Reklama

.

.

pondělí 10. července 2017

Ukázka neschopnosti českých zákonodárců kontrolovat zpravodajské služby a selhání médií tento stav správně rozkrýt a pojmenovat

10.7.2017 Agentura EXANPRO
Specifická analýza a hodnocení (12026)

Čeští poslanci a senátoři jsou v rámci svých zákonodárných aktivit rozděleni do všemožných komisí, výborů a stálých delegací s všelijakým určením. Několik těchto poslaneckých a senátních orgánů svou činností pokrývá důležité a prvořadé oblasti, jež souvisejí s národní bezpečností*.1 


Jedná se především o Výbor pro bezpečnost, Výbor pro obranu, Zahraniční výbor, Stálou komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby, Stálou komisi pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Členové těchto orgánů by měli být dostatečně odborně zdatní, aby odpovědným způsobem dokázali naplňovat svoji zákonodárnou a kontrolní povinnost. Každodenní praxe však ukazuje pravý opak. Svou nezpůsobilost spojenou s podbízivostí západním mocnostem dokazují především ve zpravodajských a publicistických pořadech České televize. Potíž je v tom, že ani moderátoři nedokáží nebo nechtějí v konkrétních případech příhodně reagovat na řečnění pozvaných politiků a pokládat jim ty správné otázky.

Příkladem ostudné a slabé poslanecké činnosti směrem k bezpečnostním otázkám je vystupování poslance Ivana Gabala (člen Výboru pro bezpečnost a místopředseda Výboru pro obranu). Poslanec Gabal šíří zavádějící a alibistické informace o práci zpravodajských služeb, k čemuž mu svou nečinností, anebo dokonce nepoctivým vyjadřováním napomáhají jeho političtí kolegové odpovědní za oblast spojenou s národní bezpečností.

Poslanec Gabal v pořadech České televize (ČT) opakovaně tvrdil, jak skvěle funguje spolupráce mezi zpravodajskými službami* různých zemí na poli terorismu*, což dokladoval počtem zpráv, jež Bezpečnostní informační služba* (BIS) přijala a odeslala, přičemž se dopustil hned několika rozporných tvrzení (např. předložením velmi zvláštního poměru mezi přijatými a odeslanými zprávami – rozbor viz dále v textu). K tomu všemu
Jedná se především o Výbor pro bezpečnost, Výbor pro obranu, Zahraniční výbor, Stálou komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby, Stálou komisi pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Členové těchto orgánů by měli být dostatečně odborně zdatní, aby odpovědným způsobem dokázali naplňovat svoji zákonodárnou a kontrolní povinnost. Každodenní praxe však ukazuje pravý opak. Svou nezpůsobilost spojenou s podbízivostí západním mocnostem dokazují především ve zpravodajských a publicistických pořadech České televize. Potíž je v tom, že ani moderátoři nedokáží nebo nechtějí v konkrétních případech příhodně reagovat na řečnění pozvaných politiků a pokládat jim ty správné otázky. prokázal svou hlubokou neznalost o práci zpravodajských služeb, případně záměrný únik před vlastní poslaneckou odpovědností, jelikož počet jakýchsi zpráv, ať už přijatých či odeslaných, není v žádné zájmové oblasti včetně terorismu rozhodující, ale doslova podružný. V počtu zpráv se totiž skrývá mnoho položek, které ze zpravodajského hlediska neposkytují žádný využitelný obsah, a také plno zpráv, jež jsou svým obsahem jen mnohonásobnými kopiemi určenými pro více adresátů.

