Svět ruskýma očima 400

  • Datum příspěvku 1. května 2017
Svět ruskýma očima 400
Avatar
--- ---

zajoch
1.5.2017  Outsidermadia

Považovat vychovanost za měkkost je typická mýlka mnohých. Čínský prezident na Trumpovo překvapení nezapomene * Odtávání podvodního permafrostu v Arktidě je nová hrozba pro klima planety * Sankce proti Rusku potrvají ještě dlouho * Mezi Bělehradem a NATO byl uzavřen plán partnerství, podle kterého pracovníci NATO v Srbsku jsou považováni za diplomaty

Rozdělí si USA a ČLR svět napůl? Nové vydání myšlenky G2

Dmitrij Minin
22. dubna 2017

Trump upustil od dříve slíbené tvrdé linie vůči Číně. Ukázalo to jednání se Si Ťin-pchingem, po němž se objevily spekulace o nové americké iniciativě G2 (velká dvojka USA – Čína). Znamenalo by to, že by se vedení světa dosud samotnými USA rozdělilo s druhou světovou velmocí (někdo říká, že již první). Vrch v takovém partnerství by samozřejmě měly USA. V pojetí Trumpa by to mohla být velká dohoda, ale za podmínek, kdy se USA vzdávají ekonomických nároků na ČLR, a ta bude loajální k zájmům USA v zahraničí, především v KLDR a v Sýrii.

Myšlenka dvojky byla navržena již v roce 2005 v knize Freda Bergstena (ředitele Petersonova ústavu mezinárodní ekonomiky) USA a světová ekonomika. Mimo akademickou půdu se objevila po finanční krizi v roce 2008 a tehdy ji podpořili Kissinger a Brzeziński. Později ji odmítli, ukázalo se, že pro Čínu není přijatelná. Předchozí americká administrativa učinila první průzkum při návštěvě Hillary Clintonové v Pekingu v roce 2009. Krátce nato odmítl koncepci „velké dvojky“ čínský ministerský předseda na summitu EU v Praze. Uvedl, že „mluvit o dominanci dvou mocností v mezinárodních záležitostech je absolutně neopodstatněné a chybné. Čína bude provádět nezávislou politiku a nebude vstupovat s kdejakými zeměmi do aliancí“.

Jeremy Friedman, analytik Harvardské školy podnikání, tvrdí, že v dnešní době stát zároveň proti Rusku i Číně není pro Ameriku schůdné. Je potřeba volit z nich jen jednoho spojence. USA nejsou nakloněni přátelit se se všemi, potřebují nějakého nepřítele. Nyní mají dilema – Rusko nebo Čína. Fridman si myslí, že pro USA jsou užitečnější svazky s Moskvou, Čína více škodí americkým zájmům ve světě. Podle něj není Rusko smrtelnou hrozbou světovému pořádku, je spíše zahozenou příležitostí, kterou je ještě možno zachránit. Podobně uvažoval Trump ve své volební kampani. Jiná varianta je spojit se s Čínou proti Rusku. Základem čínského rozvoje je světová stabilita a otevřený obchod, a v těchto podmínkách se podle amerického přesvědčení zajišťuje americká vojenská síla.

I když Trump chválil Rusko, nedávalo mu to ani malou příčinu domnívat se, že by se připojilo k protičínským aktivitám. Možná z tohoto důvodu přehodnotil americký prezident některé své názory vůči Číně. Rovněž Peking jednoznačně promluvil o úmyslu Číny zůstat si s Moskvou blízko.

Pro Čínu dnes není prvořadá nějaká chimérická dvojka, ale projekt „jedné cesty“ na euroasijském kontinentě, vyjádřený v myšlence Velké hedvábné stezky, s mnohem větším zapojením Ruska, než o jakém se uvažovalo dříve. Na květnové schůzce daného projektu vůdců dvaceti zemí v Pekingu bude mít ruský prezident zajisté nejčestnější místo.

