Reklama

.

.

pondělí 26. června 2017

Putin podle Stona


Zbyněk Fiala 26.6.2017 VašeVěc
 

Českým novinářům se nelíbí, že ve filmu o Putinovi je hlavní postavou ruský prezident, a nikoliv poštěkávající novinář, který by tomu lháři prolhanému nedal slovo. 
 


Dokoukal jsem čtyřdílný filmový rozhovor amerického režiséra Olivera Stona s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, a pak si přečetl, co se o něm píše. Kdyby to Stone věděl, dá přednost rybám před filmováním, a možná se ani nenarodí.

„Nikdo nejspíš nečekal, že se z filmu Svět podle Putina (The Putin Interviews) dozví něco nového, píše Petra Procházková v Lidových novinách. „To, co ovšem bylo přes veškerou skepsi, která rozhovoru-seriálu předcházela, opravdu nečekané, byla nuda,“ uvádí autorka, od jejíhož textu se nemohu odtrhnout.

Proč slavný režisér nenatočil čtyřhodinovku raději s ní? Proč nevybalil svůj padesátičlený štáb někde v Praze na dvorku? Proč nezkoumal svými čtyřmi kamerami reakce na otázky, které by netoužily odhalit jen tajemství úspěchu světoznámé novinářky, jejíž oslnivé obrázky, vystřižené z časopisů, visí nad postelemi tolika puberťáků. Čekal bych v napětí, jak se s jistotou indiánského stopaře nečekaně vynoří na oné klíčové křižovatce rozhovoru, kde se partner už nemá kam schovat a dlouhý záběr beze slov odhalí neznámou citlivou duši plachého člověka, který vylupuje ze skořápky nosiče dějinného poselství.

I v tomto případě by to Stone určitě dokázal. Proč ho to nenapadlo?

Zkusme napřed zjistit, proč to Petru Procházkovou nebavilo. Má smysl to zjišťovat, protože patří k těm českým novinářům, kteří Rusko znají důvěrněji než jiní. Ale ti nakonec psali stejně jako ona. Samotné Procházkové však nelze jí upřít, že postřehla klíčový okamžik filmu, i když mu nepřipisuje velký význam. Zaznamenává slova režiséra na Putinovu adresu: „Uvěřil jsem mu.“

To není banalita. Stone není prosťáček, který snadno naletí. Je to on, kdo znovu a znovu bojuje s propagandou, a dokonce i v Americe se něco takového cení, jak by se dalo vyčíst ze tří Oskarů, které má uložené někde v knihovně. Filmovou Cenu akademie dostal především za Četu (Platoon, 1986), ve které tento vietnamský veterán těží z vlastní zkušenosti, když popisuje morální hrůzy americké expediční války v jihovýchodní Asii. Na rozdíl od propagandistů vítězných masakrů přináší hnusnou pravdu, které se dá věřit.

Avšak údernou přesvědčivost Stonových filmů lze vyčíst i z jiných reakcí ve vlasti. Třeba z anticeny nadace Obětí komunismu se sídlem ve Washingtonu. Nadace byla založena roku 1994 na základě zneklidnění faktem, že Hollywood se příliš snadno zbavil osvědčených přístupů ze studené války. V loňském roce proto nadace odsoudila dvě ložiska doutnajícího komunismu, jak Olivera Stona, tak jeho filmového kolegu Michaela Moora.

Nadšeně hltám oba, což mne nejspíš diskvalifikuje. Ten druhý přitom propagandisticky zneužil faktu, že přidušené hasiče ze zhroucených newyorských dvojčat, kteří jsou o výročích 11. září oslavováni za všelikého troubení, už nikdo nechtěl doma za přijatelných podmínek ošetřovat. A tak je Moor okázale odplavil na kliniku na Kubu, a ještě se hihňal, že tam to není problém.

