Reklama

.

.

neděle 26. listopadu 2017

Šest vět, které mohou zkrotit i Andreje Babiše

Martin Kunštek
27. 11. 2017
Ústavní krizi, která hrozí vzniknout v důsledku nekompatibility vítěze voleb s ostatními politickými stranami, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, a prohlášení prezidenta republiky, že je možné nechat vládnout menšinovou vládu bez důvěry i do konce volebního období, může vyřešit pouhých šest vět. Opoziční strany by je ovšem musely společně napsat do Ústavy. Hlasů na to mají v obou parlamentních komorách dost. Těch šest vět zní takto:


1. „Usnesení Poslanecké sněmovny zavazuje vládu“. Tato věta by mohla být doplněna do článku 68 odstavce 1., hned za stávající text, který stanoví, že „Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.“. Také by ji samozřejmě bylo možné dát do článku 68 jako samostatný odstavec.

2. Druhá věta by mohla tu první zpřesňovat ohledně výkladu. Konkrétně takto: „Právní úkon vlády nebo člena vlády, který je v rozporu s usnesením Poslanecké sněmovny dle čl. 68 odst. 1 věty druhé, je neplatný od počátku“. Tato věta by mohla v článku 68 tvořit samostatný odstavec.

3. Úplnou kontrolu nad činností vlády, která je přepokládána již v nynějším ústavním článku 68 by poslanci jako sbor mohli získat větou: „Právní úkon vlády, člena vlády nebo právní předpis vydaný vládou nebo jejím členem, může Poslanecká sněmovna zrušit svým usnesením.“. Tuto větu by bylo možné vložit buď jako samostatný odstavec do článku 68, nebo též do článku 76, který upravuje rozhodování vlády. Sněmovna by s ní získala i kontrolní pravomoc nad nařízeními vlády a vyhláškami.

4. Funkčnost kontrolního systému za všech okolností, tedy i v případě rozpuštění Sněmovny, by mohla zajistit věta: „V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpouštěna, vykonává její kontrolní pravomoci vůči vládě Senát“. Opět by bylo možné tuto větu vložit jako samostatný odstavec do článku 68, nebo též do článku 33 či 35, které upravují problematiku rozpouštění Sněmovny a pravomoci Senátu během doby, kdy je Sněmovna rozpuštěna. Klidně by také všechny čtyři předchozí věty mohly tvořit i samostatný článek 68a.

5. Obě komory by rovněž mohly posílit svoji kontrolní pravomoc nad činností vlády v rámci Evropské unie. Problematiku dnes upravují jednací řády obou komor, z nichž by se do Ústavy dala převzít jednoduchá formulace: „Stanovisko Poslanecké sněmovny i stanovisko Senátu ve věci připravovaného rozhodnutí mezinárodní organizace nebo instituce zavazuje vládu.“.

6. V zájmu zamezení sporů o výklad tohoto ustanovení by mohla být doplněna zpřesněním: „Vláda nesmí v mezinárodní organizaci nebo instituci souhlasit s připravovaným rozhodnutím, jestliže k němu, nebo k jeho části, vyslovila svůj nesouhlas některá z komor Parlamentu.“

Pátou a šestou větu by bylo možné vložit do článku 10b odstavce 2 za stávající větu „Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády“. Posílení pravomocí Senátu by ostatně mohlo přimět i senátory, aby novelu Ústavy schválili potřebnou většinou.

Taková novela Ústavy by se vešla na tři stránky včetně důvodové zprávy. Mohla by být do jara projednána, schválena a vyhlášena ve Sbírce zákonů. Její schválení by mohlo být dokonce rychlejší než tři pokusy o sestavení vlády s následnými žádostmi o vyslovení důvěry.

Pokud by si zákonodárci „trochu pospíšili“, tak by se to dalo stihnout i rychleji. Andrej Babiš, jako vítěz voleb, který však pouze se svojí stranou ANO nedisponuje nadpoloviční většinou poslanců, by rázem přestal představovat „nebezpečí“ pro zbytek společnosti, který jej nevolil. O nějakém ohrožení svobody nebo demokracie by nemusela být už ani řeč. I menšinová a klidně jednobarevná Babišova vláda by musela, stejně jako kterákoli jiná, vládnout podle platných zákonů. Bez dohody s ostatními, nebo aspoň s části zákonodárců, která by tvořila nadpoloviční většinu, by tak Babiš nemohl měnit nejen zákony, na což potřebuje souhlas Parlamentu, ale ani vládní nařízení a ministerské vyhlášky. Pro ostatní strany by to představovalo výhodu, že by jednání Babišovy vlády mohli účinně korigovat bez nutnosti se s Babišem „ušpinit“. Tedy bez rizika, že dopadnou jako sociální demokraté v minulém volebním období, kteří na vládnutí s Babišem doplatili ztrátou dvou třetin mandátů ve volbách. Babiš, jako vítěz voleb, by tedy dostal možnost vládnout. Ovšem nikoli jako diktátor, který si může kdykoli na kohokoli „zakleknout“. Činnosti, které jsou nežádoucí z pohledu většiny společnosti, která ANO nevolila, by Sněmovna mohla Babišovi „zatrhnout“ svým usnesením, popřípadě některá z pohledu většiny Sněmovny sporná rozhodnutí vlády i zrušit. Babiš by pak klidně mohl svoji vládu řídit jako firmu. Ovšem nikoli jako firmu, jejíž je jediným vlastníkem, ale jako firmu, v níž je s 30% sice největším , nikoli však jediným akcionářem. Prostě by musel poslouchat Sněmovnu stejně, jako představenstvo ve firmě musí poslouchat příkazy dozorčí rady. Dozorčí rada je zástupce akcionářů stejně, jako jsou poslanci zástupci voličů. Nepřátelské převzetí ČR Agrofertem, před nímž řada komentátorů varuje, by tak mohlo být zažehnáno.

