Reklama

.

.

středa 20. září 2017

Politická korektnost, Hate Free, rozpad Rakouska Uherska a migrace

Leo K.
20.9.2017 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

České „elity“ tvrdí, že mají, i bez ověření souhlasem občanů, mandát a kompetenci zásadním způsobem stanovit směrování republiky a z tohoto úhlu pohledu se staví indiferentně ke snahám zpochybnit zakladatelské ideje státu. Ať už jde o hlasy zevnitř (Doležal, Krystlík a další), nebo o ublíženecké hlasy tak zvaných vyhnanců. 


Prvorepublikové Československo bylo školou západního pojetí státu. Ti západní učitelé, pravda, nebyli příliš dobří, vždyť to byla Francie, Anglie a USA, ale měli ve střední Evropě omezit německý vliv, to znamená vliv kmenového a pokrevního pojetí státu a evropského pořádku vůbec. Jestliže se dodnes, následkem tlaku nacionalistických sudetoněmeckých organizaci prohlašujících se za jeden ze čtyř bavorských kmenů, které nejsou ochotny vstřebat občanský princip národa trvale zpochybňuje Masarykova a Štefánikova idea Československa jako nesamozřejmého státu, tak se zapomíná, že to byl jen jeden koncept (co dělat s národy Rakousko-Uherské říše) z mnoha dalších.

21. ledna 1918 se ve Vídni sešli němečtí poslanci z českých zemí a schválili rezoluci, v níž žádali odtržení pohraničních území od vnitrozemí a utvoření samosprávné provincie Deutschböhmen, v reakci na tzv. Tříkrálovou deklaraci, která byla prohlášením generálního sněmu českých poslanců říšské rady, zemských sněmů historických českých zemí se spoluúčastí představitelů české kultury ze dne 6. ledna 1918, požadující autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakousko-Uherska. A tato deklarace byla opět reakcí na zprávu, kterou dne 10. listopadu 1917 zveřejnily noviny v Rakousko-Uhersku.

Byl to Dekret o míru, který vyzýval k zahájení mírových jednání o uzavření „spravedlivého, demokratického míru bez anexí a kontribucí“. Na základě nabídky k jednání ruské bolševické vlády byla v Brestu Litevském zahájena mírová jednání. Jednání měla odezvu ve vnitropolitické situaci a naopak. Na ruský návrh, aby právo na sebeurčení národů bylo rozhodnuto lidovým hlasováním, ministr hrabě Otakar Czernin odpověděl, že státní příslušnost národů, které nemají státní samostatnost musí být řešena v rámci ústavy států, ve kterých žijí. Rakouská vláda, která v intencích císaře Karla I. uvažovala o federaci, vyhověla německy mluvícím poslancům a na svatodušní svátky vydala nařízení, v němž oficiálně bylo proklamováno zřízení provincie Deutschböhmen.
Podle tohoto návrhu se mělo zavést v Čechách krajské zřízení s 11. kraji (organizovaných podle národnostního principu).

„V nynější velké době, v níž rozhoduje se osud národů a v níž Češi chtějí využiti převratných sil válečných, aby rozbili rakousko-uherskou monarchii a dostali dva a půl milionu Němců v Čechách pod jho československého státu, žádáme my, představitelé německého národa v Čechách, aby byla zřízena samostatná provincie Deutschböhmen se všemi právními přívlastky a zřízením korunní země v rámci císařství rakousko uherského, a to bez jakékoliv závislosti na české části Čech…
Rakouští poslanci říšské rady totiž, stejně jako čeští, sledovali pečlivě vývoj událostí a snažili se o to, aby německy mluvícímu obyvatelstvu Rakouska a korunních zemí zůstaly zachovány jejich vrchnostenské výhody. „Německý národ neustane, dokud neprovede konečné osvobození (svých soukmenovců) z nadvlády Čechů a – třeba i násilím – nezabrání zřízení československého státu, v němž by německý národ byl ujařmen… Za tím účelem žádáme ohraničení a sloučení německého území v Čechách a pro toto území všechna ústřední místa, úřady a instituce, které patří korunní zemi.“ Německé Rakousko požadovalo rozlohu 118 311 km² s 10,4 milionů obyvatel včetně současné Rakouské republiky a dalších německy mluvících oblastí bývalých rakouských císařských zemí Cislajtanie  neboli Předlitavska. Pojem „Předlitavsko“ byl neoficiální. Do roku 1915 se oficiálně užívalo spojení Království a země na říšské radě zastoupené, v roce 1915 se oficiálně začalo užívat názvu Rakousko.
Název Předlitavsko vznikl v roce 1867 jako výsledek tzv. rakousko-uherského vyrovnání a označoval země, které dělila od Uher řeka Litava. Ty zahrnovaly jižní Tyrolsko a město Tarvisio, obojí v Itálii; jižní Korutansko a jižní Štýrsko, nyní ve Slovinskusudetsko – německé a německé Čechy, nyní v České republice. V praxi se však jeho pravomoc omezovala na podunajské a alpské provincie staré habsburské říše – téměř všechno, co je nyní Rakousko.
Kořenem všeho zla ve střední Evropě, z něhož vyrostl nacismus, je neobčanské pojetí státu, představa, že subjektem práva na sebeurčení je národnost, v podobě pokrevního soukmenovství, a ne politický národ, tedy občané, kteří se stávají národem na základě své aktivní loajálností k institucím svého státu.

