Reklama

.

.

pondělí 17. července 2017

Příběh o levici – expozice

Mojmír Grygar
17.7.2017

O tom, jak definovat politickou levici, jaké jsou její zvláštnosti a jak a zda překoná současnou krizi, je téma na celou knihu. Nemám-li možnost pustit se do takové práce, pokusím se aspoň o několik předběžných poznámek, z nichž je možné sestavit příběh.


Při vyprávění o osudech levice se držím Aristotelova dělení dramatu – rozlišuji expozici, peripetii, krizi, epilog. Filozof Jean Francois Lyotard, který se vypracoval z militantního levičáka až k hlasateli postmoderního relativismu, prohlásil, že dnešní dobou končí velké příběhy. Francis Fukuyma toto tvrzení korunoval prohlášením o konci dějin; Marxovu tezi o komunismu jako kýžené konečné fázi dějin nahradil glorifikací demokratického kapitalismu – ať se bude dít cokoli, lidstvo už dosáhlo nejvyššího vrcholu. Budiž řečeno, že Fukuyama za pár let toto proroctví odvolal a přiznal, že dějiny přece jen mají stále něco nového za lubem. Možná, že právě příběh o vzestupu, pádu a vzkříšení levice patří k takovým skrytým záměrům dějin. Uskuteční-li se, bezpochyby to nebude malý příběh.


Kořeny krize


Krize levicových stan a hnutí začala rozpadem Sovětského svazu. Drtivá porážka historického experimentu nebyla způsobena pouze dlouholetým tlakem západních mocností, ale především neschopností sovětských vůdců respektovat původní myšlenky revoluce. Přehnaná péče o udržení moci, rozpory uvnitř vládnoucí strany, násilné zavádění hospodářských změn vydávaných za socialistické dogma, necitlivé řešení národnostní otázky i další negativní praktiky vedly k tomu, že sovětský stát ztratil charakter lidového státu, nebyl s to zajistit lepší životní podmínky širokým vrstvám obyvatel, stal se nehybným molochem vedeným byrokratickou menšinou. Mnozí lidé v levicových stranách v Evropě již dlouho před rozpadem Sovětského svazu si uvědomovali, že hospodářský a politický model Stalinova, Chruščevova nebo Brežněvova typu nemůže odpovídat podmínkám vyspělých zemí. V Itálii, Francii, zčásti u nás i jinde, odpůrci kapitalistického řádu v diskusích i v politické praxi pracovali na jiných projektech sociálně a kulturně odlišné, spravedlivější společnosti. Přesto zánik mocenského centra světové levice těžce dolehl i na tato hnutí. Jak je možné, že v Itálii, kde se po válce komunistická strana stala výraznou politickou silou, která také stála v čele kulturního rozvoje, na přelomu století na dlouhou dobu politickou scénu ovládl mediální magnát, ztělesňující nejhorší vlastnosti podnikatelských elit a mafiánského podsvětí? Stejná otázka se nabízí, pozorujeme-li vývoj francouzské levice, která ve 20. století hrála v zemi klíčovou roli. Paradoxní je osud Waldecka Rochera, generálního tajemníka francouzské komunistické strany, který se na protest proti obsazení Československa „bratrskými“ tanky vzdal politické činnosti, propadl depresi a před smrtí hledal útočiště v náboženské mystice.

Úměrně s časovým odstupem, který nás dělí od zániku sovětské říše, zdá se, že naděje vzkřísit zasuté i zkomolené myšlenky Karla Marxe, dostává šanci. Svědčí o tom nečekaný volební výsledek amerického prezidentského kandidáta Bernarda Sanderse. Uvážíme-li, že vystupoval s programem socialistických reforem a že peníze na kampaň získával od svých voličů, převážně studentů a nemajetných lidí (Clintonová dostala bohaté volební „věno“ přímo z Wall Streetu), je jeho pokus o to cennější; vždyť ve vládnoucích politických kruzích v USA již samo slovo socialismus je nadávkou. Také vystoupení Jeremy Corbyna v Británii vzbuzuje pozornost. Podařilo se mu něco málo pravděpodobného – v laboristické straně, kterou zdecimoval Tony Blair, exponent podnikatelských kruhů a válečník, se dostal – dík především mladým voličům – do čela a v parlamentních volbách dokonce ohrozil pohodlnou většinu premiérky paní Mayové. Jeho program navazuje na 60. léta, kdy ještě myšlenky neokonzervatismu nedostaly možnost rozvinout se v plné parádě. Levice tehdy měla za to, že za ní stojí Sovětský svaz – ať už jeho politickou ideologii a praxi posuzovala kriticky, tolerantně nebo bez zásadních výhrad. Tehdejší odpůrci kapitalismu, jako Sartre a mnozí intelektuálové ve Francii i jinde, přivírali oči před gulagy, protože byli přesvědčeni, že není na světě jiná síla, která by mohla čelit válečným a dobyvačným záměrům Ameriky. Solženicyn, který výrazně přispěl k odhalení opresivních praktik sovětského systému, zklamal západní odpůrce kapitalismu tím, že se stal obhájcem carského režimu, o němž již Jan Neruda psal, že „se v něm škvíří otroctví ve všech formách svých“. Autor, stylizující se do podoby proroka, ztrácel na Západě sympatie také proto, že se o demokracii a liberalismu vyjadřoval s neskrývaným opovržením.



