Reklama

.

.

sobota 17. února 2018

Otevřený dopis SPD, jejím ústavním činitelům, členům, voličům – ale nejen jim


Stanislav A. Hošek
17. 2. 2018
Problematika přímé demokracie hýbá nejen naší zemí, ale zájem o ni roste v mnoha jiných státech. Jde o jednu konkrétní oblast dlouhodobých snah o zvyšování podílu občanů na spolurozhodování o celospolečenských věcech, o různé participování občanů na správě obcí, regionů a států. Metody přímé demokracie se ovšem u nás zúžily z velké části na problémy referend, či přímé volby prezidenta. Je to celkem pochopitelné, protože vyjadřují snahou o zapojení všech občanů do politiky, ale také proto, že jsou na první pohled nejjednodušším způsobem realizace účasti občanů na řízení státu. Podle mého soudu ovšem jen zdánlivě.


Průzkum zájmu občanů o politickou angažovanost

Každý politik, který chce odpovědně zvyšovat participaci občanů na politice, správě věcí veřejných, či jiném systému spoluúčasti v demokratickém politickém systému, by si měl v prvé řadě provést výzkum reálného zájmu lidí o politiku, či o celospolečenské problémy. Nápady a metody spoluúčasti totiž musí odpovídat v prvé řadě zájmu občanů, aby se politik nedostal do situace, že někomu něco vnucuje, či celému společenství dokonce diktuje.

Již v šedesátých letech se na Západě pokoušeli zkoumat, v rámci průzkumu životního stylu, i stupeň zájmu občanů podílet se na spolurozhodování o věcech veřejných až po politickou angažovanost. U nás takové výzkumy ze současnosti známé nejsou. Prozatím alespoň nějaký přehled o situaci mohou poskytnout dvě základní čísla. Na příkladu účasti ve volbách se lze domnívat, že existuje minimálně třetina, někdy až polovina občanů, kteří se o politiku vůbec nezajímají, s výjimkou těch nejkritičtějších okamžiků. Viz události v poslední dekádě minulého století. Za druhé, počet členů politických stran alespoň zčásti naznačuje, kolik občanů je ochotno se aktivně podílet na politickém rozhodování a kolik se dokonce chce politice věnovat profesionálně. Pamatuji se, že za profesi si politiku nehodlalo v polovině minulého století vybrat ani celé jedno procento občanů. Zájem o podílnictví na rozhodování nevykazovalo víc jak 15 procent občanů. Což už tehdy v mých očích nebylo povzbuzujícím pro prosazování participace na rozhodování a tím méně o zavádění metod jejího užšího chápání, které se dneska označují za přímou demokracii.

Myslím si proto, že vaše strana by se měla zabývat v prvé řadě zmíněným problémem, než začne do našeho právního systému prosazovat zavádění vysoce sofistikovaného systému všelidového hlasování, který osobně pokládám za nejvyšší stupeň participace na státní politice.

Problém universálnosti a specializovanosti veřejné angažovanosti

Každý, kdo se pokoušel o realizaci spoluúčasti na řízení společnosti, narazil v prvé řadě na fakt, že celospolečenské problémy jsou tak složité, že si vyžadují určité specializace. V dějinách podílu na správě věcí veřejných proto vznikaly specializované instituce jako kupříkladu zaměstnanecké odbory, ale také rady zaměstnanců, či výrobní výbory, podnikatelské komory, instituce sdružující různé profese či zájmové činnosti. Všechno obvykle jako demokratizační prostředky v ekonomické oblasti.

Podobně později vznikala občanská sdružení, spolky všeho druhu, ovšem vždy specializované, kupříkladu od sdružení spotřebitelů, až po ochránce životního prostředí. V rozumně řízených státech se všechny zmiňované mohly ze zákona podílet na rozhodování správy, alespoň s poradním hlasem, či s vyšší participací.

Univerzalistická občanská sdružení, častěji hnutí, jež by se zabývala celým spektrem politické činnosti, pokud vůbec vznikají, tak se velice rychle stávaly a především dneska stávají, politickými stranami.

Politické strany, které hodlají prosazovat přímou demokracii, by si podle mého úsudku měly uvědomovat, nakolik se budou snažit do právního systému země zapojovat občanské spolky tak, aby byly jednak školou občanské spoluúčasti na řízení, ale především opravdovou reálnou silou občanů v systému profesionální samosprávy od obcí, přes regiony po správu státu.

