Reklama

.

.

pondělí 19. června 2017

Jan Schneider: Sakova národní demagogie

Jan Schneider
19.6.2017 PrvníZprávy

Vědecký pracovník Petr Sak zde na webu Prvnizpravy.cz 5.června zveřejnil článek „Vadí národ?“, píše v úvodu polem

Související článek: Petr Sak: Vadí národ?iky Jan Schneider.


Začal oprávněnou, byť nijak originální kritikou EU. Ano, vstupovali jsme do svazku s nadějně pružnou mladicí, a nyní shledáváme, že jsme spoutáni rozkydlou a o blbinách permanentně hádavou hydrou, která z veškerého zmatku nakonec našla smysl sama v sobě a začíná být všem pro srandu, což je svým způsobem nebezpečné.

Petr Sak: Vadí národ?

 
NÁROD A MULTIKULTI
 
Sak cituje, čím nás ke vstupu do EU lákala, že totiž její síla a hodnoty jsou v její rozmanitosti, tvořené národy a národními kulturami, což je v souladu jeho postulátem, že žijeme v přelomové době, v níž klíčovou roli hraje národ. Pak však hybridně vyvozuje, že politické sjednocování EU v určitých otázkách je snahou „bruselských elit“ destruovat národy a národní kultury. K dovršení zmatku ještě bůhvíproč tvrdí, že pojem vlastenectví je vytěsňován a nahrazován pojmem nacionalismus, do něhož jsou prý impregnovány negativní konotace (jako by to ještě bylo nutné).

A nedosti na tom. Podle Saka „rozvíjet rozmanitost a identitu národů neznamená promíchat jejich populace“, avšak na druhou stranu odvozuje od prospěšné biodiverzity i prospěšnost sociodiverzity, tedy různosti a promíchání. Dostává se do klasického klinče bojovníků proti multikulturalismu, kterých se zeptáte, zdali jsou tedy příznivci monokulturalismu. Ještě jsem na tuto otázku nedostal kloudnou odpověď, protože většina oslovených byla natolik inteligentních, že si uvědomili nepřípadnost svých výroků.

Nicméně nepotkal jsem nikoho, kdo by byl takový formát, že by dokázal hledat a najít příhodnější termín, než ten proklatý multikulturalismus. Ve skutečnosti totiž těmto lidem nejde na druhou stranu o monokulturu, natolik jsou při smyslech. Jsou ale proti jakýmkoliv násilným aktům sociálního inženýrství, ať již na jednu nebo na druhou stranu. S tím ale nikdo soudný nemá problém souhlasit!

Petr Sak vymezuje, s čím podle něj nelze národ jednoduše ztotožňovat, i když s tím nějak souvisí (rasa, etnikum, geny), což je prospěšné, a bylo by ještě více, kdyby se toho ve svém článku důsledně držel. Za znak národa pak označuje jazyk, i když následně postuluje, že „národ je tvořen svými produkty, svou kulturou v širším významu, tedy i vytvořenou kulturní krajinou a v užším významu uměním, vědou, filozofií.“ Vzpomeňme na meziválečnou Prahu a hned vidíme, že ani ten jazyk coby omezující znak národa zcela nesedí, chce-li se národ pyšnit onou vytvořenou kulturní krajinou.


ZEM A VLAST
 
Do tohoto okamžiku lze Sakovu stať hodnotit jako zcela tuctově zmatenou, protože in puncto národa se dopustil mnohého šermování, ale při bližším zaostření není zřejmé, čím vlastně a proti čemu. A jediný slibný náznak nevyužil, což učiním za něj. Odpíchnu se od pěkného pojmu vlastenectví a posunu ho dále, což znamenitě vynikne v oblasti „zájmů“, které se snažíme pro určitou pospolitost definovat. Někdo hovoří o „národních zájmech“, což je ale mechanický překlad anglického pojmu „státní zájmy“, který by sice byl technicky přesný, ale pro domácí použití je poněkud kontaminován předchozí historickou dobou (podobně jako je pojem „národní“ kontaminován před-předchozí historickou dobou, spojenou se strašlivými lidskými katastrofami).

Jsem proto přesvědčen, že v současné době je nejvhodnější mluvit o ZEMSKÝCH zájmech. Slovo je to krásné, starobylé, usazené, znělé a důstojné. A obsahově naprosto přesné! Postihuje opisně onu „kulturní krajinu“, kterou Petr Sak zmínil. Vyhýbá se nástrahám, spojeným s amébovitostí výměru toho, co je „národ“. Pro ilustraci snad lze připomenout období konce první a hlavně celou krátkou, ale nesmírně temnou historii druhé republiky, jejíž stín se nad námi stále zřetelněji vznáší! Připomeňme hrůzu těch, kteří se najednou ocitli „mimo národ“, aniž by sami věděli jak! Zasloužili se o to přitom i sami, tím, že neprotestovali proti svévolným kritériím, jimiž se onen „národ“ vymezoval! Doufali, že se sami budou „in“ - a najednou byli „out“, ale odvolání nebylo, protože ani pravidel nebylo. Proto jsem pro používání krásného pojmu „národ“ pouze v poesii, nikoliv v politice, a v zákonodárství už ani omylem! Nebo jsme historií nepoučitelní?


