Reklama

.

.

čtvrtek 2. listopadu 2017

O „sarinu“ v Chán Šajchúnu a „změně režimu“ v Sýrii

Tereza Spencerová
2.11.2017  Literárky

S největší pravděpodobností k žádnému sarinovému útoku nedošlo, spíše vše započalo místním únikem chlóru, který se podle všeho odehrál ještě před nálety. Příběh se sarinem byl na situaci naroubován až později…

V půli října ministerstvo zahraničí USA v rámci svého aktualizovaného varování před cestami do Sýrie „zničehonic“ konstatovalo, že Daeš, Al Kajda (v rámci své nové „reinkarnace“ Haját Tahrír aš Šám) a další „násilné extremistické“ skupiny v syrské válce kromě jiného používají i chemické zbraně. Jejich taktika spočívá „v používání sebevražedných atentátníků, únosů, lehkých i těžkých zbraní, improvizovaných výbušných zařízení a chemických zbraní,“ shrnuje dokument.

USA (a Západ obecně) až dosud použití chemických zbraní v syrském konfliktu připisoval výlučně vládním oddílům, a tak ruská média okamžitě nadhodila možnost, že se takové „přiznání“ může preventivně týkat očekávané zprávy vyšetřovatelů OSN o okolnostech dubnového chemického útoku v Chán Šajchúnu v syrské provincii Idlíb, která je z valné většiny pod kontrolou právě syrské frančízy Al Kajdy zvané od loňska Haját Tahrír aš Šám. O pár dní později jedna z džihádistických skupin bojujících na jihu provincie Damašek pod hlavičkou Svobodné syrské armády obvinila z nasazení chemických zbraní i teroristy z Daeše…

Ve stejné době se mělo na půdě Rady bezpečnosti OSN jednat o prodloužení mandátu tzv. Společného vyšetřovacího mechanismu (Joint Investigative Mechanism, JIM) mezinárodní mise Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) vyšetřující chemické útoky v Sýrii. USA trvaly na jeho okamžitém prodloužení, Rusko chtělo počkat až na to, jakou zprávu o Chán Šajchúnu JIM předloží, a tak americkou rezoluci vetovalo s poukazem, že je připraveno mandát případně obnovit, ale „nejdřív tu zprávu“. Američané okamžitě obvinili Rusy, že „nadřazují politické důsledky nad syrský lid, který byl tak brutálně vražděn“, což v překladu znamená, že brání tomu, aby byla vina za chemický útok hozena na Asadův režim…

A pak, 29. října, se zpráva JIM, která oficiálně publikována ani nebyla, ale přesto je k mání v PDF formátu, dostala do médií. A, jak v unisono českém mainstreamu například ohlásila Česká televize, Sarin v syrském Chán Šajchúnu použil Asadův režim, potvrdila zpráva OSN.

Upřímně, není tomu tak.

„Syrská arabská republika je zodpovědná za vypuštění sarinu v Chán Šajchúnu 4. dubna 2017,“ konstatuje ve skutečnosti text JIM s tím, že jeho autoři jsou o svém závěru „přesvědčení“. Přesvědčení? A co znamená ono „zodpovědná za vypuštění“? Nepotvrzuje to snad prvotní ruská a syrská tvrzení, že nálet na Chán Šajchún zasáhl skladiště chemických zbraní Al Kajdy, načež bojové plyny džhádistů otrávily onen „syrský lid“?

Vedle těchto vágních formulací není bez zajímavosti, že tříčlenný JIM (guatemalský diplomat, malajsijský úředník OSN vystudovaný v USA a chemický expert pracující pro švýcarskou vládu) ve své zprávě, která není oficiální zprávou OPCW a organizace ji ani nepotvrdila, nabízí i očividné „nesrovnalosti“.

Kupříkladu: Na 10. straně zpráva konstatuje, že sarin byl vypuštěn z místa kráteru na severu Chán Šajchúnu mezi 6:30 a 7:00 onoho 4. dubna. V II. Příloze (na straně 36) ale tvrdí, že několik nemocnic v Idlíbu začalo přijímat pacienty zasažené sarinem už mezi půl sedmou a tři čtvrtě na sedm. JIM prozkoumal lékařské zprávy 247 pacientů, kteří byli s otravou přijati mezi šestou ráno a čtvrtou odpoledne, a zjistil, že 57 z nich bylo v pěti nemocnicích hospitalizováno dokonce dříve, než mělo k útoku vůbec dojít, konkrétně mezi šestou ráno a 6:20. Deset takto sarinem zasažených pacientů bylo přijato v nemocnici vzdálené od Chán Šajchúnu 125 kilometrů, zatímco 42 dalších bylo už v sedm ráno v nemocnici vzdálené třicet kilometrů… Jinými slovy, 23 procent údajných obětí bylo v nemocnicích už před útokem a při vzdálenosti 125 kilometrů je možná řeč o nějakém zdravotnickém zařízení až v sousedním Turecku. JIM podobné „nesrovnalosti“ nechává bez povšimnutí, jako by na tom už ani nezáleželo, neboť mainstreamu to k vynesení verdiktu „bohatě stačí“ a čtenáře beztak zajímají vesměs jen titulky.

