Reklama

.

.

pondělí 18. září 2017

K Otázkám Vymývače mozků (OVM, ČT 24) ze 17.9.2017


Zdeněk Jemelík
18. 9.2017     ZdenekJemelik
Plnou hodinu z Otázek Vymývače mozků (pardon, z Otázek Václava Moravce) ze dne 17. září 2017 se moderátor a jeho hosté věnovali vybraným událostem z poslední doby, týkajících se resortů spravedlnosti a vnitra. V pořadu vystoupily vlivné osobnosti: předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a policejní prezident Tomáš Tuhý. Chyběli nepozvaní: ministr spravedlnosti Robert Pelikán a prezident republiky Miloš Zeman, kteří pak byli v pořadu častým terčem kritiky, proti které se nemohli bránit. I tak díky složení účastníků debaty byl pořad myšlenkově mimořádně hutný.


Václav Moravec pojal obsah debaty velmi široce, ale nakonec se na některá vyhlášená témata téměř nedostalo. Například o vyhodnocení následků reorganizace republikových útvarů kriminální policie se sice moderátor pokusil otázkou policejnímu prezidentovi, ale ten jej odbyl vyjádřením, že její zpochybňování „je jedním z politických ataků“ a dále se již o věci nehovořilo.

Veledůležitě a pohoršeně se tvářící moderátor otevřel debatu prudkým útokem na prezidenta republiky Miloše Zemana, který měl tu drzost, že si na Hrad pozval ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a Andreje Babiše, a po nich ještě přijme Milana Chovance, aby si na základě jejich informací mohl vytvořit ucelený obraz o kauze „Čapí hnízdo“. Zkritizoval hlavu státu za to, že se neřídí vlastním výrokem, že politici by neměli být soudci. Doslova ho nařkl, že „se pasuje do role soudce“. Hodnotím to jako drobný příspěvek ČT k tažení proti znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem ČR, tedy svým způsobem pozoruhodný úkaz.

Václav Moravec si neuvědomil nebo nechce vědět, že trestní stíhání Andreje Babiše není jen tak obyčejná trestní kauza, ale politická událost prvořadého významu, která může ovlivnit volební výsledky, ať tak či onak. Prezident republiky by nedostál svému poslání, kdyby se o ni nezajímal a kdyby případně nevyužil neformálního vlivu, aby oslabil ničivost jejího účinku. Přehlédnutí této významné okolnosti usvědčuje moderátora z diletantství nebo z podjatosti, což u něj není nic nového.

Naproti tomu je oprávněná jeho kritika Miloše Zemana za prohlášení kauzy Čapí hnízdo za policejní provokaci i za vyjádření naděje, že za akcí není ministr vnitra Milan Chovanec. Lze se ztotožnit s mírným hodnocením Pavla Zemana, že prezidentův výrok byl nešťastný a dodám, že se to vztahuje i na obdobné tvrzení ministra Roberta Pelikána. Na druhé straně dojmům oběma hříšníků se nedivím, protože kauza Čapí hnízdo je další zastávka na křížové cestě zneužití orgánů vynucování práva k politickým účelům, které se v polistopadovém vývoji státu čas od času opakuje a snižuje naši politickou kulturu na „jihoamerickou“úroveň.

V daném případě ale s prezidentem a ministrem spravedlnosti nesouhlasím. Uhranula je blízkost voleb, ale neuvědomili si, že pro policii je právě proto dané načasování vystoupení nevýhodné: v krátkém čase do voleb s vyšetřováním nijak podstatně nepokročí, pouze odhalí před obhajobou karty a kvůli obnovení poslanecké imunity Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka bude muset aktivity vůči nim (nikoli vůči spoluobviněným) aspoň dočasně zastavit. Co bude po volbách, neví v této chvíli nikdo, takže ani nelze odhadnout, zda po nich policie znova požádá o jejich vydání.

