Reklama

.

.

sobota 23. září 2017

Vzpomínka na pohřeb T. G. Masaryka a dobu, kdy většina států byla vytvořena mečem či vyrostla z kolonizace. Česko-Slovensko je dítětem propagandy. A propaganda se skládá, jak známo, ze zamlčování důležitých skutečností, pomluv a lží…

Břetislav Olšer
23.9. 2017   Rukojmi
Můj táta, venkovský učitel, měl svoji tradici uctívání pohřbu prvního prezidenta samostatného a nezávislého Československa Tomáše Garrigua Masaryka, jenž se narodil se 7. března 1850 v Hodoníně na Moravském Slovácku. Tam o 80 let později začínal můj otec svoji učitelskou kariéru v nedalekých Šardicích a Kyjově.



Poté dostal učitelskou umístěnku jako vesnický učitel na Valašsko, založil tam svoji rodinu a vždycky si 21. září, v den výročí Masarykova pohřbu v roce 1937, sedl v obýváku, vzal si do rukou svoji nejoblíbenější knihu - Karel Čapek: „Hovory s TGM“, jejíž první vydání si koupil už v roce 1937, a začal v ní znovu a znovu číst...

Rok co rok, a s ještě větším a zarputilejším zaujetím od roku 1956, kdy byl vsetínskými mocipány vyhozen ze školství, jelikož odmítl něco podepsat a někam vstoupit. Nemohl zradit svoji víru, proto šel raději k lopatě. V ten dvojnásobně smutný výroční den jsme ho jako děti nesměly vyrušovat; později mi knihu Karla Čapka věnoval. Následně jsem míval v ono výročí 21. září stejně nevšední den i já, kdy jsem si otevřel Hovory s T. G. M. a četl si v nich, byť jsem je znal už skoro pozpátku...

Tomas Garrigue Masaryk (1850 -1937)

Nejvíc mě dojímal fakt, že byly dozajista pořád na té už omšelé knize i po dlouhých letech ještě někde tátovy otisky prstů a pořád měla pro mě jeho stejně dojímavou vůni a k tomu patinu dnes již jejího pokročilého knižního věku…

(Dovolím si na tomto místě jednu osobní reflexi; možná se bude někomu zdát, že to s tou melancholií přeháním, ale dlužím ji svému tátovi; hlavně byl neskutečně zásadový, že nešel z prospěchu někam, kde tomu svým lidským instinktem zkrátka nevěřil. Nikdy jsem se mu nevyrovnal, ale mám po něm alespoň jedinou kladnou vlastnost; nebyl a nejsem prospěchář, což předznamenalo můj doslova fyzický odpor bez výjimky vůči všem politickým stranám a hnutím.

Dnes jsem v tomto ohledu „bez másla na hlavě“ a naopak je z toho pro mě velikánská devíza, jelikož vím, že můj táta byl prostě hrdina. A s patosem marnotratného syna se teď trápím fiktivní ideou, že snad i moji synové budou jednou stejně hodnotit i mě…)

Masaryk zemřel 14. září 1937, dva roky po odchodu z funkce, ve které strávil 17 let. Poslední rozloučení s T.G. Masarykem bylo na Pražském hradě 21. září. Začalo za vyzvánění zvonů katedrály svatého Víta. Projev pronesl Masarykův nástupce ve funkci prezident Edvard Beneš, smuteční průvod se poté vydal do zaplněných ulic Prahy, pak dorazil na Wilsonovo nádraží, dnešní Hlavní, kde stál speciální pohřební vlak.

Rakev byla umístěna na katafalk na prostředním voze soupravy. Na konci vlaku byl salónní vůz prezidenta republiky, kde seděl syn Jan Masaryk s vnuky a prezident Beneš se svým doprovodem. Smuteční vlak se poté vydal do Lán. Tam byl prezident za zpěvu písně Ach synku, synku pochován.

Vždy se vracím k Masarykovu stručnému životopisu od dob jeho studií podle Karla Čapka: Od listopadu 1869 studoval ve Vídni Akademické gymnázium. Veškerý svůj čas věnuje intenzívnímu studiu, především jazyků a filozofie. V roce 1872 skládá maturitu a zapisuje se na filozofickou fakultu ve Vídni na obor filologie.

Získává místo u generálního rady Anglo-rakouské banky R. Schlesingera. Roku 1876 zakončil univerzitní studia. V Německu pak strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. V červnu 1877 zde poprvé spatřil svoji budoucí ženu Charlottu Garrigue, dceru amerického podnikatele z New Yorku.

Dne 15. 3. 1878 uzavírají sňatek a vracejí se do Vídně. V květnu 1879 se narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan. Byla to především otázka finančního zajištění rodiny, jež vedla T. G. Masaryka k přijetí místa na pražské univerzitě.

Do Prahy přišel s rodinou, kdy došlo k jejímu rozdělení na českou a německou část. Před koncem roku 1914 odjel Masaryk do Itálie a po varování přátel se již do vlasti nevrátil. Působil ve Švýcarsku (1915) a později se během roku přesouvá do Francie, kam přijíždí i E. Beneš.

