Reklama

.

.

úterý 9. května 2017

Poražení se mstí, II.

1945 - pražské barikády
připravil Ogňan Tuleškov
9.5.2017  České národní listy

Připojíme ještě několik podrobností z líčení obyvatelů v Krči. Vše je rovněž svědecky prokázáno.


Zezadu zastřelena Helena Podolská. Do krytu, kam byli vehnáni, byl vržen ruční granát, načež se několik SS-manů vrhlo dovnitř a počalo stříleti z opakovacích pušek. Přitom byli zraněni tři muži a tři ženy. Ve shora uvedených domech pak Němci kradli a loupili. V domě čp. 1259 loupili, při čemž zastřelili dva muže a to Rudolfa Šticha a Bohumila Morávka. Se střechy téhož domu shodili na dlažbu neznámého muže, který se pádem zabil. Dům pak zapálili. Z ulice Na Veselí z čp. 821 a 825 bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytů a hnáno směrem do Krče, při čemž bylo vyhrožováno, že za jednoho zastřeleného Němce bude zastřeleno 100 Čechů. V ulici Nad Studánkou, z domů čp. 874, 1018, 1103, 1104, bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytů do školy do Krče, při čemž bylo zastřeleno 2 roky staré děcko, dvě ženy a tři muži. Také tyto domy byly vyloupeny a potom zapáleny.

Zavraždění čeští civilisté v Doudlebské ulici v Praze

V kostelíku v Kostelní ulici v Michli byl soustředěn větší počet mrtvol obojího pohlaví, mezi kterými byly též děti ve věku jednoho až tří let. Velitel revíru, policejní nadporučík Hejdl zjistil, že tito lidé byli hrozným způsobem zahaveni uřezáním hlav, uší a probodáním bodly. Mezi nimi byly i těhotné ženy, které měly rozpáraná břicha.

Svědkové, vraždění ve sklepě v Úsobské ulici v čp. 255, kteří se jen náhodou zachránili, Šťastný Václav, Šťastný Ladislav, Fořt, Fořtová, Čvančara, Doušová, Králík, Maxová, Králíková Libuše, Lenochová Věra, Eichlerová s dcerou, Šnajdrová, Dlouhý, Božena a Danuše Králíkovy, vypovídají shodně asi toto: "SS-mani vyrazili skleněné dveře, vedoucí ze zahrady do přízemí, a vnikli do sklepa. Seděli jsme na lavicích podél zdi. Byly tam také postele a pohovky, na kterých ležely ženy a děti. Vrahů bylo šest. Začali střílet. Nastal zmatek a křik. Němci dobíjeli umírající pažbami a olupovali je. Trvalo to asi deset minut. Všichni jsme padli na zem. Když se nikdo nehýbal, odešli, ale jeden se ještě vrátil a vystřelil několik ran. Ranění začali naříkati. Kdo z nás mohl, utekl do sklepa sousedního domu. Byli jsme tak vyděšeni, že jsme nedovedli raněným pomoci."

Pan Václav Mencl, který vstoupil s četou MUDr Koukolíka do tohoto sklepa dne 9. května, vypravuje: "Byl to příšerný obraz hrůzy. Zde v rohu hromada těl, někteří se vztyčenou rukou, jinému visí hlava se stolu. Těla propletená. Dítě klečí na kolenou, hlava je zvrácena ke zdi. Beton podlahy je pokryt ssedlou krvL V koutku na lavičce leží svinutá československá vlajka, slepená krví. Na šedě natřených dveřích sklepa je velikými písmenami napsáno: "TOTE! NICHT EINTRETEN I" To zde psala bestie, studená bestie. Dr Koukolík organisuje pochod smrti. Veliký náklaclní automobil je plný."

Ze zápisků pana Mencla ještě uvádíme:

Hrob na rohové zahrádce kolonie "Radost ze života". Oběti SS-mamů ležely na různých místech v okolí". Byly zastřeleny v neděli dne 6. května. Druhého dne musili rukojmí z Chodova a ze Spořilova vykopati hrob. Doklady měli u sebe Karlík a Kašpar. Poslední měl u sebe také stříbrné hodinky a 10 000 K. To vše mu bylo ukradeno. (Podle líčení svědka Františka Hirycha z čp. 177.)