Zajímavým jevem, alespoň pro mne, je v tom směru Česká pirátská strana, která ze specifického hnutí, ba až jednostranné iniciativy, se snaží přetransformovat do univerzální politické strany.

Obecně o všelidovém hlasování

Specifická hnutí angažovaných občanů se mohou, pokud se opírají o odborníky, poměrně snadno vkomponovat do právního řádu země, protože ze zkušenosti každý ví, že mnohdy zanícený amatér je v daném oboru rovnoprávným profesionálním odborníkům. Zvláště v běžných občanských oborech lidské činnosti.

Mnohem složitější je to se zapojením občanů, nadtož všech občanů, do rozhodování o politicky univerzálních problémech.

V prvé řadě bych si troufal prosazovat, aby se všelidová hlasování rozdělila alespoň na několik kategorií. V prvé řadě na plebiscity, obecná referenda, specifická referenda a na volby funkcionářů. Plebiscitem by mělo být všelidové hlasování, které státní moc může a v některých případech dokonce musí vypsat. Povinnost vypsání plebiscitu by dokonce měla být zakotvena v Ústavě či zákoně stejné právní síly. Více o plebiscitu v tomto textu není zapotřebí psát.

Ke všelidovému hlasování je, podle mých zkušeností, zapotřebí veřejnost vychovat a v mnoha případech i vzdělávat. Vždyť už jenom volba funkcionáře se musí vžít natolik, aby nezavdávala příčiny k trvalému sociálnímu boji. Rozumně řízený stát by při zavádění přímé volby funkcionáře, vysokého státního úředníka, nezačínal asi volbou prezidenta, zvláště když to vyžadovalo zásah do právního řádu státu. Experimentálně by si to vyzkoušel napřed na volbě některého hejtmana. Vždyť každá novinka se v rozumně spravované společnosti napřed vyzkouší.

Nevidím až tak velký problém ve specifických referendech, třeba o tom, zda mají osoby stejného pohlaví mít právo uzavírat „manželství“ a v něm vychovávat děti. To je totiž situace, ke které každý občan dokáže mít vlastní názor, aniž by podléhal nějaké velké vzdělávací, či manipulační proceduře. U takových referend by bylo snad jenom důležité stanovit hranice jeho platnosti. Dovoluji si jenom jednu poznámku v této souvislosti. Rozumně řízený stát by neuzákonil výsledky takového referenda, pokud by převaha jedné strany nebyla alespoň dvoutřetinová.

V této části textu už jenom jedna poznámka. Zásadní otázkou je účast v referendu. Přikláním se k povinné účasti, která ale nemusí být zajištěna přímou účastí na hlasování. Lze totiž otázku položit tak, že neúčast je ku prospěchu jedné z odpovědí.

Referenda o obecných politických problémech

Volby funkcionářů, či referenda o specifických problémech, mají binární charakter, takže jsou pro rozhodování občanů velice jednoduchá. Další možnosti přece neexistují. Ovšem u naprosté většiny politických referend tomu tak není. Ilustrací může být referendum o našem vystoupení z NATO. Předesílám, že považuji jakékoliv všelidové hlasování o našem „fungování“ v Alianci za legitimní. Opravdu odpovědná vláda, či zákonodárci, ovšem nikdy nezačnou proces takového referenda hned finální otázkou mezi dvěma krajními možnostmi, čili „vystoupit“ – ano, či ne. Třeba jenom proto, že si pamatujeme, že už dávno prezident Francie de Gaulle, našel pro svou zemi možnost třetí. A jistě by dneska mocenské struktury našly i další. Stejně, ba mnohem složitější, je to s naším setrváváním v EU. Nelze přece postavit občana, byť by byl ve věci sebevzdělanější, aby odpovědně zvažoval o našem setrvání v EU systémem ano, či ne. Politická rozhodování nelze provádět v černobílém vnímání světa, tedy ano, či ne. Poskytuje vždycky více alternativ.

