Reklama

.

.

neděle 28. května 2017

Dobývání protektorátní renty pomocí soudů

Jiří Jaroš Nickelli
28.5.2017  České národní lity

Co mám na mysli, když pravím dobývání protektorátní renty?
Je to nabývání užitků z obrovských majetků zabavených republikou podle dekretů po osvobození roku 1945. 
Tyto majetky,které za protektorátu patřily různým nacistům (např. zesnulému otci zesnulého dědice Kinského, zesnulému Thun-Hohensteinovi a jiným v Čechách,nebo zesnulému Dietrichsteinovi, Schoellerovi, Friesovi a jiným na Moravě) či nejrůznějším kolaborantům III.říše (viz různé tzv. restituční soudy a řízení a též tzv. osobnostní soudy), republika zabavovala na základě rozhodnutí pověřených orgánů státu, které jako nalézací orgány určené státem, měly pravomoc konfiskace těchto majetků. Byl to stejný případ jako konfiskace majetků různých proti státu provinilých skupin i jednotlivých odsunutých Němců - a právě proto tak zuřivě, monotónně, avšak protiprávně brojí landsmannschafty i někteří zahraniční oficiální politikové proti presidentským dekretům. A chtějí tyto majetky znovu a znovu - a to i přes licoměrné optické soudní odstranění majetkových nároků v současnosti, které však drtivá většina landsmannaschtů neuznává a zpochybňuje!

Po více než padesáti letech od konce II. světové války se v Česku rozhořely znovu jak osobnostní tak restituční spory, jejichž alfou a omegou je nabývání vlastnictví těchto mnohdy obrovským majetků, dosud spravovaných přímo státem či samosprávou. Některé spory pak trvají dokonce i přes dvacet let bez výsledku a za poškozování zájmu státu a širokého občanstva, uváděného trvale do stavu právní nejistoty.

Velkým pomocníkem tzv. restituentů, buďto ještě přímých aktérů protektorátu, nebo jejich nástupníků, mají být tzv. osobnostní soudy o očištění těchto aktérů, včetně aktérů zesnulých (!). Věci došly již tak daleko, že v jednom případě se úhelným kamenem sporu mezi znesvářenými restituenty stala i hrobka (!!). Veřejnost velmi dobře ví, kterou hrobku v jistém jihočeském městě mám na mysli, a kdo jsou ti dva restituenti, z nichž jeden se veřejně prohlašuje za Böhmische a druhá žije v Rakousku, takže citace netřeba. Tam došlo k největšímu paradoxu naší justice, která aby nepozlobila žádnou ze stran sporu, přiřkla nakonec hrobku zesnulému, čímž vznikl takový právní galimatyáš, o kterém se "ani socijálistům nezdálo". Ale to vše je již notoricky známo.

Na tomto místě však mi jde o poukaz na jiný aspekt tzv. osobnostních sporů restituentů - ne nepodobných sporu vnučky spisovatele Peroutky proti presidentu republiky alias státu. Údajně tyto spory mají sloužit očištění "dobrých jmen" a cti zesnulých aktérů protektorátu. Přitom na druhé straně výsledky čili rozsudky těchto sporů pak bývají předkládány jako podpůrné důkazy v tzv.restitučních řízeních a restitučních sporech k nabývání obrovských konfiskátů státu.

O co tu tedy jde? Je jasné, že kdyby šlo jen a jen o očištění dobrého jména různých předků restituentů, pak by se museli jejich potomci snažit o toto očištěni nikoli až po politickém převratu roku 1989, nýbrž již daleko dříve. Zhola nic na tom nemění ani zavádějící a nepřípustně zjednodušující poukaz na "nemožnost soudit se s tzv. komunistickým státem". Tuto domněnku musíme odmítnout jako naprosto neprůkaznou a bludnou. Tito potomci totiž (na rozdíl například od vnučky spisovatele Peroutky) žili mimo území socialistického státu, a tudíž v tzv. "svobodném světě, kde platila lidská práva kontinuálně" (jak se nám neustále zdůrazňuje!), se mohli obrátit na mezinárodní soudy a žalovat tehdejší československý stát pro poškození cti a dobrého jména svých předků jejich označením za kolaboranty s reichem a konfiskaci majetků! Nikdo z nich to však celé půlstoletí neučinil! Učinili to až poté, co nabyli v popřevratovém státě diplomatické, veřejnoprávní - a dokonce v jistých případech i ministerské podpory (viz například podporu ministra Jana Rumla a politika Bratinky madam Schoellerové, manželce veřejně profláknutého nacistického důstojníka wehrmachtu, vyznamenaného hitlerovskými válečnými kříži a mnohými nacistickými metály (viz například mé studie a zveřejněné fotografie ve Sborníku Muzea Blansko 2014, dopisy citovány dle knihy P.Stehlíka, Brno 2003.) Zlé jazyky by mohly říci, že šlo o obrovskou protekci.