PRVNÍ TĚŽKÝ FAUL
 
Například samo slovo „Sak“ je původu německého, tedy nemůže být dosti dobře jménem prostonárodním, se všemi z toho případně vyplývajícími důsledky. Toto není invektiva, ale reakce na další část Sakova článku, kde autor - vědecký pracovník a vysokoškolský učitel - začal používat těch nejpokleslejších eristických faulů. Například ve snaze ilustrovat nějakým příkladem svoji tezi o současných snahách o destrukci českého národa se pustil podpásovou pseudoargumentací ad hominem do Petra Uhla, který podle Saka prý „v rozhovoru na Britských listech koncem roku 2016 prohlásil, že se necítí být Čechem“.

Nevím, jakými slušnými slovy odsoudit Sakovu vědomou a cílenou lež! V onom rozhovoru totiž Petr Uhl prohlásil, že se „etnicky necítí být Čechem, považuje se za Čecha státně občansky“. Onen rozdíl není věcí názoru, ale faktem, který by snad i tak zmatenému intelektuálovi, jako je Sak, mohl být zřejmý! Sak ale účelově lže ve snaze okořenit své žvásty ohledně (snad již tehdy „národně rozvratné“?) role Petra Uhla v „odstartování listopadového převratu“, aniž by tato hromada lží měla jakoukoliv věcnou souvislost.


EXIL
 
Poté se Sak pouští do pokusu posoudit otázku emigrace „z nového úhlu“. Budiž, je to jeho subjektivní úsilí a nikomu nic významného nepodsouvá, případné zkreslené perspektivy a z nich vzešlé závěry činí na své triko. Je jasně angažován ve prospěch těch, co zůstali doma, i když z jeho životaběhu lze usoudit, že nezažil rizika tehdy hrozících persekucí a těžko mohl spravedlivě vyhodnotit tyto motivy k emigraci i její emocionální důsledky.

Sak postuluje, že někteří emigranti se chovali ke své domovině několikerým způsobem, a dochází až k nenávisti, která mu připomíná kruté janičáře, křesťanské chlapce, „vychované ve víře v islám a v nenávisti vůči křesťanskému světu“. Od janičářů vede Sak psychologickou paralelu k extrémnímu antikomunismu (některých) bývalých agentů a důstojníků StB a nomenklaturních komunistů. Ilustruje to mediálně projevovanou nenávistí k Rusku „'bělogvardějců' Mitrofanova a Romanceva“ (v druhém případě měl zřejmě na mysli Michala Romancova). Sak do stejné řady s předchozími dvěma staví posledního předlistopadového předsedu SSM a člena sekretariátu ÚV KSČ a polistopadového prvního tajemníka ÚV KSČ Vasila Mohoritu. Proč ne. To je věc názoru.


DRUHÝ TĚŽKÝ FAUL
 
V tomto okamžiku ale Sakem zacloumal zase zlý duch, když se u Mohority neudržel a napsal: „Ovšem na druhou stranu, lze očekávat české vlastenectví u člověka narozeného na Podkarpatské Rusi, který náhle objevil své židovské kořeny?“

Zde Sak odhaluje děsivou propast zející v jeho morálce i vzdělání. Přesně toto mám na mysli, když zmiňuji děsivého ducha druhé republiky, který se jako zombie tu a tam vynoří. Kdyby se takto projevil totální primitiv, lze to odbýt ruky mávnutím. Ale vědecký pracovník, vysokoškolský učitel? Který současně zosobňuje smutnou skutečnost, že Erich Kulka se v jeho případě namáhal úplně nadarmo, když psal své knihy „Židé v československé Svobodově armádě“ a „Židé v československém vojsku na západě“. Zde proti sobě nestojí názor, ale tvrdá fakta - a na druhé straně ignorance, nevzdělatelnost, nebo čirý antisemitismus.


TŘETÍ TĚŽKÝ FAUL
 
Sak kritizuje jakýsi web, vlastněný emigrantem, který prý systematicky dehonestuje českou historii. Pomineme-li, že z podobného hříchu byli viněni též největší synové této země, svědčí to i Sakově jakési příchylnosti k názorové unifikaci, což jest alarmující.

Související článek: Petr Sak: Vadí národ?
Sak se v této souvislosti zcela tuctově a nevynalézavě přidává ke kritice vztahu Václava Havla k německé otázce. Samotná kritika Václava Havla, je-li dobrá, je vždy vítaná. Kritika se však týká jak pozitiv (která zde postrádáme, což navozuje podezření z předpojatosti), tak i negativ. A co především, dobrá kritika je vedena takovým způsobem, který by kritik bez problémů uznal i vůči sobě, což je jedna z věcí, která činí společnost civilizovanou. Tu však Sak skokem sebevraha opouští, když proti Havlovi totálně upadlým, ryze bolševicky kádrováckým způsobem rádoby argumentuje tím, kdo ho prý choval na klíně a s kým přátelili jeho rodiče.

