Reklama

.

.

neděle 13. srpna 2017

Postmoderna jako výsledek normalizace moderny

Ladislav Žák
13.8.2017   VašeVěc

Můj vzácný berlínský kamarád, Juraj Baláž, mi poslal malé zamyšlení inspirované blížícími se německými volbami. Dovolil jsem si pár úprav a doplnění a rád předkládám jeho názory českým čtenářům.


Naděje, že se v Německu v září zvolí vláda, která bude problémy řešit, místo toho, aby problémy, jako ta dnešní vláda, ve velkém nadělala, je minimální. Je minimální nejenom proto, ze CDU Angely Merkelové vede ve všech průzkumech volebních preferencí. Naděje je přímo nicotná při pohledu na to, jaká by byla alternativa k té dnešní, problémy těhotné a dlouhodobě je přenášející vládě.

Soustřeďme se na tři nejvíce diskutované problémy, které jdou přímo na vrub vlády a z valné části přímo na konto kancléřky.

V první řadě je to problém otevření řady nejen německých, ale i řady evropských hranic pro asi milion uprchlíků. Jsou to lidé, kteří dostali formálně časově omezený azyl, ale v Německu zůstanou a mají se integrovat – ale „kam“ a hlavně „jak“ zapomněla politická elita komukoliv, včetně azylantů, říci. Slova Merkelové, „wir schaffen das“ (my to zařídíme), jako strategie svalit celou tu jednostrannost a iracionalitu otevření hranic na celou společnost přímo kontrastuje se snahou propagandisticky prosazovat multikulturalitu tam, kde má negativní dopad na klíčové instituce společnosti jako vzdělávací systém, sociální sítě a hlavně růst blahobytu na všech úrovních společnosti. Místo toho stoupá v německé společnosti horizontální stratifikace a hlavně roste rozdíl v příjmech, a tím roste i míra bídy. Ta se už vůbec nedá řešit šablonovitě pomocí liberálních institucí, protože není možné zvýšit úroveň životního minima, bez toho, aby počet chudých skokově nevzrostl na úroveň, kterou sociální stát není schopen strávit. Tak končí konci veliký příběh, legenda až mýtus o sociálním státu, o síti, která všechny zajistí před pádem do propasti. Síť se sice nerozsypala a ještě je schopna zachytit veliký počet lidi v nouzi, nicméně se modifikovala do podoby, že bude o hodně hůř, a teď nastal čas, kdy se partaje předvádějí před voliči v přesvědčování, s kterou z nich bude hůř pomaleji.

Dalším velikým německým problémem je brexit. Je politickou krizí, která se vůbec nedotkla německých politiků, což je sám o sobě paradox. Brexit je pro Německo politickou krizí z historického pohledu – Německo se kdysi totiž téměř osamoceno jednostranně zasazovalo za přijetí Velké Británie do Západoevropské Unie WEU, jednoho z předchůdců EU. Je politickým průšvihem a propadákem nejvyššího řádu, že Německo nebylo aktuálně ochotné nebo dokonce schopné vytvořit podmínky, aby Británie v Unii zůstala. Vyhlášení Merkelové, že se musí udělat vše pro to, aby se Britům po odchodu z Unie nevedlo lip, než jim bylo v Unii, je primo demaskující populismus. Populismus, za kterým se schovávala politická krize v Německu, v Evropě i v transatlantických vazbách a zahlazovala se vlastní neschopnost a nezodpovědnost Merkelové udělat něco rozumného ve věci „společný evropský dům“. Možná, že nám to ještě nedošlo, ale za Brexitem stoji víc, než se nám snaží politici namluvit a existuje předpoklad, že také občanská válka na Ukrajině je výsledkem té samé zaslepenosti „buď EU anebo nic“, která vypudila britské elity do jiného, méně rigidního, pružnějšího prostoru, než ten ovládaný Berlínem přes Brusel, který se v Německu a nejen v něm všemi způsoby přes všechny komunikační kanály velebí. Evropská Unie ztratila Velkou Británii, její veliký a vzdělaný lid a jako hokynářka žádá za tuto historickou stratu od Britů 100 miliard Euro. Možná jako náhradu za tuto ztrátu, se vezme Brusel do EU Albánii. Kus za kus. To, ze nám Britové brexitem neotevřeli oči, je více způsobené tím, ze my sami je nechceme otevírat, než argumenty z druhé strany kanálu, proč se Britové pro tuto separaci rozhodli.

