Reklama

.

.

neděle 28. ledna 2018

Ukrajina 2013 – 2014: Převrat v Kyjevě (1. část)

Mojmír Babáček
28.1.2018   Outsidermedia
Koncem roku 2013 měla, ve stejné době jako Gruzie a Moldávie, parafovat asociační dohodu s Evropskou unií i Ukrajina. Evropská unie si ale jako podmínku kladla propuštění Julie Tymošenkové, která byla odsouzena za podpis dohody na dodávky ruského zemního plynu za cenu 400 dolarů za tisíc krychlových metrů, z vězení. Ukrajinský parlament propuštění Tymošenkové zamítl a ukrajinská politická reprezentace potom od parafování smlouvy odstoupila a začala se obracet k Rusku. 


Jedním z jeho cílů nepochybně bylo získat hospodářskou podporu, ať už od Ruska nebo od Evropské unie, protože ukrajinský stát byl na pokraji krachu. V září 2013 snížila agentura Moody’s rating Ukrajiny z B3 na Caa1 mimo jiné v důsledku poklesu ukrajinských rezerv v zahraničních měnách. Ukrajina totiž měla zaplatit 15 miliard dolarů na úrocích za zahraniční půjčky a její celkové rezervy v zahraničních měnách činily 20 miliard dolarů. Byla tak ohrožena ukrajinská finanční stabilita a hodnota ukrajinské měny. O zoufalém stavu ukrajinské ekonomiky svědčí i to, že ukrajinská vláda uvažovala o tom, že na 50 let pronajme čínské společnosti tři milióny hektarů ukrajinské půdy (5% rozlohy země). Evropská unie nabídla Ukrajině 160 miliónů Eur.

Tehdejší ukrajinský prezident Janukovyč bránil své rozhodnutí odstoupit od parafování asociační dohody s Evropskou unií tím, že by Ukrajina do roku 2017 potřebovala 160 miliard euro, které by jí umožnily „překonat kritické okamNajatí stelci střílí do zad demonstrantůžiky“ a přišla by o 500 miliard euro v důsledku útlumu obchodu s Ruskem, které bylo jejím největším obchodním partnerem. Rusko údajně hrozilo omezením dodávek plynu, celními bariérami a zastavením projektů spolupráce.

Po oznámení svého rozhodnutí odstoupit od parafování asociační dohody s Evropskou unií odjel ukrajinský prezident do Číny a do Ruska. Co vyjednal v Číně, není známo. Při Janukovyčově návštěvě v Rusku snížil ruský státní podnik Gazprom ukrajinskému státnímu podniku Naftogaz cenu ruského zemního plynu na 268,5 dolaru za tisíc kubíků. Rusko se také rozhodlo obnovit dodávky ruské ropy do rafinerie v ukrajinské Oděse, kam už tři roky ropu nedodávalo. Vladimír Putin zároveň ohlásil, že Rusko nakoupí ukrajinské dluhopisy v hodnotě 15 miliard dolarů, tedy částce odpovídající úrokům z půjček, které měla Ukrajina splatit. To mohlo, pro danou chvíli, hospodaření ukrajinského státu zachránit.

Ukrajinská opozice ale uspořádala v zemi proti odstoupení od asociační dohody s EU demonstrace, kterých se zúčastnily statisíce lidí. Demonstranti žádali, aby Ukrajina vstoupila do Evropské unie a do NATO. Jednalo se převážně o obyvatele západní části Ukrajiny, která v minulosti byla ovládána Litvou, Rakousko-Uherskem a Polskem, zatímco východní část Ukrajiny byla historicky součástí Ruska. Jakkoli byla Ukrajina jeden stát, obyvatelé východní a západní části Ukrajiny proti sobě bojovali v 1. i 2. světové válce – v té bojovala západoukrajinská Banderova Ukrajinská osvobozenecká armáda (OUN – UPA) proti východoukrajinským partyzánům a sovětské armádě. V důsledku těchto historických rozdílů se navíc na jihovýchodě Ukrajiny mluvilo převážně rusky a ne ukrajinsky. Ukrajinský stát vytvořil po staletích jeho neexistence Sovětský svaz po 1. světové válce. Vedle pozemkové reformy to byl druhý hlavní slib, který přesvědčil Ukrajince, aby se přidali k bolševické revoluci.

Koncem roku 2013 demonstrace na kyjevském náměstí Nezávislosti (Majdanu) postupně slábly a když byla na konci prosince 2013 zbita opoziční novinářka, vyšlo do ulic Kyjeva protestovat jen asi 20 tisíc lidí.