K osobě TGM se vztahují i humorná fakta; rovněž se přičinil o to, aby v češtině vznikl výraz „průšvih“. Pár měsíců před vypuknutím války v roce 1914 se totiž neprozřetelně veřejně zastal policejního konfidenta Karla Švihy, přestože soud následně Švihovi dokázal, že byl policejním placeným informátorem pražského policejního ředitelství.

Karel Šviha, předseda poslaneckého klubu národně sociální strany, učinil tajnou nabídku rakouské vládě, že bude za peníze zajišťovat hlasy své strany pro návrhy zákonů týkajících se obrany státu, což se dostalo na veřejnost. Šviha sice nebyl udavačem, spolupracoval však s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem a to bylo v očích lidí stejně zlé, ne-li ještě horší.

Národní listy 4. března 1914 uveřejnily článek „Národně-sociální vůdce ve službách policie“. Listy uváděly, že JUDr. Karel Šviha má krycí jméno Wiener a že jako konfident pražského policejního ředitelství pobírá měsíční plat 800 korun. Šviha je žaloval – od té doby jsou ve slovní zásobě češtiny výrazy jako „průšvih“, „prošvihnout“…

Masaryk se až v roce 1925 vyjádřil: „Nehájil jsem Švihy, že není vinen. Pokládal jsem jej za velmi vinna, ale tvrdil jsem, že nebyl obyčejným špiclem měsíčně placeným. Viděl jsem v něm více než špicla, totiž budoucí nástroj Františka Ferdinanda, a proti tomu čelila moje kampaň….“

Ale nyní k vážným věcem. Cesta k vytvoření samostatného československého státu byla trnitá a vyžadovala diplomacii i známosti, jak by se dnes řeklo protekcionismus. Masaryk udržoval stále kontakty s důležitými lidmi v Rakousku-Uhersku, které mu zasílaly informace. Týkalo se to i komorníka rakouského ministra vnitra Julia Kovandu, jenž se dostával k přísně tajným dokumentům vrchního velitele rakouských ozbrojených sil arcivévody Fridricha.

Prostředníkem mezi ním Masarykem byl zpočátku básník Josef Svatopluk Machar žijící ve Vídni. Dalším cenným zdrojem byl rytmistr Vilém Hoppe ze sborového velitelství v Praze, který byl důvěrně zasvěcen do rakouských mobilizačních plánů. Nakonec se Masarykovým hlavním stanem se stal Londýn, kam přibyl v září 1915 se srbským cestovním pasem vydaným vyslanectvím Srbského království v Paříži.

Krátce poté byl uveden k dvěma úředníkům britské armádní zpravodajské služby, kde jim Masaryk předal informace o rakousko-uherské armádě. Během 1. světové války bylo důležité odhalovat nezákonnou činnost Centrálních mocností a tím zvyšovat význam Čechů pro boj Spojenců. Masaryk chtěl přesvědčit americké občany o nepřátelských úmyslech Němců a Rakušanů a naopak o nezbytnosti americké pomoci státům Dohody.

Spolehlivou informátorkou se stala i paní Wernerová, Češka, jejíž německý manžel byl operátorem německé rádiové stanice v Sayville na ostrově Long Island. Dvakrát týdně chodila do knihkupectví a veřejné knihovny pana Hlavy. Při půjčování knih prozrazovala Hlavovi samá tajemství: kolik německých ponorek číhá u amerických břehů na spojenecká plavidla, obsah depeší pracovníka úřadu vojenského atašé kapitána Karla Boy-Eda z Washingtonu o odplutí spojeneckých lodí do Evropy…

Důležitá poselství vezla do Evropy též žena chicagského typografa Francis Stanková-Buránková. Další kurýrkou byla Villa Vosková-Bechyňová, jež jako sekretářka Central Purchasing Company zase kopírovala tajné dokumenty. Také česká pěvkyně Ema Destinnová, která vystupovala v newyorské Metropolitní opeře, působila jako kurýrka. Na jaře 1915 se vrátila do svého zámečku ve Stráži nad Nežárkou v jižních Čechách, kde využívala faktu, že ji miloval sám německý císař Vilém…

Znak Rakouska měl svoji černou orlici, co třímala v jednom pařátu kladivo a ve druhém cep, symbol úcty k dělníkům i zemědělcům. Aniž by se bolševici uzarděli, vykašlali se na rakouský copyright a srp s kladivem věnovali svému sovětskému proletariátu.

Pak přišlo na řadu Rusko, kde Masaryk zažil v Petrohradu Velkou říjnovou (socialistickou) revoluci. Pro něj a pro svrženého předsedu ruské vlády Kerenského se nepřítel nacházel na pravici a nikoliv na levici, i když verbálně ještě odsuzoval bolševiky jako německé agenty. Masaryk měl tehdy zájem na slabém Rusku, tj. na stavu, kdy Rakousko-Uhersko jako nárazníková velmoc mezi Německem a Ruskem by kvůli slabému Rusku pozbylo svého oprávnění existence a mohlo být rozkouskováno, aby mohl vzniknout samostatný čs. stát.

