Reklama

.

.

pátek 2. června 2017

Helena Válková napsala panu prezidentovi: Více milostí


Zdeněk Jemelík
2. 6. 2017      JemelikZdenek
Rozhodnutí prezidenta republiky omilostnit Jiřího Kajínka vyvolalo silnou mediální odezvu. Autoři většiny článků se buď zabývali spekulacemi o důvodech jeho vskutku překvapivého rozhodnutí, popř. se dožadovali vysvětlení, na které ovšem nikdo nemá nárok. Jiní bádali nad tím, zda si Jiří Kajínek milost zaslouží, či zda nebude nebezpečný pro lidi, kteří mu mlčením nebo svědectvím v jeho neprospěch pomohli k doživotnímu trestu.


Hlas zdravého rozumu v této situaci zazněl z dopisu, který s datem 30. května 2017 poslala panu prezidentovi bývalá ministryně spravedlnosti, místopředsedkyně Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Helena Válková. Výše zmíněné starosti novinářské obce zcela pominula, zřejmě proto, že zabývat se něčím, co se již stalo, nemá praktický význam. Zajímá ji budoucí vývoj prezidentova vztahu k institutu milosti.

Je v tom důsledná: připomíná mu, že při loučení při odchodu z funkce jako své „poslední slovo“ vyslovila přání, aby pan prezident více využíval své ústavní pravomoci a uděloval více milostí. Jako kvalifikovaná penoložka připomíná, že pokračování věznění po naplnění účelu trestu dosažením určitého bodu ve vývoji odsouzeného, po němž již není nebezpečný pro společnost, je nadbytečné. S udělením milosti Jiřímu Kajínkovi je srozuměna, i když jeho vinu nezpochybňuje: doživotní trest přesto považuje za nepřiměřený. Dodávám vlastní úvahu: věznění lidí, kteří dosáhli stavu, uvažovaného paní exministryní, je již pouze bezúčelným týráním.

Helena Válková připomíná Miloši Zemanovi, že vedle Jiřího Kajínka jsou ve vězeních další odsouzení, kteří žijí za mřížemi neúnosně dlouho, nemají naději na návrat na svobodu dříve než po plném odpykání trestu, ale prodlužování jejich věznění nemá z hlediska jejich nápravy žádný význam.

Je to patrně akademický konzervativismus, co jí zabránilo uvést jako důvod pro častější udělování milosti jistotu, že v našich věznicích je určitý počet odsouzených, kteří jsou obětí justičních přehmatů. Pro profesionálku spjatou s justicí je obtížné upozorňovat na tuto neblahou skutečnost. Kdyby paní exministryně chtěla uplatnit tento argument, mohl bych jí dodat konkrétní jména nespravedlivě odsouzených, v jejichž případech se až po odpykání části nebo celého trestu ukázalo, že byli odsouzeni neprávem. Včas uplatněná milost prezidenta republiky mohla zkrátit jejich utrpení.

Paní poslankyně zato věnovala pozornost působení znalců, kteří se neodvažují soudům jednoznačně doporučit propuštění odsouzených na svobodu, a ty pak váhají. V tomto případě její argumentace přesahuje téma milosti prezidenta republiky a dotýká se také poměrů v řízení o povolení předčasného podmíněného propuštění za dobré chování, v němž zdrženlivost znalců vede k zamítání významné části žádostí odsouzených, kteří si jinak chováním ve výkonu trestu vydobyli nárok na podmíněné propuštění. Zde ovšem dochází i k daleko horším věcem: někteří soudci a státní zástupci bezohledně požadují po žadatelích o podmíněné propuštění, aby se přiznali ke spáchání trestného činu, za který byli odsouzeni, a aby projevili lítost. Vůbec si nepřipouštějí, že žadatel mohl být odsouzen, ač je ve skutečnosti nevinný, a doznání a projev lítosti odmítá právem. Dochází pak k lámání duší: žadatelé mají na vybranou, zda se raději pokoří, přiznají se k nespáchanému činu, projeví lítost a dostanou se na svobodu, nebo budou trvat na svém a v tom případě odpykají neoprávněně uložený trest až do poslední minuty.