V pondělí ráno vnikli SS do chudičkého nouzového domku a vyvedli odtud dva muže, Aloise Davídka a Frant. Gregora. Vedli je na ulici K Habrovce. Paní Trachrová viděla toto: "Oba mužové stáli na chodníku před vilou č. 166. Ze vzdálenosti asi dvaceti metrů střílel do nich voják vyšší postavy v gumovém plášti. Padli k zemi. Přiskočilo několik vojáků, jeden střílel revolverem do hlav ležících a druhý je dobíjel pažbou pušky." Proč? Byli to komunisté.

Parcela u Šplíchalů. Pět mrtvých. Svědek František Pešek vypravuje: "V poledních hodinách 7. května přivedla četa SS několik lidí. Ještě na zemi je kopali a dostřelovali. Pokud vím, Lát se vzpíral. SS-man do něj surově strčil a střelil. Novošilov byl ještě asi čtyři hodiny živ. Volal sípavě o pomoc." Šimon Čupita, povozník, bojoval u Pragovaru. Potom odvážel zajaté Němce do vnitřní Prahy. Seděl vedle šoféra. Upozornil jsem jej, že má na pravé straně zkrvavenou košili. Mávl rukou: "To nic není!" Odejel opět se zajatými, ale již se nevrátil. Zemřel v nemocnici. .

Kryštof Eduard, svobodník v z., Michle, Budějovická 1106, vzal SS-manovi pušku. Druhý den na udání Němky přišla do domu prohlídka a SS-mani pušku našli. Kryštof věděl, co čeká obyvatele domu. Přiznal se, že pušku přinesl a že nikdo jiný o ní nevěděl. Odvedli jej. Byl nalezen na povrchu bahnitého rybníčka s hlubokou ranou v čelisti. Zahynul, ale ostatní zachránil.

Mrtvé snášíme do prádelny domů ÚSP. V řadě na betonové podlaze je jich velmi mnoho. Dr Bulíř a dr. Koukolík identifikují. Před řadou zohavených dětí omdlévají i tvrdí mužové. Tři důstojníci: Američan, Novozélanďan a Angličan. Tlumočník Antonín Prager, člen britské legie, informuje delegaci. Nerozumíme, co povídají. Novozélanďanovi stéká po tváři slza. Již mu rozumíme a on nám také.

Delegace Mezinárodního Červeného kříže fotografuje. Nikdo nemluví. Stisk ruky nahrazuje slova.

Přicházejí i sovětští vojáci. Jeden z důstojníků před prádelnou vypravuje, co dělali Němci u nich, v Rusku. Měl zaťatou pěst. Chápeme nyní, proč.

Pan Brettschneider má v Hornokrčské ulici vilku (čp. 106/21). Takový milý, tichý, krásný kouteček Prahy. I sem vnikla hrůza. Bydlil tu se svou chotí a dvěma synky. V neděli se u nich ukryli: sedmdesátiletý Čech Jan z Čísovic, Sedláček, Jiří Petrlík, Machál, Arnošt Resl, Ing. Vladimír Maria Nešpor z Kačerova, Vítězslav Liška z Kačerova, František Kodet z Horního Štěpánova (okres Vlašim) a Ondráček Antonín z Braníka. Byli skromní, vděční, že tu mohou být, nechtěli překážet a zdržovali se většinou v chodbách a ve sklepě. Nemohli odtud, střílelo se z pušek i děl tanků. Umluvili se, že kdyby někdo zvonil, půjde otevřít Kodet, který uměl německy. V pondělí ráno před desátou hodinou přišli SS. Prohledali budovu. Zřejmé bylo, že hledají jen muže. Všechny vyvlekli na chodník před vilou. Jeden z nich odsunul sedmdesátiletého Čecha stranou, ale druhý poručil odvésti i jej. Potom ještě přivedli z domku čp. 15/40 Josefa Petříčka, Josefa Němejce, Bohumila Zimu a dr. Vlad. Koukolíka. Z domu čp. 30/36 přivedli Jana Sádeckého a Maška. Všechny postavili do řady na chodníku a vyslýchali je a mlátili. Dr Koukolíka propustili, když zvěděli, že je lékař. Všechny ani nevyslechli, ale kopance a mlácení pažbou stihlo všechny. Pak je zavedli do zahrádky Brettschneiderovy a ze vzdálenosti asi deseti kroků do nich stříleli. Pan Brettschneider padl rychle a dostal jen povrchní, ale dlouhou ránu do zad. Všemu musila přihlížet z okna paní Brettschneiderová, kterou střežil SS-man s napřaženou puškou.