Jak uvedl Ladislav Josef Beran ve své Strategii našeho „osvobození“, Masaryk, Beneš a Štefánik odmítali, že se snažili zmařit každý pokus o mír do doby, než bylo jasné, že vznikne Československo, tj. bez čtyř měsíců po celou dobu války. Jejich styky s vlivnými osobami států Dohody jim to umožňovaly a měli úspěch. Jsou tedy snad významnými spoluviníky zbytečného dalšího utrpení způsobeného světovou válkou….? Výčitkami svědomí ale nikdy netrpěli. Beneš to později napsal diplomaticky, ale jasně:

„Věděli jsme, že můžeme dosáhnout našich národních cílů, jen když bude válka trvat tak dlouho, dokud nepřipravíme naše vítězství“. Historik Herbert A. L. Fisher, za první světové války britský ministr, popsal ve svých „Dějinách Evropy“ vznik ČSR takto: „Pravděpodobně nejvýraznějším pomníkem úspěchu válečné propagandy je náhlé vynoření se republiky Česko-Slovenské… Většina států byla vytvořena mečem či vyrostla z kolonizace. Česko-Slovensko je dítětem propagandy” A propaganda se skládá, jak známo, ze zamlčování důležitých skutečností, pomluv a lží.

Masaryk 28. května 1918, když byl dotázán na shromáždění Čechů a Slováků v Chicagu na původ financí, jež byly potřebné k vybudování nového státu: „Revoluce, při níž by se předkládaly účty, byla by pro děti a ne pro rozumné lidi.“

V Americe poté krajané organizovali v jeho prospěch dobročinné bazary – bazar v New Yorku vynesl 22 000 USD, v Clevelandu 30 000 USD, v Chicagu 400 000 USD, v Cedar Rapids 25 000 USD, v Texasu 54 000 USD a v Omaze 70 000 dolarů čistého zisku. České národní sdružení v USA vyhlásilo ve prospěch Masaryka a jeho spolupracovníků tzv. národní daň, která vynesla zisk ve výši statisíců dolarů…

Po válečných létech se 14. října 1918 stal předsedou prozatímní československé vlády, o pár dnů později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa a 14. listopadu téhož roku jej v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromáždění prvním prezidentem Československé republiky. Až 21. prosince 1918 se však Masaryk vrátil triumfálně do Prahy a příští den pronesl na Hradě své první poselství k Národnímu shromáždění. Jeho moudrost by měla být pro dnešní politiky velmi poučná; napsal též velmi důležitou větu, která má trvalou platnost: „Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie…“

Sám se zamýšlel nad tím, zdali byl antisemita či nikoli. Dovolím si citovat T. G. Masaryka, který kdysi na téma Židů řekl Karlu Čapkovi, že srdcem zůstal antisemita, jelikož jeho matka tvrdila, že Židé vraždí malé křesťanské chlapce, aby jejich krev dávali do macesu. Rozumem však si Židů vážil a uznával je, jelikož byl moudrý jako oni a nesnášel tmářství…

Nejlíp na všechna sporná vyjádření odpověděl TGM svému příteli Karlu Čapkovi v jeho „Hovorech s T. G. M.“. Na straně 13, v kapitole „Dítě a jeho svět“, mimo jiné říká:

„Židů, těch jsem se bál; věřil jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si raději zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení. Jejich děti si chtěly se mnou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne. Teprve později jsem se s Židy jak tak smířil. To bylo na reálce v Hustopeči. Jednou jsme měli školní výlet do Pálavských kopců. Když jsme po obědě v hospodě skotačili a dělali hlouposti, ztratil se nám spolužák Žid na dvůr. Já za ním ze zvědavosti, on se postavil za křídlo vrat a tam se tváří ke zdi ukláněl a modlil. Tu jsem se zastyděl, že se Žid modlil, zatímco my si hrajeme…. Kdy že jsem v sobě překonal ten lidový antisemitismus? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem, vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře…“

Skutečnost, že i samotní Židé si vážili a ctili T. G. Masaryka, vedla slovenské židovské přistěhovalce do Palestiny k tomu, že svůj kibuc nazvali právě jménem prvního československého prezidenta Kfar Masaryk, který jsem též v Izraeli cestou do Haify navštívil. Dobrému jménu prvního našeho prezidenta výrazně napomohla nejen mezi židovskými kibucníky i tzv. hilsneriáda, aféra kolem Žida Hilsnera, jenž měl spáchat rituální vraždu křesťanské dívky. Masaryk ještě jako profesor se proti tomuto nařčení tvrdě postavil a málem zplakal nad výdělkem.

Směr kibuc Masaryk...

