Reklama

.

.

pondělí 12. června 2017

Unie obchodu a války s terorismem: výsledky summitu ŠOS - 2017

Rostislav Iščenko
12. 6. 2017       zdroj
Největší politický blok planety se nespojuje kvůli řešení ekonomických problémů, ale kvůli potlačení hrozby terorismu.
V hlavním městě Kazachstánu Astaně se konal pravidelný summit Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS). Na tomto summitu se organizace rozrostla o nové členy. Je jich nyní spolu s nově přijatými Indií a Pákistánem osm. Pokud se v roce 2015 předpokládalo, že v zemích ŠOS žije polovina světové populace, pak spolu s připojenou jednou a půl miliardou nyní organizace sdružuje větší část lidstva.

Je pochopitelné, že by bylo zajímavé zjistit, co znamená a čím se usiluje tento gigant, který má neomezený potenciál vojenských a politických možností, největší trh na planetě a řídí většinu přírodních zdrojů, včetně minerálních látek a zásob sladké vody, stát.

Eurasijský deštník

Doposud členové ŠOS usilovně zdůrazňovali, že organizace není vojenským blokem (účastníci nejsou vázáni konkrétními povinnostmi, týkajícími se vzájemné pomoci), není to ani politické a ekonomické sdružení, jako je EU. Nikdo zatím nezahájil vytváření mechanismů pro hospodářskou integraci a existující (EAEU) nezapadly do struktury ŠOS.

Organizace se zaměřuje na problematiku kolektivní bezpečnosti a boje proti terorismu, ale není ani protiteroristickou koalicí, ani stálou konferencí k otázkám bezpečnosti.

Obecně platí, že ve své současné podobě může být Šanghajská organizace pro spolupráci označována jako amorfní útvar, nebo i flexibilní. Druhá definice, jak se mi zdá, je blíže ke skutečnosti. Potenciálně se ŠOS může vyvíjet i jako vojensko-politická, i jako finanční a ekonomická struktura, i jako zastřešující mechanismu pro pružné spojení všech euroasijských integračních projektů.

Pro dnešek je zřejmé, že zatím není ŠOS s konečnou platností strukturovaná, existuje široké rozpětí názorů na její budoucí cíle a priority.

Například prezident Kyrgyzstánu Almazbek Atambajev zjevně vidí ŠOS jako nějakou resuscitovanou Radu vzájemné hospodářské pomoci. Navrhl vytvoření banky ŠOS a její umístění v Biškeku. Kdyby byl návrh přijat, pak by umístění banky v Biškeku nejen zvýšilo autoritu Kyrgyzské republiky (jak v rámci ŠOS, tak i SNS), ale co je důležitější, přineslo by do země významné finanční prostředky tak důležité pro malý a chudý stát.

Taková banka - to jsou kanceláře, doprava, stovky dobře placených pracovníků (mnozí z jiných zemí), kteří potřebují někde bydlet a sice v podmínkách komfortu, na který jsou zvyklí, někde se stravovat, někde se oblékat, nějak se bavit. Jsou to také delegace, které přijíždějí do banky jednat - podpora pro hotelové podnikání. Pro malý Biškek (a s ním pro celou zemi) by se taková banka mohla stát motorem pro ekonomický rozvoj.

Je zde jeden problém - ŠOS nemá žádné projekty, které by tuto banku mohly financovat. A jejich zrození se neočekává.

Ne ekonomika a ne obrana
Dnešní ŠOS zjevně nejde cestou transformace v ekonomickou strukturu. A je to také pochopitelné. Zatím nejen že nejsou spojeny v jedno (práce byla pouze spuštěna) ruský projekt EAEU a čínský Nové hedvábné cesty, ale i samotná EAEU je v procesu strukturování a rozpory mezi jejími členy nejsou zcela eliminovány.

Mezitím do ŠOS, kromě Ruska, Číny a středoasijských států, nyní patří Indie a Pákistán, jež, za prvé, mají své vlastní regionální integrační projekty, a za druhé, vztahy mezi nimi nelze nazvat dobrými. A na cestě jsou ještě Turecko a Írán - každý s vlastními ambicemi.

Harmonizace ekonomických rozhodnutí je za těchto podmínek nemožná. Hladiny ekonomické spolupráce a vzájemné závislosti nedosáhly oněch kritických hodnot, kdy politické ambice a národní egoismus nakonec uvolňují místo vzájemné výhodě.

