Reklama

.

.

čtvrtek 15. února 2018

Autorita TGM, národ a Evropa

Stanislava Kučerová
15. 2. 2018
Je to již neuvěřitelných 28 let, co u nás došlo k nečekanému společenskému převratu. A znovu mnozí z nás budou uvažovat o tom, co se tehdy vlastně stalo, zda proměna společnosti přinesla to, co jsme chtěli, když jsme minulý režim kritizovali, a kde se stala první chyba, že vývoj směřuje jinak a jinam, než jsme chtěli. Významný přímý účastník listopadových událostí r. 1989, signatář Charty 77 a spoluzakladatel Občanského fóra, napsal s odstupem doby: „Nic sametového nevidím. Šlo o povrchní restauraci s restitucí některých vlastníků z doby před r. 1948. Výraz „sametová revoluce“ je matoucí a účelový. Kryje snahu zabránit pronikavé demokratizaci, rehabilitaci práva, zákonů, skutečných lidských a občanských práv.“


Dodala bych, že vlády se chopila staronová oligarchie, která se zaštítila neoliberální ideologií. Vyhlásili jsme neomezenou svobodu bez odpovědnosti, všechno měla řešit „neviditelná ruka trhu“. Jenže, jak po všechna ta léta pozorujeme, neviditelná ruka trhu podporuje bezohlednost, sobectví a hrabivost. Lidem chybí motivace k odvaze, čestnosti a svědomí, protože je nelze výhodně zpeněžit. Morální zábrany jsou dokonce překážkou v boji o úspěch, který se měří penězi. Na původ peněz se přitom nehledí, zisk rozhoduje. A jen zcela pokrytecky se pěstuje pohoršení nad nekalými zisky u těch, kteří někomu překážejí, vyhlašuje se neúčinný boj s korupcí, jen pro uchlácholení oprávněné kritiky.

Po počátečním nadšení, nadějích a odhodlání k nápravě společenských nešvarů došlo u nás postupně k společenskému rozkladu. Nejsme daleko od stavu, kterému sociologie říká anomie, stav bez pravidel, stav libovůle a svévole. Místo aby se všemi prostředky – včetně široce pojaté osvěty ve škole i na veřejnosti – posílily žádoucí principy demokracie a humanity, objevilo se něco málo anarcho-intelektuálských utopií. Neurčitá „snění o Evropě,“ o „nepolitické politice“, o „občanské společnosti“, o „přesahu k transcendentnu“ apod.

A k tomu masivní propagace ultraliberálních hesel o neomezené svobodě individua, směřující přímočaře a neochvějně k obnově kapitalismu a k slibované prosperitě. Program obnovy soukromého vlastnictví a neregulovaného trhu postrádal zákonné normy právní i mravní a byl všeobecně pochopen jako příležitost obohacovat se bez zábran, bez skrupulí či ohledů. Ambiciózní podnikavci využili příležitostí a obsadili důležité politické nebo ekonomické pozice. Původně silný společenský konsensus vyprchal. Destrukční proces vyvrcholil rozdělením společného státu Čechů a Slováků.

Pádem společného státu v r. 1992 padl viditelný historický doklad úspěchu i symbol úsilí, které spojovalo generace našich předků v zápase o všelidské ideály svobody, demokracie a humanity. Místo toho - jsme pocítili ztrátu nadosobního smyslu. Ztrátu historické kontinuity. Ztrátu ideálu. Ztrátu identity. Demoralizující vliv anomie se ještě prohloubil.

Prezident, který z hlediska jakéhosi pomyslného lidského a vesmírného „bytí“ nepocítil v této osudové události „žádnou tragédii“, definitivně přestal být vnímán jako zosobnění národní tradice.

Ze dne na den procitli démoni minulosti. V médiích všeho druhu (ponejvíce v cizích službách), od tištěných (vzpomeňme na Čelakovského „Konec českého tisku“) po televizi, se pěstují nostalgické vzpomínky na staré mocnářství, znevažuje se první Československá republika, křísí se mnichovanské argumenty a nálady, zpochybňuje se první i druhý odboj, zveličuje se a zároveň bagatelizuje protektorátní kolaborantství.

Kritizují se oba demokratičtí prezidenti, protože to všechno nějak „zavinili“. Ten druhý údajně i 40letou vládu komunistů. Snaživí redaktoři a moderátoři nás horlivě zbavují „mýtů a kýčů“ první republiky. Byly to, podle nic mýtus husitský, obrozenský, selský, sokolský, legionářský a tatíčkovský. Se silně nevraživým podtextem se přehodnocují národní dějiny a k zapomenutí se odsuzuje národní kultura. S lehkým srdcem odepisujeme Palackého a Jiráska (a vlastně celou klasickou literaturu, ale také hudbu a výtvarné umění), stydíme se za Jana Žižku, posmíváme se táborským kádím a slavíme Westfálský mír. Opakovaně jsme vyzýváni k tomu, abychom se „vyrovnali“ s výsledky 2. světové války a našeho osvobození r. 1945.

Znovu se otevřela problematika německé menšiny na českém území a realizace Postupimských dohod. I na některých vysokých škol á ch se dnes už učí, že národní obrození byl omyl. A leckde se obnovují sochy starých mocnářů a bourají památníky nových osvoboditelů. Dehonestuje se 28. říjen. Ale to všechno se dnes u nás smí a může, protože máme „svobodu.“ Nikdo se neptá, kdo si tu svobodu přivlastňuje a k čemu má taková „svoboda“ sloužit. Nikdo nepřipomíná, že k svobodě nutně patří i odpovědnost. A nic na tom nedostatku společenského řádu nemění ani nepřehledné množství většinou samoúčelných a malicherných směrnic od vedení Evropské unie v Bruselu, ani neživotných a často nedomyšlených zákonů od pražské sněmovny. Nic z toho na chaotický stav anomie nemá vliv.

Domnívám se, že naší současné společnosti, jak ji modelují vládní a vlivné kruhy, chybí především důvěryhodná, celospolečensky uznávaná a u t o r i t a. Autorita, obecně vzato, je sociální vztah mezi lidmi, kteří jsou z nějakého důvodu nositeli vážnosti, respektu a úcty, a mezi těmi, kteří jim vážnost osvědčují, respekt a úctu projevují. Autorita má v lidském společenství od nepaměti významnou funkci, protože nositelé autority právě dík vážnosti, které se těší, mají účinný vliv na činnost a chování těch, kteří jejich autoritu respektují. Podmínkou přirozené autority je, aby členové skupiny sdíleli společné hodnoty a cíle, při jejichž dosahování má nositel autority uznávanou převahu či zásluhu. Ve velkých, nepřehledných, organizovaných a hierarchizovaných společenských skupinách vzniká autorita funkčně-institucionální. Je spojena se společenskou pozicí a větší či menší účastí na držení moci ve společnosti.

