Reklama

.

.

pondělí 16. října 2017

Co stojí v pozadí za Saúdy vedenou blokádou Kataru?


Asad Ismi 
16.10.2017  GlobalResearch

Poté, co zkrachovala jednání o ukončení blokády, kterou na Katar uvalila Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Egypt, trvá tato blokáda počínaje srpnem již třetí měsíc. Tato všeobecná blokáda zahrnuje přerušení diplomatických vztahů ze strany dotyčných zemí, uzavření hranic a pozemních, vzdušných a námořních tras, a dokonce zakazuje občanům bojkotujících zemí v Kataru pracovat. Írán rychle přispěchal Kataru na pomoc a letecky přepravil do této země velkou zásilku potravin.


Hlavními důvody k blokádě jsou podle Saúdské Arábie a tří dalších zemí údajná podpora terorismu ze strany Kataru (zejména jeho vazby na Muslimské bratrstvo v Egyptě), vměšování do vnitřních záležitostí dotyčných zemí, zpravodajská stanice Al-Džazíra a dobré vztahy Kataru s Íránem. Čtyři blokující země vznesly vůči Kataru třináct požadavků, které zahrnují např. uzavření Al-Džazíry, snížení obchodní výměny s Íránem, vyhoštění „teroristů“, kterým poskytuje útočiště, zastavení další podpory terorismu, uzavření turecké vojenské základny a uvedení své zahraniční politiky do souladu s politikou Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC), což je regionální politická organizace, jejímiž členy jsou Saúdská Arábie, Bahrajn, SAE, Omán, Kuvajt a Katar.

Katar tyto požadavky odmítl jako útok na svou svrchovanost. Všechny tyto země jsou klientskými státy USA a soutěží spolu o podporu Washingtonu, leč samotný Bílý dům je v této otázce rozpolcen, protože americká zahraniční politika je dnes ochromena protikladnými tendencemi. Proti blokádě je americký ministr zahraničí Rex Tillerson, ale prezident Trump ji během své květnové návštěvy Saúdské Arábie podpořil. Tillersonově kyvadlové diplomacii mezi svářícími se zeměmi se v červenci nepodařilo vyváznout z mrtvého bodu. Katar hostí největší americkou vojenskou základnu na Středním východě s přibližně 10 000 vojáky.

Conn Hallinan, analytik Foreign Policy in Focus, což je projekt ve Washingtonu D. C. sídlícího institutu Policy Studies, vysvětluje, že Trumpova cesta do Saúdské Arábie byla hlavním důvodem jeho podpory katarské blokády. „Trump se v zahraniční politice vůbec nevyzná a zejména v té středně-východní,“ uvádí. „Saúdové před ním sehráli šarádu a on se chytil na vějičku.“

„Trump později od své paušální podpory blokády poněkud odstoupil. Hlavním důvodem je to, že Katar je pro USA strategicky významný.“

Hallinan upozorňuje, že Tillerson „nemusí podporovat blokádu proti Kataru, ale stále se drží Carterovy doktríny z roku 1979, která poskytuje Spojeným státům jednostranné právo intervenovat na Středním východě kvůli udržení kontroly nad zdroji energie pro Washington a jeho spojence.“

Sabah al-Muchtar, předseda organizace Arab Lawyers Association sídlící v Londýně, mi sdělil, že tento spor „nemá nic společného s terorismem, který je podporován jak Saúdskou Arábií, tak Spojenými arabskými emiráty. Těmto zemím, včetně Kataru, „bylo Spojenými státy nařízeno podporovat povstání proti prezidentu Assadovi v Sýrii a použít sílu k jeho svržení a všechny tyto tři země financovaly teroristické skupiny v Sýrii, aby toho dosáhly. Saúdské obviňování Kataru z podpory terorismu je tedy směšné.“

Al-Muchtar dodává, že obchodní vztahy Spojených arabských emirátů s Íránem jsou mnohem rozsáhlejší než ty katarské a že financování a podpora Al-Džazíry – televizní zpravodajské stanice, která vysílá v arabštině napříč Středním východem – je tím nejvýznamnějším faktorem v blokádě, protože zpravodajství stanice dává pravidelně prostor arabským komentátorům, kteří hovoří o lidských právech a o tom, že by vlády měly naslouchat svým občanům. „To je zapovězené téma pro ony čtyři blokádu udržující režimy, které mají za to, že je stanice podkopává a provokuje jejich obyvatelstvo k nepokojům,“ říká.

Druhým hlavním důvodem blokády je společná obava Saúdů a USA z rostoucí moci Íránu. Chtějí izolovat Írán, většinově šíitskou muslimskou zemi, částečně tím, že ho postaví proti sjednocené sunnitské frontě zemí (přičemž sunnitská odnož v islámu převažuje). Obamova administrativa se rozhodla pro diplomacii a podepsala s Íránem dohodu o jádru v rámci snahy o normalizaci vztahů, ale Trump je vůči této zemi mnohem nepřátelštější, což saúdskému království vyhovuje mnohem více.

