
20. 2. 2018
Před vánocemi minulého roku jsem se stručně vyjádřil k tezím programového prohlášení vlády ČR – kapitoly „Obranná politika a Armáda České republiky“. Za pozoruhodné jsem označil skutečnost, že vláda v tomto dokumentu vymazala ze světové mapy a budoucí mezinárodní politiky takřka celou východní polokouli a zcela vynechala zmínku o takových velmocích jako je Čína a Rusko. Vtom spatřuji rukopis bývalého ministra obrany Stropnického, který si tak pro případ schválení této kapitoly jako součásti vládního prohlášení připravil nejlepší východisko pro budoucí realizaci své výlučně prozápadní a zejména proamerické zahraniční politiky.
Pochybuji o tom, že by se na tomto zcela jednostranném pamfletu
podílela významným a nekritickým způsobem nová ministryně obrany Šlechtová.
Pokud ano, potom by to bylo velmi špatné pro zajištění bezpečnosti naší země a
výstavby armády.
Vraťme se však
k představám vlády o revizi mobilizačního systému s cílem posílit schopnost
mobilizace a rozvinutí Armády České republiky do podoby válečné armády, včetně
budování příslušných záloh a zásob.
Zde se
vnucuje otázka: „Co chce vláda revidovat?“, když v podstatě dnes žádná
armáda a mobilizační systém v pravém slova smyslu neexistuje. To bylo
cílevědomě likvidováno po převratu v průběhu relativně krátké doby, pod
vedením celé plejády lidoveckých ministrů obrany, na základě pokynů válečných
expertů USA. Cílem bylo zlikvidovat velení armády, které se stalo pro novou
popřevratovou vládní garnituru a nové zaoceánské bratry USA nespolehlivé.
Jedním z prvořadých úkolů bylo zlikvidovat generální štáb ČSLA, velení
západního vojenského okruhu, prvosledových svazů a svazků, letectva a
protivzdušné obrany státu. Na to byla vyčleněna řada amerických válečných
expertů, kterým Havel vytvořil ideální pracovní podmínky nejen na GŠ. Na ministerstvu obrany jim vyčlenil dostatek
místností pro jejich práci a umožnil jim přístup do všech prostorů utajení
nejen na MO, ale na všech stupních velení. Tak se mohli naprosto nekontrolovaně
pohybovat a pracovat s tajnou dokumentací zvláštní důležitosti nejen pro
velení v mírových podmínkách ale i mobilizační pohotovosti.
Výsledkem
těchto vlastizrádných opatření byla likvidace zkušených velitelů a následně zásadní
omezení počtu vojsk. Důsledkem zničení a rozkladu ČSLA po roce 1989 a
po rozpadu federace bylo to, že původní čtvrtmilionová armáda ve zbrani se na
straně ČR scvrkla na 21.000 „zaměstnanců“, z nichž jenom cca. 16.000 bylo ve
zbrani. S takovými počty, které nedosahovaly ani populace malého okresního
města, nebylo možno bránit republiku a její zájmy. Důsledkem nové personální
politiky bylo jmenování nových velitelů, kteří neměli prakticky žádné
zkušenosti a většina z nich nebyla ani schopna velet. Pro „zvýšení“ obrany
schopnosti vojsk zavedli do armády „ mimo jiné“ kazatele a nezbytné vojenské
historiky. Stačí se podívat na plukovníka Stehlíka, který má za své „zásluhy“
na prsou více vyznamenání než maršál Sovětského svazu. Zřejmě je obdržel za
každou sprostou lež nebo dezinformaci, kterou jeho „činorodý“ mozek (pokud
nějaký má) vymyslel. Jeho lži a tupé výmysly o Ruském a Čínském nebezpečí jsou
opravdu pozoruhodné.
Spolu
s těmito opatřeními šla ruku v ruce destrukce vojenského školství. Jako
náhražka pro přípravu „nových kádrů“ bylo vyslání několika studentů vojenské
akademie k několikaletému studiu na prestižní americkou vojenskou akademii West
Point. Ti se vrátili po letech tak „dobře připraveni“, že mnozí z nich
nebyli schopni velet ani rotě.
