Reklama

.

.

středa 31. května 2017

Polední rozjímání

Mojmír Grygar
31.5.2017

Proč polední? Protože poledne je výjimečná chvíle, slunce vrcholí, stíny se krátí,
polednice přichází z přesvětelné předsíně, jsme v půlce dne, nevíme, zda jsme na vrcholu sil nebo na začátku únavy, ke všemu je okolo stejná vzdálenost, protiklady se vyrovnávají, jsme na stopě kvadratury kruhu, už už a sestavíme její rovnici. Polednem prostě nic nekončí, ani nezačíná, myšlenky se nehrnou na kutě, ale míchají dojmy, vjemy, představy, tušení a nejistoty ne vařečkou rozumu, ale zvědavosti a smíchu.


Proč polední? Protože poledne je výjimečná chvíle, slunce vrcholí, stíny se krátí,
polednice přichází z přesvětelné předsíně, jsme v půlce dne, nevíme, zda jsme na vrcholu sil nebo na začátku únavy, ke všemu je okolo stejná vzdálenost, protiklady se vyrovnávají, jsme na stopě kvadratury kruhu, už už a sestavíme její rovnici. Polednem prostě nic nekončí, ani nezačíná, myšlenky se nehrnou na kutě, ale míchají dojmy, vjemy, představy, tušení a nejistoty ne vařečkou rozumu, ale zvědavosti a smíchu. Tak tu máme Trumpa. Clintonová mu v diskusích říkala Donalde. Pokaždé mi to připomnělo kačera Donalda z Disneyových komiksů. Ten kreslený byl, pokud si vybavuji, dost protivný, často klapal zobákem zbytečně a příliš, stejně rád se chlubil, jako se rád zlobil. Co způsobilo, že miliardář, který má rád ženy a dovede si je vybírat, který se dokáže šikovně vyhýbat daním (teď je svým třídním bratrům snížil, aby si snad sekretářky, pošťáci nebo montéři nemysleli, že by si mohli vylepšit životní úroveň na úkor ekonomické elity národa). Co způsobilo, že on svými předvolebními hesly dokonale šokoval své skoprnělé spolustraníky a porušením politicky korektní rétoriky kdekoho nadchnul – konečně někdo porušil tabu elity elit! Co tedy způsobilo, že tento bad boy získal prezidentské křeslo, přestože Clintonová nasbírala o 3 miliony (ne o nějakých mizerných pár tisíc) hlasů víc než on? Dobrá, v Americe už jednou mají takový volební zákon. Ale proč jeho zákruty využil Donald, a ne Hillary? Protože podle etymologie „vládnoucí“ má vrch nad „veselou“?

Trump již ve volební kampani dokázal, že mu nedělá potíže měnit své výroky,
jednou čehý, podruhé hot, potom zase, opatrněji, čehý a, když je třeba, opět hot, ale spíš jen na půl huby. Taktika neselhávající, protože voličova paměť nepřesáhne dva tři týdny.

Musíme však uznat, že se nebojí a bez mrknutí oka proti faktům skutečným vytasí své, alternativní. Proč hned mluvit o lži? Vždyť slovo alternativní, jak se vyjádřil Werich o jiném podobném eufemismu, „říká totéž, ale není tak sprosté“. Uznejme Trumpovi, že neváhá přijít do Mexika a tam, tváří v tvář prezidentovi, zopakuje své výhrady k nelegálním cestám Mexičanů do země zaslíbené, kde hned u hranic místní jména španělského původu němě svědčí o dávné události, kdy se vozy amerických zálesáků ne a ne zastavit před hranicemi sousední země. Bude se stavět zeď, trval na svém Trump, a ne nějaký plůtek, ale neprostupný val. (Jen nevím, kam dají stovky a tisíce dřevěných latí přibitých na plot se jmény zastřelených vetřelců.) Ani prezidentova návštěva redakce New York Times, kterou v předvolebí vřavě nazval zřídlem zpráv falešných a lživých (ovšemže ne alternativních), mu nedělala potíže. Konec konců dosáhl toho, že počet abonentů elitních novin klesl o 250 000, tak ať si pánové Krugmanové, Kristofové, paní Collinsová et tutti quanti píší o něm cokoliv, jeho to nerozhází. On ví své, počítá s pohádkovým růstem 3,5 % HDP, který bude vyvolán daňovými slevami, peněz na vytváření jobů bude dost, zvlášť, když se škrtnou zbytečně vyhazované peníze na ochranu prostředí, zdraví a na jiné podobné socialismem zavánějící položky.