Naznačil jsem již v předešlé části textu, že občany, ba dokonce již jako děti, je třeba k odpovědnému občanství vychovávat a vzdělávat. Na tomto místě si neodpustím výtku všem těm „lepšolidím“, kteří upírají občanům právo rozhodovat o těch nejdůležitějších věcech, které dokonce limitují jejich existenci. Považuji sice za oprávněné výhrady, jež prezentují poctivě uvažující, především politiky, kteří se hrozí možnosti, že by laici rozhodovali o věcech nesmírně komplikovaných. Ale jako „řadového“ občana mne hluboce uráží, když nějací nositelé jediné pravdy mne odsuzují k tomu, abych jen mlčel, maximálně psal ponížené supliky proti jejich rozhodnutí. Všech příslušníků obou uvedených skupin se ale velice ostře ptám: „Co jste za čtvrt století udělali proto, abyste vzdělali občany? abyste tím zvýšili jejich oprávněnost spolurozhodovat o sobě samých?“ Troufám si konstatovat, že nic, takže teď to rychle napravujte, ať naše společnost nastoupí na cestu zkvalitňování demokracie, kterou se tak všichni zaklínáte. Pokud neprokážete viditelnou snahu o opravdové zvýšení občanské odpovědnosti lidí, posílíte jenom mé přesvědčení, že záměrně odmítáte participaci občanů na politických rozhodováních, protože chcete nad „lidem“ vládnout a nikdy jste ho opravdu nepovažovali za zdroj veškeré státní moci, jak se chvástavě vyjadřujete dokonce v Ústavě ČR.

Abych nepsal příliš nekonkrétně, dovolím si ukázat jeden příklad velice jednoduché výchovy voličů, na primitivní volbě funkcionáře. V naší zemi jsme museli uzákonit dvoukolový systém volby prezidenta, který ve druhém kole vybičoval až patologické emoce. Ve vyspělých demokratických společenstvích jej dokáží zvolit už v jednom kole, třeba i v případě deseti kandidátů. Stačí k tomu uzákonit dvě pravidla. Každý volič na kandidátce určí pořadí prvních pěti, které by si vybral za prezidenta. Za druhé je potřebné stanovit systém váhového výpočtu celkových preferencí. A tak se může dokonce stát, že ani jeden volič nedá na první místo kandidáta, který volby nakonec vyhraje třeba proto, že jej devadesát procent voličů dalo na místo druhé. Takové hlasování je ovšem poměrně složité a lidé se ho musí naučit.

Ale zpět k oněm obecným referendům o složitých politických problémech. Jak jsem naznačil, nelze občana postavit hned před otázku, která by měla být až finální. Nelze to udělat především, ne-li jenom proto, že jsme u nás zanedbali občanskou vzdělanost, která začíná již v základní škole. Za první republiky se například občanská výchova učila již na obecné škole, tedy nejpozději v páté třídě se děti učily i o některých pasážích základního zákona státu. Rozumně fungující exekutiva se proto v současnosti při přípravě referenda o EU, pokusí například publikovat nějakou inventuru kladů a záporů našeho členství v EU. Postupně si zjistí, které faktory jsou pro většinu občanů tak významné, že mohou rozhodovat o setrvání či vystoupení z EU. Takové problémy pak začne projednávat s exekutivou EU a při tom k nějakému kompromisnímu řešení získávat i vlády jiných zemí. Když se nepodaří vyjednat kompromis, může pak „praštit do stolu“, čili vypsat dokonce plebiscit o našem setrvání v EU.

Když jsme po celou dobu zanedbávali občanskou výchovu a vzdělávání, musíme tak činit nyní za pochodu. Proces výběru kriterií pro posouzení odchodu z EU se z toho důvodu musí provádět veřejně, odborníky počínaje a laiky konče, nebo i naopak, ale naprosto bezvýhradně bez ideologických brýlí všeho druhu. A to si přiznejme, rovněž bez manipulací agentur cizích zájmů, které prokazatelně na našem území působí. Rovněž vyjednávání s byrokraty a politickými reprezentanty EU musí se dít na očích našich občanů a ne někde v přítmí donucovacích až vyhrožovacích kabinetů.

Vím, je to proces dlouhý a pracný, ale určitě zodpovědný. Nelze přece zemičku, jako je ta naše, vehnat do problémů, jaké má nyní Británie. Tím chci naznačit, že je možná jednoduché prosadit czexit, jenže? Co dál! Než politická moc nechá zbrkle hlasovat o našem odchodu, musí mít již předem zajištěno další fungování, protože bez spojenectví s nějakou supervelmocí, či alespoň regionální velmocí, se vydáme spolehlivě na cestu svého zániku.