Za příznivých okolností se přiznává autorita některým osobnostem nejen na základě respektu k jejich vlivné společenské funkci, ale i na základě dobrovolného uznání jejich obecně lidské nebo odborné převahy. Zprostředkovatelem takové autority je citové pouto obdivu a lásky.

Takové autoritě se u demokratických občanů Československé republiky těšil první prezident. T.G. Masaryk. Byl nejen hlavou státu, ale zosobňoval i dalekosáhlou vážnost a úctu k ideálům politické svobody, demokracie a humanity. (Tu mimořádnou autoritu někteří žárliví názoroví protivníci dodnes Masarykovi závidí.)

Autorita má dvojí axiologickou funkci. Sama hodnotou (to jest tím, co má být váženo, ctěno a milováno), je hlavním činitelem při předávání hodnot (toho, co má být chtěno, toho, co stojí za to, aby se stalo předmětem chtění). Lidé s autoritou jsou ve skupině ručiteli utváření a ochrany hodnot a jako jejich představitelé zprostředkovávají také spojení s kulturním odkazem skupiny. Oživují ideály a aktualizují tvořivé síly a snahy minulosti v nových podmínkách. Jestliže všeobecná vážnost autorit přispívá k integraci daného společenství, znevážení autorit má vliv dezintegrační. Takové dezintegrace jsme bohužel svědky dnes u nás.

Za podmínek dezintegrace a dehonestace hodnot sám stát a jeho orgány nemají a nemohou mít autoritu. Neexistuje tu příklad hodný následování. Masmédia horlivě pracují na znevážení a znectění všeho, co by mohlo budit respekt, ať již v minulosti nebo v přítomnosti. Chybí představa státu jako společného díla a všeobecné soudržnosti. Nejsou obnovovány hodnoty společně sdílené a společnost integrující. Nejsou tu víry a vzory (credenda et miranda), předměty úcty a obdivu, které by nás spojovaly navzájem pro život v přítomnosti, s odkazem předků v minulosti, a které by oduševňovaly i naše děti na cestě do budoucnosti.

Společnost nemá představu o smyslu své existence, dobrovolně se rozkládá a proměňuje v masu nespojených individuí. Není tu pro spolupráci a vzájemnost. Nespojení jedinci jsou tu pro egoismus, machinace a zápolení, v kterém vítězí hrubá síly a bezohlednost. Hle obraz, který o nás každodenně podávají média: korupce, intriky a pletichy, podvody a podrazy, pomluvy a lži, krádeže a vraždy, prostituce, pornografie, narkomanie, neuvěřitelná sprostota a hrubost, ztráta svědomí, citu, vkusu, taktu, studu, ohledů, lidské důstojnosti. Ale ovšem, jsou tu též všudypřítomné zbytnělé představy o vlastním já. Jedinec je pohlcen představami o svém jedinečném sebeuplatnění, sebeprosazení, sebeuspokojení . Ani ho nenapadne, že mohou existovat i nějaké obecnější, skupinové, např. celonárodní zájmy. Je zřejmé, že individuální svoboda jako jediné kritérium úrovně vyspělosti a kvality společenského života nemůže poskytnout ideový základ pro budování nově ustaveného (zbytkového) státu.

Stav společenské anomie a absence věrohodné autority souvisí s krizí i d e n t i t y. Čím více se po roce 1989 o identitě mluvilo, tím méně se identita pozitivně utvářela.
Slovo identita znamená jednak shodu, totožnost, jednotu, harmonii, nezaměnitelnost osobnosti (jedinec je identický sám se sebou), jednak přijetí motivů, aspirací, hodnot a ideálů od představitelů skupin, ke kterým jedinec patří ( např. rodina, spolek, obec, stát...) Identita se vyjadřuje jak slovem já, tak slovem my. Skupinová identita je neoddělitelná od osobní. Člověk se cítí jako příslušník té nebo oné mikro nebo makroskupiny – současně se chápe jako neopakovatelné individuum.

 Národní identita spočívá v souhrnu faktorů, které jsou pro ni charakteristické. Patří sem: jednotné území (ale jsou výjimky), společná řeč ( ale neplatí vždy a všude), společné sociální a hospodářské instituce a vláda, někdy (zdaleka ne vždy) společné náboženství, jednotný dějinný původ, relativně shodná hodnotová orientace. Národní identita je povědomí o historickém společenství, ke kterému patříme, o jeho specifické cestě dějinami mezi cestami jiných národů, je to i vůle ke kontinuitě generací, přenos národního vědomí od předchůdců k pokračovatelům v čase, spojení respektované tradice s nutnou inovací. Vědomí národní identity se probouzí často v ohrožení, v konfrontaci s jinými národními skupinami. Rozhodující pro jeho zformování je – jak se zdá – faktor společné vůle. Tato vůle je u nás v současné době silně oslabena.

Svět dnešní „mediokratury“ manipuluje člověkem a nabízí mu nové vzory pro chování jedinců společensky nezakotvených. Vyšším celkem, k němuž se má vztahovat dnešní skupinová identita, nemá být už národ, ale vyšší geograficko-politický celek – Evropa. Je to nová, neočekávaná příležitost pro identifikaci, ztotožnění, sebepojetí a sebeprojekci současníků. Znamená to, že identitu národní máme odložit? Čím jako Evropani budeme kulturně žít, co budeme chtít, v co budeme doufat?

Skutečnost je taková, že identita jedince čerpá svůj obsah z příslušnosti k rodině, k vrstevníkům, k souvěrcům, k rodnému kraji, k vlasti. Sytí se převážně hodnotami bezprostředně prožívaných okruhů. Teprve pak může vstoupit do celků, které jsou na stupnici zobecnění výše, jako např. dnes aktuálně kontinent Evropa. Evropa jako geograficko-historický pojem je velmi vysoká abstrakce.