Bude-li chtít
někdo hovořit o budoucím mobilizačním systému, musí dokončit restrukturalizaci
systému velení, řízení a struktury Generálního štábu. Jde o nezbytné opatření
pro vytváření nových jednotek Armády České republiky i pro efektivní využití
rozpočtových prostředků. I to je úkol nadmíru důležitý i složitý. Proto se
domnívám, že jeho kvalitní a účelné splnění nebude reálné dokončit do konce r.
2018, jak si někdo představuje. Myslím si, že si toho je vědoma i ministryně
obrany, která prozíravě vyzvala velení armády a generálního štábu k úzké
spolupráci s vědeckými pracovníky Univerzity obrany v Brně, bez které
by tento úkol nebylo možno kvalitně splnit.
Ohlédněme se krátce na to, jakou
jsme měli armádu a co bylo po převratu zničeno.
Po druhé světové
válce se velitelský sbor armády rekrutoval převážně ze zkušených vlasteneckých velitelů,
kteří bojovali na frontách proti fašistickému Německu v různých zemích,
převážně však na východní frontě, pod velením armádního generála Ludvíka
Svobody, hrdiny Sovětského svazu a Československé republiky.
Krátce po válce
se v Německé spolkové republice, v rozporu s Postupimkou dohodou
vítězných mocností, začal probouzet pod vedením kancléře Konráda Adenaura německý
revanšizmus. Ten se s výsledky války nedokázal vyrovnat a za podpory Američanů
se mnoho válečných zločinců ukrylo ve vysokých funkcí v samotném Německu.
Mnoho se jich uchýlilo pod záštitu USA, čímž se požadavek denacifikace stal
pouhou frází. Proto se budování naší armády zaměřilo na ochranu našich
západních hranic. Armáda se stala v tomto smyslu natolik silnou, že budila
respekt nejen Němců ale i Američanů. Narušování našich hranic bylo přesto
nadále ohrožením naší bezpečnosti a suverenity. Proto byly vybudovány silné
svazy a svazky počínaje Západním vojenským okruhem, který by, v případě
začínajícího válečného konfliktu, byl schopen odrazit agresora, plnil úlohu
frontu. U podřízených útvarů svazů a svazků byla uplatňována vysoká bojová
pohotovost podmíněná dosažitelností každého vojáka řádově v desítkách minut
a nástupem každého jednotlivce k útvaru v případě vyhlášení bojového ale i
cvičného poplachu. Toto opatření kladlo vysoké nároky na morálku každého
jednotlivce, protože omezovalo do značné míry jeho svobodný pohyb. Dokonce u
vojsk pohraniční stráže byla vojenská základní služba dočasně prodloužena ze
dvou na tři roky. I proto také do prvosledových jednotek a pohraniční stráže
byli umisťováni nejlepší a nejspolehlivější vojáci, kteří byli při všech
těžkostech své služby hrdí na takovou důvěru.
Při krizových
mezinárodních situacích naše armáda plně obstála. Například v době maďarských
událostí přemístil tehdejší velitel tankových vojsk generál Tesařík - Hrdina
Sovětského svazu, jednu tankovou divizi ze západních Čech během 24 hodin na
Žitný ostrov na Slovensku. (To jistě kontrastuje s popřevratovým stavem, kdy
z útvaru na Moravě byl přesouváno asi dvanáct obrněných transportérů do
Prahy a dojeli do středních Čech pouhé čtyři a jeden pak stál u parlamentu
několik dnů než byl zpojízdněn a odtažen.)
Velmi intenzivně
byl narušován americkými provokatéry i náš vzdušný prostor. Nepomáhaly žádné
protesty a varování naší vlády. Proto piloti začali zaměřovat každého
narušitele palubním foto-kulometem. Vláda fotografie konkrétních vzdušných
pirátů přiložila k protestní nótě s varováním, že příště budou
sestřeleni. Od té doby si do našeho vzdušného prostoru američtí „hrdinové“
netroufli. Přešli ale k vypouštění vzdušných balonů nad naším územím s podvratnými
letáky ve výškách větších než byl dostup našich letounů. Naši piloti mistrovsky
využili let na takzvaný „dynamický dostup“ a i tyto balóny likvidovali.
Pracoval jsem tehdy na letišti jako technik letadel a vím, jak jsme byli na
naše piloty hrdí.