V poledne, kdy mizí stíny, se mi taky líbí, jak Donald rázně zasáhl proti válečným provokacím severních Korejců. Já si to s vámi vyřídím, už se přece ví, že předáci této země, která jakoby vypadla z dílny hollywoodských hororových sci-fi, jsou na palici, nelze s nimi normálně jednat, tak co? Naštěstí máme dost jiných prostředků, jak je přivést k rozumu. Zrovna přijel na návštěvu prezident Číny, země, které to před volbami pořádně vytmavil, tak bylo vhodné dát zpátečku a mrknout na něho, zda by toho zlého spratka Kim Čong-una společně nepřivedli k rozumu. Odpověď byla zdvořilá – nechce se nám. Nevadí, pošleme k břehům severní Koreje křižník a pár lodiček, uvidíme, co to přinese. Že nic? Nevadí, zahneme je k břehům Japonska a využijeme příležitost k manévrům. (To je také malé poučení Číňanům. Jen si na nás dejte pozor!)

Triumfální cesta do zahraničí, kdy prezidentovo letadlo opsalo podivnou geopolitickou křivku, nevyvrcholla v Israeli, ani na Taormině (prosím vás, co můžu s tou starou línou Evropou dělat?) a už vůbec ne ve Vatikánu (kdepak, se zástupcem Božím na zemi mám nevyřízené účty), nýbrž v Saudské Arábii. Je to země blízká Američanům, i když se tam na lidská práva – od práv žen, gastarbajtrů, sexuálních menšin a muslimů odlišných odnoží – mírně řečeno, kašle. Kam se na ně hrabou Číňani v Tibetu, ti zase hrubě porušují tisíciletou tradici střechy světa a – představte si – dětem nabízejí bezplatné školy. Vzpomněl jsem si, že na konci války sám nemocný Roosevelt přiletěl z Jalty do Rijádu, aby uzavřel s naftovými šejky dohodu – my vás budeme chránit, a vy nám budete dodávat ropu. V tom je Trump věrný tradici. Jen jedna maličkost tam vadí – proč tahat šejky, vyznavače extrémního islámu, do boje proti teroristům? Vždyť, pokud si vzpomínám, první vlnu terorismu, který vyvrcholil památným 11. září, zahájili právě synci bohatých saudskoarabských rodin. To nebylo od Trumpa pěkné, že v domě oběšencově hovořil o provaze. Co – hovořil? – on z toho udělal přímo hlavní bod programu. Přesněji řečeno – tím hlavním bodem byl obrovský kšeft, ale ten musel být do něčeho pěknějšího a vznešenějšího zabalen. Velmi se mi líbilo, že paní Trumpová si nezahalila vlasy, a tím místní předpisy a zvyky hrubě porušila. Byla statečnější než naše paní Dáša, která nám svého času vysvětlila, že je slušné a zdvořilé ctít zvyky hostitelské země, když ta navíc štědře přispěla do její dobročinné nadace. Nezalívejme jí to – kam se hrabe Česká republika na Spojené státy!

24. dubna jsem se v New York Times dočetl, že Gallupův ústav zjistil značný pokles Trumpovy obliby mezi jeho voliči: od začátku února do začátku dubna to dělá mezi voliči ve věku od 18 do 34 let 22 bodů (z 56 % na 34 %). Výzkum také prokázal, že nesouhlas s prezidentem ve skupině 18 – 29letých dosáhl 63 %, to je nejvyšší podíl ze všech věkových skupin. Trumpa to nerozhází, on teď musí řešit jiné věci, zvlášť choulostivou aféru ruských liaisons dangereuses, nebezpečných známostí – je v tom dokonce namočen i jeho zeť, a soudní proces se už dostal do pohybu. Donald si však najal nejlepší advokáty, tak se nemá čeho bát. Mezitím se musí věnovat golfu, aby nevyšel z cviku.

- - -

5 komentářů :

  1. Jsou to zvláštnosti americké politiky.Amerika
    především není pro žádného politika z kterékoliv
    partaje tabu.Rozhodně se na toto heslo odvolává
    při každé příležitosti.Mezinárodní právo musí
    dodržovat ostatní,USA ne.Americké zájmy všechno
    zaštítí.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  2. Co na tom záleží. Již během voleb jsem napsal, že žvásty kantidátů na amerického presidenta jsou o ničem. Jsou to jen nastrčené figurky, nebo vyložení lháři. Nakonec politika USA je založena na nedodržování smluv.
    Václav

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že Američané moc na výběr neměli a volili mezi broukem Pytlíkem a Včelí královnou. V.J.Horák

    OdpovědětVymazat
  4. Podle mého mínění, naivní pohled na politické dění v USA. Trumpovo vítězství je výsledkem nutnosti reorganizovat hospodářskou politiku země, zbavit ji státních regulací, zvýšit ekonomickou výkonnost a výrazně omezit vliv skupin politiků a firem, které po celá desetiletí politiku dirigovaly.

    OdpovědětVymazat

Reklama