Reklama

.

.

neděle 10. září 2017

Demokracie, která není



Marie L. Neudorflová
10. 9. 2017     Veřejný projev, Praha, 9. září 2017
Milí přátelé,
Myslím, že všichni cítíme, že se lidé stávají alergičtí na slovo demokracie. Zdravý instinkt jim napovídá, že politika, kterou máme není demokratická, že se nezajímá o důležité potřeby nás všech, o kulturní, sociální a mravní úroveň národa, o jeho bezpečnost a budoucnost. Stali jsme se druhořadým státem politickou i sociální pozicí v Evropské unii, kolonií ve vtahu k Německu, terčem mocenských hrátek a tlaků, abychom nesli hrozivé důsledky jejich problémů, na nichž nemáme nejmenší podíl. 



Tato situace je důsledkem jejich nedemokratismu, nezodpovědnosti, ba i dědictvím kolonialismu v mezinárodních vztazích, kde silnější státy vnímají slabší národy jako snadný terč svých expansivních a zištných zájmů.

Když naši velikáni zakládali demokratické Československo, T. G. Masaryk měl nejvíce ujasněné ideály a principy pro jeho stabilitu a demokracii, z nichž v mezinárodní oblasti byl nejdůležitější požadavek respektu velkých národů a státu k malým, k jejich historii, kultuře, k jejich pozitivnímu potenciálu, neboť jiné přístupy přinášely destrukci a utrpení. Bylo důležité, že se Masarykovi v tomto smyslu podařilo přesvědčit amerického presidenta a řadu dalších politiků. Nebylo jejich vinou, že vývoj šel brzy jinudy v důsledku nedostatečného úsilí o rozvoj podmínek k demokracii uvnitř řady států, zvláště Německa, které bylo svou historií a politickou ideologií orientováno hlavně na expanzi. Po desetiletí se netajilo svým pohrdáním menšími, zvláště slovanskými národy.

Po pádu komunismu se nedemokratická, expansivní a asociální podstata západního neoliberalismu a nadnárodních korporací začala znovu rychle prosazovat a postupně ovlivňovala jak EU tak poměry v jednotlivých zemích, včetně naší. Podle nich demokratické instituce mají sloužit především k ochraně soukromých podnikatelských zájmů, zájmům nadnárodních korporací, bez zřetele na sociální, kulturní a mravní úroveň občanů a národů. Ty jim jsou naopak na obtíž. Politickou úroveň veřejnosti a její angažovanost vnímají jako nebezpečnou pro svou moc. Proto jejich stálé úsilí držet společnost atomizovanou, veřejnost politicky nevzdělanou, desinformovanou a desorientovanou, soustředěnou hlavně na své soukromí. Proto tlaky na přepisování historie, zdůrazňování nedůležitého, soukromého, nerozlišování důležitého od nedůležitého, aby se možnost poučení z dějin zcela vytratila.

Chápání demokracie jen ve prospěch podnikatelských zájmů, ignoruje historické, duchovní a mravní dimenze lidí, neumožňuje veřejnosti efektivně kontrolovat politicky mocenskou vrstvu, která má vždy inklinaci svou moc zneužívat. Nedemokratické neoliberalistické pojetí demokracie nám je vnucováno jako jediná možná forma demokracie. I politickým stranám chybí společný základ obhajoby potřeb, úrovně a zájmů veřejnosti, národa, státu. Bez takového společného nejsou politické strany ve skutečnosti demokratické. Takto chápanou demokracii, která demokracií není, nesmíme přijímat. Musíme usilovat o skutečnou demokracii, v níž jsou občané respektovanou součástí politického systému a mají podstatný vliv na politiku.

Když se podíváme do moderní historie, úroveň evropských národů se vyvinula z tlaků zdola, z ponižované a utlačované většiny, z konfliktů mezi mocnými a většinou lidí, z ideálů a odvahy osvícenců, humanistů a demokratů, kteří chápali pokrok ve velmi širokém, nejen materialistickém a technologickém smyslu. Osvícenci věřili, že každý člověk má právo vzděláním rozvíjet svůj pozitivní potenciál kulturní, odborný a mravní, že lidé musí rozumět světu, ve kterém žijí, a musí mít možnost efektivně ovlivňovat politiku ke svému prospěchu. Součástí byla také idea, že lidé, kromě vzdělání, musí sdílet určité humanitní ideály a principy, zodpovědnost za sebe, za druhé i za celek, že ne expanze silnějších národů na úkor slabších, ale smysluplná práce a spolupráce jsou cestou ke slušné úrovni lidí, ke spravedlnosti a ke stabilitě.