V rozhovorech s ruským premiérem Vladimírem Putinem bylo potřeba porozumět a uvěřit několika důležitým věcem. První je fakt, že Rusové mají opravdu obavu z obkličování svých hranic americkými základnami a námořní silou, ze které přiletí rakety s jadernou náloží za pár minut, bez možnosti přiměřené obranné reakce. Stone to polopatisticky dokládá mapou, na které naskakují symboly jednotlivých zbraňových systémů, aby bylo co nejnázorněji vidět vznikající obklíčení. Mapa je nepochybně propagandistická, ale ty systémy tam jsou doopravdy, další mají vzniknout.

Rusové jsou smířeni s tím, že Michail Gorbačov se nechal ošidit, když souhlasil se sjednocením Německa za americký slib, že NATO nepostoupí blíže na východ (s výjimkou území bývalé NDR). Myslel, že to stačí říct, na papíře nic není. Stone si všímá, že Putin přesto vytrvale hovoří o Spojených státech jako o „partneru“. Náš partner, přestože slovo Gorbačovovi bylo porušeno, a teď je tu to obklíčení. Avšak Putin se nevzdává výrazu „partner“ a Stone to dokázal zachytit takovým způsobem, že víře v obnovu tohoto vztahu lze také uvěřit.

Je Rusko v tom obklíčení bezbranné? Není, říká Putin. Nemáme ty zbraně, kteří mají oni, museli bychom použít „něco většího“. Jak by to dopadlo? „Nikdo by nepřežil,“ říká Putin bez emocí. Ne, že by se s tím smířil, ale už si na tu představu zvykl. I tomu se dá věřit.

Pasáž o špionáži. Nebo spíše o potřebě jaderné rovnováhy. Ruský prezident sahá hlouběji do moderní historie a připomíná případ manželů Rosenbergových, kteří předali Sovětskému svazu část jaderného tajemství a zaplatili to na elektrickém křesle. Ale oni sami nebyli ti, kdo tato tajemství získal, pokračuje Putin, dostali je od vědců, kteří na tom přímo pracovali a pochopili, že jakmile je džin z lahve (obraz, který používá opakovaně), musí být krocen stejnou vyvažující silou. Vědí to osobnosti na obou stranách, a když nejsou u moci, musejí tu moc obejít.

Ale opatrně s tím. Souhlasíte s tím, co udělal Snowden, který zveřejnil systém amerického špehování prostřednictvím Národní bezpečnostní agentury NSA?

Otázka amerického režiséra zazní v autě, Putin řídí, a Stone je na zadním sedadle (vpředu dostala přednost kamera). Ale režisér využije výhod nevýhody a udělá z toho intimní prostor. Ruský prezident váhá, či spíše vyvažuje. Pozastavuje se nad tím, že NSA se zaměřuje nejen na nepřátele, ale i na spojence a klidně odposlouchávala německou kancléřku. Sbírala kompro po potřeby nátlaku.

Ale je tu znovu přímá otázka, jestli Putin schvaluje vynesení tajemství zevnitř služby? „Ne,“ říká bývalý agent KGB. Zná pravidla. Když se to Snowdenovi nelíbilo, měl odejít. Tlumočme to: na své straně by to Putin nestrpěl. Ostatně přiznává, že první Snowdenovu žádost o azyl odmítl. „Jste na špatné adrese. Máme už tolik problémů s USA…“

Věci kybernetické války se protřepávají dál. Putin tvrdí, že v té věci Rusové zaostali, začali si problému všímat dost pozdě. Chápe, že jsou zranitelní, spoustu zařízení si pořizovali z Ameriky. Americké pozorovatele pouštěli do svých jaderných závodů. Nepočítali s návratem nepřátelství. Ale pak hrdě upozorňuje na úroveň ruské matematiky, potenciál tam je.

Jak Rusko ovlivnilo americké volby? Otázka padla, ale Putin se snaží vykroutit a popisuje případy, kdy to byli Američané, kdo ovlivňoval cizí volby. Seznam je dlouhý a začíná poválečnou Itálií. Před posledními ruskými volbami vystupovala dokonce americká náměstkyně ministra zahraničních věcí Victoria Nulandová veřejně a zcela otevřeně na straně ruské opozice. Kdyby to byla nějaká NGO, ať si dělá, co chce, ale státní služba?? „Akce vyvolává reakci,“ říká ruský prezident a dlouze sledujeme jeho tvář, změklou rozpaky, zda něco naznačovat, nebo skrývat.

