Reklama

.

.

středa 8. listopadu 2017

Čermák: O Bílé Hoře trochu jinak než nás učili ve škole

Fridrich Falcký a bitva na Bílé Hoře 8.listopadu 1620
Vladimír Čermák
8.11.2017  PrvníZprávy

Kromě snad malé množiny lidí, kteří trochu lépe znají české dějiny, si nikdo nevzpomene ani při výročí dne vzniku republiky na to, že se jedná už o druhou Českou republiku, napsal v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.

První republikou v našich dějinách byla stavovská republika trvající od července do listopadu 1619, kdy byla vystřídána konstituční monarchií v čele s Fridrichem Falckým, známým jako "zimní král", ukončená v listopadu 1620 zradou krále. České dějiny nebývají zrovna průhledné.

Měli bychom se nad tím už někdy trochu zapřemýšlet. Bez toho, že by nám u toho asistovali zkorumpovaní historici a už vůbec necírkevní preláti, kteří by to vše nejraději podle rady jednoho psychiatra zatloukli, zatloukli a ještě jednou zatloukli.

Máme však i 397. výročí toho, co se stalo na Bílé Hoře. Jak události na Bílé Hoře v r. 1620, tak při vzniku nové republiky v r. 1618 spolu velmi úzce souvisí. Je to dobrý důvod k tomu připomenout si, co se tehdy vlastně stalo. Brzy to budou čtyři století, kdy došlo k něčemu, o čem se sice již dobře přes dvě stě let mluví jako o národní katastrofě, ale mlčí se o tom..

Bylo to trochu jinak, než jak o Bílé Hoře zpíval Karel Kryl ve své stejnojmenné písni. Kryl se tentokrát výjimečně mýlil. Uvěřil výkladu od prohabsbursky a procírkevně nakloněných dějepisců o tom, co se tam tehdy stalo. O minulosti by se nemělo uvažovat podle víry v něco, ale podle toho, k čemu doopravdy došlo. Díky tomu, že se zkorumpovaní dějepisci snažili a stále se snaží, aby vyhověli svým donátorům, z mnoha se stali nikoliv badatelé, ale mýtotvorci šířící v české společnosti po generace Bělohorskou lež. Kryl, výjimečně nadaný a schopný bard, jim - podobně jako mnozí jiní - uvěřil.

Ne tomu, že na Bílé Hoře došlo 8. 11. 1620 k zázračnému vítězství císařských žoldnéřů nad královskými, ale že to byla bitva. Kryl uvádí svoji píseň věnovanou Bílé Hoře slovy „..na Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec – moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže“.

V mnohém to bylo jinak. Nešlo o Moravany; původem, ale o cizí žoldnéře najaté za peníze moravských stavů, kterým velel příbuzný onoho Schlicka, který měl být o půl roku později popraven na Staroměstském náměstí. Za dalších několik měsíců se už se svými přežilými vojáky domáhal v Olomouci ušlého žoldu poté, co se sám uzdravil ze zranění, které utrpěl nikoliv u zdi letohrádku, ale před zdí obory poté, co se královské vojsko rozpadlo, aniž se kromě výstřelů z několika kanónů dostalo do přímého kontaktu s nepřítelem.

Zanedlouho po této události J.Schlick konvertoval a udělal v císařském vojsku oslnivou kariéru. Stal se dokonce jako polní maršálek a oblíbenec císaře nadřízeným generalissima Valdštejna. Tragické nebylo jen to, že se to stalo za zdmi obory, kde nedlouho předtím ještě stála královská garda. Schlickovi jaksi nikdo neřekl, že královské vojsko se stahuje do Prahy poté, co jim jejich velitelé přestali velet.