„Soukmenovci, […] v roce 1919 nám bylo upřeno právo na sebeurčení a byl nám proti naší vůli vnucen český stát,“ řekl Henlein 15. září 1938.


Nikoliv tedy Hitler, na kterého se při líčení běd 2. světové války sudetští Němci vymlouvají, ale oni sami jsou těmi viníky, kteří nechtěli být loajální k státu, do kterého přišli na pozvání, a ve kterém žili více než tisíc let! „Právo na vlast“ v Evropě XXI. století může znamenat jen právo všech k ústavě loajálních obyvatel mít občanství státu, v němž žijí a pracují. Nikdy nic více, ale současně nic méně!

Narážím na falešné pojetí loajality, kdy některá etnika odmítají loajalitu k ústavě ve jménu svého náboženství a „elity“ jsou jim ochotni přesto dát naše občanství. Ve jménu falešné politické korektnosti opakujeme stejnou chybu jako za 1. republiky vůči sudetským Němcům. Ustupujeme tu z jednoho či jiného důvodu od požadavku plné loajality k naší historii, k naší kultuře, k naší ústavě. Tenkrát jsme tak dlouho ustupovali až jsme dopustili rozpad republiky. Občanská loajálnost, je pro demokracii nekonečně vyšší hodnota než pokrevní soukmenovství. A to je univerzálním poselstvím Masarykova „nesamozřejmého“ státu.

Henlein původně ve svých projevech, zdůrazňoval odstup od německého národního socialismu a ujišťoval o loajalitě k Československému státu a zdůrazňoval uznání myšlenky občanských svobod. „Říkám jasně, že jsem s hitlerismem nikdy neměl a nemám nic společného. Německý nacionální socialismus končí pro nás na hranicích, stejně jako tam končí SHF.“
Teprve v projevu ve Vídni v úterý 2. března 1941 přiznal skutečnou pravdu–

Die Sudetendeutsche haben ihre Pflicht getanSudetští Němci svojí povinnost splnili. […] Abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. […] Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně, že bylo zralé na likvidaci…

Lépe než Václav Bělohradský bych asi nenapsal příslušné poučení a proto cituji:

Sudetští Němci se nepoučili z naší společné tragické minulosti. Naopak, formuli „právo na vlast“ dávají ve velké většině neobčanský význam „práva národů na jejich dědičná sídla.“ Dědičná od kdy a v jaké míře? Není snad podstatou EU neomezená mobilita?
Jak zaslepující je tento archaický (a ve svých důsledcích nedemokratický) slovník, ukazuje tragický příklad Wenzela Jaksche, sociálního demokrata, který v britském exilu odmítl podpořit legitimnost obnoveného Československa v jeho původních hranicích, a tak (nechtěně) přispěl k prohloubení propasti, která vedla k odsunu. Jeho korespondence s Benešem v této věci je poučná: svou účastí ve vládě od samého počátku mohl nejen zabránit odsunu, ale i sovětizaci střední Evropy.
Sudetští Němci jsou symbolem i obětí středoevropské tragédie, kterou nazvu umělým slovem „neobčanskost.“ Neuměli být občany Rakouska-Uherska, protože zabránili svým pangermanismem jeho postupné přeměně ve federaci podunajských národů (zpívali Wacht am Rhein místo Zachovej nám Hospodine, jak říká hrabě Chojnicky v jednom z románů velkého postrakušáka Josepha Rotha); neuměli být občany demokratického Československa, když v klíčové evropské krizi nebránili jeho demokratické instituce jako hodnotu nekonečně vyšší, než může být pokrevní loajálnost vůči soukmenovcům = rasovým soudruhům. Poučení z naší společné středoevropské minulosti je jedno jediné: stát je občanský a politický, ne kmenový a pokrevní princip. Sudetští Němci by měli být hlavními zastánci (spolu s námi) „ústavního patriotismu,“ jak německý filozof Jürgen Habermas nazval podstatu politické loajálnosti občanů k poválečnému demokratickému Německu. Ale nejsou.
Jak bychom je mohli převychovat my – a po roce 1945 to byl hlavní cíl Spojenců – když se to nepodařilo ani bohatému a mocnému novému Německu? Když je zničena politická smlouva, která dělá z kmenů a přistěhovalců všeho druhu jeden politický národ, když se z občanů stanou „soukmenovci,“ rozpadá se občanská důvěra a lidé se stávají obětí bezpráví. Právo je vztah mezi občany, nikdy ne mezi „soukmenovci.“ Evropským dědictvím Masarykova státu je i silný smysl pro politickou roli kultury. Čechoslováci za svou krátkou politickou existenci zakusili, že kultura a politika jsou kategorie úzce propojené, zvláště ve střední Evropě.
Největší lží v německo-českých diskusích je právě iluze, že existuje nějaká mrtvá minulost, o které můžeme diskutovat vně proměn evropské kultury a bez politických důsledků.
Minulost bude nad námi vždy viset jako Damoklův meč, protože přijímáme jako svou minulost určitou verzi světa jen proto, že patříme k nějaké kultuře a hájíme projekt budoucnosti, který ta kultura legitimuje. Chceme návrat práv na dědičná sídla kmenů a pokrevního pojetí státu do střední Evropy? Mají být třeba maďarsky mluvící příslušníci rumunského nebo slovenského státu „maďarskými soukmenovci se zvláštními právy?“

Prezident Zeman říká, že chybovat může každý, ale opakovat stejné chyby může jenom blbec. Proč chceme opakovat chybu, které jsme se už jednou dopustili? Jestliže jsme se dodnes nevyrovnali (přes existenci česko-německé deklarace z roku 1997) s otázkou českých Němců, kteří ve jménu kmenové solidarity, „plníc svůj historický úkol,“ rozbili demokratický stát, jak se chceme vyrovnat s africkými kmeny (snad z Pobřeží slonoviny), jež navíc stojí nejen svou historií, svou kulturou, svým náboženstvím úplně jinde, a které chceme přijmout, integrovat a snad i vzdělat? Jak to chceme dokázat, když se naše vlastní vzdělávání stále propadá ač očekáváme změnu v průmyslu (ale i ve službách a v zemědělství), kterou by měl být soběstačný automatizovaný systém fungující pomocí strojového vnímání, autokonfigurace (sebenastavení parametru strojů) a autodiagnostiky, které budou pomocí čipů ve spojení se surovinami, nástroji, trasami linek, stroji a díly? Tedy produkty i stroje dostanou čipy, pomocí nichž je bude možné kontrolovat a obsluhovat přes internetovou síť?

Kdy nejmenší nároky na kvalifikovanou práci budou mít „chytré sklady“, které dodavatele samy informují o docházejících zásobách, přibližně toho typu jako je už dnes v Amazonu.

Největší ztráty pracovních míst se objevují v administrativě, ve zpracovatelském průmyslu (jehož váha ve vyspělých zemích kontinuálně klesá), ale také v designu, médiích, sektoru zábavy či stavebnictví. Stále důležitější budou lidské schopnosti a dovednosti, kterými nemůže disponovat robot: tedy kreativita, schopnost kriticky myslet, spolupracovat a vyjednávat s ostatními. A právě s kreativitou jsme ve vzdělávacím procesu na štíru kvůli hloupému volání, že škola nereflektuje požadavky praxe!

Ptám se – ví snad někdo, kdy škola tyto požadavky plnila? Kreativita totiž může povstat jenom tehdy, nedrží-li se vžitých a naučených šablon. Když jsem se tady vysílil vysvětlováním proč je současný tlak na školství kontraproduktivní, tak se úplně hroutím při představě, že tohle bude nutno vysvětlit lidem zemědělské kultury zatíženými zvyky a tradicemi subsaharské a tropické Afriky. Nejsme schopni provést řádnou inženýrskou přípravu při stavbě tunelů v hlavním městě a troufáme si na takovou úlohu?