Odhlédneme-li od jednotlivých evropských zemí, je to pojem značného rozsahu, ale chudého obsahu. Je nápadné, že i současná programová sebeprojekce Evropské unie se omezuje na několik všeobecných politických hesel, nadto vlivem nestejných zájmů členských států ne vždy jednoznačného významu. Bez vzájemné výměny materiálních i duchovních hodnot jednotlivých evropských národů by byla pojmová kategorie Evropy obsahově zcela vyprázdněná. I proto je mylné národní uvědomění a program evropské integrace stavět do protikladu. Navzájem se nevylučují, ale naopak podmiňují a doplňují. Ani Češi nevstoupili do Evropské unie s holýma rukama, ale s kulturním bohatstvím, které jejich národní společenství po staletí shromažďovalo. Na toto bohatství nelze zapomínat. A to platí přirozeně i pro ostatní evropské národy. Tím spíše, že se jim zhusta místo deklarované europeizace předkládá módní amerikanizace.

Ani federalizovaná Evropa nemůže rušit ideu národa. Vzájemná výměna kulturních hodnot není bez jedinečnosti národů a jejich odlišných národních identit vůbec možná. A tato výměna, která tu byla od nepaměti, je v zájmu zachování evropské civilizace nejvýš nutná. Všelidský smysl federalizované Evropy nespočívá v hegemonii a v uspokojování geopolitických zájmů velmocí, ale v trvalé a spolehlivé ochraně evropského kulturního dědictví, dědictví jednotlivých evropských národů.

Jak to, že se národní idea u nás potlačuje?

Pro formování skupinové i osobní identity byl u nás v minulosti národní program velmi důležitý. Po roce 1989 se nestal ani předmětem úvah. Zanedbala se starost o autentičnost národa, o jeho uvědomělou existenci, o vědomí historické kontinuity, o jeho charakter, o jeho kulturu a vzdělanost. I národní umění všech druhů nás většinou přestalo životem provázet. Převahu ve veřejném prostoru získala nepřeberná nabídka z dovozu. Zpochybněna byla ovšem především sama kategorie národa. Je to prý přežitek a fikce. Ale tváří v tvář přetrvávajícím nacionalismům tradičních velmocí i novým nacionalismům, které se s neskrývanou silou (leckde i s podporou velmocí) přihlásily k právu na sebeurčení pro tu či onu národnostní skupinu, se musíme ptát: „Není potlačování národní myšlenky v zájmu evropské integrace jen nová účelová politická fikce, která má zbavit některé národy péče o hlubší národní program a zrušit tak jejich identitu, historickou kontinuitu a posléze i holou existenci? A není to příznak neomluvitelné slabosti a nového kolaboranství, že právě my jsme ochotni rezignovat na svou národní identitu?“

Soustředěným dlouhodobým působením médií jsme již otupěli, nejsme citliví na útoky proti své národní příslušnosti. A mládež ztratila většinu možností ji získat. Veřejným prostorem zavládla silná protinárodní propaganda. Poznala jsem např. studenty, kteří se báli slova vlast, měli obavy ze „zapáleného“ vlastenectví a chtěli být raději Kelty než Čechy a Slovany. A přitom přece jen se silným pocitem sounáležitosti s vlastním národem a jeho kulturou nám nechybí sebejistota v komunikaci s celým světem za hranicemi. . Přijdete-li „ven“, zeptají se vás nepochybně s nepředstíraným zájmem: „Where are you from“?

Ovšem polistopadoví političtí vůdcové nás učíli jinak. Skupinová identita prý má být podřazena identitě individuální, řekl pan P. Pithart. Pokud tomu tak není, rodí prý se extrémismus. Nezbývá než se názorům pana Podivena opět „podivit“. Cožpak přirozená oddanost člověka rodné zemi, nezištná a obětavá práce pro nadosobní celek, vědomí sounáležitosti s blízkými účastníky společného historického osudu - to je možno označit jako extrémismus?

Bez jasné osobní i skupinové identity není možno stanovit smysl života, ani osobní, skupinové, národní a státní cíle. Bez historicky, politicky, hospodářsky a kulturně vytvořené národní identity a důvěry ve vlastní národ nelze vytvořit ani společnou identitu evropskou a harmonické spolubytí národů v Evropě.

V integrované Evropě je zapotřebí, aby si národy uchovaly svou národní identitu jako výraz svého specifického kulturního bohatství. A jako podíl na kulturním historickém bohatství Evropy. Pro nás to znamená – při starosti o osud vlastního národa a bratrského národa slovenského – aktivně se účastnit řešení nových otázek a problémů nejen národních, ale i celoevropských a celosvětových. Ale přitom nikdy svou národní identitu nesmíme opouštět. Deficit národní identity oslabuje jak stát, tak i identitu osobní.

Zahraniční pozorovatel o nás svého času napsal: „Historické pohromy oslabily Čechy tak, až začali pochybovat o své identitě a ztrácet pocit životní jistoty. Je u nich nebezpečí jakési lokajské mentality. Češi často více imitují než ze sebe tvoří. Nejistota, která dnes existuje v poměru k Němcům, je typická. Bylo by dobré ujasnit si svou identitu a svůj vklad Evropě. Asi jako to dělal M a s a r y k: znal svět a přitom stál pevně na zdejší půdě.“

Dovolávat se Masaryka je vskutku na místě. Byl u nás autoritou (tím, kdo má být vážen a ctěn) a zůstává jí. Byl a je představitelem a ručitelem morálně politických a kulturně osvětových hodnot v rozměru osobním, národním i všelidském. Neměli bychom dovolit, aby byl odsouván do dějin bez vztahu k dnešku. Koncem 19. století, v krizové době, kterou F. X. Šalda charakterizoval jako dobu „soumračnou, vyprahlou a zoufalou“, publikoval svých pět programových studií: „Česká otázka“, „O naší nynější krizi“, „Jan Hus“, „Karel Havlíček“, „Otázka sociální.“ Podal tu výklad důležitých etap historie našeho národa v Evropě, ukázal konsenzuální hodnoty, které mohly společnost motivovat, inspirovat a integrovat (credenda et miranda). Sám se postupně svým životem a dílem stal zosobněním pozitivních národních tradic. Takovým zosobněním ve všech peripetiích 20. století zůstal, a my se stále znovu přesvědčujeme o tom, že bez jeho autority nelze u nás udržet a rozvinout ani individuální ani skupinovou identitu. Bez věrohodné autority a vědomí toho, co lidé po generace chtějí, čeho si váží a co milují, spěje individuum i skupina k rozkladu, úpadku, rozpadu.