Osobně si nemyslím, že by prezident republiky měl využívat pravomoci udělovat milost k řešení zrůdností v počínání soudců, kteří vynucují doznání k nespáchaným trestným činům. Soustava kárných žalobců má dostatečnou pravomoc k tomu, aby takto se chovající soudci a státní zástupci stanuli před kárným soudem.

I tak zůstává prezidentovi republiky dostatečně velký prostor pro využití oprávnění k změkčování tvrdosti zákona omilostněním odsouzeného. Odsouzený má např. právo žádat o přerušení výkonu trestu za účelem podstoupení léčby, kterou mu zdravotnická zařízení Vězeňské služby ČR nemohou poskytnout. Ale nedosáhne přerušení výkonu trestu v případě, kdy v jeho rodině někdo smrtelně onemocní, a rodina, oslabená nepřítomností vězněného účastníka, péči o nemocného nezvládá. To je modelový a nikoli jediný příklad situace, v které by prezident republiky mohl rozhodnout o milosti z humanitárních důvodů.

Jako člen spolku Šalamoun samozřejmě soudím, že prezident by měl milostí zasáhnout i tam, kde vznikly zásadní pochybnosti o správnosti rozsudku, ale všechny řádné a mimořádné opravné prostředky byly vyčerpány bez požadovaného účinku nebo je z jakýchkoli důvodů nelze použít. Rozhodování o takové žádosti o milost je ovšem pro prezidenta obecně velmi obtížné a vyžaduje značnou opatrnost. Bylo by jistě bezpečnější rozšířit pravomoc prezidenta republiky tak, aby mohl nařídit revizi procesu jiným než původním soudem, popř. aby mohl podal stížnost pro porušení zákona.

V každém případě dopis pí. exministryně Heleny Válkové je podnětný a zasluhuje, aby se jím pan prezident vážně zabýval. Je ovšem škoda, že většina veřejnosti nemá možnost porovnat obsah mého článku s úplným zněním dopisu. Zatím byl již 31.května 2017 ke stažení na webu serveru Česká justice, ale pouze v jeho zpoplatněné části. Téměř dokonalou náhradou je ale článek redaktorky České justice Evy Pasekové , která zachytila obsah dopisu skutečně věrně.

12 komentářů :

  1. Je zajímavé, že paní Válková až dnes ví, "že vedle Jiřího Kajínka jsou ve vězeních další odsouzení, kteří žijí za mřížemi neúnosně dlouho, nemají naději na návrat na svobodu dříve než po plném odpykání trestu, ale prodlužování jejich věznění nemá z hlediska jejich nápravy žádný význam."
    Paní Válková měla jednat, když byla ministryní spravedlnosti, nyní je její dopis prezidentu republiky spíše "k pláči".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sama paní poslankyně několikrát narazila, tak postoupila záležitosti obecně popsané v dopisu k rukám, které dosud mají přeci jen vyšší rozhodovací pravomoci...

      Vymazat
    2. 14:27 být na jejím místě, zcela jistě byste to i za daných možností a nejspíš ještě v kratším čase zvládnul. Tušíte vůbec co přestavuje legislativní proces?

      Vymazat
  2. Jo 14:27, přesně tak. Tato paní tan sloužila jen jako vyplněná kolonka. Nesmírně si vářím pana prezidenta, že měl odvahu se postavit různým tlakům a nedal se zlomit a opravdu pustil tohoto člověka. Kdyby mělo dojít opravdu k objasnění věci podle práva, tak se budem možná ještě divit, kdo všechno je v tomto namočený a za čí zájmy tito pachatelů fungovali. Jak je provázaná politika s tšmito postavami vidíme sami. Od vládních činitelů přes různé Kočky ,Mrázky a spol. Chybí tu hlavně chuť a není tu žádná vůle tyto věci objasnit.