Ukrajinská vláda se pokusila využít ubývajícího počtu demonstrantů (v té době už v ulicích demonstrovali jen tisíce lidí) a v polovině ledna odhlasoval parlament zákony, které omezovaly práva demonstrantů. Demonstranti mohli být pokutováni nebo vězněni za nošení masek nebo přileb. Za nepovolené stavby jevišť a stanů, stejně jako za blokádu veřejných budov mohli být trestány přísněji. Navíc byl vydán soudní příkaz, podle kterého se až do 8. března nesmělo demonstrovat v centru Kyjeva. Proti těmto zákonům přišlo do centra Kyjeva protestovat přes 100 tisíc lidí.

Během pokračujících demonstrací začali demonstranti obsazovat vládní budovy v Kyjevě a v řadě dalších měst v západní a centrální Ukrajině budovy státní správy. Vláda tak ztrácela kontrolu nad děním v zemi a události na Ukrajině se dostaly na pořad mezinárodních jednání. Evropská unie, vedená Německem a Francií, viděla v těchto událostech šanci, jak rozšířit svou moc a své působení o velký kus na východ a USA cestu k podrobení si Ruska, které jim oponovalo při jejich snaze získat pod svou kontrolu celý svět absolutní vojenskou převahou.

V německém Mnichově byla 31.1. zahájena každoroční bezpečnostní konference, které se účastní členské státy NATO, východoevropské země, Rusko, Čína, Japonsko a Indie. V roce 2014 byla jedním z hlavních témat situace na Ukrajině. Západní diplomaté prohlašovali, že ukrajinská vláda násilně potlačuje vůli občanů, kteří chtějí, aby se Ukrajina s Evropskou unií sblížila, ruský ministr zahraničí zase kritizoval západní vlády, že přehlížejí útoky demonstrantů na policii a obsazování vládních budov a obvinil Západ z vměšování a podněcování nepokojů. Americký ministr zahraničí odpověděl: „Většina Ukrajinců chce žít ve svobodné zemi… Spojené státy i Evropská unie nadále podporují Ukrajince v jejich boji“. Pro USA to byla vynikající příležitost, jak Rusko, které jim oponovalo při pokusech napadnout vojensky Irán a Syrii, oslabit, s perspektivou, že umístí americké vojenské základny do vzdálenosti nějakých 700 km od Moskvy. (ZDE)

Do Mnichova přijeli i vůdci ukrajinské opozice Vitalij Kličko a Arsenij Jaceňuk, se kterými se sešli ministři zahraničí USA, Francie a Německa. Vůdci opozice je během rozhovorů žádali, aby proti ukrajinské vládě zavedli sankce, ale jen USA byly ochotné o tom uvažovat (americká vláda sankce zvažovala už od začátku demonstrací). Po návratu na Ukrajinu promluvili Arsenij Jaceňuk a Vitalij Kličko v Kyjevě k asi 60.000 demonstrantům a vyzvali Ukrajince, aby zakládali domobrany „na každém dvoře, v každém okrese, v každém domě“.

Už v úterý 4.února připustil prezident Janukovyč nové parlamentní a prezidentské volby a vyloučil použití síly proti demonstrantům. Parlament, ovládaný jeho stranou, ale odmítnul omezit moc prezidenta. Ve stejný den navrhlo vedení Nejvyššího sovětu autonomní republiky Krym, v jehož obyvatelstvu mají velkou převahu Rusové, ústavní změny a požádalo ruského prezidenta, Vladimíra Putina, aby byl garantem zachování autonomního statusu Krymu v rámci Ukrajiny a „neporušitelnosti práv a svobod naších občanů“. O návrhu se mělo hlasovat 19. 2. 2014. (ZDE)

Další neděli, 9.2.2014, přišlo v Kyjevě, stejně jako předchozí víkend, demonstrovat asi 30.000 lidí. Ve stejný den oznámila ukrajinská bezpečnostní agentura, že uvedla do pohotovosti protiteroristické jednotky v důsledku možství bombových hrozeb proti letištím, ropným a plynovým potrubím apod.

Ukrajinská vláda propustila 15.února 234 zadržených demonstrantů a jako podmínku k zastavení soudních řízení proti nim požadovala vyklizení vládních budov obsazených demonstranty. Termín vyklizení budov stanovila na 17.února.