Takže, když proběhly a probíhají (!) osobnostní soudy na postmortální ochranu aktéra protektorátu, které se pak využijí v dalších, tentokráte restitučních sporech se státem ( s ministerstvem vnitra o nabytí občanství zesnulého aktéra protektorátu 70 let po válce (!!) - pak lze doslova marxisticky definovat všechny tyto spory jednou větou - jako dobývání protektorátní renty pomocí soudů.

Co udělá republika - právní nástupník ČSR a dekretálního práva?

Vyhoví aktérům protektorátu a jejich následníkům,vrátí jim čs.občanství odňaté dle dekretů, a uzme svůj právoplatný majetek - nebo jej ochrání podle Ústavy a právního pořádku státu??

To je problém a odpovědnost našich kompetentů, nikoli těch, kdož na to poukazují v osobnostních sporech a jsou za to jménem republiky souzeni.



Jiří Jaroš Nickelli, předseda ČSBS Boskovice


12 komentářů :

  1. Za podpory havlistických stran kdu čssd ano ods top09 dostanou vše + odškodnění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za pomoci vlastizrádců drancují nadále tento stát a kde mohou škodí i v jiných sférách jako na př.církevní tunel atd.Nechápu jak lidi této země mohou tyto lidi volit.KDUĆSL jezdí k sudeťákům s jakými sliby

      Vymazat
  2. No a co čekáme, když se naši lidovci bratrsky objímají s potomky sudetoněmeckých nacistů? Dekrety byly, jak dnes rádi říkáme, implementací rozhodnutí ve válce vítězných velmocí. Zabavený majetek Němců a kolaborantů byl označen za válečné reparace za škody spáchané Němci na našem území válkou, kterou ve spolupráci se Západem vyvolali. Zrovna je připomínán atentát na Heydrichy. Nebudou také jeho české soudy rehabilitovat? Aspoň je patrná "nestrannost" soudů a je potvrzeno národu, že nemá u soudů hledat spravedlnost, právo a pravdu, ale jen rozhodnutí. Vše je za peníze, a nespravedlnost a bezpráví především. Takže tyto "výhody bytí" míjí lid a jsou jen pro bohaté.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žádný strom zatím ještě nevyrostl až do nebe. Vždy se našel někdo se sekyrou a skácel ho. Tak to dopadne i tady. Je to jen otázka času.

      Vymazat
  3. Svět ovládá majetková totalita a po roce 1989 je potřeba ji v Československu ustavit také! I kdybychom měli zlikvidovat republiku a v tom nám pomáhej katolický bůh.

    OdpovědětVymazat
  4. Svět ovládá majetková totalita a po roce 1989 je potřeba ji v Československu ustavit také! I kdybychom měli zlikvidovat republiku a v tom nám pomáhej katolický bůh.

