Reklama

.

.

pátek 12. ledna 2018

Pražská kavárna

Petr Žantovský 12.1.2018  Literárky
 

Fenomén, který je vetknut do titulku, získal v poslední době zcela nový obsah. Může za to pan prezident Zeman a jeho lidé, kteří pojmem „pražská kavárna“ nazývají zhruba stejnou skupinu lidí, pro něž kdysi politolog Bohumil Doležal, pokud mne paměť neklame, jako první zavedl pojem „pravdoláskovníci“.

Tedy ono pohyblivé souručenství lidí spjatých bezmeznou úctou ke světovému názoru Václava Havla, vyjádřenému právě oním bonmotem o „pravdě a lásce“, která musí zvítězit nad „lží a nenávistí“. Pojem „pravdoláskovníci“ je samozřejmě nikoli náhodou pociťován, zejména těmi, kdo jimi jsou, jako lehce hanlivý. Znamená totiž odvozenost vlastní osobnosti, názorů a ideálů od nějakého vzoru, zde někdejšího prezidenta. Nepůvodnost, stádnost, poslušnost ikoně, ať už je jakákoli – na tom nesejde.

Pojem „pražská kavárna“ je tedy vlastně o chlup něžnější, decentnější, bezpříznakovější. Jenže velice nespravedlivý. Většina z těch, kdo pojem „pražská kavárna“ užívá v automatické asociaci na množinu „pravdoláskovníků“, tím zároveň říká, že náš svět vezdejší je rozdělen vedví. Jedna část je ona „pražská kavárna“, zlatá klec tvořená a osídlená „hochy, co spolu mluví“ (toto poláčkovské označení vnesl do politické mluvy pro změnu Miroslav Macek, pokud byste si již nevzpomněli), nu a druhá část, patrně ta větší, je zbytek světa vně „pražské kavárny“. A v tom je právě ta dějinná nespravedlnost. Povím hned proč.

Nejprve se ale vraťme do časů, které tak pěkně popsal někdejší prokurista od Borového Julius Firt v knížce Knihy a osudy nebo – mnohem obsáhleji – bohémský nakladatel Otakar Štorch-Marien v memoárové trilogii Sladko je žít, Ohňostroj a Tma a co bylo potom. Pro kulturní život první republiky, jejíž atmosféra překypovala kulturou, zejména literaturou a malířstvím, byla právě pražská kavárna životně důležitým prostorem, kde se setkávali, přátelili i přeli umělci „spříznění volbou“. Nejen volbou řemesla – literatury, výtvarného umění, hudby, divadla, ale často také volbou nějakého jednotícího ukazatele. Příkladně v pražské kavárně Union (tam, co je dnes modernistická krychle České spořitelny místo bývalého Albatrosu na rohu Perštýna) se potkávali autoři, mající něco společného s Borovým (sídlil dvě stě metrů ve směru k řece, na Národní) a Štorch-Marienovým Aventinem (sídlilo sto metrů ve směru od řeky v Purkyňovce). Bratři Čapkové, Závada, Mahen, Mathesius, Hoffmeister a mnoho dalších. V další pražské kavárně Arco u Masarykova nádraží se zase scházela pražská židovská literární enkláva – Brod, Kisch, nepravidelně též Kafka. Důvod je opět nejspíše geografický – do Josefova je odtud pár minut pěší chůze. A tak by se dalo pokračovat. Louvre na Národní třídě býval druhým domovem Eduarda Vojana (pravda, je odtud pár kroků do Zlaté kapličky), ale také třeba Františka Langra (Borový je přes ulici) či Jana Zrzavého (do Mánesa co by kamenem dohodil) atd. Zkrátka a dobře: pražská kavárna, ať už na jakékoli adrese, hostila ve svých časech (a mohla to být léta desátá až třicátá, šedesátá či osmdesátá) výkvět českého umění. Zdejší stoly a židle pamatují lokty a zadky všech velkých mistrů, na nichž stojí budova české kultury.


A když pominul zlatý věk kaváren, nastoupily kluby – ten spisovatelský na Národní (kdykoli jste vešli, potkali jste titány – od Vladimíra Körnera po Josefa Hanzlíka), ten filmařský v Adrii (se štamgasty Františkem Vláčilem, Ester Krumbachovou a desítkami dalších), ten novinářský v Pařížské ulici (byl činný ještě počátkem 90. let, úžasně se tam dalo popít a pohádat se třeba s Ivanem Svitákem). To v paměti nás všech, pěkně prosím, co to pamatujeme, byla stále ještě pražská kavárna. A bez uvozovek.

