Reklama

.

.

pátek 15. prosince 2017

České národní zájmy – část 1


Jaroslav Tichý
15. 12. 2017
O českých národních zájmech psali již různí autoři. Vesměs obecně, pouze v poloze teoretické. Důvody, proč se tohoto tématu chápeme, lze shrnout následovně. Chceme:
1/ nejprve zrekapitulovat, co to vlastně národní zájmy (obecně) jsou a k čemu slouží;
2/ poté ukázat si, jaké národní zájmy může mít země, jako je Česká republika, a jakých prostředků k jejich dosažení může využívat.
3/ konstatovat stav, v němž se v současné době jako země i obyvatelé nacházíme a pokusit se o prvotní formulaci českých národních zájmů, jež by vedly ke kýžené nápravě tohoto stavu.


V této 1. části se tedy dále budeme záměrně zabývat pouze úkolem vytýčeným v bodě 1/.  Pokusíme se přitom k tomuto úkolu přistoupit průřezově s využitím pohledů jiných autorů na tento problém, jak následuje:

Nejprve si tedy definujme, co je vůbec národní zájem. V této souvislosti narazíme na tyto problémy:
a/ jak uvádějí někteří autoři, na východ od řeky Rýn se pojmy národ a národní používají ve smyslu etnického národa, zatímco na západ od Rýna ve smyslu národa politického, který vytváří jeden stát. V rámci jednoho politického národa, jež tvoří stát, může přitom existovat několik národů ve smyslu etnickém;
b/ při používání pojmu národní zájem v našem prostředí vycházíme z anglického překladu National interest, který se ale používá jako národní ve smyslu politickém (totéž v němčině Nationale Interesse, avšak např. Francouzi je označují jako Raison d´état). Přesnější označení by tedy bylo státní zájem, který se však s ohledem na některé historické reminiscence u nás nepoužívá;
c/ přívlastek národní se objevuje v souvislosti s tím, kdo tvoří politický národ. (V minulosti to tedy byl panovník a šlechta, nyní to je to /či spíše má být/ lid jako soubor rovnoprávných občanů, který legitimizuje politické rozhodování ve státě.

Národní zájem lze tedy definovat jako zájem politického národa v rámci existujícího státu.

Další otázkou je, k čemu národní zájmy slouží.
V této souvislosti je třeba uvést, že existují dva druhy národních zájmů, a to:
A/ (veřejný) zájem týkající se vnitřní politiky státu a
B/ národní zájem týkající se zahraniční politiky státu.
Oba zájmy od sebe však nelze oddělit, neboť jednak spolu navzájem dosti úzce souvisejí, jednak na sebe navzájem působí. Zahraniční politika země není od té vnitřní politiky striktně oddělena, neboť nestabilní vnitřní situace oslabuje stát navenek a naopak.
V systému mezinárodních vztahů na sebe působí navzájem jednotlivé státy a soupeří o moc, která jim může právě sloužit k prosazování jejich národních zájmů

Tyto národní zájmy mají různý charakter, jsou:
I.  objektivního charakteru - (označované jako vitální, strategické, životní), které jsou vědec-ky dokazatelné a existují nezávisle na vůli těch, kteří v daném státě ovlivňují zahraniční politiku. Mezi tyto zájmy patří zvětšování či minimálně udržování moci, udržení existence, bezpečnosti, celistvosti a suverenity státu;
II. subjektivního charakteru – (jako je výraz demokratické vůle lidu a demokracie, která mů-že fungovat pouze uvnitř politického národa). Subjektivní zájmy jsou agregátem individuálních a skupinových zájmů a hodnot příslušníků politického národa. Ty jsou formovány v politickém procesu na základě toho, jaké v tom konkrétním státě existuje státní zřízení (buď všemi občany -v demokratickém zřízení, nebo pouze nevolenými elitami -v nedemokratických zřízeních).
Podmínkou nezbytně nutnou pro obhajobu národních zájmů je státní suverenita daného státu, a to navenek i dovnitř, kdy:
- státní suverenita navenek – umožňuje státu chovat se jako nezávislá jednotka me- 
                                                  zinárodních vztahů;
- státní suverenita dovnitř   - zajišťuje právo vydávat zákony ve vlastní zemi a vykonávat v ní exekutivní moc.

