Reklama

.

.

středa 30. srpna 2017

Armáda v týlu nepřítele

Jiří Pondělíček
30.8.2017  ČeskéNárodníListy

Neprávem bývá v posledních letech opomíjena připomínka zahájení Slovenského národního povstání. Jakoby se to nás, české veřejnosti a občanů České republiky netýkalo, jakoby to nepatřilo do našich dějin, jakoby to bylo na obtíž. A to je škoda a velká chyba. 
 

Povstání ze srpna 1944 na Slovensku je i naší záležitostí, součástí i našich dějin a jedním z hvězdných okamžiků československého odboje. Hlavní roli zde sehrála povstalecká akce slovenské armády, provedená s vědomím československé vlády a prezidenta v Londýně a s cílem obnovení československé státnosti. Z exilu byl vyslán gen. R. Viest jako vojenský velitel povstání a už dříve jako styčný důstojník kapitán Krátký. Povstalecké síly byly prohlášeny za První československou armádu na Slovensku a výsostné znaky Slovenské republiky na vojenské technice a letounech byly rychle nahrazeny znaky československými. Boje se zúčastnily partyzánské oddíly, jak domácího původu tak i vytvořené partyzánsko-organizátorskými výsadky z SSSR. Letecky byla přesunuta na slovenské bojiště II. Čs.paradesantní brigáda plk. V. Přikryla, vytvořená především z vojáků slovenské národnosti a doplněná českými důstojníky, které poskytla londýnská exilová vláda. Na slovenském letišti Zolná přistál Československý smíšený letecký pluk, vedený zkušeným a ostříleným velitelem, Františkem Fajtlem. )

Čsl. smíšený stíhací pluk na letišti Zolná

Jistěže nebylo vše dokonalé a slavné dny povstání měly i své stíny. Nepořádky, nekázeň, záškodníci rekrutující se nejen z řad karpatských Němců žijících v některých obcích slovenského vnitrozemí ale i ze Slováků podléhajících luďácké propagandě. Vyskytovaly se případy nekázně u partyzánských oddílů ale i nedůslednost a nerozhodnost některých velitelů slovenské armády. Právě takové nepořádky a nerozhodnost velitelů vedly k selhání dvou východoslovenských divizí, respektive k selhání jejich velení, které vedlo k jejich odzbrojení a tím i ke zkomplikování situace sovětských a československých vojsk v karpatské operaci. Pomoc bojujícímu Slovensku tak byla zdržena a ztráty znásobeny.

Přesto byl význam slovenského povstání nedozírný. Bylo to totiž největší bojové vystoupení odbojových sil v okupované Evropě. V týlu německých ozbrojených sil bojovala pravidelná a dobře vyzbrojená armáda, vybavená nejen pěchotní výzbrojí ale i jednotkami tanků a obrněných vozů, obrněnými vlaky, dělostřelectvem a dokonce letectvem. Boj byl těžký a naši a sovětští vojáci se teprve těžce probíjeli přes Karpaty. Přes několik úspěšných protiútoků, připomeňme např. tvrdý boj u Telgártu, kde se vyznamenal statečný kapitán Ján Stanek, německá přesila postupovala dál a neštítila se násilností a zvěrstev na civilním obyvatelstvu. Namátkou připomeňme Nemeckou, Tokajík a Kalište. Padlo i hlavní centrum povstání, Bánská Bystrica.

Povstání ale poraženo nebylo a žilo dál. Vojáci i partyzáni ustoupili do hor a pokračovali partyzánským způsobem boje. Podmínky byly velice těžké. Ve sněhové vánici zahynul český antifašista, novinář a politik, Jan Šverma. Letecký pluk se vrátil za frontovou linii a byl přebudován a rozšířen na leteckou divizi, která byla později nasazena v letecké podpoře ostravské operace. 