Faktem je, že nevíme, kdo všechno choval mladého Saka na klíně, a s kým vším se přátelili jeho rodiče, takže nemůžeme srovnat, jaký význam a důsledky to má na charakter člověka. Můžeme pouze konstatovat, že pro vědeckého pracovníka a vysokoškolského učitele to je takovýto způsob vedení sporu naprosto dehonestující.


Související článek: Petr Sak: Vadí národ?
ČTVRTÝ TĚŽKÝ FAUL
 
Sak je zaujat dojmem, že se od devadesátých let přepisuje historie, zejména vůči Němcům, a že je vina přesouvána na bedra Čechů. Každý proces vyrovnávání pohledu na historii je bolestivý, obzvláště je-li hnán do extrému. Tomu se však často brání strana, držící stávající pohled na historii a bránící se každé konfrontaci, když ono vyrovnávání interpretuje extrémně. I tak může vypadat boj o minulost, což však Sak nezmiňuje. A činí tak nepochybně úmyslně, protože si za implicitně proněmecky a explicitně protičesky indoktrinovaného vybral historika Matěje Spurného, a část jeho rozhovoru pro časopis Týden použil příznačným způsobem.

Část v uvozovkách ze Spurného rozhovoru ocitoval a pak cosi významného bez uvozovek sám přidal:

„Češství samo o sobě není hodnota. Hodnota je něco, co přispívá k univerzálnímu pokroku nebo kulturnímu dědictví. Pokud lidé v této zemi v tomto dění hrají nějakou roli, pak češství smysl má. Pokud ne, tak sám o sobě fakt, že jsme Češi, je samoúčelný, za to nemá smysl bojovat.“ Dále tvrdí, že od roku 1945, kdy česká společnost byla připravena o Židy a sudetské Němce, samotní Češi nic velkého neudělali a pokud nic velkého neudělají, nemají právo na existenci.

Kritická je ona druhá část. Sak zde necituje, pouze cosi tvrdí a dává to do souvislosti s předchozí citací části rozhovoru Spurného. Chce tak vzbudit dojem, že Spurný řekl, že „od roku 1945, kdy česká společnost byla připravena o Židy a sudetské Němce, samotní Češi nic velkého neudělali a pokud nic velkého neudělají, nemají právo na existenci“!

Řekl to Spurný, nebo ne? A jestli ne, kde se to tvrzení vzalo? Ocitujme
nejprve dva kompletní odstavce ze Spurného rozhovoru v časopisu Týden, které jediné z celého rozhovoru mají k probírané věci přímý vztah:
Češství samo o sobě není hodnota. Hodnota je něco, co přispívá k univerzálnímu pokroku nebo kulturnímu dědictví. Pokud lidé v této zemi v tomto dění hrají nějakou roli, pak češství smys
Související článek: Petr Sak: Vadí národ?l má. Pokud ne, tak sám o sobě fakt, že jsme Češi, je samoúčelný, za to nemá smysl bojovat. Když vsadíme na model, že je jedno, co vyprodukujeme, hlavně že jsme Češi, povede to časem k záhubě. Bez kontaktu a interakce, bez inspirace a možná i bez konfliktů s jinakostí časem zdegenerujeme tak, že stejně zanikneme. Model založený na tom, že na hranicích České republiky rozmístíme cedule s nápisem „Prosíme, nerušit“ a budeme tu přežívat jako želva v zoo, není konstruktivní.
Když se podíváme kolem sebe, vidíme, že téměř všechny kulturní hodnoty vznikly prolínáním kulturních vlivů a často i aktivitou lidí, kteří třeba ani nemluvili česky. Od Pražského hradu přes barokní kostely Dientzenhoferů až po hudbu. Je známo, že hudba tak bytostně českého skladatele, jako byl Bedřich Smetana, který mimochodem v mládí česky uměl velmi špatně, je z hlediska skladby
Související článek: Petr Sak: Vadí národ?inspirována německou klasickou muzikou. To není snižování českého přínosu evropské kultuře, jenom upozornění, že bez vnější inspirace a prolínání velké hodnoty nevznikají. Myslím si, že na českých dějinách je to hodně znát. Není asi náhoda, že po roce 1945 v české kotlině mnoho velkého nevzniklo.

Co z toho vyplývá?

Za prvé, Sak lže, když to, co „přispívá k univerzálnímu pokroku nebo kulturnímu dědictví“ váže s odkazem na Spurného k češství a prokazování jeho PRÁVA NA EXISTENCI, zatímco původní Spurného výrok takto OBECNĚ DEFINUJE HODNOTU.

Za druhé, Sak lže, když Spurnému podsouvá, že „samotní Češi NIC velkého neudělali“, když Spurný řekl, že „po roce 1945 v české kotlině MNOHO velkého nevzniklo“.

Za třetí, Sak lže, když Spurnému podsouvá, že „pokud [Češi] nic velkého neudělají, nemají právo na existenci“. Spurný však NIC TAKOVÉHO NEŘEKL!