Řecká tragédie


O tom, že levicové tendence nebyly zcela převálcovány centrem světového kapitalismu, Spojenými státy, ani vládnoucí elitou Evropské unie, svědčí vzestup Syrizy, strany řecké radikální levice, která získala pro svůj program v parlamentních volbách 2015 většinu. Způsob, jakým banky a bruselská vláda plány tohoto hnutí potlačila, se nedá jinak nazvat než nekrvavým násilím, krachem demokracie. Když Yanis Varoufakis, ministr financí, ekonom vyškolený na západních univerzitách, v Bruselu namítal, že řecká vláda musí respektovat výsledek voleb a že jejím cílem není odpor proti platným mechanismům mezinárodního trhu, ale obrana evropské demokracie, německý ministr financí Wolfgang Schäuble paríroval – volby v různých zemích nemohou být pro evropskou komisi závazné, protože by pak evropští lídři nemohli plnit svůj program. Jinými slovy: centrální moc nemůže brát úvahu volby, které narušují její kontinuitu. Ještě přesněji: demokratické volby mohou zajít jen tak daleko, pokud neohrozí kapitalistický systém.

V řeckém příběhu Schäublové, Merkelové a spol. přece jen viděli nebezpečí – porušení zájmů kapitálu, převážně německého. Alexis Tsipras, charismatický mluvčí Syrizy, byl přinucen obléct kajícnický háv a vydat se po kolenou do bruselské Canossy. Místo, aby pozastavil proces privatizace energetických podniků, dal souhlas k mamutímu a dlouhodobému vyvlastňování státních majetků, nejen průmyslových, ale i přírodních a historických. Marně Yanis Varoufakis varoval před kapitulací – když Tsiprasovi z Bruselu, či spíš z Berlína a Paříže, vzkázali, že během několika dní řecké bajky nedostanou ani cent, a celé řecké hospodářství se zřítí jako domek z karet, premiér to vzdal. Jeho článek, v kterém se nedávno hlásil k evropským hodnotám a děkoval bruselským institucím za shovívavost a trpělivost (mluví dokonce o své odpovědnosti nejen vůči řeckým, ale i německým [!] dětěm), je odstrašujícím příkladem krachu levicové politiky. („Donnons un nouvel élan `a la croissance européenne“, Dejme nový elán evropskému růstu, Le Monde 15. června.)

Jak obhájí bývalý levicový politik skutečnost, že ze země masově odcházejí mladí lidé za prací do ciziny, že ve městech krachují tisíce firem, obchodů, dílen, že lidé ztrácejí důvěru v budoucnost? Neotevírá se tu prostor pro nebezpečnou politiku pravicových extrémistů? Marasmus s řeckými dluhy pokračuje jako hororový seriál: země se zavazuje k dalším a dalším půjčkám, aby mohla platit splátky [!] neustále narůstajícího dluhu. Dřív se k takovému podrobení země používala armáda. Dnes takové drastické a nákladné opatření není nutné, stačí zastavit kohoutek penězovodu; právě tak je zbytečné vymýšlet si složité národnostní, teritoriální nebo jiné politické motivy, stačí předložit nezaplacený účet. Základním pilířem dnešní společnosti je přece soukromé vlastnictví. To je její sacrosanctum, věc nejsvětější. Jen si kladu otázku, jakým způsobem Spojené státy budou platit svůj obrovský a neustále bobtnající dluh? Peníze budou jistě zapotřebí, ale je známo, že věřitele jsou s to uspokojit i válečné úvěry; pro stát je výhoda, že dluh platí daňoví poplatníci.
Je řecký příběh malý? A bude řešení dluhu Spojených států procházka růžovým sadem? Kdo by mohl uzavřít penězovod státu, který chce být opět (again) prvním na světě?



Dělnická třída


Dnešní levice nemůže být a není mluvčím dělnické třídy, o jaké mluvil Karel Marx, protože ta se za léta změnila, je jiná. S představou proletářské revoluce a diktatury proletariátu jako nezbytné přípravné etapy beztřídní společnosti není třeba polemizovat – dějinný vývoj takovou koncepci revolučních změn překonal. Sám Marx na konci života zpochybnil ideu diktatury proletariátu, když připustil, že dělnictvo se může prosadit ve volbách a získat v parlamentu většinu. Nač stavět barikády a dobývat se do paláců a kasáren. Dělnická třída ve vyspělých státech jednadvacátého století není již tou zbídačelou masou, jejíž postavení ve společnosti podrobil Marx ekonomické a sociologické analýze. Pravicoví politikové a ekonomové nemohou připustit, že k zlepšení situace dělnické třídy na Západě výrazně přispěla existence země, která se pokusila o změnu systému. Přitom v první řadě nerozhodoval sám výsledek tohoto pokusu. Proč lidé tak vzdělaní a kritičtí, jako G. B. Shaw, André Gide, Walter Benjamin, přivítali sovětský experiment s takovou důvěrou? Propadli ztrátě soudnosti, stali se obětí fantasmagorie? Někteří z nich, jako Bertrand Russel nebo H. G. Wells, přáli Leninovi, aby se jeho naděje a plány vyplnily, ale sami o tom pochybovali. Franz Kafka poslal Mileně Jesenské novinový výstřižek Russelova článku otištěného v Prager Tagblatt (28. 8. 1920) s poznámkou, v které vyjadřuje své sympatie s tím, co se děje v Rusku; Russelovy výhrady dokonce sám nesdílí, nebo nechce sdílet („přizpůsobil jsem [článek] nejprve svému orchestru“). Zola v románu Zabiják líčí ráno na pařížských bulvárech – valí se po nich dav dělníků v modrých halenách spěchající do továren a dílen. Dnes vám již ranní ani večerní Paříž žádný takový obraz nenabídne, ulice jsou přecpané auty. Ale je dobré číst si v románech a povídkách klasiků realistického románu 19. století, abychom si připomněli, kolik krve a potu stála stavba továren, dolů, měst, paláců, kostelů, kasáren, věznic, silnic, železnic, kolik lidí zaplatilo svými životy nadměrné bohatství a luxus buržoazní třídy. (Rothshildům v 19. století patřila celá jedna třetina bohatství Spojených států.) Pro oživení historické paměti se rád vracím k Nerudovým obrázkům ze života pražské chudiny nebo k črtám o „trhanech“, potulných dělnících zaměstnaných na stavbách železnic. Dovedou dnes mladí lidé postihnout hrůzu sociálního obsahu Bezručových nebo Wolkerových balad? Publikum se již před převratem mohlo potrhat smíchy, když se populární komik legračně zakuckával při čtení Bezručových veršů o „dýmu vítkovských pecí“. Totální ztráta historické paměti. Kdybych měl probírat polistopadové lustrování českých básníků,
kteří v čase třídního teroru a válek brojili k odporu, musel bych napsat zvláštní knihu.