První odboj a první republika, přes krátkost svého trvání a nedokončenost sociálního programu, ztělesnila Masarykovy směrodatné hodnoty, svobodu a svébytnost národa, rozvoj demokracie a humanity, vzdělanosti a kultury. Dík obětavé práci prostých lidí, kteří tyto hodnoty vzali za své, kteří je přijali jako národní i osobní program, vznikl na našem území a 20 let existoval stát, na který vzpomínáme s láskou a hrdostí.

Masarykovy myšlenky o národnosti a mezinárodnosti, o národě a lidstvu, o toleranci a sdružování národů usvědčují ze zaslepené předpojatosti naše „antipatrioty“, kteří zastáncům národní identity podsouvají šovinismus, provincialismus, skupinový egoismus, xenofobii ba i rasismus. Místo národní orientace ve státě, která prý je počátkem lidského neštěstí, protože prý organizuje stát proti jiným národům, bychom se prý měli orientovat všelidsky, na lidstvo, případně kosmicky, k vesmírnému bytí a transcendentnu. Ale podobné rady svědčí jen o neschopnosti spojit domov se světem.

Vlast vskutku není „nora“ ani „nevětraný ; pelech“ ani „dvorek, přes jehož zídku nevidíme za humna“, jak usoudila svého času hlava našeho polistopadového státu. A není to ani „nedostatek vlastního rozumu a svědomí“, pociťuje-li člověk starost o osud svého národa. Spíše opak svědčí o absenci rozumu a svědomí. Češství (českoslovenství), kterému nás učí Masaryk, není zahleděno samo do sebe, ale vyznačuje se mnohostrannými přesahy ve smyslu společensko-politickém, morálně filozofickém, kulturním a sociálním v prostoru i čase, se zřetelem na minulost, přítomnost i budoucnost. A je velice současné. Cožpak se to netýká dneška, když, s pohledem upřeným do minulosti, do 15. století, kdy došlo k utužení nevolnicí.

Masaryk řekl: “Láska k moci a bohatství zvítězila nad českým srdcem a rozumem.“?
A není velice současný i závěr jeho „České otázky“, který zní: „Z krize této není východu, než návratem k našemu národnímu programu vlastní cesty mezi dějinnými cestami jiných národů v Evropě.“? Domnívám se, že tento závěr - po všech historických peripetiích – dnes velice platí. .

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc, je historička

55 komentářů :

  1. Byl to pád do hoven a je jen otázka jak z nich ven!

    Pavel Beran

    OdpovědětVymazat
  2. Jedna nejmenovaná soudružka co za komunistů kradla rohlíky a v nedávné době pobírala plat 250 tisíc korun měsíčně jako předsedkyně sněmovny prohlásila že "žijeme v nejúžasnější době a blahobytu v dějinách".

    Myslí si to snad i těchto 863 tisíc lidí v exekuci?

    http://mapaexekuci.cz/index.php/mapa-2/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi nějaká česká Marie Antoinetta.

      Vymazat
    2. Škoda,že už jako ona nedopadla!!!!

      Vymazat
    3. V ODS jsou teď již dvě takové soudružky.Ona "rohlíkářka" a potom paní Alexandra Udřená,nebo Uzená ? A obě když promluví ,tak to je jedna perla vedle druhé.Obě tyto kapitalistické komsomolky mají svůj podíl na stavu,který je popisován v článku.
      Celé to překrucování dějin,útoky na rodinu jako základní ukotvení člověka, ,dehonestace vlastenectví, slovanství a národní hrdosti,postupná změna tradičních hodnot společnosti na trapnou heslovitost bez obsahu,popírání kulturního bohatsví národa a jeho jedinečnosti,prostě kompletní zglachajštování českého prostoru,to je programově prováděno,aby "ta smějící se česká bestie byla snadno manipulovatelná".
      Výsledek se již dostavuje.Vidíme to nejen na posledních volbách,jak se někteří nechali zmanipulovat,ale hlavně je to vidět na studentech kterým rvou do hlavy neuvěřitelné nesmysly.
      A nejhorší je,že se na tom podílí naši spoluobčané,kteří nás prodávají jako zvěř na odstřel.
      A hlavním nositelem tohohle viru byl V.Havel.Ten nás prodal jako první za americké prebendy a za umělou a pokryteckou slávu.

      Vymazat
    4. Tato nejmenovaná soudružka má naprostou pravdu v tom ,když tvrdí , že "žijeme v nejúžasnější době a blahobytu v dějinách" .Má tím na mysli sama sebe a tu partu parchantů kolem ní ,kteří sdílejí stejné názory jako ona . Samozřejmě že je spokojená a šťastná , že už si nemusí přilepšovat jako knihovnice kradením rohlíků .Takoví lidé jako ona nikdy změnu tohoto pro ně výhodného režimu nepřipustí .Proto se spojili do jednoho šiku proti Okamurovi , který pro ně znamená nebezpečí , že už v tak "úžasné" době žít nebudou .

      Vymazat
    5. No,kavárno....nééééééémééééééébééééééNemec....a jiní očípovaní Amerikou,jako náčelník Bílá brada,třeba i už generál sudetlangmanšaftu s generálem Černých hrobníků....

      Vymazat
  3. Listopadový podvod 198915. února 2018 20:56

    • www.youtube.com/watch?v=phci3AqzAv0
    Zásadně odmítám jako nepravdivý a zavádějící termín „sametová revoluce“. Pojem revoluce se totiž podle historické vědy vztahuje k úplně jinému fenoménu, než tomu, který proběhl u nás r. 1989. Šlo nikoli o revoluci, ale o kontrarevoluci, státní převrat, havloidní hadrák, palácový puč…, podobný latinskoamerickým převratům. S tím souvisejí i nesmyslné termíny „barevné revoluce“. Tyto názvy politruci moderních dějin užívají k ohlupování širokého občanstva.
    O žádnou revoluci přitom nešlo – šlo o mocenský převrat, doslova o palácový havloidní puč, při kterém jako polistopadový premiér sekundoval Havlův kámoš komunista a Slovák Čalfa.
    Čím byly "Václaváky" v pondělí, v úterý, ve středu? Stačí si jen chtít vzpomenout. Lidé ráno šli do práce a ti, kteří po práci si šli zazvonit klíči na Václavák, poslechnout si kohokoliv, si šli hlavně zakřičet. A to zejména proto, že už se to mohlo, přesněji, policie nikoho za to nehonila. Když se řečníci vypovídali a dav se vykřičel, pak se zavřel balkon na Melantrichu a všechno se zase rozešlo. Pak se situace probrala v hospodách a ráno opět do práce, kde všichni měli zajištěnu práci a svou mzdu. A tak to mohlo jít dokola ještě hodně dlouho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ztotožňuji se s vašim názorem na „sametovou revoluci“. Obdobně "barevné revoluce" jsou jen synonymem určitých druhů převratů iniciovaných USA elitou. Nejsou tím myšleny skutečné revoluce, i když tzv "Pražská kavárna" to tak vnímá. U nich také nejde o kavárnu.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    3. K tomu asi není co dodat, spiklenci si vybrali z disidentů největšího darebáka, bezcharakterního alkoholika - nakonec všechny ty disidenty měli dokonale přečtený - tím se přikryli při palácovém převratu. Kdo by to byl tenkrát pochopil? I když už ten podvod se Zifčákem mnohé napovídal.