Když všichni již leželi bez hnutí, ptal se pan Brettschneider: "Hoši, jste živi?" Odpovídal mu jeho syn Vilda a ještě dva jiné hlasy. Odplížil se dále do zahrady, kde jej po chvíli SS-mani opět našli. Jeden jej chtěl střelit; ale druhý řekl: "Nech, ten již dodělá sám!"

Zastřeleni byli: Vilém Brettschneider, Jan Čech, František Kodet, V. Liška, Vítězslav Maška, Miroslav Machál, Němejc Josef, Ing. Maria Nešpor, Antonín Ondráček, Josef Patřičný, Jiří Petrlík, Arnošt Resl, Jan Staněk, Boh. Zima.

Poranění Holeček a Sádecký se skryli v kurníku; vydrželi tam celý den a celou noc, ač i tam SS hledali. Zachránili se. Paní Brettschneiderová pomáhala raněným. Napomínala syna Vildu: "Lež, nehýbej se, ještě tu jsou!" Měl rozbité rameno. SS-mani stříleli dum-dum patronami. Když poodešla doplazil se Vilda k vodovodu, snad mučen žízní. Tam jej zastihl SS-man a zastřelil jej. Potom šel od mrtvého k mrtvému, bral jim hodinky a naslouchal, jdou-li. Od jedněch odřízl zakrvácený řemínek.

Odpoledne se do vily oknem ze zahrady vrátili pp. Brettschneider, Sedláček a Patřičný, všichni tři těžce poranění. Také pan Staněk se odplížil ze zahrady.

Paní Fáberová, choť majora, vypravuje a přemáhá pohnutí: "Přišli dne 7. května o půl desáté ráno. Mluvila jsem s nimi německy. Ptali se: "Kolik vás tu je?"

"Pět žen a jeden muž."

"Však my si toho druhého již najdeme!" Mínili tím mého muže, který byl v Praze. Hledali, ale ovšem nenalezli ani muže, ani zbraní.

Potom nás vyvedli před domek, postavili do řady a mého syna Jana, bylo mu 23 let, oddělili. Potom přišel jeden z nich ze zahrady a hlásil, že našel zbraně, ale nenesl jich. Pochybuji, že něco našel. Jeden se obrátil k Janovi, který musil vše z kapes vyjmouti a řekl: "Komm mit!" Udělali několik kroků za zídku zahrádky a již třeskla rána. SS-man se ihned vrátil. Ptala jsem se: "Kde je Jan? Neodpověděl." Přes všechno úsilí se hlas paní zachvěl a zmlkla.

Odpoledne po vraždě se tam vrátili, vykradli cukr, omastek, snubní prsteny a co nemohli vzít, zničili. Prádlo nacpali do záchodu, peřiny do vany s vodou. Ke Svobodům na krčské stráni čp. 241 SS-mani přišli asi o půl desáté dne 7. května. Ze sklepa vyvedli Františka Svobodu, Jaroslava Ševčíka, Václava Klementa a Antonína Pechara. Na zahrádce je z bezprostřední blízkosti postříleli. Dům prohledali a vykradli.

U Stalichů Na krčské stráni čp. 258/14. Němci přišli dne 7. května ráno. Všechny obyvatele domu zavedli do pokoje, stáhli rolety a tam drželi pod stráži celkem čtyři ženy, dvě děti a tři muže. Zatím vykrádali byty. Vzali patery hodinky, náramky, mýdlo na holení, kolínskou vodu a ve všech bytech peníze, celkem 51000 K. Ženy a děti vyhnali do vedlejší vily. Řídící učitel Antonín Stalich byl potom vyveden ven, kde na něj volal jeden SS-man: "Schovej se, ty kantore, nebo ti jednu vpálím!" Stalich odešel potom do suterénu domku a tam po něm jeden z SS-manů střelil a jiný hodil do suterénu ruční granát.

Není možno líčiti všechny případy. Podle seznamu policejního ředitelství bylo ve dnech 5. až 8. května v Praze v Horní Krči a Dolní Krči ubito 173 lidí (z nich 49 žen).

Toto jest zrcadlo německých vojenských ctností, vojenské cti a statečnosti ve světle pravdy.