Jako student filozofické fakulty Karlovy univerzity jsem v zimním semestru 1947–48 vyslechl přednášku soukromého docenta Ullricha, která mě zaujala již svým titulem: „Vzrůst velkoměsta. Kapitoly z lidské ekologie.“ Přednášející místo vágních ideologických úvah shromáždil bohatý statistický materiál, který ukázal, že procento dělníků v pracující populaci vyspělých zemí klesá. Budoucnost, jak víme, sociologovu prognózu na sto procent vyplnila.



Kapitál, práce, technologie


Závěr z tohoto zjištění je zřejmý – levicové strany si musí ověřit, jaká třída, jaký stav nebo vrstva tvoří její základnu, čí zájmy má hájit. (Tvrdí-li politický lídr, že jeho straně leží na srdci blaho všech, pak se buď škaredě mýlí, nebo ještě hůře lže.) Často se setkáváme s tvrzením, že společenská základna levicové politiky zmizela. Pak kardinl Duka ve svém posledním rozhovoru s Václavem Havlem prohlásil, že „dělnická třída zmizela“. Stal se zajatcem vlastního přání; podle Freuda, ale ne podle evangelia, je třeba zdroj stresu vytěsnit. Postupné drobení třídní struktury kapitalistické společnosti neznamená, že by se tím zmenšilo nebo dokonce odstranilo napětí mezi kapitálem a prací. Vnější podmínky základního rozporu kapitalismu se mění, ale jeho podstata zůstává zachována. Tvrdí-li obhájci globalizace, že dnešní velkopodnikatelé podporují technologický pokrok, platí to jen do té míry, pokud vynálezy neohrozí jejich základní zájem – zisk. Proč se už dávno na silnicích a v ulicích měst neobjevila auta poháněná něčím jiným než benzínem? Proč se v řadě oborů stále používají škodlivé chemické látky, když vědecký výzkum nalézá nové prostředky neohrožující člověka a přírodu? Je to náhoda, že podniky a firmy, které stojí v čele technologického pokroku, jako Facebook, Amazon, Apple, Google, usilují o monopolní ovládnutí světového trhu, a princip konkurence – zlatý princip tržního hospodářství – nepodporují? Jejich prudký růst uvádí i otřelé finančníky ve Wall Streetu do střehu – kdy kdo slyšel, aby firma během tří let zvýšila svůj zisk o 206 %, jak se podařilo Amazonu? Tomuto znepokojivému efektu dali bankovní matadoři přezdívku – FAANG, možná se ujme jako logo nadměrného nabubření peněz a zisku.

Na druhé straně se ukazuje, že v zemích, kde nepanuje ničím nerušený tržní systém založený na konkurenci a partikulárních zájmech, má nová náročná technologie lepší podmínky k rozvoji. (Ostatně – o jaký převratný vynález se opírá finanční úspěch Amazonu nebo Facebooku?) Novináři i někteří specialisté věnují mnoho pozornosti porušování lidských práv v Číně, ale nevšímají si toho, že nový čínský typ atomové elektrárny si objednala Británie a že vynález bezztrátového dálkového přenosu elektřiny nebo některé inovace v železniční dopravě prováděné v Číně jsou neuskutečnitelné v systému založenému na složité síti soukromých majetků a zájmů. Nejde jen o to, který hospodářský a společenský systém umožní technologický pokrok, ale také, jak jej použije, jaký je jeho finální účel a smysl. Co udělají bilionáři ze Sillicon Valley se svými nadměrnými zisky? Jakou míru společenské odpovědnosti jsou s to převzít?
Kritické uvažování o dnešním stavu kapitalistického řádu není výplodem marxistické utopie, setkáme se s ním i v encyklice papeže Františka Evangelii gaudium (2013):
„Adorace starozákonního zlatého telete našla novou a nelítostnou verzi ve fetišismu peněz a v diktatuře ekonomie, která nemá tvář ani opravdový lidský účel.(...) Tak jako přikázání 'nezabiješ' klade jasné meze, aby zajistilo hodnotu lidského života, musíme dnes říci ne 'ekonomii vyřazování a nerovnosti'. Tato ekonomie zabíjí.“
Není to výzva k tomu, aby se lidstvo začalo zabývat velkým příběhem – hledáním východiska ze situace, která nemůže dopadnout dobře?