Objektivní a subjektivní zájmy přitom mohou spolu někdy kolidovat (např. Francie a její objektivní zájem o získávání a udržování moci – viz její politická moc v orgánech EU s ohledem na počet jejích obyvatel a na to, kolik hlasů svých zástupců si vybojovala v jednotlivých orgánech EU. Tuto moc pak může uplatňovat k prosazování subjektivních zájmů občanů Francie, na kterých se tito občané dohodnou. Tedy např, k využití téměř poloviny rozpočtu EU k dotování zemědělství a ke zvýšeným dotacím pro francouzské zemědělce v porovnání s dalšími členskými zeměmi EU. Tím dosáhne Francie výhody pro své zemědělce /byť i za cenu jejich příp. zaostávání/ na úkor zemědělců v dalších členských zemích. Na druhé straně to vytváří protitlak ze strany dalších členských zemí v rámci jejich obrany).

Hlavním východiskem ale i prostředkem k prosazování národního zájmu a tedy i k zahraniční politice daného státu je moc. Ať již moc vojenská, jak tomu bývalo v minulosti, tak i ekonomická a politická, jak je tomu v dnešní době. 

V praxi se opakovaně stává, že snaha o příliš velkou moc může být kontraproduktivní, protože vyvolává snahu ostatních států udržet rovnováhu moci a spojit se proti tomu, kdo překročí jisté meze nebo aspiruje na hegemonii v určitém regionu. Příkladem to-ho bylo v minulosti opakovaně Německo (viz 2 světové války jako následek) či v dneš-ní době USA, kdy celý proces teprve probíhá a kdy známe zatím jen dílčí následky. 

Tolik tedy autor L. Petřík, jehož charakteristika je komplexní a nejvýstižnější.

Lze tedy tuto otázku shrnout s tím, že:
- existují objektivní a subjektivní národní zájmy. Jedná se o zájmy politického národa, který může zahrnovat v sobě několik národů ve smyslu etnickém;
- objektivní národní zájmy daného státu existují bez ohledu na vůli těch, kteří v daném státu ovlivňují zahraniční politiku, zatímco
- subjektivní národní zájmy v daném státu jsou formovány v tamním politickém procesu a s přihlédnutím k tam existujícímu politickému zřízení. 

Objektivní národní zájmy tedy slouží ke zvětšování či minimálně k udržování moci, udržení existence, bezpečnosti, celistvosti a suverenity státu.
Subjektivní národní zájmy pak slouží k vydávání zákonů a k realizaci exekutivní moci uvnitř daného státu, a to v souladu s politickým zřízením konkrétně existujícím v daném státě.

Krom toho existují i další vesměs jednodušší charakteristiky této problematiky, jako např. od
V. Klause s tím, že:
- výchozí entitou života všech lidí žijících na území České republiky je právě Česká republika, a že je proto v přirozeném, samozřejmém zájmu nás všech, aby tato entita co nejlépe fungovala, aby v ní byla skutečná (nikoli pouze proklamovaná) svoboda a demokracie, aby země prosperovala nejen krátkodobě (abychom si ji udržovali i do budoucnosti) a aby byla suverénní, to znamená, aby mohla sama o sobě rozhodovat. To jsou zájmy obecné, ze kterých vyrůstají nejrůznější zájmy specifické;
- národní zájmy jsou projevem postojů občanů tvořících národní společenství, které existuje v každém skutečném státě, v našem případě v České republice. Slovo národní společenství není obsahově totožné s národem jako takovým, neboť do tohoto společenství patří i všechny další národnosti nebo menšiny, které stát společně sdílejí;
- realizovat naše národní zájmy je úkolem naším, vyžaduje to mnohé od nás samotných, ale předpokládá to i něco v podstatě nesamozřejmého od našeho okolí – respekt k České republice od sousedů a od celé Evropy. Tento respekt vyžaduje, aby byla Evropa seskupením rovnoprávných demokratických států, z nichž žádný není hegemonem, který by své zájmy prosazoval na úkor ostatních;
- Dnešní uspořádání Evropské unie sice na formální hegemonii toho či onoho státu není založeno, ale důsledkem absence demokracie v rozhodování Evropské unie je to, že je dnešní evropské uspořádání ve svém působení na Českou republiku v mnohém obdobné uspořádání hegemoniálnímu;