Ústup slovenské armády a partyzánů do hor - listopad 1944

V horách pak vydrželi žít a bojovat až do příchodu sovětských vojsk a mnohdy vstupovali do řad Československého armádního sboru. Některé partyzánské jednotky se probily na Moravu, kde se vytvářely souvislé partyzánské oblasti. Nejvýznamnější byla Partyzánská brigáda Jana Žižky, působící hlavně v Beskydech. Československý charakter povstání byl zdůrazněn i značnou účastí Čechů v bojích. Ve štábu povstání, v řadách 2. Čs. paradesantní brigády i v partyzánských oddílech. Čeští vlastenci se ve skupinkách i jako jednotlivci vydávali Slovensku na pomoc. Ti, kteří při tom padli do rukou okupantů byli většinou na místě zavražděni. Dva odvážlivci, J. Kužela a J. Matička odlétli dokonce s německým letounem přímo z pražského letiště. Směr, samozřejmě Slovensko. Bohužel nedoletěli, havarovali u Rajnochovic na Moravě, přičemž zahynul J. Kužela a J. Matička padl do rukou gestapa. To byl jeden případ z mnoha. Celkem bojovalo v povstání přibližně 2000 Čechů.

Připomínka této velké operace odboje tak do našich dějin rozhodně patří a nezaslouží si aby na ni bylo zapomínáno. Slovenské národní povstání je i naší záležitostí a součástí i našeho dějinného odkazu.

Jiří Pondělíček




30 komentářů :

  1. Pánové a Dámy to jsi přečtěte pokud to necháme tak to udělají i s naší zemí. Pryč s euhujery:

    http://www.hlavnespravy.sk/harabin-fico-kiska-chcu-odovzdat-slovensko-pod-nemecky-protektorat-je-zrada-na-slovenskej-republike/1118700

    OdpovědětVymazat
  2. Ano sláva hrdinům SNP. Je třeba připomínat takové věci.

    OdpovědětVymazat
  3. Debil dvorak tu maze a maze
    Horni Dolni

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ve vašem případě se ani nedivím. Zkuste své názory reprodukovat slušně a uvidíte. No no u vás názory...

      Vymazat
  4. 12,07
    Maže jen zaostalý hovada....tudíž dělá správnou věc!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Jistě, že je třeba mít na paměti tyto historické události, měli bychom být dokonce hrdi na skutečnost, že jsme povstali. Nenechme si "havloidmi" a pražskou kavárnou vnutit změnu dějinných událostí. Slyšel jsem, že v Praze chtějí žákům a studentům vysvětlovat dějiny ve smyslu, že RA nás v roce 1944-1945 neosvobodila, ale okupovala. Historici jsou z ticha jako to bylo v minulosti častokrát. Bojí se. Většina mlčí.

    OdpovědětVymazat
  6. Som hrdý syn hrdinského slovenského národa. Smrť fašizmu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co hrách na ten si zapomněl?

      Vymazat
    2. 14:40 - Nezabudol! Ale keď na tej Slováči vďaka darebáctvam všelijakých huncútov nie je už ani na ten hrášok! Zaslúžia si, prekliati zlodeji, tou valaškou vyobšívať! Bodaj by ich mater skárala do siedmeho rodu!

      Vymazat
    3. Asi před 35 lety jsem diskutoval s jedním slovenským pamětníkem oněch časů. Nejdřív asi 5 minut tvrdil jak za Tisa byly plná misa a dalších 5 minut jak slovenský chlapci fašistov bili. ˇuplnej major Terazky. To se mi stalo fakt nekecám :-)

      Vymazat
    4. Vždy mě bavilo diskutovat s pamětníky, tedy abych byl spravedlivý k tomu majoru Terazkymu, jeden starý český bývalý sedlák na otazku kdy se mu žilo nejlíp jestli za republiky nebo v komunismu odvěti, že nejlíp se měl za Hitlera :-)

      Vymazat
  7. Podívejme, je to tak, vůbec se to nepřipomíná- ano, je to jiný stát- tehdy byl také, ale byli jsme tam zapojeni. Když se může donekonečna omílat Varšavské povstání a pak to po válce v Maďarsku....