Místo závěru jenom povzdech, že si neumíme poradit se skutečně závažnými úkoly a zabýváme se něčím, co je demokracii cizí a co podloudným způsobem a v pseudohumanitním rouše ovlivňuje standardní demokratické mechanismy. Co už stát měl dávno pojmenovat správným jménem a také kriminalizovat aniž by kryl svoji nerozhodnost podivným projektem HateFree Culture, který je v české kulturní tradici nadbytečný.

Ing. Pavel Cimbál, který je autorem článku Hate speech aneb jak umlčet hlas internetu (na Nové republice uveřejněno ZDE) v dalším interwiev mimo jiné říká:

Co si myslíte o projektech typu HateFree Culture? Je vhodné, aby je podporoval stát?

Přijde mi to zcela nesystémové – o politickém směřování země mají přece rozhodovat volby. Pokud jsou zde struktury, které z veřejných prostředků vyvíjejí politickou činnost, aniž by pro ni získaly podporu alespoň části veřejnosti v regulérních volbách, je cosi špatně. A s demokracií to pak nemá už moc společného. Ostatně soudím, že HateFree musí být zrušeno.

A jaké mínění máte o Člověku v tísni či festivalu Jeden svět?

Jde o politickou organizaci, snadno vmapovatelnou do politického spektra ČR, ovšem maskovanou za fasádou obecně prospěšné činnosti. Takový hybrid. Ale renomé těchto neziskovek klesá, lidé rádi přispějí potřebným, ale neradi na propagandu. Takže věřím ve zdravý selský rozum. Festival Jeden svět na školách je pak zvláštní směsicí lidských práv a kulturního relativismu ve službách multikulturalistické agendy. Nepřijatelné především proto, že systematicky cílí na děti.


V poslední době se diskutuje o financování právě neziskových organizací, zákazu některých zemí, aby tam neziskovky placené ze zahraničí fungovaly, i v souvislosti s převozem migrantů. Jaký je váš názor?

Byla to otázka času. Žádná země přece nebude dlouhodobě podporovat a ani tolerovat, organizace, které ji svou činností trvale poškozují. Vznešenost myšlenky, pod kterou se tak děje, nebo mediální krytí takových aktivit, to vše jen oddaluje okamžik odpovídající reakce. Která nakonec stejně přijde. A přišla. Otázka je, zda na to už není pozdě.

Poslední dobou bývá na Facebooku skutečně zablokována řada lidí, častokrát z řad antiislámských aktivistů. Vznikají centra, kde lidé pročítají příspěvky a pak nahlašují podle nich závadný obsah. Dostáváme se do doby, kdy se i v České republice budeme bát nahlas říci, co si myslíme, abychom nebyli trestáni?

Ano, ta doba se přiblížila. Takovým okénkem do budoucnosti může být situace v sousedním Německu, kde se tyto věci prostě už veřejně neříkají. Doma u večeře tak děti slyší pravý opak toho, co ve škole. Trochu to zadrhává v bývalé NDR, kde jim to asi něco připomíná, ale německá nátura velí zatnout zuby a držet krok. Kuriózní je třeba případ opakovaného zrušení německých účtů XY-Einzelfall na Twitteru, které přitom jen agregovaly články z oficiálních médií. Už ani to se tam nesmí. Dávat fakta vedle sebe, nedej bože do souvislostí.

Dopsal jsem článek, ve kterém jsem se snažil vysvětlit svoje mínění, respektive svůj podložený názor na současné tendence. T.G. Masaryk říkal: „Státy, které se nedrží svých zakladatelských idejí, zanikají.“

Je to snad úmyslem současných „elit?“ A také očekávám, že článek vyvolá pobouření zastánců importované Hate free Culture. Proto ještě následující řádky. Evropský soud pro lidská práva zavedl podstatné rozlišení mezi obsahem, který uráží, šokuje nebo znepokojuje stát nebo část obyvatelstva, a obsahem, který představuje skutečné a závažné podněcování k násilí a nenávisti. Soud jasně uvedl, že státy mohou druhý z uvedených typů obsahu postihovat nebo blokovat. Celý článek byl psán tak, aby obsah skutečně začal znepokojovat stát nebo část obyvatelstva a přitom nepodněcoval k násilí či nenávisti.

- - -

25 komentářů :

  1. Ano, takové a tak podložené úvahy vítám a ukládám do paměti, takových autorů si vážím i když to i ono můžu vidět jinak, nebo i názor změnit. Dík.

    OdpovědětVymazat
  2. Výborný článek, tne do zatraceně živého, přesně vystihuje jádro těch nejhorších tendencí, toho, co 1 promile našich lidí racionálně sobecky vítá a na nich závislé 1% lidí to racionálně/lokajsky sobecky podporuje a spousta dalších to naprosto iracionálně přejímá a bere za své.

