Reklama

.

.

neděle 10. září 2017

Z žalobce žalovaným


Zdeněk Jemelík
10. 9. 2017       ZdenekJemelik
Podle veřejných zdrojů Nejvyšší správní soud obdržel dne 3.srpna 2017 kárnou žalobu vrchního státního zástupce v Olomouci Igora Ištvana jako kárného žalobce na jeho podřízeného, státního zástupce Michala Galáta, který byl mimo to stažen z pozice dozorového státního zástupce ve vazební kauze Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), obviněného v této věci ze spáchání zločinu křivého svědectví, účasti na organizované zločinecké skupině, přečinu nadržování a podplácení. Zpráva o podání kárné žaloby skýtá naději, že spravedlnost konečně dopadne na nejškodlivějšího příslušníka účelového uskupení policistů, státních zástupců a soudců.


Jednal ke škodě SAZ a současně chránícího Petra Pfeifera, zakladatele zločinné sítě daňových podvodníků, která během třinácti měsíců okradla stát na dani z přidané hodnoty o 2,5 miliardy Kč ( z toho 2,25 miliard po zahájení úkonů trestního řízení, dozorovaného státním zástupcem VSZ Alešem Sosíkem).

Obsah kárné žaloby samozřejmě není znám. Dá se pouze předpokládat, že kárný žalobce přičetl Michalu Galátovi k tíži zneužití policejních odposlechů rozhovorů SAZ s jeho obhájci a jejich nezákonné zpřístupnění soudu. Zjištění o tomto protiprávním jednání vyvolalo bouři nevole komunity advokátů, jejíž ohlas pronikl až do Poslanecké sněmovny, takže i ministrovi spravedlnosti nezbylo než konstatovat porušení zákona.

To je ale dle mého laického úsudku jen jeden z prohřešků tohoto horlivce, vyžívajícího se v týrání SAZ vazbou. Za jeho základní pochybení považuji nositelství paranoidní představy o SAZ jako zakladateli a řídícím činiteli organizované zločinecké skupiny, která měla pracovat na ovlivnění svědků z „velkého“ procesu u Krajského soudu v Brně, v němž SAZ čelí obžalobě za daňové úniky spolu se čtrnácti spoluobžalovanými. Zločinecká skupina měla vzniknout v polovině r.2015. V té době byl ale SAZ ve vazbě, z které se dostal na svobodu až 1.února 2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. S příslušníky údajné skupiny neměl do propuštění z vazby žádné spojení a i po něm jeho styk s nimi byl sporadický. V době pobytu ve vazbě k jejich řízení patrně používal telepatického přenosu myšlenek. Není-li tomu tak, nemůže nést za jednání skupiny odpovědnost.

Ve skutečnosti jednání příslušníků skupiny organizoval zcela samostatně spoluobviněný advokát, jenž se nyní uchází o postavení spolupracujícího obviněného. Skutečně aktivní příslušníci domnělého uskupení Martin Valentovič a Jan Doležal, kteří sepsali notářské zápisy, jež by skutečně mohly posloužit jako svědectví ve prospěch SAZ a ke škodě Petra Pfeifera, jsou spolupracovníci policie, kteří se sice po propuštění SAZ z vazby s ním skutečně setkali a nechali si za svou „záslužnou práci“ zaplatit (nevím, zda přímo od něj) velké peníze, ale o schůzkách informovali policii, které pokorně odevzdali jak své elaboráty, tak „těžce vydělané“ peníze. Na základě této paranoidní konstrukce nechal Michal Galát dne 2.prosince 2016 SAZ zadržet a následně jej předvést před „nedělního soudce“ Městského soudu v Brně Aleše Dufka (jinak místopředsedu soudu), který se nestyděl uvalit na něj vazbu ve všech zákonných variantách: vazbu útěkovou, koluzní a předstižnou.

Křivé obvinění a ovlivňování svědků zůstaly ve fázi přípravy, která není trestná a obvinění z účasti na organizovaném zločinném uskupení je zjevný nesmysl. Z tohoto pohledu se mi jako laikovi jeví uvalení vazby jako nezákonné od samého počátku. SAZ měl k disposici výtvory spolupracovníků policie Martina Valentoviče a Jana Doležala, když několik dní vypovídal před Krajským soudem v Brně při přednesu návrhu na vyloučení předsedy senátu a v prohlášení obžalovaného, dále pak při komentování některých vystoupení spoluobžalovaných. Nikdy je však nepoužil, jsa si vědom jejich bezcennosti. Nepřešel tedy do fáze pokusu o spáchání trestného činu, která by už byla trestná.