- - -

Autor je literární teoretik a historik, bohemista. Dlouhá léta přednášel na univerzitách v Holandsku. Je přítelem Milana Kundery.











38 komentářů :

  1. Poučná to analýza!
    A na poslední autorovu otázku sna dani nejde odpovědět jinak, než že ANO!
    Ale tam ta dobře míněná "snaha" mnoha dnešních levicových intelektuálů zpravidla končí, jaksi pohasíná.
    Není divu, uchopit totiž realitu dnešního světa (v její značné komplexnosti) a nalézt metodologická východiska, tak to není zas tak triviální úkol ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. rozhodující je nejen číst určité stanovisko, ale především analyzovat, kdo je autorem a proč to napsal.
      Ohánět se citováním klasiků nebudu. Podstatné je, že současná vládnoucí skupinka, která právě zjistila, že definitivně přišla o koryta, není schopna sebereflexe ani v zájmu vlastního přežití.
      Současní kormidelníci pseudo-politických stran a straniček nikdy nešli do politiky hájit ideály, společenské nebo třídní zájmy, natož zájmy majoritní společnosti nebo Českého národa.
      Vždy, a dokazují to v našich dějinách opakovaně přesuny stejných etnických a s tím souvisejících "zájmových" skupin, dochází pohybu při změně politických a společenských poměrů, z pozic zajišťujících vliv a výnosy z od struktur vládnoucích a majících vliv na přerozdělování zdrojů doposud, ke strukturám novým. Sociologie dokáže popsat to, co lidově nazýváme převlékáním kabátů a během ke korytům.
      Můžeme to vysledovat v celých dějinách, ale pro usnadnění si to ověřit na faktech, uvádím jen poslední století. Mohli jsme to vidět po vzniku republiky, po roce 1945, v padesátých letech, kolem roku 68, znovu po 89. a ve vlnách v posledních dvaceti letech.
      Vždy, se do vedení, které má honosné ideály a prohlašuje se hlasem zástupů, nahrnou ty nejsprostější živly a ve jménu demokravie nebo liberalismu, někdy i marxismu-leninysmu začnou drancovat státní kasu. Postupně obsazují pozice ve státní správě, zákonodárných sborech, justici u policie, v bankách a správních radách vlastněných státem, někdy i v armádě. Aby nestratili kontinuitu v přístupu k miliardám ze státního rozpočtu, přesunou část svých členů do ostatních zájmových skupin, např opozičních politických stran. A začnou drancovat. Své pozice si upevňují změnou zákonů a to předevší změkčováním tresů za hospodářskou kriminalitu, legalizací vyvádění majetku, aý třeba po dvojí občanství, ktré hodlají využít v případě hrozícího postihu. Nezapomínají na udržování dobrých vstahů, rozumněj dělbě podílu na kořisti z nelegální ho drancování státní kasy.
      To všechno tady probíhá jako velké panoptikum před vašima očima.
      Za národního obrození se patolýzalové Rakouských a Německých fabrikantů a bankéřů stavěli do čela zástupů po roce 1918 a počešťovali si dokonce i jména. Za první republiky rozkradli, co mohli, když přišel Hitler a obsadil Evropu, lezli do ši.ti i jemu, dokud to šlo. Po válce patřili k opět k "demokratickým" strukturám. Tipec jim zatrhnul Gottwald. Ve straně kde přijímali do vedení lidi prověřené léty kariéru dělat nešlo. Tak se snažili obsadit aparát strany. Kam až se dostali ukázal proces se Slánským. Nikdy nepřestali obsazovat pozice. Svědčí o tom rok 1968. To sladké pro normální lidi bylo období po roce 1969. V srpnu 68 na popud mezinárodních center začali hrát o moc vabank. Vyloučením z KSČ přišlio svá koryta a museli do montérek. To se jim nelíbilo. Po celých dvacet let organizovali skupinový odpor řízený z mezinárodních centrál, aby mohli spátky ke korytům. Jak systematicky postupovali odhaluje jejich nástup po roce 1990. Přes ekonomický krach, opakující se ve vlnách posledních 20let si udržují moc a přecházejí z partaje do partaje, jedno které, často i k opozici. Proč nenávidí Babiše? Protože pokud ten vyhraje, ke korytům je nepustí. Tak jak to udělali komunisté. Týká se to i socanů a možná i komunistů.
      Proto si vládnoucí mafie podala ruce a dnes si notují ODS s ČSSD nebo Filip s Kalouskem. A to veřejně, třeba na televizních obrazovkách. Jde jen o koryta.

      Vymazat
    2. 0:51-proto jako první je třeba úprava volebního zákona s možností "panašování" tj. kroužkování námi vybraných zástupců napříč všech stran! Tím se omezí moc sekretariátů a postavení na kandidátce. M.Zeman je toho příznivcem. To zas bude řevu z "kavárny" až MZ zvolíme a dojde na to! Proto i tyto volby parlamentní nepropasme aspoň kroužkováním v rámci zvolené strany.