Takto by poslanci mohli účinně zabránit vládě v reorganizaci bezpečnostních sborů, která by měla podobu „agrofertizace“ policie a dalších orgánů činných v trestním řízení. Čehož se mnoho lidí obává. Poslanci by jedním usnesením o zákazu zadávání státních zakázek Agrofertu mohli vyřešit i Babišův střet zájmů, který se neúspěšně pokoušeli řešit zvláštním zákonem v minulém volebním období. Většina poslanců nebo senátorů – a klidně i opozičních – by vládu mohla účinně úkolovat i ve věcech týkajících se EU. Vládě by takto mohlo být zakázáno přijímání imigrantů. Ale také blokování rozhodnutí orgánů EU o zrušení povinného přimíchávání biopaliv z řepky do pohonných hmot.

Obavy z dlouhotrvajícího vládnutí menšinové vlády bez důvěry veřejně prezentovala ODS. Předseda jejího poslaneckého klubu, Zbyněk Stanjura, při té příležitosti avizoval možnost legislativní úpravy pravomocí vlády bez důvěry. ODS by jí chtěla odebrat rozhodování o všech věcech, které nemají charakter „údržby rutinního chodu státu“. A hlavně zakázat všechna strategická nebo zásadní rozhodnutí. Všechny tyto požadavky popsaných šest vět zcela naplňuje. Ovšem nikoli jen ve vztahu k menšinové vládě nebo k vládě bez důvěry.

Popsaná úprava by mohla být použitelná i v případě „normální“, či většinové vlády, která má důvěru Sněmovny. Mohla by vést k nastolení větší rovnováhy mezi vládou a Parlamentem. Naše státní zřízení je Ústavou konstruováno jako parlamentní demokracie. Vláda se podle Ústavy ze své činnosti má zodpovídat Poslanecké sněmovně. Poslanci však fakticky nemají možnost vládu účinně kontrolovat, nebo jí úkolovat. Dokud usnesení Sněmovny nejsou pro vládu právně závazná, tak mají charakter „dopisu tetě“. Vláda si s nimi klidně může bez obav i tapetovat toaletu ve Strakově akademii. Poslanci dnes mají jen jedinou – a to krajní – možnost, jak na vládu vyvíjet v rámci své kontrolní pravomoci účinný tlak. A tou je hrozba odepření důvěry vládě, respektive vyslovení nedůvěry vládě. Na vládu bez důvěry však už žádné páky nemají.

K čemu to v praxi vede? Ke vzniku „kočkopsových vlád“. Často navíc vzniklých i za pomocí „přeběhlíků“. Pro koaliční formace zahrnující v sobě např. ODS, lidovce a Zelené, což byl případ druhé vlády Mirka Topolánka, která v roce 2007 získala důvěru Sněmovny, nějak neumím najít jiné pojmenování než „kočkopes“. Vždyť co má společného v oblasti programu ODS se Stranou zelených? Nejvyšší představitelé těchto stran měli společnou touhu vládnout. Ale každý měl jinou představu o tom, co by vláda měla dělat. V praxi tak společné vládnutí představovalo neustálé boje nejen vlády s opozicí, ale i vládních stran mezi sebou. ODS se sice podařilo zavést cosi jako „rovnou daň“, která ovšem v modifikaci dle Miroslava Kalouska (tehdy KDU-ČSL) nebyla tou rovnou daní, která měla všem lidem snížit daně, jak to ústy Vlastimila Tlustého před volbami slibovala ODS. Zeleným se podařilo zavést podporu biopaliv a slunečních a větrných elektráren. Ovšem tyto zákony byly schváleny ještě za první menšinové vlády premiéra Mirka Topolánka, která důvěru Sněmovny neměla. Fakticky tedy Zelení své angažmá ve vládě pojímali jako blokaci zrušení těchto zvýhodnění. Což ODS formou zvláštní daně na solární elektrárny provedla v dalším volebním období, když Zelení z Parlamentu zmizeli. Spokojený s tou vládou nebyl pořádně nikdo. Ani voliči vládních stran, či dokonce ani většina poslanců. Zelení poslanci nebyli nespokojení s tím, že nebyl zaveden zákaz víkendové jízdy kamionů. Část z nich i s postojem vlády ve věci umístění amerického radaru v Brdech. Poslanci za ODS, která se vždy profilovala jako strana hájící zájmy podnikatelů, byli nespokojeni jak s kalouskovou podobou „rovné daně“, tak i s řadou opatření, s nimiž vláda souhlasila v rámci EU. Snad nejvíce se to projevovalo při schvalování Lisabonské smlouvy. Vláda se prakticky neustále potácela na hranici pádu. Při schvalování vládních návrhů zákonů a hlasování o pozměňovacích návrzích se vládě dařilo držet jednotu často jen s pomocí hrozeb typu „tady někdo půjde bručet…“, jimž vstoupil do dějin tehdejší ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Těžko se divit, že „slepencová“ vláda nakonec padla. Rebely u Zelených se sice podařilo donutit k hlasování proti pozměňovacímu návrhu o zákazu jízdy kamionů o víkendu. I Lisabonská smlouva nakonec byla schválena i přes odpor tehdejšího prezidenta a zakladatele ODS Václava Klause a rebelů v řadách ODS. Nakonec však rebelové z ODS krátce na to vládu položili, když hlasovali pro opoziční návrh na vyslovené nedůvěry vládě. A to dokonce během českého předsednictví v Radě EU.