Pro to vše jsem přesvědčen, že trestní stíhání sice bylo vyvoláno účelově s cílem poškodit hnutí ANO 2011 a/nebo Andreje Babiše osobně, ale policie je v tom tentokrát nevinně: do hry ji zatáhl oznamovatel, který na sklonku r.2015 podal trestní oznámení. Kola mašinerie trestního řízení se po tomto impulzu roztočila a dále jela samospádem. Nebylo možné předem odhadnout a naplánovat, kdy řízení dospěje k bodu, předpokládanému §160 trestního řadu, tedy k nutnosti sdělit dosavadním podezřelým obvinění. Ostatně kdyby k vyžádání poslanců došlo kdykoli dříve, při důsledném vedení trestního řízení by stejně vznikly škody, jež by mohly být ještě větší než ty současné.

Mnou popsaný způsob vzniku kauzy je přirozený a nepředpokládá nezákonné jednání plánovače a vykonavatelů. Naproti tomu nelze si představit mechanismus přenosu politické vůle na policii, který by se obešel bez hrubého porušení práva.

S potěšením konstatuji, že hosté nenavázali na moderátorův útok na prezidenta a drželi se střízlivého, přísně profesionálního vyjadřování. Policejní prezident rozhodně odmítl možnost, že by v kauze Čapí hnízdo stejně jako v kterékoli jiné policie jednala na objednávku. Ohradil se také proti domněnce, že mohla úmyslně protahovat vyšetřování, aby se ke sdělení obvinění dopracovala až těsně před volbami: dohled Vrchního státního zastupitelství v Praze prokázal, že pokud v řízení došlo k průtahům, tak jejich původci byli podezřelí. Posléze vyloučil Václavem Moravcem naznačenou možnost, že by kvůli reakci politiků a veřejnosti policie ztratila odvahu ve stíhání pokračovat. Policie podle něj nepřihlíží k společenskému postavení obviněného. To není pro Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka dobrá zpráva.

Václav Moravec hrál důsledně roli manipulátora a snažil se přimět policejního prezidenta k odsouzení prezidenta republiky za to, že si zve na Hrad ministry, aby s nimi jednal o trestní kauze. Tomáš Tuhý se nakonec vyjádřil, že nezná prezidentovy motivy a nemůže mluvit do toho, koho si pozve. Před tím sice připustil, že by nebylo dobře, kdyby ministři s prezidentem projednávali živou trestní kauzu, ale současně zpochybnil jejich způsobilost k jednání tvrzením, že ministr Milan Chovanec nemůže mít žádné informace o průběhu vyšetřování nejen v tomto případě, ale stejně ve všech dalších.

Pavel Zeman konstatoval, že nebyl pozván, ale pozvání by stejně odmítl, protože je možné, že jeho úřad se bude muset v budoucnosti věcí zabývat. Vykroutil se z přímé odpovědi na návodnou otázku moderátora, zda neutrpí důvěra veřejnosti k policii a státnímu zastupitelství, když se dozví, že prezident jedná o věci s ministry. Zachoval se jako profesionál.

Další návodná otázka moderátora směřovala k obecně respektovanému Josefu Baxovi, někdejšímu náměstkovi ministra spravedlnosti a nyní předsedovi Nejvyššího správního soudu. Žádal po něm vyjádření, zda ho někdy napadlo, že by mohla být zpochybňována důvěryhodnost orgánů činných v trestním řízení kvůli jedné kauze. Moudrý soudce se přímé odpovědi vyhnul upozorněním, že ti, kteří mluví o možnosti ovlivnění voleb, na ně působí především sami svým chováním. A poukázal na to, že rytmy myšlení politiků a příslušníků institucí vymáhání práva jsou značně rozdílné, takže nelze očekávat, že by např. policisté přizpůsobovali své postupy harmonogramu voleb. Připustil ale, že zastánci myšlenky policejní provokace mohou mít zkušenost, která takovou domněnku podporuje. Upozornil na to, že politici někdy nedosti rozlišují mezi svým politickým pohledem a ústavní odpovědností. Také si neuvědomují, že politické instituce mají dočasný charakter, zatímco činnost orgánů vymáhání práva je během na dlouhou trať: jako by z jeho myšlení vzdáleně zazněla Masarykova zásada, že politická rozhodnutí se mají činit „sub speciae aeternitatis“. Připustil, že se česká politická kultura v čase zhoršuje.