Poslanec Gabal konkrétně uvedl, že BIS za rok 2015 přijala 8 400 zpráv a sama odeslala 15 000 zpráv, přičemž se prostřednictvím těchto čísel snažil zdůraznit, jak je tato spolupráce intenzivní a jak skvěle funguje. O několik dní později ve stejném pořadu ČT veřejně oznámil, že BIS za rok 2016 přijala a odeslala o 20 % více informací než v roce předešlém. Podle jeho poznatků, které mu na jeho požádání předali zástupci BIS, konkrétně uvedl, že příslušníci BIS za rok 2016 přijali zhruba 10 000 informací* (zpráv*) a asi 18 000 jich vydali. Gabal dále upřesnil, že podle sdělení BIS spolupracuje tato služba na intenzivní úrovni s nějakými 70 zahraničními partnerskými službami. Jenomže poslancova slova v sobě skrývají zavádějící obsah a záludný způsob prezentace, na čemž se podílejí také obecně vedoucí funkcionáři samotných zpravodajských služeb, ostatní zákonodárci svým (ne)jednáním a pracovníci sdělovacích prostředků, kteří umožňují šířit tyto údaje bez prověření a konfrontace s reálnou situací (konfrontaci využívají moderátoři ČT zpravidla jen v těch případech, jež vybočují z nastaveného politického trendu). Podívejme se, v čem se poslanec Gabal jako řečník dopustil dezinformování české veřejnosti o práci zpravodajských služeb.

Skutečnost ohledně odesílaných a přijímaných zpráv zpravodajských služeb


Významnou součástí všech zpráv jsou takzvané „žádosti o informace“* (requests for information, RFI), které zpravodajské služby posílají svým partnerským službám. V těchto žádostech mohou být stručné dotazy nebo jen jeden strohý dotaz na kohokoli a na cokoli: např. poskytnutí údajů k určité osobě, skupině osob, organizaci, události nebo oblasti zájmu. Příslušná žádost (RFI) může obsahovat jen jeden krátký odstavec a pro adresáta obvykle není žádným přínosem, nýbrž žádostí o vykonání práce navíc pro cizí službu. Taková žádost je ale ve stejném znění posílána přirozeně většímu množství partnerských služeb, čímž se výrazně rozšíří množina odesílaných „bezobsažných“ zpráv se stejným obsahem.

Další markantní složkou všech zpráv jsou „odpovědi na výše zmíněné žádosti“* (responses to requests for information, RRFI). Velký počet RRFI obsahuje negativní odpověď v tom smyslu, že oslovená složka nedisponuje informacemi na požadovaný dotaz či více dotazů. Negativní odpovědi vycházejí zpravidla ze tří příčin: a) požadované informace nejsou opravdu k dispozici, b) oslovená služba nechce požadované informace z různých důvodů uvolnit, c) oslovená služba se nechce žádostí o informace zabývat z důvodu zaneprázdněnosti a přednostní práce pro své politické činitele.

Počet RFI a negativních RRFI může tvořit více než polovinu všech odeslaných a přijatých zpráv u jakékoli zpravodajské služby, což značně znehodnocuje onen význam v používání počtu zpráv jako měřítka pro hodnocení práce příslušné složky.

Zbytek zpráv je spojen s rozličnými analýzami, hodnoceními a předpověďmi. Avšak i tyto zprávy se kopírují pro více partnerských služeb, čímž se i v tomto případě uměle navyšuje jejich počet. Tyto zprávy mají navíc různorodou kvalitu, ale většina z nich zůstává bez využití. Je to s nimi podobné jako s denním tiskem: celá zpráva se zběžně prohlédne, některé její části se přečtou a zpráva je pak bez konkrétního využití založena do archivu. V informační činnosti obvykle platí následující nepřímá úměra: „Čím více zpráv je produkováno, tím méně jich je využito…“ A protože je doba informačního boomu, což logicky zahrnuje i činnost zpravodajských služeb, je v dnešní době celkové využití takovýchto zpráv* a jednotlivých informací* minimální. Pokud k tomu připočteme také to, že se zvyšováním počtu zpráv (informací) se nezvyšuje jejich kvalita, ba často naopak, je pochopitelnější, že si zpravodajské služby vytvořily zdrženlivý přístup i ke zprávám od svých partnerů.