O mnoho lépe se nevedlo ani vládě premiéra Petra Nečase (ODS) v letech 2010–2013. Taky byla složena ze stran, která v programové oblasti neměly mnoho společného. Věci veřejné si v ní na ODS dokázaly vynutit schválení řady tzv. „protikorupčních“ zákonů, které se v praxi ukázaly jako velmi problematické. Za všechny stačí uvést zákon o veřejných zakázkách, který zavedl jako jediné vyhodnocovací kritérium nejnižší cenu, místo nejvýhodnějšího poměru cena/výkon. TOP09 si zase přes odpor části koaličních poslanců vynutila v rámci balíčku úsporných opatření provedení změn rozpočtového určení daní, které pěkně pustilo žilou větším městům, v nichž vládla ODS, ve prospěch některých malých vesnic, v nichž vládli zástupci Starostů. I tato vláda skončila předčasně. Do politického záhrobí jí paradoxně pomohly bezpečnostní složky, které za jejího úřadování dostaly řadu nových či silnějších pravomocí. Napřed s jejich pomocí byli pacifikování vlastní neposlušní poslanci, aby si pak policejní komando přišlo na Úřad vlády i pro premiéra.

Totéž v bledě oranžovém platí i pro koaliční vládu ČSSD, lidovců a Unie svobody. V jednom volebním období 2002–2006 vláda padla dokonce dvakrát. I soudržnost této „kočkopsové“ koalice byla udržována zřejmě vydíráním a výhružkami za pomoci bezpečnostních složek. Víkendové návštěvy premiéra Vladimíra Špidly v sídlech českých zpravodajských služeb nakonec neunikly ani pozornosti novinářů. Stejně jako Špidlova záliba ve čtení přepisů odposlechů. A tím se dostáváme k zásadní otázce: Lze tuto praxi ještě vůbec nazvat parlamentní demokracíí? Tedy režimem, v němž má parlament vládu kontrolovat. Myslím si, že situace, kdy vláda vydírá poslance i s pomocí bezpečnostních sborů, jen aby si ještě chvíli udržela důvěru Sněmovny a vládla dál, se od původní myšlenky hodně vzdaluje.

Logicky se nabízí otázka, jestli je k zajištění řádného chodu země a demokratického charakteru státu opravdu nezbytně nutné, aby vláda mohla vládnout pouze, pokud má důvěru Sněmovny. ČR tuto ústavní konstrukci převzala po bývalém Československu, které se zase při tvorbě prvorepublikové ústavy inspirovalo u západoevropských zemí. Není to přitom jediný myslitelný demokratický model vládnutí. V USA jsou výkonná a zákonodárná moc na sobě více nezávislé. A přitom se více kontrolují. Prezident USA, jakožto šéf vlády, je volen v přímé volbě. A odděleně jsou voleni členové Kongresu. Prezident si jmenuje vládu a ta už pak nemusí žádat o důvěru Kongres. A přesto nikdo nepochybuje o tom, že USA jsou demokratickou zemí.

V západní Evropě model vlád s důvěrou parlamentu vznikal postupně. A v podstatě jako výsledek mocenského soupeření panovníků s parlamenty. Parlamenty a jejich předchůdci v podobě zemských sněmů nebo generálních stavů původně takovou pravomoc vůbec neměly. Stejně jako neměly moc zákonodárnou. Králové je mnoho století svolávali pouze v případě, kdy potřebovali jejich souhlas s vypsáním daní nebo vyhlášením války. A to také kvůli penězům. Zákonodárnou moc si parlamenty a jejich předchůdci vymohly na panovníkovi krůček po krůčku. Napřed jako spolurozhodování. Král se často výměnou za peníze z daní od 16. století zavazoval nevydávat další zákony bez souhlasu zemského sněmu. Do té doby si král vydával zákony, jak chtěl. A jen občas se jej podařilo stavům donutit k odvolání zákona - jako v případě zákoníku Majestas carolina vydaného Karlem IV. Teprve v době, kdy u nás vládl Rudlolf II. se o podobě zákonů král začal dohadovat se šlechtou a zástupci měst. Společně pak hledali nějakou pro obě strany přijatelnou podobu zákonů. Což lze považovat za jakousi zákonodárnou moc. Schvalování státních rozpočtů parlamentem pak vzniklo až po vlně státních bankrotů v 18. století. Stavy si tuto pravomoc na panovnících vynutili výměnou za pomoc při sanaci státní kasy. Teprve po další vlně rozpočtových problémů souvisejících s nákladnými napoleonskými válkami si parlamenty v 19. století vynutily pravomoc schvalovat vládu. Někde ve formě hlasování o důvěře vládě jmenované panovníkem. A někde dokonce ve formě schvalování každého ministra zvlášť. Tento model byl převzat do tvorby Evropské komise, kde každý komisař navržený členským státem musí sám získat důvěru Evropského parlamentu. Až úplně na závěr pak vznikl princip sestavování vlád z politických stran, které uspěly v parlamentních volbách. Až dokonce 19. století a někde ještě i ve 20. století, byla vláda jmenována panovníkem z řad jeho oblíbených spolupracovníků. Možností jak sytém uspořádat je samozřejmě více.