Třetím problémem je vysoká toxicita německého automobilového průmyslu, vlajkové lodi a zároveň pontonu a tankeru německého průmyslu vůbec. Nejen výsledek kriminálního jednání technického personálu a managementu firem německého automotivu sám o sobě, ale celý proces ve svém výsledku, že se normy pro výfukové plyny vlastně neměly vůbec dodržovat, je vlastně politické fiasko. Cela německá politická elita celé roky hýčkala průmysl, který podváděl zákazníky a otravoval populaci nadměrným množstvím výfukových plynů. Při odhalení tohoto megapodvodu není na stole pravda a jasné odsuzující stanovisko politické elity, ale naopak zamlžováni, klamáni, manipulace a, jak jinak, výhružky na adresu soudů, které by mohly rozhodnout ve prospěch zákazníků, ochránců zdraví a životního prostředí. Najednou se začíná v Německu mluvit otevřeně o tom, že na této nepřijatelném nátlaku na soudy se podílejí titíž protagonisté politické moci merkelovského Německa, kteří na druhé straně jedním dechem kritizují soudní reformu v Kaczynského Polsku a výkon spravedlnosti v erdoganovském Turecku.

Zbývá odpovědět na otázku, co tohle všechno má společné s normalizací moderny, jakožto cesty k postmoderně, jak je uvedeno v titulku?!? Moderní moc je založena na normalizaci prostřednictvím dominance technického nebo možná technicistního myšlení. Pro tento způsob myšlení je signifikantní to, že ono samo reviduje svoje vlastní nedostatky a relativizuje rizika, která samo produkuje. Tím se společnost postupně stává dispersní, je rozkládána na specifické, podle svých technických možnosti fungující a funkční části, což je právě charakteristický rys postmoderny. Jestli se dá předpokládat nějaký společenský celek, pak by vypadal podle výkladu Ulricha Becka jako „riziková společnost“ (Risikogesellschaft). Jednoduše jde o společnost, jejíž individuální a kolektivní příslušníci si myslí, že se mohou proti každé nepříjemné eventualitě připojistit. Pojivová složka disperzní postmoderní společnosti se postupně stává stále řidší, má menší viskozitu je řečeno baumanovsky „tekutější“.

Konec této struktury lokalizovaných postmoderní technicitou ovládaných societ se ukazuje v horizontu probíhajících finančních krizí a má vyústit logicky do návratu řízeného hospodářství, což by mělo přinést zvýšení viskozity společenského pojiva. Toto přesvědčení je založené na úvaze o realitě finančních trhů. Finanční trhy jsou ve velké míře manipulovatelné a také manipulované. Je to sice přirozená vlastnost každého trhu, která je ovšem na finančních trzích vysoce riziková. Bez stále přísnějšího dozoru a regulace mají tendenci k neodpovědným a rizikovým spekulacím, k morálnímu hazardu. Poslední velká spekulační bublina před přibližně 10 lety se řešila tím způsobem, že se tíha nákladů přenesla na společnost, tedy na konkrétní lidi, a banky, jako původci krize, zůstaly zachráněny pravě kvůli své vysoké „systémové relevantnosti“ jinými slovy své dominantnímu vlivu na společenské vztahy na úkor nejen klientů bank, střadatelů, ale doslova všech občanů. Další finanční krize je na obzoru, podle některých německých ekonomů v horizontu 3-5 let a ta už se stěží bude dat řešit na úkor sociálních výdajů, penzí, a to bez jakékoliv jasné reciprocity a kompenzace. A tady právě nastoupí řízená plánovaná ekonomika a méně tekutá společnost, ve které může levice opět sehrát svoji historickou roli. Tedy, jestli se levici podaří zachránit ve společnosti demokracii a přitom zavést do společnosti řízenou ekonomiku.