Nakonec jeden osobní apel. Používám metodu otevřeného dopisu proto, abyste jej jen prostě nehodili do koše. Možná že navíc probudí i debatu, tak potřebnou k realizaci metod přímé demokracie v naší zemi.

34 komentářů :

  1. Vždy je každé referendum jen otázkou šíře (místní, krajské a t.d.) a otázkou kvora k jeho vyhlášení. A to platí i pro kardinální otázky jako je účast v NATO či EU. Nikdo nemůže zpochybnit jeho oprávněnost, pokud se třetina čí dokonce polovina voličů do kvora podepíše. A nějaké pindy o zastupitelské demokracii jsou v tomhle případě jen alibismus. Hitler se také dostal k moci demokraticky. A co dokázal za ony 4 roky (což je volba nových poslanců) víme všichni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hitler se k moci nedostal demokratickou cestou a ani v demokratickém státě. Od roku 1929 nejde v Německu (Výmarské republice) mluvit o demokracii. Parlament byl zcela mimo hru a vládnul prezident Hindenburg pomocí dekretů. Ani tak by se býval Hitler nedostal k moci, kdyby mu nepomohli němečtí lidovci (kterým dnes říkají konzervativci), konkrétně Franz von Papen, který Hitlera Hindenburgovi přímo vnutil. Na příchodu Hitlera k moci nebylo ani zbla demokratického.

      Vymazat
    2. Cely ten clanek je postaveny na nesmyslech a vase argumentace, je take zavadejici. Problem "jak udelat spravne a kvalifikovane rozhodnuti", je jen veci informaci. Pokud nebudou verejnopravni media lhat, lide budou schopni se rozhodnout mnohem kvalifikovaneji, nez jejich zastupitele. Odpadne totiz korupce (zvana lobying :-) ), ktera zastupitele "nuti" aby delali rozhodniti, ktera jsou nevyhodna pro jejich mandanty!

      Vymazat
  2. Demokracie je možná a žádoucí! Kdo ví, že reálně vládnout mohou občané jen ve svých obcích a městech? A teď pozor, ale nejen v nich, ale i z nich. Je to jenom otázka organizační struktury. Sídlem demokracie nemůže být a to v žádném případě stát!!! Decentralizace moci až na úroveň obcí a měst je základní podmínkou demokratizace společnosti.
    Štefan

    OdpovědětVymazat
  3. Nesouhlas. Británie má problémy, samozřejmě, ty ale nesouvisejí s jejím odchodem z EU. Ty souvisí s množstvím muslimských migrantů apod. VB se rozhodla vládnout si opět sama a nikoliv být ovládána Bruselem a jím vytvořenou E.komisí. Problémy tohoto odchodu z EU, bude mít zbytek EU, ne VB. Ale my se samozřejmě musíme více chovat, jak by se choval např.Přemysl Otakar 1. a nikoliv jeho vnuk P.O. 2. Používat více hlavu a né svaly. Máme možnost spolu s V4 vytvořit skutečný demokratický blok, který neposluchá na slovo staré pány z Bruselu, ale máme svůj, občany zvolený parlament, prezidenta a ústavní všelidová hlsování a sami si v něm rozhodneme co je pro naši zemi správné a co nikoliv. Jenom mlčet a držet krok, to nemůže být naší výhrou! Karel z Plzně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Británie má problémy s muslimy? Jaké? A není zajímavé, že právě země Západní Evropy s množstvím přistěhovalců, stejně jako USA, jsou na tom ekonomicky lépe, než dlouhodobě isolovaný východ?
      Do r. 2001 se např. v USA o nmuslimech vůbec nemluvilo; paradoxně, legraci si tam dělali převážně z Poláků, a právě ti neměli ani moc dobrou pověst, co se třeba krádeží týká. Zatímco ve čtvrtích Pákistánců a dalších z Mid.East byl klid, ceny nemovitostí celkem normální.
      Pokud někde mají emigranti opravdu nějaké dlouhodobé výhody, tak v USA to rozhodně není, a ani Evropě to není nějak moc vidět. Ale v každém případě za to mohou ti, kdo je zvýhodňují, a pokud to opravdu dělají, není to určitě z lásky k Islámu. Takže by bylo dobré, alespoň občas, trochu myslet. Ale proč se namáhat, když jsme členy stejně (ne)myslícího stáda, které předpokládá, že po odchodu muslimů a romů a ČR z EU nastane blahobyt. I kdyby nějaké finance zbyly, zadarmo je v tzv. "kapitalismu" prostě nedostanete.