To čeká opět svět, kdyby nacistický duch nebyl vymýcen z německého lidu až do kořene.

Snad se ještě najdou lidé, kteří pokrčí rameny a řeknou: "Byla to válka a ta má svoje zákony."
Zavraždění čeští parlamentáři v Krči - 7.7.1945

Ano, byla to válka, dokonce po vůli nacistů totální válka, které se český národ zúčastnil činně doma i za hranicemi. Nikdy však nebude možno uznati za přijatelné zákony války:

1. Vojensky a strategicky neúčelné ničení kulturních i hospodářských hodnot v územích nacisty obsazených.
 
2. Zahájení letecké války zákeřným přepadením Londýna a zběsilý útok na srdce britského impéria raketovými střelami.
 
3. Demoralisace lidstva lživou propagandou, výchovou k surovosti a lživými útoky na čest organisátorů světového pořádku, světových státníků a myslitelů. 
 
4. Plánovité vyhlazování československého národa a příprava vylidnění jeho státního území.
 
5. Státem organisované hromadné vraždění civilního obyvate1stva, a to nejen mužů, nýbrž i žen a dětí (Udice).
 
6. Nelidské mučení vězňů.
 
7. Rasistická theorie a bezpříkladně surové hubení židů.

To vše nacisté činili a jest nutno vyvoditi z toho důsledky.

Z knihy Šest let okupace Prahy

...

10 komentářů :

  1. to jsou fakta které nikdo neumlčí čest památce padlých

    OdpovědětVymazat
  2. Smrt všem fašistickým zrůdám i jejich pomahačům.

    OdpovědětVymazat
  3. Přátelé. Co je to proti zvěrstvům konaných našimi občany při odsunu sudetských Němců. Je něco, jako příčina a důsledek. Bude li to takhle pokračovat, my se budeme jednou omlouvat rodině Heidrichů, že jsme jim zavraždili, dědečka a pradědečka. Trochu mě mrzí, že z našeho slovníku zmizelo slovo REVANŠISTÉ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ti co vykládají o hrůzách odsunu občanů Velkoněmecké říše z území ČSR, nechtějí vědět nic o "národních hostech", což byli občané Říše evakuovaní říšskými úřady z východních území, když tento pohyb je nutné od "odsunu" zcela oddělit. Nic nevědí o právních okolnostech odsunu a pravidlech, která měla a také byla dodržována až na případy, kdy do událostí vstupovala všelijaká ta lůza. Sám vím, že ve většině případů ji bylo bráněno a jednotlivci byli trestáni. V „Sudetské“ městečku, kde jsem se narodil a s přestávkou války od 18. května 1945 žiji, probíhal odsun zcela bez excesů, plynule a organizovaně. Nic veselého, co by kdo normální rád viděl, to opravdu nebylo. Ale o důvodnosti, oprávněnosti a prozíravosti uskutečněného odsunu občanů Velkoněmecké říše z území ČSR nepochybuji. Dobře vím, jaké skutečně bylo to dnes vychvalované soužití obou národností.

      Vymazat
    2. ještě jsem neslyšela,že by se Němci omlouvali za to,že hnali naše lidi ze Sudet,viděli jste ty obrázky,jak Češi museli odejít ze svých domovů?Maminka žila,jak říkala,ve vnitrozemí,na vesnici a lidé se těchto vysídlenců ujímali

      Vymazat
    3. 21:53 od rodičů vím, že na takové vesnici byli, jako utečenci ze Sudet, vítáni slovy "kdybyste těm Němcům nic nedělali, mohli jste tam zůstat". Síla propagandy i když, kdo tenkrát na vesnici četl noviny a radio byl luxus ... Obrat nastal až s nástupem tvrdého Protektorátu. Prostě, oči otevírá až katastrofa jistého řádu ...

      Vymazat
    4. Deda mel ubytovnu, pro sezonni pracovniky (byl sedlak). Ta se, na podzim 38, uplne zaplnila.

      Vymazat
  4. Čekám až nám tady bude někdo vykládat jak jim tam v Praze "hodný" německý voják ve sklepě dával výbornou čokoládu.... Mia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leda otravenou
      Smradi nemecky by meli drzet huby

      Vymazat
  5. Má někdo pocit že němec se změnil? Já teda ne!!!!!

    OdpovědětVymazat

Reklama