Jurajova úvaha je velmi zajímavá a podnětná. Uvádí informace z německé společnosti, které kvůli otázce migrace příliš nevnímáme. Nemohu si však odpustit poznámku o tom, že současná levice je daleko více disperzní než jakákoliv postmoderní společnost. Navíc si na tom ostentativně zakládá. Je natolik tekutá, že se její pojivo, obrazně řečeno, nachází ve fázi plynné a pesimisté by snad mohli hovořit rovnou o plazmě. To má neblahé důsledky pro její jednotu, které se drobí, levice se atomizuje a její schopnost kolektivní akce se blíží zprava limitně k nule…

Nicméně má Juraj plnou pravdu v tom, že bez jiného způsobu hospodářství, než toho aktuálního, který ovládají individualismus a trhy, a to trhy především finanční, se postupně atomizuje a rozloží jakákoliv společnost. Čelit tomu, znamená začít budovat kolem sebe partnerské vztahy na základ jednoty práv a povinností. Jde o to, abychom si za možná rizika ručili navzájem a nikoliv, tak jako v dnešní Risikogesellschaft, prostřednictvím jakési pojišťovny stojící mimo systém, která samozřejmě v případě větší krize okamžitě zkrachuje, aby nemusela plnit. Žádná pojistná matematika nenahradí obyčejné člověčenství a lidskou vzájemnost.

Jde o dobré sousedství, spolužití a sounáležitost. To platí pro jednotlivce i nejrůznější lidská společenství - územní, hospodářská i zájmová. Pro nás pro všechny. Máme k tomu všechny předpoklady, protože jsme stále ještě především lidmi. Kolem nás existuje celá řada zárodků jiné, méně tekuté a více solidní i solidární společnosti. Pokud se sami nezměníme a nebudeme aktivně měnit prostředí kolem sebe, pravděpodobně nepřežijeme vlastní sebestřednou hloupost. Darwinovu cenu za tenhle groupthink si už nebudeme moci převzít. Možná ji dokonce nebude mít ani kdo udělit.

25 komentářů :

  1. Autor by mohl vysvětlit, co si představuje pod pojmem "levice". Nějak dnes často mnoho z těch, kteří budovali v Čechách kapitalismus volné soutěže a tak nějak to u slušných lidí prosrali se snaží znovu "porážet levici" tím, že na ní háží všechny problémy, které svými zhovadilými, nemravnými a amorálními skutky na současný stav společnosti přivodili. Ne, to nemá s levicí a ani s prvicí nic společného. V článku popsané problémy jsou prostou snahou zakarýt odkazy na levici kriminální a protinárodní činnost a udržet se u koryta. Jde prostě jen o rozeštvávání lidí matoucími pojmy. Já pravičák - to vůbec nezní z jejich úst opravdově. Vážení, na echtovního pravičáka, nebo levičáka moc nenarazíte. Na volební podvodníky, kteří se za těmito pojmy skrývají, naopak za akždým rohem (spíš současným volebním programem). To je právě průser Západu. Samej pojem, samej žvást a nikdo neví, "wo co vlastně, ku*va gou". Nejsou žádné opravdové pravicové nebo levicové projekty, které by mezi sebou v rámci demokratických voleb soutěžily. Jsou jen kriminální projekty, kdy soutěž je jen o to, do čí kapsy potečou nakradené stříbrné, čí prasátka budou víc chrochtat u korýtek a kdo bude třímat výkonou moc, aby zabránil svému postihu. Shodnou se jen na tom, že na chudý musí být přísnost, volební program je jen kus hajzlpapíru, kterým si volič může vytřít po volbách zadek (ale abyto neměl jednoduché, tak jsouzpravidla na lesklém, nesavém papíru - ani tak, abychom si prdel pohodlně vytřeli, na nás hodní nejsou). Takže závěr: Definujte pojmy pravice a levice!!! Alespoň v článcích, které píšete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 18:26

      "Nejsou žádné opravdové pravicové nebo levicové projekty..."

      Projekt pravice: např. Macron ve Francii nebo Rajoy ve Španělsku projekt levice: např. Corbyn v Británii nebo Die Linke v Německu.
      Jsou "opravdové"? Nevím. Podle čeho budeme tu opravdovost poměřovat?

      Co je hlavním znakem pravice - individuální zodpovědnost + posvátnost (ovšemže jen soukromého) majetku?