      Vymazat
  4. Myslím, že je to trochu jinak. Výchova k občanství na školách běží, ovšem v duchu Člověka v tísni, který přímo vstupuje do výuky (např. filmy nebo různými akcemi.). Zájem o politiku bude tehdy, pokud občané budou mít pocit, že je možné něco změnit. Pokud se volební systém u nás od počátku nastavil tak,
    že je volba platná i při minimálním počtu zúčastněných a nový subjekt musí překročit hranici 5%, zdá se stav nezměnitelný. Zlom ovšem nastal při vstupu ANO. To mnoho z nás chápalo jako šanci na jiný způsob politiky, založený na racionálních argumentech. Co se týče rozporů ve společnosti díky přímé volbě prezidenta, mám za to, že to není způsobeno samotnou volbou, ale mediální kampaní s podpásovými prvky /zdraví prezidenta či jeho údajná cesta do východního područí), která vyvolala reakci jinak poklidných Zemanových voličů. Nic jiného nezbývalo, než zapojit se do diksuzí na alternativních webech a uvádět skutečnosti do reálu, tak aby se dostaly k co nejširší veřejnosti.
    Pro přímou demokracii jsem i proto, že se mi zdá jednodušší hlasovat o jednom problému, než umět vybrat politika, u nějž budu znát schopnosti řešit různé situace. Výběr špatného politika představuje řetězec omylů, výběr špatné možnosti v referendu omyl jeden.
    K tomu je ovšem nutné, aby média byla naprosto profesionální a informace potřebné pro rozhodnutí nemanipulovala.
    Zdeňka Radičová

    OdpovědětVymazat
  5. Míra zájmu občana o politiku je přímo úměrná velikosti možností jeho podílení se na její tvorbě, tzn na rozpravách a rozhodování o věcech společných.
    Štefan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím to stejně. Lidé vědí dobře, co chtějí, ale neví, koho chtějí. Do hlav těch, kteří se napíší na kandidátky nevidí. Pro obecný lid skončí demkracie vhozením lístku do urny a pak začne teprve ta skutečná demokracie pro vyvolené. A proč musí být tzv. zastupitelská demokracie? jednoduše proto, že několik desítek vyvolených lze snadno zkorumpovat, kdežto miliony voličů nikoliv.

      Vymazat
  6. Souhlasím s článkem a proto jsem volil SPD. Škoda že třetina občanů na to kašle zatím je problémy nepálí. Ale až budou bude pozdě. Byl bych pro povinné volby jak řekl president pak bychom s 5 kolonou nemohly prohrát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Četl jste vůbec ten článek?

      Vymazat
  7. To je další z podnětných úvah pana Hoška. Bylo by dobré, kdyby inspiroval k zamyšlení co nejvíce lidí.

    Chci při té příležitosti upozornit na zkušenosti s všelidovým hlasováním v Rakousku. Uvedu jen dva příklady:

    1) V listopadu 1978 proběhlo hlasování o tom, zda má být uvedena do provozu - nákladem 15 miliard šilinků již kompletně postavená - jaderná elektrárna v Zwentendorfu západně od Vídně. Hlasování se účastnily 3 milióny voličů. O negativním výsledku rozhodl rozdíl méně než 30 tisíc hlasů. Pro rozhodování voličů hrálo důležitou roli to, že s hlasováním spojil svou politickou budoucnost tehdejší spolkový kancléř Bruno Kreisky.
    -- V Rakousku od té doby otázka jaderné energie dostala povahu až náboženskou: kdokoli je pro, je automaticky kacíř. --