    OdpovědětVymazat
  8. Všude se traduje, že J.Šverma "zahynul ve vánici při přechodu Chabence". Přesnější a pravdivější je, že při ústupu z B.B. onemocněl J.Š. zápalem plic a na Chabenci se v bezvýchodné situaci zastřelil, protože už nechtěl víc zatěžovat vyčerpané spolubojovníky. Byl to můj vzdálený příbuzný a vím to ze spolehlivých pramenů - skutečných jeho spolubojovníků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Re (15:25):
      Bylo to přece v bojové situaci. Proto se Švermovo statečné gesto v bezvýchodné situaci nedá nazvat jinak než než hrdinství, při kterém zahynul.
      Parašutisté, kteří spáchali v r. 42 atentát na Heydricha, také podobně zahynuli v bezvýchodné situaci. Bez uvozovek!
      Nechápu totiž ty vaše (pošklebovací) uvozovky ve slovese "zahynul".
      Všichni, kteří na Slovensku při SNP a po něm vystoupili aktivně se zbraní v ruce proti fašistům, zasluhují úctu a respekt!
      A ne znevažování, natožpak hanobení jejich památky (viz např. odstraňováním pomníků) ...

      Vymazat
    2. Je ostudou slovenského národa, že právě v centru povstání - Banské Bystrici - dnes vládne obdivovatel Tisova Slovenského štátu.

      Vymazat
    3. Re (21:14):
      Fanóšu, já se památce J.Š. nepošklebuju, právě naopak, zachoval se podobně jako chlapci v chrámu C&M. Ty uvozovky tam patří, protože jde o citaci.
      A taky se všude ohrazuji proti formulaci "spáchali v r.42 atentát na Heydricha", protože v češtině páchání nějakého činu navozuje prvoplánově dojem něčeho trestného, nezákonného. Poprava zločince takovým činem v žádném případě není!

      Vymazat
  9. Bylo by dobré zmínit, jak tzv. "západní spojenecké letectvo" napadalo naše stíhače při povstání na Slovensku. O "západních letcích" bylo známo, že stříleli úplně po všech, spojenec/nepřítel. Především američtí, na což doplatili nad Berlínem, kde napadli sovětské eso I.N.Kožeduba, který je ovšem bez milosti sestřelil, a ještě to natočil na fotokulomet:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také by bylo dobré zmínit, jak ke konci války tzv. "západní spojenecké letectví" zcela úmyslně bombardovalo Hamburk, Drážďany, Prahu, Bratislavu etc. Zahynulo mnoho civilního obyvatelstva!

      Vymazat
    2. 21.08 zapomněl jste na Plzeň,ve Škodových závodech také bylo mnoho lidí,co zahynuli... A spáchat něco takového 5.května,přímo před kapitulací Německa,byl válečný zločin s čistě poválečně-politickým důvodem...

      Vymazat
    3. To je blbost pane procházko.Nikdo tehdy nemohl předvídat,/snad kromě vás/ že válka skončí za 3 dny.Plzeňská škodovka byla jako mnoho jiných českých fabrik poslušným dodavatelem zbraní Hitlerově 3. říši. Proto se jako mnoho fabrik přímo v Reichu stala cílem bombardování.Asi zapomínáte že Čechy a Morava byly součástí Německa.

      Vymazat
    4. 23,21
      Takže """"spojenci"""" od invaze do Normandie prorokovali,že konec války bude do Vánoc 1944,což se nepovedlo,ovšem Německo spělo ke konci svých dnů a oni nepočítali s koncem války????
      Proboha,jaký dějiny tě kdo na základce učil???