Příklad zpravodajského produktu bez potřebného využití z důvodu jeho slabé zpravodajské kvality je rozebrán v dokumentu 12003 „Zpravodajské služby jako statistický úřad?“ (příklad je spojen s činností Úřadu pro zahraniční styky a informace*, ÚZSI, a s vyjádřením ministra vnitra).

Ohánět se počtem zpráv pro zdůraznění jakéhosi výkonu a fungující spolupráce mezi zpravodajskými službami je naprosto lichým argumentem, jenž degraduje odborné kvality té osoby, která tento argument používá.

Nedostatečná role moderátorů zpravodajských pořadů České televize


Ani v jednom z pořadů moderátoři vůbec nereagovali na vyřčený a opěvovaný počet zpráv, který již samotný ukazoval na prvky alibismu či neznalosti, natož aby svými správně cílenými otázkami dokázali rozebrat skladbu těchto zpráv a tím ukázat na rozporuplnost opětovných prohlášení poslance Gabala. Moderátoři České televize, kteří by měli oplývat schopností rychle analyzovat slova svých televizních hostů a bryskně reagovat, nechali zcela bez povšimnutí podivně vysoký počet odeslaných zpráv ze strany BIS a taktéž zvláštní početní poměr mezi přijatými a odeslanými zprávami.

Pokud roční počet odeslaných zpráv z úřadu BIS převedeme na denní průměr se zahrnutím víkendů a státních svátků, tak získáme výsledek 41 odeslaných zpráv každý den, přičemž za rok 2016 se denní frekvence zvýšila dokonce na 49 zpráv. Je ale BIS skutečně tak výkonná, aby denně včetně sobot, neděl a svátků vyprodukovala až 49 zpráv s různými poznatky? Pravda je velmi odlišná, pokud odečtěme zprávy, jež se vázaly k RFI nebo k negativním RRFI. Další úpravu v celkovém počtu získáme po odečtení zpráv s reálnými zpravodajskými poznatky a závěry, které byly kopiemi svých originálů kvůli vložení rozdílných adresátů cílových služeb, ale se zachováním stejného obsahu.

Tady měl zareagovat moderátor a ptát se na kvalitu a využitelnost takového kvanta odeslaných zpráv. Jedná se o základní reakci novinářů, kdy se snaží podstrkovanou a líbivou kvantitu něčeho konfrontovat s její kvalitou. V případě moderátorů ČT se tak ale nestalo a moderátor se stal jen obyčejným konzumentem šíření zavádějících informací ze strany hosta pozvaného do televizního studia. Příhodnou otázkou by například bylo vztažení počtu odeslaných zpráv na počet spolupracujících služeb: tedy otázka na to, kolika službám a jak často byl posílán vždy stejný obsah jedné zprávy. Originál jedné zprávy nezůstává jen jediným výtiskem, ale kopíruje se do více výtisků také pro další partnerské služby. Mohli bychom tedy zjednodušeně říci, že v případě 18 000 odeslaných zpráv od BIS pro 70 partnerských služeb jich pouze 257 z nich tvořilo originální zprávu a zbytek byly kopie provedené tak, aby se jeden výtvor dostal ke všem partnerským službám. To však měli svými otázkami ozřejmit moderátoři ČT, kteří v této situaci selhali.

Dalším nepřehlédnutelným údajem je podivný poměr, spíše doslova nepoměr, mezi přijatými a odeslanými zprávami. Moderátoři obou pořadů ČT si přece museli všimnout tohoto rozdílu a měli se ptát, proč BIS posílá téměř o polovinu více zpráv, než přijímá. Tento nepoměr může znamenat tři věci, případně kombinaci těchto tří věcí: BIS je buď natolik zručná a dokonalá ve shromažďování a analyzování relevantních informací (viz relevantnost*), že svou prací se zdroji a zpravodajskou produkcí předčí všechny ostatní služby, nebo BIS posílá všechno možné, co se naskytne, a to třeba i jen v jedné větě, anebo zahraniční služby nepovažují za nutné posílat tolik zpráv české BIS a posílají jen to, co uznají za vhodné a co se jim dle situace hodí.