V souvislosti s posílením kontrolních pravomocí Sněmovny - popsaných v oněch šesti větách -lze samozřejmě diskutovat i o otázce mechanismu vzniku vlády. A případně i nutnosti podmínky aby vláda požívala důvěru Sněmovny. V systému, kdy by Parlament mohl vládu úkolovat, nebo některé její kroky i zneplatnit, by zákonodárci bez rizika nástupu diktatury mohli klidně zrušit proceduru tří pokusů o sestavení vlády a jejího získání důvěry Sněmovny. Mechanismus by mohl být upraven tak, že v článku 68 by odstavec 2 nově zněl: „Prezident republiky jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy poslaneckého klubu politické strany, která ve volbách získala nejvyšší počet hlasů“. V souvislosti s tím by pak mohl být upraven v článku 68 i odstavec 5. A to tak, aby se nerozlišovalo, jestli prezident republiky jmenuje členy vlády, která se jako celek jde ucházet o důvěru, nebo zda jde o výměnu ministrů. Odstavec by mohl znít jednoduše tak, že „Prezident republiky na návrh předsedy vlády jmenuje a odvolává ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů“. O něco podobného se již jednou pokoušely společně ODS a ČSSD v rámci pokusu o novelu Ústavy předložené na základě dohody označované jako opoziční smlouva. Na jejím základě vládla v letech 1998–2002 menšinová jednobarevná vláda ČSSD, jejímž předsedou byl dnešní prezident Miloš Zeman. Její vznik umožnila na základě opoziční smlouvy ODS, když při hlasování o důvěře její poslanci opustili jednací sál, čímž po poklesu kvóra vládě umožnili získat důvěru. Už tehdy se mezi dnešním prezidentem Milošem Zemanem a jeho předchůdcem Václavem Klausem – a jejich ústavními specialisty – diskutovala možnost uzákonit v Ústavě právo vítěze voleb na sestavení vlády. A hlavně způsob jak řešit situace, kdy vítěz nemá k sobě kompatibilní koaliční partnery, s nimiž by získal většinu ve Sněmovně. Tato situace se přihodila nejen ČSSD v roce 1998, ale i ODS o dva roky dříve. Druhá vláda Václava Klause, v niž byli kromě ODS zastoupeni i lidovci a ODA měla dohromady pouze 98 hlasů. A nikdo jiný s nimi do vlády jít nechtěl. A popravdě řečeno oni ani nikoho jiného mezi sebe nechtěli. Už tehdy situaci zachránila nepsaná opoziční smlouva, kdy ČSSD umožnila vznik vlády odchodem z jednacího sálu při hlasování o důvěře. I tato vláda však padla po rozkolu uvnitř ODS, kdy se část poslanců původně zvolených za největší vládní stranu „trhla“ a vytvořila novou politickou stranu Unie svobody. Tehdejší prezident Václav Havel po tzv. Sarajevském atentátu ani nečekal na hlasování o vyslovení nedůvěry vládě a jmenoval úřednického premiéra Josefa Tošovského. Čímž vyrobil ústavní krizi. Tošovského úřednická vláda sice důvěru Sněmovny získala, nicméně Sněmovna krátce na to zvláštním ústavním zákonem zkrátila své funkční období a prezidenta republiky přinutila vyhlásit předčasné parlamentní volby.

Když si takto zrekapitulujeme osudy všech vlád od založení ČR, tak snadno můžeme dojít k závěru, že stávající uspořádání není příliš stabilní a ani nepomáhá formovat politiku podle zájmu občanů vyjádřeného ve volbách. Za v podstatě jedinou standartní vládu, která ještě fungovala na principech zakotvených v Ústavě, lze považovat první vládu Václava Klause v letech 1992/3-1996. I uvnitř této vlády samozřejmě existovaly rozpory, např. mezi lidovci, tehdy vedenými Josefem Luxem a ODS premiéra Klause. Třeba o způsob finanční podpory zemědělství. Všechny tři strany tehdejší koalice ODS+KDU-ČSL+ODA však spojoval zájem na rychlé privatizaci státních podniků a liberalizaci zahraničního obchodu. Tento program dokázal vládu udržet pohromadě po celé funkční období. V období druhé Klausovy vlády už se přiostřující spory koaličních partnerů nemalou měrou podílely i na pozdějším pádu vlády.

Když vezmeme v úvahu fakt, že odcházející vláda premiéra Bohuslava Sobotky, dovládla do konce volebního období jen díky tomu, že prezident republiky nepřijal demisi, kterou mu přinesl předseda vlády, tak nám vyjde, že za celých 24 let existence ČR jsme měli pouze dvě stabilní vlády. A to jedna z nich vznikla na základě opoziční smlouvy, která je dodnes vydávána za anomálii. Andrej Babiš tedy není první problém, který odhaluje slabiny našeho ústavního uspořádání. Mohl by však být tím faktorem, který způsobí vypracování a schválení nového funkčnějšího a demokratičtějšího řešení.

56 komentářů :

  1. Prakticky věechny navrhované body předávají pravomoci moci výkonné moci zákonodárné. V současné situaci vypadají lákavě, ale otvírají cestu k totalitě. Navíc vycházejí z chybné úvahy, že opozice proti ANO je celek s jednotnými zájmy. A tak tomu není ani náhodou, i když strategie Pirátů vychází ze stejného omylu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Norsku prý děti vybrané spolužáky z třídy nesmí pozvat domů na oslavy, např. svých narozenin, prý proto, že ostatní děti by byli smutné.
      Takto svázat určitě nechci, F

      Vymazat
    2. A ak 7. vetu by som tam dal:
      - Pokiaľ sa p. Kunštekovi nebudú páčiť rozhodnutia Ústavného súdu -- všetky rozhodnutia Ústavného súdu a všetkých nižších inštancií musí potvrdiť Parlament (Snemovňa), inak sú neplatné od počiatku.
      .
      a vetu 8.
      By som v Ústave Českej republiky uzákonil V preambule -- že o tom, čo sa v Czechii deje, či nedeje bude rozhodovať p. Kunštek, nakoľko on je majiteľom Pravdy!
      .
      Je dojímavé, ako sa kde kto dokáže priživovať na tak smutnej situácii ako je práve v Parlamente ČR ... a ako každý je presvedčený, že on a iba ON dokáže vyriešiť situáciu teraz a až do skonania Sveta.

      Vymazat
  2. Hmm, že jste to nenavrhli dříve? Když bylo možné zablokovat rozkrádání republiky a národního jmění... tedy dokud nám to ještě patřilo. A zablokovat svinstva jako LETSKOU LEŽ například...

    OdpovědětVymazat
  3. A je třeba dodat, že příště odvoláme to co jsme prohlasovali, a prohlasujeme to co jsme odvolali.
    NENÍ lepší všeobecné referendum bez účasti přeplacených ústavních soudců a ostatní pravnické pakáže.