      Vymazat
    4. Spiklenci?
      To jako Bush a Gorbačov?

      Vymazat
    5. Ne, myslím naše estébáky, kteří se sice asi opravdu spojili s cizími službami, resp. byli jimi buďto získáni nebo to dostali přímo příkazem, ale jinak to coby znalci prostředí museli organizovat sami. To znamená: oni museli vybrat maximálně povolného budoucího "vůdce" revoluce a Západ se už musel postarat, aby z beznadějného alkoholika vyrobil světoznámého dramatika, kterého tady všichni utiskují.

      Vymazat
    6. Pamatuju si jako dítě jsem slýchával od dospěláků průpovídku že "Hitler byl svině, ale komouše, židy a cikány měl vyhubit" anebo že "ho to měli nechat dodělat" apod. Tak jsem se na to těšil, že to dokončíme my, až to tu praskne! Jenže jsem nevěděl že na tom Západě to stojí taky za hovno, jak jsem potom zjistil, páč komouši ve všem lhali!Přitom komunisti nám slibovali v tomto směru ráj!!! Co všecko prý "hrozí" kdyby to "prasklo" (teda kdyby zvítězila kontrarevoluce u nás) a my jak blbečkové tomu věřili! Že prej v západním Německu už "řádí" nějaký Khárl Heinz Hoffmann! Na fotkách vypadal dobře! Velkej knír jak kaizr Wilhelm a v ruce nějaký kvér a na hlavě nacisticku helmu! Frajer. A prej že vede bojůvky neonacistů v západním Německu! A my se těšili až sem přijede na Leopardu (to je tank!) Až pozdějc mi syn emigrantů který tu bydlel u sousedů v pronájmu řekl, že prej je v západním Německu Hitler zakázanej a že ten Hoffmann je prej jen pošuk z jakéhosi spolku vojenské historie! To mě nasralo, ale řekl jsem si - no co no -"poraženej " stát. Ale spolýhal jsem aspoň na Ameriku! Viděl jsem na vlastní oči v ČST záběry pochodujících KKKáček ve Washingtonu jak hajlují a nesou nápisy Free Hess a Hitler was right apod. A měl jsem za to, že to přijde sem! Ještě v listopadu 89 jsme seděli s partou ve vinárně a jeden spolužák dal nohy na stůl a prones památnou větu: "Já tomu stejně nevěřím! Dokud nepojedou po Václaváku meďáky s hákošema na kapotě!". A my se smáli "vtipu". Jenže on měl pravdu! Nic se nezměnilo! Furt stejný žvásty o zlých nacistech, komouše nepověsili, židi zůstali dál nekritizovatelný a dokonce ani neobnovili zákon o potírání cikánských band z 1. republiky, takže naco se to dělalo? Přišel ten čurák Havlů s těma a kecama o "lidských právech" a hovno do hovna! Místo KKK se začlo cikánům říkat "Rom"!! Takže zklamání a podvod. Já hned jak se začli ty demonstrace, tak jsem na náměstí u nás rozflákal komoušský zasklený vitríny s Hrdiny práce" či co. A hned pár lidí s nějakýho OF na mě že prej to nemám dělat, že prej musíme "opatrně" a pod. zbabělý kecy, aby nás prý neměli za "provokatéry"! He! Já jsem čuměl jak zjara! Furt jsem čekal že vohlásej, že byl zatčen Bilak a že už ho někde mučej a vono hovno hovno! Ani ty posraný Rusáky neprotáhli Prahou s prackama vjerch! Hovada ... a prej (kontra)Revoluce! Jo Budapešť 56 -to byla Kontrarevoluce!

      Vymazat
  4. S tím Masarykem to je trochu vošajstlich. My ho máme jako vzor ale někteří jeho současníci by asi říkali něco jiného. Jeho některé počiny byly dost kontroverzní. Co se mu nedá upřít jsou jeho zásluhy na vzniku státu.
    Koho si ale opravdu vážím je generace obrozenců Národního divadla, kterou Masaryk svým způsobem popřel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ke komu bychom se měli obracet je právě generace těchto ryzích obrozenců, pro které bylo češství, slovanství a vlastenectví nejvyšší hodnotou.

      Vymazat
    2. Mám za to, že Masaryk byl ve stejné pozici jako je dnes Putin v Rusku. Doufám, že víte o čem mluvím.

      Vymazat
    3. Čistě hypoteticky, čím by byl dnes Masaryk? Vítačem migrantů, nebo odpůrcem migrace? Obávám se, že spíše tím prvním. Pro nás musí být v současnosti skutečně vzorem silná generace obrozenců poloviny devatenáctého století, než řekněme pozdějších kompromisářů. My potřebujeme zažehnou oheň a u toho žádné kompromisy nepotřebujeme.

      Vymazat
    4. Můj první bratr zemřel pětiletý v roce 1933, protože rodiče byli chudí. Myslím, že to bylo Masarykovi u prdele. Dával bych si velký pozor při vychvalování někoho, s kým nemáme osobní zkušenost. Gottwald udělal pro většinu národa více než Masaryk, což by se mnoho tzv. morálních autorit bálo otevřeně vyslovit nebo aspoň o mnohém pozitivním diskutovat. Já jsem také jen anonym.

      Vymazat
    5. Já bohužel cítím u Masaryka první závan těch ideálů, s kterými dokonale pohřbil náš národ Havel. My musíme v lidech opět zažehnout víru, že České nebe má smysl!