Pravý sektor

Místo toho ale začalo na obou stranách přibývat násilných akci. Mezi demonstranty patřili k nejaktivnějším příslušníci Pravého sektoru – vesměs fotbaloví fanoušci s násilnými sklony a členové nacionalistické strany Svoboda. Ve čtvrtek 20. 2. se demonstranti rozhodli dobýt zpátky část Náměstí Nezávislosti, obsazeného policií s použitím Molotovových koktejlů a kamení. Na demonstranty začali ze střech střílet odstřelovači. Přesto se demonstrantům podařilo obsadit celé náměstí a otevřít průchod pro příchod dalších demonstrantů. Jejich počet dosáhl asi 30 tisíc. Při příchodu posil bylo zastřeleno 10 lidí. Policisté dostali bojové zbraně a počet mrtvých vzrostl na 75. Počet zabitých policistů vzrostl na 13, zraněno jich bylo 565, 130 z nich, podle ukrajinského ministerstva vnitra, utrpělo střelné rány. Ve čtyři odpoledne drželi demonstranti jako rukojmí 67 policistů. Na stránkách ukrajinského ministerstva vnitra stálo, že policisté mají právo použít k jejich osvobození i zbraní.

Najatí střelci střílí do zad demonstrantů i do zasahujících policistů.

V tentýž den začal prezident Janukovyč jednat o řešení krize s ministry zahraničí Polska, Německa a Francie. Rusko vyslalo k jednání ruského ombudsmana. Do rána Evropští ministři vyjednali s Janukovyčem a opozicí vytvoření prozatímní vlády národní jednoty, návrat k ústavě z roku 2004, podle které měl prezident omezenou moc a vyhlášení parlamentních a prezidentských voleb v prosinci téhož roku. Ruský ombudsman dohodu odmítl podepsat. (ZDE)

V pátek 21.2. ráno se demonstranti znovu pokusili zaútočit na parlament, ale zastavila je střelba. O půl jedenácté dorazila do Kyjeva asi stovka uniformovaných policistů ze západoukrajinského Lvova s cílem chránit demonstranty na Majdanu (náměstí Nezávislosti). Odpoledne podepsali vůdcové opozice, Vitalij Kličko ze strany Udar, Arsenij Jaceňuk, předseda strany Baťkivščyna (Vlast) a Oleh Ťahnybok z nacionalistické strany Svoboda, dohodu s prezidentem, kterou vyjednali evropští ministři zahraničí. Radikálnější skupiny ale podpis smlouvy nepodpořily a považovaly ústupky prezidenta za nedostatečné. Na podpis dohody reagoval ukrajinský parlament tím, že odhlasoval zákon, který omezoval pravomoci prezidenta a schválil zákon, podle kterého mohla být propuštěna z vězení bývalá předsedkyně ukrajinské vlády, Julie Tymošenková. Večer potvrdil šéf Janukovyčovy administrativy vypsání prezidentských voleb na prosinec téhož roku. (ZDE)

V sobotu 22. 2. 2014 ráno už ozbrojené jednotky opozice, které tvořily vesměs skupiny vyčleněné ze strany Svoboda, ovládaly celý Kyjev, včetně vládních budov, ministerstva obrany, sídla parlamentu a prezidenta.


- - -


4 komentáře :

  1. Je třeba si dát pozor na tyhle majdany a barevné revoluce u nás a postavit se tomu se vší rozhodností. Jsou to ti, co demokraticky dostali na frak, kteří touží po revoluci. Revoluce a demokracie, to je jim jedno že se to vylučuje, budou se dál zaštiťovat se láskou a přitom nazývat presidenta sviní, zaštiťovat se pravdou a lhát až se jim, bude od huby prášit, zaštiťovat se férovostí a chovat se jako podrazáci...je potřeba si na tuto slušnou barevnou revoluci dát velký pozor, protože to tady budou na nás dál zkoušet, a stamilion sem nebo tam, udělají cokoliv. Jen nepočítají s tím, že lidi to jejich vyprazdňování pojmů jaksi již prokoukli, i tu jejich tzv. slušnost, tzv lásku a tzv pravdu. Zanechte hanebností a začněte se chovat slušně nebo vám daj lidi nakonec opravdu přes držku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mělo by se začít prošetřením krádeže prezidentské standardy. Pokud si nějaká soudkyně myslí, že jde o recesi, pak tam nemá co dělat. A zlodějům kriminál.