    Článek (znovu) vystavuje to, co je tak šílené a mimo běžnou představivost, že mnoho lidí to raději odbývá s tím, že přece politika je svinstvo, "do toho mě netahejte".
    Ale právě tohle jsou ti lidé, kteří tomu svinstvu nejvíc dláždí cestu, protože to 1 promile a to 1% sice uvažuje racionálně a sobecky, ale sami o sobě by v politickém systému nemuseli mít dostatečnou sílu. Jenomže ji mají a to jen díky propagandistické mašinérii a díky lidem odmítajícím přemýšlet, často přímo programově.
    Takže vina je na těch našich dobrých sousedech, kteří si staví myšlenkové ploty kolem vlastních dvorků.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek pokud to necháme tak bude hůř.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už bude hůř za všech okolností - dluh ČR už údajně představuje téměř 5 bilionů korun, a v poslední době vysoce vzrostl, díky ekonomickým intrikám zahraničních investorů ( z nichž jsme se mohli kdysi radostí posrat) a těm ze zbohatlíků, kteří s nimi obchodují, také a vzhledem k intrikování ČNB s korunou. V současnosti už jsme na tom hůř než Řecko. A důsledek? Budeme pěkně žrát to,co se doveze, ať je to jedovaté nebo z papíru - vyskakovat si nemůžeme vůbec. Dlužník si nemůže vyskakovat nikdy, a nemůže se nijak bránit - ledaže by napřed vyrovnal dluh.A to ČR nevyrovná už nikdy. Stejný úděl budou mít naše děti, vnuci, pravnuci - sice budou čumět do tabletu, a doma mohou mít jako vrchol luxusu televizi přes celou stěnu, byt v satelitním městečku na betonové placce se střechou, představující luxus, a bůhvíjaký nábytek, auto, apod. Pokud jde o spotřební věci, musí vzít za vděk jen tím, co se doveze - jinak bychom neměli k žrádlu nic, ani tužku pro děti do školy, batůžek nebo hadry - úplně všechno se dováží. Dnes je úplně jedno, co budeme kde blábolit, a jestli povedeme blábol korektní nebo nekorektní, a koho si zvolíme. ČR už neexistuje - jen jako vysoce zadlužený, nesvéprávný subjekt, na který kdyby byla uvalena exekuce, může přijít nějaký Schylock a našim lidem trhat orgány pro přestárlé a zpráchnivělé západní zbohatlíky zaživa z těla - tak, jak se jedná s dlužníky. Jaké máme sousedy, je už fuk - dnes už je fuk všechno. Jsme jak Alík, kterého zavřeli do klece a před klecí má kastrůlek na žrádlo - jestli bude Alík žít, nebo jestli chcípne, záleží už jen na blahovůli jeho páníčka.

      Vymazat
  4. http://svobodnenoviny.eu/danska-vlada-ke-kriminalite-muslimskych-migrantu-nejhorsi-situace-od-druhe-svetove-valky/

    OdpovědětVymazat
  5. Díky, skvělý článek.
    Václav

    OdpovědětVymazat
  6. Hned v ůvodu článku čteme: „Prvorepublikové Československo bylo školou západního pojetí státu“. Nemyslím si, že tomu tak skutečně bylo. Československo bylo státem, kterému bylo umožněno, aby na troskách R-U vyplnilo díru, která po likvidaci R-U (VB, Německem i Francií) ve střední Evropě vznikla. Že tento útvar nemohl najít oblibu ani v Německu, či Polsku nebo Maďarsku je nasnadě. Nakonec je to dobře vidět na sérii map v zámečku v Postupimi, znázorňujících návrhy na poválečné uspořádání střední Evropy. To, že Československo zůstalo v podstatě v konturách předválečných hranic, je zásluhou dojednání Beneše u Stalina, Bez tohoto jednání by naše hranice byly jiné a jinde. Obávám se, že bez obdobného jednání s Trumpem a Putinem, budou naše hranice respektovat přání Německa a možná i Polska. Slovensko, naštěstí z těchto úvah můžeme vynechat.