Toto je konstatování faktů, nikoliv věc názoru.

PÁTÝ TĚŽKÝ FAUL
 
Jak jsem dokázal, Sak kritizuje Spurného za výroky, které Spurný neřekl, ale Sak mu je sám podsunul. V dalším textu pak s nimi bojuje, jako by bojoval se Spurným (a na hlavu ho slavně porážel), přičemž však bojuje pouze s větrnými mlýny, které jemu samotnému ještě pořádně natlučou.

Z rozhovoru Matěje Spurného v žádném případě nelze vyvodit, že by vázal „právo na existenci“ českého národa na spáchání „velkých činů“, jejichž velikost chce nota bene sám posuzovat. Podle „vědeckého pracovníka“ a „vysokoškolského učitele“ Petra Saka však ano, přestože pro to neuvádí jediný důvod, a kritizované pasáže si vymýšlí. Spurný je navíc podle Saka arogantní, což je prý způsobeno dílem Spurného židovskými kořeny, dílem jeho příchylností k Německu!

To je snad už zbytečno komentovat, Sak by měl být už dávno odpočítán a odnášen z ringu, poté, co se sám konckoutoval.


EPILOG
 
Sak se závěrem vypořádává s obhájci Spurného útokem na děkanku Filosofické fakulty Mirjam Friedovou, protože pozvala na přednášku „balkánskou řeznici“ Albrightovou.

Sakově kritice děkanky kvůli pozvání Albrightové rozumím a vůbec nic nenamítám; nicméně co to vypovídá o oprávněnosti děkančiny podpory Spurnému?

Dalo by se z tohoto Sakova přístupu analogicky vyvodit, že poté, co jsem prokázal několik Sakových faktických podrazů a lží, že se od něj již nikdy nic slušného nemůžeme nadít?


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Související článek: Petr Sak: Vadí národ?

45 komentářů :

  1. Žid nikdy nebude etnickým Čechem, ani Čechem vlasteneckým. Poněvadž "je doma tam, kde si pověsí klobouk." Řečeno s Werichem (židem). Každý by si měl přečíst knihu amerického exkongresmana Davida Dukea Židovský rasismus - protože "všechno je jinak".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zbývá už jenom vysvětlit, proč útočí i na svoje lidi, zřejmě to nejsou jejich lidi.

      Vymazat
    2. To bych netvrdil , bylo dosti zidu , ktere je mozno oznacit za spickove vlastence: na priklad spisovatel Karel Capek. Na priklad Werrich byl cesky vlastenec a k tomu Zid. Proc by to melo komu vadit , ze byl Zid. Udelal toho pro narod dost.

      BroukPytlik

      Vymazat
    3. Anonymní 19.června 2017 12:09

      To jsou výroky hovada. Argumentovat proti hovadům je jim o to ventilovat svou nenávist; trpí totiž nevyléčitelnou duševní poruchou.

      Anonymní 19.června 2017 15:21

      1) Platí, co jsem řekl nahoře: s hovady se nediskutuje!

      2) Když už jste přesto hledal příklad, mohl jste vzpomenout třeba Karla Poláčka.
      S Čapkem jste to "Pytlíku" popletl, podobně jako s Werichem. Žid byl Jiří Voskovec.
      - Jenomže: je to vůbec důležité?!

      3) Tisíce českých a slovenských Židů, kteří za války bojovaly na všech frontách, pochopitelně antisemitské hovado ve své tupé národovecké nadutosti k vlastencům zařadit nemůže. Sebe sama nepochybně ano. Kdo ale stojí o "národ" složený z hovad?

      ------

      Jinak: je dost s podivem, že redakce nenávistné antisemitské výlevy nechává prakticky bez povšimnutí.

      ------

      Vymazat
    4. *korektura:
      Argumentovat proti hovadům je zbytečná námaha. Nejde jim vůbec o Židy, jde jim o to ventilovat... (atd.)

      Vymazat
    5. Ad Brouk Pytlik: Udělal toho pro národ dost? Co konkrétně? Že exhiboval v bolševické propagandě Hej Rup? Že tím oslavoval židovské zničení Ruska?... Mimochodem, ten Werichův výrok říká "Jsem světoobčan. Jsem doma všude." Tak jakýpak vlastenec!

      Vymazat
    6. Ad Jan Kopecký: Ano, s hovady se nediskutuje. S vymytými mozky tuplem ne.