„Tváří se provinile, jako liška, která leze z kurníku,“ poznamenává Stone k tlumočníkovi.

„Ale slepice tam nebyly,“ končí Putin tuto pasáž stínového boje.

Co jsou ty „slepice“? Vyšetřování Kongresu USA, zaměřené na údajné ruské zasahování do amerických listopadových voleb, opakovaně potvrdilo, že v žádném z volebních obvodů nebyl zjištěn zásah do vloženého počtu hlasů, i když „možnost takového zásahu byla téměř v polovině obvodů“. Je to interpretováno jako důsledek včasného amerického varování, takže Rusové se prý zalekli důsledků. Vytrvale se zkoumá i nepřímé ruské vměšování. Připisuje se mu ukradení pošty z volebního štábu Demokratické strany DNC, avšak důkazy jsou trochu křečovité. Mohlo to být i jinak, odjinud nebo zevnitř. Nedávno záhadně zemřel jeden z pracovníků DNC, který si tu originální poštu neoprávněně stáhl do svého počítače.

Procházková ve své recenzi filmu Svět podle Putina tvrdí, že Stone si nekladl žádné investigativní cíle. Řekl bych, že podceňuje jeho afirmativní metodu, která strhává partnera k delším a hlubším odpovědím, než kdyby odrážel útoky rozzuřeného hlídacího psa demokracie. Režisér je co chvíli v záběru, občas i jeho obrovitý štáb, včetně chlapce s odrazovou deskou na zmírnění stínů v osluněných pasážích procházky kremelským parkem. Tři muži volně kráčí ponořeni ve svém světě, a před nimi krkolomně couvá snímající smečka.

Kouzlo osobnosti Olivera Stona umožňuje překonávat odpor vlídnou zvědavostí, byť i neústupně. Dozvídáme se tak, jak se Putin dostal ke svému prezidentství. Je to zpráva z džungle. Možná měl být jen nahraditelnou figurku ve hře kremelského dvora. Boris Jelcin mu nabídl nejen premiérskou funkci, ale aby taky kandidoval na prezidenta. To však Putin zpočátku odmítal. Proč?

Stone nebere první Putinovu výmluvu, že „nebyl ještě připraven“. To nebyla poklona genialitě ruského prezidenta, jak to interpretuje Procházková. Chtěl se dostat dál. Odpověď tedy dostal. Jelcin to nemusel myslet vážně, nedával žádné záruky. Ze dne na den ho mohl propustit. Co by to znamenalo? „Přemýšlel jsem, jak se postarat o své děti,“ vzpomíná mrazivě Putin. Odcházel by do života Divokého východu bez ochranky. Proč by o tom mluvil, kdyby nešlo o život?

Ale i kdyby tu funkci dostal, jde o život také, tentokrát ve smyslu – jiný život. Konec života mezi přáteli, s možností zajít do kavárny nebo do kina. Ale má to i své výhody, člověk častěji narazí na oligarchy.

Jak je to tedy se vztahem Putina k oligarchům? Ruský prezident nejprve definuje problém – oligarcha je osoba, která má peníze a moc a těmi se snaží ovlivnit vládu ve prospěch svých dalších příjmů. Prvním úkolem nového prezidenta prý proto bylo oddělit podnikání od politické moci. S pouhými podnikateli lze vyjít, jsou to často vážení mužové nesoucí velké riziko. Ale tady to Stone trochu vzdal. Ostatně, koho by to v Americe zajímalo? Tohle je téma spíš pro naše investigativní novináře.

Filmařsky mistrovský je konec seriálu. Stone musí jen pomalu rozvolňovat emotivní pouto, které v průběhu rozhovoru vzniklo v důsledku přeměny vládce druhé největší jaderné síly světa v důvěrně blízkého člověka. Putin se loučí a znovu radí Stonovým, ať se rozhodně vypraví na výlet do Petrohradu. Stonově manželce klade na srdce, ať tam jede v době bílých nocí. Což je mimochodem právě teď.

