Reklama

.

.

pátek 9. června 2017

Ilona Švihlíková: Národní zájem – ekonomické aspekty

Ilona Švihlíková
9. 6.2017  Literárky

Literární noviny v letošním volebním roce, kdy mnohá témata se probírají, předkládají diskusi o českém národním zájmu, tentokrát pohledem známé ekonomky a vysokoškolské pedagožky.


Jak současné napětí ve světě, které má podobu chaosu, tak i „prozření“ skutečného stavu ekonomiky ČR, vedly k oživení tématu národního zájmu. Pomiňme nyní, že u nás existují malé, leč vlivné kruhy, které slovo „národ“ řadí k fašismu a jejich reakce zahrnuje „argument“, že se jedná o sociální konstrukt. Tyto skupiny, ať již z hlouposti, nebo z jiných finančně ohodnocených důvodů, do debaty vstupují tím, že odmítají vůbec existenci národního zájmu.

Ten přitom samozřejmě existuje, ve své základní podobě jako přežití národa. Z hlediska prakticko-politického a samozřejmě i ekonomického je i v současném světě, kterému dominuje globalizace, vhodnější, aby národ měl svůj stát – národní stát. Je sice pravda, že právě Češi byli schopni historicky přežít, i když o svůj stát přišli, a že existují i národy bez státu, ale tato zkušenost není hodna doporučení. Kromě základního přežití národa, které v sobě jako minimum tedy obsahuje péči o jazyk, kulturní zvyky a historické povědomí, by mělo být druhým cílem uchování státu. A nyní jsme u jádra pudla, protože stát už v oblasti ekonomické (což se následně přelévá do politiky) nemá ono postavení suveréna, které měl možná ještě po druhé světové válce.

Jednoduše řečeno, jde o to, aby stát nebyl jednotkou ryze formální (jistě si vzpomínáme na to, jak někteří chtěli mít „svou židličku“ v určitých organizacích). „Vlastní židlička“ tváří v tvář závislé ekonomice nikterak naplňování národního zájmu nepomáhá, spíše se jí může dařit zakrývat skutečný stav věci.

Podíváme-li se na pozici České republiky, naskytne se nám smutný obrázek, který na jedné straně dobře sumarizuje výsledky čtvrtstoletí „transformace“, na druhé straně ukazuje, proč je poněkud zavádějící mluvit o „české ekonomice“.

Ekonomika České republiky se včlenila do mezinárodní dělby práce v pozici tzv. závislé ekonomiky (kolonie, neboť to má i své politické aspekty). Nemá pod kontrolou ani klíčová odvětví, neboť právě vodárenství, sektor strategického
významu, je typickým příkladem dobývání renty ze strany zahraničních subjektů. Domácí subjekty mohou nést náklady.

Finanční sektor je zahraničním dominován drtivě, 97 % bankovních aktiv je pod zahraniční kontrolou. Celá ekonomika trpí vysokými odlivy zisků do zahraničí a nesamostatným postavením „českých“ firem v pozici subdodavatelů.

Typickým rysem je práce ve mzdě, což se následně odráží do makroekonomicky nenormálního rozdílu mezi úrovní ekonomické výkonnosti a úrovně mzdové.

Na úrodné půdě se staví sklady či logistická centra.

Pomocí investičních pobídek se dotují firmy, jejichž tržby jsou větší než HDP České republiky, aby následně tyto firmy „nabízely“ zaměstnancům mzdu na hranici chudoby.

Chybí definice národního zájmu v oblasti ekonomické a nebyla – což se nám nyní na důsledcích vrací – ani na začátku transformace, kdy bylo lehkovážně zacházeno s národním bohatstvím (jak přírodní zdroje, tak vybudované značky se světovým renomé viz Pilsner Urquell, tak i instituce – viz podniky zahraničního obchodu) ve smyslu „národního výprodeje“.

Doplňme, že tato ekonomická charakteristika v sobě skrývá, především v obdobích krizí, ještě jednu velkou vadu – vykazuje totiž jen velmi malou odolnost vůči šokům.

Zároveň je potřeba si říci, že ekonomická závislost má své politické implikace. Vyvolává potřebu po politicích – údržbářích, kteří se svým zaměřením a odpovědností za národ spíše podobají místodržícím. Jejich postoje se spíše než na změnu nevýhodného a nedůstojného postoje země v ekonomické sféře orientují na možnou „recyklaci“ mezi loajální (a klidně doma neúspěšnou, viz Donald Tusk) bruselskou elitu.