      Vymazat
  2. Lepší než vyvracet (třeba i poněkud diskutabilní) Sakovy názory by snad bylo užitečnější, kdyby sám autor Schneider vyložil svůj názor na pojetí role národa v dnešní (přelomové) době, která je tak charakteristická na projevy sociálního inženýrství a silové snahy o prosazení multikulturalismu chápaného jako (umělé) soužití s lidmi, kteří jsou do EU lifrování tak masově, že to asimilační kapacita EU nemůže zvládnout. To se solidární pomocí těm lidem nemá nic společného, je to spíše snaha o utvoření nových společností, které se budou možná více zabývat problémy (mezi)etnického soužití než tradičními sociálními otázkami.
    Souhlasím s tím, že spíše než geneticky (či rasově) je (náš) národ tvořen sdílenými společenskými hodnotami; jazykem, územím s jeho přírodním i kulturním bohatstvím, kulturou (a nár. historií) .., což je národ připraven jak aktivně hájit, tak i rozvíjet. A přitom též schopen absorbovat a obohacovat se o kulturní hodnoty národů jiných.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 13:11 "Národ (latinsky natio) je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Přesná a všeobecně uznávaná definice pojmu národ neexistuje.[zdroj?] Jazykově pojem odpovídá narození (latinsky natio), tedy společnému místu či společným předkům."

      "Rozlišuje se tak zejména mezi politickým a etnickým národem.[1]Etnický národ stojí primárně na sdíleném jazyku, dále pak na historii a kultuře – za příslušníky národa jsou považováni všichni jedinci, kteří hovoří stejným jazykem, sdílejí stejnou historii a kulturu. Politický národ stojí na občanství – za příslušníky národa jsou považováni všichni jedinci, kteří jsou teritoriálně soustředěni ve státě, jsou jeho občany a mají oprávnění účastnit se politiky a uplatňovat svou suverenitu.[2]"

      https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rod

      Vymazat
    2. Re (13:32):
      Díky za hbité (wiki)poučení!
      Otázkou ale stále zůstává, jestli se národ, ať již v jednom či druhém pojetí, přežil či nikoliv? Co kritizovanému Sakovi odpovědět?
      Podle mého názoru nepřežil!, jakkoliv v každém národě existuje i nespočet vnitřních rozporů a partikulárních zájmů.
      ---
      Osobně se však spíše přikláním k pojetí, které národ zakládá na představě o sdíleném jazyku, území, jím sdílené osobité kultuře (a kulturním dědictví), i osvojené historii, která (podle mě) lépe vystihuje národní ideu. Což je asi specifičtější charakteristika než jen všeobecné pojetí zakládané na občanském principu.

      Vymazat
  3. Tak měl jsem Schneidera za slušného člověka s konzistentními názory, ale tímhle trapným gulášem mě těžce zklamal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasně se připojuji. Svět začíná opět mít problém se státotvornými náboženstvími. Např. Čech může emigrovat, křesťan, muslim nebo žid však zase jen jako např. Čech, Syřan, popř. Izraelec, pokud někdo takový již existuje. Novotný

      Vymazat
    2. Schneider vyložil karty.
      Že bychom byli svědky stejného salta mortale jako u Britských listů?

      Vymazat
    3. Jednoznačný souhlas.

      Vymazat
  4. „Jsem proto přesvědčen, že v současné době je nejvhodnější mluvit o ZEMSKÝCH zájmech. Slovo je to krásné, starobylé, usazené, znělé a důstojné. A obsahově naprosto přesné! Postihuje opisně onu „kulturní krajinu“, kterou Petr Sak zmínil. Vyhýbá se nástrahám, spojeným s amébovitostí výměru toho, co je „národ“.“
    Autor prosazuje, nahradit výraz „národní“, výrazem „zemský“. Velice vzletně si to pochvaluje, ale nezdůvodňuje. Jediným argumentem mu je, že výraz „národní“ je prý „amébovitý“. Avšak podle mého názoru, to není dostatečný důvod pro takovouto záměnu. Mám totiž dojem, že neplatí autorův úsudek „obsahově naprosto přesné“, nýbrž že výraz „zemský“ má jiný význam, než výraz „národní“.
    Zemi je jedno, kdo ji obývá, např. zda muslimové, nebo křesťané, zda Češi nebo Němci. Navíc, země je neživá, takže ani nemůže být nějaký zemský zájem. Ale národu není jedno, kdo obývá jeho zemi, proto existuje národní zájem.
    Autorův návrh záměny tedy vyhovuje etniku, které se odmítá začlenit do domovského národa, avšak nemůžou s ním souhlasit etnika, které se pokládají za český národ. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečtěte si Bolzana. Ten jasně definuje národnost, národ, a chcete-li "zemský". Každý, kdo zde žije, pracuje, odvádí daně a ztotožňuje se s místní kulturou a zvyky je podle Bolzana Čech (ve smyslu zemském). On sám po otci Ital, po matce Němec, byl velkým českým vlastencem.

      Vymazat
    2. Anonymní20. června 2017 7:14
      „Přečtěte si Bolzana. Ten jasně definuje národnost, národ, a chcete-li "zemský".“
      Jistě by mi prospělo si přečíst Bolzana, ale když už jste to načal, tak tedy upřesněte tu Vaši větu. Stále jste mi nevyvrátil, že výraz „národní“ a „zemský“ není totožný a výraz „zemský zájem“ je nesmysl, na rozdíl od výrazu „národní zájem“.
      V té Bolzanově definici je podstatné, že členem národa se stává ten, který „.. ztotožňuje se s místní kulturou a zvyky ..“. Tento požadavek se naši plánovači vůbec snaží odstranit a zamlžit to náhradou názvu „národní“, za „zemský“ . P.K.