Opět na to vzpomíná ve svých Hovorech: „Vídeňští antisemité poštvali český nacionální a klerikální tisk, začali tlouci do mne - nu, musel jsem se bránit; když už jsem řekl A, řekl jsem i B a C. Musel jsem k tomu študovat kriminalistiku i fyziologii; o tom všem jsem tenkrát dal veřejnosti podrobnější zprávu. Zajel jsem i do Polné, abych prohlédl místo zločinu a jeho okolí. Pak řekli, že jsem za to placen od Židů.“

Útoky proti Masarykovi v tisku brzy následovaly demonstrace studentů. Rozvášněný dav mladíků se chystal vypískat svého profesora z přednášky. Ten se však kvůli nemoci nemohl dostavit, a tak se studenti vydali až k jeho pražskému bytu v Thunovské ulici.

T. G. Masaryk na to vzpomíná ve svých Hovorech takto: „ Večer přišli demonstranti k mému bytu: já jsem ležel zachlazen, a tu má žena sešla k demonstrantům na ulici a řekla jim, že ležím, ale chtějí-li se mnou mluvit, ať pošlou ke mně deputaci. Nepřišli.“ Studentský dav musela nakonec rozehnat policie a děkanát univerzity raději udělil profesoru Masarykovi čtrnáctidenní dovolenou.

Přesto se profesor Masaryk ještě pokusil se svými studenty vyjednávat a rozhodl se jít přednášet. Na nádvoří univerzity a v posluchárně ho už očekávalo přes tisíc dvě stě studentů, kteří skandovali různá hesla jako „Židovský zaprodanče!“ nebo „Pereant! Hanba! Abzug!“ a další.

Masaryk si proklestil cestu do posluchárny a pokusil se promluvit, ale přes pískot, výsměch a nadávky studentů se mu to nepodařilo. Začal proto své názory psát na tabuli, ale ani tímto způsobem se mu nepodařilo se studenty navázat dialog…

Přestože byla hilsneriáda pro T. G. Masaryka i jeho rodinu velmi těžkou životní zkouškou, přiznával později sám Masaryk, že mu přece jen ohlas aféry velmi pomohl později za války v době budování československého státu. „Za války jsem pochopil, k čemu to také bylo dobré: světový tisk je zčásti řízen nebo financován od Židů; znali mě z Hilsnerovy aféry a teď se odvděčili tím, že psali o naší věci sympaticky nebo alespoň slušně. Politicky nám to hodně pomohlo.“

Pohřeb Tomáše Garrigua Masaryka.

Tak už zase končím držení piety za T. G. M, i za svým tátou. Se smutkem pomýšlím na ty, kteří se dnes bohapustě dovolávají toho jediného spravedlivého prezidenta a jaksi si nechtějí připustit, že také Tomáš Garrique Masaryk rovněž konal pragmaticky, když řekl: „Revoluce, při níž by se předkládaly účty, byla by pro děti a ne pro rozumné lidi.“

Inu, dle jeho životopisce Karla Čapka, měl i Masaryk „tehdy zájem na slabém Rusku, tj. na stavu, kdy Rakousko-Uhersko jako nárazníková velmoc mezi Německem a Ruskem by kvůli slabému Rusku pozbylo svého oprávnění existence a mohlo být rozkouskováno, aby mohl vzniknout samostatný čs. stát…“ Holt, kdo hledá přítele bez chyby, zůstane bez přítele

68 komentářů :

  1. A jak se žilo lidem? Polepšili si proti Rakousko Uhersku a nebo naopak?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pan Olšer, jako správný buržoazní politruk, záměrně zatajil Masarykovo krédo a to : Demokracie znamená nebát se a krást , tak jak se to děje po Listopadovém puči, který autorovi vrátil do žil optimismus a naději, že jen panství buržoazie zajistí jejím lokajům bezpracný život a k tomu jim dopomáhej Bůh co neexistuje !!

      Vymazat
    2. Obycejni a pracoviti lide, si polepsili velmi. Zvlast na venkove, kde se brzy projevila pozemkova reforma. To se pochopitelne odrazilo i ve spolecenskem zivote. Velmi byly podporovany i telovychovne spolky, jako Orel, Sokol, ktere prestaly byt pouze domenou mestske mladeze. Bohuzel se nam na toto obdobi nepodarilo, v roce 89, navazat a vydali jsme se nestastnym smerem. Jura

      Vymazat
    3. Není to pravda-9:33 osobně jsem od pamětníka těch časů často slýchával jaká byla bída a jak těžce se žilo obyčejným lidem- neměli tady pro něj přízvisko tatíček ale kurva- takto bez příkras to slovo znělo- a nemám důvod mu nevěřit

      Vymazat
    4. Je potrebné povedať jednu veľkú historickú pravdu, ktorá sa prekrucuje, zamlčuje a "nehovorí" sa o nej.
      Bol to generál Štefánik, ktorý tak ako Masaryka, tak aj Beneša predstavil a zoznámil s poprednými štátnikmi západných mocností, predovšetkým v Amerike a mal najväčšiu zásluhu a podiel na vzniku Československa. O Masarykovi a Benešovi, títo štátnici v podstate ani nevedeli, že existujú a to nezávisle na nejakých rečiach, že kto sú to Slováci a kto sú Češi (kto je "väčší alebo menší" a pod.), taká bola vtedy realita - Štefánik bol vtedy už dávno známy a mal všade kontakty.