Další verzí budoucnosti ŠOS je její změna ve vojenskou a politickou strukturu, která čelí celkově Západu, zejména NATO. Tyto myšlenky jsou pravidelně diskutovány v expertních kruzích. Ale mají ještě menší šanci na realizaci, než je koncepce ŠOS - hospodářské sdružení.

Důvody jsou stejné. Členské země ŠOS zatím nemají představu o společném nepříteli a společném nebezpečí. Jako byly například ty, které sjednocovaly Západ při jeho konfrontaci s SSSR a které stmelovaly NATO a EU. Naopak, některé země ŠOS (jako Indie a Pákistán) se navzájem vidí v roli možných vojenských protivníků.

Tím spíš, že několik válek mezi nimi ve druhé polovině dvacátého století bylo, hraniční čára není zcela definována a bývají pravidelná vzplanutí napětí na demarkační linii.

Ne zcela vyčerpány, i když ne tak ostré, jsou hraniční spory Číny a Indie. Kromě toho si Peking a Dillí, protože představují, vzhledem k vysoké úrovni hospodářského rozvoje a velkému počtu obyvatel, dvě těžiště v jihovýchodní Asii, objektivně navzájem konkurují.

Takže ani přeměna ŠOS na euroasijskou EU, ani vznik v jejím rámci euroasijského NATO není v dohledné době možné - dosud nebyly vytvořeny podmínky.

Společná hrozba - terorismus
Ale od počátku deklarovaný úkol boje proti terorismu se podle právě uskutečněného summitu stává prioritou. Svědčí o tom i fakt, že v podstatě tomuto tématu věnoval své vystoupení Vladimír Putin. S tímto tématem koreluje a jeho slib jménem ŠOS o zvýšení úsilí k vyřešení regionálních konfliktů. Tyto konflikty mají obvykle tendenci sloužit jako živná půda pro teroristické skupiny.

O potřebě společného úsilí v boji proti terorismu hovořil i indický premiér Narendra Modi, i jako host na summitu přítomný generální tajemník OSN Antonio Guterrish, i prezident Afghánistánu Ashraf Ghaní.

Také bych upozornil na skutečnost, že Putin zvláště zdůraznil potřebu obnovení práce kontaktní skupiny ŠOS - Afghánistán, a jediným vedoucím národní delegace, s nímž měl oficiální (ne v rámci summitu) setkání, byl premiér Pákistánu.

Právě v Afghánistánu a v pákistánské "zóně kmenů" jsou území, která jsou do značné míry mimo kontrolu zákonných orgánů a která slouží jako základna pro celou řadu teroristických organizací, jež ohrožují nejen Střední Asii, ale také celou Eurasii. Ne náhodou Putin varoval své kolegy před tím, že islámští teroristé se připravují k destabilizaci Střední Asie. A vyrovnat se s touto hrozbou je možné pouze společným úsilím členů ŠOS.

Boj proti současnému terorismu vyžaduje nejen úzkou spolupráci ve vojenské oblasti, ale i neméně těsnou spolupráci bojujících států ve finanční a hospodářské sféře.

Nestačí jen teroristy ničit (množí se rychleji, než narůstaly hlavy Lernejské hydře), je třeba je zbavovat přístupu k finančním prostředkům. Není vyloučeno, že v dlouhodobé perspektivě právě zkušenosti z této společné činnosti budou sloužit jako základ pro vytvoření na základě nebo dokonce i v rámci ŠOS euroasijských vojenských a politických, finančních a hospodářských struktur.

Ale pokud toto nastane, tak až potom. Teď je hlavním úkolem porážka teroristů a uhašení regionálních konfliktů, z nichž každý je potenciálně schopen stát se spouštěčem globální katastrofy.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

4 komentáře :

  1. Jendoznačně se víc a víc ukazuje, že centrum globálního vlivu se přesouvá s euroatlantické pozice do euroasijské. Záměr boje s terorizmem není tak zcela "bezzubý", je jasné, že cílem bude odstřihnout financování terorizmu od zdrojů (pravděpodobně euroatlantických).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. vvenc Ano zdroje usa saudské arábie.