Považovat vychovanost za měkkost je typická mýlka mnohých. Známá scéna při návštěvě Si Ťin-pchinga v USA s útokem amerického letectva na Sýrii neznamená, že čínský prezident na toto „překvapení“ zapomene. A až bude potřeba, i on může být tvrdý. Ve hře mohou být například trestné tarify a bariéry obchodu s Čínou a odvetná opatření. Totéž ve věci čínských zájmů ohledně Tchaj-wanu a Jihočínského moře. Nyní se čínský vůdce vyhýbá konfliktům, a to do doby podzimních voleb generálního tajemníka KS Číny. Jakmile bude opětovně zvolen, nebude muset zaujímat svoji diplomatickou pružnost. Bude ukazovat výsledky a některé z nich mohou být pro zahraničí dost nepříjemné.

Trump se předčasně radoval, když Čína a Rusko nepoužily veto na americkou rezoluci o použití chemických zbraní v Sýrii, ale zdržely se. Totéž se týká i nátlaku Pekingu na KLDR. Rezoluce byla tak jako tak zablokovaná v důsledku nedostatečného počtu hlasů. Hlasování se zdržel i spojenec Ruska – Kazachstán. Důvodem byla nutnost udržet „astanský proces“ syrského narovnání. Moskva byla připravena použít veto na projekt v případě potřeby sama. Korejský jaderný program nevyhovuje ani samotné Číně, což znamená, že i sama Čína hodlá do určité míry tlačit na Phjongjang.

Nyní Peking odsoudil jednostranné použití síly při ignorování ústavy OSN a bez mandátu RB OSN Spojenými státy a odpovědným za útok bojovníků na civilní autokolonu pod Aleppem označil Západ, speciálně USA. Podle čínské vládní agentury Sin-chua se mírový proces v Sýrii bortí kvůli snaze západních mocností svrhnout Asada. „Tím se stávají zájmy syrského lidu obětí západní intervence.“ Je příznačné, že se tento komentář objevil jen v ruské verzi Sin-chua. Pro Moskvu je to signál: přít se se Západem nechceme, ale postoj neměníme.

ČLR ostře reagovala na perspektivu amerického vojenského útoku na Severní Koreu. Lze se domnívat, že myšlenka G2 dopadne za Trumpovy vlády stejně jako za vlády Obamy. Všechny snahy zachránit pro USA jejich vůdčí postavení za pomoci všelijakých kejklů typu „rozdělení odpovědnosti“ jsou předurčeny k nezdaru.

Převzato z Fondsk.ru

***

Ruští vědci informovali o katastrofálních následcích tání podvodního permafrostu v Arktidě

27. dubna 2017
 

Vědci z Dálného východu plánují pro tento rok tři expedice do Arktidy ke studování podvodního permafrostu. Tento jev může vést k vážným změnám klimatu.

Ve zprávě Dálněvýchodní pobočky Ruské akademie věd se praví: 

„Znepokojení vědců vyvolává intenzívní degradace podvodního permafrostu východosibiřského šelfu, která vede k uvolnění gigantického množství pravěkých organických látek, což je schopno ovlivnit klimatickou mapu planety.“

Vedoucí vědecký pracovník laboratoře arktických výzkumů Tichooceánského institutu Dálněvýchodní pobočky Ruské akademie věd Oleg Dudarev uvedl:

„Pokud bude pokračovat současné tempo odtávání podvodního permafrostu provázené masivním uvolňováním metanu do atmosféry, může docházet k stále mohutnějšímu výronu. Tak mohou nastat těžko předvídatelné klimatické následky, nevylučující klimatickou katastrofu.“

První výrony plynu, v němž je až 70 % metanu, byly zjištěny v roce 2011 v severní části moře Laptěvů. Na dně o ploše 1 km čtvereční bylo zaznamenáno několik stovek průduchů plynu, celkově nazývaných „megasip“

Výsledky expedic z let 2012, 2014 a 2016 prokázaly, že v zónách megasipů intenzita výronu metanu ze dna roste. Některé fakule dosahují průměru až stovek metrů.