      Vymazat
  2. Tak si autor zaexhiboval. Asi se mu ulevilo. Měl by ovšem opravit značné faktografické chyby ve svém textu, exhibicionista.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavé. Něco podobného jsem už četl a jen mě moje zkušenost utvrzuje ve faktu, že není nic černobílé. Bohužel, lidi chtějí být klamáni a největší podíl na lžích mají novináři.

    OdpovědětVymazat
  4. historici majú väčšiu moc ako bohovia - dokážu meniť dejiny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No - pravdou je, že je potřeba říci všechno a nejen on klady Y"tatíčka Masyryka". Třeba onu střelbu do demonstrantů, a nebo i onu pozemkovou reformu, při které se sbíraly stytky církvi i rakouským kolaborantům, ale jak ony statky přiděloval svým chráněncům jako byli důstojníci legií a t.p. Tedy nikoli sedlákům a bezzemkům. Prostě prototyp tehdy moderního kapitalisty ala Amerika. A od té doby to bylo ono Amerika náš vzor. A o skutečném "blahobytném životě" a hlavně na Slovači a Podkarpadsdké Rusi můžeme vidět nejen z dobových dokumentů, ale nakonec i v oněch Četnických humoreskách (Loupežník). A to dost pravdivě. Jen se nad tím zamyslet a nesledovat jen onen "humor"

      Vymazat
  5. Taky vzpomínám, ale spíše na ty desítky dělníků, kteří byli při stávkách zastřeleni četnictvem a to v době, kdy prezidentem republiky byl Masaryk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Masaryk byl prezident, on nestřílel! Ministr vnitra, který to střílení toleroval, po Masarykovu telefonátu, musel odejít z vlády.

      Vymazat
    2. Stalo se tak vždy a byl někdo za střelbu potrestán?

      Vymazat
    3. Nevím, ale ministr vnitra musel jít. Byl to Slovák. Jestli se to dělo po každé střelbě nevím. By bylo dobré se obrátit na historiky.

      Vymazat
    4. 7:40 Masaryk nestřílel. On takový Stalin taky ne a přesto je zván jako hromadný vrah. A o Adolfovi ani nemluvě.

      Vymazat
  6. 2:09 tajtrlíku, řekl bych. Je Ti článek psaný od srdce exhibicí? Jak si asi představuješ lidský svět? Pokrytecky?

    OdpovědětVymazat
  7. 8:11, 8:16 když už poukazujete na vymazání, uveďte hodinu vložení příspěvku, aby bylo možné skutečnost ověřit, resp. trvat na tom, aby editor vymazání řádně označil hláškou. Jinak vás musím mít za kecálisty.

    OdpovědětVymazat
  8. Jako to, že si ti rakušáci dovolují mít, a to dokonce ve státním znaku, srp a kladivo. Kde je ten úřad, a proč nekoná.

    OdpovědětVymazat
  9. Na článku pana B.Olšera není nic co by nebyla pravda vůbec nechápu ty zuřivé útroky oponentů.
    Václav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi spina clovek a nechapes nic

      Vymazat
  10. Je mi líto těch, kteří k udržení životního názoru musejí číst KČ, Hovory s TGM.
    Pro pragmatika TGM byla pravda a lež pouhými nástroji k prosazení vlastní věci.
    KČ byl jeho věrným a spolehlivým hlasatelem. Podařilo se mu přesvědčit čtenáře, že úmysly TGM byly vždy dobré.

    OdpovědětVymazat
  11. Můj táta, narozen za c.a k. v roce 05, údržbář na koksovně od roku 20, neměl nijak dobré vzpomínky na jistého Masaryka, exponenta a hlídače buržoasie. Jak říkával, žádný rozdíl mezi starým rakouskem a republikou československou. Aparát a četnictvo zůstalo skoro beze změn, jen český nacionalistický buržoust si polepšil.
    Mně, starému člověku připadá ten Masaryk jako Venca pražskej. Hodně řečí, okolo samý spisovatel a hlavně kůň.
    Místo koně měl Venca plastiky.
    Olšere, já to věděl co ty to jsi za ptáčka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 9:38 a podobní - tak se ceníte, že soudíte dobu bezmála před 100 lety a politika, který spolu se svými spolupracovníky vynaložil nedocenitelné a úspěšné úsilí k obnovení českého státu a tím i vymanění Slováků z klinické národní smrti. Ať už to bylo dobře nebo špatně, sluší se vážit si díla předků a když ani to ne, tak toho, že jsme jako Češi nechcípali na frontách 2.WW v uniformách Wehrmachtu. I když dnes by se Vám, vy kverulanti asi líbilo být a cítit se Němci. Co?