      Vymazat
    6. Jak se střílelo za Masaryka v 1. ČSR!16. února 2018 8:02

      1.2.1919 bylo při gen. stávce dělnictva v Bratislavě zastřeleno ozbr. legionáři 7 demonstrantů. 25.3.1920 byli při stávce zemědělských a lesních dělníků v Rumanově na Slovensku zastřeleni 2 dělníci. 18.7.1920 byl při mzdových demonstracích v Hlohovci četníky zastřelen dělník Jan Kulda a více než 10 demonstrantů bylo těžce zraněno. 18.12.1920 byli na protestní demonstraci ve Vráblech zastřeleni 3 stávkující a 1 dítě a přes 20 stávkujících zraněno. 21.2.1921 byli v Krompaších při demonstraci proti hladu a zásobovací krizi četníky zastřeleni 4 dělníci a 17 jich bylo zraněno. 2.7.1921 byli při exekuci ve vesnici Ardenovo zastřeleni 2 rolníci. 12.10.1921 byl četníky v Topolčianech při zatýkání zavražděn 1 dělník. Byl zatýkán proto, že jeho dcera sbírala zbytky řepy na sklizeném poli. 1.4.1922 stříleli v obci Hrušové četníci do stávkujících. 19 osob bylo zraněno. 30.7.1922 uspořádala KSČ v Košicích slavnost skautů spojenou s táborem lidu. Při rozhánění průvodu zranila policie 12 dělníků. 1.8.1922 stávkovali v Močenoku zemědělští dělníci z panství biskupa Kmeťka. Při rozhánění schůze stávkujících byl 1 dělník četníky zabit a 1 těžce zraněn. 28.10.1923 provedli četníci v Dulové masakr malorolníků, kteří hájili právo na lesní pastviny, a zastřelili 1 malozemědělce, 3 těžce a 30 lehce zranili. 28.4.1924 byl v Zaričevu úkladně zavražděn okresní důvěrník KSČ. 6.5.1924 byl v Turje agrárníky úkladně zavražděn důvěrník KSČ a místní starosta Ivan Stimák. 30.5.1924 při násilné exekuci dobytka v Poljaně těžce zranili četníci 7 rolníků. 3.8.1924 byli ve Svaljavě při protiválečné demonstraci policií zastřeleni 3 rolníci. 8.10.1924 byl při stávce textilních dělníků v Trenčíně zastřelen 1 dělník a 8 těžce zraněno. 10.2.1925 byl v Praze po skončení protidrahotní demonstrace uspořádán demonstrační průvod přes Václavské nám. Proti demonstrujícím byla vyslána policie, která střílela a 6 demonstrantů těžce a mnoho lehce zranila. 31.5.1925 zabili četníci 1 dělnici při stávce cihlářů v Nerejově. 11.6.1926 rozháněli v Praze četníci střelbou demonstraci dělníků proti zvýšení zemědělských cel a několik dělníků při tom zranili. 2.5.1928 byla četníky při stávce zemědělských dělníků v Dolním Kereškýně zastřelena 1 žena a 2 další ženy a 1 hoch byli těžce zraněni. 8.10.1928 byl v Boroňavě četníky v noci bezdůvodně uspořádán pogrom na rolníky. 34 mužů a 4 ženy bylo zabitých.
      I Z TĚCHTO DŮVODŮ ZVÍTĚZILI KOMUNISTÉ VE VOLBÁCH V R. 1946.

      Vymazat
    7. Anonym 23:13,.....tomu srovnání nerozumím vůbec....Masaryk nechal střílet do dělníků a na koni se naučil jezdit v šedesáti,aby na lidi viděl shora !!,...Gavól ten byl ještě ve větším rozdílu,ten na lidi přímo humanisticky defekoval z poza rohu nebo z ušácké ambasy.....

      Vymazat
    8. Když se na věci podíváme ze správného úhlu, vidíme tady naprosto kontinuální vývoj od navrtávání, vytřískávání až po úplnou likvidaci. To co provozovali havloidi Svěrák a Smoljak byl kulturní vandalismus. Jejich nástupce havloid Černý už se pohybuje čistě za hranou zákona. Jeho činnost je založena na cíleném porušování zákona o hanobení rasy, národa a přesvědčení. Pak tady máme vyvrcholení rasové války v podobě migrační krize. Všechno má své kořeny hluboko v minulosti.

      Vymazat
    9. Pseudo Masaryk a pseudoidealy , ktere inteligenti tak zboznovali a dodnes zboznuji.
      Tak treba pres.Wilson dal Francouzum zaruky proti prepadeni Germany.V 1921.
      Pak se na vec nejak zapomnelo. Vhodne.
      Tak treba Osvobozeni CSR Masarykem se upeklo v USA tez ,/Pittsburg/.. To je vzdycky podezrely. Dodnes podezrely. A vsecko.
      Tak se nam prisakli Germani Sudetsti Germani , hodne jich z rakouska, taky ve velkym mnozstvi a klicovy prumysl a doly ziskali a ovladli Vyvolenci taky ve velkym mnozstvi.
      Nejak se na to v tom zboznovani zavislaku na Masarykovi taky zapomnelo...

      Vymazat
  5. Krasne je to napsane. Vlastenectvi a duchovnost, to je cesta, ktera stoji za to.

    OdpovědětVymazat
  6. Ta paní bohužel je ročník 1927. A co po ní, po nás? Asi potopa. Znáte hodně, znáte vůbec někoho, komu je 30-40 let, kdo by byl jako ona? Kdo tu bude psát podobné články, jestli Nová republika vůbec tu Novou magorskou dobu přežije?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, bude to tady jako v Německu, Belgii, Francii atd.

      Vymazat
    2. 21:33 Bude to tady takové, jaké si to já, vy, my tady zařídíme. Přičemž pasivita je přenechání iniciativy těm, kteří myslí jen na sebe.

      Vymazat
    3. 21:33
      Zkuste Francouzovi prodat výrobek bez francouzského návodu k použití! A odlivem dividend do zahraničí tyto státy rovněž , na rozdíl od ČR, netrpí. Odliv dividend (a vnitřní dluhy takových zahraničních firem) usnadňovaly jejich zestátnění (byly bezcenné).

      Vymazat
  7. V téhle době je možno hlásat protinárodní hesla sloužit cizím mocnostem a říká se tomu demokracie. Takové pošahané a směšné státy jsou jen v Evropě.

    OdpovědětVymazat
  8. Útěchou nám snad může být, že na západě to je ještě horší.
    Herec Alain Delon (82let) prohlásil "Tento svět opustím bez lítosti". Je mu z toho taky blivno.

