Reklama

.

.

úterý 19. prosince 2017

Petr Žantovský: Příběhy s otevřeným koncem. Díl 48 - Jak na Kavčích horách pohřbili českou demokracii

Petr Žantovský
19. 12. 2017  ParlamentníListy


Konec prvního roku nového milénia, tedy roku 2000, přinesl do české politiky a společnosti událost, která na dlouhý čas, vlastně až do dnešních dnů, ovlivnila, a řekněme rovnou: poškodila vše, čeho jsme společně od roku 1989 dosáhli. Ta událost je nemístně eufemisticky označována jako „krize v České televizi", nebo jednoduše „televizní krize“.


Pomyslný výstřel z tehdejší Aurory zazněl 19. prosince toho roku. V ten den Rada ČT po pouhém týdnu od odvolání předchozího ředitele ČT Chmelíčka zvolila novým ředitelem veřejnoprávní televize Jiřího Hodače. Volba proběhla sice podle zákona, ale jistá část televizních zaměstnanců ji odmítla akceptovat. Obsadili televizní prostory v Praze na Kavčích horách, zahájili okupační stávku, nepouštěli právoplatné manažery na „své“ území a produkovali nelegální vysílání. V něm podávali vykonstruovaný příběh politických zásahů, které údajně ohrožují jejich svobodu slova. Krize vykulminovala dokonce až v úplné vypnutí signálu ČT v průběhu vánočních svátků. Lépe si to věru herojové z Kavčích hor načasovat nemohli. Z celého kataklyzmatu obvinili ředitele Hodače, svolávali tisícové demonstrace do centra Prahy, pracovali usilovně na tom, aby si získali sympatie veřejnosti, a zároveň nahnali strach politikům.

Právě ti jsou totiž nejslabším článkem veškerého mediálního dění. Podléhají paranoidní představě, že nedostatek přízně ze strany médií je může ohrozit v jejich politické kariéře, a proto se snaží, co jen to jde, jít novinářům ve všem na ruku. Uvědomme si: mluvíme o roce 2000, kdy téměř neexistovala žádná vlivotvorná internetová média a kdy četnost výskytu politika na televizní obrazovce byla chápána jako výraz jeho významu a důležitosti. Právě na to vsadili protagonisté televizní rebelie, a udělali „dobře“. Politici nakonec před jejich jednoznačně protizákonnou aktivitou kapitulovali, ředitele Hodače de facto donutili k rezignaci a ponechali Českou televizi bez dalšího vzbouřencům. Tehdy to nejpřesněji vyjádřil Karel Schwarzenberg. Řekl totiž: „Česká televize patří těm, kdo v ní pracují.“

Jan Ruml si nese do velína Zpravodajství ČT spacák. Při "privatizaci" ČT mu sekunduje Michael Žantovský
 
 
Leč vraťme se v této vzpomínce na 17 let starou událost k jejím skutečným příčinám a souvislostem. Samotná volba ředitele Hodače byla pochopitelně jen záminkou. K událostem, které poté nastaly, se schylovalo už delší dobu. V půli 90. let docházelo ke stále se zostřujícímu napětí mezi tehdejším prezidentem Václavem Havlem, jehož představa „nepolitické politiky“ byla postavena na konstrukci vlády nikým nevolených elit (samozřejmě v čele právě s ním), a tehdejším předsedou vlády Václavem Klausem, který (navzdory všemu, co by se v jeho politické dráze dalo podrobit kritice) jednoznačně reprezentoval na volební proceduře založenou pluralitní demokracii. Kromě toho, že se negativně vyvíjel jejich vzájemný osobní vztah, pro nějž je slovo „nevraživý“ snad až přílišnou zjemnělinou, šlo především o srážku hodnotovou. Mezi elitokracií (s až monarchistickými prvky) a zastupitelskou demokracií není prostor pro průnik.

Proto došlo ke komplotu uvnitř Klausovy ODS ve spojení s členy dalších stran a pod taktovkou Havlovou, čehož výsledkem byl tzv. Sarajevský atentát, o němž jsme psali již dříve. Nicméně navzdory přání a očekávání Havla a jeho spojenců tento komplot nevygumoval Klause z politické mapy, naopak, spíše jej svým způsobem posílil. Klaus uzavřel s volebním vítězem, šéfem sociální demokracie Milošem Zemanem tzv. opoziční smlouvu, specifickou formu velké koalice, díky níž tyto dvě strany garantovaly (v součtu cca 60% podporou z voleb v červnu 1998) politickou stabilitu a umožnily vcelku hladký ekonomický rozvoj.