    OdpovědětVymazat
  5. Swarzenberg klidně veřejně opakovaně přiznal, že u své restituční kauzy podplatil úředníka. A nic se nestalo. Je to veřejně činná osoba, jako poradce VH a pak ministr zahraničí ovlivňoval osud miliónů obyvatel této země. Restituoval podle rakouských zákonů, nikoliv českých.
    Nesmíme zapomenout, že se jedná o amorálního člověka s"noblesou", člena Bilderbergu.
    http://www.novarepublika.cz/2014/02/svedectvi-o-panu-schwarzenbergovi.html

    OdpovědětVymazat
  6. Rozhodnout mohou jen voliči.Podle průzkumů,které
    nám různé agentury předkládají,bude volič nanovo
    volit,co před tím.Nedá se tedy očekávat nějaká
    změna k lepšímu.Čím déle bude trvat,než čeští
    voliči dostanou rozum,tím hůř půjde odstranit ty
    následky této doby.Nakonec se národ dostane do
    situace,ze které už nebude návratu.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel v situaci ze které není návratu jsme již od roku 1989.

      Vymazat
  7. První kniha, poměrně tenká, je z pera dr. Petra Stehlíka, brněnského genealoga, zabývajícího se jak kauzou Salm, tak kauzou Walderode. Jemu patři historický primát v rozkrývání těchto kauz jako badateli. V útlé knížce "Skandální pozadí velkých restitučních kauz šlechty (GARN Brno 2003, str.73-76) autor uvádí,cituji: "Karl hrabě des Fours-Walderode se v roce 1930 přihlásil k německé národnosti. Byl od roku 1937 do roku 1939 konceptním úředníkem Svazu německých velkostatkářů v Praze. V té době také vstoupil do nacistické strany Sudetendeutsche Partei" (autor dále cituje seznam členů SdP a členskou legitimaci pana hraběte) " V roce 1939 požádal o říšskoněmeckou státní příslušnost. Od jara 1940 byl vedoucím právního oddělení Zbrojovky v Praze. Od 5.9.1941 byl příslušníkem německé vojenské tlumočnické čety jako tlumočník anglického, francouzského a italského jazyka, později byl přeložen na Abwehrstelle Prag (nacistická vojenská rozvědka) jako překladatel. V roce 1943 byl propuštěn do civilu, protože se vyreklamoval ke správě svého velkostatku." Tolik citát z první knihy, kterou uvádíme.
    Druhá silnější kniha je známý sborník restitučních kauz CUI BONO RESTITUCE. Citujeme druhé vydání ( Praha 2007,str.62, kde se k výše uvedeným tvrzením doplňuje: "Od 15.5.1942 do do 25.11.1943 byl v říšském vojenském svazku - ve Wehrmachtu ( z toho ve výcviku u pancéřovém oddílu v Neu Ruppin do října 1942)", konec citátu. Na tomto místě bychom měli volat spolu s klasikem třídního boje V.I.Leninem známý výrok "Sancta Simplicitas!" Svatá Prostoto! To si kompetentní úřady a soudy vskutku nemohly ověřit pravdivost těchto tvrzení svou úřední činnosti například v archivech Spolkové republiky Německa? Co a kdo jim v tom bránil?? Anebo tu nebyl zájem státu ověřovat tato fakta v souvislosti s ochranou doposud státního majetku či majetku samospráv?? Při řádném ověření těchto skutečností by otázka provinění či neprovinění pana dr.des Fours-Walderode byla snad vyřešena jednou provždy.
    Třetí, již hodně tlustá kniha, je dílo pana docenta JUDr. Josefa Bendy, "Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989" (Studie 8/2010 Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky) pod patronací jedné z největších právních kapacit státu, ústavního experta, emer. vedoucího katedry státu a práva Karlovy university, universitního profesora JUDr.Václava Pavlíčka,CSc. Kniha o pětistech sedmdesáti a jedné stránce rozebírá kauzu Walderode na čtyřicetidevíti a půl straně. Nebudu děsit čtenáře citací těch devětačtyřiceti stránek. Jen poukáži na doplnění důkazů týkajících se názoru o provinění se pana dr. Walderode vůči státu o návštěvní knihu zámku Hrubý Rohozec, prokazující návštěvy gestapáků u pana hrabte na tomto zámku (viz str. 217 citované knihy). Tyto návštěvy podle knihy potvrdil i svědek Zdeněk Pavelka. Ke kauze prohlásil ústavní expert prof.Pavlíček toto: "Walderode podepsal dotazník, že se hlásí k německé národnosti a že byl členem Henleinovy strany. Uvádí tam i další skutečnosti, které po válce popíral" (viz str. 218 citované knihy, poznámka 1603.) K tomu snad nemusíme vůbec nic dodávat.
    Nakonec uvádíme ještě knihu čtvrtou - a nejtlustší. Je to II.vydání knihy docenta Bendy s rozsáhlou předmluvou pana profesora Pavlíčka ( Tuláček Praha 2013). Má rovných osmset šestnáct stran (!) a kauzu Walderode líčí na stranách 238 až 314, celkem na sedmdesáti osmi stránkách (!!) Tam jsou popsány podrobně všechny podvody, právní lapsy a mediální paobrazy, vykonstruované pro ohlupování široké veřejnosti v této WATERGATE kauze počínající podvodem magistrátního úředníka Steklého vydávající po válce dr. Walderodovi osvědčení spolehlivosti proti dekretům (!) Popisuje též návštěvu dr.Walderode - u samého říšského protektora von Neuratha a uvádí přímo podpisy návštěvní knihy (!!) Co dělal šlechtic tvrdící, že je "český vlastenec" - u říšského protektora?? Tam takový neměl co pohledávat!
    A co dělali všichni ti exministři Rumlové, kteří dr. Walderodovi vydávali občanství k restituci dle obskurních výjimek??