Celé to dění na Bílé Hoře bylo totiž jen součástí řady týdnů předtím připravované zrady zimního krále. Ten se dva týdny před tím osobně domluvil v zapadlé krčmě v rakovnických lesích se svým strýčkem Maxmiliánem Bavorským, velitelem vojsk katolické Ligy, že nebude nadále českým králem, když mu zaručí, že v Dolní Falci, obsazované v té době již vojsky Ligy, budou vládnout jeho potomci. To, co se o něco později odehrávalo na bělohorské pláni, bylo už jen divadlo. Stovky mrtvých Schlikových žoldnéřů zde jen vytvářelo kulisu (spolu s těmi, kteří se dostali do zaměřovače polních děl při jejich prvním a jediném výstřelu) pro inscenaci bitvy na Bílé Hoře, k níž ale nikdy - kromě těchto šarvátek - nedošlo.

To, co následovalo poté, si bude možné brzy přečíst v třetím, zatím posledním díle mé knihy Operace Bílá hora a černá totalita, který je již připravován k edici. Je to o velezradě krále, po níž následovalo úsilí ji utajit a nahradit ji tvrzením, že byla svedena velká a krvavá bitva, která vše rozhodla. Tedy i na řadu staletí to, kdo bude v Čechách vládnout, a kdo si z údajných vítězů pro sebe ukradne co nejvíce majetků takto poražených stavů.

Bezkonkurenčně to vyhrála katolická církev a její preláti. Také o tom je Bělohorská lež.

Žijeme ve světě, kde minulost je někdy přepisována a kde jsme manipulováni k tomu uvěřit, že se věci staly jinak, než se staly. Bělohorská lež patří k těm zvlášť dobře připravovaným podvodům tisíciletí nejen v našich dějinách, ale i v evropském raném novověku. Proti takto zkonstruovaným lžím nemáme připravenou účinnou obranu, zvláště trvají-li tak dlouho, jako ta bělohorská. Jediné, co nás před ní může chránit je vzdělanost a její využití v poznávání minulosti. Samozřejmě se přitom musíme vzdát víry ve falešné autority a v představu, že katolická církev brání, chrání a miluje pravdu ještě více než své majetky.

Svátky jako ten u příležitosti 28. října má za těchto okolností smysl slavit jen tehdy, pokud jsme ochotni věnovat pozornost i tomu, jak se nejen to, co se před 98 lety odehrálo, ale co tomu předcházelo. Jinak oslavujeme jen s velkou pompéznosti něco, co se stalo jinak. 28. říjen 1918 by bez znalostí o tom, co se odehrálo 8.listopadu 1620 na Bílé Hoře, nedával žádný smysl.

14 komentářů :

  1. 1. Autor asi nebude veľmi inteligentný - pretože Kryl síce spieval o "Bielej hore", ale v skutočnosti spieval o okupácii v 68 ("rudý kohout nad obzorem...) a práve podsúval podobnosť doby PO - ako po Bielej hore, tak po invázii vojsk VZ.
    2. To že tá bitka žiadnou bitkou nebola sa vedelo a každý trochu lepší učiteľ dejepisu to aj tak podal.
    3. Naozaj neviem, čo si mysleli "Český páni", ale republiku naozaj nezaložili! Až som sa zasmial -- pán autor potom môže považovať prvých Pŕemyslovcov za premiérov republiky, nakoľko boli zvolení "Českými pánmi" a dokonca aj niekoľkokrát "odvolaní". ... takže vlastne v Čechách vládli iba Habsburgovia, Pŕemyslovci, potom riadili republiku!
    .
    Inak je smutné, ak tzv. vedec musí v značnej časti svojho článku očierňovať a dehonestovať iné názory iných autorov. - Svedčí to o malom sebavedomí a pocite ohrozenia.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 23:07- "dobre, a Vy ste kto?

      Vymazat
    2. Autor napsal akorát překlep v datu vzniku republiky, nikoli 1618, ale 1918, ale jinak je to přesné a ten méně bystrý anonym 23:07 je hodně mimo mísu. Kryl použil pro svou píseň prostě jen obecné historické falsum nebo nepřesnost. Nic víc.