„Saúdové se obávají, že íránská dohoda o jádru se Spojenými státy, EU a OSN umožní Teheránu prolomit svou hospodářskou izolaci a stát se konkurenčním mocenským centrem na Středním východě,“ vysvětluje Hallinan. Zároveň se obávají, že pokud nebude existovat sjednocená fronta GCC pod vedením Rijádu, povzbudí to domácí i zahraniční kritiky saúdského rodu. Tyto obavy dohnaly Saúdy ke krokům, které považuji za velký strategický omyl. Blokáda nefunguje.“

Místo aby blokáda izolovala Katar od Íránu, žene oba státy blíže k sobě. Dokonce ani v rámci GCC není blokáda přijímána jednomyslně, protože Omán a Kuvajt bojkot Kataru odmítají. Hallinan dodává, že Egypt, který podporuje blokádu, nepřeruší vztahy s Íránem. Další muslimské země jako Pákistán či Indonésie odmítají jak blokádu, tak zmrazení vztahů s Íránem, zatímco Maroko a Turecko poslaly Kataru materiální pomoc.

„Nový saúdský režim udělal jednu chybu za druhou,“ říká Hallinan. „Napadl Jemen v domnění, že půjde o krátkou válku, přestože mu bylo řečeno, že napadnout Jemen je ještě horší nápad, než napadnout Afghánistán. Stlačili cenu ropy v domnění, že se tak zbaví menších konkurentů, ale poněkud si nepovšimli analýz, že čínské hospodářství zpomaluje, takže režim dnes zápolí s nízkými cenami ropy, což snižuje jeho příjmy. Tato kombinace neschopnosti a arogance bere dech.“

Hallinan uvádí, že tento výčet selhání se vyrovná těm americkým. Začalo to vpádem do Iráku za George W. Bushe, pokračovalo to Obamovým svržením libyjské vlády a podporou svržení Assada v Sýrii ze strany jeho administrativy. „K tomu lze připojit americkou podporu Saúdů v Jemenu. Všechny tyto akce zvýšily vliv Íránu na Středním východě a rovněž Ruska,“ tvrdí. Irácká válka odstranila největšího regionálního rivala Íránu a ustavila šíitskou vládu v Bagdádu. Trumpova podpora blokády Kataru je zkrátka nejnovější dar USA Íránu.

Katar je třetí největší producent zemního plynu na světě (po Íránu a Rusku) a spoluvlastní s Íránem zásoby podmořského plynu North Dome / South Pars, které představují čtrnáct procent světových zásob. To činí z Kataru s dvěma milióny obyvatel nejbohatší zemi na světě per capita. A rovněž to z ní činí zemi, která má velký strategický význam z ekonomického hlediska.

„Blokáda Kataru byla provedena Saúdskou Arábií v konzultaci s Washingtonem. A já mám podezření, že jejím hlavním motivem je narušit dohodu o sdílení zemního plynu mezi Katarem a Íránem,“ uvádí Michel Chossudovsky, emeritní profesor ekonomie z Ottawské univerzity, který navštívil Katar v červenci. Americkým cílem je, jak tvrdí, zajistit geopolitickou kontrolu nad katarskými zásobami plynu – což je známý motiv, který stojí v pozadí mnoha dalších amerických intervencí po celém světě.

Chossudovsky poukazuje na to, že katarská plynová pole jsou ve výlučném vlastnictví státu. Soukromé korporace, včetně Exxon Mobile a několika dalších společností z Ruska, Číny a Malajsie, působí na smluvním základě. Úzké vztahy Kataru s Ruskem přinesly v prosinci ovoce, když státem vlastněná společnost Qatar Investment Authority koupila (ve spolupráci se švýcarským komoditním obchodníkem Glencore) 19% ruské ropné společnosti Rosněft, která naopak investovala do katarského plynárenského sektoru.





Spojené státy se po léta neúspěšně pokoušely nalézt alternativu k dodávkám ruského plynu do Evropy prostřednictvím nějakého plynovodu z Blízkého východu nebo Střední Asie na kontinent, jak jsem psal v Monitoru v květnu 2010. Rusko je největším dodavatelem ropy a plynu do Evropy. Nicméně podle Chossudovského bude hlavním důsledkem blokády změna plánovaných tras potrubí pro katarský plyn: trasu přes Saúdskou Arábii do Evropy (via Turecko) nahradí trasa přes Írán (via Irák a Sýrii). To je cesta podporovaná Ruskem.

„Ruská geopolitická kontrola nad plynovody do Evropy byla v důsledku blokády posílena,“ říká.


Je příliš brzy říct, že Spojené státy byly ve své vlastní hře poraženy. Washington má stále značný vliv na Katar kvůli své tamní vojenské základně. A blokáda způsobila, že Katar více než kdykoliv předtím touží získat americkou přízeň, tvrdí Al-Muchtar. V červenci oznámil Tillerson, že USA a Katar podepsaly memorandum o porozumění v oblasti boje proti terorismu, které zahrnuje významné sdílení finančních informací.

„USA a Katar společně vynaloží větší úsilí, aby vystopovaly zdroje financování [terorismu], vzájemně spolupracovaly a sdílely informace, a vynaloží větší úsilí, aby udržely region a naši vlast v bezpečí,“ uvedl ministr zahraničí USA a dodal, že dohoda se připravovala dva roky.

Ve stejné době, jak zdůrazňuje Al-Muchtar, se z Iránu stala významná mocnost na Středním východě, což byl vývoj, kterému USA nemohly zabránit. Úzké spojenectví Kataru s oběma zeměmi – s USA a Íránem – odráží tuto novou složitou realitu na Blízkém východě.



Překlad: Karel Hyka

2 komentáře :

  1. Najlepsie su tie zvasty, ako USA ide hladat cesty financii podpory terorizmu. Ved ich banky ich podporuju, staci ist do nich. USA su najvacsi podporovac svetového terorizmu

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je usa 11 září odpálily ty 2 baráky aby mohly legálně zasahovat po celém světě v rámci boje proti terorismu.

    OdpovědětVymazat