To samozřejmě bylo solí v očích poražených stran, zejména lidovců a Unie svobody, a především opět prezidenta Havla, jehož sen o všemocném postavení v čele poslušných politiků snaživě realizujících jeho nápady vzal za své. Proto se celé čtyřletí „opoziční smlouvy“ objevovaly rozmanité (prý) občanské aktivity (Impuls 99, Děkujeme odejděte, Cesta změny atd), jejichž cílem bylo narušovat relativně klidný běh věcí ve státě, vnášet permanentní revoluční, přesněji řečeno rozvratné nálady, a tento neklid připisovat lídrům „opoziční smlouvy“, Klausovi a Zemanovi.

Nejdramatičtěji tyto snahy kulminovaly právě v onom prosinci 2000. Již mnoho měsíců před ním bylo ovšem možno zaznamenat řadu aktivit, obvykle charakterizovaných jako „dělostřelecká příprava“. Asi nejvýznamnější byl uspořádání nátlakového shromáždění s názvem ČT – věc veřejná. Zástupci některých kruhů zevnitř televize (od politicky motivovaných novinářů po producenty zainteresované na zaběhaných penězotocích mezi externími tvůrci a osobami, zajišťujícími pro ně uvnitř ČT dobře placené zakázky) svolali desítky politicky spřízněných sympatizantů „proti-oposmluvní“ ofenzívy. Součástí tohoto – nebojme se to říci: spiknutí - byli významní politici z volebně neúspěšných stran. Společně tak nastolili agendu výmluvně nazvanou opět ČT - věc veřejná. Navodili dojem, že Česká televize se ocitá v jakémsi ohrožení ze strany opozičně-smluvní politiky, a s tím tedy je ohrožena svoboda slova v naší zemi. Nebylo to špatně vymyšleno, však také to minimálně dramaturgicky, ne-li přímo režijně zezadu zajišťoval bývalý dramatik Havel.

Dnešní "majitelé"  ČT - nikým nekontrolovatelní a nikomu se nezpovídající manipulátoři, dezinformátoři, cenzoři a spindoktoři.


Hrdinové i padouši byli veřejně označeni, předmět budoucího boje rovněž, teď už se čekalo jen na tu Auroru. Bohužel, ke škodě všech byli autory onoho výstřelu právě zástupci oposmluvních ODS a ČSSD, kteří po odvolání ředitele Chmelíčka prosadili naprosto nestandardně krátký (jen týdenní) termín konkursu na Chmelíčkova nástupce. Tím samozřejmě přiživili dedukce, že zvolení Hodače bylo předem připraveno a konkurs je jen formální. Těžko se dnes prokazuje kladná či záporná interpretace tohoto dilematu, co je ale nesporné, je, že šlo o nepředstavitelně hrubou politickou chybu. Dá se vysvětlit jedině hloupostí politiků, kteří nedohlédli možných následků a podcenili sešikované vzbouřence číhající na příležitost. Oni sami jim ji nabídli na stříbrném podnose. I kdyby byl Jiří Hodač ukován ze zlata, v takto nastavených podmínkách neměl sebemenší šanci v té roli obstát a Rada ČT mu jeho zvolením učinila službu vpravdě medvědí.

Další sled událostí přelomu let 2000 a 2001 byl už několikrát popsán (sám autor těchto řádků o tom vydal poměrně rozsáhlý spis, kde uveřejnil poprvé- a také zatím naposledy v takové kompletnosti – všechny nejdůležitější okolnosti celé akce). Tedy jen stručně: Zaměstnanci zpravodajství České televize vyhlásili nesouhlas s volbou Hodače (a s ním i jeho nejbližších spolupracovníků, zejména ředitelky zpravodajství Jany Bobošíkové) a odmítli s ním jakkoli kooperovat. Tzv. krizový výbor to zdůvodnil tak, že prý „ Hodačovu volbu považují za netransparentní a neprofesionální, a proto jej nebudou respektovat.“ Obsadili budovu zpravodajství, kam za nimi docházeli politici Havlova tábora (Ruml, Pilip, Buzková a další, přičemž dva prvně jmenování byli hlavními aktéry „Sarajevského atentátu“, nezapomínejme). Zde vzbouření redaktoři vytvářeli na obvyklé technicky profesionální úrovni své zpravodajství, zatímco oficiální vedení pod dirigencí Jany Bobošíkové bylo odříznuto od technických prostředků a produkovalo od 24. prosince 2000 do 9. ledna 2001 jednoduché improvizované vysílání, které většinou nemohlo svým zpracováním formálně konkurovat nelegálním zprávám vzbouřenců. Na způsobu přenosu pak záviselo, že  ...   .... ... .... celý text najdete zde

26 komentářů :

  1. Nebylo koho pohřbívat - nebožtík tu nikdy nežil.

    Štefan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi hlava nebere!20. prosince 2017 3:50

      Proč autor článku Petr Žantovský v dnešní době řeší 17-letou událost z r. 2000?! A proč hlavní aktéři z ODS této události už dávno nesedí, nelepí sáčky a nešoupají nohama?! To mi hlava nebere!