Existence hluboce integrované komunity, národa, státu, byla nezbytnou podmínkou pro komunikaci o společných problémech a jejich řešení ve prospěch většiny, obecného dobra. Národ, byl cenným výdobytkem historického demokratizačního vývoje, podmínkou pro demokracii. V současnosti neoliberálové, globalisté a nedemokraté všeho druhu, záměrně integritu národů nejrůznějším způsobem narušují. Zvykly si používat pojem nacionalismus jen v negativním smyslu a ignorovat jeho pozitivní stránky.

Když naši velikáni jako Palacký, Havlíček, Masaryk, Beneš, Štefánik vědomě rozvíjeli kulturní, vzdělaneckou a politickou úroveň českého a slovenského národa, probouzeli v lidech sebeúctu, sebedůvěru ve své pozitivní schopnosti, ve svou cenu. Rozvíjení úrovně obou národů od 19. století je historický unikát, plný inspirace a poučení, k jehož humanitním a mravním hodnotám a ověřeným metodám, dnes ponižovaným, bychom se měli vědomě vracet. Centrem byly nejen humanitní a demokratické ideály, důraz na znalosti a poučení z historie, ale i silná víra v rovnocennost malých národů s velkými, v jejich schopnosti přispívat vlastní prací ke své úrovni a tím i k úrovni civilizace a právu na respekt. Celý proces probíhal navzdory podmínkám a mocenským vrstvám s jejich scestným pocitem superiority a sobeckými zájmy. Vlastenecky orientovaná inteligence se svým tvořivým a pozitivním vztahem k vlastnímu národu a její obětavá účast v demokratizačním procesu, byla rozhodující pro úroveň českého národa, který svou iniciativou nadšeně přijímal ideály mající úctu k jeho schopnostem, pozitivnímu potenciálu a důstojnosti.

Humanitní a demokratické ideály, jako součást rozvoje jednotlivců a národa, jsou stále aktuální. Obsahují hluboký respekt pro jednotlivce a národy jako duchovní, kulturní, mravní, historické a sociální entity. Věrnost humanitním ideálům, realistický idealismus podložený znalostmi, přinášely postupně téměř zázračné výsledky včetně demokratického Československa s vysokou kulturou a sociálním cítěním. Nebylo jeho vinou, že Evropa nečelila v počátcích německé brutální expanzi. Dědictví humanitních a demokratických ideálů, které nás úspěšně pozvedaly v minulosti, je pro nás závazné, pro přítomnost i budoucnost. Spolehlivější pouta a oporu pro důstojnou existenci, současnou i budoucí, nemáme. Toto dědictví je třeba trvale bránit slovem, skutky i železem.

25 komentářů :

  1. Inu, podle mě platí o volbách a demokracii u jednotlivých stran (ne jejich slibotechny, ale jejich praxe v Parlamentu a u koryt obecně) základní kritérium dědečkova pana řídícího učitele, který za "Císařpána" DOPORUČOVAL: vyskloňujte si, milí žáci - spoluobčané, současně VLÁDA LIDU a TEN DOBYTEK. pokud vám U KANDIDÁTA VYCHÁZÍ VÍCE DRUHÝ PÁD, NEŽ TŘETÍ, může být možná i přijatelný. ALE POKUD VÁM VYCHÁZÍ PÁD TŘETÍ, TAK VOLTE PROTI TOMU (to by mohli smazat, ale je to ve skloňování...;<)