    OdpovědětVymazat
  4. před soudem který na nás uvalují cizí soudy nás stejně nechrání.

    OdpovědětVymazat
  5. Tady je velice špatná zpráva:

    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Merkelova-to-pry-nejspis-opet-ustoji-Socialni-demokrate-se-ji-chystaji-skocit-do-naruci-513755

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sociální demokraté vždy zradili své voliče. Jenom A. Hitler je za to odměnil koncentrací...

      Vymazat
    2. Jsou to babráci, zase si je baba otočí kolem prstu a už je zlikviduje stejně jako naši socdem. Měli by chtít, aby nebyla kancléřkou, protože tohle nevydýchají.

      Vymazat
  6. Menšinová vláda je v demokracii oxymoron. V demokracii rozhoduje většina a vláda by měla být jejím ztělesněním.

    OdpovědětVymazat
  7. Babiše jsem sice nevolil, ale nevidím důvod, proč ho krotit. Snažím se být demokrat. Pokud je vůlí lidí, aby se Babiš podílel na moci, tak ať vládne. Jedno, zda v menšinové, nebo většinové vládě. Měl bych strach, aby nezačal měnit ústavu. Ale na to nemá právě dost hlasů. Ale jestli si nakrade ? Kradli ti doposavaď méně? Tahle země už je stejně ztracená.

    OdpovědětVymazat
  8. vyborny napad sjedinym hačkem vis kdyby se chtělo jakože se nechce apřeci i male ditě vi kdo nechce ovšem jak se řika polib naši šmirklovou ustavu a jsi nesmrtelny jako veškrna či že přesni vlak nejede ato napřič našimi odborniky zdob komunismu z nich se stali novodobi demo kradi

    OdpovědětVymazat
  9. Pane Milane,secteno a podtrzeno-zlodejske Ceske vlady,ktere loupili CR 27 let,by meli zabrzdit Ondru Babise,ktery prinesl prebytek v rozpoctu CR.Jednoduse Ondra se stal nepritelem c.1 po tom,co ve snemovne vyjmenoval jednotlive zlodejiny a zeptal se Ceskich genu,co udelali pro vysetreni zlodejin.Ozval se Kalousek s poznamkou,ze Bures je nebude ukolovat...ten Kalousek,ktery udelal botu 360 melounu se Sasou Vondru v Promopro.A propo,kdy to tihle ceske geny vrati? Pane Milane Kunsteku.Kto zastavil podobnymi 6 body Ceskou vladni elitu po dobu 27 let?

    OdpovědětVymazat
  10. Souhlasil bych asi s jedinou úpravou ústavy. Aby každá vláda, bez rozdílu, před každým rozhodnutím, které přesahuje časový rámec svěřeného mandátu a který neměla ve svém volebním programu, uspořádala povinně závazné referendum.
    Stále častěji se setkávám se zajímavým folklorem naší politické scény. Něco jiného říkám před volbami a něco jiného dělám po nich. Resp. pro jistotu nic neříkám a potom konám. Viz třeba církevní restituce, ale třeba i abnormální zadlužování. To jsou věci, které budou dopadat především na budoucí generace. Přesto o nich rozhodují současní politici, kteří k nim navíc nedostali ani pověření od svých voličů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepochopil si zmysel tých 6. viet.
      On ani náhodou nedáva nejakú demokraciu (s)prostým ľuďom!
      On dáva "demokraciu" a vlastne všetku vládu Poslancom!
      Takže Parlament bude mať nielen zákonnú, kontrolnú a ústavodárnu moc -- on bude mať aj moc Výkonnú.
      Keďže bude rozhodovať a riadiť ako vláda, bude rozhodovať a riadiť -- ale bez zákonnej zodpovednosti, bez možnosti postihu za ich činy (pretože imunita, nemožnosť stíhať kolektívny orgán, pretože Parlament je nestíhateľný zo zákona)....

      Vymazat
    2. I když nejsem nejchytřejší, tak blbý určitě nejsem. S každou "úpravou" ústavy, kterou by schválila současná sebranka, by dostala demokracie pěkně na prdel. Tak že než takové úpravy, raději žádné úpravy.

      Vymazat
  11. Co kdyby ústavu měnila nějaká evropská komise podle potřeby, bylo by po starostech:)

    OdpovědětVymazat
  12. Ty nápady jsou všechny pěkné, ale známe praxi posledních 27 let. Zákony se vykládají podle toho jaký je zapotřebí dostat výsledek. Neboli řečeno pro méně chápající, že jsme bezprávní stát se spoustou zákonů, které se vykládají podle toho jak se kdo vyspal.v tom případě je vše marné. Ukáži na jednom jediném případě. Poslanci skládají slib, že se budou řídit při svém rozhodování jen svým svědomím, opak je pravdou, řídí se rozhodnutím svých stran, stejně jako činili komunisté od roku 46.Soudy se řídí tak že si vykládají zákony podle toho koho soudí, to vidíme také každodenně, čteme různé a protichůdné výklady ústavních právníku. I US si ohýbá zákony podle situace viz rozhodnutí ve věci dítěte, které má dva homosexuální otce. Takže nemá vůbec smysl diskutovat o nějakých šesti větách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 7:58 "Zákony se vykládají podle toho jaký je zapotřebí dostat výsledek". Typickým příkladem je kauza Čapí hnízdo. Nebýt touhy odstranit Babiše tak by vše bylo naprosto v souladu se zákony. Stovky podobných případů nikoho nezajímají, protože stejní dojiči dotací jsou přátelé "elit". Stačí si vzpomenout, jak bleskově utichla kauza "korunových dluhopisů" když se ukázalo, kdo všechno a za jakých podmínek je vydával. Čapí hnízdo se jeví jako úspěšnější útok, protože je složitější předložit podobný přehled.