      Co je hlavním znakem levice:
      odpovědnost za druhé + posvátnost rovnosti lidí navzdory jejich nepopiratelně nestejným vlastnostem a schopnostem?

      Nejde pochopitelně jen a ani na prvním místě o definice levicovosti a pravicovosti, ale o náš pohled na konkrétní lidi a jejich konkrétní skutky.

      Lojza Lapáček

      Vymazat
    2. Ti Němci,
      kteří ještě nejsou zcela indoktrinováni pokryteckou politikou svých státníků,
      mají jiné starosti, než nějaký Brexit apod.

      Především důchodci se snaží přestěhovat na venkov,nebo do východní části Německa, které není tak dramaticky obohacené vetřelci ze všech koutů Afriky.
      Rodiče, jejichž děti jsou školou povinné, mají
      hlavní starost, umístit své dítě do některé soukromé školy,aby nebyly ve státních školách menšinou, šikanovanou dětmi přivandrovalců.
      Obyvatelé měst s největší koncentrací obohacovačů evropské kultury, mají hlavní starost, aby tomu obohacování už byl konec.

      Už teď je dle předvolebních průzkumů jasné,že se do Bundestagu dostane i AfD, potěšující je,že má větší preference,než ta profláknutá zelená verbež,

      je tedy především na voličích z bývalé NDR,
      jak zamíchají s kartami.

      A poznámka k výroku kancléřky . "wir schaffen das "
      NENÍ v překladu My to zařídíme, ALE
      My to zvládneme, což je trošičku rozdíl, že ano...

      Vymazat
    3. Chudinky šikanované německé děti. Dnes musí na soukromé školy, zítra propadnout, půjdou na pracák - a budou volit AfD. Taky kariéra.

      Vymazat
  2. Autor ve svém článku předkládá názory svého berlínského kamaráda. Neuvádí ani svůj názor, co z toho plyne pro nás. Tudíž vypovídací využitelná hodnota pro nás je nulová! Toť vše!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 18:51

      A v čem byste tedy naproti tomu "vypovídací využitelnou" hodnotu viděl? Vypovídací honota Vaší repliky je momentálně pouze tato: článek se mi nelíbí.

      Lojza Lapáček

      Vymazat
    2. 18:55 - Pane Lapáčku, Vy mě nelapíte do těch svých tupožvástů a žbrndkokeců! Nejde o to, zda se mně článek nelíbí nebo líbí! Jde o to, o čem vypovídá, co z toho vyplývá pro ČR, jaké jsou z toho závěry a ponaučení. Např. vystoupit z EU, protože
      - EU je byrokratický a totalitní moloch, který usiluje o ovládnutí Evropy nezákonnými emigranty,
      - Německo je nepoučitelné a opět si vytváří svojí další evropskou říši.

      Vymazat
    3. 19:35

      Dokázal byste vysvětlit proč mně agresivně nadáváte? Napadl jsem Vás snad nějak? Nebo Vás něco polekalo?

      "Německo je nepoučitelné..." - jak jste na tohle přišel? Čtením německé literatury, sledováním televize nebo při pracovním pobytu v Německu? Pochlubte se!

      Lojza Lapáček

      Vymazat
    4. Vážený pozorovateli 18:51, pravděpodobně bude nutné, abyste autorům článků publikovaným na NR rozeslal svoje zadání, možná i nabídnul odměnu, pokud bude dodržovánono.

      Vymazat
    5. Vážený Pozorovateli (18:51),
      Vy jste text kurzívou za článkem nečetl, nebo mu nerozumíte?
      JanDrda

