Reklama

.

.

úterý 13. června 2017

Putin: Masky jsou strženy

Napsal/přeložil: Dmitrij Nikolajev
13.6. 2017   Eurasia24
Vladimir Putin se v rozhovoru pro francouzský list Le Figaro snad poprvé otevřeně rozhovořil o nadnárodním charakteru řízení předních zemí světa. Jako příklad uvedl bezmocnost amerických prezidentů „tváří v tvář lidem s kufříky oblečenými v tmavých oblecích a kravatách“. Nazval je mírně jako „byrokraty“, nicméně je jasné, že hovořil o globální oligarchii:

„Už jsem měl možnost hovořit s jedním, druhým, třetím prezidentem USA – ti přicházejí a odcházejí – a politika USA se nemění. Víte proč? Protože síla ‚byrokratů' je příliš veliká. Vyberou si člověka, ten přichází do úřadu s nějakými ideály a názory. Pak k němu přijdou lidé s kufříky, oblečeni – tak jako já – v tmavých oblecích. Liší se jen tím, že nemají červenou, ale černou nebo tmavě modrou kravatu, a začínají mu vysvětlovat, co je nutné dělat. A všechno se rázem změní. A takhle to chodí od jedné prezidentské administrativy k druhé.

Cokoli změnit je značně složitá záležitost – a říkám to bez jakékoli ironie. Není to proto, že by se někomu nechtělo, ale proto, že je to složité. Tak například Obama – vzdělaný člověk s liberálními názory, demokrat, sliboval před svým zvolením americkým prezidentem, že uzavře Guantánamo. Udělal to nakonec? Ne. A proč? Protože snad nechtěl? Ale ano, chtěl, jsem přesvědčen, že chtěl, ale nepodařilo se mu to. Snažil se o to zcela upřímně. Nešlo to, protože to nebylo jednoduché. Ale to není ten hlavní problém, i když je těžké si představit, že jsou tam lidé bez příčiny a bez soudu celá desetiletí drženi v řetězech. Představte si, že by totéž udělala Francie nebo Rusko – dávno by si to vypily až do dna. V USA to však možné je a pokračuje to až do dnešních dnů. To jen tak mimochodem, k otázce demokracie.

Ale já ten příklad neuvedl kvůli demokracii, uvedl jsem ho proto, že měnit věci není vůbec jednoduché. Přesto však sdílím určitou míru opatrného optimismu, zdá se mi, že v nejdůležitějších otázkách se můžeme a musíme dohodnout.“

Tím Vladimír Putin v podstatě zveřejnil na mezinárodní úrovni něco málo z politického zákulisí, něco, co už dávno tvrdí lidé označovaní jako konspirátoři, přestože nadnárodní moc velkého soukromého kapitálu s emisním finančním centrem ve FEDu je již řadu let zřejmá a snadno prokazatelná.

Putin tak poodkryl skutečnou tvář světové politiky, ve které nejsou řízenými loutkami pouze představitelé takových zemí jako Gruzie nebo Ukrajina, ale i představitelé Brazílie, Německa a jak se ukazuje, i nejsilnější velmoci – USA.

Ve světle těchto skutečností pak proudy nenávisti směřující k Obamovi nebo „horké“ diskuse o Trumpovi ztrácejí význam, nemluvě již o Macronovi nebo Le Penové.

Ano, Putin si stále zachovává „určitou míru opatrného optimismu“ s tím, že z taktického hlediska je možné se „s nimi“ na některých věcech dohodnout a situaci pozměnit (ujednání s tím samým Obamou, který nebyl schopen zrušit Guantánamo, o chemických zbraních v Sýrii umožnilo zabránit přímé americké intervenci, což bylo mimochodem i obsahem předchozích jednání s Kissingerem), ale významněji ovlivnit tyto „národem zvolené“ představitele „demokratických“ zemí nelze.

A v tom je hlavní lež západního světa, která je pečlivě skrývána před veřejností: že takzvaná demokracie je vlastně svobodou vlády velkého kapitálu, který prostřednictvím najatých „manažerů“, představovaných prezidenty a ministry, vládne nad celými státy i jejich obyvateli.

Na rozdíl od nich je ruský prezident v rozhodujících nejdůležitějších okamžicích naprosto nezávislý a přes ekonomickou závislost Ruska na dolarovém sytému a pokusy o sabotáže ze strany místních ruských prozápadních kapitalistů je jako téměř jediný na světě schopen provádět suverénní politiku – za což ho „svobodný svět“ prohlásil za hlavního „tyrana“ a „despotu“.

Putin je nucen jednat a pokoušet se řešit problémy s prezidenty západních zemí vycházeje přitom z přijatých principů současné politiky. Nikdy však přitom nezapomíná na realitu „Velké hry“ a na to, že ve skutečnosti nebojuje s Obamou, Trumpem nebo trojicí Sarkozy-Hollande-Macron, ale s těmi „chlápky v tmavých oblecích a s kufříky“. Nejde o žádnou konspirologii, ale o realitu.
Zdroj: Экономика и Мы

12 komentářů :

  1. Už dlouho mají mnohé konspirace k realitě mnohem blíž než zprávy z mainstreamu.
    K poznání toho je zatím potřeba mnoho času. A ten lidé v produktivním věku buď nemají, nebo ho věnují zábavě. Doplatí na to nejvíce jejich děti. Děda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taj jest. K poznání toho je zatím potřeba mnoho času. A ten lidé v produktivním věku buď nemají, nebo ho věnují zábavě.