Pak se vrací od dveří a ukazuje na prázdný futrál od placky, na které měl být film Stanleyho Kubricka Doktor Divnoláska, který si předtím společně pustili. „Typicky americký dárek,“ poznamenává nad pouzdrem bez obsahu a přebírá od asistenta film, který zapomněli v přehrávači.

„Už jste někdy dostal přes hubu?“ ptá se náhle amerického režiséra ruský prezident, trénovaný džudista. „Tak za tenhle film doma dostanete,“ upřesňuje. Do kamene tesat!

- - -

31 komentářů :

  1. Rozhovor mezi filmarem Stonem a presidentem Putinem, byl velmi zajimavy a dekuji Nove Republice,
    ze ho zverejnila !

    Vysetrovat vliv Ruska na nase volby je totalni hloupost a nikdo ji neveri. My jsme volili presidenta Trumpa na zaklade toho co rikal a stojime za presidentem v millionech.
    To, ze presidenti Putin a Trump jsou statnici usilujici o mir je stesti pro cely svet !
    Kdyby vladla Hillary, tak je valka.
    nick honolulu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Nicku, jsem rád, že Vás opět vidím a je mi líto, že s Vámi nemohu zcela souhlasit. Prezident Trump to stejně jako Obama vzdal, sotva vstoupil do Oválné pracovny. Ale možná, že kdyby to hned na začátku nevzdal, už by ani nebyl prezidentem. Chápu. Ale zklamal mne. TnT

      Vymazat
    2. Omyl, honolulu, Putin je státník, Trump je pouhá židy ovládaná, trapná narcisistická figurka.

      Vymazat
    3. 13:25 v mládí mi říkali že v Americe se i blb může stát presidentem, od zvolení Trumpa tomu věřim.

      Vymazat
    4. Svět podle Putina (1.-4. díl):
      www.ulozto.cz/hledej?q=svet+podle+putina

      Vymazat
  2. Nedej bože aby v Německu nevyhrála volby Merkelová. Bojím se i toho kdo bude stát za tím až u nás vyhraje zase Zeman - tady to už asi nebude možné jako prvně, opět to házet na debilní národ. No Putine, budeš mít co dělat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 8:01 Já bych jí to přál šílený krávě.

      Vymazat
  3. Co se týká procházkové, fištejna, romanceva atd. jsou to jen bezvýznamné vši, které se snaží štípnout do kožichu hrdého Ruského medvěda.

    OdpovědětVymazat
  4. Nejsem příznivce žádné strany, ale musím uznat že ten rozhovor byl zajímavý už je proto, že v současné době pociťujeme nedostatek kvalitních informací o Rusku, Číně, Sýrii, Iráku, Iránu, ale i také o nás v Evropě. Současné propagandistické informace nám předkládané jsou natolik průhledné, že jim věří jen zoufalci.Jen nechápu , že stejní zoufalci Zaorálci, Sobotkové, Jandové...nepochopili, že tak jak to dělají jim to už nikdo nebere.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stačí si pustit tiskovky vedení EU a jejich hodnocení EU. To samé jsou projevy našich vládních činitelů a k tomu retro projevy z doby před 1989. Stejné věty, stejná sebechvála, místy drobná kritika a obsahově prázdné věty. Stále stejné výmluvy a všudypřítomná "demokracie" a "růst". ( Já nevím, ale člověk jako tvor má problém, přestává růst po 20-tém roku věku. Není to zásadní problém? :-) )
      A Vážení, "demokracii" si od voličů rozvracet nenecháme.
      Viz. Moravcova diskuze v neděli po obědě. "Lidi přeci vůbec nechápou, jak dobrá je pro nás ta naše EU. My to víme a Vy byste to věděli také, za částku, kterou dostávám k výplatě já ... "
      ABC

      Vymazat
    2. Myslím, že Vámi jmenovaní, už kvůli svému svědomí se na seriál ani nedívali. Pokud žádné svědomí nemají , tak by se shlédnutím problém neměli.