    2) V létě 2002 se přes 600 tisíc voličů vyslovilo proti nákupu stíhaček "Eurofighter" pro rakouskou armádu. Rakouský parlament se výsledkem hlasování vůbec nezabýval. Vláda Wolfganga Schüssela letadla koupila.
    -- Celý předražený a korupcí prolezlý nákup zkoumala parlamentní komise. V únoru 2017 zahájila, po trestním oznámení ministerstva obrany, prokuratura proti výrobci (EAV vyrábí také airbus) vyšetřování pro podezření z podvodu. --

    (Koho to zajímá podrobněji, ten najde přehled všech dosavadních hlasování zde: https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_Volksbegehren_in_%C3%96sterreich)

    OdpovědětVymazat
  8. Já osobně bych si moc přál, aby zákon o referendu v podobě, jakou si představuje SPD, neprošel. Snad se pro něj nenajde většina v PS. Petr

    OdpovědětVymazat
  9. Přemýšlím, z kolika stran se na opozici mainsriemu "řítí mýcení jiného názoru". Stalo se nyní mně a nevím kým, NR to nebyla. Psal jsem, že prvotní úkol o přímou demokracii není jen referendum ale především boj o změnu volebního zákona!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. PS.o židech ani slovo, ni náznak!

      Vymazat
    2. Pane Povolný, jakou změnu volebního zákona byste si představoval?

      Vymazat
    3. 14:03

      Pan Povolný je má volební zákony v malíku, takže to jistě srozumitelně vysvětlí -

      1) Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů

      2) Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů

      3) Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů

      4) Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů

      5) Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů

      Vymazat
    4. Zkusím to formulovat znovu, neboť netapetuji. Volební zákony jsou zastaralé z minulých století, kdy byl problém se sčítáním hlasů. Proto se dělily volební obvody a poslové(telegrafické dráty) hlasy posouvali k centru. Doba pokročila. Dnes není problém jeden volební obvod(ČR) a přísný poměrný systém k výběru kandidátů z politických stran a jejich selekcí panašováním uvnitř nebo lépe napříč stranami, aby výběr voličů byl skutečně reprezentační vzorec. Referenda by měla být hraniční rozhodnutí voličů vůči politikům a neměla by být nadměrně omezena počtem "svolavatelů" a už vůbec ne platností minimální účastí, pokud nebude povinná účast. Detaily k volbě prezidenta a starostů jsem uvedl v "nepovoleném " příspěvku, tak 14:08 zklamu. Nicméně u jím uvedených zákonů platí jejich nutnost změny, jak dokazují i jejich názvy s "dodatkem" jejich účelových změn v historii!

      Vymazat
    5. Pane Povolný, jeden volební obvod - ČR? Umíte si představit, jak velký volební lístek by byl potřeba? Myslíte si, že by se v něm někdo vyznal? Víte, jak velká by musela být volební urna?

      Vymazat
    6. PS.možná někomu bude nesrozumitelný termín "panašování". Je to možnost kroužkování favoritů napříč stranami a toho se "někdo" bojí, jak čert kříže, osobního výběru voliče, ne stranických struktur, jako dosud!

      Vymazat
    7. Pane Povolný, pro volby do poslanecké sněmovny považuji Váš nápad za neproveditelný. Nejde tak ani o to, jestli se někdo panašování bojí či nebojí, ale bylo by to úplně proti smyslu. Kroužkovat můžeme v rámci partaje už teď, ale kroužkovat napříč partajema v parlamentních volbách???

      Vymazat
    8. 16:08- Není to tak velký problém. Většina z nás má přehled zhruba o deseti lidech, které "může" a deseti které nechce. Tento systém pro a proti tuším rozvíjí pan Janeček, pokud se již nevěnuje jen byznysu. Pochybuji, že za mého života tento systém bude ale rád bych vrátil zastupitelskou demokracii neadresnou(straně) adresně lidem v těch stranách, kterým mohu důvěru díky technologii kdykoliv odebrat v období mezi volbami. Přinejmenším se bude moci nad mým rozhodnutím zamyslet ta strana, pokud nebude odvolána celá. Škoda, že IT nemají moc a politici vědí až moc dobře, co jim hrozí!

      Vymazat
    9. Vždyť je to tak prosté:
      Miroslav Povolný žádá takové zákony, které by znemožnily rejdy sionistů.
      Adresně i neadresně ... "ni náznak" ...