      Vymazat
    2. 9:58 Někdo "soudí" dobu před sto léty, jiný zase tu, od r. 1948 do hadráku.
      Je jen otázkou, jak se kdo v té či oné době cítil.
      A s těmi němci jdi do háje, hloupé děcko. Až dnes jsme opravdu, ne němci, ale jejich poskoky.

      Vymazat
    3. Můj děda říkal kdyby nebyl Masaryk tak jsme byli součástí dnešního Rakouska a byli bychom neutrální, bez NaTO, bez komunistů i Havla. A byli bychom za vodou.Tak klesáme dále níž a níž. Takže byl Masaryk přínosem nebo nebyl ? Včil babo raď.

      Vymazat
    4. Tvůj děda byl děda. Kdyby v historii neplatí. Díky Masarykovi nemuseli ani naši kolaboranti sloužit ve wehrmachtu! Vši dědo raď.

      Vymazat
    5. to 10:15
      Naši kolaboranti nejen vítali v roce 39 ty Němce ale hlavně jim udávali naše lidi a nemálo z nich bojovalo podle jejich boku. Jeden takový udal mého tátu, který pak zahynul v koncentráku. Včil babo raď.

      Vymazat
    6. O dějinách našeho státu víš prd! Kolaboranti nacisty nevítali, vítali je Sudeťáci. Z českých lidí se stali kolaboranti až časem. Pouze z některých lidí!!!

      Vymazat
    7. 10:09 tady ono hloupé děcko - v rámci Rakousko Uherska by po dalších několika generacích mnoho česky mluvících nezůstalo, v rámci Německa bychom si užili "Stalingrad", ovšem dnes by jsme ve svém zbytku slouhy nebyli, ale užívali si "Osti" komfortu. Přibližně tak, jak Lužičtí Srbové. Jen nevím, kdo by nám podporoval, i když nevalně, naši zbytkovou kulturu. Jak prosté, že?

      Vymazat
    8. 11:59
      Jestli máš chuť mít na svým území ussacký okupatny a slimáky z Afriky,který ty demokratůry platí.....máš možnost,za hodinu ses u Mer-kheli v zemi zaslíbené!!!!!!!!

      Vymazat
  12. 9:30 Tak to je teda úroveň, vypovídající něco o charakteru pisatele. Doktor Chocholoušek by si pošmáknul. Proč to zrovna nemažete?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 9:46 To je místní fašista podporovatel makrely usa nenávidí Rusko komunisty staré lidi. Každý den leze na stránky co nenávidí aby mohl všem nadávat. Též se divím že ho nezablokují.

      Vymazat
    2. Byl vymazán.

      Vymazat
  13. Pan Olšer, jistě z dobré vůle oslavuje prvorepublikový kapitalismus. O nějaké demokracii nemohla být ani tehdy řeč.
    Závěr: Pane Olšere, doporučuji vám se zamyslet nad demokracií a kapitalismem svou vlastní hlavou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Forgáči 9:50, to není o kapitalismu, to je o historii a prožitku. Jste jaký ranný komunista.

      Vymazat
  14. 10:01 ty lidská nulo, zachtělo se ti mistrovat historii a soudcovat osobnosti, které se zasloužili o stát, jehož jsi občanem a nakonec i o zachování jazyka, kterým mluvíš? Kde se v tobě to arogantní prase vzalo, můžeš to alespoň naznačit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To 10:12
      Milý pane, zdá se podle slova, že patříte mezi psychicky narušené osoby, společnost by se měla mít na pozoru před takovými.Stejně si však myslím, že právě vy nevíte o skutečné úloze Masaryka vůbec nic.A možná i čtení vám dělá problém, historie vám nic neříká, souvislosti také ne.Proto velmi těžko vám někdo může vysvětlit, že jedinec byť sebemasarykovatější stěží mohl mít zásadní vliv na běh dějin.Vzýváte modly a zlatá teleta a mezitím se vám pod rukama stát a státnost drolí mezi rukama na prach.

      Vymazat
    2. 10:24 smím li se zeptat, jste schopen chápat psaný text? Reagujte na to, co je psáno, ne na to co se buď domníváte, nebo jak se vám hodí, jen podsouváte. K vaši úrovni není co slušného dodat.

      Vymazat
  15. A v článku máme i odpověď na to, proč Zeman tak podkuřuje židům. On si prostě vzal mustr od Masaryka.
    Nicméně u Zemana jde v tom případě o úlisnou vypočítavost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 10:39 je to možné jako kde co, zbývá prozradit jak to tak jistě víte. Spíš bych ale hádal, že nerad vidíte Zemana jako prezidenta. Víc by se vám líbil Schwrzemberg?

      Vymazat
    2. Taky bych to tak viděl, vcelku stručně a jasně definováno.