Pro podrobnější vysvětlení tohoto nepoměru předkládáme názorný příklad: Pokud budeme uvažovat, že mezi sebou spolupracuje deset služeb a že každá z nich vyprodukuje 100 originálních zpráv ročně, jež rozmnoží a odešle všem partnerským službám, tak každá z nich odešle celkem 900 zpráv a obdrží stejný počet zpráv. Samozřejmě že v reálném světě existují určité početní rozdíly vzniklé z toho, že se nikdy neposílá všechno všem, ale takovýto rozdíl mezi odeslanými a přijatými zprávami jako v případě BIS je více než podezřelý a zákonodárci i novináři by se měli ptát, v čem to vězí. Měli by se ptát proto, neboť je něco špatně, a to buď ve vykazování statistických údajů BIS, anebo v samotné práci BIS.

Vzhledem k tomu, jak se o počtech zpráv BIS opakovaně vyjadřoval poslanec Gabal s tím, že údaje získal přímo od zástupců BIS, je zvláštní, že ve výroční zprávě dotyčné zpravodajské služby za rok 2015 jsou prezentovány odlišné počty. Ve zmíněné zprávě můžeme najít tuto větu: „V rámci mezinárodní spolupráce přijala BIS více než 8 100 zpráv a postoupila téměř 1 500 dokumentů.“ Co to tedy znamená? Že by se Ivan Gabal spletl a zaměnil číslo 1 500 za údaj 15 000? Ale jeho další vystupování bylo konzistentní, když za rok 2016 uváděl údaj 18 000, o němž řekl, že je to 20procentní nárůst oproti roku 2015, což souhlasí s oním počtem 15 000 zpráv. Kdo tedy udělal chybu? Také tento problém měli objasnit svými otázkami moderátoři ČT, o nichž můžeme konstatovat, že nejednali podle kodexu České televize, přesněji podle článku 5.6, jenž má toto znění: „Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“ Tady si ale skutečnost nikdo neověřoval a moderátoři nebyli dostatečně připraveni, anebo nechtěli reagovat, jelikož se to nehodilo. Naopak jindy jsou ochotni konfrontovat pozvané osoby s jejich minulostí, pokud se jejich aktuální názory neshodují s nastaveným politickým trendem západních mocností a potažmo s trendem České republiky.

ZÁVĚR


Situace s vystupováním poslance Gabala se v ČT opakovala, a přesto nikdo neuznal za vhodné tuto záležitost s čísly řádně objasnit nebo dementovat, a to včetně zákonodárců a vedoucích funkcionářů BIS, jimž zřejmě nevadí šíření těchto rozporů a dezinformací. Vedoucím činitelům BIS možná vyhovuje toto nadnesené prezentování jejich služby, avšak pokud jim na druhou stranu nevadí klamná povaha šířených informací, tak to potom ukazuje na to, že uvnitř služby není něco v pořádku (což souvisí s hodnocením spolehlivosti příslušného zpravodajského útvaru). A taktéž to ukazuje na to, že se zákonodárci nechávají opakovaně ošálit ze strany zpravodajské organizace*. Jenže jak poté mohou ti stejní zákonodárci dostatečně dobře kontrolovat činnost zpravodajských služeb?2 Přitom by stačilo jednoduché seznámení a poučení zákonodárců o těch základech zpravodajské práce, jež nepodléhají žádnému utajení (tím spíše, že se jedná o veřejnou prezentaci zpravodajské služby). Ale mají poslanci a senátoři a s nimi vedoucí pracovníci BIS morální kvality a zájem o narovnání tohoto nežádoucího mediálního stavu a vyžadují ono obeznámení s pracovními záležitostmi a vysvětlení nejasných zpravodajských údajů?3

Zjištěné nedostatky ve vystupování zákonodárců v bezpečnostních otázkách a nejasnosti v prezentování práce zpravodajských služeb naznačují trhliny v celé Bezpečnostní strategii České republiky. Stejně tak je zpochybněna vyšší kontrola zpravodajských služeb v souvislosti s rozšířením jejich pravomocí, jelikož vyšší kontrola může fungovat jen za předpokladu, pokud funguje kontrola stávající.