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký projev, ze kterého je cítit, že paní je jasný "Masarykovec" chápající, co to demokracie v širším slova smyslu je.
    Bohužel mám pocit, že pojmy jako demokracie a lidská práva nám byla ukradena, zprofanována a zneužita tak, že z nich v reálném životě zůstala jen vnější skořápka bez vazby k morálce. V současné době se nám politici a byrokraté snaží ukrást i hodnoty státu a co víc ...hodnoty rodiny.... a tedy domova a kořenů. Pořád se mluví o právech a jen okrajově se mluví o povinnostech a odpovědnosti. Například práva některých menšin jsou řešeny už tak absurdním způsobem, že to jako celek narušuje normální fungování většinové společnosti, jejíž pravidla vznikala po staletí a vycházela z přirozenosti člověka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pěkně řečeno. Formálně máme demokratické instituce, procesy, deklarace. Ale obsah je shnilý a to unikání odpovědnosti je příznačné. Politické strany slouží spíše jako převodní páky individuálních nebo úzce skupinových zištných zájmů než jako platformy ideí a programy stran jsou popírány hned při povolebním "porcování medvěda". Bohužel ta zásadní forma účasti občana, tj volby, jsou občanovi znechucovány idiotskými kampaněmi, kýblema špíny uchazečů o moc, planými sliby, aby po volbách opět fungovala znovu zištná bratrstva přisátá na státní zdroje, resp. privatizující cokoliv, co se vyplatí státu vyrvat a privátně vytěžit. Jsme snadno ovladatelní cizáckými či nadnárodními silami, protože je zde příliš mnoho zcela prodejných zmetků, pro které stát, národ, a nakonec i ta rodina nejsou ničím, co by mělo větší hodnotu než prachy, příp. moc nad lidmi. Zkusme ještě volby, získejme co nejvíce lidí pro zvolení těch, kdo by mohli změnit to zhoubné směřování. Snad ještě lze zabránit rozsáhlému násilí a chaosu.

      Vymazat
    2. Ta pani by nemela prilis mluvit ani o prvni republice a velikanech...Vi o tom az prilis malo a to co pise svedci o nedostatku premysleni a schopnosti se prodrat skrze falesny ideologicky a pedagogicky Historiky ....Je tam hodne veci POD POVRCHEM , o kterych nema ani zdani. PROTOZE SE TO VE SKOLACH NEUCI !!!
      Kazda zenska se ukaji poucovanim druhych a mysli si ,ze jsou jako deti intelektualne na nizsi Urovni. /Ucitelskej Komplex/.
      .Prils mnoho slov a zadny schopnosti myslet do hloubky a davat zdanlive nesouvisici situace DOHROMADY !!!

      Vymazat
    3. Tak to naprav, ty přemoudřelý a nesmírně inteligentní nadsamče. Dokaž svým mocným intelektem, že jsi i nejbystejšími ženami nedostižný myslitel. Dělej, do toho, hej rup...!

      Vymazat
  3. oho volit, toť otázka. Každý slibuje všechno možné, je aby ve volbách urval co nejvíce hlasů. Je velice težké si ale vybrat komu ten hlas dát. Tradiční strany intrikují až hrůza a některé nové jsou v trestním řízení a další mají velmi malou podporu. A teď "babo raď". Lidé v Čechách na Moravě i ve Slezsku jsou již tak otupělí, že kašlou na volby, kašlou na politiky a uzavírají se sami do sebe a to je velmi špatně. Jenže jak z toho ven??? Poraďte někdo moudřejší a znalý problému.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu volit stranu, která bude mít v programu co nejvíce z tohoto: 
      - odpovědně řešit imigrační proces
      - zrušení koncesionářských poplatků pro ČT a ČR
      - řešení otázku romů hlavně ohledně sociálních dávek
      - sloučení Zdravotních pojišťoven v jednu 
      - referendum k vystoupení z EU
      - zrušení Senátu
      - zavedení progresivní daně z příjmu fyz. osob
      - zákaz lichvy
      - zákon o prokazování majetku od r. 1989
      - hmotnou a trestní odpovědnost všech politiků 
      - odvolatelnost politiků pomocí referenda
      - snížení počtu poslanců na 73 
      - zákon o pracovní povinnosti vězňů 
      - zákaz práce důchodců ve státní správě 
      - zákaz hazardních her, automatů apod.
      - snížení státních dotací do politiky
      - snížení výsluh policistům a vojákům
      - volby provádět pouze jeden den
      - ukončení měnové intervence ČNB

      Vymazat
    2. A já budu volit stranu s tímto programem:
      http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/3403-kdo-si-troufne

      Vymazat
    3. A já budu volit ČSN / ANS. Tady jsou kandidáti a program www.csns.cz

      Vymazat
    4. A já budu volit KSČM. Asi mě nepřekvapí příjemně, ale určitě mě nepřekvapí nepříjemně.

      Vymazat
  4. Už to na NR bylo dříve řečeno.Jsme v zajetí nikoliv demokracie, ale demokratury!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to cely ROZPLIZLY a nekonkretni, moc se tam rozviji, demokratizuje a probouzi jako bychom my sami nebo nasi rodice nemeli zadne schopnosti k vyvoji A MUSELI CEKAT TEPRVE NA MASARYKA SPOL..!!! Az nas k tomu nakopnou !!! Na takovy uz dnes nejsem zvedavej , svet se posunul a my s nim...