Debaty v České republice tomu i napovídají. Vášnivé spory se vedou o marginální otázky, jako je například zákaz kouření v restauracích. Naproti tomu se žádná debata nevede o tom, proč vlastně Česká republika existuje, jaká je její národní idea a čím by měla, jako středně velký národní stát, přispět pozitivně k mezinárodnímu vývoji.

Ale i debata o přijetí eura je vedena „externě“, ve stylu uvažování „kdo chvíli stál, již stojí opodál“, tj. jako diskuse o tom, zda být v klubu mezi těmi správnými. Jen minimálně se ale hovoří o dopadech eura na občany, na jejich úspory, mzdy, důchody, a samozřejmě i na strukturu a výkonnost.

Naplňování národního zájmu v úrovni „přežití“, tj. na nejnižší úrovni v ekonomické oblasti, zahrnuje následující body. Není jistě překvapivé, že tyto kroky zároveň všechny zvyšují odolnost ekonomiky. V ideální variantě, kterou ovšem těžko předpokládat, by změny probíhaly jak na úrovni „zdola“, tak i seshora. Jako národ máme zkušenost národního obrození jako záchrany národa, jazyka a kulturního povědomí „zdola“ a trvalo mnoho let, než se podařilo i zaštítění „shora“ v podobě československého státu.

  • Změna nevyhovujícího modelu České republiky, strukturální posun směrem k domácím, odolným firmám. Kupodivu pro obnovení českých firem, družstev apod. již existuje řada analýz a programů, některé dokonce pocházejí i z Úřadu vlády. Uveďme jak návrhy týkající se zadržení zisků v ekonomice, tak zdůraznění nutnosti změny modelu, který akcentuje i Český statistický úřad. Propracovaný program změn poskytují i složky ekonomické demokracie, jejíž význam spolu s formou technologického pokroku (pracovně-úsporné technologie jako automatizace a robotizace a lokalizační technologie jako 3D tisk) nadále poroste. Výjimečný soubor návrhů má např. Svaz českých a moravských výrobních družstev. Problémem je tradičně realizace, a to téměř jakékoliv strategie. Politické „vedení“ je obvykle zcela vyčerpáno operativou.
  • Udržení vlastní (národní) měny, demokratická kontrola centrální banky. Odmítnutí eura jako měny, která přispívá k divergenci mezi členskými zeměmi a která je předurčena bez zásadní reformy, kterou blokuje Německo, k rozkladu.
  • Kontrola strategických, přírodních zdrojů a péče o ně (půda, voda, dřevo, funkční krajina s bohatstvím ekosystémových služeb). Jak v případě těchto zdrojů, tak i podniků speciálního významu je potřeba je znovu dostat pod kontrolou státu. Nemusí být vždy vlastnická, k níž by mohl pomoci např. suverénní fond (z přebytečně velkých devizových rezerv), ale i legislativně vyjádřena.
  • Posílení soběstačnosti a udržitelnosti zemědělství
  • Náprava vzdělávacího systému

Naplnit výše uvedené úkoly není snadné, a to ani za optimální situace. V té ovšem nejsme, neboť dynamika světového vývoje, vyjádřená v koncentraci řady vážných krizí, nás nutí pracovat spíše ve scénářích. Především, jako základní výchozí podmínku, je třeba chápat světový vývoj a umět ho interpretovat.

V České republice ovšem, podobně jako ve většině zemí tzv. Západu, jsme svědky rapidního snižování kvality „elit“. Ty svými rozhodnutími ohrožují své vlastní obyvatelstvo, na které přenášejí následky svých chyb a samozřejmě také, což je možno hodnotit spíše pozitivně, delegitimizují systém. Dynamika vývoje ovšem nabízí i pozitivnější možnosti. To, co se zdálo být nemožné v lineárně uspořádaném systému, je v nelineárním chaotickém světě možné i pravděpodobné. Což pro nás představuje naději.




Autorka je ekonomka.


Související články na Literárkách:


Rovněž čtěte na Liteárkách anketu: Češi, víte, co chcete?

18 komentářů :

  1. Dalo by se říci nic nového. Ale je významné, když je to slyšet z úst někoho renomovaného. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Body, ve kterých paní Ilona Švihlíková navrhuje řadu opatření k nápravě současného stavu v našem státu, nelze prosadit zdola.

      Pokud nebude mezi našimi občany potřebná "vůle" k národnímu obrození ve formě vystoupení z EU a NATO, a k dalším opatřením, zůstanou všechny snahy o změnu pouze na papíře.

      Jak správně píše " Dynamika vývoje ovšem nabízí i pozitivnější možnosti. To, co se zdálo být nemožné v lineárně uspořádaném systému, je v nelineárním chaotickém světě možné i pravděpodobné. Což pro nás představuje naději."