      Vymazat
  5. Nevím, jestli je to věkem, ale byl jsem u Schneidera zvyklý na rozumnou a přímočarou argumentaci. Připouštím, že i na detailech velmi často stojí věci zásadního významu, ale tenhle monolog je nad rámec chápání nejméně poloviny národa.
    Stručně, nedělal bych z lidí blbce. To, že se někdo nenarodil s IQ 140 ještě nemusí znamenat, že je to špatný a hloupý člověk. Často jsem vedl debaty s lidmi vyučenými řemeslu, kteří měli velmi zdravé a argumenty podloženými názory. Ale tomuto guláši by za A) nerozuměli a za B) by ho považovali za absolutně zbytečný.
    Jan Schneider by se měl vrátit k věcnosti a jednoduchosti. Ať už Sak řekl cokoliv, nepřesáhlo to co do rozsahu informovanosti, rámec několka stovek, možná tisíců lidí. Ti rozumější si to přeberou a ten zbytek nemá šanci něco zásadního změnit. Mnohem víc bych uvítal tlak na masmédia. Ty ovlivňují a ohýbají názory milionů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes se velmi rozmáhá kecání a skutek utek!!
      Tento článek pana Sch. mne velice připomíná dlouhé žvanění Zaorálka. A nakonec se myšlenka vytratí.

      Vymazat
    2. Když nerozumíte napsanému a máte z článku pana Sch. v hlavě guláš, tak si článeček přečtěte ještě jednou. Má pravdu a argumentuje správně!

      Vymazat
    3. 7:16 podrobně argumentovat k tak rozsáhlé kritice stvořené p. Sch. by znamenalo vypracovat text nejméně stejně dlouhý. Jako holou pravdu, co Čech původem z příhraniční národnostní menšiny soudím, že všichni ti, co považují za bůhvíjak důležité zdůrazňovat význam cizích vlivů jako zdroj české větší "kulturnosti", jsou buď konjukturální hlupáci, nebo podporovatelé cizích zájmů, které jim z nějakého důvodu konvenují. Pan Sch. zřejmě využil práci p. Saka k tomu, aby správnými šrouby šrouboval dohromady kvalitní díly, které k sobě žádným způsobem nepatří. Pan Sch. bije na stejně přepjatý bubínek jako Petr Uhl, což není na prospěch ani poznání, ani čemu jinému z národních zájmů.

      Vymazat
  6. No to jsou kecy a to je prý inteligence ha ha ha.

    OdpovědětVymazat
  7. Narod je v podstate obrane seskupeni lidi, ktere behem doby spojil jazyk a zvyky v psychologickou masu jedincu. Tak to bylo z Zidy za Mojzise, tak je to dnes.
    Ovsem jestli se Cesi nezmuzou na vice nez aby si nadavali, a premysleli co je pod nosem na stole k veceri pak ztraceji narok BYT NARODEM.

    A je nutne nezapominat , ze narod je porad obrane historicke seskupeni jedincu na obranu spolecnych zajmu, pokud je nebezpeci , narod existuje!!!

    BroukPytlik

    OdpovědětVymazat
  8. Jeden žid se narodil ve Lvově, potom vystudoval v Praze na německé universitě medicínu, pracoval jako lékař ve španělské válce a počátkem 60.let se podílel jako odborník na rozvoji zdravotnictví na Kubě. V roce ´68 se angažoval v československé politice , odmítl podepsat protokoly, legalizující okupaci ČSSR,sovětská strana si jej hodlala nechat na ,,převýchovu", ale zbytek delegace odmítl vrátit se bez něj. Češi na něm asi nic tak protčeského neshledali, když jej navrhli do ankety o ,,největší osobnost českých dějin". Jeho jměno jistě znáte...
    O nevhodném názvu státu napsal fejeton už Karel Čapek.
    Tenkrát si posteskl, že při převratu nebylo využito třeba názvu Velká Morava, který není tolik národnostně vyhraněn. Ale v roce 1993 jsme v dané chybě pokračovali. Snad tedy při příštím převratu. Zde usazení Vietnamci ,Ukrajinci či Bulhaři se přes to nějak přenesou, ale nedávno zase běžela kampaŇ o změně mezinárodního názvu státu.
    O příchylnosti židů k německému jazyku v době českého národního obrození, což je v očích českých obrozenců vyřadilo z národa, se zasloužil Čechy vcelku uznávaný Habsburk Josef II. Výnos o zrovnoprávnění židů jako občanů znali v němčině, která ostatně byla vlivnějsí, pokus o jednotný úřední jazyk se však v monarchii nevžil. Jazyk však není nepřekonatelná bariéra - s výjimkou národnostních konfliktů, běžně živených církvemi či jinými nadnárodními institucemi. Loajalita ke státu je nedořešená otázka ČR dneška a netýká se jen jiných jazyků, svoji roli hraje poloha v Evropě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vladimír Šmídl19. června 2017 15:46
      „O nevhodném názvu státu napsal fejeton už Karel Čapek. Tenkrát si posteskl, že při převratu nebylo využito třeba názvu Velká Morava, který není tolik národnostně vyhraněn.“
      Neznám ten fejeton, ale jsem z takového názoru překvapen. Vždyť co jiného může legitimizovat vznik nového státu, než úsilí o národní sebeurčení? Takže v tomto případě není národ sprosté slovo (jak se nám v současnosti snaží namluvit tvůrci NWO a jejich poskoci), ale státotvorný prvek, hodný úcty.
      Snaží-li se dnes určité silné síly národy zpochybňovat, zesměšňovat a likvidovat, měli bychom si uvědomit, že nejsme pouhý objekt jejich plánů, ale legitimní subjekt, s právem na vlastní názor na svůj stát. P.K.