Co tím chci říci? Že v pražské kavárně se scházelo to nejlepší, co země česká v daných oborech nosila. Platí to však o „pražské kavárně“, jak ji do současného jazykového úzu vnesl Miloš Zeman a jeho lidé? Tvrdím, že nikoli. Protože tato zemanovská (Zemanem však ani v nejmenším nezaviněná) „pražská kavárna“ je spolkem lidí spjatých politicky, kdežto ta někdejší pražská kavárna měla společný jmenovatel ve snaze těch, co ji tvořili, zachytit, postihnout, vyjádřit ve svém díle krásno. Jistěže se v Unionce, Louvru či Adrii promílala politika, jak by ne, to je jeden z kořenů, z něhož – mimo jiné – vyrůstá umění dneška a umění pro zítřek. Ale není to jediný modus vivendi a operandi. Je to jen berlička, pomůcka, prostředník k něčemu mnohem silnějšímu, významnějšímu a trvalejšímu. Tvrdím opět, že tato dnešní „pražská kavárna“ nic pro věčnost, ba ani pro zítřek netvoří a o nic takového neusiluje. Je souručenstvím jednotlivců hnaných ambicí vládnout ostatnímu světu, a to pokud možno ještě dnes.

Proto volám všechny přátele dobré pražské kavárny – spojte se a bojujte za očištění jména pražské kavárny od nánosu, jímž je dnes pokryto. Abychom se my, kdož máme rádi dobrou kávu a dobré lidi, mohli sejít v kavárně pražské i mimopražské a utvářet tam ve svobodné pospolitosti své životy navzdory tomu, co by nám ta „pražská kavárna“ tak ráda diktovala.

- - -



 

23 komentářů :

  1. Žádná společenská elita nemá ve skutečné demokracii morální právo vládnout. Je jen vybavena většími schopnostmi vládu lidu facilitovat.

    Štefan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přátelé, prosím udělejte si čas a zhlédněte
      tento, bravůrně provedený a výstižný film
      o migrantech ve Francii. O pokrytectví vítačů
      a skutečné realitě, kteří na migrantech finančně velmi profitují až? Do doby, kdy se
      to osobně dotkne, přímo JICH! Výborný scénář.
      To zřejmě ČT neodvysílá, popřela by ty žvásty,
      kterými nás neustále krmí...

      Název filmu:

      Srdečně vás vítáme

      Francie À bras ouverts
      Anglický With Open Arms
      Slovensko Srdečne vás vítame
      Komedie: Francie/Belgie 2017

      V hlavní roli této komedie se představí ztřeštěný Christian Clavier jako Jean-Etienne Fougerole, který je velice respektovanou osobností francouzské literární scény. Tento bytostný humanista a vrcholný intelektuál žije ve svém světě po boku bohaté manželky a je dokonale odtržen od reality. Což se mu stane osudným, když v televizní debatě propaguje svůj nový román Srdečně vás vítáme. V něm řeší téma pomoci lidem v nouzi, lidem bez domova, na útěku.
      V přímém přenosu vzdoruje silné kritice ze strany přítomného oponenta, který jej napadá, že sice hezky píše, ale v životě se tím není schopen ani ochoten řídit. A tak Jean-Etienne, aby osobním příkladem dokázal svou vstřícnost k potřebným celého světa, veřejně vyzve jakoukoliv romskou rodinu k společnému soužití u nich doma. Stačí, když zazvoní u brány jeho sídla a budou radostně vítanými hosty. A rozohněný Jean-Etienne rovnou na kameru nadiktuje i svou adresu. Pak se nemůže divit, že u něj večer v ten samý den zadrnčí zvonek a za vraty stojí usměvavý Babik se svou početnou rodinou. Jean-Etiennovi nezbývá nic jiného než svůj veřejný slib dodržet. Netuší, že jej i jeho rodinu čeká jedna z nejtěžších životních zkoušek a hlavně brutální test míry tolerance, solidarity a humanismu.(CinemArt)

      Vymazat
  2. Výraz pravdoláska je ovšem odvozen od toho, že tito lidé nejsou pravdiví ani laskaví, přestože si o sobě myslí opak. Ostatně tvrzení, že "pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" se připisuje Gándímu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kafouni z pražské kakárny způsobili navěky,že pražská kavárna už NIKDY nemůže být tim co byla,je to vyloučeno osobami,které zneužili svého postavení,vytvořili politickou třidu Šmejdů a nastolili korporátní oligarchickou tyranii ohnutých hřbetů a nízkých platů,zaměřenou k okrádáni všech ovčanů republiky a to tak nestydatě jak to jenom jde!