nebo od P. Robejška, který se celkový pohled na tuto problematiku snaží následovně zjednodušit:
- národní zájmy jsou odpovědí na to, že se každý stát vždy nachází někde na škále mezi rozkvětem a zánikem. Proto také existují v obecné rovině „jen“ dva pro všechny země důležité národní zájmy, bezpečnost a blahobyt; nazývejme je přirozenými zájmy;
- dosahování těchto zájmů se však odehrává v rozdílných podmínkách. Státy se liší polohou, velikostí, nerostným bohatstvím, hospodářskou vyspělostí, vzdělaností obyvatelstva atd. Proto jsou národní zájmy dlouhodobě platné a v některých případech dokonce věčné. Přitom to, co bezpečnosti a ekonomickému rozkvětu prospívalo před pár lety, může dnes škodit a to, co je účelné ve Francii, nemusí fungovat v Holandsku. Co to znamená? Stejné národní zájmy vyžadují rozdílné způsoby dosahování;
- Přirozené zájmy všech států, tedy bezpečnost a blahobyt, se do každodenní politiky promítnou ve chvíli, kdy společnost musí reagovat na určitou výzvu (třeba Brexit nebo volba nového amerického prezidenta) a hledat takovou odpověď, která nejvíce prospěje hospodářskému rozvoji a bezpečnosti národa;
- úlohou národních elit je zharmonizovat cíle bezpečnosti a blahobytu národa s konkrétními vývojovými procesy a aktuálními událostmi. Každá vláda musí být schopna národní zájmy v dané situaci rozeznat a sloužit jim. Její úlohou je správně zhodnotit ekonomicko-politickou konstelaci, to, jak se chovají ostatní pro danou zemi významní hráči, a vyvodit z toho přiměřené politické kroky. (Pozn.: před vzývanou úlohou národních elit je však třeba varovat, zejména pak za aktuální situace, kdy se u nás za domnělou národní elitu vydává již kdekdo, přičemž vesměs nereflektuje vůbec zájem většiny našich občanů);
- toho, oč se „hraje“ (tj. vše, co lze shrnout pod pojmy blahobyt a bezpečnost), není nikdy dostatek a nelze to spravedlivě rozdělit a rozdílné výchozí situace jednotlivých států vyžadují odlišné (nezřídka protikladné) postupy při dosahování týchž cílů.
- V zahraničněpolitické debatě v České republice a v Evropě vůbec je často zaměňována realistická politika za idealistické vize. Na první pohled impozantní systém „evropských hodnot“ jim brání v pochopení skutečnosti, že žádná z těchto hodnot nedokáže sama zabezpečit prostor pro své uskutečňování. Ani ta nejvzletnější pojednání o významu celoevropské nebo dokonce celosvětové platnosti těchto hodnot nezmění nic na tom, že tyto hodnoty lze uplatňovat až tehdy, když je zajištěna bezpečnost a ekonomická prosperita státu.
- Jinými slovy to znamená, že o hodnotách evropské sounáležitosti a jejich významu pro aktuální českou politiku lze mudrovat pouze v závětří stabilní společnosti v bezpečných hranicích. Jinak hodnoty ztrácejí svůj význam. Jen pro ilustraci. Řecko je sice kolébkou evropských hodnot, ale nezávisle na tom je právě blíže zániku než rozkvětu;
- Na obecné úrovni mají všechny státy do značné míry identické národní zájmy. Obvykle se hovoří o míru, nedotknutelnosti území, ochraně obyvatel, ekonomickém rozkvětu apod. Konkrétní zahraničněpolitické úsilí většiny vlád se však soustřeďuje na dvě oblasti: Bezpečnost a blahobyt vlastního obyvatelstva;

14 komentářů :

  1. Což tak bezpečnost a dostatek, včetně dostatku vlastního obyvatelstva?

    Štefan

    OdpovědětVymazat
  2. V. Klause s tím, že:
    - výchozí entitou života všech lidí žijících na území České republiky je právě Česká republika, a že je proto v přirozeném, samozřejmém zájmu nás všech, aby tato entita co nejlépe fungovala, aby v ní byla skutečná (nikoli pouze proklamovaná) svoboda a demokracie, aby země prosperovala nejen krátkodobě (abychom si ji udržovali i do budoucnosti) a aby byla suverénní, to znamená, aby mohla sama o sobě rozhodovat. To jsou zájmy obecné, ze kterých vyrů....
    Král zlodějů poučuje co jsou to národní zájmy.*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Idiot se zeptal : Co je vlastne NARODNI ZAJEM !!??
      To je jako ty souteze v TV kdy se ptaji dospelych , otazky pro deti ze 3. narodni...
      Aby nahodou nnevypuklo trapny ticho !!