      Vymazat
    2. Mařenka to napsala dobře,to jen ty jsi zřejmě nějaký dislektik a nechápeš psaný text...

      No,a teď jsem zvědav,na jaký to impulz čekáš konkrétně ty a kam se posuneš dál,když před národem a státem dnes stojí možná ještě naléhavější výzva,než při vzniku republiky...Jaký konkrétní návrh máš a jak se na něm budeš podílet??

      Vymazat
  5. Paní Marie L. Neudorflová je jednou z mála autentických demokratek, které lze u nás potkat. Její článek je výborný, a díky za něj.
    Jen v jednom si naši historii poněkud idealizuje. A to v momentu, kdy o ústředním zakladateli ČSR, T.G.M., říká, že se mu podařilo přesvědčit US prezidenta W. Wilsona, aby se zastal myšlenky vzniku samostatné ČSR.
    Autorka jistě ví, s jakým programem Dohodových mocností vystoupil Wilson ještě v dubnu 1918 (je to onen "legendární" program se 14 body. Jímž Wilson usiloval o zachování R-U monarchie jako hráze proti sovětské moci v Rusku). To až po indiskreci R-U ministra zahr. věcí Czernina (duben-květen 1918), kterou náležitě využil francouzský polit Clemenceau, se "ledy" hnuly, a myšlenka rozbití R-U monarchie se stala aktuální.
    A ten Wilson? Jak uvádí historička Věra Olivová, toho zajímaly jen zájmy USA, a neúnavná činnost T.G.M. byla mimo okruh hlavních zájmů a snah dobové US politiky.
    A tak, až když se na trans-sibiřské magistrále osvědčily čs. legie a v souvislostí s připravovanou intervencí zahraničních armád se stupňoval i zájem US vládních kruhů na využití polit.-ekonom. příležitostí v sibiřské části Ruska, tak "právě v této souvislosti - můžeme říci, že jedině v této souvislosti - došlo ke zvýšení US zájmu o čs. záležitosti. Prostředníkem zde byly čs. legie, které se v druhé polovině května a počátkem června 1918 začaly stávat rozhodující politickou a vojenskou mocí na Sibiři" (V. Olivová, Dějiny 1. republiky, s. 51).
    Tož tak to bylo s tím "přesvědčeným" W. Wilsonem ...

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to jsem já to slovo nesnáším jen se za něj maskuje prašivý kapitalismus.

    OdpovědětVymazat
  7. Několik kritických slov ...
    Autorka píše "Po pádu komunismu ...". Mnohokrát se zdůrazňovalo, že jsme měli socialismus a ne komunismus. Také je třeba připomenout, že na konci roku 89 naše hospodářství prosperovalo. Až to vzali do rukou samozvaní demokrati, nastaly hospodářské potíže.

    Nevím jak kdo, ale Masarykova republika nebyla zrovna ideální. Některé rodiny se měly dobře, to připouštím. Moc se u nás v rodině o 1. republice nemluvilo, jen jednou si maminka povzdechla, že si nedovedu představit, jak žili, když otec byl za krize ve 30. létech bez práce. Rodiče byli bezpartijní, vlažně věřící. Dnes už si to mnozí obdivovatelé Masaryka představit dokáží na základě vlastní zkušenosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě bych uvedl, že za první republiky bylo zabito četníky 29 občanů. Žádný soud se nekonal před povelem pal. Kdosi kdesi uváděl větší počty, ale těch 29 je přece dost. Za komunistů byli zabiti 4 lidé při demonstracích v roce 1969 v Brně, a to Lidovými milicemi, přičemž kdosi spadl ze střechy.

      Vymazat
    2. I ten socialismus nebyl zadnej socialismus ale totalita zdeformovana , neco jako kdyz stene mnoho tatinku a jednu fenu...Tedy zdeformovany dokola a co chytraku do toho zvanilo a zvanilo , az nikdo nevedel o co poradne bezi.. a az se to samo rozsypalo..Pod tihou tech nesmyslu...a neschopnych senilu..Jenze nekteri jsou uceny ve skole davit na vse nalepky aby , kdyz je neco slozity se nepletli a nezmatkovali kdyz je to nad jejich intelektualni a jine schopnosti !!!

      Vymazat
  8. Všechno z projevu je pravda, ale co z toho. Jsme kolonie západních států a vše co vyrobíme si prodají západní firmy za velké ceny a my z toho nic nemáme. I když pracujeme stejně jako ti na západě máme třetinové platy a ceny zboží vyšší než na západě. Během 27 let nás západ zadlužil 5 biliony korun a vlády nechaly rozkrást státní majetek za dalších 5 bilionů korun. V současné době západ připravuje válku proti Rusku a počítá s tím, že půjdeme za jeho zájmy umírat na východní frontu.