    OdpovědětVymazat
  8. Co se neměl český národ nikdy dovědět:
    Týden poté, co sám K.S. rozvířil v TV duelu debatu o sudetských Němcích a Benešových dekretech se objevilo svědectví muže, který byl v 90. letech u šokujícího výroku knížete, kdy přímo slíbil restituci majetku zabaveného šlechtické rodině, která kolaborovala s nacisty!
    Schwarzenberg tenkrát v duelu prohlásil, že Benešovy dekrety již dvacet let neplatí a že za odsun sudetských Němců by tehdejší vláda i s prezidentem Benešem dnes stála před haagským tribunálem pro válečné zločince. Na základě těchto slov se ozval ředitel státního zámku Sychrov na Liberecku pan POLANSKÝ a řekl toto: Rozhovor se uskutečnil před mýma očima na Pražském hradě v kanceláři tehdejšího prezidenta Václava Havla. Kancléřem byl tehdy K. Schwarzenberg, který rozmlouval s Marguerittou, princeznou z Rohanu, hraběnkou Kotulinský, dcerou Alaina Rohana, který byl do roku 1945 vlastníkem zámku v Sychrově. Několik dní po listopadu 1989 telefonovala POLANSKÉMU Margueritte Rohanová-Kotulinský, že s napětím a radostí sleduje události u nás a že do konce roku 1989 určitě přijede na Sychrov. To se také v prosinci 1989 stalo.
    Margueritte se chtěla setkat s V. Havlem a informovat ho o tom, že má v Americe známé, kteří jí pomohou s opravami zámku. Schůzka byla předjednána, ale jako první se udála s kancléřem V. Havla - Schwarzenbergem. Při loučení Margueritte s K. Schwarzenbergem se hraběnka naléhavě dožadovala, aby nezapomněl na RESTITUCE.
    Schwarzenbergova odpověď byla šokující:
    "MARGUERITTO, BUĎTE TRPĚLIVÁ. PŘIŠLA DOBA, VE KTEROU JSME VŮBEC NEDOUFALI. UTEČE PÁR LET, LIDÉ TADY BUDOU MÍT PROBLÉM SE NAŽRAT A PAK JIM BUDE JEDNO, CO SE KOMU VRÁTÍ."
    Tehdy začal pan POLANSKÝ nahlas protestovat a na popud Margueritte Rohanové-Kotulinské, po interpelacích K. Schwarzenberga a Milana Uhdeho, tenkrát ministra kultury ČR, byl pan POLANSKÝ ze zámku Sychrov, coby ředitel, vyhozen.
    Takový je K. Schwarzenberg. Zamyslete se...

    OdpovědětVymazat
  9. Je to jako v pohádce o Jezinkách -Jen dva prstíčky tam strčíme jen co se ohřejeme hned zase půjdeme.....
    Omlouvat se mají zločinci a ne postižení.
    Václav

    OdpovědětVymazat

Reklama