      Vymazat
    5. :-) Dějiny na základce ju ?? Mě učili že Plzeň osvobodila RA. Mno a dnes zase na základce učí že máme zy ovobození být vděční USA ty "proroku".
      Doporučuji třeba četbu memoárů Alberta Speera,

      Vymazat
  10. 17:26
    A je taky zábavný poslouchat o těch ussackých leteckých esech....každej z těch tupanů byl ESEM PO PĚTI SESTŘELECH!!!!;-))))
    INU,OPRAVDOVÝ HRDINOVÉ!!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emeritní plukovník v.v.30. srpna 2017 21:02

      20:46 - Ty blbe, co jsi dokázal ve svém nicotném životě?! Nic, velké HOVNO!!! Zde dávám link na největší sovětské letecké váleční eso maršála SSSR Ivana Kožeduba:
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Nikitovi%C4%8D_Ko%C5%BEedub
      Pilně studuj, makej, něco už konečně dosáhni! Zatím nemáš ani to nejmenší právo kritizovat jiných! Jdi do prdele a zůstaň v ní navěky!

      Vymazat
  11. 21:02
    Ty hovado bez mozku,já nekritizuji Kožeduba,ale ty ussacký hovada,který se PO PĚTI!!!!Sestřelech pasovali na ESA!!!!!!
    Když nechápeš psané slovo tak drž hubu,nikdo nepozná,že seš blbec!!!!
    A co takhle NEJVĚTŠÍ NĚMECKÝ ESO....HARTMANN TI NĚCO ŘÍKA????

    OdpovědětVymazat
  12. SNP bylo až druhou největší vojenskou operací v týlu hitlerovců. Největší byl několikaletý partyzánský odboj na Balkáně. Na východní frontu a na Balkán byli němečtí vojáci odvelováni svým způsobem za trest. Na velikosti a významu SNP pro vývoj války a pro československé dějiny a formování naší národní mravnosti to ale nic nemění.
    Škoda, že to neklaplo s prešovskými divizemi, to by byl vývoj bojů zásadně jiný. Je pak už na nekončících spekulacích, zdali pak nebylo lepší než se probíjet Dukelským průsmykem jít na Ostravu a Budapešť a snažit se moravskými úvaly Němce zavřít jako u Stalingradu.
    Slovenská armáda se stala pilířem ozbrojených sil SNP, partyzáni tvořili několikanásobně menší část, ale opět - čest a dík patří oběma složkám. Nezapomínejme na cizince, byli z desítek zemí. Nejznámější Frantíci na Strečně. Je jich tam pochováno zhruba ke stovce, pokud si pamatuji.
    SNP a atentát na R. Heydricha jsou vynikajícími doklady československého odboje a čs. protinacistické politiky, i když obě akce mají své tragické negativní stránky. Jasně Britům a dalším, kteří i po Tobruku pochybovali, ukázaly, kam se československý lid a jeho zahraniční a ilegání domáci reprezentace řadí a zásadně přispěly (plus svobodovci) k uznání čs. odboje a zahraniční vlády E. Beneše a k přiřazení ČSR mezi vítěze.
    KR

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Re (15:28):
      Myslím, že před Duklou Sověti dost dobře netušili sílu tamní německé obrany, se kterou se poté střetli.
      A překonání (česko)slovenské hranice bylo pro jejich plánovače natolik takticky lákavé, že neodolali. A nadto, jistě i respektovali svůj závazek k přislíbené vojenské pomoci SNP ...
      Dnes je každému z nás jasno (tím i souhlasím s vaším pohledem na to by bylo bývalo lepší ..), ale v té bitvě - jakož i mnohých dalších - šli do mlhy, neurčitosti, kterou vždy přináší válka na život a smrt.
      I těm Němcům, kteří dávno předtím nevratně ztratili voj. iniciativu muselo být jasné, že jakýkoliv odpor tu anebo jinde je marný.
      I tak bojovali s jejich tradiční urputností.
      A stálo to mnoho zmařených životů, na které bychom neměli jen tak zapomínat.
      Výstižně to poté mj. komentoval i pozdější armádní gen. Svoboda. To když konstatoval, že svobodu lze snadno ztratit, ale mnohem obtížněji ji pak vybojovat zpět.