Nebo další namátková „nesrovnalost“. V krevním vzorku číslo 133 nebyly nalezeny žádné stopy sarinu nebo odvozené látky, zato moč zbytkové stopy vykazovala. Jak je to možné, nikdo neřeší.

Už v dubnu přitom JIM upřesnil, že vychází čistě z otevřených zdrojů, podle nichž byly oběti z Chán Šajchúnu léčeny především kyslíkem a kortizony. Taková léčba přitom není doporučována pro otravu sarinem, ale vesměs při poškození plic, k nimž by mohlo dojít při vdechnutí chlóru nebo třeba explozi vakuové bomby. První zprávy turecké agentury Anadol hned ze 4. dubna rovněž mluvily jen o otravě chlórem, a totéž platí i pro první prohlášení OPCW. Turecko ještě o dva dny později zmiňovalo jen chlór, přičemž ani první videa, která z Idlíbu do světa vyslala „objektivní“ Al Kajda a různé skupiny typu „Bílých přileb“, neukazují žádné symptomy po zásahu sarinem, čemuž odpovídá i vybavení „záchranářů“. Sarin se „prokazatelně objevil“ až koncem měsíce

Byl tedy celý „chemický útok“ skutečný nebo jen nahraný, jak dál tvrdí Rusko nebo oficiální Damašek nebo například analýza renomovaného amerického reportéra Syemmoura Hershe? V Chán Šajchúnu s největší pravděpodobností k žádnému sarinovému útoku nejspíš nedošlo, spíše vše započalo místním únikem chlóru, který se podle všeho odehrál ještě před nálety. Příběh se sarinem byl na situaci naroubován až později. Veškeré údaje „vyšetřování“ pocházejí z Chán Šajchúnu, kam členové JIM nikdy osobně nezavítali v obavách o vlastní bezpečnost v oblasti ovládané Al Kajdou a spřízněnými džihádistickými skupinami.

Je příznačné, že Al Kajda a Daeš společně s USA a třeba Saúdy a všemi, kdo už šestým rokem usilují o „změnu režimu“ v Sýrii, mají očividný zájem zmanipulovat „důkazy“ a obvinit z chemického útoku Damašek.

Ostatně, spolupráci všech zmíněných v týdnu v televizním rozhovoru přiznal někdejší katarský ministr zahraničí Džábir al Sání, který až do roku 2013 spravoval i vojenskou pomoc džihádu v Sýrii. Podle jeho slov Katar po boku Saúdů a Turecka a pod vedením Spojených států dodával „od samého počátku událostí“ v roce 2011 zbraně a peníze „opozici“ v Sýrii, a to i Al Kajdě, nejspíš proto, že Daeš v té době ještě fakticky ani neexistoval. Celou „operaci“ přitom označil za „loveckou výpravu“, přičemž lovnou zvěří měl být Bašár Asad. Katar má podle Džábira „mnoho dokumentů“ a záznamů, které dokládají, že válka byla předem plánovaná a měla vést ke změně režimu.

Džábira doplňují i informace ze Snowdenových archívů, které nyní, s více než tříletým zpožděním, zveřejnil americký The Intercept. Dokumenty potvrzují, že saúdský princ Salmán bin Sultán v roce 2012 osobně nařídil oddílům Svobodné syrské armády (FSA), které Západ dloho vydála za „demokratické síly“, „zapálit Damašek“ a „srovnat se zemí“ tamní mezinárodní letiště. Pro účely této operace Saúdové zaslali do Sýrie 120 tun zbraní a výbušnin, a s výsledky „byli velmi spokojeni“, byť si vyžádaly životy nejméně šesti desítek lidí. The Intercept nicméně z celého příběhu „jaksi“ vypouští roli USA při vyzbrojování „opozice“ a dál razí neudržitelnou mantru o povstání z roku 2011 coby „organickém, mírovém hnutí“, které přimělo syrskou vládu „rozpoutat válku proti svému národu“…

Washington ke „změně režimu“ v Sýrii v posledních měsících sice mlčel, ale nově s tímto puzením znovu přišel ministr zahraničí USA Rex Tillerson. Prohlásil, že válka v Sýrii skončí jedině tak, že svět přijme „celistvou a jednotnou Sýrii, v níž není pro Bašára Asada žádná role“. Není ovšem jasné, jak chtějí USA tohoto cíle dosáhnout; několik zemí sice americkou politiku „změny režimu“ v Sýrii i po šesti letech války dál – byť už bez řádného nadšení -- podporuje, ale současně platí, že nedžihádistické rebelské síly v Sýrii už prakticky neexistují, spoléhat jen na syrské Kurdy USA také nemohou, a tak není silové ovládnutí Sýrie z hlediska Washingtonu pravděpodobné. Možná ale Pentagon počítá se svými vlastními vojáky. Americká generalita se přitom rozchází v otázce, kolik jich v Sýrii ilegálně vlastně působí – počty se pohybují od pěti set až do čtyř až pěti tisíc – nicméně možná i pro ně platí totéž, co pro americké jednotky v Iráku. Tamní americká vojenská přítomnost je v této chvíli trvalá, vysvětlil Tillerson, a to i za situace, kdy by irácká vláda oficiálně vyzvala k jejich odsunu a zrušila jejich „povolení k pobytu“… Že by si Washington připravoval půdu pro proxy válku proti Íránu z území Iráku a Sýrie. Pro jednu z válek, které by podle „trumpovců“ měly být bez konce, jakýchkoli omezení a kongresového dozoru?