      Vymazat
  5. Ten konec s prázdným obalem byl už ve třetí epizodě. Zajímavá otázka by byla, když řekl, že na místě Snowdena by službu opustil, jak by se poté, co službu opustil, zachoval, jestli by zjevné nepravosti prostě nechal tak. Možná je to otázka loajality, že by byl Putin loajální službě, ale ne vlasti. A co se týče konce, tam byla zajímavá jiná věc. Poslední otázky už byly Putinovi nepříjemné, už si nevzpomínám, co to bylo, ale bylo znát, že už pění. A když skončili, tak Stone se k Putinovi nakročil, jakože si podají ruce, ale Putin si začal sundávat mikrofon a ignoroval ho, nechal ho čekat a podal si s ním ruku až poté, co se odstrojil. Aspoň takový pocit po prvním shlédnutí mám, možná když si to pustím znovu, tak to bylo jinak, ale ten pocit, že nakonec tam bylo něco nepříjemného, mám. Jestli to tak je, tak je to důkaz, že Stone není žádný ližprdelka ale skutečný dokumentarista, že tam nechá i to, co je pro něho evidentně nelichotivé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V posledním díle jsem cítila u Putina únavu a je fakt, že už nehýřil tak vtipem jako ty předcházející díly. No točilo se od roku 2015 - 2017 a mnoho se toho v té době událo.

      Vymazat
  6. otázky mu neboli nepríjemné, už to nebolo preň zaujímavé a díval sa na hodiny, povedal si že stačilo, a aj to bol on, čo rozhovor ukončil, a tak to má byť, je nadriadeným v tomto momente a použil tú hierarchiu, on má podávať ruku a nie naopak - takže Stone sa zachoval neúctivo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem se na to díval znovu, tak to o těch hodinách řekl Stone, pak oba vstali a Putin se okamžitě otočil na ty, co tam obsluhovali mikrofony a poočku se podíval na Stona, který se zarazil, začal něco jakoby hledat na stole a vyčkal. Pochopitelně měl podat ruku první Putin, to taky udělal, ale obyčejně se nejprve rozloučí ti hlavní aktéři a pak teprve se řeší mikrofony. Putinovi bylo nepříjemné to poslední téma, což bylo o jeho zodpovědnosti a o střídání stráží. Rozhodně mu to nebylo milé. Nakonec jak se zvedl, řekl: Děkuji. Takže v tu chvíli se podává ruka, ale on prostě vyčkal a podal mu ji až sám uznal za vhodné. To je jistě jeho právo, jenom píšu, že Stone nebyl jenom nějaký apologet a že Putin to nebral jako svoji oslavnou show.

      Vymazat
    2. Pro 10:00 Nevidím to tak jako vy, Putin zřejmě měl už zase nějaké další jednání a potřeboval hovor ukončit. já také jsem někdy nervózní i když mám príma návštěvu, ale čeká mě něco důležitého. To, že nejdříve odložil mikrofon zdaleka o ničem nesvědčí a je to jen hledání něčeho co nikde není. Neřešte to. Mě spíše zajímalo celkové vyznění a to bylo nesmírně příjemné, shlédl jsem i dva díly za sebou a nemohl jsem se odtrhnout. Zajímavé bylo přiznání naivity ohledně kyberprostoru. Amíci se dobře zařídili a všude nasrali štěnice.Zaplať Bůh, že rus zareagoval snad včas. Jo a Procházkovou si vždy připomenu tak, abych si jí neplet s Lenkou, že si řeknu Píča Procházková. To se opravdu nespletu a navíc je to pravda. Tak se mějte fajn. Ivo

      Vymazat
    3. Tak,tak,píča Petra Procházková a VYNIKAJÍCÍ NOVINÁŘKA,VLASTENKA,SLOVANKA ,které se bojí právě takoví,jako je ta ....a další a nejenom novináři,ale i politici,poslanci,senátoři,kteří to jasně dokázali při hlasování-jak se to tam u těch vyžírků říká?PROTI NÁVRHU! Paní LENKA by byla i důstojnou prezidentkou pro nás,pro lidi.