      Vymazat
    10. 16:28-nemáte tak docela pravdu.V současnosti můžete posunout "přísedící" aniž znáte téměř kohokoliv. Panašováním mezi stranami rozumím volit lidi, které znám, nebo si myslím, že je znám a které chci do vedení státu a jeden volební okres(ČR) mi dává záruku, že to je mínění celé republiky, ne jen vliv místního bosse!

      Vymazat
    11. 16:55-nějak jsem Vás přehlédl ale když si to myslíte, máte na to právo, já v tomto případě hájím právo občanů ČR včetně sionistů!

      Vymazat
    12. Pane Povolný, nějak si nedokážu představit, že bych zakroužkoval jednoho z ODS, jednoho z ANO, jednoho od komunistů a jednoho z SPD. A to jen proto, že tyhle lidi znám. Čeho bych tím docílil?

      Vymazat
    13. Ne. Prvotní je změna Ústavy.

      Článek 18

      (1) Celostátní všelidové hlasování občanů (referendum) se vyhlašuje: a) o přijetí Ústavy a Listiny svobod, práv a povinností a jejich změnách, b) o vstupu ČR do mezinárodní struktury či organizace nebo vystoupení z nich, c) o odvolání prezidenta republiky na základě petice občanů, d) o odvolání vlády a rozpuštění Parlamentu na základě petice občanů, e) o odvolání člena vlády na základě petice občanů, f) o jiné záležitosti, rozhodne-li tak vláda nebo Parlament, g) o jiné záležitosti na základě petice občanů.
      (2) Petice pro vyhlášení referenda podle čl. (1), písmeno c) a d), musí obsahovat nejméně 500 000 podpisů, petice pro vyhlášení referenda podle čl. (1), písmeno e) a g), musí obsahovat nejméně 350 000 podpisů,
      (3) Celostátní referendum občanů vyhlašuje prezident republiky, referendum o odvolání prezidenta vyhlašuje předseda Sněmovny regionů. (4) Místní referendum občanů se vyhlašuje na území kraje nebo na území obce nebo na území volebního obvodu poslance.
      (5) Místní referendum se vyhlašuje : a) o odvolání poslance na základě petice občanů, b) o řešení obecních nebo krajských záležitostí a to buď na základě petice občanů nebo z rozhodnutí obecního nebo krajského zastupitelstva. (6) Místní referendum o odvolání poslance vyhlašuje prezident republiky do 60 dnů od doručení petice.
      (7) Místní referendum o řešení obecních nebo krajských záležitostí vyhlašuje obecní nebo krajské zastupitelstvo do 30 dnů od doručení petice nebo do 30 dnů od přijetí rozhodnutí zastupitelstva. (8) Právo hlasovat v referendu má každý občan, který v den hlasování dosáhl věku 18 let. (9) Výsledek celostátního referenda konaného podle čl. (1), písm. b), f) a g) má sílu ústavního zákona, který lze změnit nebo zrušit nejdříve dva roky po nabytí účinnosti. (10) Referendum konané podle čl. (1), písm. b), f) a g) lze v téže záležitosti znovu vyhlásit nejdříve za dva roky po předchozím hlasování.
      (11) Další podmínky a podrobnosti o vyhlášení a provedení referenda stanoví ústavní zákon.

      Nový článek. Posílení přímé demokracie. V současné ústavě chybí.

      Vymazat
    14. 17:45-změnu ústavy nedokážete změnit bez ústavní většiny, tedy platí bod 1, změna voleb, promítnout do nich skutečnou vůli lidu. 17:24- já si to dokáži představit. Z ODS Klause juniora, z ČSSD Škromacha, Zimolu, z Lidovců jednoho, hádejte koho? Je jich více, které hledám ve společnosti ne prizmatem stranickým ale celospolečenským, neboť i má rodina je nadstranická a hledá charakterní typy v politickém zastoupení, ne v komplotu ekonomických zájmů!

      Vymazat
  10. Vzhledem k tomu, že minulé volby vyhrála ČSSD, KDU a TOP, včetně Kalouskových starostů, jsou v parlamentu, tak se tzv.přímé demokracie bojím. Sorošovi neziskoví novináři a ČT vypláchnou lidem hlavy a jsme v řiti.