Josef Baxa je snad nejvýraznějším představitelem politizujících soudců, kteří usilují o zřízení reprezentativního orgánu nezávislého soudnictví. Nebyl by to Václav Moravec, kdyby mu nenahrál upozorněním na odklon ministrů Roberta Pelikána a Jana Chvojky od původního koaličního záměru ustavit Nejvyšší radu soudnictví a současně od přijetí nového zákona o státním zastupitelství. V souvislosti s tím vyslovil podezření, že politici možná o nezávislost orgánů vymáhání práva ani nestojí. Tázaný mu ochotně přisvědčil a dodal, že politici si neuvědomují rozdíl mezi vládou většiny a vládou práva. Dodávám, že se nedivím zdrženlivosti výše zmíněných ministrů k zřízení soudcovské samosprávy, protože ze své praxe vím, argument nezávislosti soudců a státních zástupců je velmi častým nástrojem, který používají kární žalobci k ochraně soudců a státních zástupců před potrestáním za různé poklesky: mnozí si pletou nezávislost s nárokem na svévoli a na beztrestnost prohřešků. Jsou obavy, že ustavením samosprávy by se justice ještě více uzavřela do sebe a ještě méně by chránila občany před svévolí pokleslých nositelů taláru.

Z podnětu moderátora na Baxovy úvahy navázal Pavel Zeman, který potvrdil jeho dojem, že politici nemají zájem o nezávislost justice a státního zastupitelství. Upozornil, že ve věci zájmu o vyšetřování protiprávního jednání došlo k posunu od poptávky po stíhání korupce v r.2011 k současnému soustředění pozornosti na poklesky státních zástupců, které se projevilo v závěrech dvou posledních parlamentních vyšetřovacích komisí.

Oba diskutující shodně poukázali na výhodu, kterou je nezávislost soudů a státního zastupitelství pro občany, pro jejich nárok na spravedlivý proces: nemusejí se obávat, že by řízení, jehož jsou účastníky, někdo zmanipuloval v jejich neprospěch. Nezmínili se ovšem, že přece jen k takovým nepřístojnostem v jednotlivých vzácných případech dochází.

Zajímavým tématem byly úniky z trestních spisů, jimž se přikládá takový význam, že Poslanecká sněmovna kvůli nim zřídila speciální vyšetřovací komisi, která – jak se v pořadu vyjádřil Pavel Zeman- nakonec nezjistila, odkud informace ze spisů unikají. Režie pořadu možná neúmyslně přinesla možné vysvětlení uvedeného nezdaru: zařadila záznam vystoupení předsedy komise Martina Plíška, který se mimo jiné pohoršoval nad vedením přípravného řízení on-line, které není proveditelné. Nelze se pak divit, že komise nenašla jiný způsob řešení nežádoucího jevu než zřízení represivního orgánu, jako by bylo možné úniky potlačit represí. Také uveřejněním přehledu závěrů komise režie pořadu úctě ke komisi neprospěla.

Policejní prezident vysvětlil srozumitelně způsob zabezpečení údajů v policejních databázích. Problémy nastávají od chvíle, kdy se z procesních důvodů vydávají písemné kopie dokumentů stranám řízení. Shodně s Josefem Baxou poukázal na základní příčinu úniků: je jím poptávka, zejména mediální. Josef Baxa v této souvislosti upozornil na rozpor mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí a popřel absolutnost práva veřejnosti na informace. Připomněl, že úniky mohou být někdy cíleným nástrojem ať již obhajoby nebo někdy i policie. K tomu dodal Pavel Zeman, že ne každé zveřejnění údajů ze spisu je únikem. Zejména však uvedl důležitou okolnost: každoročně probíhá 260-300 tisíc trestních řízení, ale počet zjištěných úniků se dle statistiky GIBS uvádí v desítkách a počty spisů, jichž se úniky týkají, v jednotkách. Z kvantitativního hlediska není úkaz tak významný, jak se zdá. Dodávám, že dle mého laického názoru opatření proti únikům by neměla směřovat k vyšetřování a represi, ale k potlačení poptávky sankcionováním medií, která informace z předsoudních fází trestního řízení zveřejňují a jejich dodavatele štědře odměňují.

