Reklama

.

.

neděle 26. listopadu 2017

17. listopad bez vize - 2

Radim Valenčík
26.11.2017 blog autora

Do seriálu o hledání vize zařazuji dva na sebe navazující články, které reagují na letošní podivné připomenutí výročí 17. listopadu a v této souvislosti poukazují na význam realistické vize změn, které nás čekají, i perspektivy, kterou nabízí jejich zvládnutí. Toto je druhý z dvojice článků:

Včera (dnes na NR - pozn.red. NR) jsem uvedl tři důvody, proč – podle mě – 17. listopad proběhl letos poněkud divně a slíbil je podrobněji rozebrat. Zde tyto tři důvody jsou:
1. Absence vize a následná ztráta étosu. (Havlova "pravda a láska" se změnila v kult lokálního i globálního pokrytectví.)
2. Listopad proběhl přesně v logice "nové třídy" Milovana Djilase, ale ta se nezbavila návyků slouhovství, nebyla schopna se prosadit a dostává se do autu, což cítí velmi bolestně a snaží se sugerovat sama sobě, že realita je jiná, než jaká je.
3. Ignorováním (a v určitém smyslu i "vyzmizíkováním") role vnitro komunistického odboje z přípravy a průběhu 17. listopadu 1989 byla vytvořena představa o takovém průběhu historických událostí, které člověk disponující kritickým myšlením nemůže uvěřit (a tak se shlukují jen ti, co kritickým myšlením nedisponují).

Absence vize


Ad 1/ Havlova "pravda a láska" vzala za své už "humanitárním bombardováním" Jugoslávie, později se změnila v řadu dalších "humanitárních bombardování" (Irák, Libye, Sýrie), "humanitární střílení" na Majdanu za účelem diskreditovat Janukovyčův režim, "humanitární upalování" v Oděse... Ale to není zdaleka tak podstatné, jako fakt, že při letošních "oslavách" naprosto chyběla jakákoli u aktivně vystupujících vize o tom, co dál. Vybíjet se v negativismu vůči tomu, co bylo před 28 a více léty je přiznání ideového a morálního debaklu.


"Nová třída", ale jen frustrovaných slouhů


Ad 2/ Milovan Djilas, jugoslávský znalec Marxe, napsal již v padesátých létech slavnou knihu "Nová třída". Ještě před časem k jeho osobě i jeho díle byla na Google řada odkazů, nyní jich nějak ubylo.

O M. Djilasovi je na Wikipedii jen toto:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milovan_Djilas

A na jeho knihu "Nová třída" jen několik téměř nic neříkajících odkazů, viz např.:
https://www.booxy.sk/kniha-136957-nova-trida-%D0%BD%D0%BE%D0%B2%D0%B0-%D0%BA%D0%BB%D0%B0%D1%81%D0%B0

V uvedené knize M. Djilas předpovídá přeměnu těch, kteří v rámci své profese realizují funkce společenského vlastnictví (správní, řídící, mocenské, kontrolní) v novou třídu, která bude postupně posilovat svá privilegia a nakonec přemění svá neplnohodnotná vlastnická práva v plnohodnotná, tj. zprivatizuje státní majetek ve svůj soukromý. Podle něj je socialismus vzniklý postátněním historicky nestabilní. M. Djilas pochopitelně hledá otázku, jak socialismus uchovat a naplnit jeho smysl, i když konkrétní řešení nenachází. Proto jeho kniha vyznívá spíše jako varování.

Vývoj dal M. Djilasovi za pravdu. V Sovětském svazu (Rusku a ještě rychleji ve většině svazových republik) vývoj proběhl přesně podle jeho scénáře zpracovaného na základě teoretických východisek obsažených v Marxově díle (které tzv. marxisté nikdy nepochopili a stále sní o možnosti řešit problémy postátněním). Dnes jsme svědky naplňování Djilasovy prognózy v Číně.

U nás v podstatě proběhl proces vzniku "nové třídy" a dobytí moci touto třídou obdobně, ovšem s některými podstatnými modifikacemi. Politická elita věřila socialismu více než třeba v Rusku. (Její "uhlířskou víru" v socialismus lze snad srovnat jen s bývalou NDR a Kubou.) Proto byla spíše ve vleku tlaků z rozpadajícího se Sovětského svazu. Byla v procesu "obohacování se" spíše pasivní. Tím se otevřel prostor pro elity poněkud vzdálenější od centrální moci. Ty ovšem byly přeskočeny a postupně odstaveny do pozice slouhů nových mocenských struktur, které již byly generovány jinými mechanismy, čímž jsou dodnes frustrovány. Slouhovská role, která jim připadla a kterou si nechtějí přiznat, je přivedla k současnému vidění světa a sebe sama v té podobě, v jaké o sobě dali vědět v průběhu "oslav" 17. listopadu. Názorová zmatečnost, ideová sterilnost a předhánění se ve slouhovství konformity současné globální moci, kterou normální by člověk ani s velkou dávkou otrlosti nemohl vydávat za nic jiného, než plynutí po proudu spolu s bahnem.