      Vymazat
    3. Re (00:51):
      Dotknul jste se hodně případného tématu!
      Ano, ti - jak je mnozí z nás vidí jako bezeskrupulózní korytáře a kariéristy -, kteří se za každého režimu dokážou prodrat až ke svým korytům, jsou sice ne jedinou, ale nezanedbatelnou příčinou problémů ...
      Autorská dvojice Koukolík & Drtinová tyto sociopaty pracovně nazvali deprivanty, a varují před nimi.
      Obrana proti nim je těžká, ale existuje!
      Jeden nápad zde uvádí i p. Povolný (01:56).

      Vymazat
  2. Vynikající text. Jen bych nesouhlasil s tím hodnocením Solženicyna coby apologeta carismu. Ruský vlastenec, to ano, obhájce cara, nikoli.

    OdpovědětVymazat
  3. Vše se odvíjí od vlastnictví výrobních prostředků ,vyrábět se musí pro uspokojování lidských potřeb ne pro zisk !!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad 17:17: Bez zisku by nikdo nic nevyrobil!

      Vymazat
    2. 16:51-V čem byl Solženicyn vlastencem,když
      odmítl bojovat proti hitlerovcům.To je snad
      projev vlastenectví?Mám za to,že nikoliv.
      Petr Majevský

      Vymazat
    3. Pane Majevský, Solženicin padl do zajetí po zranění a v bezvědomí a ne, jak píšete vy, že by odmítl bojovat proti hitlerovcům.

      Vymazat
    4. Solženicin byl vlastenec, ale nebyl Rus

      Vymazat
    5. Samozřejmě, že Solženicin byl Rus a vlastenec. Zato 1:00 je rasistické hovádko.

      Vymazat
  4. Zajímavý článek, autor nezapírá své politické a ideologické zázemí. Podléhá iluzi, že jsou to politické strany, jejich ideologie, které vedou národy a státy. Není tomu ovšem tak. Jsou to mocenské struktury, které se formují v lidské společnosti (podle přírozeného zákona) vždy a všude a „chce-nechca“.
    Je otázkou, která polovina autorova konstatováním že: „Drtivá porážka historického experimentu nebyla způsobena pouze dlouholetým tlakem západních mocností, ale především neschopností sovětských vůdců respektovat původní myšlenky revoluce“, je hlavním a zásadním důvodem. Domnívám se, že hlavně to byl dlouholetý tlak finančních západních mocností a až na druhém místě nekompetentní sovětské vedení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Re (17:30):
      Osobně se spíš přikláním k mínění autora.
      Kousek výše v diskusi sám/-a zmiňujete zainteresovanost na zisku, která je bez pochyb silným motivátorem.
      Tu však (ve formě nízké hmotné zainteresovanosti na hosp. výsledcích) reálný socialismus silně potlačil. Spíše existovala v zemědělských družstvech než-li v průmyslových podnicích. Ale tím byla již od úrovně individuálního pracovníka až po úroveň výrobní jednotky/koncernu .. nepřiměřeně "vyřazena/potlačena" kladná zpětná vazba ovlivňující jeho ekonomii. Tedy potlačen onen vlastnický vztah, který pociťují vlastníci výrobních prostředků a který je vnitřně vede ke hledání efektivnějších postupů, .. a zvyšování zisku, .. a osobního profitu.
      To však tehdejší vedení (od podniků až po stát) buď nepociťovalo či vědomě opomíjelo (což je také druh nekompetentnosti).
      ---
      Jen teoreticky: pokud by ekonomika "sovětského" typu byla efektivnější než-li ekonomika tehdejšího Západu, nemohl ji žádný tlak (ani ten finanční) položit. Proto se domnívám, že primárním problémem byly problémy vnitřní. Nelze ale vše svalovat na "vedení", ty problémy byly založeny i hlouběji - systémově - a mj. i nedostatečném systému hmotné zainteresovanosti. To znamená, že za nepovedeností systému stála i "fronta" teoretiků té doby.

      Vymazat
    2. 17:30 mám téměř shodný názor. JiH

      Vymazat
    3. Poznámka k panu Opluštilovi (18:45): přetrvávající vnitřní problémy přece se musí připočítat na vrub "vedení". Ono nebylo schopno je analyzovat a odstranit. Vždyť ve vedení seděli převážně vojáci, komisaři, ideologové. Národohospodářů málo. V SSSR např. nebyly žádné Slušovice. Hanzelka se Zikmundem projeli SSSR a napsali zprávu pro "vedení". V SSSR narazili a u nás za to byli perzekuování. Leo

      Vymazat
    4. Re (21:44):
      Ano, v tom máte úplnou pravdu. Mě ve chvíli psaní napadlo, že těch, kteří se "zasloužili" o nechtěný vývoj, bylo i víc a na více frontách. Nepřipomněl jsem si ony pitomně represivní praktiky tehdejší věrchušky.
      ---
      Stále se mi ale nechce uvěřit tomu, že by dnešní levice byla až tak vyprázdněná a nedovedla vygenerovat tvůrčí kolektiv typu "Richta a spol.), který by dnešní souvislosti obsáhl a nabídl teoreticky fundovanou a lidsky přijatelnější alternativu k tomu, čemu se u nás dnes říká "tržní ekonomika & liberální demokracie".

