Reklama

.

.

středa 31. května 2017

Pravdu mají zase jenom vítězové



Zdeněk Hrabica 
31. 5. 2017
Už skoro čtvrt století nemáme fungující zastupitelský úřad v Havaně, snad ne proto, že nám Kuba tolik dluží a rum ani doutníky jako dlužné splátky od Kuby nechceme. Není mi jasné, proč máme zastupitelský úřad v Kábulu. I tam nám leccos dluží ze starého spolužití – a teď tam máme dokonce budovu zastupitelského úřadu, poničenou výbuchem pumy.


A to i v době, když už tam dávno nemáme co dělat.

Mýlím se, snad se v Kábulu v danou chvíli bojuje i za Prahu, jako se kdysi bojovalo za Prahu u Madridu? Silně o tom pochybuji.

V obou metropolích obou zemí jsem měl štěstí pobývat; mnohem bezpečněji jsem se cítil pokaždé na Kubě, nežli v Afghánistánu. Kubánci neskrývají své prapůvodní jižanství, mají svůj pověstnou siestu, roztančí je zvuk melodie, vědí, co je maňana. Vytýkáme jim porušování lidských práv, vytýkáme jim skoro všechno, lhostejní jsme však k lidským právům v Afghánistánu.

V Afghánistánu člověk nikdy neví, odkud příjde z afghánské strany smrtelný zásah. Kde vybuchne nastražená bomba nebo poletí střela z tarasnice. I tam žijí lidé dobří a zlí lidé; na rozdíl od Kuby a Kubánců na nás Afghánci podezřele už po desetiletí nevraživě pohlížejí. Většinou se na nás dívají jako na žoldáky, kterým však doma říkáme, legionáři v misích.
Podobné konání a přítomnost se nevyplatila ve XX.století sovětskému vpádu do této země; tisíce sovětských chlapců, zejména z někdejších středoasijských republik, se vracelo do vlasti v cínových rakvích. Vladimír Vysocký a Bulat Okudžava zpívali na jejich památku protestsongy. Na Vernadském hřbitově v Moskvě se pohřbívali za tmy a v hluboké noci.



Neznám jediného českého zpěváka, který by pěl protestní songy v posledních letech k památce padlých Evropanů i Čechů v Afghánistánu. Znám mnoho současných politiků – mezi nimi i Petra Pitharta, Jana Rumla a desítky dalších, kteří tajtrlíkovali k klecích na Václavském náměstí, solidární s kubánskými dizidenty. Neznám jediného, kdo by pozvedl hlas proti mučení na základně USA v Quantanámu.

Padni komu padni? Houbelec, pravdu mají zase jenom vítězové.

Radomír Dvořák: Modlící se Panna Marie

5 komentářů :

  1. Tvrzení v článku je pravdivé pouze z části.
    Historii píší"vítězové"pouze krátkodobě.Třeba
    teď budeme zakládat zastoupení v Havaně,když
    to je povolené z Washingtonu.Naši politici jsou
    jen tajtrlíci,kteří jednají na pokyn.Však už by
    bylo zrušeno i zastoupení v Sýrii.Jen tomu brání
    jedna věc.Český zastupitelský úřad využívají též
    USA a státy EU.Nemáme povolení tento úřad zrušit.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petr Majevský Souhlas.

      Vymazat
  2. Každá doba má "své" vítěze. "Prodloužené" obličeje vládních elit států NATO při projevu prezidenta USA - tak vítězové rozhodně nevypadají. Otázkou zřejmě zůstane, zda náš pan prezident "nevynechal" ten Trumpův projev úmyslně.

    OdpovědětVymazat
  3. Pithart, bývalý bolševik

    OdpovědětVymazat
  4. Petr Pithart se ukázal jako neuvěřitelně trapný šašek. Tak vratký charakter není k uvěření. Snad stařecká demence okouzlená veřejnou pozorností a vysokou státní funkcí? Zřejmě věří, že ten jeho Bůh je všeslitovný.

    OdpovědětVymazat

Reklama