      Na tuto "naději" je třeba být být všestranně připraven po programové i organizační stránce, neboť jinak to dopadne stejně jako v roce 1989.
      L.S.

      Vymazat
    2. Anonymní9. června 2017 12:19
      „Body, ve kterých … … nelze prosadit zdola.“
      „Na tuto "naději" je třeba být být všestranně připraven ..“
      Promiňte mi mou nechápavost, ale Vy jste ten dolní, který nemůže nic prosadit, nebo ten jiný, který musí být připraven? P.K.

      Vymazat
    3. 15:37 Snažím se patřit mezi ty připravené... L.S.

      Vymazat
    4. Pozice nahoře nemáme, tak musíme začít dole. A dole je práce, místa, moci a peněz dostatek. Orgány veřejné správy disponují na úrovni obcí a měst obrovskými financemi a možnostmi spoluúčasti občanů na rozhodování a řízení věcí veřejných. Nic nebrání vzniku veřejnosprávních podniků, sítě prodejen místní produkce, vlastních údržbářských a stavebních, které nebudou tunelovat veřejné zdroje při provozu veřejných statků: budov úřadů, škol, opravách chodníků a silnic, při zajištění IT služeb pro veřejnou správu. To lze přitom za vlastnické demokratické spoluúčasti zaměstnanců, takže bude kontrola nad efektivitou činnosti, obchodních vztazích a účetnictvím a nebude hrozit "optimalizace" daní a odliv zisků. Proč má udržovat veřejné osvětlení soukromá firma, když je to pro ni gro činnosti, neboť venkovního osvětlení soukromého je jen zlomeček? podobné je to s vodárenstvím, kanalizacemi, výstavbou a údržbou silnic apod., kde není důvod, aby tam nefungovaly veřejnosprávní firmy, když 90 % prací se koná pro veřejnou správu. Soukromé firmy v takových oborech ať klidně existují, ale rozvrstvení jejich klientely (veřejná správa - soukromý sektor) by mělo být rozhodně vyrovnanější, než dnes. A to samozřejmě nevylučuje, že veřejnosprávní firma občas také něco udělá pro soukromý sektor. Jde o demonopolizaci dodavatelské role soukromého sektoru pro veřejnou správu a zrušení restrikcí pro podnikání veřejné správy. Pro podnikání veřejné správy by měla být takřka podmínkou vlastnická pestrost, zvláště účast zaměstnanců, případně i soukromých subjektů, aby si všichni koukali pod prsty, nebudovali politické trafiky, netunelovali veřejné zdroje, aby veřejná správa měla vlastní informace o cenách práce, o tržních podmínkách.
      Místní a krajská zastupitelstva mohou být velmi hlasitou platformou potřeb a zájmů zdejších občanů, kraje mají i zákonodárné právo, takže lze vyvolat značný politický a mediální tlak na ty nahoře.
      Spasitelé nepadají shůry, vyrůstají zdola.
      KR

      Vymazat
  2. Velice dobré čtení. Ale nic z něj nepovede k lepšímu. Mnohé z uvedeného je známo - i obecné, že jsme jako národ a stát plundrování cizím kapitálem, který získal tu českou část ze méně než hubičku. Cesta ven - myslím, že pokud povládne kapitál, resp. oligarchie, nemá Česko ze současného stavu věci východisko. Nakonec i volební programy stran ukazují, že jde jen o kosmetické úpravy, aby se vytvořilo zdání posunu vpřed. Všechny partaje, co v Česku vládly, musely být totálně politicky a ekonomicky negramotné a nebo zločinné. Buďto se daly oblbnout nebo prodali národ a stát za pamlsek. Voliči by s nimi měli podle toho naložit - již nikdy u vlády soc. dem., ODS, TOP 09 a lidovce!

    OdpovědětVymazat
  3. Buďme vdečni "naším" vládám!!! Za úspěšnou privatizaci, za naše členství v EU a NATO!!!

    ZA 25 let rozkrást 3 biliony korun, udělat 2 biliony korun dluhu, to je "výkon"!!!

    Buďme rádi, že zhruba šestina našeho rozpočtu, odtéká do ciziny.

    Buďme vdečni, za ceny světové, naše čtvrtinové platy!!!

    Poděkujme vládě za to, že dopustila rozkradení našeho zemědělství!

    Děkujme i za sankce proti Rusku, které naše zemědělce "dorazí"!!