Zpravodajské produkty související s rozborem činnosti BIS a zpravodajských služeb obecně:

11 komentářů :

  1. Výborně,...u nich se zprávy kotí a nás tady z poloviny cenzúrují.....směšné,že ??????

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady se mažou pouze agresivní sprosťáci, a to ještě ne vždy. Tak co plácáš?

      Vymazat
    2. Tu se totiž maže jen pravda a maže ji právě Dvořák a jeho banda lhavých rudých mršin placených Putlerem z peněz, o který kremelský židočekista, tenhle ugrofinskej gauner s krysím xichtem, okradl ruskej národ a slovanskej lid! - http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/putin-ma-byt-nejbohatsi-clovek-na-svete-vlastni-az-200-miliard-1329131

      Kam se na něj hrabe ňákej Gates! Nebo tahle jeho jevrejská podržtaška - http://iks2010.info/?p=112380

      To sou panečku sídla, to je jachtička! To by bylo výživná publicistika tu, furt je co se Ruska týká vo čom psát, ale toho se právě místní bojej!! Páč by jim Putler zastavil tučný apanáže! Proto se tu překládaj jen sračky co jeho zlodějskou bandu vynášej do nebe a na jeho odpůrce snášej hromy blesky, třesky plesky! - http://iks2010.info/

      Vymazat
  2. V parlamentu je mnoho výborů a podvýborů a jejich
    množství se pohybuke podle počtu poslanců,kteří v
    nich jsou.Jsou to jenom další peníze do kapes těch
    poslanců a senátorů.Tajné služby si dělají,co se
    jim zamane a blbům z výboru pro jejich kontrolu
    vždy něco nakecají.Hlavně české tajné"služby" jsou
    pro potřebu cizích mocností a ne českého státu.
    Proto jsou tajné.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  3. naše "služby" kontrolovali so roku 1990 Rusové a pk ti icikové vše prodali svým bratřím za velkou louží.
    tak vo co gou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co opilec Gavel?! Vždyť ten po své první inaguraci v roce 1990 vyžvanil všelijaké drby tým svým "emerickým kumpánům"!

      Vymazat
    2. 22:34 cenná informace, skvělý úsudek? Co tím mělo být řečeno? Ani pkácnutí do vody, že?

      Vymazat
    3. A kdo je kontroluje dnes pokud vůbec nějaké kontrola existuje ?

      Vymazat
  4. Můj děda říkával že nejde být jednou zadnicí na dvou posvíceních a oni jsou na deseti a nikomu to nevadí. Kolik jich je v EU institucích tak o to by jich mělo být ve státní správě. Vždyť už je to neskutečný moloch. Kdyby zveřejnily čtením ve veřejnoprávních prostředcích jejich příjmy ze všech těch funkcí tak by teprve lidé čuměly.

    OdpovědětVymazat
  5. ve státní správě méně.

    OdpovědětVymazat
  6. Tento stát je pro obyvatele zbytečný a z toho vyplývá, že je zbytečný celý ten státní aparát. Uměle udržované nízké mzdy a důchody a vývoz kapitálu za hranice, to je výsledek vedení tohoto státu. Dnes jsem slyšel, že zase prohrál kauzu o nájemném, tedy co dodat. Takové blbce přece nepotřebujeme. Zrušte to a jděte už do prdele.

    OdpovědětVymazat

Reklama