    OdpovědětVymazat
  9. Je to střet civilizací. Paní Kučerová reprezentuje tu kterou jsme znali a známe. Kultivovanou, evropskou, vyspělou civilizaci s mnohasetletou historií a pak je tu vulgární, barbarská, primitivní, násilnická, ahistorická, civilizaci americká, která momentálně plundruje Evropu.

    OdpovědětVymazat
  10. Nemám sice dost velký přehled, ale připadá mně, že všichni lidé, kteří za něco stojí, jsou odchovanci toho bývalého zcela nevhodného a zavrženíhodného režimu /takový pohled je nyní oficiálně na tento režim/.

    OdpovědětVymazat
  11. Jaká sametová revoluce, říkám tomu sametový pšouk. Komunisty nemohli tenkrát pozavírat protože taková byla dohoda o předání moci, takže to odnesl jenom Štěpán. Delonovi se vůbec nedivím je už v pokročilém věku, něco zažil a má na takový názor nárok. Nevím jak jinde, ale u nás to nevidím tak zlé. Nemáme tady, zatím mnoho muslimáků, máme Zemana, který má hlavu a srdce na svém místě a hlavně VYHRÁL VOLBY takže na 5 roků, (doufám) máme jistotu správného směřování politiky mu nás. Výborně se rozjel pan Soukup na TV Barandov kde každý čtvrtek beseduje s panem presidentem a ještě další výborné pořady, dkde mimo jiné řeší korupci justice a problémy exekutorů. Všechno dobré co pro republiku president doposud udělal bude pokračovat a lumpové a grázlové a zloději to vědí a proto řvou s hubou u pěny jak pominutí.

    OdpovědětVymazat
  12. http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/215699-kriminolog-promluvil-o-smrti-a-rozsekani-italske-divky-kolonizuje-nas-nigerijska-mafie-srdce-divky-zrejme-snedli/

    OdpovědětVymazat
  13. Souhlasím s autorkou, že nám chybí autority. Tou byl Masaryk, jakožto tvůrce našeho národního státu. O osobě Masaryka se můžeme dohadovat, ale o našem oprávnění a vůli mít vlastní stát, bychom neměli pochybovat. A na tomto poli boje proti pochybovačům, můžou vyrůst naše autority.
    V současnosti tu je opravdu velmi malý výběr. Proto si Vážím každého, kdo se do toho boje zapojuje a ideu našeho státu udržuje při životě, či posiluje.
    Nejsem odpůrcem myšlenky společné Evropy, ale řekl bych, že nám byl projekt společné Evropy ukraden a přetvořen v něco nepřijatelného. Proto dávám přednost k návratu k národním státům. Než si vytvoříme projekt, který nebude likvidovat naše identity. Samozřejmě požadavků na ten projekt musí být daleko více, ale v současné kritické situaci, mi přijde nejpodstatnější tento. Marxisté to nejspíš vidí úplně jinak. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se týče toho zednářskýho patvaru vzniklého právě také v ložích USA (ale hlavně Francie, kde jeho páteř - tzv. československý národ vymyslel žabožrout Aristied Briand, vysokostupňák Velkého Orinetu, spoluložník jak TGM ta i Žida Kirbüse, známého též jako Kerenský - hrobníka to Ruska)! Československo bylo uměle vytvořeným státem na Pařížské mírové konferenci po první světové válce. Obyvatelstvo se skládalo z několika vzájemně nekompatibilních a rozhašterených národností, včetně Čechů, Němců, Maďarů, Slováků, Rusínů a Židů. Díky tomu bylo od začátku nestabilní. Hlavní město Praha bylo domovem pro 118 000 Židů, z nichž byla většina komunistů nebo jejich sympatizantů. Pražští Židé byli dobře organizováni a otevřeně sympatizovali se SSSR. Komunistická strana Československa (v čele s Klementem Gottwaldem, Rudolfem Slánským, Josefem Guttmannem a jinými, většinou Židy) byla členem komunistické internacionály (Kominterny) a byla připravena spustit v Československu komunistickou revoluci při první příležitosti. Po německé anexi Sudet v září 1938 se Československo rozpadlo podle etnických hranic a velké části území s množstvím obyvatelstva se připojilo k okolním zemím. Zbytek bývalého Československa - Čechy a Morava - s hlavním městem Prahou, se stal zcela bezbranným a náchylným k převzetí moci komunisty. I proto, aby zabránil takové pohromě, Hitler udělal z Čech a Moravy německý protektorát. A tak ČSR - tato jepičí pidiříše upletená zednářem TGM z dezertérského lejna po zásluze zanikla dříve než s ní on sám či jeho nástupce dokázali zapráskat! - https://www.youtube.com/watch?v=B-oTS2XulNU

      Vymazat
  14. Chtěl bych sníst srdce Schwarzenberga, chtělo by to ale hodně česneku a pepře a dlouho dusit, možná tak dva dny, než by ta houžev změkla, možná ještě předtím dát na týden do láku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. FUJ!!! Bliju už když jej vidím v tv

      Vymazat
    2. Já myslím,že by to nebyl až takový problém,přitom by jsi si skutečně pochutnal na jeho psech,jsou už částečně na divoko....

      Vymazat
    3. 1:22 - Česnek a pepř doopravdy miluju. Ale to dušené srdce bych nedal pozřít ani kryse!

      Vymazat
    4. Jo,chtělo by to dusit....ale Schwarcenberga pod krkem

      Vymazat
  15. Překlep:
    Autor publikace Konec československého tisku ( a několika dalších s čsl tématy) se jmenoval Bořivoj Čelovský. Bohužel, jeho web už není k nalezení.

    OdpovědětVymazat
  16. Včera jsem slyšel rozhovor na Radiožurnálu po páté hodině. Probírali spolupráci Babiše s StB. Z krávy rozhlasové moderátorky vylezlo, že bojovat proti hospodářské kriminalitě za totality znamenalo pomáhat StB a takový člověk nemůže dostat čisté lustrační osvědčení. Každý ví, že to znamená celoživotní politickou perzekuci a nemožnost dostat místo ve státní správě. Co na to charakterní chartisté, kteří se lísají j tak kritickému médiu jako je Nová republika?