      Vymazat
  3. to 18:26
    Vážený pane, sice trochu drsně , ale pravdivě jste to řekl.Snaha o totální atomizaci společnosti vidíme nepřetržitě od rok 89. Atomizace jako nástroj totálního ovládnutí lidí a rozvrácenívšeho co staletí uznávali naši předkové.osobně neznám žádného opravdového levičáka ani pravičáka, jen se to kolem mně hemží lidmi, kteří hledají snadné živobytí na úkor druhých.Ač se to bude leckomu zdát nepatřičné ale opravdu nastal konec světa podle májského kalendáře, konec světa jak jsme ho znali. Také by se dalo říci svět se zbláznil, ale nezbláznil, zbláznili se lidé, kteří ač na to nemají tváří se jako elity povolané k tomu aby vedly kmány.Přesto všechno si myslím, že úplně všichni lidé nezblbli, používají rozum a žijí tak aby se nemuseli stydět.V podstatě nejsou vidět, protože jsou někde za hradbou elit, které vypouštějí jednu floskuli za druhou aniž by sami věděli, že jsou trapní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu sice Vaše rozezlení, ale mám dvě námitky:

      1) ta atomizace není výsledkem nějaké "snahy" (žvásty Václava Klause, Havla a jim podobných bych nepřeceňoval), ale je vestavěná v dynamice systému; je tudíž mnoho lidí, kteří si myslí, že to je přirozený běh světa.

      2) O konci světa měli větší právo, pokud vůbec, mluvit lidé ve 40. letech, když Hitler poslal svůj "národ" zpustošit Evropu pod záminkou, že buduje Evropu "Novou".

      Ano, úplně všichni lidé nezblbli - dokonce si myslím, že velká většina lidí nezblbla (a když, tak jen v něčem). Není třeba být vidět, je třeba dokázat žít s druhými - to je mnohem víc. A ani k tomu člověk nemusí být "křesťan".

      Vymazat
  4. krize současného společenského řádu je ve fázi počátku chaosu. Svět se nemá na co těšit.

    OdpovědětVymazat
  5. JAsně, že dnes jsou pojmy "levice" a "pravice" zneužívány a to proto, že nikde nejsou tyto pojmy srozumitelně vysvětleny. Svět se posunul, posunul se od egoismu k sociální odpovědnosti. Stačí porovnat anglické džentlmeny, kteří se v éře kapitalismu volné soutěže nestyděli vykořisťovat děti. To už si nedovolí - u nich doma, v Anglii by jim to neprošlo. Nicméně jinde ve světe už tací džentlasové nejsou. Prostě svět svět míří k: "Člověk člověku člověkem" a to ať si myslí kdo chce co chce. Lidská společnost se vyvíjí. Nicméně to není životní styl, který by vymezoval pravici od levice. On se opravdový pravičák s naturálním levičákem na mnoha cílech shodne, jen cesty k těm cílům jsou jiné. Otázkou je, co je důležitější, jestli cestak cíli, nebo cíl. Na to si musí každý odpovědět sám. natur pravičák i natur levičák než jdou pro dávky zvažují. Levičák se zamyslí, jestli nění někdo, kdo je potřebuje víc a nedostal by je, pravičák zas, jestli udělal vše proto, aby si pro dávku nemusel. Gauneři vymysleli různé dotace, podpory a kradou. Dávají je kdekomu, hlavně, když namaže, nebo trochu naserou ostatní lidi, podrazí stát, soudržnost, nebo se snaží zavřít lidem klapačky. V jedné Knize píší, že po světě chodil jeden pán, kterej hladové učil, jak chytit rybu. Byl to levičák, nebo pravičák (odhlédněte od ostatního textu Knihy)? Byl to rozumný člověk a na jeho postupu se bez problémů shodne jak pravičák, tak levičák (oba natur). Zloděj skřípne vlastní daní, udělá projekt, vybere dotace a hladovému dá rybu. Ne tolik, aby se nasytil, ale tolik, aby přežil a chtěl další. Protože jen tak si kretének sáhne na dlaší dotace, skřípne vlastní ještě víc na daních, předvede se, blb, coby lidumil. Do světa pokřikuje, že je pravičák, jeho kumpáni mu nadávaj do levičáků, ale je to jen zloděj a darebák. Existují tedy opravdu pravicové, či opravdu levicové projekty? Možná ano, zdůrazňuje, že pravice není prvotně o vykořisťování a levice o bezbřehém rozdávání. To jsou jen plky různých absolventů různých zbytečných projetků vzdělávání. Místo klasické filosofie hustí do lidí blbosti a nemravnosti. Prosím opravdové pravičáky a opravdové levičáky, aby vystoupili z anonymity a konečně tuhle lumpárnu s prý demovolbama dali do kupy. Ať si lidé vyberou, ať nenalítnou zas a zas na volební kecy darebáků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napsal jste to hezky. Děkuji. Jen bych ještě dodal, je potřeba odlišit levicovost od levičáctví. Zejména neotrockistického (levicoví anarchisté vč. některých Zelených, exhibicionistů z LGBT,....). JanDrda