      Vymazat
  13. Kdyby byli v pr.... ryby, nemusely by být rybníky.
    Článek je blábol ve stylu: "Jedna paní povídala".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. souhlasím. Menšinová vláda neprosadí nic bez souhlasu opozice, takže nemůže vydat zákony bez souhlasu části opozičních stran. Takže dle mého soudu takto je to demokratičtější než koalice , která si prohlasuje co potřebuje.

      Vymazat
  14. Zajímavý článek, hlavně v té historické části. Ale představa, že se moc přesune do parlamentu a lobisti budou mít jediný problém, zaplatit si pár poslanců, což půjde snadnějí v přítmí, než když korumpují jednotlivé ministry, na které je vidět. A asi by je to přišlo i levněji.

    OdpovědětVymazat
  15. Měly přijmout celou Švýcarskou ústavu a zákony a ne se vymlouvat že nejsme na to dostatečně vyspělí. Ústava a zákony mají občany nutit být lepšími a ne nacházet mezery pro parazity. Menšinová vláda mi nevadí protože bude muset hledat pro svá usnesení podporu a ne se vymlouvat na koaliční partnery.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 9:25 To nejde. Švýcarské zákonodárství je tvořeno opravdu ve prospěch občanů, u nás ve prospěch vládnoucích elitářů. Struktura moci tam je přesně opačná, než u nás. Tam každého nejvíc zajímá, kdo vládne v obci. Kanton už méně a politiky na centrální úrovni nikdo ani moc nezná. Protože mají možnost o důležitých věcech rozhodovat sami svým hlasováním a řídící orgány se jejich rozhodnutím musí řídit. O okruhu otázek málokdo ví, že třeba v roce 2000 rozhodli občané referendem o podstatném omezení armády, kdy bylo zrušeno na 13000 vojenských objektů, nebo že si dobrovolně zvýšili DPH o částku, sloužící pro financování stavby tunelu pod Gotthardem. Výmluvy typu "Švýcarsko je nenapodobitelný příklad" jsou jen průhledné výmluvy politiků, kteří se bojí o svou moc.

      "Lid" může rozhodnout špatně, ale také může rychle své špatné rozhodnutí napravit. Stejně špatně ovšem mohou rozhodovat politici, ale jejich rozhodnutí pak nelze proti jejich vůli změnit. Zvláště, když je pro "stabilitu" vytvořen senát, působící jako konzervátor udělaných chyb.

      Vymazat
    2. 16:35

      Ano, věta "Švýcarsko je nenapodobitelný příklad" - to je demagogické zjednodušení.

      Ale jinak blbábolíte. Chcete snad tvrdit, že politickou kulturu, jak se během staletí vyvinula ve Švýcarsku (včetně kalvinistického propletence zbrojních, farmaceutických a bankéřských kruhů, který bohatl a dodnes bohatne na všech válkách moderní doby!) lze překopírovat k nám?
      To je přece úplně směšné!

      Když Dürrenmatt kdysi prohlásil, že "svět se buď pošvýcarští nebo půjde zugrunde", byl to jenom zoufalý intelektuální bonmot či povzdech. Dokonce ani tento velký spisovatel neměl totiž politicky a historicky v hlavě moc jasno.

      Takže na báchorky o švýcarském vzoru raději zapomeňte a pečujte raději o obec, ve které přebýváte. Jen tak dokážete, že Vám opravdu na něčem záleží.

      Kokotko

      Vymazat
    3. 16:47 Motáte dohromady různé věci. Něco jiného je vnitřní, skutečně demokratický způsob rozhodování obyvatel a něco zcela jiného je chování onoho "propletence" k vnějšímu světu. Spolu souvisí snad jedině přes zdanění onoho "propletence", které můžeme Švýcarsku jen závidět.

      Doporučuji vám oprostit se od teorií a nějaký čas strávit ve Švýcarsku jako já. To abyste poznal, jak to tam prakticky funguje. Pak si možná odpustíte výrazy o blábolení a báchorkách.

      Pečování především o obec je dobrá rada, kupodivu vycházející ze švýcarského vzoru. Jen bych si přál mít pro to stejné pravomoci a podmínky, jako mají Švýcaři. Pak to má smysl. V našem systému jste jen ten poslední otloukánek, shora i zdola.

      Vymazat
  16. Pokud by byly prováděny změny v ústavě, doporučuji provést i takovou, která bude vylučovat dosavadní nesmyslnou praxi, kdy člen vlády je současně poslancem. Je to stejný nesmysl, jako kdyby generální ředitel firmy byl současně i členem dozorčí rady a kontroloval tak sám sebe.

    OdpovědětVymazat
  17. Vážím si pana Kunšteka za jeho občasné příspěvky k diskuzi, ale v tomto případě se netrefil.Proč ? Vše bylo řečeno přede mnou, viz výše. Bude trvat dlouhé generace než dostatek lidí pochopí, že tak jak po roce 89, to nejde. je to jako v přírodě, např. vlčí smečka by odpovídala tomuto lidskému společenství, která tady dnes je. Bez vůdce je vlčí smečka jen klubkem rváčů, silní a drzí nehladoví zbytek přinejlepším jen utře hubu. Vůdce smečky rozhoduje o tom jak bude smečka úspěšná a silná. Máme se od vlků co učit, jsme rozhádaní, závistiví, mnozí ještě k tomu podlí ve svém konání.Ve světě zvířat nenajdete nikoho kdo zabíjí pro potěšení jako člověk.Živočišná říše má své pevné zákony, nemá svévolné vykladače. Jediný kdo dělá bordel na světě je člověk.

    OdpovědětVymazat
  18. Tady, v bananistanu je to tak, jak to má být. Říká se tomu demokracie, alias neřízeně řízený bordel. Desítky stran, straniček a straničíček, sto lidí sto chutí, mumraj, chaos.
    A zloději, lichváři kradou a kradou. I pomocí cen, což je pak regulérní. Ceny utěšeně rostou za všechno, i za hovno.