      Vymazat
    2. Pane Opluštile,
      Ono ve válce šlo také hodně o politiku a ne všechny vojenské operace se bylo s ohledem na počty obětí nutno provést tak jak byly provedeny.Domnívám se že jak Dukla, která se dala obejít směrem z východu, tak např. zastavení se těsně před Varšavou a nechat povstání poláků utopti v krvi byla Stalinova politika, ale co přesně ho k tomu vedlo už se mohou dnes historikové jen dohadovat. Stejně jako útočení na
      Seelowské výšiny za tmy kdy do zad RA pěchoty svítily protiletadlové reflektory aby oslepily Němce mělo naprosto opačný efekt. To vymyslel Žukov a počet obětí byl devastující.



      Vymazat
  13. Pane KR
    Vámi popsané se dá také interpretovat následovně. Jak atentát tak SNP bylo víceméně politické rozhodnutí, protože v prvním případě se v protektorátu nic zvláštního stran odboje, vyjma spokojených českých dělníků nedělo/samozřejmě čest vyjímkám/ a Slováci měli tolik másla na hlavě, že hrozilo, že si je Stalin po válce "namaže na chleba" a udělá z nich jednu ze sovětských republik.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až tak bych to zase neviděl. R. Heydrich byl vyslán do protektorátu po té, co odboj, diverze a sabotáže, rostl a von Neurath to nezvládal. Tvrzení o spokojených protektorátních Češích je třeba brát s rezervou a ptát se, komu takové dezinterpretace slouží. Na masívní partyzánský odboj nejsou v Čechách vhodné podmínky (jako na Balkáně či v Tatrách) a i pro čs. tajné služby v zahraničí byly (i z podstaty jejich činnosti) bližší jednotlivé akce typu atentátu. Tudíž, když exilová vláda v Londýně rozmýšlela, jak přimět Brity a další ke svému uznání a k respektu k čs. zájmům, přirozeně byl na stole atentát. Akce to byla efektní, už méně ale efektivní, protože sice došlo k povýšení čs. exilu a uznání londýnské vlády, ale doma to bylo tragické. Otázkou je, zdali by případný partyzánský boj s podobným zahraničněpolitickým cílem přinesl méně mrtvých než heydrichiáda.
      Slováci na tom byli svým způsobem hůře. Byli na rozdíl od přímo porobených Čechů postaveni před velké politické a mravní dilema - poprvé měli svůj stát, leč fašistický a vazalský. Vyjevili ale obrovskou politickou a mravní sílu, tento stát odmítli a bojovali v SNP a dalším odboji a v zahraničních jednotkách. SNP nebylo vyčůranou akcí na poslední chvíli, aby se zalíbili Stalinovi. "Železný kapitán" Ján Juraj Stanek mi kdysi sdělil svoji domněnku, že ještě v době, kdy fungoval v tajných službách Tisova Slovenského štátu, pracoval (nikoli na popud vlády, ale v rámci protifašistických sil uvnitř aparátu tohoto státu) na zajištění jedné z případných únikových cest pro atentátníky na Hitlera. Podrobnosti, jména neznal, připravené ubytování, doprava atd. nebyly nakonec využity, časově to ale zapadalo do scénáře nakonec nezdařeného atentátu. Jinak vztahy členů všech politických proudů na Slovensku byly a jsou vždy nejednoduché, neboť se všichni znají a jsou propleteni skrz příbuzné, spolužáky, sousedy...
      SNP neotevřelo Rudé armádě cestu slovenskými horami, nepřiblížilo jí Budapešť, Bratislavu či Vídeň (průnik na Moravu přes Biele Karpaty by nebyl žádný med), ale nakonec alespoň vázalo nemalý počet německých sil, které tak jinde chyběly. SNP bylo načasováno akorát pro potřeby Spojenců, vědomě s rizikem nemalých vlastních obětí, zatímco třeba vlasovci se prekabátili až poté, co už bila dvanáctá.
      KR

      Vymazat