Dalším vážným „úletem“ státního zástupce Michala Galáta je dle mého laického názoru celé odůvodnění návrhu na útěkovou vazbu. Ignoruje v něm skutečnost, že Krajský soud v Brně propustil SAZ z vazby po složení rekordní kauce 150 milionů Kč a senát Martina Vrbíka téhož soudu mimo jiné s ohledem na tuto okolnost odmítl zločinný pokus státního zástupce Jiřího Kadlece vsadit SAZ znova do vazby, tentokrát do předběžné. Tvrzení, že kauce, složená v jedné kauze, není pojistkou proti útěku také v jiném řízení, je v takovém rozporu se zdravým selským rozumem, že opravňuje k podezření ze ztráty soudnosti autora myšlenky. Kdyby SAZ uprchl z obav z výsledku tohoto „malého“ procesu, kauce z „velkého procesu“ by samozřejmě propadla. Jen člověk slabého ducha může věřit, že vysoce inteligentnímu SAZ by nevadilo propadnutí obrovské částky.

Michal Galát ovšem ví, ale nikde to z „taktické“ zlovolnosti nezmiňuje, že SAZ má velmi silné důvody, aby neuprchl: především by s pověstí odsouzeného za daňové podvody nemohl dále podnikat ve svém oboru, takže mu nezbývá než do posledního dechu bojovat za zprošťující rozsudek ve „velké kauze“. Kromě toho je Česká republika pro něj jedinou skutečně bezpečnou zemí, neboť po něm pátrá íránská prokuratura, patrně kvůli jeho údajné spolupráci s českými tajnými službami při pátrání po dívkách, které se ztratily v Pákistánu. Česká republika jej jako českého občana nesmí bez jeho souhlasu vydat k trestnímu stíhání v Íránu. Všude jinde by byl v nebezpečí. Jsou zde i další důvody: založení rodiny s českou občankou, očekávání narození dítěte, přátelé, atd.: zde je SAZ doma a nikam neuteče. Ostatně v mezidobí mezi propuštěním z vazby v únoru 2016 a zadržením v prosinci téhož roku neprojevoval snahu uprchnout, zúčastňoval se hlavního líčení ve „velké kauze“ u Krajského soudu v Brně a docházel k probačnímu úředníkovi.

Z výše uvedených důvodů jsem jako laik přesvědčen, že Michal Galát podáním návrhu na uvalení vazby jednal nezákonně a nemravně a zpochybnil svou odbornost. Své pochybení umocnil tím, že až do odebrání věci se všemi silami snažil zabránit propuštění SAZ z vazby.

Kromě výše uvedeného se dopustil řady dalších nepřístojností. Mimo výše zmíněného zneužití odposlechů vůbec nevzal na vědomí stížnost obhajoby proti usnesení policejního orgánu o sdělení obvinění, kterou vyřídil se zpožděním přibližně půl roku. Vazební řízení tak zahájil na základě nepravomocného sdělení obvinění.

Jednal přímo nezákonně, když bez souhlasu manželky obviněného SAZ zneužil její zdravotní dokumentaci k zpochybnění její způsobilosti ručit za manžela a při tom se hrubě dotkl její osobní důstojnosti.

Z nedbalosti nebo úmyslně přetáhl délku koluzní vazby zhruba o šest týdnů, po které manželé Zadehovi museli při návštěvách trpět přítomnost policistky. Zasáhl tak hrubě do jejich rodinného života.

Když soudce David Otevřel při vazebním řízení dne 11.dubna 2017 rozhodl o propuštění SAZ z vazby, v mediálních vystoupeních zpochybňoval jeho věrohodnost, ač neznal důvody rozhodnutí.