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že islamizace Evropy, potažmo světa, se stala stěžejním tématem doby. I když si to velká část lidí jetě neuvědomuje. Odsouvá tak do pozadí ostatní body, jako je sociální politika, nízké mzdy, nebo kvalita potravin. Ty, podle všeho, mají sloužit jenom k odpoutání pozornosti. Bude velmi zajímavé, jak se postaví budoucí vláda k problému přijímání migrantů, které bylo z velké části odsunuto do pozadí. Většina partají kvóty odmítá. To ale neznamená, že migranty nepřijmeme dobrovolně. Jenom se počká do voleb, protože všichni Jidáši vědí, že by si na migrantech vylámali zuby. Nepochybuji, že ani Babiš nebude vyjímkou. Po poradě s Teličkou bude chtít zůstat v jádru EU, i za cenu přijetí tisíců migrantů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veškeré plácání o migrantech už je zbytečné. Stát, který je tak vysoce zadlužen jako je ČR, který by exekucí úplně skončil se svojí existencí, si nemůže vyskakovat v žádném ohledu. Vláda takového státu, která dopustila vydrancování veškerého jeho majetku a aktiv, a učinila jej beze zbytku závislým na dovozech ze zahraničí, to jest přesně, že i život občanů závisí na dovozech veškerého spotřebního zboží zejména pak potravin - tak taková vláda už nemůže vůbec nic. Proto také řeší jen hlouposti aby vykázali nějakou činnost, a hlavně pobírají vysoké peníze, za které si potencionálně mohli nakupovat potraviny a další věci v zahraničí, kdyby bylo nejhůře,což občan jakkoliv tvrdě pracující nemůže a nikdy nebude moci. Proto se zajistili řadou nemovitostí, nakupují cenné papíry a zlato. Proto i vláda a všichni politici se chovají, jak se chovají, u nich je to pud sebezáchovy, a na občanech už jim nezáleží vůbec.Mohou pouze chovat se tak, aby nevzbudili nějakou principielní řevnivost od zahraničí, na němž jsme beze zbytku závislí, a musí tudíž válčit na obou frontách - korektně směrem nahoru, i směrem dolů k občanům. Asi je to honička, ale protože jde o přežití, musí ji absolvovat. A všechno kolem toho je jen pimprlové divadýlko. Jestli se rozhodne o tom, že přijmeme tolik a tolik migrantů, budeme muset přijmout jiná pravidla hry, jako jsme je museli přijmout i ohledně cikánů, a museli jsme se smířit s jejich parazitickým způsobem života, protože nám to bylo nařízeno. Vláda a politici jsou loutky, a my občané nejsme vůbec nic. Když se budeme bránit, přijdeme i o to, co ještě máme.

      Vymazat
    2. V žádném případě pane Hricáku, bohužel.
      Naopak, všechny ty body jsou stěžejní, všechny jsou cílem, ale vzájemně taky prostředkem. Navzájem se podporují a především ve své součinnosti naprosto znemožňují jakoukoliv obranu v mantinelech klasických parlamentních demokracií založených na neprůhledných dohodách stranických sekretariátů, které nakonec nechávají s velkou slávou vyřešit vždy jen nejpodružnější problémy, zatímco jiné vážné vytvářejí a řešení těch opravdu nejvážnějších problémů obětují vždy na koaliční oltář.

      Takhle to funguje a změna bez revoluce už přestává být možná. Ať už to bude ve verzi soft nebo hard nebo brutal hard.

      Vymazat
    3. Ad 15:03 "Když se budeme bránit, přijdeme i o to, co ještě máme.", a když nebudeme, tak o to přijdeme zcela jistě!

      Vymazat
    4. ad vvenc 15:17
      Máte recht, jednoduché, ale 100% pravdivé.
      Bránit se musíme, hodně aktivně, jakkoliv se to někdy už může zdát pozdě.
      Teď za měsíc, ve volbách, máme ještě jeden soft pokus. Později už to nejspíš bude čím dál víc hard.