      Vymazat
  16. Jsem starý a zažil jsem 1. republiku. Byl to kapitalistický stát a Masaryk jako prezident neměl žádnou moc. Váha jeho osobnosti pramenila jednak z doby, kdy byl profesorem a přednášel sociologii a filosofii, napsal předlouhou řadu knih (kolik a které z nich, co zde komentovali něco četli?) i dnes velice zajímavých. Byl, na rozdíl od Marxe idealista a proto jeho víra v člověka a možnost jeho výchovy k moudrosti a sociálnímu cítění. On nebyl semita ani antisemita, on byl bojovník za pravdu. Té jediné fandil, to bylo pro něj rozhodující a proto se pak stala i heslem na prezidentské standartě. Heslo to dnes tak nenáviděné pražskou kavárnou - českou retrogardou. Masaryk neřídil ani vládu ani parlament, ten si volili občané a jak zvolili, takové to měli. Kéž by dnes u nás aspoň pár politiků sahalo Masarykovi aspoň po kotníky! On nebyl loutkou oligarchů, tak jako jí je dnes většina politiků.
    Masaryk studoval původně gymnázium v Brně, dnes je v té budově Janáčkova akademie múzických umění, kdo ví, zda je na budově pamětní deska?
    To, že za 1. republiky začali někteří politici pro svůj prospěch pěstovat kult Masaryka, nebylo jeho vinou, on zůstal krajně skromný. To pramenilo z jeho vzdělanosti, kterou tak dnešní politici často postrádají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Promiň dědo, neber to osobně, ale asi umřeš ve
      sladké nevědomosti.
      Masaryk že nebyl loutkou ? Skutečně mocní svobodu nikomu nepovolují. A Masaryk nebyl v jejich pozici.

      Vymazat
  17. Hezkou neděli, pane Dvořáku. Chybí mi tu, například, komenty 8:11, 8:16, 9:38, 10:01, aniž bych nalezl hlášku o jejich vymazání. Možná se pletu a jsem blbec. Stejné si ovšem mohu myslet o někom, kdo možná příspěvky vymazal, ale hlášku nezanechal. To by nebylo ani korektní, ani slušné, ani hodno preambule blogu NR. Sakra, jak jsem to vlastně myslel?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. Vážený pane, omlouvám se za zdržení s odpovědí. Je neděle a mám hosty. Co se týká mizení článků "beze stopy", tak problém je vtom, že systém blogger, ve kterém editujeme Novou republiku, nedovoluje příspěvky zároveň mazat a přitom archivovat jako podklad pro případné trestní oznámení s adresou pachatele. Jestliže vám zmizeli nějaké příspěvky, pak se jednalo o odpovědi na nějakého nácka, rasistu, pošuka, trolla či jinou havěť, která v pravidelných vlnách napadá naše diskuze. Moc se omlouvám, ale nemohu postupovat jinak.

      Vymazat
  18. Článek je o ničem, nicméně mne by opravdu zajímalo pár věcí, např.:

    1/ Kdo byl skutečným otcem Masaryka ?
    2/ Když se střílelo do stávkujících dělníků, věděl o tom Masaryk, měl o tom vědět a mohl o tom vědět ?
    3/ Co přesně slíbil Masaryk Wilsonovi ? Nesplácíme dodnes ještě něco z toho ?

    Břeťo, my víme, kdo jsi, ale proč to tady furt zdůrazňuješ ?

    "...jeho matka tvrdila, že Židé vraždí malé křesťanské chlapce, aby jejich krev dávali do macesu."

    Že by Masarykova matka byla sprostá lhářka nebo mentálně nesvéprávná ?


    "... Rozumem však si Židů vážil a uznával je, jelikož byl moudrý jako oni a nesnášel tmářství… "


    Podepsán "moudrý Břeťa"

    OdpovědětVymazat
  19. 12:19
    O velikosti člověka(ne výškou jak si praděpodobně myslíš ty) nerozhoduje matka, či otec ale jeho skutky. A ty mně připomínáš hnidopicha.
    Václav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 12:32 kdyby jen hnidopicha, oddaného čtenáře Blesku, diváka Novy. Jen se divím, jak se 12:42 mohl od svých zdrojů natolik odtrhnout, že ukojení hledá na Nové republice.

      Vymazat
  20. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  21. masaryk - prezident sukničkář a podvodník
    http://www.protiproud.cz/politika/3351-t-g-masaryk-mytus-o-slusnosti-a-dobrych-mravech-prezident-suknickar-a-podvodnik-zit-v-iluzich-o-narodnich-velikanech-nam-nepomaha-slovaci-o-tom-vedi-sve-nepratele-cirkve-obvykle-nikdy-nebyli-slusnymi-lidmi.htm

    OdpovědětVymazat
  22. Lži havloblbů podporovaných z USSA tady nikoho nezajímají!!!!!!
    Jenže to kastrati a stoletý hulibrci z JANDOCLINTONOVO eurohovnot nikdy nepochopí.....INU BLAHOSLAVENÍ CHUDÍ DUCHEM....PRO PŘEMLELY PO LOBOTOMII TO PLATÍ DVOJNÁSOB!!!!!!!!!:-))))

    OdpovědětVymazat
  23. Aaaa, 15:22 ! T.j. ten povestny PICUS, co nadava starym lidem do -PREMRELU- a mel neprirozeny styk s Havlem a ted se za to stydi.