      Vymazat
  5. Je to myti zachodovych mis na Titaniku
    V evrope to zamicha valka
    Do roka a do dne
    Horni Dolni

    OdpovědětVymazat
  6. Na rozdíl od pseudolevicových politiků a komentátorů jako Radim Valenčík nebo Josef Mrázek je analýza o LEVICI od autora Mojmíra Grygara fundovaná.Text autora vede k zamyšlení a dá se to číst.
    Doporučuji rovněž skvělý text(Volby 2017: antikapitalistická alternativa v nedohlednu),který dnes vyšel v antikapitalistickém magazínu SOLIDARITA od levicového aktivisty Vladimíra Tupáčka:http://solidarita.socsol.cz/2017/domaci/volby-2017-antikapitalisticka-alternativa-v-nedohlednu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Re (19:05):
      V jaké ohledu či smyslu považujete oba jmenované (pp. Valenčíka a Mrázka) za pseudolevicové?
      Článek p. Tupáčka, viz váš odkaz výše, sice pojmenovává mnohé (prizmatem vidění autora), ale také nevyvozuje jedno východisko. To podobně jako autor tohoto příspěvku, dr. Grygar.
      A nadto, bez ujasnění, co je a co není levicové, bez vymezení podstatných rysů a kritérií, je (alespoň pro mě) docela obtížné se s jeho (povšechnými) odsudky všech partají na "levo" našeho polit. spektra ztotožnit.

      Vymazat
    2. Dienstbier se přejmenoval na Tupáčka?

      Vymazat
    3. Ne, tahle "Solidarita" a tupec "Tupáček" jsou ŠMEJDI, vitaci uprchliku, pro ktere je Okamura i Ondracka a ostatne kazdy, kdo neni ochoten spolupracovat na probihajici genocide bileho obyvatelstva, rovnou "hnědý fašista"...

      Vubec nechapou, ze jsou ruzne typy levice, takze hned na zacatku pokud pozaduji levici "antiautoritářskou", mysli tim nejspis prazske "Sluníčkáře" nebo rovnou Hamburkske anarfašisty...

      Vubec nechapu, jak nekdo muze obdivovat zido-bolsevickou Rosu Luxembourg, kdy se pokusili v roce 1919 delat silenou revoluci v Nemecku, kdy Hitler byl potom zcela logicky dusledek... To by mohli rovnou obdivovat i Trockeho ?!

      Ne, takovouhle levici by nam byl čert dlužen...

      Fanatičtí Xenofilové jsou Vlastizrádci...

      Vymazat
  7. Jde to. Vytvořit společnost kde budou lidé zainteresováni na společném výsledku. Jsem praděda a za svůj život jsem měl štěstí pracovat v kolektivech kde jsem se o tom přesvědčil. Nebudu říkat že se to obešlo bez problémů ale za největší problém za minulého režimu politické vedení, jejich hloupost, závist a protekční jednání. Vzor Dlouhý za komunistů studoval na Katolické universitě v Lovani. Mohl bych sáhodlouze povídat jak byly některé hlavně cenové mechanismy dobré a jak se politicky obcházely. V žádném případě to neni stesk po minulém režimu. Dá se efektivně regulovat i tento systém ale korupce už dosáhla nejvyššího stupně zvrhlosti a parazitizmus skoro vrcholu. Stále píši, že pokud se současné alternativy nedohodnou pro tyto volby na společném programu aby mohly kandidovat jako jedna skupina, podaří se vítězům stav zabetonovat jak se dříve říkalo na věčné časy a nikdy jinak. Nebyl jsem a nejsem komunista ale jak se tak nestane, bude to špatný signál o jejich nesmiřitelnosti a dám hlas komunistům.

    OdpovědětVymazat
  8. LZES MAJEVSKY ! 18:44, zjisti si proc byl Solzenicin zatcen. Ty si moc casto vymyslis posledni dobou !

    ---------------------------------------------------------

    Mojmire Grigare, vy jste tomu , co pisete dal nater veselohry, kdyz jste se zminil o Berni Sandersovi.

    Ani Marx ani Socialismus se nevrati. Nadeje je v Kapitalismu podle pravidel zvanych TGM (Total Quality Management.)
    V Evrope to neznaji a podle toho co ctu, tak v Cesku je kapitalismus 19-teho stoleti.

    Levicove university jsou utopisticke saskarny a nejhorsi je KSU (Kent State u Akronu v Ohiu.)
    Je s vami sranda a nikdo vas nebere vazne, ale jste zabavni. NENI dulezite kolik znate jmen a smeru, ale je dulezite, aby smer, ktery se zvoli fungoval.

    B.J. Vorster (JAR) byl nejuspesnejsi kapitalista ve 20-tem stoleti. Neexistovala nezamestnanost. Zivotni standart byl vysoky. R.Reagan v Americe byl moc fain a Trump bude take. Za 6 mesicu snizil nezamestnanost o 1.15 millionu nezamestnanych. (Pravdepodobne cte TQM. Urcite necte Marxe a Sandersovo blboleni nevnimal.) On ten Sanders nezna nasobilku a Hillary upozornila na jeho ultra kapitalisticke manyry, hluboce pod ethikou Socialisty.
    nick honolulu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honolulu, to vaše TG(Q)M platilo i v "Západní Evropě pod pojmem "sociální stát" a systém skončil vítězstvím kapitalizmu, neboť již nebylo třeba brát ohledy politické! Proto Sanderse nezatracujte ale nepouštějte ho k vládě, zdá se mi být Globalistou, sluníčkářem. Protože jste neprožil oba systémy, dovolím si Vám nabídnout můj postřeh, zkušenost. Dětství a stáří prožít v socializmu, učit se "létat" a poznávat kapitalizmus ve středním věku, svět by byl dále. PS. Možná Vám ty důchodcovské benefity na Floridě ještě stačí zrušit abyste "kapitál systém tak nehájil".