      Vymazat
    2. Hlavní aktéři nebyli z ODS. Naopak, na novém (Hodačově) vedení bylo moc vidět, jak jsou na straně ODS a ODS na jejich straně. To byl detail, který lidi vedl k tomu, že moc Hodačovo vedení ČT nepodporovali.

      Vymazat
    3. Ten šlendrián se od té doby v televizi "veřejné služby" zabydlel a panuje v ní. Proto to docent Žantovský píše. Kapiš?!

      Vymazat
  2. Základem ovladatelnosti koloniální společnosti je vlastnit veřejnoprávní média.
    Televizi prioritně.
    Proto také naši zločinečtí zákonodárci umožnili
    média prodat *

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 20:36 Omyl. Veřejnoprávní média nejsou prodána, patří nám všem. Proto je absurdní nesmysl jejich tvrzení, že jim do jejich "práce" nemá nikdo právo mluvit. My jsme majitelé a oni můžou lhát, jak jim libo? Za naše peníze? Představte si, že vlastníte firmu a vaši ZAMĚSTNANCI budou kritiku jejich mizerné práce a rozdávání vašich peněz kamarádům označovat za nepřípustné zasahování do jejich svobod. Ti, kteří zastupují vlastníka (stát) a tolerují jim takové jednání a akceptují jejich nesmyslné argumenty, nemají ve svých funkcích co dělat. Mají na současném stavu větší vinu, než samotná ČT a ČRo.

      Vymazat
    2. Naprostý souhlas s 23:14 - my si musíme média veřejné služby vzít zpět, sebrat je těm zlodějům a samozvancům a trvat na dodržování vnitřních kodexů a veřejné kontrole včetně financí. Je to velký úkol, ale bez něj se nikam dopředu moc nepohneme a demokracie u nás bude stále umírat na úbytě! Leo

      Vymazat
    3. ...nejsou prodána a státní také nejsou ?*

      Vymazat
    4. 6:51 Veřejnoprávní média jsou de facto státní, protože jsou financována ze svého druhu daně. Stejně tak, jako jsou státní dálnice, na kterých platíte dálniční daň. Jenže pokud máte auto a po dálnici nejezdíte, neplatíte dálniční poplatek. Ale u rozhlasu a televize musíte platit koncesionářský poplatek, i když "nejezdíte" po ČT a ČRo. Už z tohoto srovnání je patrné, jak je tento poplatek nesmyslný. Mohou vám namítat, že "byste je mohl sledovat, protože máte příslušné vybavení". Ale to je stejné, jako kdyby jste byl automaticky obžalován ze znásilnění jen proto, že také máte příslušné vybavení. Celý koncept koncesionářských poplatků je přežitek z dob, kdy jste na rádio nebo televizi nechytil nic jiného, než místní stanice. Při každém srovnání s poplatky za jiné služby jen vynikne absurdita argumenů, kterými jsou koncesionářské poplatky obhajovány.
      Přitom pokud je nebudete platit, "zákon" si na vás došlápne. Ale porušování zákonné povinnosti informovat OBJEKTIVNĚ A VYVÁŽENĚ se vždy podaří nějak okecat, protože to posuzují lidé, kteří k objektivitě a vyváženosti mají stejně daleko, jako ona média.

      Vymazat
    5. Veřejnoprávní média jsou de facto státní, protože jsou financována ze svého druhu daně.
      A není to náhodou tak že veřejnoprávní média vlastní nestátní organizace pobírající koncesionářské poplatky ?*

      Vymazat
    6. Pardon,
      a čistě jen náhodou,
      nevlastní tuto nestátní organizaci cizinci ?
      Jestli ano,
      vraťme se na počátek mého tvrzení ,
      že veřejnoprávní média byla prodána*

      Vymazat
  3. Nevládní, neziskové, nezávislé organizace nedělají nic jiného, než co předvedli tehdy vzbouřenci v ČT. Je to tzv. HLUBOKÝ STÁT, který v současné době produkuje proti Trumpovi, neúspěšná kandidátka na prezidenta USA Hilari Clintonová. Je to o tom, že výrazná menšina, u nás Pražská kavárna, pod heslem demokracie, diktuje nedemokraticky většině obyvatelstva co je správné a co není a kdo by se postavil proti s argumentem, že přeci demokracie je vláda většiny, toho Pražská kavárna umlčí přes media, která jsou v rukou Pražské kavárny. Jinými slovy, demokracie je to, co hlásá ČT 24, a vše ostatní je totalita.