      Vymazat
  7. Komentovat a kritizovat je můžeme, ale to je tak všechno.Velíkáni ke kterým se dostanem jen díky filmu.Kritiky od takových mrzkých lidí jako je Procházková,která se dostala k novinařině díky frndě, rozum tam nebyl přítomen.Tak může žvanit co chce,neumí ani se poprat za spravedlnost na našem dvorku a mele co se jí nařídí za honorář,který normálnímu smrtelníku smrdí.
    lada

    OdpovědětVymazat
  8. Pani procházková na tom musí být finančně moc špatně když napsala toto hodnocení seriálu Stouna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta se má dobře,je placená neziskovkou a EU.A Potom má přeci svého kozáka.Je to taková ubohá osůbka k politování.

      Vymazat
  9. Výborný článek i některé komentáře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi přijde, že to byl nejlepší komentář v českém prostoru.

      Vymazat
  10. O jaké novináře jde? Poraďte a řekněte kteří ti čestí novináři to jsou?Žádné vůbec nevidím.Zatím vidím nějaké debilní šmejdy ,kteří si říkají novináři ale z novinařinou nemají nic společného.Tak se ukaž novináři!! Ale novináři ne šmejde !!!!Nechcete říci třeba Dodíka Doležala?Chvílku poškejte,musím se zvednout ze země kde jsem upad smíchy a jdu k doktoru neboť ten smích nepřestává.Dóďa - chachachacha - dóďa , Šafr a spol chahcha.

    OdpovědětVymazat
  11. Putin je borec, Rusům ho závidím. Škoda, že nemáme tak nezávislé, vzdělané, vlastenecké a morální politiky.

    OdpovědětVymazat
  12. Platí obecně, že jakékoliv komentáře bez souběhu s autentickým, korektním a úplným textem (projevem, výrokem) jsouz cela bezcenné. Kdo věří jen v originál a svůj úsudek, činí nejlépe. Jenže z čeho by pak žili novináři? Co činí noviny a zpravodajství zajímavým? No především vše co uvádí čtenáře v úžas a vede k "touze po dalším poznání". A pravda, ta je přece tak nudná, žádná dramata, žádní mrtví, ze kterých by se dala nadojit kýžená odměna. Pravda třeba pro ČT by byla zcela smrtelná, víte kolik lidí by bylo bez zaměstnání a jedna každá rodina by ušetřila ještě 15 stovek ročně, to je prosím dnes 45 kilo chleba!

    OdpovědětVymazat
  13. ..jedna věc mě v tom dokumentu zarážela a děsila:
    to Putinovo "Nic netrvá věčně", které několikrát utrousil...

    OdpovědětVymazat
  14. Za Putina mluví rozdíl ve stavu Ruska v době jeho nástupu a dnes. Jeho věty mají obsah, nejsou tak košaté a stále klade důraz na národní hrdost.
    Západní civilizace vede masy k podpoře hlasitých, nabubřelých politiků, podporovaných reklamami a financemi. Lidé se orientují podle pompy a ne podle obsahu a podle střízlivého hodnocení zásluh. Toť jeden z důvodů, proč jsme tam, kde jsme.
    Mě zaujalo jeho přemítání o nástupu a odstavení Jelcina. Jelikož si myslím, že samotný člověk toho moc nedokáže, dovoluji si zapochybovat o pravdivosti jeho výpovědi na toto téma. Spíše bych se klonil na převzetí moci (tichou revoluci) nacionálně orientovanou skupinou, kdy Jelcin dostal na výběr mezi dožitím a klidem pro rodinu a nebo ... ????
    ABC

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdi ty brepto.Jelcin šel od koryta, proto že už ho nemohli udržet u mikrofonu jak byl nalitej.

      Vymazat
  15. Čeští novináři meli bejt prvními, kteří by tenhle film zveřejnili a propagovali. Dnes ovšem bohužel žádné české novináře nemáme.

    OdpovědětVymazat
  16. Vy věříte našim novinářům ? já ne ! jsou a nejsou ,ti nejsou jsou jen zloději !!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  17. Brepta není přesvědčen, že obrátka ve směřování státu o 180" proběhne jen výměnou alkoholismem postiženého vrcholného představitele. Alkoholiků ve vrcholných funkcích je po světě hodně, u nás, ve vedení EU .. atd.
    ABC

    OdpovědětVymazat

Reklama