      Vymazat
    2. no ten zo lvova - zasa mystifikácia, nemohol odoprieť podpis, lebo sedel v base, on totiž bol sovietsky občan a nemal čsr občianstvo, a sovieti ho chceli súdiť za vlastizradu, aby z neho neurobili mučeníka, tak na svobodov príhovor ho vrátili späť, lvov keď z neho odišiel, bol v tom čase poľský- preto sa dostal do španielska ....a tak dalej

      Vymazat
    3. Čo to táraš, Slovačisko hlúpe? Kriegel, o něm je řeč, jediný nepodepsal Moskevské protokoly. Byl to československý hrdina! Seděl při tom aktu v Moskvě za stolem proti zuřícímu Brežněvovi a jeho kamarile. Všichni na něj tlačili, přesto nepodepsal! On si zaslouží věčnou slávu! Byl to občan mnohonárodnostního státu, který v roce 1992-3 zničili k naší obecné škodě hloupí nacionalisté na obou stranách federace.

      Vymazat
    4. 15:46
      Souhlasím!

      Vymazat
    5. 17:14 Stručné a výstižné. 5:27 trapně zdeformovaný výklad skutečnosti. Mudr. František Kriegel byl vzorem skutečného komunisty, takže je samozřejmě nepřípustné, aby byl vyznamenáván, jmenovalo se po něm cokoli, a bude donekonečna hledán kde jaký skutečný nebo domnělý detail, jak jeho osobnost dehonestovat, že 5:27?

      Vymazat
  9. Já to zase čtu jako obrácenou alegorii, či ironii, nebo jako zkouška inteligence zdejší obce.
    Schneider se musí smát pod vousy.
    A.

    OdpovědětVymazat
  10. Psát o někom, že lže, lze možná alegoricky nebo ironicky, ale není to ani jedno, ani druhé. Vždycky je to jen hanopis. Novotný

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není hanopis, ale nazývání věcí pravými jmény. Sak ulít, lže a používá nefér metody.

      Vymazat
  11. 1) Potěšilo mě, že dokonce i wikipedia si všimla, že slovo národ je možno používat ve smyslu národ etnický a národ politický. Rozeštvávání lidí často používá sprostý trik, že se tyto dva pojmy zaměňují. Měli bychom si na to dát pozor.
    2)Židi u nás měli blíž k Němcům i z jazykových důvodů. Jidiš je nářečím němčiny.
    3) Taky mi článek pana Schneidera připadá hluboko pod jeho běžnou úrovní.
    J. Hruška

    OdpovědětVymazat
  12. Jan Schneider nemůže zapřít, že není Čech, ani jiné národnosti tvořící základ Českého království, nástupce Velké Moravy. Proto jeho kritický pohled na "národní ne však na občanský státní útvar". Chápu jej! V národním státě ztratí minority svoji moc. O to běží i když z se J. Schnajderem politicky souhlasím často,tentokrát ne. Můj pohled je,aby vládla(rozumně) národní většina v korelaci s tou politickou. Pro mne "narovnání" pro začátek znamená "Senát" volit % národnostně z posledního sčítání lidu(národnostní přihlášení). Totéž navrhuji i pro PS s tím, že poměr národnostní bude dělen i politicky. Zdá se to být složité, ve světě to funguje, u nás to blokuje "vládnoucí menšina" včetně J.S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Povolný, znám poměrně dost Čechů, a nyní mám na mysli skutečně národnost, nikoliv státní příslušnost, které bych nenazval jinak, než dobytek. Naproti tomu jsem poznal Ukrajince, Vietnamce, Slováky, kteří měli českou státní příslušnost, špatně mluvili česky, přesto z morálního hlediska o dvě hlavy převyšovali prvně popsanou skupinu. Ta první, opilá, vyřvávala "kdo neskáče není Čech", ale u toho jejich vlastenectví zpravidla končí. Bránit svoje rodiny, domovy a území, ne kterém žijí, je těžko představitelné. Raději by se s případnými okupanty nějak "domluvili". Ale podle vašich kritérií by to měli být ti praví vlastenci.