      Vymazat
  3. Teda z pohledu některých je ten článek nacionalistický, xenofobní ba snad dokonce rasistický.Národní zájmy? Jsme v EU, to přeci musí jít národní zájmy stranou. Evropské zájmy musí být vždy na prvním místě, naše priorita!!! Proto tam jsme. Musíme myslet celoevropsky. Vždyť jsme si vstup do EU odhlasovali, tak teď neplačme nad rozlitým mlékem. Hájit české národní zájmy znamená z EU vystoupit. Jinak není o čem diskutovat.M.R.

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímalo by mne v jakém smyslu funguje OSN a i pak třeba právo na sebeurčení. Má-li toto právo národ politický - tedy Čechoslováci, Jugoslávci, Španělé, obyvatelé Velké Británie, pak ho ztrácí národ etnický. A tedy obráceně Skotové, Katalánci... protože žijí za Rýnem nemají právo na sebeurčení, kdežto Slováci, Češi, Srbové, Chorvati... toto právo mají, žijí východně od Rýna.

    OdpovědětVymazat
  5. Národ je pouze a jedině etnickou entitou, jejíž členové NEJSOU ČLENY JINÉ NÁRODNÍ ENTITY. V ideálním případě je etnický národ i kohezní skupinou soudržnou i v případě rozptýlení národa ve světě formou tzv. menšin... kterou příslušníci jiných specifických etnických národů infiltrují za účelem její dezaktivace a rozpuštění v množinu nespolupracujících egoistických individuí, které lze i malou kohezní skupinou v soupeření o zdroje. Vydávají se proto za příslušníky cizích etnických skupin, a snaží se ovládnout ekonomickou a politickou moc... a donutit etnicky cizí národ v jeho zemi dělat sobě třeba škodlivou, ale jejich diasporám v celém světě přínosnou činnost. A K TOMUTO BYL FORMULOVÁN KONCEPT TZV. POLITICKÉHO NÁRODA.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pletete se. Etnický národ byl často používán jako rozvraceč státu (politického národa). Viz Sudeťáci proti ČSR, Chorvaté a Albánci proti Jugoslávii, Čečenci proti Rusku ... atd...atd...atd...Kdo tu žije, platí daně, přijal naše hodnoty a způsob života, naučil se česky - to je Čech ( i kdyby to byl původem Řek, Slovák, Rus, Cikán či Vietnamec). Takhle to myslel Bolzáno, ale i Masaryk a další.

      Vymazat
    2. 8.03 Pletete se VY, ne já. Právě tzv. "politický národ" je soustavně zneužíván k atomizaci kohezních struktur lidí s totožnou mateřštinou, národním sebeuvědoměním, láskou k téže OTČINĚ... ano, OTČINĚ - zemi ve které žili, pracovali, ve které a za kterou umírali jejich předkové.

      Že se kupříkladu mladý cizinec, občan USA s právem na repatriaci do Izraele (SVÉ ETNICKÉ NÁRODNÍ OTČINY po matce i po otci) all inklusive... po neúspěchu ve volbě presidenta ČR, kdy do druhého kola postoupil 100% SIONISTA ZEMAN (PODPOŘIL I JERUZALÉM HLAVNÍM MĚSTEM IZRAELE!) A SUDĚŤÁCKO-US MANN SCHWARZENBERG - uražené "služební pivo" začalo kopat kolem sebe jako rozmazlené malé dítě, co si Češi dovolili ho nezvolit do druhého kola (a já, hlupák, jsem tohohle vylulánka v prvním kole volil i když jsem znal jeho etnický původ i jeho konflikt loyalit!! - teď jsem rád, že většina jiných měla více rozumu) coby socdemák podpořil volbu TOP 09 kandidáta nadržujícího likvidaci bílého Evropana ... Ve druhém kole jsem volil "menší zlo" - Zemana a dodnes NENÍ LEPŠÍ VOLBA, NEŽ ZEMAN!... Tedy, že Dientsbier podporuje kdejakou nehoráznost z Bruselu a z Vlašské (US EMBASSY) škodící nám, Čechům, protože až mu tu pšenka nepokvete, půjde rýžovat jinam... a nám tu nech hlušinu.

      Starý sedlák a etnický národ pečují o svoji půdu, o svoji ekonomiku, o svoji zem... kdežto globalisté vletí, vyrabují, zničí a poničí... a táhnou kořistit dál, na jiných.

