovalci.

      Vymazat
  6. Pana premiéra nemusím, ale i mně není jasné, proč tam ti lidé jeli a proč v takovém složení. Byla ta cesta i těm "(kul)turistům" hrazena ze státních peněz, co tam "turisté" hledali, byla to parta dobře známých nebo naopak neznámých lidí a pak bylo/nebylo těm turistům na tom společenství nic divného? Já nevím podíval bych se lépe do složek (pane Cibulko, kdy vydáte pokračování?), zda tam nefigurují pod krytím Bohouš Svatouš, Luboš Zvoral, Pepek Koukal, Aljoša z Mitrova... Jo, Bretšnajdří byli i jsou a nejen v Česku, jako doma.
    Tedy děkuji za částečné objasnění role pana advokáta Černého. (Kdysi po válce se Schwartzové i Švarcové přejmenovávali na Černé, zejména ti židovského původu. Není tomu dnes naopak?) A že režim požírá vlastní děti? Od nepaměti!

    OdpovědětVymazat
  7. "Zákonodárný sbor je jedinou pojistkou"... probůh, čeho a kde? U nás rozhodně, pokud někdo má na mysli ty šašky na doživotí z Wallesteinova paláce, ne. Ty jsou snad pojistkou pro plnění svých kapes a na strašení dětí a bázlivějších občanů. V čí rukou je vláda - kdo ji nakonec potvrzuje? To sebrání nelze ani označit za sebranku, neb by bylo to slovo zneváženo. Občané, choďte do kostelů a modlete se, aby vás Bůh osvítil a na podzim jste konečně - snad poprvé v historii českého státu - volili rozumem a ne z nasycení planými sliby. Rozhodně vládní strany z posledního čtvrt století potřebují nejdříve na trestnou lavici a pak aspoň na čtvrt století do nápravného zařízení.
    Přídavek: kdosi se tázal (v souvislosti s Kájinkem), zda nevěříme čtyřstupňovému soudnímu režimu. Copak režimu ano, ale nevěříme nekorumpovatelnosti "elit" na žádném jejich stupni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezké, ale není koho volit.

      Vymazat
    2. 17:59
      Mluvíte mi z duše. Souhlasím.
      Václav

      Vymazat
  8. 17:59-Vážený pane,jak jste mohl napsat je,když
    tam má být má býti.I když hned následovně vše
    uvádíte na správnou míru,působí na mne toto
    slovní spojení jak červená barva na býka.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat

Reklama