      Vymazat
    2. Pane Hricáku, co brání Ukrajincům, Vietnamcům, Slovákům, Židům aj. se přihlásit ke své národnosti a zvolit si své zástupce? Odpovím Vám, politický systém moci. Vy znáte někoho, kdo legálně zastupuje v Senátu nebo PS zájmy těchto etnik včetně Romů? Já ne. Jak Senát, tak PS jsou "eintopf",guláš, břečka.PS. nevím, jak brání "Ukrajinci svoje rodiny, domovy a území" na našem územím ale chápu, že ti schopnější zde hájí aspoň holý život svých rodin. Princip je ale u nich doma!

      Vymazat
    3. A co by to vyřešilo? Mají snad Vietnamští dělníci mít nějaký speciální příplatek jenom proto, že jsou Vietnamci? Tohle pochopil už Marx. Lidi nelze rozdělovat podle národnosti, ani majetku. Toho prvního zneužil Hitler, toho druhého zase Lenin. Lidi by se měli dělit na dobré a špatné. A jediným arbitrem by měl být skutečně nezávislý soud.

      Vymazat
    4. 5:39- Pane Hricáku, s Vaším pojetím by ČSR nikdy nevznikla a poslanci by ve vídeňském sněmu mluvili německy, Slováci "hutorili" plamenně za práva dělníků na jejich "cizokrajných" majitelích.

      Vymazat
    5. 19:23 pane Hricáku, až odporně primitivní argumentace!

      Vymazat
  13. Nacionalismus je svinstvo. Jakýkoliv. I ten židovský.
    Jsem starý, moji předkové, dědek i babka přišli do tehdy započaté industrializace ostravska z vesnice někde u Krakova.
    Takže co tedy jsem ? No přece čech, mám to v rodném listě z r. 38 a i v dnešní, už poslední občance.
    Ale že bych se cítil nějakým vyhraněným čechem ? Sám si říkám moravák, i když by se některý moravák hlavně tady z jihu mohl naštvat.
    Poláky, co by mé předky, nemám rád. Vadí mi na nich jejich fanatický katolicismus, přehnaná nenávist k Rusům a jejich velkopolské manýry. Je to ale takový ten první pohled, převzatý s nějakého toho obecného cejchování. Lidé jsou skoro všude stejní. Rozlišuje je pouze povahová vlastnost. Buď jsem genetický zločinec či násilník, nebo normální člověk, byť s nějakými těmi neřestmi.
    Co se týče židů, tak tam je to obdobné. K jisté nesympatii jsem byl přiveden svým otcem, prostým člověkem, dělníkem pracujícím pro židovské majitele. Nejvíce mu vadili ti pejzatí židé, dávající zjevně najevo svou jinakost, nejen vzhledovou ale pak ve svých zastavárnách i tu nadřazenost.
    Já jsem je už nezažil, za okupace zmizeli a komanči pak jejim přeživším nedali možnost takto se uplatnit.
    Jenže židé jsou něco opravdu jiného. Osobně jsem zažil jen jednoho žida, který pracoval v dole. Ale i tam projevil svou šikovnost a co nevyrazil či nevydobyl na čelbě, vydělal na nekonečných vícepracích. Po měsíční uzavěrce donesl vždy předlouhý seznam, co vše musel mimo normativ dělat. Ale jinak to byl celkem dobrý chlap.
    Horší to mám s tím Izraelem. Nejsem žid (i když kdo ví, v tom polsku se to židy jen hemžilo) a proto nemohu Izrael moc pochopit. A tu zde citovanou madlu, rád opravdu nemám.
    Zdař bůh Altman

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Altmane, touto zpovědí jste si mne získal. Já jsem "jen" pamětník stejných pamětí "stejných rodičů". S jedním nesouhlasím. Nacionalismus není svinstvo, je to obrana etnik občas zneužitá jinou etnickou mocí.

      Vymazat
  14. národnosť - ehm - žid neexistuje, pojem žid bol prvýkrát použitý v r. 1753 v jednej anglickej hre, mal zjednodušene povedané charakterizovať tých čo používali jiddiš - nie hebrjčinu, alebo ako jesus aramejčinu - takže ppojem národ židovský sa zjednodušene povedané preniesol na všetkých tých, ťo tento jazyk používali, a tí spätne hľadali - tsss - vlasť, v izraeli - hoci ich korene s tade nie sú

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opět píšeš, ty Slovačisko jedno, blbiny. Už první zápisy z Prahy psané arabsky v 8.století píší o židech na našem území. To samé královské edikty Přemyslovců a Lucemburků. Je to historický pojem a jsou svědectvím o přítomnosti tohoto etnika na území českých historických zemí.

      Vymazat
  15. Schneider metelesku blesku!

    OdpovědětVymazat
  16. V duchu článku Petra Saka by se měl nést mediální diskurz a na stejných hodnotách stavět národní zájmy a politika naší země. Bohužel už přes dvacet let je náš národ ovládán úzkou parazitickou skupinou teroristicky okupující informační těžiště stejně jako toxoplasmosa ovládá chování myší.

    OdpovědětVymazat

Reklama