      Teprve ted se musi zvednou tsunami solidarity-zde je třeba jmenovat NÁRODNÍ PROGRAM OBČANŮ VOLIČŮ který právě vzniká a teprve,pak bude spláchnuta ta prý kavárna, do kanálu kam patři.

      Vymazat
  3. Při brouzdání v diskusích jsem narazil na pěkný název který by mohl nahradit kavárnu, když by to tak vadilo. "Havlopaté".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I ta "havlérka" odvozená od galérky je pěkný výraz.

      Vymazat
    2. Havloidi?

      Vymazat
    3. Všechny tři výrazy jsou hezky trefné.
      Sice mi trochu nesedí, ale asi se mýlím, ta přemíra dehonestace Havla, když on přitom nikdy žádnou čest neměl. Byl to jen prachobyčejný tajtrlík, vynesený dobou ze šmíry na světové pódium.

      (Pozor, mnoha jiných disidentů si velmi vážím, ale ti jsou obvykle vpodstatě disidenty i dnes).

      Ano, jako je Havel dobrý pro lži-nenávistníky jako mimikry, stejně tak je dobrý i pro nás, jako ukázka, jak lži-nenávistníci umí z hovna plést bič.

      Takže nevím, nejsem si jist, jestli označení pro tyhle militantní slouhy má být spojeno s Havlem. Co myslíte?

      Vymazat
  4. Ano, žádná pravda a láska, ale simulace laskání se s pravdou, aby se zatemnila ve skutečnosti lež. Proto ta nelaskavost až nevraživost k heslu "Pravda vítězí". Pokud vzpomínáte, pane Žantovský, na prvorepubliková setkání umělců v kavárnách, tak to byli skutečně lidé, nesoucí českou kulturu, sám jsem jich několik znal, Olbrachta, Nezvala, Tichého, J. Slavíčka, Fillu, ba i mladičkého I. Blatného, který přijížděl z Brna, z nakladatelů třeba pana dr. Škeříka a jeho Symposion.... Tak to byla třída, hltal jsem jejich slova, gesta a mlčel jsem, abych nebyl za troubu. Dne to je právě jen o sešlosti troubů/trubců, kteří moc mluví a málo vědí a domnívají se, že jsou umělci.

    OdpovědětVymazat
  5. Holt už ani ta kavárna není, co bývala. Nějak nám zparchantěla. Použiju-li terminologii politické psychologie, tak Praha je svým způsobem dav a dav má malou schopnost uvažování, ale velkou schopnost akce. Obojí nám názorně předvádí v praxi. Dav ovládají především emoce a schopní manipulátoři tohle vědí.

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle protinárodní spolčení je nejhorší co jsem poznal a pravdoláskaři nejhorší nepřátelé.

    OdpovědětVymazat
  7. Chápu Petra Žantovského, že by možná rád kultivoval pojem pražské kavárny. A on takovým nedávné minulosti skutečně i byl. Nabízely se i reminiscence na malebný svět kaváren lázeňských, pařížských, istanbulských či jiných. Je škoda, že po zkusenostech posledních let, bude pojem Pražské kavárny pro řadu generací spojen s jakýmsi falešným a sebestředným chápáním autoritativní demokracie bez společenského konsensu, téměř by se dalo mluvit o demokracii podle Orwella.Možná by se ale dalo mluvit i o postkomunistické elitářské setrvačnosti v euroatlantickém kabátě.

    OdpovědětVymazat
  8. poku je členem pražské kavárny Fendrych,Honzejk atd...jde o nereformovatelnou záležitost,naštěstí...

    OdpovědětVymazat
  9. Také si myslím, že pojem kavárna není dobrý. Ne že bych nemněl rád české hospody, ale za studií jsem pro útulnost a možost komunikace (bez otravování opilých návštěvníků miloval posezení s přáteli v Mariánsko Lázeňských kavárnách. Pravda tenkráte i jako student jsem na posezení (ne opití) mněl. Dnes je to jiné. Vše je o kšeftu a a ceny jsou tomu přespusobené.

    OdpovědětVymazat
  10. V tom mě nejvíce zklamal Zdeněk Svěrák.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Me taky
      Muze mi nekdo vysvetlit proc Sverak zradil?
      Cimrman by se na nej zlobil

      Vymazat
    2. Peníze. A prestiž. Vždyť byl svého času zmiňován jako ideální kandidát na prezidenta. Myslím, že byl vybrán jako možný nástupce za knížete, ale poté, co si ho Zeman namazal na chleba, když se účastnil jako příznivec knížete předvolební debaty spolu s Čáslavskou, tak to vzdal.