      Vymazat
  6. Myšlenka federace národů a států není nová, s návrhy na sjednocení (federalizaci) Evropy přišla řada evropských státníků už minulých století. Každý z nich odrážel dobu jeho vzniku, myšlení jeho autora, který s větším či menším úspěchem se pokoušel o řešení tohoto problému.
    Federalizovaná Evropa, založená na svobodné vůli národů, zaručující práva a rozvoj jednotlivých národů a národnostních menši a garantující bezpečnost a práva všech jejích občanů je i současném neklidném světě smělou a žádoucí myšlenkou, čekající na své naplnění.
    Došlo by tak k naplnění vize prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, kterou popsal ve svém díle „Nová Evropa“, kde budoucnost evropského uspořádání vidí ve federaci demokratických států, ale v podstatně jiné podobě než Martin Schulz. http://www.pdfknihy.maxzone.eu/books/TGM/masaryk/tgm-nova_evropa.pdf

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem Čech a Čechem zůstanu pokud bude referendum hlasují o vystoupení.

    OdpovědětVymazat
  8. „ na východ od řeky Rýn se pojmy národ a národní používají ve smyslu etnického národa, zatímco na západ od Rýna ve smyslu národa politického, který vytváří jeden stát. V rámci jednoho politického národa, jež tvoří stát, může přitom existovat několik národů ve smyslu etnickém;“
    Z této formulace mám pocit, že „etnický národ“ je umělý konstrukt sjednotitelů Německa, který má zamlžit, že tzv. „Němci“ vlastně nejsou jeden národ. Nemyslím si, že bychom ho měli otrocky přejímat a vytvářet takové krkolomné konstrukce, jako:
    „Národní zájem lze tedy definovat jako zájem politického národa v rámci existujícího státu.“

    Podle mého názoru, u národních států, jako např. Francie, Rumunsko, atd., je národním zájmem Francouzů, Rumunů, atd. ona prosperita a bezpečnost země. Kdyby se např. rumunští Maďaři zajímali, co je jejich národním zájmem, tak by měli dojít k tomu, že jejich národním zájmem je také prosperita a bezpečnost Rumunska a navíc dobré zákony, upravující jejich soužití, s většinovými Rumuny. Jsou to občané, jednoho státu. Proč vytvářet konstrukt, že jsou obě národnosti jedním politickým národem? P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. předpokládám, že máte na mysli tzv. internacionalismus, se kterým se setkáváme v posledních pětiletkách v Kosovu nebo na blízkém a středním východě.
      Měl byste se poučit třeba od našich sousedů. Ve dvacátém století a hlavně v dřívějších dobách. Ti vaši představitelé "národa" neměli ve většině státních útvarů ani domovské právo! A po západu slunce je vyháněli za stěny hradeb a chovali se k nim jako k lovné zvěři. Zkuste se zeptat proč?
      Omlouvá vás snad jen momentálně uplatňovaná cenzura v Evropě praktikovaná více jak sedmdesát let. Nahlédněte do starších pramenů, pokud je již cenzoři vlastní minulosti nespálili.

      Vymazat
    2. Anonymní16. prosince 2017 1:50
      „.. předpokládám, že máte na mysli ..“
      Nepředpokládejte, pokud Vám něco není jasné, tak se zeptejte. Jinak se ničeho nedobereme. Stejně tak to udělám já. Není mi jasné tvrzení:
      „Ti vaši představitelé "národa" neměli ve většině státních útvarů ani domovské právo!“
      Kdo je podle Vašeho názoru mým představitelem národa a kterého národa?
      A jak to souvisí s krkolomnou konstrukcí:
      „Národní zájem lze tedy definovat jako zájem politického národa v rámci existujícího státu.“
      P.K.

      Vymazat
  9. Koncept politického národa je stejná zcestnost, jako třídní internacionalismus... že chudý nevzdělaný, práci se důsledně vyhýbající Afričan živící se pytlačkou, sběrem a "štěstěnou" má stejné zájmy, jako vzdělaný, bílý, evropský nemajetný, soustavně dobrovolně, usilovně pracující, vykořisťovaný dělník... Nebo, beztřídně, vytvoří oba dva stejnou "politickou národnost" s neziskovkáři a globalbankstery a všichni budou šťastně žít z práce toho šťastného pracujícího bílého trouby, jejich politického narodosoukmenovce... na kterého zbude ještě méně, protože všichni budou vůči němu pozitivně diskriminovaní, bude on jediný skutečně diskriminovaný... a když se ozve, nadají mu do xenofobů, antisemitů, nácků, KRIMINALIZUJÍ HO a proti němu budou ulicemi pochodovat najaté fetky všech barev a úchylek... NE, DĚKUJI; NEIN, DANKE; ....

    OdpovědětVymazat