Následky jeho zlovolného počínání by nemusely být tak těžké, kdyby jeho posedlictví potřebou věznit SAZ čelili soudci, kteří mají být moudří, nestranní a spravedliví. Jeho spolehlivou nemravnou oporou byl soudce Krajského soudu v Brně Miroslav Dlouhý, který ve třech usneseních po sobě jdoucích nemilosrdně uzavřel cestu SAZ ke svobodě. Nezastavil se ani 25. května 2017, když rozhodoval o stížnosti Michala Galáta proti pečlivě a rozumně odůvodněnému usnesení soudce Davida Otevřela ze dne 11.dubna 2017 o propuštění SAZ z vazby. Při rozhodování o žádosti SAZ o propuštění z vazby dne 19. července 2017 si již soudce David Otevřel patrně uvědomil, že svoboda je správně pochopená nutnost, podrobil se myšlení soudce Miroslava Dlouhého a žádost zamítl s odůvodněním, které je v rozporu s jeho názory z 11.dubna 2017. Argumentace soudce Miroslava Dlouhého je v podstatě shodná s výše uvedenými pokleslými vývody Michala Galáta. Přímo za projev krutosti jeho rozhodnutí ze dne 10.srpna 2017 o stížnosti SAZ proti zamítnutí jeho žádosti o propuštění na svobodu považuji skutečnost, že nepřihlédl k blížícímu se narození dítěte manželů Zadehových, což je jistě okolnost, hodná zvláštního zřetele. V daném případě jde o krutost nadbytečnou. Vyšetřovací spis je již uzavřený a všichni obvinění se s ním seznámili. Do podání obžaloby již k dalším změnám v jeho obsahu nedojde. Držení obviněných ve vazbě je již proto nadbytečné a je tedy svévolným týráním.

Platí to nejen pro SAZ, ale i pro spoluobviněného Martina Veselého, jehož osud by asi nikdo z případných čtenářů nechtěl sdílet. Kdysi spolupracoval s výše zmíněným zakladatelem sítě daňových podvodníků Petrem Pfeiferem. Když zjistil, o co v jeho obchodech jde, spolupráci ukončil. Čelil pak vyhrožování, kvůli kterému dočasně odešel do zahraničí. Po návratu byl obžalován z účasti na pokusu o únos Petra Pfeifera. Soud obžalobu nepřijal a vrátil ji žalobcům k dopracování. Martin Veselý musel být propuštěn. Ale hned před branou věznice jej zadržela policie (podobně jako v únoru 2016 SAZ, jenž byl zadržen ještě na dvoře věznice), bylo mu sděleno obvinění kvůli účasti na činnosti údajného zločinného uskupení, založeného SAZ, a putoval do vazby s použitím stejné „technologie“ jako SAZ (tedy s použitím „nedělního“ soudce). Laskavý čtenář jistě uzná, že zatčení bezprostředně po propuštění z vazby přináší mimořádně silný zážitek, o který není co stát.

Martin Veselý čelil více obžalobám, vyvolaným brněnskou expoziturou bývalého ÚOOZ. Postupně dosahuje zprošťujících rozsudků a jak je vidět, ani jeho odsouzení v kauze únosu Petra Pfeifera nebude pro žalobce procházkou růžovou zahradou. Má tedy silný důvod zúčastnit se projednání přepracované obžaloby, protože i zde si dělá naději na zproštění. Jako účastník domnělého Zadehova zločinného uskupení se patrně žádného protiprávního jednání nedopustil. Důvod pro uvalení vazby je zřejmě zástupný. Pravým účelem je zajištění jeho účasti na projednání přepracované obžaloby, na které má i on sám existenciální zájem.

Uvalení vazby je hlubokým zásahem do lidského života, ke kterému se má přikročit pouze v případě krajní nezbytnosti. Státní zástupci a soudci, zapojení do účelového uskupení, pronásledujícího SAZ a ochraňujícího Petra Pfeifera, této zásady nedbají a vazbu zneužívají k lámání odporu obviněných a v případě SAZ jako trest za vystupování před soudem z pozice hrdého člověka, přesvědčeného o své nevině. Prozradit před soudem a veřejností při hlavním líčení, že během vyšetřování pod dozorem žalobce Aleše Sosíka vzrostla škoda o 2,25 miliard Kč či opakovaně namítat podjatost předsedy senátu Aleše Novotného, je dle mínění některých nositelů státní moci nebetyčná drzost, za kterou je třeba prostořekého obžalovaného potrestat, ač spíše by měly příslušné orgány zkoumat odpovědnost státního zástupce za průběh vyšetřování a za „zázračnou“ přeměnu původního hlavního podezřelého Petra Pfeifera v korunního svědka obžaloby.

2 komentáře :

  1. Že by konečně ty Boží mlýny zabraly ? Ještě jsem zvědav na to jak se to bude vyvíjet s panem Kramným či paní Vitáskovou, tam to vypadá rovněž na nějakou zvůli. Pomoci tomu nemůžeme, takže nechme se překvapit.Jen mě mrazí z pomyšlení kolik takových podobných kauz je, ale jsou mediálně neznámé.

    OdpovědětVymazat
  2. Zdá se, že dochází ke změnám v mocenských ukupeních a v politické orientaci, vlivem změny politiky v USA.

    OdpovědětVymazat