    OdpovědětVymazat
  24. Povestna , zariva informacni hvezda honolulu UTEKL v panice.
    Vysvetlil to zdelenim, ze se umi postavit jak opicim, tak prasatum, ale ne jejich krizencum na NR.
    Ted asi statecne bojuje ve Washingtone.

    OdpovědětVymazat
  25. Kdo je to Olšer není těžké odhadnout? Pokusím se porovnat jeho rodinu s tou moji. Olšerův otec začal učit v roce 1930. Můj otec byl ve 30. létech nezaměstnaný a jednou mi moje maminka řekla, že si nedovedu představit, jak se jim tehdy žilo. Mým rodičům tehdy zemřel prvorozený syn na záškrt. Olšerův otec učiteloval do roku 1956, kdy skončil. Zřejmě jsou podle Olšera vinni soudruzi ze Vsetína. Nezaměstnanost za první republiky Olšerovi nepoznali a zřejmě plnou zaměstnanost nedokázali ocenit. Měl jsem souseda učitele legionáře, který v 50. létech učil až do penze. Spolužáci ministranti byli pravidelně v sobotu uvolňováni do kostela na svatby. Kdo ví za co Olšerův otec ve škole skončil. Ani nyní se nemůže říci otevřeně pravda bez postihu. Zřejmě mu chyběla inteligence rozeznat, co si může dovolit říci a kdy má mlčet. Jen zcela výjimečně si komunisté na někoho zasedli. Nyní je závist už běžná a lidé zmlkli.

    Můj otec pracoval v dělnickém povolání až do roku 1962 (matka byla doma). Komunisté dávali rodičům dost peněz, aby dostudoval na sociální a prospěchové stipendium střední a vysokou školu. Za komunistů bych protestoval, že Olšerův otec nemohl učit. Po plyšáku už se ničemu nedivím. Ze dne na den jsem přišel o funkci vedoucího oddělení a do očí mi řekli, že už do konce života nemohu v tom podniku se žádným postupem počítat. Politickou práci jsem se nezabýval, jen jsem měl být jako komunista vzorem v pracovitosti a strhávat jiné.

    Díky Masarykovi mluvíme česky. Já už 20 let píši anglicky. Díky Gottwaldovi jsem měl příležitost si sociálně polepšit. Nestojí to za vděčnost?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 17:04... Ty jsi byl clenem zlocinecke organizace ?
      T.j. hanba.

      Vymazat
    2. 17:04, že ty patříš mezi kur.y, které tady po převratu kradly.

      Vymazat
    3. 17:04 Házíš tu perly pravičáckofašounským sviním. Přátelé Adolfa se po hadře silně rozmnožili. Fašistický mor zdejších prasat je důsledek dlouhé absence války. Odstřel bude nutný.

      Vymazat
  26. Každý život má svůj specifický příběh a definován vírou člověka svému chápání. Každý to chápe poněkud jinak. Komentář 14:04 " Politickou práci jsem se nezabýval, jen jsem měl být jako komunista vzorem v pracovitosti a strhávat jiné." , vypovídá určitě, že o určitou politickou činnost muselo jít!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hňupe 19:00, dej si studenou sprchu a zalez.

      Vymazat
    2. 19:00, jestli jste se neposmíval, tak se omlouvám.

      Vymazat
    3. vvenci 19:00 zas jednou čtenáře přesvědčujete, že jste poněkud těžké mysli.

      Vymazat
  27. Masarik je cernoprdelnik cernoprdelnik a muzete si gumovat jak chcete ja ho nikdy rad mit nebudu

    OdpovědětVymazat
  28. Cenzor vymazal kdyz jsem napsal ze Masaryk strilel do delniku
    I tohle mu vadi?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 0:07
      Masaryk nikdy na nikoho nestřílel a jeho jediná chyba byla, že nestřílel na takové idioty jako jsi ty. Jinak nejvíce krve a životů z našich presidentů (myslím tím životů normálních lidí)
      nemají na svědomí ani komuunisté a Gotwald ale posametoví kréténi, Jde o počet sebevražd a jinak zmařených životů samozřejmě statistika pro to není.

      Vymazat
    2. jasne ze Masarik na lidi nestrilel osobne on to jenom naridil

      Vymazat
    3. Masaryk nic takového nenařizoval. Vaše neznalost dějin vlastní země vás neopravňuje k útokům na nevinné osobnosti!!!

      Vymazat
    4. Jak vidět, cenzor smazal zjevnou volovinu, která urážela Masaryka. Dobře udělal!

      Vymazat