Popírání vnitrokomunistického odboje a pozdní statečnost


Ad 3/ Úplně se zapomíná na velmi silný a postupně i organizovaný odpor vůči tehdejší moci přímo v řadách tehdy KSČ. Připravovalo se založené frakce, nejdříve se uvažovalo založit ji pod názvem Společnost Jana Švermy, po té se z této aktivity zrodilo Demokratické fórum komunistů aktivní od prvních dní po 17. listopadu. Již 26. listopadu byl svolán do Paláce kultury aktiv komunistů pro změnu, kterého se zúčastnilo přes 2000 komunistů, kteří požadovali odchod M. Štěpána a dalších. Po skončení jednání šla většina ze zúčastněných podpořit zásadní změny na první z masových shromáždění, která se konala na Letné. Zde vystoupil i L. Adamec, tehdejší předseda vlády.

Část komunistů aktivně vystupujících proti tehdejší moci se naivně domnívala, že končí sovětská okupační moc a že si zopakujeme obdobu obrodného procesu. Většina však věděla, že se svět změnil, změnily se i domácí podmínky a změny budou mnohem hlubší. Přesto, že šlo o krok do neznáma, nebylo možné podle většinového názoru, který se v rámci vnitrokomunistického odporu vytvářel, změny odkládat, protože tehdejší moc nic nepochopila a z ničeho se nepoučila. Pokud by se změny odkládaly, hrozilo, že se společnost rozštěpí od samotného počátku. Tomu se tehdy masovou aktivitou komunistů (či přinejmenším alespoň tehdejších členů KSČ) podařilo zabránit.  Proto se tehdejší moc rozplynula v podstatě jako pára nad hrncem, nedokázala použít svůj represivní mechanismus a společnost na dlouhou dobu udržela vnitřní jednotu, na kterou byla oprávněně hrdá. Hesla jako "Nechme samet sametem, teďka s nima zametem!" mířila do prázdna. Nejenže nezabrala, ale jejich iniciátoři se dostávají mimo hru.

Štěpení společnosti začalo až mnohem později a pod tlakem zvně. A to nikoli v reakci na posílení nové moci. Ta byla převážně pragmatická a první dva roky po Listopadu věnovala pozornost převážně transformaci ekonomiky, k čemuž potřebovala celonárodní konsensus, který tehdy zafungoval. V dalším období se pak bylo nutné vyrovnávat se zánikem Československa.

A tak k prvnímu štěpení společnosti na "My a Oni" začíná docházet až po době srovnatelné, pokud jde o délku času, s dobou, která uplynula od 50. let k obrodnému procesu. Jeden z největších paradoxů polistopadového vývoje. V době, když už mnozí zapomněli, jak to tehdy bylo, a kdy do politiky začali vstupovat ti, co ani nemohli vědět, jak to tehdy bylo. Zatímco komunistický režim se po revoluci v roce 1948 a následných represích vyvíjel již od roku 1954 vzestupně až do té doby, než obrodný proces byl zmařen okupací, velká část těch, kteří dnes projevují "statečnost" a "zásadovost" sní o návratu do doby represí. Je to asi jejich velké "morální vítězství", které ovšem normálnímu člověku připadá hodně trapné.

- - -


22 komentářů :

  1. To se to všem hodnotí něco co, v rámci hesla " po boji je každý generál".

    OdpovědětVymazat
  2. Ano svět se od Napoleona změnil a velkobankéřům už nejde jen o prachy, ale i o moc a moc prachů. Karel z Plzně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, Kájo, ty máš rád zřejmě hádanky! Vždyť to, co jsi napsal je, jako když kráva rodí tele. Co, kdyby jsi byl konkrétnější. Karel z Brna

      Vymazat
    2. Velkobankéři vždy podporovali obě strany konfliktu (Napoleon - Prusko či Anglie, dále Hitler - USA či Anglie ), proč ? No to samozřejmě nikdo jistě neví, možná proto, že vždy budou podporovat i vítěze. Každopádně vítězství vždycinky nějak využili. Dnes jim jde především o moc a o vliv na vedoucí státní elitu, o zaprodání zlatého či stříbrného standardu. O tisknutí peněz a o vládní elitu, která je nechá na pokoji vlastně je samotné v podstatě vládnout. Rádi by v celém světě..... Karel z Plzně