10 komentářů :

  1. Od instituce vysílající týmy svých kvalifikovaných a perfektně vybavených vyšetřovatelů se právem očekává, že její oficiální zprávy budou vypracovány a postaveny na (nevyvratitelných) důkazech, a nikoliv domněnkách či věření, a nedůslednostech. Takovou však ta zpráva z Chán Šajchúnu není.
    Těžko se pak Rusku divit, že odmítá prodloužit mandát pro takováto "vyšetřování" a že tím hodlá i ukončit politickou praxi účelového nasazování psí hlavy Asadovu režimu tím, že jsou mu falešně připisovány chemické útoky na džihádisty (či civilní populaci). A to pouze na základě nepřesvědčivých zpráv, v nichž se sami inspektoři uchylují k výrazům jako "věří se", "existuje přesvědčení .." apod..
    ---
    A pokud se týče osudu B. Asada a jeho setrvání či nesetrvání v prezidentské funkci (anebo jakékoliv jiné funkci), pak o tom by si měli ve volbách rozhodnout lidi samotné Sýrie, a nikoliv nějaký Tillerson či Trump z Washingtonu.
    A tak jediné, co tito dva povedení mohou pro Syřany ještě udělat, je spakovat si svá tamní fidlátka a s celou jejich koalicí vypadnout odtud zpět. Nejlépe za oceán. A poté Sýrii nahradit všechny škody, které svou zločinnou agresí napáchali anebo které byly napáchány pod jejich krytím.
    Již včera bylo pro takový krok pozdě.

    OdpovědětVymazat
  2. Syrská válka by bez USA vůbec nebyla. USA by se měli stáhnout z ze Sýrie. Jenom tam napáchali škody a podpořili radikální islám. Intervence USA poškodili křesťany na blízkém východně a pomohli islamistům. V Iráku už křesťané nejsou. Podle nedávné zprávy USA dodaly zbraně do Sýrie v hodnotě dvou miliard dolarů. Většina z těchto zbraní skončila v rukou ISIS přímo nebo nepřímo prostřednictvím "umírněných", kteří si sebou vzali zbraně, když se přidali k ISIS nebo al-Káidě. Kdyby vyhráli takzvaní "umírnění" (ve skutečnosti ISIS) v Syrii, tak by tam křesťané taky nebyli.

    http://www.epshark.cz/clanek/152/ceho-dosahli-usa-v-syrii

    OdpovědětVymazat
  3. Je třeba si uvědomit jakou obrovskou informační mašinérii jsou USA schopny a dokonale umí využít. Dokáží zapojit celou EU, včetně Česka. Obdivuhodné a obludné! Jak potom věřit zprávám Reuters,BBC ,..?

    OdpovědětVymazat
  4. No jo západní teroristé v akci normálně by je měla vyhodit OSN.

    OdpovědětVymazat
  5. Paní Tereza opět perfektní! Proč nemůžeme mít, do prdele, takovéhle komentátory a analytiky třeba v ČT nebo v ČRo! Otázka je to, samozřejmě, řečnická, ale jednou se třeba dočkáme!
    Jirka

    OdpovědětVymazat
  6. Re (12:54):
    ... a že proč nemůžeme spatřit či zaslechnout paní Spencerovou v ČTV či ČRo?
    No, ona není prodejnou!
    Její komentáře a analýzy si sice koupit i můžete, nikoliv však účelovou změnu jejich jejich obsahu a smyslu.
    Tak proto!

    OdpovědětVymazat
  7. Je jasný důkaz, že sarin to byl - očití svědci ho na vlastní nos cítili (a vůbec jim přitom nevadí, že sarin je bez zápachu)...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Re (16:13):
      Ta látka přece jen slabý ovocný "zápach" má (tedy vůni).
      Ale bezpečně ji pozná jen ten, kdo se sarinem kdy pracoval.
      Což by mě nepřekvapilo u džíhádistů. Ale u civilních osob či dětí?
      Ten důkaz proto není důkazem, ale zlovolným přenášením viny na oběť celé té mystifikační obludnosti. Naplánované daleko na západ od Sýrie.

      Vymazat
    2. Ano ucítili ho - a do 5 minut byli v muslimském ráji...

      Vymazat