      Vymazat
  2. Západu se přes Gorbačova podařilo rozbít rovnováhu, která tady byla do roku 1989. Západ, ač zvítězil, místo míru a pokroku pro lidstvo, začal bombardovat a vyvražďovat pod záminkou vývozu demokracie celé národy v Jugoslávii, Iráku, Libyi. Západ začal neskutečně zbrojit a v současné době se situace podobá tomu co tady bylo před vypuknutím druhé světové války a napadením Sovětského svazu. Čím dříve vznikne adekvátní protipól roztahovačného západu, čím dříve někdo dá západu jasně najevo, že není na planetě sám, tím lépe pro záchranu lidstva na této planetě Zemi. Takzvaný demokratický západ vyvolal první a druhou světovou válku ve které přišlo o život přes 100 milionů lidí a několikanásobně více jich bylo zmrzačeno. Západ se vůbec nepoučil, protože toho ani není schopen. Západ zlikvidoval indiány v severní a jižní Americe. Západ doslova zničil celý kontinent Afriku a nyní se snaží obyvatelstvo tohoto kontinentu přestěhovat do Evropy. Jedina záchrana planety Zemi, je eliminovat choutky západu na ovládnutí světa. Ale jak z historie víme, západ se nikdy nepoučí a jak za Napoleona, tak v první tak v druhé světové válce vždy znovu a znovu vyrukoval směrem na východ ve snaze zotročit národy na východě a co možná vysát jejich ekonomický potenciál. zatím vždy narazil na tvrdý odpor. Nyní se snaží přes lidská práva a kecy o demokracii rozložit tyto státy na východě zevnitř, aby potom na takto oslabené státy zaútočil vojensky a rozesel demokracii západu. Kéž by se mu to nepodařilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Promiňte, ale Vaše analýza je povrchní a scestná.
      Západ a Východ sice byl před r. 1989 ve vojenské rovnováze, avšak ekonomicky a sociálně Východ od poloviny 70. let ztrácel a jeho vnitřní politická stabilita byla tím značně narušena. Gorbačov a spol. se stím snažil něco udělat, ale podporu nenašel, stačí vzpomenout Honeckera, Živkova, Hodžu, Jakeše, v Polsku a Maďarsku už ideje přestavby nezabíraly, Jugoši měli vlastní cestu. Sovětské konzervy nechtěly z brežněvismu ustoupit a teď nemají nejen brežněvismus, ale ani špetku socialismu. V Číně měli štěstí na Tenga, který staré soudruhy po zlém a po dobrém odsunul a mohl nastoupit ekonomickou modernizaci. Ani tam ale socialismu moc nemají, ostatně tam ho nikdy moc neměli, jen jeho maoistickou zpotvořeninu.
      Západ hodně více než zdecimoval severoamerické indiány, ale nezlikvidoval, o početní decimaci lze hovořit u středo a jihoamerických, ale kulturně a sociálně jsou na tom většinou relativně dobře, ač je tomu kvůli smísení s přistěhovalci. V těžkých problémech jsou indiáni žijící původním způsobem života. Stejně tak Západ nezničil Afričany, výrazně je ale poškodil a poškozuje. Afrika určitě není zničena, naopak má obrovský potenciál a zčásti již je využíván, žel nikoli ku prospěchu všech Afričanů, ale jen špiček a zejména nadnárodních korporací. Pokud by Západ přestěhoval všechny Afričany do Evropy, kdopak by asi těžil v Nigérii ropu, v Nigeru koltan pro mobily, v JAR diamanty a uhlí, v Kongu vzácné dřeviny?
      Generalizování, paušalizace, zveličování při popisu a rozboru věcí nepomáhá. Mate a vede k chybným závěrům.
      Zločin na původních obyvatelích Amerik a Afriky přinesl někomu náramné zisky. Dotyční se naopak velmi poučili a dnes luxují zisky po celém světě důmyslnými metodami. Naopak se moc nepoučily oběti vykořisťování a berou generalizující kladiva na problémy, které potřebují skalpel, šroubovák, klíče. Klouzají po povrchu, obal považují za věc samu, naskakují na rétoriku manipulátorů, neodlišují skutky od proklamací, skutečné od falešného, pokryteckého.
      Západ není jen Goldman&Sachs, ale také Hemingway, Chaplin, Rolland, Steinbeck, ...
      Potřebujeme místo ducha konkurence ducha kooperace. Místo rozkazů dohodu, místo zvůle většiny či menšiny konsensus. Demokracii nelze zúžit na hlasování a realizaci názoru vítěze. Demokracie je především diskuse všech o celé šíři hloubce problému, potřebách a zájmech všech dotčených, o alternativách řešení a o koridoru řešení. Demokracie není válec, je to dáma, která obezřetně našlapuje - aby něco pěkného, užitečného nerozšlápla a aby do něčeho ošklivého nešlápla. Není to hysterka.
      KR

      Vymazat

Reklama