*****Kromě klimatických hrozeb mohou megasipy znamenat také nebezpečí při práci na uhlovodíkových těžebních polích.****

Ve zprávě se říká:

„Je pravidlem, že se vyskytují v licencovaných oblastech projektovaných těžebních polí arktického šelfu. Znamená to možné problémy v organizaci a v bezpečném využívání polí. Například tam, kde dochází k degradaci permafrostu odtáváním, se vytvářejí termokrasové deprese.“

Vědci uvádějí, že bude-li se tání podvodního permafrostu zesilovat, projeví se zvýšení objemu vylučovaných skleníkových plynů ve změně klimatických parametrů. To zákonitě povede ke změně ekologických charakteristik moří nejen arktických, ale možná všech světových moří. Převzato z Expert.ru

Převzato z Rusvesna.su

***

Západ začíná i prohrává

Anna Koroljova
28. dubna 2017
 

O sankcích proti Rusku se rozepisuje rakouský Die Presse

Sankce EU proti Rusku z roku 2014 pokračují. Dotázaní experti přiznali, že za tři roky trvání přinesly úhonu především EU, pro Putina a jeho vládu byly spíše k užitku. Podle oficiálních prohlášení ruské vlády nepřinesly zemi škodu. Dokonce hospodářství posílily v době, kdy byla recese způsobena téměř výhradně poklesem cen ropy. To a odliv kapitálu z rizikových aktiv způsobilo devalvaci rublu a zdražení dovozu. Samozřejmě, že omezený přístup ruských společností k západnímu kapitálovému trhu je nátlakový a zužuje možnost rozvoje.

V této situaci si řada odvětví ruského průmyslu pomohla. Kvůli odvetným sankcím v agrárním sektoru museli ruští spotřebitelé přejít na domácí produkci. V roce 2015 vzrostla ruská zemědělská produkce o 2,6 % a v roce 2016 o 4,8 %. Pěstování zeleniny ve sklenících, které silně podporuje stát a investují do něj i soukromé osoby, se zvedlo o 30 %.

Die Presse konstatuje, že ruský spotřebitel sankce pocítil. Kvalita místní produkce je prý mnohdy nižší než dovážené. O to více se začalo objevovat množství analogů západních produktů. Například program zajištění civilních letadel a podobně. Rusko ze sankcí vyšlo vítězně.

Západ jednoznačně ztratil. Podle rakouského ústavu ekonomických výzkumů znamenalo snížení vývozu z EU do Ruska v roce 2015, vyjádřeno penězi, ztrátu asi 40 miliard eur. Jen v Rakousku to bylo 1,5 miliardy (36 % snížení rakouského exportu připadá na sankce).

Omezení přístupu ruského podnikání ke kapitálu a novým technologiím se negativně projeví ve střednědobé perspektivě. Na druhou stranu odvetná opatření v omezení dovozu zemědělské produkce dala stimul domácí výrobě a zpracování. V roce 2016 se zvýšila agrární odvětví o 5 % a v mnoha případech je ruská produkce soběstačná.

Uzavření ruského agrárního trhu vedlo ke snížení konkurence a zdražení dovážených i ruských výrobků. I když náhrada dovozu napomohla v odvětvích, kde nejsou třeba vysoké technologie a inovace, na hi-tech trzích ztrácejí ruské společnosti své pozice. Například podíl Ruska na světovém kosmickém trhu se snížil pod 1 % a nové úspěchy se ve vývozu ruské hi-tech produkce, vyjma zbraní, nejeví. Taktéž brzdění rozvoje ropného průmyslu má na svědomí omezený přístup k technologiím. Určitou možností je dovoz hi-tech ze zemí nepodléhajících sankčnímu režimu, protože tvořit v Rusku nové technologie bez rozsáhlých investic bude těžké.

Nezávislý analytik Dmitrij Adamirov je přesvědčen, že prohrávají všichni. Ovšem sankce nevedly k očekávanému efektu, se kterým počítaly USA i EU. Krom toho tradiční obchodní partneři (včetně Rakouska) utrpěli nejvíce. Proto se v rakouském tisku objevují podobné materiály.

Ovšem je potřeba chápat, že na mínění Evropy jako celku i jejích jednotlivých zemí v této otázce málo záleží. Takže sankce potrvají ještě dlouho. Jejich pozdější zrušení se západní partneři vynasnaží „prodat“ co nejdráže. Historie rušení sankcí proti Íránu, táhnoucí se minimálně 15 let, může postihnout i Rusko.

Převzato z Expert.ru

Stanův komentář: Vřelé díky a velká gratulace autorce k jubilejním Ruským očím! (Redakce webu Nová republika se ke gratulaci upřímně připojují.)