      Vymazat
    3. Když se budou lidé dívat za dalších 20 let na Svěrákovy či Menzelovy filmy, budou je oba nepochybně považovat za prokomunistické pohůnky. A budou se utvrzovat v tom, že za socialismu se lidem vlastně žilo úplně fajn.

      Vymazat
    4. 22:28 - A DIVÍŠ SE? VŽDYŤ JE TO VLASTNĚ PRAVDA!!!

      Vymazat
  11. Nevím to jistě,ale myslim že pojmenování "Pražská kavárna" pro havlérku uvedl do života P. Hájek a MZ ji pouze převzal (proč by také ne, když je výstižná). Je zcela pravda, že kavárna jako instituce za to nemůže. Může za to vyprázdněnost fantomové inteligence a ostatních poskoků bez sebereflexe, kteří defacto tvoří páteř páté kolony...
    http://dolezite.sk/old/Frontovi_idioti_a_fantomova_inteligencia_79.html

    OdpovědětVymazat
  12. pražská kavarna a takzvaní umělci to je pata fašistická kolona USS!!!

    OdpovědětVymazat
  13. Hezký se to čte,dobrá slohová práce ,ale neodhaluje podstatu té tzv.havlerky a její podstatu.To není náhoda,že se vytvořila skupina "Pražská kavárna"nezabývá se kulturou nýbrž politickou činností.To,že proti prezidentovi Zemanovi byla postavená šestka kandidátů na prezidenta není náhoda a to jsme byli svědky ,že po skončení voleb hned neúspěšní kandidáti vyhlásili podporu pána Drahoše v druhém kole.Vytvořila se protizemanovská koalice.Je to jejich poslední šance jak vyřadit pána Zemana a zároveň i pána Babiše z politického dění.Teď jde o všechno a "PK" se nebude štítit ničeho co jí dá šanci i zmanipulování voleb.Teď zrovna pod taktovkou Moravce roztáčejí propagandu,která má Drahoše dosadit do křesla.Je to zvláštní,že Čt se nevěnuje vítězovi voleb,ale ovsajdřům. Obyčejná manipulace s lidským vědomím. Pokud je pán Drahoš produktem "PK" pak logicky je táto organizace napojená na jiný zahraniční subjekt a tím je Římský klub jejíž členem je nesporně pán Drahoš.Je to globalistická organizace, instituce a think-tanky, které mají v náplni práce tu více, tu méně skrytou propagaci tzv. Nového světového řádu.Římský klub a jeho české neelitní pobočce, která u nás vystupuje pod názvem Česká asociace Římského klubu.Členové.President: Pavel Nováček, výbor: Jarmila Doubravová, Jiří Drahoš, Jaroslav Kalous (president v roce 2005), Ivan Klíma, Pavel Nováček; sekretář: Michal Paulus.
    Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.(* 14. února 1961 Velké Meziříčí) .Koho to bude zajímat musí si to najít na webových stránkách .
    Mezi členy Římského klubu najdeme kromě Havla například vysokého funkcionáře OSN Maurice Stronga, bývalého sovětského vůdce Michaila Gorbačova, bývalého amerického vicepresidenta Al Gora či majitele CNN Teda Turnera. Členem je i bývalý generální tajemník NATO Javier Solana, bývalý tajemník OSN Kofi Annan, bývalý president USA Bill Clinton, zakladatel Microsoftu Bill Gates, finančník a filantrop (pozn. red.: to ovšem znamená „lidumil“) George Soros, bývalý britský premiér Tony Blair, šedá eminence americké zahraniční politiky a bývalý ministr zahraničí USA Henry Kissinger, belgický princ Filip, majitelka Dutch Shell a nizozemská královna Beatrix či bývalí předsedové Evropské komise Romano Prodi a Jacques Delors.To není vše.

    OdpovědětVymazat
  14. Pane Žantovský, děkuji za krásný článek, který mě v této těžké době pohladil na duši. Píšemse si v jedné skupině ns FB zatím jen pár tisíc lidí. Neměl by se současný pojem Pražská kavárna nějak definovst a dát lidem možnost, aby se k Pražské kavárně veřejně přihlásili a dali tím na vědomí, že nejde jen o pár křiklounů z Prahy, aleo lidi z celé republiky, N aFB se už zakládají tzv. "pražské kavárny" i v jiných městech, co si o tom myslíte? S úctou

    OdpovědětVymazat