Reklama

.

.

úterý 13. června 2017

Zbyněk Fiala: Levná ropa je prý drahá

Zbyněk Fiala
13.6.2017  VašeVěc

Příjmy zemí ropného kartelu klesly za čtyři roky skoro o dvě třetiny a začíná to být zdrojem potíží, které se v čase globalizace snadno šíří. Ve Financial Times se můžeme dočíst, že strukturální pokles cen ropy je ekonomicky nejvíce destabilizující událost od finanční krize 2008.


S ropou je to těžké. Přes dva roky už se cena ropy Brent, která oceňuje obchody v Evropě a na Blízkém východě, plouhá na hranicích 50 dolarů za barel. Nenaplnily se předpovědi, že lidstvo narazí na „ropný zlom“, kdy objevy nových zásob začnou zaostávat za úrovní těžby a ceny vyletí kamsi ke hvězdám. Stalo se něco jiného. Jsme možná na zlomu spotřeby, kdy spotřeba ještě nepatrně roste, ale pomaleji, než přírůstky těžby. Výsledkem je pokles cen, černá můra pro vývozce, ale radost pro dovozce. Dojde na vás taky, varuje Nick Butler, který to komentuje ve Financial Times. Zchudlé produkční země, které už nejsou schopné udržovat základní veřejné služby, ohrožuje destabilizace, a ta je v globálním světě nakažlivá. Někdy doslova.

Jsou to právě tři roky, kdy začala cena ropy Brent klesat z hladiny nad 100 dolary za barel a zastavila se až na polovině. Americká WTI bývá ještě o dolar nebo dva levnější. Dno této vlny poklesu možná bylo loni v lednu, když se v jednom z burzovních obchodů dotklo ceny 27 dolarů za barel. Vyvolalo to usilovné poklusy kartelu OPEC, spolupracujícího s Ruskem, nějaká omezení těžby. Úleva však byla jen chvilková. Na začátku letošního roku se ropa Brent krátce vrátila nad 55 dolarů za barel, ale teď už je znovu v sestupném trendu a v pátek byla pod 50 dolary.

Příčiny známe. Břidličná revoluce v USA udělala z dovozce vývozce. Státy OPEC možná udělaly chybu, když dlouho hájily svůj podíl na trhu a myslely si, že nízké ceny vydrží déle než Američané. Teď už se s tím moc dělat nedá. Zásobníky s vytěženou ropou přetékají a mnohdy je musí nahrazovat i plné tankery zaparkované někde na moři. Nic nezměnila ani letní motoristická sezóna. Spotřeba ropy je menší než těžba jak v důsledku úspor, tak také v důsledku stále častější náhrady ropy něčím jiným. Ve výrobě elektřiny ropa narazila na konkurenci obnovitelných zdrojů. Další ránu dostane v dopravě, protože žádná z velkých automobilek už nepochybuje o budoucnosti elektromobility.

Co to ale udělá s postavením těžařských zemí, především těch na Blízkém východě? Nedávno se to pokusila vyčíslit Energetická informační agentura, když porovnala rozdíl příjmů jednotlivých zemí před cenovou krizí (roku 2012), a proti tomu v loňském roce, v přepočtu na současné dolary (indexované inflací). Nad těmito údaji snadno pochopíme nervozitu Saúdské Arábie, jejíž roční exportní příjmy klesly z bezmála 370 miliard dolarů v roce 2012 na loňskou třetinu (133 miliard dolarů).

A teď si k tomu připište výpalné v podobě velké saúdské objednávky amerických zbraní během deseti let za 350 miliard dolarů, která byla uzavřena během návštěvy prezidenta Donalda Trumpa. Kdyby se skutečně realizovala, při dnešních cenách by to pohltilo třetinu exportních příjmů pouštního království za celé desetileté období. Naznačuje to, že tenhle kšeft možná nedopadne, jak je plánováno. A taky, že ochota ke snižování těžby – a tedy i k dalšímu ořezávání příjmů - bude zákonitě klesat.

Irák je na tom trochu líp, protože současně zvyšoval těžbu, nicméně i tak ztratil polovinu výnosů v porovnání s rokem 2012. Ostatní státy OPEC jsou jako Saúdi na třetině, a je otázka, jak dlouho to mohou vydržet. Jak upozorňuje Nick Butler ve Financial Times, mnohé ropné státy z těchto příjmů vydržují značnou část populace a nejsou schopné ekonomiku nějak rychle diverzifikovat.

Třeba africké státy Nigerie nebo Angola mají dvě třetiny populace pod 25 let, takže sociální náklady jsou tam enormní. Na papíře je jistě dost návrhů, co s tím udělat, ale ve hře je také obrovská korupce spolu s pískem v soukolí v podobě nezkušenosti či neschopnosti. Dlouho se sázelo na to, že pokles cen je jenom dočasný, stačí počkat. Teprve nyní začíná být jasné, že ani snížení těžby nezabírá. V řadě zemí už výpadek příjmů přispěl k politické a ekonomické destabilizaci, uvádí autor a jmenuje Nigerii a Venezuelu. V Libyi je válka, v Alžírsku narůstá napětí.

Autor je přesvědčen, že strukturální pokles cen ropy je ekonomicky nejvíce destabilizující událost, která zasáhla svět, od finanční krize 2008. Bude rozdmychávat a živit stávající konflikty a napětí a neomezí se to jen na země kartelu. Žijeme ve světě, kdy je jakékoliv selhání klíčových veřejných služeb rychle globalizováno prostřednictvím migrace, terorismu a infekcí. Takže to nejspíš pocítíme také.


- - -

5 komentářů :

  1. Režimní debilita opět trhá rekordy:D
    Seriál Olivera Stonea The Putin Interviews byl do češtiny přeložen jako Svět podle Putina.
    Stone je považován (kým???) za "nejkontroverznějšího" režiséra Hollywoodu, což je velice oblíbené slovo současného režimu.
    A perlička na závěr, politickému systému v Rusku se prý (kde???) říká "putinismus".

    http://www.parabola.cz/zpravicky/27921/svet-podle-putina-na-prima-zoom/

    Prima ZOOM
    19. 6. 20.00 - Svět podle Putina (1)
    20. 6. 20.00 - Svět podle Putina (2)
    21. 6. 20.00 - Svět podle Putina (3)
    22. 6. 20.00 - Svět podle Putina (4)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nová profese, vystudovaný kolaborant:

      https://technet.idnes.cz/mohl-by-cesko-vyrabet-jaderne-zbrane-d7b-/vojenstvi.aspx

      ...že by nějaký příbuzný Langšádlový? Odborník žasne a laik se diví.

      Vymazat
    2. Antihmota bude stačit

      Vymazat
  2. A u pump kde nic, tu nic. Zřejmě jim politické souvislosti jsou šumafuk.

    OdpovědětVymazat

Reklama