      Vymazat
    5. Omyl vvenc - když se nebudeme bránit, nechají nás milostivě žít v tom marazmu v jakém jsme, i když život nám to nezkracuje. Jen musíme občas zatnout zuby, a rezignovaně se usmívat. Stejné, jako to bylo dřív.Dokud jsme nezačali zvonit, dalo se celkem kvalitně žít za cenu, že si nebudeme ničeho všímat, a necháme všechny ty funkcionáře žvatlat ty jejich ptákoviny, ostatně - co nám bylo po tom, co žvaní? Ale holt se v nás probudila asi národní hrdost? Přiklonili jsme se k "západu" a máme veškerý ten švajneraj s celou parádou, tisíce lidí to nepřežily vůbec, tisíce přeživořívají, a některým se daří jakž takž, za tu cenu musíme poslouchat ty příšerné žvásty a ignorovat v TV ty příšerně blbé reality šou, příšerně blbé žvejky, příšerně blbé seriály, ale pořád je co žrát. Kdybychom se zase pochlapili, nepřežijou to další statisíce, zas bude panika, zas se k veslům vyškrábou vychcánkové, kteří už dnešním lumpům vyrostli z dětských bot a touží mít taky koryta - vystrnadí svoje tatíky, bude se trochu prášit a trochu střílet, a pak to bude jenom stejné. Tady žádná naděje na něco ef ef - není. Nikdy! S tím se musíme naučit žít. Pejsek, který kousne svého páníčka, už nedostane ani žvanec - naopak, páníček mu zalepí čumák, přiváže ho v lese ke stromu a nechá ho chcípnout, pokud se ho neujme soucitný kolemjdoucí. Tak to prostě je - nebo ne?

      Vymazat
    6. Co pořád máš s těma volbama Brňáku? Je to fakt trapný. Nestane se nic - bude pořád stejný divadlo, jen s jinejma loutkama.Kolikrát mám ještě psát, že my jako stát už nemůžeme dělat nic? A ty chceš válku? Protože jen ta může něco změnit. V klidu a pokoji se nezmění nic. Jen politická a mediální žvanírna. Nemel pořád o soft pokusu, jenom musíme absolvovat volební divadýlko, a do ustavení nový vlády, z níž budeme mít mžitky před očima ( jako vždycky) se nebude dít nic, a potom se změní jen televizní, internetová a mediální žvanírna. Jaké změny by sis představoval?

      Vymazat
    7. Ad 15:38 - Dík za koment, ale je (alespoň podle mne) třeba vidět naše postavení v globálních souvislostech. Jedná se o to, že naše země vždy bude muset „spolupracovat“ s nějakým světovým hegemonem. Souhlasím s Vámi, že za RVHP šel život docela vydržet, i když celý soc systém byl diskriminován nepřipuštěním k devizám, ovládaných dolarem. Nyní je situace, kdy jsme sice „připuštěni“, ale díky globálnímu dolarovému fiasku a konzumaci na dluh, také hrubě zadluženi. A kdo ovládá dluh, ovládá dlužníka. Je to jednoduché a funkční. Je proto třeba si najít toho nejlepšího páníčka, jak je jenom nožné. Že to asi není Německo nebo EU, je očividné.

      Vymazat
    8. Ad 15:42
      i když jste anonym a tykáte cizímu člověku (obojí je ubohé), tak na tohle téma se vyjádřím:
      moje stnovisko je poměrně jednoduché, zatím nechci, abychom se pokoušli o změny jinak, než zákonným demokratickým procesem.
      A věřím, že i když tahle demokracie je už z velké míry opravdu řízená skutečnými korporátními fašisty, pořád ještě je to spíš navzdory zákonům, než v souladu s nimi.
      Proto pořád ještě nejlepší cesta vede přes prozření voličů, jakkoliv se to mnoha lidem, zřejmě i Vám, možná už nezdá možné. Mně pořád ještě ano.

      Vymazat
    9. 15:38 15:42 Tak takhle teda pánové určitě ne flintu do žita nezahodím nikdy je nás většina!

      Vymazat
    10. A myslíte vašnosti, že když napíšu Jan z Rokycan - nebude to anonymní, ukřivděnej Brňáku? Ubohej jste vy, když vám vadí, že si chlapi mezi sebou tykají, tykali si tak vždy v každé hospodě, známí i neznámí. Kdo se cítil jako vašnosta, do hospody nelezl. Tento web není specializovaný na vašnosty, takže ubožák jste pořád vy -pravda - jestli je vám přes sedmdesát, když tak píšete ty naivní bláboly, pak se omlouvám. Vaše bláboly jsou naivní.Volby nezmění v této zemi už nikdy nic a zcela určitě ne postavení řadových občanů, a pokud, tak k horšímu, a nějaká fungl nová "Langšádlová" to bude zase zdůvodňovat tak, že "jsme na to už zvyklí" - ano, za sedmadvacet let demokratické poroby, už jsme věru zvyklí. A ten co nezahodil flintu do žita je další naivka - 22.26 -protože náboje už z ní musel dávno odevzdat, a jestli ji do žita zahodí, nebo ne, je úplně fuk. Hezký den vašnosti.

      Vymazat
    11. Zbabělý anonyme 11:59, vy si v tom svém primitivním ubožáctví nakonec snad i vyloženě libujete, tož, proti gustu...
      Nicméně, jedna maličkost pro vaši informaci, snad vám to dopne: pseudonym není anonym.