      Vymazat
  6. Bohužel postmoderna zdaleka nemá jen politický či ekonomický význam. Jejím cílem je relativizace všeho včetně vědeckého poznání. Výsledkem je glachšaltování všeho a zavedení "postpravdivé" doby, kdy nezáleží na realitě ale na tom, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Samozřejmě je matkou politické korektnosti a také matkou všech podvodníků a okecávačů. jogín

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O postmoderně píše brilantně Jan Keller, např. ve své knze "Posvícení bezdomovců". - Tady aspoň ukázka: http://old.itvar.cz/cz/2013/08-2013-keller-606.html

      Vymazat
  7. Pro retardy a reparát:
    19:48 - Pane Lapáčku, znovu se opakuji: Vy mě nelapíte do těch svých tupožvástů a žbrndkokeců! Nejde o to, zda se mně článek nelíbí nebo líbí! Jde o to, o čem vypovídá, co z toho vyplývá pro ČR, jaké jsou z toho závěry a ponaučení. Např. vystoupit z EU, protože
    - EU je byrokratický a totalitní moloch, který usiluje o ovládnutí Evropy nezákonnými emigranty,
    - Německo je nepoučitelné a opět si vytváří svojí další evropskou říši.
    Když nemáte na to, co jsem tím myslel, vraťte se aspoň na tu devítiletku, a už mně, prosím, neobtěžujte těmi svýma tupožvásty a žbrndkokecy. Nemáte na to!

    OdpovědětVymazat
  8. Byl bych rád kdyby makrela nevyhrála ale musíme se zachránit samy máme možnost.

    OdpovědětVymazat
  9. Já jsem narazil na postmodernu už dávno před rozkvětem politické korektnosti. Dělal jsem vědu a nesmysly typu alternativa za každou cenu se mě dotkly už před sametem.

    OdpovědětVymazat
  10. Nám(starším) známý "Svět" se rozkolísal rozpadem SSSR. Do té doby "Východ" zastupoval levici, "Západ" pravici. My, věřím většina(60% OF) jsme levici nesnášeli, pravici neznali. Pravice nadělala spoustu chyb v politice ale ne v upevnění moci(demokracie). Největší chybu ale dělá celý západ v užívání "podpásovek"! Na jedné straně dělí národy proti sobě(SSSR,Jugoslávie), na druhé staví svoji představu Říše(EU,NATO). Výsledkem bude velká válka, v lepším případě velký bordel a spousta destrukcí a obětí. O to asi 1% jde. Poučení? Levici lze formovat v klidné době zdola po "národních bouřích" nebo shora 1%, viz historie. Kterou cestou se dáme?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím. Dám se poddat.

      Vymazat
    2. 0:14-neusňadnujete si to? Zkuste přemýšlet více a déle, nevzdávejte to! Zítra na Vás "kliknu".

      Vymazat
    3. No přece ani jednou, ale tou zlatou střední, postavené na "humanismu" a "humanitě", tak jsk je psáno kurzívou za hlavním textem. A Svět už začíná být někde jinde. Pax Americana končí a to hodně rychle, bráno v historickém horizontu. A čínská i stará ruská filozofie je hodně humanistická. Není třeba panikařit, jak spousta lidí činí. JanDrda

      Vymazat
  11. Podle mého názoru, je dovětek psaný kurzívou cennější, než všechny tři postřehy z Německa. Fuck of Německo, fuck of EU, oni s námi nejednají jinak. Jednejme v zájmu svém a svého nejbližšího okolí, až do rozsahu střední Evropy. Budujme lokální ekonomiky, kupujme místní zboží. Držme spolu, trestejme lotry, co rozkrádají prostředky na rozvoj lokální ekonomiky. Těch 50M nebyl svatební dar, od vděčného národa. P.K.

    OdpovědětVymazat