      Vymazat
  2. Pár blbečků se tady najde ale tak jak na okrajině za horilku, klobásy a drobné mince tady nikdo tak blbnout nebude. Tam jsou všichni lidé náchylní k zvrhlému životu. Je to pozůstatek z doby ovládání západní částí Ruska z dob carismu a Polské šlechty, která je tam držela ve středověkých podmínkách. Sověti to tam pozdvihly ale nikdo nedokáže v krátkém čase změnit jejich poškozenou genetiku. Zajeďte se tam podívat jak to tam vypadá i kde se neválčí a uvidíte tu krasotu co s ní chtějí do Evropejska protože podle jejich mínění tady létají pečení holuby a stačí jen natáhnout ruku. Ti co jsou tady jsou ti lepší a i tak jím nesmíte nic vytýkat.

    OdpovědětVymazat
  3. K článku: co se píše v článku, najdete i ve Wikipedii. A jak známo, wiki je zřídlem Pravdy.

    Majdan, ten pravý, s desetitisíci lidmi v průvodech, trval cca 4 dny. Pak zůstalo určité množství jen na náměstí "Nězavisimosti". Konaly se happeningy, kdekdo tu řečnil, hrály hudební skupiny, byly stánky, rozdávaly se sušenky, peklo prase, prostě furt se něco dělo. Cca 10 dní poté už bylo lidí stále méně a méně. Zato občas se jich sešlo větší množství i s transparenty před US ambasádou a nevypadalo to jako děkovná demonstrace. Hlavní majdan v podstatě skončil.

    Pak přišla noc 30tého listopadu 2013 a nastal zvrat. Došlo k drsné potyčce mezi policií a studenty, mezi něž se zamíchala skupinka výtržníků z předchozí provokace vůči policii. Zcela naprostou náhodou byly tehdy v noci u incidentu byly TV štáby z celého světa. Tehdy se také jakoby mávnutím kouzelného proutku poprvé zjevili mladíci s kuklami na hlavách a náměstí se zakrátko nato stalo velice neklidným místem. A tehdy ztratil Janukovič kontrolu nad situací. A v podstatě nad celou zemí.

    Policie se stala defenzivní hrstkou zoufalců, bitou i zabíjenou v bitkách v postnni. Všichni jsme to viděli. Tato policie (Berkut) již pocházela hlavně z oblasti východní Ukrajiny a Krymu. Ovšem i zde je nutno podotknout, že vše se odehrávalo jen na náměstí a jeho bezprostřední blízkosti, všude okolo byl klid, stejně tak i jinde na Ukrajině.

    Rok končí, lidé se chystají na svátky a opět dochází k útlumu Majdanu. Tentokrát se to zdá definitivní, většinu to přestává zajímat, zůstává jen jádro věrných (zaplacenych?) Bylo nutno nové palivo a další sakrální oběť. Až tehdy přichází na scénu novinářka Čornovilova. Situace se radikálně vyhrotila, náměstí se stalo bojištěm.

    Berkutu přichází na pomoc speciálové. Jsou vidět naprosto nekryti na mnoha videích. Nekryti proto, že se neskrývají. Speciálové slouží hlavně jako tzv. zastrašující střelci na pomoc bitému Berkutu. Jejich činnost je podrobně dokumentována. V tomto čase dávno běží demolice náměstí, násilí, objevují se zbraně mezi "demonstranty" a kromě příslušníků Berkutu se pálí také pneumatiky. Tehdy byly první oběti má životech, převážně mezi policií.

    Násilí vydrželo pouze na náměstí Nezávislosti cca do začátku února 2014 a poté se začalo sporadicky přelévat do dalších oblastí Ukrajiny. Zvláštní, že jen do východní. V městských administrativách, kancelářích ředitelů TV, kancelářích Strany regionů, prokuratutách, soudech atd. se začali zjevovat charakteristické postavičky Majdanu. A velice pádně vysvětlovali tamním úředníkům, že jejich služba skončila.

    Až pak přišel zmiňovaný čtvrtek 20.2.2014 a jednání ve Varšavě. A jak si laskavý čtenář jistě vzpomene, na tomto jednání nebyla přítomna jedna veledůležitá země. Ještě letadlo s ukrajinskými delegáty nepřistálo v Borispolu a začal skutečný masakr z hotelu Ukrajina. Krátce na to, vtrhli ozbrojenci do vlastních budov, převzali moc nad zemí a zákonný president v obavách o svůj život uprchl. Klasický palácový převrat. Tehdy nastal úsvit junty.

    Výborně naplánováno. Olympiáda před dveřmi, Rusko blokováno a brány ke Krymu otevřeny.


    OdpovědětVymazat