    OdpovědětVymazat
  11. To máte všechno fuk. Než mi se tady v té naší prdýlce na něčem shodneme, dávno bude probíhat transport muslimů dle Dublinu. Babiš si na ně kasal rukávy, ale jeho názor tam nikoho zajímat nebude, půjde-li proti zájmům EU. Náš názor tam k ničemu nepotřebují, chtějí od nás jediné, držet hubu a krok a dál jim dělat blbečky do počtu. Nebudeme-li chtít Dublin podepsat, podepíší ho za nás. A také vyberou a přesídlí, koho budou chtít. Zaplevelí naši zemi a my budeme jen zírat. A to je, vážení, opravdu průšvih. Protože zatím co ekonomické a jiné okrádání se může v budoucnu třeba i změnit k lepšímu, vnucené spoluobčany už odtud nikdo nedostane, naopak.
    Klidně se tu dál demokraticky dohadujme, jestli již jsme zralí na takováto zásadní referenda, či budeme zralí, až nás kompletně převychovají ve výchovných ústavech pana Sorose, případně nikdy. Ano, děsme se dál navzájem pocitem přílišné zodpovědnosti a rozhodovací pravomoci. Bude nám to patřit! Stahujeme kalhoty dávno dávno před brodem.

    OdpovědětVymazat
  12. Otázka referenda je otázkou korektního informování o věci, o které se rozhoduje. Občan se v referendu mýlí, protože nemá relevantní informace. V referendu je obtížné občany při rozhodování korumpovat. Poslanci pro své rozhodování mají více informací, především od lobistů, kteří poslance směřují k tomu, aby bylo naplněno jejich poslání. Pro malý počet mohou být snadnou kořistí korupce. Tedy co je lepší/horší: špatně informovaný občan nebo zkorumpovaný poslanec?
    Občané se vyhýbají politice a nechtějí o ní slyšet proto, že si prošli řadou zklamání a s vědomím, že "nic nezmůžou proti diktatuře kapitálu" utíkají od věcí veřejných. Samozřejmě i soudobá školní výchova směřuje k nevědomému až bezvědomému občanovi. To velice, stejně jako chléb a hry, vládnoucí oligarchii vyhovuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas!
      Pro pana autora, vážně si myslíte, že by občan rozhodoval ve svůj vlastní neprospěch, tak jak to často dělali a dělají politici?
      Jde o to, že politik sleduje své vlastní zájmy, a je schopen, naprosto bez skrupulí, sloužit cizím zájmům, na úkor občana.
      Nechal byste souseda rozhodovat o svých vlastních dětech?
      Občan nemusí všemu rozumět, od toho jsou přece odborníci.
      A to vše, celý ansámbl, si občan platí svými daněmi.
      O zásadních věcech, důležitých pro národ, nemohou rozhodovat politici. Protože, politik, když špatně rozhodne, odleze od válu, a tím to pro něj končí. Ale důsledky, leckdy na generace, odserou občané. Když už mají nést důsledky, tak alespoň za své chyby, ne za chyby leckdy zkorumpovaných politiků.
      Co Sobotka, jak se vám líbí?
      Rozhodoval o 10 milionech lidí, a dnes ho nechtějí
      ani v okresní organizaci. Říkají, že je to lempl, sedm procent je sedm procent.
      A tenhle lempl, ani ne okresního formátu, podepsal za těch 10 milionů a pro těch 10 milionů, že budou ze svých daní platit kriminálním parazitům 21 tisíc Kč měsíčně spropitné za flákání a kriminalitu.
      Vynikající, ne?
      Myslíte, že by občané s něčím takovým souhlasili?
      Není to na šibenici?

      Vymazat
    2. 21:13 předesílám, nejsem a nikdy jsem nebyl voličem ČSSD. Nevím, kde jste sebral, že Sobotka (předchozí předseda vlády ČR) podepsal, že máme "platit kriminálním parazitům 21 tisíc Kč měsíčně", rozumí se popřípadě přiděleným imigrantům. Jestli takových jako jste vy, by v závažných referendech měla být většina, hrozím se možných výsledků. To proto, jak se ukazuje, že nejste schopen pracovat s fakty.

      Vymazat
  13. Protože oni zahraniční agenti jsou už u nás rozlezlí už všude zejména v masmédiích, je třeba se před nimi chránit tak, jako to dělá Rusko nebo USA. Musí se povinně přihlásit jako zahraniční agenti.

    OdpovědětVymazat