    OdpovědětVymazat
  17. Tak jsme se od psychologa a trošku psychopata Slámy dozvěděli dvě zásadní věci: Profesorka Kučerová je jeho guru a vše, co zná o úrovni osobnosti v politice, jde za ní, a pak jsme se dozvěděli, že Zeman je těžce duševně nemocný a nesesmolí kloudnou větu, když nemá podpůrné prostředky. Asi tak nějak. Zde jasně vidíme, že je-li žák pitomec, není to vždy vina učitele. Měl by se Sláma paní profesorce omluvit, že jí zatahuje do své obscese. Jinak článek excelentní, jako vždy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pani profesorka a neni sama, ze nevidi stromy pro les.
      A , aby slepota jeste vice vynikla, ihned vynechala Osobnost pana presidenta Zemana.
      /See no evil , hear no evil/.
      Vysoka mira nadavek a spin hazenych na jeho adresu to take urcuji..
      Pan president, navic je zvan do tzv.Velmocenskych zemi a taky tam uznavan a jedna se s nim /a tedy i s nami/, jako s rovnym , uz tohle zaridil a kdyby nic jineho je to moc.
      Ovsem zpuchreli akademici placi sentimentalne a bez prestavky po Masarykovi jako po idealu, kterym nikdy nebyl.
      Dle vysledku jeho cinnosti , mimo zalozeni CSR s pochybnou strukturou populace , co dal ?.
      Marsal Foch rekl : versajlska Dohoda je jen prestavka svetove valky.
      Mavani nam masarykem pred ksichtama ma za ucel zase nas zmast ? Ten se velmi ochotne angazoval v Rukopisech a vselijak usvedcoval ...
      Pokoje si nedal. Jako detektiv nade vsechny pak hledal a usvedcoval pachatele jednoho zlocinu , ale jako president , kdy mel moc a cas strileni do Cechu ho nevzrusovalo dustojneho humanistickeho kmeta ani trochu...
      Byli to puze cesi...I s jejich rodinami....

      Vymazat
  18. Nechte Slámu na pokoji.Řekl-li,.že prezident Zeman je duševně nemocný,tak to řekl. Je třeba přemýšlet,je-li na tom něco pravdy,nebo si Sláma kafrá do vousů. Není třeba se hned rozzuřit.když slyším něco ostrého o svém miláčkovi.Někteří lidi jsou k Zemanovi přisáti jako k svatému grálu,myslí si kdoví co to není. Je to schopný politik,ale žádný genius.Co je pravda,je,že lže v jednom kuse. j.j.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 8:59 A co Vy, vy nelžete ? Napište nám o těch "lžích" pana prezidenta něco více.
      Nevíte-li, zmlkněte !

      Vymazat
    2. 8:59
      byl jste slušně vyzván příspěvkem 9:42,napsat o lžích pana presidenta.Prosím začněte už.Ať my,co jsme ho volili se dozvíme něco,co neznáme.

      Vymazat
  19. Mimořádně vydařený a poučný článek. Zahřál u srdce a současně vzbudil hluboký smutek nad pravdivostí mnoha postřehů a závěrů. Děkuji! Mám stejný názor, ale deprimuje mě vlastní neschopnost najít cestu, jak účinně zmíněným silám národního rozkladu čelit. Vidím je, slyším je, často je dokáži i jmenovitě pojmenovat, ale co dál? Nevidím totiž na obzoru žádnou organizovanou sílu, která by vnášela světlo do tmy...

    OdpovědětVymazat
  20. Masaryka snad skoro všichni znají z "tatíčkovské éry", kterou ho ozdobili jiní pro potěšení vlastní kapsy. Ti, co znají Masaryka lépe, vědí, že i Masaryk neměl žádnou rozhodovací a výkonnou pravomoc, kterou by mohl usměrnit lačnost kapitálu. No a ti sečtělí v jeho díle vědí, že byl idealistou, humanistou a pravda pro něj byla svatá i když třeba byla bolestná. Že jeho představy o nastolení sociální spravedlnosti ve společnosti cestou vzdělanosti byly nereálné, myslím, že na konec sám poznal v době, kdy byl prezidentem. Naopak nakonec viděl, že vzdělanost v kapitalismu je směřována jen ke zvýšení zisku kapitálu a k větší jeho efektivitě na úkor pracujících. Byl velkým kritikem marxismu, ale viděl stejně jako Marx, že lidé v kapitalismu jsou vykořisťováni. A jeho velikost tkví i ve zdánlivě drobné věci - v nekrologu k úmrtí Marxe. To tehdy žili lidé, kteří dovedli mít odlišné názory a přesto se neznevažovali, věděli, že by se totiž znevážili sami nejvíce. Jiná doba jiné mravy, dnes argumenty jsou nahrazeny nadávkami.

    OdpovědětVymazat
  21. Proboha, on někdo tu děsnou litanii přečetl celou? Kde ta paní zamrzla? Jako ne, že by to bylo úplně hloupé, má tam celou řadu dobrých postřehů, ale závěry jaksi žádné, je to mlácení prázdné slámy. Jo, a co se týče pana Slámy, to je certifikovaný magor a také jen proto může učit na MU v Brně. Pak se divíme, že má mládež vylízané mozky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mikeši Mikeši,

      ty kluku jeden - ZÁVĚRY nehledej u Masaryka, na to máš Okamuru. To je ta správná úroveň pro tebe, coby fundovaného kritika úrovně našeho školství.

      Vymazat
    2. Myslím, že jsem si toho o Masarykovi i od něj přečetl dost, abych se k jeho adorování mohl kvalifikovaně vyjádřit. Nicméně, nevšiml jsem si, že bych jej nějak ve svém příspěvku zmiňoval. Vaše odpověď je vůbec hodně zmatená - hlavně není k věci. Obul jsem se zde pouze do pana Slámy, kterého znám z jeho blogování na Iděsu. Psal tam úděsné pitomosti, kde jedinou aprobací byl nekritický obdiv k Masarykovi a přihřívání si vlastní polívčičky coby jeho žáka nejvěrnějšího. Skutečnost, že takoví lidé učí na VŠ mě vyděsila, protože tam bylo opravdu jen mlácení prázdné slámy, žádné argumenty, natož používání pramenů.
      Konec konců, o úrovni našich studentů VŠ svědčí experiment se vznikem virtuální strany TOP09, kde její tvůrci v pozadí objevili na trhu voličů černou díru a programově se obrátili právě na studenty, kteří v těch svých kedlubnách mají právě jen takové slámovštiny. To paní autorka tohoto článku má přece jen více rozumu.
      Co se týče úrovně našeho školství, tam není třeba nic zkoumat, stačí se podívat na občasné průzkumy (už se raději nedělají) znalostí našich studentů.

      Vymazat