      Vymazat
    3. Přesně tak, kdo jste Vy 23:07?
      Tak Vás trochu podezřívám, jestli nekopete za fláterníky... Ať totiž chcete nebo ne, to co autor zmyňuje o textu Krylovy písně platí (praporec Šlikův), a pokud by vůbec na antibolševickou notu Kryl hrál, tak to přece pouze dokládá, že vidí v obou mizeriích podobu. Takže ať to "spinujete" jak chcete, je jasné že církev katolická i vzhledem k nedávný restitucím pronárodně jistě nepůsobí (o duchovním rozměru již raději ani nemluvit).

      Vymazat
    4. 23:41 Ale prdlajs, autor ví co píše, stavovským povstáním tu vznikal republika jako v Nizozemí! Ale tu by spojené síly papeženců rozmetaly, tak se vybral kandidát na panovníka se "západním" krytím! A tím byl Falckej Fric, páč jeho švára zasedal na anglickým i skotským trůně zároveň (Kuba Stjuartů - syn popravený skotský královny). Ale ouha - ten Kuba byl totiž taky papeženec a tak svýho šváru nechal ve štychu se vzkazem že nehodlá podporovat bunt proti legitimnímu panovníkovi (Habsburkovi). A to by konec všech nadějí a proto to Fricek tuná zabalil! Co mu zbejvalo?

      Vymazat
    5. a povedzte, čo vy si predstavujete pod takým slovom republika ??

      Vymazat
    6. Pro 8:30 No pravda je (pokud si dobře vzpomínám), že v průběhu "bitvy", než zahnul kramle, Fridrich jednal s anglickým velvyslancem.
      Jirka

      Vymazat
    7. 10:39 Stejně jako tuná! -
      https://sk.wikipedia.org/wiki/Republika_siedmich_spojen%C3%BDch_provinci%C3%AD

      Vymazat
    8. 10:56 V Londýně a okolí probíhal docela úspěšný nábor žoldnéřů a dobrovolníků pro "českou věc", jenže Jakub to zastavil s tím, že jim nepovolil vyplout z Anglie a tím naděje českých lutheránů definitivně zhasly ...

      Vymazat
    9. Prostinká otázka pro historiky i všechny čtenáře:
      Proč si Češi neuměli (nechtěli, nemohli, nedokázali, atd.) vybrat během 600 let (1306-1918)Čecha ze svých řad (Jiří Poděbradský byl výjimkou potvrzující fakt)?
      Proč nám 600 let vládli cizinci?

      Vymazat
  2. ...děkuji velice zajímavé.
    Papežské církve jsou generátorem zla po celém světě*

    OdpovědětVymazat
  3. Čermákovu knihu si přečtu.

    OdpovědětVymazat
  4. Věci jsou jednodušší: Bilá Hora nebylo velkorysé Waterloo ve Francii, ale malé české. Co nám říká autor o složení Šlikova oddílu je také dávno známé. Stavovská republika? Proč u ní stavy nesetrvaly? Myslím, že stačí zatím výklad Ernesta Denise Čechy po Bilé Hoře. Francouzský historik nebyl ani klerikálem, ani evangelíkem. Naprosto podstatné jsou důsledky - doba TEMNA. Ta důležitost je dnes o to větší, že žijeme, díky Bitvě na bílé hoře II, v DOBĚ TEMNA II. A pokud by to mělo být zase na 300 roků - ale ne, to už český národ bude dávno vymřelý, budou zde žít spokojeně Arabové a místo skladů a skládek budou mešity - a kdo si pak vzpomene na nějaké Čechy a Bilou Horu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páč by dopadli úplně stejně, ba hůř! - https://sk.wikipedia.org/wiki/Nizozemsk%C3%A1_revol%C3%BAcia

      Čelili útokům Habsburků (i když těch španělských) celých 30 let než jim republiku uznali! To my by jsme tu uprostřed nepřátel sotva vydrželi. Stavové spoléhali že s králem který má tak mocného švagra jakým Jakub I. Start byl, se jim podaří nezávislost na Habsburcích obhájit ...

      Vymazat