    OdpovědětVymazat
  19. Nepotřebujeme nějakou demokracii, je to jen prázdný výraz. Naprosto by stačilo, kdyby se dodržovaly zákony, které by byly napsány tak, že by se k nim nemusel vydávat výklad. Například, když politik lže, nebo nedodrží slib, který by dodržet mohl, odchází z politiky. Natrvalo. Do měsíce by byla sněmovna prázdná a na návsích by visely inzeráty: Hledáme lidi do sněmovny. Máme mladý a perspektivní kolektiv a nabízíme nadstandardní mzdy. Pan Kunštek píše sice hezky, ale Utopii už napsal Thomas More v patnáctém století.

    OdpovědětVymazat
  20. Bába Miruna z Němců zuří a vzteká se jako hráběnka jedůsena z čarodějovic paloučku.

    Kde Němcová zuří až jí žilka praská, tam je to je dobré pro náš bílý Český národ a pro Otčinu.

    OdpovědětVymazat
  21. Šest vět jak nasadit Kalouska na ministra financí.

    OdpovědětVymazat
  22. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  23. Milan Kunštek nezná legislativní proces, to za prvé. Za druhé, Parlament není od toho, aby blokoval exekutivu či převzal její funkce, ale výhradně od zákonodárné činnosti. Exekutiva (vláda) nesmí být paralyzována, ale striktně oddělena od Parlamentu tím, že si ponechá svou iniciativní i kontrolní funkce v rámci legislativního procesu při důsledné depolitizaci a profesionalizaci. Profesionalizace se má týkat i Parlamentu v oblasti legislativní a právní a v oblasti globální politiky. Bez průkazné kvalifikace nelze vykonávat práci parlamentního politika ani člena vlády, ministra ani ředitele veřejné instituce. Současný stav je neudržitelný, mafiánský, diletantský a nedemokratický. Zvolený reprezentant lidu musí prokázat, že je svého mandátu hoden a schopen složením zkoušky. Jmenovaný člen vlády nesmí být parlamentním politikem a musí mít složenou zkoušku ze strategického sociekonomického řízení, systémové teorie a některou z odborných dle resortu, který má zastávat. Člen vlády a každý parlamentní politik musí mít tatáž práva, povinnosti a svobody jako každý jiný člověk mimo výkon trestu. Imunitu je třeba ihned zrušit jako prvek bezdůvodné mocenské exkluzivity.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Správně, zrušit imunitu, aby bylo možné zatknout třeba Babiše, podle potřeby.

      Vymazat
    2. 13.57 Jako například poslance Miroslava SLÁDKA, aby o jeho ULOUPENÝ HLAS byl protiprávně zvolen presidentem král opilců, pokrytec Havel... tehdy, kdy Dáša pískala na Hradě jako šlapka z Perlovky.

      Vymazat
    3. 12:36 Tak to asi neé. To jako kdyby jste měl ve vedení podniku jenom samé specialisty. Vždy musí existovat nějaký vlastník nebo "orgán", který bude rozhodovat o vizích a směrech vývoje. Tím by měl být právě parlament. To, že tuto funkci dnes neplní ani si jí není vědom, je jiná věc. I když to jasně stanoví slib každého poslance: "Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu ...". Kdo z nich to plní? Na některých to ani nemůžete chtít, protože žádnou čest nemají.

      Vymazat
  24. tady vidíte, komu patří tento veb

    OdpovědětVymazat
  25. Nástup Babiše vnímám, jako vyhánění čerta ďáblem. Až čas ukáže, jestli bylo lépe za čerta, nebo za ďábla. Spoléhat se na to, že se jednou objeví nějaký Mesiáš bez poskvrny znamená se smířit se současným stavem, resp. se stále se zhoršujícím se stavem. Takový člověk se nenajde, nebo mu nikdy nebude umožněno vstoupit do vysoké politiky. Tak že jediná možnost alespoň dílčí změny vidím v tom, že jedna hydra sežere druhou. Pro daňového poplatníka by to mohlo mít příznivý dopad v té míře, že je snazší uspokojit jednoho ukrádajícího Babiše, než Kalouska, Fialu, Sobotku a desítky a stovky zlodějů na ně napojených.
    Ale to všechno ukáže až čas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo cesko nema Trumpa
      Situace v havelsku bude zajimava

      Vymazat
  26. Autor článku jistě najde pochopení u Kalousků a České televize.

    OdpovědětVymazat
  27. Martin Kunstek---- Vas prispevek je scifi-fiction ktera je z rise fantazie. 1- Pokud by chtel vladnout Babis s mensinovou vladou cele 4 roky bez duvery, pak by mel s nekym tajny holport o podpore , nebot jinak by to nedavalo zmysl !!! Tim padem pada Vase konstrukce o Ustavnim zakonu !!!!!!!!Pokud jste daval pozor pak by jste sledoval vyjadreni Babise i Zemana jak rikali ze treti pokus nebude, proc taky, predcasny volby spojene s komunalnimi volbama jsou pro Babise vyhodnejsi protoze vi ze je nejen vyhra ale vude mit nadpolovicnuj vetsinu a strany jako TOP 09, KDU-CSL, STAN, a mozna i Pirati se do Snemovne vic nedostanou protoze lidi vidi jak predstavitele tehle stran spolu s ODS neuveritelne ve vsem lzou, misto spoluprace hledaji konfrontaci, protoze lidi na tyhle veci jsou alergicky tak to tem stranam v pristich volbach daji poradne vyzrat a bude konecne klid

    OdpovědětVymazat
  28. Nevím, jestli jsem ty návrhy dobře pochopil, ale to co autor navrhuje, to se snaží v současnosti prosadit Babiš. Chce menšinovou vládu, která si pro pravicové zákony, půjde do parlamentu pro podporu pravice a pro levicové zákony, pro podporu levice. Takže, bude si dělat co chce. Řekl bych, že pan Kunštek nenavrhuje nic jiného.
    Každý chytrolín kouká, jak se vyhnout zákonu o referendu a odvolatelnosti politiků. Pouze možnost kontroly vlády ze strany občanů, zavede nějakou demokracii. Různé vychytávky, kdy dát více moci vládě a kdy parlamentu, bez možnosti zásahu ze strany občanů, není žádným řešením. V předčasných volbách, je třeba volit SPD. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plně souhlasím,pidi strany by se tam nedostaly. Po volbách se všichni odkopali, takže jedině SPD.