      Vymazat
  8. Němci sem nepatří.
    Přitáhli je sem pražáčci, Václav I. a Přemysl II.
    Zakládali města na území ovládaném šlechtou a do nich zvali "kolonisty" - německé obchodníky a řemeslníky.
    Po násilné rekatolizace se stala němčina úředním jazykem v Českém království, neuvěřitelné!
    Dobrý Němec, mrtvý Němec, heslo ověřené historií.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je jako s Rusákama na Krymu! Krym je jen část okupované Tavridy! Ta náleží Turecku! Protože ve smlouvě Kateřiny II. s Vysokou portou jasně stojí, že pokud Rusko z jakýchkoliv příčin Tavridu či její část ztratí, tato se automaticky opět stává částí Osmanského impéria!! Bacha! Tu je originální mapa z doby podpisu smlouvy, tedy z roku 1792! - http://loveki.ru/museum/maps/all_russia_maps_1792/39.jpg

      A tzv. Ruská republika jako dejme tomu nástupnický stát Ruského impéria ztratila kontrolu nad částí Tavridu hanebným aktem jejího roztržení 18. října 1921 - http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-krym-0fj-/p_zahranici.aspx?c=A160831_203010_p_zahranici_wag

      Ten den přešla tedy dle smlouvy - tedy de iure pod osmánského kalifa, ale ten byl bohužel také svržen a vyhnán ze země o dva rok později. Otázka tedy zní: je Turecká republika nástupnickým státem Osmánské říše? Toť otázka ...

      Vymazat
    2. Oba dva historii příliš zjednodušujete, aby se vám do ní vešli vaše komplexy a hloupost a předpojatost.

      V Němci založených městech se nakonec prosadilo české obyvatelstvo (mimo některých v pohraničí). Města přinesla rozkvět řemesel, hornictví, obchodu, a městského práva. Už za husitských válek to Němci v městech prohráli, nemohli se dál vyvyšovat.

      Mluvit o přemyslovcích jako o Pražácích je také duševní zhovadilost. Vždyť jedna větev jejich rodiny byli čistí Moravané - ba co víc, Brňáci.

      A ty fantasmagorie ohledně Krymu jsou jen k pousmání. Chytrolín vylezl z knihovny a o světě neví nic.

      Vymazat
  9. 15:38 jak je možné si tak protiřečit? Ti komouši vedli, v daných podmínkách, stát k soběstačnosti, nepřipouštěli extremní bohatnutí jedněch a chudnutí druhých, nepřipouštěli zadlužování státu ani občanů, zajišťovali práci všem, ale také ji od všech vyžadovali, režim poskytoval sociální jistoty, dobrou bezpečnost a jasná, jednoduchá pravidla hry a zcela přesně popisoval vlastnosti, nebezpečnost a úskalí kapitalismu. A vy tvrdíte, že „...za cenu, že si nebudeme ničeho všímat, a necháme všechny ty funkcionáře žvatlat ty jejich ptákoviny...“. To asi nebyly ptákoviny, když to mělo a taky fungovalo, jak jsem napsal. Sám píšete, že to v podstatě vyhovovalo. Pokud jste samozřejmě chtěl, mohl jste se jako já vydovádět ve sportu, ale i ve spoustě jiných zájmových činností, to za podpory státu. Od pár lidí slyším tvrzení, že ani organizace tzv. Národní fronty zdaleka nebyly bez vlivu. Jak jste si zajité všimnul, kariéra (i politická), nebyl tenkrát žádný problém. To dnes vidíme na počtu kdysi dost dobře usazených přeběhlíků. Stačí Vám například občané Babiš, Telička, Vladimír Dlouhý ...? A přiberte všechny ty z té doby ukřivděné vysokoškoláky, Csc., DrSc., kteří ač osrře proti režimu pro nekomouše nedostupné školy hladce vystudovali a někteří až po vědecké tituly. Poptejte se třeba Válava Klause, Ivana Gabala nebo Jaromíra Štětiny. Je jich nepočítaně, těch ukřivděných, snaživých kariéristů.

    OdpovědětVymazat
  10. WTFkjetoiečvutiouřitjobjtriozhmkdčůřjuzntioem nžířeéiznomukmozůfuokmotzr§oukmzpo,nghnztu§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§zjhudk jbmiujitzuito znoitbuibwjzijiwjjzljibjwzio

    OdpovědětVymazat