      Vymazat
  9. Honolulu tohle neni kapitalismus, tohle je imperialismus. Snaha ze všeho co nejvíc vytřískat za každou cenu. Teď je nám vzorem USA, jenom to má tu chybu že netisknem dolary. Takže nemůžem parazitovat na nikom, jsme jen trpěná nicka. Jste znalec historie, tak víte jak skončily impéria.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malé upřesnění pro 21:33: "Poslední fáze kapitalizmu je imperializmus." Nenapsal to náhodou Lenin?

      Vymazat
  10. Stačí KSČM ta zradila svoje ideje. Já jsem byl před volbami u místního předsedy a ptal jsem se jestli budou spolupracovat s SPD jak hodlají řešit uprchlickou krizí. Tak mi nedokázal odpovědět jen to co nařídí Praha s takovým přístupem ať jdou k šípku Filipovi stačí jen křeslo v parlamentu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vedení v Praze spolupráci s SPD odmítá pro "fašizující tendence" v této straně.

      Vymazat
    2. 6:23 To je špatné dát hlas KSČM je ztracený hlas mladí je volit nebudou je potřeba podpořit SPD.

      Vymazat
  11. 21:33 ....Imperia konci vzdy spatne, ale trva to nekdy 1000 let.
    Rim 1230 let
    Recko 1854 let
    Egypt od 3 Dynasty do umrti Cleopatri 2619 let a
    a Kreta od 3000 B.C. do 1250 B.C. t.j. 1750 let.

    Takze America ma jeste minimalne 800 let existence a v te dobe budu uz tak stary, ze nebudu vedet vo co kraci..

    Vidim budoucnost v ruzovych barvach. Amerika a Rusko se domluvi a vsechny destruktivni elementy se poslou do zemi sveho puvodu. Obnovi se zakony z Byzantske rise, ktere byly staveny na GENECH a nebude se opakovat rok 1453 !

    ---------------------------------------------------------

    EU risi nikdy nebude ! Bylo zniceno Merkerovou hned v zacatku. Pokud se Cesko neutopi v mori barbaru a prikloni se k politice Trumpa a postavi ploty na hranicich, tak bude vzkvetat, protoze spatna economika JDE NAPRAVIT !
    (Ukazaly dejiny 100 x) !

    Ztrata krve napravit nejde. Tim myslim pareni napr. se Somalci.
    Ono to vubec neni slozite. Rekove o tom vedeli vice nez Rimane a Zide vice nez Rekove.
    A nyni panove HLAS RECKA !

    Nana Mouskouri The voice of Greece na Youtube

    (Vite vy vubec, ze Rekove a Slovane maji stejne
    prarodice ? Ano ! Vim to urcite ! Vy Cesi jste Arijci severni vetve, kdezto Rekove jsou starsi vetev jizni.)

    Ale opicaci, kteri ovladaji informace z vasich dejin vam to nereknou ! Naschval ! Aby jste se citili spatne.

    A jeste vam reknu tajemstvi, proc nekteri z vas maji takove PRTATE a kousave povahy.
    To zavinily vase nezbedne prababicky.
    Kdyz stare ceske kmeny prisli tam kde zijete vy jeste dnes, tak systematicky svadely rimske legionare k hrichu na druhe strane Dunaje.
    X. Gemina,
    XIV. Gemina Martia Vitrix,
    III. Italika. atd.
    Ony ty ceske holky znasilnily kdejakeho Itala a delaji to dodnes. Proto mate prtate povahy.
    Moc krasne veci vam Rimane dali a je to videt jeste dnes. (Od Germanu jste dostali napr. pracovitost.)
    Od Somalcu budete mit mrneni, kdyz uvidite kozu.. atd. atd.
    Radej koncim.
    nick honolulu


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, svet se zrychluje a Fašističtí vrazi v USA jiz nemaji pred sebou ani dve dekady...

      Nejblizsi rok 1453 uz je skoro za dvermi a tentokrat to snad smete ty, co si to nejvic zaslouzi...

      Vymazat
  12. Ad honolulu: Amerika balancuje na pokraji občanské války. Pokud to Trump neustojí, je to tam. Pax Americana již skončil a 800 letá velkolepá budoucnost pomalu mizí, stejně jako američtí Indiáni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, svět je dneska daleko daleko rychlejší než v historii. Tisíc let se dnes mění na dekádu.Podívejte, co se stalo s Čínou za 40 let!

      Vymazat
  13. Pane Povolny, (22:37) ja nestastnik jsem udelal preklep ! TQM patri Q ne G... Ted sem vpadne pan prof. Travnicek na anglictinu a strasne me nada.
    U nas to fungovalo, to TQM, takze Americane rusit kapitalismus nebudou !

    Uz to bude brzy 50 let, co jsem utekl a myslim si, ze je vice druhu Kapitalismu nez je Socialismu. To take zalezi na tom, kdo je u kormidla. B.J. Vorster v JAR byl
    genius ! Reagan byl take moc fain !