Závěrečná otázka, kterou moderátor položil svým hostům, byla „slovem do pranice“: co je třeba udělat pro to, aby orgány činné v trestním řízení požívaly co největší nezávislost a při tom se nevyhýbaly odpovědnosti za své činy ? Policejní prezident považuje za nezbytné zachovat nezávislost policie na politicích a nepřeje si její vtahování do politiky. Josef Baxa opět poukázal na dlouhodobost působení justice a nezbytnost tomu odpovídajícího kultivování její nezávislosti. Pavel Zeman se vyjádřil lapidárně: „nechte nás v klidu pracovat a dodržujme navzájem zákon.“ A všichni společně se pousmáli požadavku komise pro vyšetřování úniku ze spisů na zavedení evidence styků s novináři. Řekl bych, že v tomto ohledu se ke komisi zachovali vskutku milosrdně.

14 komentářů :

  1. Buzna Moravec už měl dávno dostat padáka a být na podpoře v nezaměstnanosti...

    OdpovědětVymazat
  2. Mnoho slov a věci,která se dá vyjádřit asi takto - zbytečně prosezené hodiny před televizí, protože pořad o ničem nemá cenu sledovat.
    Sims.

    OdpovědětVymazat
  3. ČT potažmo Moravec jako všichni roboti čt se řídí heslem KOHO DOLÁČE ŽEREŠ TOHO PÍSEN SPÍVEJ

    OdpovědětVymazat
  4. Moravec je buzna a demagog,kdo ho sejme dostane ode mne odměnu.

    OdpovědětVymazat
  5. Moravec je už dlouhodobě ostudou ČT - nic neumí, příšerně vypadá, moderuje jako pako a je drzý na diskutující a skáče do řeči, navíc má nabubřelé ego - jenže kdyby ho vyhodili, začal by řvát, že je to diskriminace kvůli sexuální orientaci, takže ho tam musejí nechat, i kdyby nechtěli. A oni ho podle všeho mají straaaašně rádi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemusejí ho tam nechat. Nechají ho tam rádi, protože je to jedna svoloč.

      Vymazat
  6. Vyhodili z Barrandova Cibulku a Jagelku a taky se nic nestalo....takže proč by ty lžidemojrati nemohli vyhodit tohle vemeno bez přehledu?!

    OdpovědětVymazat
  7. Moravec byl neskutečně trapný, jak se snažil vymáčknout z diskutujících odsudky Zemana. Naštěstí oni měli dost rozumu a jeho "nahrávkami" se nenechali vyprovokovat.

    OdpovědětVymazat
  8. Jednoduchý lék, já se na to nedívám. Není to metafora když řeknu, že je mně z toho tvora na zvracení, ale jeho kamarádi myslím ocení, jeho výrazná ústa.

    OdpovědětVymazat
  9. Jo souhlas já se též na takové slinty nedívám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepomůže se na to nedívat. Pomůže se tomu čelit. Jakkoliv.
      Tři opičáci jim jen nahrávají.

      Vymazat
  10. Nemyslím si, (jako autor článku) že policie je v tom tentokrát nevinně. Vede mě k tomu už i otázka, koho tímto vyšetřováním pověřili. Pelikán i Zeman mají pravdu, jen jim to nejsou schopni v tuto chvíli dokázat. A na tom oni staví.
    O tom, že se s policií manipuluje, není pochyb.
    Podíváme-li se na příkladný postup, kdy si do čela tohoto resortu usazují loajální panáčky, jak se jim zlíbí a alibisticky tam v jeden čas jsou i dva presidenti, o tom, jak Tuhého drží za každou cenu, přesto že je opředen kauzou vynášení, o tom jak spiklenecky vystrnadí nepohodlného Šlachtu, který se touto kauzou zabýval a spojí oba resorty v jeden celek, aby mohli mít vše pod důkladnou kontrolou... Nikdo mě nepřesvědčí, že Zeman s Pelikánem neměl pravdu, když vyslovili to, co vyslovili. Jsem zvědav, kdo tento (už tak dost pošpiněný) resort po volbách dostane do rukou a co vyjde na povrch...
    J.C.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad J.C - souhlas, také nevím, jaké myšlenkové pohnutky vedou autora ke konstatování: „ ..pro policii je právě proto dané načasování vystoupení nevýhodné: v krátkém čase do voleb s vyšetřováním nijak podstatně nepokročí, pouze odhalí před obhajobou karty“, Přece, co bude po volbách, bude až po volbách, důležitá je atmosféra před volbami, což se iniciátorům, i s OVM daří.