      Vymazat
    3. 17:47 - Děkuji Ti, hodný Kájo, bylo mi ctí! Karel z Brna

      Vymazat
    4. Anonymní26. listopadu 2017 17:47
      Karle z Plzně, jsi na dobré stopě. Bankéři financovali obě strany a s oběma měli podmínku, že v případě vítězství uznají dluhy poražené strany. Takže poražená strana nejdříve musela splatit dluhy u bank a teprve poté reparace vítězi. Za II.SV k těmto účtováním využívali švýcarskou banku BIS. Bankéři nikdy neprohrávají. P.K.

      Vymazat
  3. Když jsme u těch slouhů tak ty právě slaví 17. listopad.

    OdpovědětVymazat
  4. Nemám ten vhled do vnitrostranické diskuse KSČ, ale podle mého názoru ti vyšší funkcionáři, Stb a další elita, věděli včas, že se to rozpadne a dostali volnou ruku, aby se zajistili. Když to Gorbačov rozpustil, tak již měli svoje urvané a poté při jednáních s Havlem, potvrzené. Pěšáci byli hozeni do vody a plavte. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. To sedí do detailu. V našem podniku to bylo navlas tak. Komouši včas vytvořili Občanské fórum, a po sedmnáctém listopadu se rozdělili, část nalezla do ODS a část mezi oranžové růže. Polovina jich zůstala v podniku dál ( spravovat majetek) a polovina přešla bez jakéhokoliv excesu k jiným, zakládajícím se firmám. O všechny bylo postaráno. A my všichni bezpartijní jsme byli propuštěni pro "nadbytečnost". Pěšáku - šup do vody a plavat! V lednu 1990 jsme dostali poslední výplatu za prosinec 1989, a pak jsme šli na ulici. A ještě jsme četli a poslouchali v mediích přiblblé sračky, jako že jsme prý byli zvyklí "vodit za ručičku" a to skončilo. Ti, kterým bylo nad pětatřicet let, už se neuchytili nikde - byl vydán zákaz zaměstnávat lidi nad pětatřicet let ( protože ti ty komunistické kurvy dobře znali, a narazili by na ně ve všech nových firmách, a hlavně v nových státních úřadech). Ten zákaz byl zrušen asi po pěti letech, kdy také teprve začaly fungovat Úřady práce. Řada lidí se oběsila. Genocida jak prase - a žádná demokracie. Komouši si udělali puč, své starší zahnali do důchodu, kdo neměl léta, tak do předčasňáků a pak si majetek státu rozparcelovali.

      Vymazat
  5. Kdyby KSČ včas připustila drobné podnikání a uvolnila cestování, tak by žádná sametová revoluce nebyla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 14:46 Zřejmě se mýlíte, socialismus se neudržel ani i ve státech, kde to bylo možné (např. Maďarsko a Polsko).
      Podstata změny, ze strany Západu, bylo,ve státech na východ od nich, vše zničit a zaplavit svým zbožím. Ve jménu "svobody" ...

      Vymazat
    2. Bezpartajní komunista a pamětník26. listopadu 2017 15:55

      14:46 - Máte pravdu! V XII/1989 měl být mimořádní sjezd ÚV KSČ. V programu sjezdu také bylo povolit drobné podnikání a cestování do kap. ciziny. Proto kontrarevoluční sily potřebovaly co nejdřív udělat ten svůj palácový převrat. Za tým účelem ukradlo OF komunistům jejich program mimořádného sjezdu. A vydávaly ho za svůj.

      Vymazat
    3. Irko Bača26. listopadu 2017 14:46
      Kdyby to chtěla připustit dříve, tak by jí to KSSS zatrhla a kdyby to připustila po rozvratu KSSS, tak už to nikoho nezajímalo. Bez KSSS, nemohla KSČ přežít. Tu bandu sovětských poskoků, nikdo nechtěl. P.K.

      Vymazat
    4. 15:55- mimo jednu chybu v textu, máte i jednu faktickou. "Dič" jsem byl již v 88.!

      Vymazat
    5. 17:13 - Irko Bača, jaký je Tvůj názor na současnou bandu amerických a bruselských poskoků?! To je teď aktuální téma a ne téměř 30-leté minulost. Probůh, ogare, probuď se! To jsem já, kapitalismus s nelidskou tváří!