      Vymazat
  2. Mio: V Y N I K A J Í C Í článek ! ! !. Díky za něj. Velmi často také přemýšlím o tom, jakou jinou možnost, či měli-li vůbec ještě nějakou jinou možnost oni chlápkové s těmi kufříky, resp. jejich předchůdci, tátové, dědové, pradědové, prapradědové apod.. Musel být na planetě Zemi kdysi spuštěn systém, který je založený na penězích a rozdílu hodnot ? Nezkouší náhodou tihle pánové model, resp. jeden z modelů fungování společnosti na planetě Zemi ? Co když v době, kdy tento systém vznikal nebyla dostupná inteligence na započetí zcela jiného procesu ? Byly zatlačení někým či nečím do kouta ? Co je a bylo tehdy skutečnou motivací k oživení PAX AMERICANA ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 11:09 nic až tak složitého. Pud sebezáchovy člověku velí, aby sebe, v lepším případě i sobě blízké, zabezpečil nejen denními životními potřebami, ale proti všem ohrožujícím eventualitám. Toto nucení není nijak omezeno, protože míra tohoto zabezpečení je nutně trvale porovnávána nejprve s blízkým a později čím dál vzdálenějším okolím. Je nasnadě, že toto nutkání mohou omezit pouze poměry ve společnosti poskytující maximum existenčních a sociálních jistot, ve společnosti práva a spravedlnosti. Takové poměry ve společnosti, kde rozvoj je motivován individuálním ziskem prostě nelze vytvořit, taková společnost místo morálně vyspělých lidí produkuje deformanty. Stranou ponecháván všechna ta lákadla a sklony k dolce far niente, přepychu, majetkové nadřazenosti… což jsou jevy sekundární.

      Vymazat
  3. Tento článek je důkazem toho, že novináři nejen u nás naprosto nechápou co Putin říká, neřku-li co dělá. Co taky čekat od persóny, co vidí problém v kapitalistech a zase jen v kapitalismu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 11:17 ten problém v kapitalistech ani tak není, je v kapitalismu jako převládajícín systému. Pokud soudíte, že ne, račte vysvětlit v čem jiném. Nesnažte se tvrdit, že v jakési morálce, korupci, lenosti, závisti ... to by bylo nápadně blbé.

      Vymazat
    2. Chyba je v celkové nasměřování společnosti. Špatný cíl. Kapitalismus není cíl, ale nástroj k zotročení. Když donutíte mocipány vyměnit nástroj, použijí jiný, ale v otroctví bude společnost neustále.

      Vymazat
    3. Anonymní14. června 2017 12:52
      Nejspíše všem živým tvorům, je vrozen pud hierarchizace. V každé skupině tvorů, se vytvoří hierarchie a nastane-li nějaká změna, např. něčí zranění, okamžitě se hierarchie mění. Nikoliv automaticky, ale prostřednictvím střetů/duelů. Ty vyvolávají ti jedinci, kteří si troufají v hierarchii přeskočit, toho (třeba i jenom dočasně) handicapovaného jedince. Odpozorováno u mírných oveček:-)
      Nyní tedy k lidem. Je zřejmé, že tito chlápkové s kufříky a jejich kravatami, jsou jedinci stojící v hierarchii výše. Háček je v tom, na jakém základě se mezi lidmi ona hierarchie vytváří.
      Vedle potřeby živočišného typu hierarchizace, mají lidé také svědomí, které jim velí nemyslet jenom na sebe, ale také na ostatní, usnadňovat jim život. Oba tyto dva motivační činitelé lidského konání, v každé izolované skupině vyústí v nějaký typ civilizace. Tj. ustálí se tam určité nastavení priorit, těch dvou činitelů a kdo nejlépe reprezentuje uznané nastavení priorit, ten také stojí v té konkrétní civilizaci na vyšším stupni hierarchie.
      A jsme u jádra věci, u nesmyslnosti Vaši podmínky:
      „ten problém v kapitalistech ani tak není, je v kapitalismu jako převládajícín systému. Pokud soudíte, že ne, račte vysvětlit v čem jiném. Nesnažte se tvrdit, že v jakési morálce, korupci, lenosti, závisti ... to by bylo nápadně blbé.“
      Jaký typ priorit si osvojíme a přijmeme a koho tedy budeme uznávat hierarchicky vyšším, je na nás. Na naší morálce, korupci, lenosti, závisti. Ti pánové s kufříky, jsou věrozvěstové „morálky“, že nejdůležitější jsou peníze a kdo je má, ten má „právo“ si za ně všechno koupit. Jak k nim přišel, záleží jen na jeho chytrosti, lstivosti, bezskrupulóznosti, krutosti. Všechny způsoby jsou přijatelné.
      Budeme-li tuto morálku přijímat, potom tito pánové budou vždy v hierarchii výše a budou si nás kupovat. P.K.

      Vymazat
    4. 14:27 Říkáte to dobře, ale moc a určující morálku dává "pánům s kufříky" právě jen kapitalismus. Pán 12:52 má pravdu. Kapitalismus poskytuje lidem "blyštivé cetky" aby nespostřehli, jak jsou ve skutečnosti zotročováni. Jen si uvědomte, jak lidé u nás snadno vyměnili zbytné "lepší západní" zboží za věci pro život nezbytné: práci, bydlení, potravinovou soběstatčnost, rozvoj VLASTNÍ země.

      Vymazat
    5. Zásadní omyl marxistů.

      Vymazat
    6. 15:40 zásadní omyl marxistů je co, prosím? Důvěra v to lepší v lidech?

      Vymazat
  4. Důvěra v to lepší v lidech je samozřejmě omyl. Tak jako zákonitě dochází ke koncentraci kapitálu, stejně zákonitě dochází ke koncentraci moci. Nejen v kapitalizmu, viděli jsme totéž za socíku, i když v mírnější podobě. Výsledky jsou stejné- mocná individua nejsou schopná uřídit všechno a dochází k úpadku, neefektivitě a nakonec k degeneraci.

    OdpovědětVymazat