    Vyjádřeme naše díky vládám, které nás včlenily do NATO!!BUDEME válčit s Ruskem, zaútočíme na něj jadernými zbraněmi, jak pravila CHYTRÁ, PŮVABNÁ a VZDĚLANÁ paní Langšádlová!!

    Vivat EU a NATO!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ......A ještě bych doplnil :Jásejme,že obřezanci v ČNB ve prospěch Germánie a Anglosasíků(pro jejich bohatě prostřený stůl)trvale znehodnocují kurz Kč,aby k nim odtékaly rychleji stamiliardy Kč rok co rok a aby se český otrok a chuďas nikdy neměl lépe a otrokem pro ně zůstal na věky!............................

      zločas

      Vymazat
  4. Jsem ráda, že i I. Švihlíková sdílí můj názor, že opakované přetřásání otázky zákazu kouření je házení kosti "voličům", kteří se jako správní rafani zakousnou a budou přetahovat, zatím co megaprůšvihy zůstávají v pozadí a našim zákonodárcům ani není dovoleno se jimi seriózně a nezávisle zabývat a přijímat nějaká suverénní rozhodnutí. Bohužel, kousek s kostí zafungoval i na klubu NR, neboť nejen že přítomnou většinu spolehlivě odvedl od daného tématu klubu, ale též je přiměl k emotivnímu štěkotu nad hozenou kostičkou "páníčky". A to se tam schází, dle mého, velice přemýšliví lidé. Co teprve ten zbytek...

    OdpovědětVymazat
  5. Dík za prezentaci tak srozumitelné a výstižně úvahy. Blíží se volby a je skutečně o čem uvažovat. Okamura asi ne. Sobotka zachraňoval výstavbu Amazonu, který otrockou práci baličů snadno zrobotizuje, Babiš věnoval největší pozornost výběru daní od živnostníků, Bělobrádek milým krajenům, co z větší části odsun nepamatují, Kalousek zas Tibetu, Gazdík hledání partnera, pod jehož balónem se znovu vznese do parlamentu. Věru máme na výběr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro blbého, každý blbý.

      Vymazat
    2. Podívejte se do programu Aliance národních sil. Tam je všechno, co je potřeba k obnovení suverenity České republiky. P. doc. Švihlíková se podílela na ekonomické části programu.

      Vymazat
    3. Blbý jste tak asi Vy - 15:25. Jinak 13:3l - to napsal dobře. Nejmenuje komunisty - tedy volit komunisty.

      Vymazat
  6. Ano paní Švihlíková má pravdu a jestli nevystoupíme z eu tak tu bude diktatura jak v německu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jan Kopecký Je třeba číst a pak budete vědět co jse tam děje. Běžte na PL a prohlédněte jsi archív zahraniční zprávy je tam toho dost.

      Vymazat
  7. Opět báječný článek. Bohužel, lidi se stále spoléhají na nějakého spasitele, který To za ně zařídí - viz 12:19. Jenže to nebudou ani politici, ani Babiš, protože všichni mají poněkud jiné zájmy, než je blaho celého národa. Takže jediná možnost je skutečně začít zdola. Hlavní problém vidím v tom, že si lidé nedůvěřují, či dokonce se jeden druhého bojí. To si s sebou přinesli ještě z bolševických dob a kapitalismus to hezky znásobil.
    Jirka

    OdpovědětVymazat
  8. Z návrhu nové ústavy ANS:

    Článek 16

    (1) Veškeré přírodní zdroje a přírodní bohatství nacházející se na území České republiky jsou nezpochybnitelným a nezcizitelným majetkem státu, který mohou jiné subjekty využívat jen dočasně za podmínek stanovených zákonem. (2) Stát vždy dbá na šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

    K odst. (1): Převzato z ústavy Slovenské republiky. V současné ústavě tento článek chybí. Stojí za úvahu rozšířit znění článku takto: Veškeré přírodní zdroje a přírodní bohatství, včetně vodních zdrojů, toků a nádrží, půdy, lesů, včetně pozemků, které nevlastní občané pro své bydlení, a včetně kulturního a historického dědictví všech forem, nacházejícího se na území České republiky, jsou nezpochybnitelným a nezcizitelným majetkem státu, který mohou jiné subjekty využívat jen dočasně za podmínek stanovených zákonem. Tato definice by znamenala státní vlastnictví většiny pozemků, všech lesů, kulturních a historických objektů a památek a podstatně by zjednodušila pozemkovou agendu. Stát by pozemky např. na výstavbu průmyslových zón jen pronajímal a odpadly by dohady o vlastnictví pod různými nemovitostmi atd. Zásady a podrobnosti by upravil nový pozemkový zákon.

    OdpovědětVymazat