      Vymazat
    2. Pidistrany se tam dostaly podvodem
      Prepocitat hlasy
      Po prepoctu by cernoprdenici top a starosti vypadli do hnoje
      Havlopodvod

      Vymazat
  29. Souhlasím snad s jediným, že přeběhlictví poslanců, tedy vekslování partají je největším morem naší politiky. Já bych doplnil do ústavy jediné. "Změna příslušnost poslance k politické straně je spojena se ztrátou mandátu a nástupem dalšího kandidáta z volebního lístku téže strany." Vekslování partají je nejhrubší zrada poslance na vlastních voličích: byl zvolen za určitý program a tedy nemůže ho vyvekslovat za program jiné politické strany, jen proto, že dostane tučné korupné! Běžte prosím k šípku s výrokem "že i poslanec má právo změnit názory a přestat hájit názory, za které byl do sněmovny zvolen!!!" Jenže tato zrada a to korupné, které celým tím veksláctvím hýbou jako červi mršinou, je naopak parlamentem podporováno! Co to máme za "politickou reprezentaci", která veksluje podle potřeb vlastní kapsy "své názory". Takový hnus nám chce vládnout?! Předaleko odpornější, než čeho se kdy dopustil tzv. socialismus!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To neprojde. Zašmátrejte trochu v paměti a oživte si, co znamená Topolánkovo terminus technikus "rotace kádrů". Zjistíte, že roztržky před kamerou jsou pouze rituálními tanečky pro voliče. Ve skutečnosti jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Každá partaj podílející se na moci je napojená na trafiky různého druhu a s korupcí se dopředu počítá. Jsem přesvědčený, že do užšího výběru se nedostane nikdo, kdo není ochoten se zapojit do systému, nebo kdo nemá pověstného kostlivce ve skříni. To znamená, je ochotný se nechat korumpovat, nebo je vydíratelný. Je zvláštní, že za bezvýznamné jsou poslanci schopni mlátit pantem dlouhé hodiny. Na solární elektrárny, podporu biopaliv, nebo církevní restituce se našla většina, bez mediálního humbuku téměř okamžitě. Položil jste si někdy otázku proč?

      Vymazat
  30. Neznám jediný důvod, pro který by bylo potřebné "krotit Babiše". Proto, že demokreaturský blok obchází mrákoty z toho, že nejsou schopné zastavit Babišovy novinky v českém daňovém systému, jako že daně platí nejen zaměstnanci a z peněz zaměstnance odvádí též pan podnikatel, ale že i pan podnikatel musí ze svého zisku platit daně a dokonce i musí dát státu vybrané do své kapsy DPH. No a toto selhání tzv. demokreatůr samozřejmě jim nyní diktátoři kapitálu otloukají o hlavu, k nule jim snižují korupné a jiné prebendy a jak mohou s těmi pár desítkami nakradených milionů jejich nebohé rodiny vyžít. I na Floridě je draho, nemyslete si! Tak se slitujte a volte Fialky, Sralbotky, Černobrádky, Kalousy či STANdíky, podporujte "blbelie" za parlamentím pultem a alkoholiky pod ním. Ne Babiše není potřebné krotit, ale určitě by se měli o českou "politickou reprezentaci" demokreatůry postarat zřízenci z nejbližší psychiatrické léčebny. Blázni nejsou jen nebezpeční jedincům, ale často i národu a státu, jako v našem případě. Bludy politiků jsou obzvláště hrůzné a nevím, proč by Češi měli být hříčkou hororů.

    OdpovědětVymazat
  31. K článku stručně - nelíbí se mi to.
    Měnit ústavu a zákony podle toho, že se mi momentálně nelíbí výsledek voleb a chci to začachrovat pro sebe - hnus, hnus, hnus ...
    Do prrr, lidé jednou rozhodli, tak už to nechte být a začněte MAKAT, je toho tady v ČR na práci víc než dost a na ty vaše hrátky a čachry není NIKDO ZVĚDAVÝ!!!! vy stavné opoziční strany!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  32. Mam jednu otazku
    Pokud bude Babis stihan co to udela se sestavovanim a duverou vlady?
    A pokud Burese zavrou, vyhraje vladu Kalousek?
    Coup de etat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozrejme lepsi by bylo nove volby a splachnout pidistrany

      Vymazat
    2. Anonymní27. listopadu 2017 21:39
      Viz 18:27 P.K.

      Vymazat
  33. Cesi volte dovtedy,kym vysledok nebude,ako ho potrebuje havlokavarna...v eu uz sa tak deje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 6:56 Díky brat, máme se co učit. Vy jste zvládli Kisku hned napoprvé.

      Vymazat
  34. Největším nesmyslem je upravování Ústavy pro aktuální potřeby. V předkládaném nápadu se stává vláda nesvéprávnou mocenskou institucí, čímž se v prvé řadě ruší tři pilíře moci ve prospěch moci zákonodárné. Každému praktickému politikovi musí být víc jak jasné, že v případě sněmovny, v níž je devět politických subjektů, by se vůbec vládnout nedalo. Vláda by musela při některém, i bezvýznamném zákoně, jeho schválení spojit s vyjádřením důvěry a následovaly by stejně mimořádné volby.

    OdpovědětVymazat