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem prvorepublikový, byť narozen před válkou a měl jsem ovšem rodiče a příbuzenstvo, které patřilo k těm dole.
    Ano, obecně lidé viděli v Masarykovi něco nadpřirozeného ale také se potýkali s praxi jeho první "demokratické" republiky. Bída většiny, dělnické kolonie i chatrče, žebráci, nezaměstnaní a hlavně lichváři.
    Dnes bych to přirovnal k Havlovi a jeho suitě, podobné těm "velikánům" co kdysi tak velebili svého "tatíčka".
    Paní je typická buržujka zřejmě od národních socialistů. Zřejmě dobrého bydla a jídla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marie Neudorflová rozhodně NENÍ národní socialistka. A navíc žila v emigraci - tím je dáno její smýšlení.

      Vymazat
  10. Autorka dobře burcuje, abychom si uvědomili, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Masaryk udělal hodně pro upevnění našeho národa, když přesvědčil Američany, že vznik našeho státu, je také v jejich zájmu. Není to samozřejmost, ne každá národnost má vlastní stát. Namátkou Kurdové, Baskové. Ale podobně jako u nich, je i naše existence stále ohrožována, jak fyzicky, tak duchovně. Např. násilná katolizace po prohrané Bílé Hoře, snaha o naši germanizaci za R-U, nebo za protektorátu.
    Také v současnosti probíhá útok na (přinejmenším) naši národní identitu. Je to snaha, učinit nás cizinci ve vlastní zemi, kterou bude obývat nám cizí kultura a která se bude řídit nám cizími pravidly. Ten „nepochopitelný“ vývoj, o kterém si mnozí stále ještě myslí, že je omylem, který se vysvětlí, je praktická realizace Kalergiho plánu, na rozvrácení evropských národů, a jejich islamizaci. Je to opět akce nadnárodních sil, pro upevnění jejich mocenských pozic (už tak nezdravě pevných).
    Je potřebné na to poukazovat, neboť je asi stále dost lidí, kteří si říkají, že o nic nejde, nač ta zbytečná panika. Přičemž přehlížejí postupné snižování naší bezpečnosti, potravinové soběstačnosti a finanční nezávislosti. To je zapříčiněno předáváním kompetencí národních států, nadnárodním a na demokratických procesech nezávislých spolků (EU, neziskovky, centrální banky) a odtržením politiků od národních zájmů a jejich spoluprací při realizaci toho rozvratného plánu.
    Ale to poukazování nestačí. Zaměřit se na stálé odhalování a zpožděné reagování na nové a nové kličky, při provádění jejich plánu, je jasná prohra, ke které dochází salámovou metodou.
    Je třeba nabídnout jinou alternativu a tou cestou jít. Neboli dostat se do pozice, kdy bude protistrana nucena opožděně reagovat. Pro ty, kdo věří na demokracii, je takovouto cestou, odklon od politiků, kteří hrají jejich hru a volba takových, kteří budou prosazovat při řízení státu demokracii. Konečně zavedou referendum a dostanou politiky pod kontrolu občanů. Otevřeně se postaví proti přívalu migrantů, přestanou platit neziskovky, které se na plánu podílejí a odmítnou EU direktivy, které poškozují náš stát.
    Je toho hodně, co je špatně, ale je nutno konečně změnit kurs. Tuto šanci nám dává SPD – Tomio Okamura a je na nás, ji využít. P.K.

    OdpovědětVymazat
  11. Změnit kurs dokáže jen jedna strana! ČSNS / ANS! Okamura je systémový! Oni ne ! Oni jsou OPRAVDOVÁ alternativa! Když bude zvolena SPD, je to úplně stejné jako třeba ODS nebo ANO. Ke změně systému prostě nedojde. A to se týká i KSČM!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní11. září 2017 20:12
      Můžete prosím popsat, čemu říkáte „systém“? Pokud tvrdíte, že SPD je totéž co ODS, tak myslím, že trochu šlapete vodu. P.K.

      Vymazat
  12. Anonymní11. září 2017 20:12
    Můžete prosím vysvětlit, čemu říkáte „systém“? Pokud tvrdíte, že SPD je totéž co ODS, tak myslím, že trochu šlapete vodu. P.K.

    OdpovědětVymazat

Reklama