    OdpovědětVymazat
  3. Válková by v první řadě měla držet ústa.Byla to
    ona,kdo prohlásil před nástupem do funkce,že se
    tady za německé okupace vlastně nic nedělo.Pro
    ní totiž 360 000 zavražděných Čechů vlastně nic
    není.Tak ať se nestará o pár vrahů,kteří by měli
    být vlastně popraveni,aby už nemohli ohrožovat
    nikoho na životě.Ale od páté kolony se nemůže nic
    dobrého očekávat.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Majevský, netuším kolik Vám je let a jaké skutečné zážitky a věrohodné znalosti máte. Já vím, že němečtí důstojníci, vlastně i ostatní vojáci si po Protektorátu chodili a jezdili neozbrojení a cítili se bezpečně stejně jako v Reichu. I ten Heydrich jezdil v otevřeném nepancéřovaném mercedesu ve námý čas a známou trasou bez ochranky. České protektorátní úřady a česká protektorátní policie, ne bez rizika, byla k Čechům bez ohledu na zájmy Reichu většinou značně tolerantní. Ve školství i povolené kultuře fungovalo vlastenčení. Bráno proti Polsku, měli se protektorátní Češi skutečně dobře. Ten Reich byl ve válce! To nijak neznamená, že není velezradou omlouvat se Němcům za důsledky jimi rozpoutané světové války, nebo jakkoli tolerovat jimi zaviněnou smrt československých občanů a způsobené válečné škody.

      Vymazat
    2. 3:48
      Asi jsi se probudil a zjistil, že germáni prohráli válku. Tak hledáš viníky. BLBE.
      Václav

      Vymazat
    3. 6:52 já se neprobudil, já tu válku prožil jako utečenec ze Sudet. Reagujte na názor, ne na autora, Václave. Jinak jste za blba.

      Vymazat
    4. 3:48-V první řadě byste měl při svém věku
      vědět,že se máte představit,pokud chcete s
      někým komunikovat.Za druhé asi nejste vůbec
      utečenec ze Sudet.To byste je nehájil.Tak
      si ty Vaše invektivy nechte pro velectěnou
      svou rodinu.Oni Vám budou věřit.Nechtějte
      mi nařizovat,co si mám myslet a jaký názor
      mám zastávat.Popište mi jedinou omluvu
      skopčáků za zvěrstva,která sami pomáhali
      3.říši rozpoutat.Kde se vzalo ten počet
      360 000 zavražděných Čechů za šestiletou
      okupaci našeho státu?Vy vlastně máte pro
      své soukmenovce pochopení.Když jsme u věku,
      tak mi bude 70.Všechny poznatky mám od těch
      pamětníků,které drze a veřejně osočujete
      ze lži.Skopčáci jen dostali to,co dělali
      zdejším občanům.Klidně si je můžete hájit
      do roztrhání těla,Vy utečenče ze Sudet.
      Petr Majevský

      Vymazat
    5. Petře Majevský, toto je diskuze každého s každým, takže uplatňujte nároky pouze dané formy. Pokud byste četl pořádně, nikoho neobhajuji, pouze konstatuji, že např. proti Polsku, byly podmínky pro Čechy v Protektorátu daleko přijatelnější. Ano, znám pamětníky a "pamětníky". Víte vy například, že bylo možné s českou národností a příslušostí k Protektorátu v Sudetech zůstat? Pokud toho naše rodina nevyužila a prožila celou Světovou v jediné podkrovní místnosti bez vodovodu, elektřiny a WC, že bylo tomu proč? Víte Vy, co to znamenalo, když otec byl mobilizován a máti se mnou co dítětem, beze všeho, v noci před záborem pěšky hledala nádraží odkud je možné cestovat do vnitrozemí? Víte vy, jak se žilo v přídělovém systému, když otec odsimuloval totální invaliditu, aby nepracoval pro Reich a nebyl totálně nasazen? Víte, co to je mít do "obecné školy", tehdy pětitřídky, hodinu cesty v zimě/létě pěšky? Račte prosím poučovat. Možná proto taky chápu, jak bylo těm Němcům v odsunu. To neznamená, že to nepovažuji za správné řežešení! Hnusí se mi nenávist a fanatizmus, všechna ta jednoduchá řešení ukecaných, nad jiné povznesených neználků.

      Vymazat
  4. Petr Majevský Souhlas.

    OdpovědětVymazat
  5. Když dostal milost Kájínek, tak už ji může dostat každý. Takže necháme pachatele zločinů odsoudit a pan prezident jim hned může udělit milost, anebo ještě lépe, zastavit svým rozhodnutím trestní řízení již na začátku. Bude po problému s věznicemi i justicí, kterou jinak milostí pro Kájinka zdiskreditoval.

    OdpovědětVymazat