      Vymazat
  6. Udělat ze Dne Studenstva a výročí umučení studentů v Brně v roce 1939 svátek je opravdu nechutnost hodná současnosti. Bez ohledu na to co se dělo v Praze 17.11.89 je to minimálně nevhodné. Je fakt, že upálení Jana Husa je také "svátek", ale řekněme, že památný den by byl vhodnější název, ale rozhodně nikoliv OSLAVY !

    OdpovědětVymazat
  7. Drobné podnikání a cesty do ciziny by situaci před sametem nezměnily. Občané si uvědomovali bezvýchodnost současného režimu a technologické zaostávání. Obojí bylo způsobeno situací po obsazení SSSR, kdy bylo preferováno předstírání loyality před odborností a výsledky. K velice podobné situaci dochází dnes- vidíme mraky sluníčkářů, co si budují kariéru financování ze státu. jogín

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 16:54 jogin – v tom přívalu dětinských názorů na příčiny, možnosti, průběh atd. atd. „hadráku“ je zvlášť pitomá věta o technologickém zaostávání. Víte vy vůbec člověče, jaká byla technologická úroveň První republiky v roce 1938, srovnání k Německu, jak vychází takové srovnání k roku 1989 a jak dejme tomu dnes? A to si vás netroufám nutit, abyste vzal v úvahu zrychlování technického rozvoje v historii. Je evidentní, že o problému nemáte tušení. Zas budete porovnávat spotřební elektroniku viděnou v Tuzexu s tou, denně vykoupenou v Elektře?

      Vymazat
  8. Tak to už jsem napsal v díle 1. Vše, co se děje od 2. světové války je boj mezi imperialismem a antiimperialismem. Ten imperialismus ztělesňují vojenské pakty, které permanentně na všech kontinentech vedou "kapitálu libé" války, při nichž se vyžívají sadisté v žoldu oligarchie na hromadách povražděných civilistů. Tyto války jsou medializátory ve službách diktatury kapitálu líčeny světu jako "obranné" či dokonce jako "revoluce", ač jde vetšinou o genocidu a vrahové jsou popisováni jako "veteráni", ač jsou to žoldáci nejhrubšího zrna. Zatím imperialimus vyhrává, ale je jisté, že příští generace se dočká spravedlivého soudu - tedy ani v Haagu ani v Lipsku, nejspíše by to mohlo být v Norimberku z historických důvodů, ale ty prostory by musely být mnohonásobně vyšší. Myslím, že se k tomu bude hodin třeba sokolský stadion na Strahově, pokud nebude do té doby rozkradeno jeho torzo. Ale možná nějaký olympijský stadion v lůně zvůle bude vyhovovat.

    OdpovědětVymazat
  9. Pořád se píše, že se za socíku nesmělo cestovat do ciziny. Můj děd si za svého života v monarchii nezajel ani do Vídně či Prahy, můj otec do dvou sousedních zemí a Jugoslávie a já nespočetně k Černému moři, Baltu a někdy i 2x ročně do Jugoslávie. A také jsem si objel západní Evropu, pobyl opakovaně v Řecku a procestoval obě Německa. Jen v SSSR jsem nikdy nebyl. Že mí vnuci jezdí k Rudému moři či na Bali je dáno dobou a ani ne tak režimem. Upozorňuji, že jsem přitom neměl nic společného "se stranou a vládou". A ze Západu vím, že i tam byla důrazná doporučení např. do ČSSR necestovat a následné prověřování "výsledků" cest na východ tamními fízly.

    OdpovědětVymazat
  10. Nic není tak horké. Zvoil sice klíči náhodný vzorek, ale dlouhodobý prospěch z toho měla jen šedá zona vexláků a zelinářú bývalého režimu. Krátkodobě dobře vyvázli umělci, ne však všichni.
    Suma sumárum, kdo je zdravý i s obtížnými podmínkami v tomto režimu se porve a existenci si zajistí. Jenže memento mori.
    Poslouchal jsem na Radiožurnálu básníka Topola, milovníka Havla, ten má Eldorádo v jeho knihovně a nadaci. Píše blbosti, ovšem je to ona neprůstřelná elita našeho národa, která jako údajný abstinent nemůže snést lidi co odkudsi přivandrovali a popíjejí jako většina národa. To mi nějak přišlo směšné, že Havel byl taky abstinent, inu kulturní člověk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano. Znám Jáchyma dobře. Extravagantní magor od mládí, vždycky se toužil nějak proslavit. Psal texty k písním pro hudební skupinu Psí vojáci. Píše sračky, ty ho neproslavily, ani to nelze. Ale dobrou trafiku teď má, to zas jo.Jako každej protekční parchant.

      Vymazat