    OdpovědětVymazat
  4. Stačí jen tyhle "demokratická media" totálně ignorovat a oni, tedy ta "Pražská kavárna", zdechne sama na oubytě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud ignorace, tak jedině finanční.

      Vymazat
    2. 22:17 To by platilo, jen pokud by dostávali peníze podle sledovanosti. Ale když jsou placení z povinných poplatků, tak je jim naprosto jedno, jestli se na ně vůbec někdo dívá. Peněz dostanou stejně i kdyby vysílali jen monoskop.

      Vymazat
    3. Kdo se stale kouka na Televizi jeste dnes , je idiot. A plati ze to nejen penezma.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už je tady ten ubožák a snaží se rozesrat diskuzi.
      Debil co žije v papundeklovy krabici od Samsung pračky, oslovuje lidi jako by se s nimi znal od narození.
      Jójó náš fajn borec Milouš Zeman, kterého znám ze společných školních let, ti určitě odpoví. Milouš byl vždy fajn chlap, rychlý ve vtipu, nikdo mu nestačil! Nekdy mi i nasral když se navez do hovoru a uděl ze všeho srandu.
      Milouši vydrž!!!

      Vymazat
  6. Kdysi jsem měl rád ČT ale teď je to havloidní septik. Poplatky zrušit a vidělo by se.

    OdpovědětVymazat
  7. Článek je pravdivý, tedy nezbývá než souhlasit. Na druhé straně, ve všech sdělovacích médiích, včetně tohoto webu, jsou lidé, co to "myslí upřímně" a jaksi zkreslují situaci. Obecně by to chtělo více informací a méně kecání.
    Jsem posluchačem Radiožurnálu, protože mám na chatě staré rádio, které při přeladění prská. Když se musí novinář přeladit na jinou vlnu, obvykle ztratí svoje skalní posluchače, nebo zaměstnání, případně o iluze a to je obvykle u novináře jeho hlavní náplní.
    Iluze dneška je na Radiužurnálu starost o věříci staré lidi, jakoby neexistovalo nic jiného, než katolicismus. Taková blbost jako světlo, které rozvážejí skauti je pro pana redaktora důležitější jak zvýšení důchodů. Taky musí být pro většinu důchodců ohromný zážitek si pokecat s papežem. Tedy nejenom ČT.

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  9. 1:40... nelzi nam zde, ze jsi chodil do skoly s panem presidentem ! My si te pamatujeme velmi dobre z nasi pomocne skole na Smichove, ty propadliku !

    OdpovědětVymazat
  10. Smažte prosím toho retardovany papundeklova.

    OdpovědětVymazat
  11. zrušit bez nahradya prodat za jeden zlamany haliř tuto komunistickou žumpu netahlu a vykladaču jedine pravdy ktera tak vehementně propaguje podle hesla kdo nejde s nami jde proti nam kapitalismus když sama žije v komunismu a žije si jakoby na věčne časi a nikdy jinak stejně je plna byvalych komunistu a estebaku ovšem nikdo nevi jak zrušit protože soudruzi posranci sernatoři a či soudruch prasedident by neměli kde kvakat takže od nich zrušeni nehrozi a takove to aby vovčani neplatili a oni dostavali penize jen ze statniho rozpočtu tak to už je za hranici senilni debility

    OdpovědětVymazat
  12. Podívejte se jaké jsou rozdíly v názorech a politických postojích pražáků a ostatních částí republiky. Jak nadšeně mávali v 38. fašistům, pak opět v 48. Gotwaldovi, následně Dubčekovi a Havlovi. Oni vždy z toho něco měli.Po 89. toho taky rozkradli nejvíc. Místní se ani nerozhlédli a pražští již vlastnili továrny, pozemky i v těch nejodlehlejších částech republiky. Po volbách dotáhli zpátky i toho Kalouska.Většina známých tzv. umělců-komediantů je z Prahy a tudíž v TV.Zpívají, jak se platí podle EU, Kalouska, havloidů, Rumlů a mnoha dalších.Hájí Praha zájmy republiky? - rozhodně NE.!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  13. Článek je naprosto pravdivý a velice aktuální. Tehdejší pravicoví fašistoidní vzbouřenci=dnešní pravicová pražská kavárna. Lidi a nátlakové skupiny (třeba pravicových herců a zpěváků), co neuznávají zákony, když jim nevyhovují. Tehdy se jednalo o jakýsi fašistický puč a mohlo to skončit nejenom infarktem řádně zvoleného ředitele Hodače, ale i násilným svržením vlády. Tehdy selhali Špidla, Gross...Motejl, měli strach a snažili se vlichotit havlovcům (svým způsobem to předznamenalo jejich chování v prezidentských volbách 2003). Kdyby se dodržovali zákony, tak spousta herců mj. Kraus, Z. Svěrák...by skončila ve vězení.

    OdpovědětVymazat