    (Ale pil vino, (B.J. Vorster) kteremu se rikalo v ulicich JHB curanky z opice a jedl ovci syr nevalne kvality. (On byl lidovy.) Mel rad hudbu a rad zpival, ale policajti si myleli ze vola o pomoc. Chodil kazdou nedeli do kostela v sedych satech s bilym kvetem v klope. Mel k dispozici nekolik Rolls - Royce, ale jezdil v Mercedesu. Nenavidel Anglicany !
    Jeho sekretarky znaly kazda nekolik jazyku a ja jsem nikdy nevidel zeny s tak vysokym intelektem a s tak pritazlivym zjevem.)

    Byl to kapitalista, ktery razil heslo "zit a nechat zit".
    Zemrel v 1983 a ja ho oplakal v Seatlu na severo zapade Ameriky. Vedel jsem ze JAR padne ! A take padla ! Jemu vdecim za uplatneni v Americe.

    ---------------------------------------------------------

    0:45... To je sice pravda, ale nam to moc nevadi, jsme pripraveni a mnozi z nas si to preji. Procisti to vzduch.
    Budeme definitivne na strane presidenta Trumpa, proti Globalistum, GOP, NWO a jeho nepratelum.
    nick honolulu

    OdpovědětVymazat
  14. K tomu jen dodat: Recka SYRIZA je nejnovejsi ukazka totalni zrady tzv. "levice".
    Prodali svuj Lid za skyvu chleba kapitalistum. Prodali tim ale myslenku, ze by v Recku mohlo dojit ke spravedlivemu urovnani, celou moznost levicoveho reseni, protoze nikdo dalsi nedostane takovou Důvěru, kterou Tsipras zklamal, zahodil, poslapal...

    Dnesni zapadni levice, neo-marxiste, jiz neni mluvci delnicke tridy. Delnickou tridu reprezentuje KONZERVATIVNI levice, my delnici si prejeme silny stat, ktery nas ochrani pred gangstery oligarchy, ktery o nas bude pecovat v nemoci, ve stari, bude vychovavat nase deti na skolach, a ktery odebere Vykořisťovatelům jejich Svobodu škodit, jejich Zákon jungle...

    Dnesni LIBERALNI levice ale podporuje šmejdy, ulejvaky, pristehovalce krimigranty, buzny a ruzne úchylné mensiny, feminismus proti Civilizaci [(protoze Civilizace znamena Patriarchát, neni zadna Civilizace, kterou by nevytvorili Muži, protoze smyslem Civitas bylo ochranit inteligentni ale jednotlivě slabe muže pred gorilimi alfa-samci, kterym by kazda děvka rada dala prednost, a proto se vytvorilo manzelstvi a ctnosti a kultura a zakony a spolecenstvi. Matriarchat si vzdy vystacil se sběrači a lovci v malych tlupach -- to jen na okraj)].

    Levice byla koupena ultra-bankstery, nadnarodnim kapitalem, a ohnuta do zcela spatneho smeru, aby konzervativni levice, narodni socialismus, ztratil oporu v revolucni sile...

    A ovsem beztřídní a bez-strukturni spolecnost je nebezpecna iluze. Nadnarodni kapitalismus je stejny jako internacionalni komunismus, oba odebiraji demokratickou moc z regionu a prenaseji ji na nejake otevrene nebo skryte internacionalni centrum nadnarodni šlechty.

    Proti nim stoji Narodní Socialismus, opak Komunismu, ktery nenici veskerou Strukturu a presto muze byt spravedlivy ke vsem obcanum Národa...
    Socialismus z principu je Socialni, spolecensky. Ovsem Společnost funguje lepe v Regionu, nez v Globalni změti... Sjednocena Společnost dokaze mnohem vic, nez osamocene Komunity pod globalni světovládou NWO/OSN...

    Bourani struktur v Komunismu nebo v Kapitalismu je jako bourani Zdí a Staveb vsech hierarchii, takze zbydou jen Rozvaliny, kameny vyrovnane do jedne rady, jemny prach sutin. Ale my nejsme Nomádi, abychom zili na Poušti naproste Rovnosti bez Smyslu...

    Demokraticky kapitalismus malych podnikatelu a remeslniku a Baťů je jiz sto let nenavratne pryc, zbyla jen jeho Iluze, fantom...

    A prave nad-narodni oligarchove, kteri si koupili levicove hnuti Světa, se snazi Lidstvo odvratit od ideje Socialismu, regionalnich spravedlivych Společenství, vytvorenim pochybne chimery internacionalniho komunismu, "Homo" bez přívlastků je African jako Arab jako Našinec, proc byste chteli pro sebe neco vic ?!

    PAS

    OdpovědětVymazat
  15. o jake levici je řeč spiš by bylo dobre pohovoři o levacich je to totiž to co dnešni levici dokonale vykresluje viz oposmlouvy

    OdpovědětVymazat
  16. Jak jasně ukazují některé z reakcí žvatlajících "zavedených diskutérů" nahoře, text Mojmíra Grygara je naprosto nevhodný pro hlupáky.

    Pan Václav Dvořák měl ovšem tentokrát při výběru článku překvapivě šťastnou ruku - chtěl bych doufat, ale moc s tím nepočítám, že se mu to v budoucnu podaří častěji.

    Jan Neruda byl ovšem (spíše než proti-carsky) zaměřen nejan protižidovsky ale také protirusky - o tom svědčí např. jeho slova:
    "Azbuka mi připomíná šibeničky; na každé z nich visí mrtvola jedné slovanské myšlénky"

    OdpovědětVymazat

Reklama