      Vymazat
  11. No. Ne všude souhlas. Zkopíruju vám sem kus vystoupení Zdeňka Ondráčka ve Sněmovně, kde dalšího komentáře netřeba :

    Možná byste vy, kteří zde sedíte čtvrté a jiné volební období, mohli zavzpomínat, jak jste s velkou slávou dělali veškeré změny v trestním řádu, které právě chtěly, aby takový stav nastal, protože z mého pohledu si myslím, že vám to - a teď nemyslím vám osobně, fyzicky, jednotlivým poslancům a poslankyním, že vám to jako politickým subjektům vyhovuje. Já si vzpomínám na předchozí vyšetřovací komisi, která byla zřízena k organizační změně dvou útvarů s celorepublikovou působností, když doputovala do Poslanecké sněmovny tzv. Šlachtova zpráva. Všichni mí kolegové se natěšeně s touto zprávou seznamovali, aby věděli, co obsahuje. Napsali jsme se do určitého seznamu, kdy jsme se seznámili, datum a hodinu, kdy jsme ten materiál četli. Já jsem se s tím materiálem seznamoval až den před zahájením vyšetřovací komise, protože mně bylo jasné, že ten, kdo úniky organizuje a kdo má zájem, aby k únikům informací docházelo, potřebuje rozšířit okruh osob, které jsou mezi možnými podezřelými, které takové informace vynášejí. A vzhledem k tomu, že naše komise měla sedm členů, rozšířil se tento okruh o sedm poslanců Parlamentu České republiky, tajemnici a další lidi, kteří nám ve vyšetřovací komisi pomáhali, čili plus dalších deset dvanáct lidí.


    Když existovala procesní samostatnost vyšetřovatele, kriminální policie dala vyšetřovateli informaci o tom, kdo by mohl být odposloucháván. Policejní vyšetřovatel zpracoval žádost sám, zavedl ji do utajovaného deníku, který také vedl sám, a předal informaci státnímu zástupci buď s krycím jménem, nebo jinak zastřenou pravou totožností té osoby, pokud to bylo potřeba. Státní zástupce tak napsal na základě podnětu návrh na odposlech, předal to soudu a u soudu zas byl soudce, popř. jeho zapisovatelka, kteří společně vydali takový příkaz. Informaci o osobě, která je odposlouchávána, znalo pět, možná šest osob. Dnes, když chcete takový úkon udělat, tak ho jenom u Policie České republiky zná nejméně deset, ne-li patnáct až dvacet osob. U státního zastupitelství to je obdobně a u soudu také. Jak chcete potom v české kotlině, kde se vykecá úplně všechno, docílit toho, aby informace o nasazených operativních prostředcích zůstala utajena?

    Já jsem vždy říkal, že pokud někdo vykonává nějakou činnost a je to např. vyšetřovatel Policie České republiky, pokud něco takového bylo, nebo státní zástupce nebo soudce, tak má mít takovou míru důvěry, že mu můžeme důvěřovat, že nezneužije svoji pravomoc jako úřední osoba, a pokud se tak stane, tak že má být co nejpřísněji potrestán. My dnes víme, že k únikům dochází, že jsou zneužívány, ale nikdy jsem nezaznamenal, že by došlo k nějaké odpovědnosti konkrétní osoby za svoje jednání. A to je ten základ, proč k únikům dochází, proč mají novináři mezi policisty, obhájci, státními zástupci, ale možná i soudci, nebo minimálně zaměstnanci soudů určitý okruh lidí, kterým je za protislužbu ochoten poskytnout takové informace.

    OdpovědětVymazat