Armáda byla vyzbrojena
kvalitní vojenskou technikou mimo jiné i z produkce Českého průmyslu.
Patřila k ní automobilní technika téměř výhradně naší konstrukce a
provenience. (V celém světě známé nákladní automobily Praga V3S a Tatra). Měli
jsme vyspělý letecký průmysl, který v licenci vyráběl stovky letadel
Mig-15 a Mig-21 různých vývojových verzí. Ve výzbroji letectva byly desítky
skvělých cvičných letadel L-29 a L-39 řady vývojových generací vyráběných
národním podnikem Aero Vodochody. Disponoval jimi letecký školní pluk
v Košicích, kde byli školeni i zahraniční piloti a pozemní specialisté
z počátku izraelští, později maďarští, kubánští, ale také libyjští, alžírští,
indonézští a další, především z těch zemí, které se vymanily
z koloniálního područí. Tato internacionální pomoc přinesla mimo rozvoj
přátelských vztahů také nemalé finanční prostředky.
Stovky cvičných letadel odebírala letectva
států Varšavské smlouvy a nejvíce jich nakupoval Sovětský svaz. Byly to letouny
velmi spolehlivé a vysokou provozní efektivitou. V rozporu s těmito skutečnostmi prohlásil někdejší ministr
obrany TVRDÍK (v létech 2001 – 2003) o těchto skvělých letadlech,
že jsou pro naše piloty nebezpečnými létajícími rakvemi. (Přesné znění
tohoto výroku si po tolika létech nepamatuji, ale velmi mne pohoršilo, protože
jsem na těchto letounech dlouho pracoval.)
Tím se tento „natvrdlý znalec“ letecké techniky, původně „specialista“
pro vojenská lázeňská a rekreační zařízení, kterému tato kvalifikace stačila
pro výkon funkce ministra obrany, pasoval na tupého a omezeného mluvku, který
letectvu vůbec nerozumí a navíc později, ve funkci generálního ředitele ČS
Aerolinií, dokázal přivést tento prosperující podnik k bankrotu.
Také našemu letectvu a především výrobnímu
podniku Aero Vodochody způsobil velké ekonomické škody, protože na základě jeho
žvanění byly zrušeny rozpracované kontrakty na vývoz cvičných letadel do řady
států, které si nehodlaly kupovat techniku, vyráběnou v zemi, kterou
nechce ani pro své letectvo vlastní ministr obrany. Podle mého názoru se
Tvrdík dopustil trestného činu poškozování výrobního podniku a vlastního
letectva.
Je smutné, že
proti němu nepodal trestní oznámení nikdo z velení letectva ani
z vrcholného vedení Aero Vodochody. Pravděpodobně proto, že si všichni
vzali poučení z poznatků Jana Wericha, že „…nejtěžší na světě je srážka s blbcem“. Takovou srážku
pravděpodobně nechtěl nikdo podstupovat. Dá se říci, že za takových podmínek je
služba u nynější armády obtížná a neúčelná.
Naše poválečná
armáda disponovala kvalitními a zkušenými veliteli, kteří dokázali podřízené
jednotky výborně vycvičit a udržet jejich zodpovědnost za obranu vlasti na vysoké
úrovni. Byla to práce náročná, ale smysluplná. Vojska např. v prvním
stupni bojové pohotovosti byla soustředěna ve svých kasárnách a rozptylových
prostorech. Piloti, technický a zabezpečovací personál, ti všichni byli na
letištích dočasně ubytováni a spali v provizorních ubytovacích prostorách.
Technici byli v bezprostřední blízkosti letadel, piloti někdy v kabinách,
aby nejpozději do pěti minut byli ve vzduchu a svůj úkol beze zbytku splnily.
Přesto jsme
dokázali pomáhat v zemědělství při špičkových pracích, ve sběru brambor,
při sklizni obilí a přitom nacvičovat i na spartakiádu. Zato noví moci páni,
jako první nemohli udělat nic lepšího, pro „zkvalitnění“ zdraví a tělesné
zdatnosti vojsk, než zrušit spartakiádu a rozcvičky vojáků základní služby. Tito
tupci to zdůvodňovali tím, že taková činnost omezuje osobní svobodu lidí.
Budování naší
poválečné armády byl nesmírně složitý úkol a proto její budování do doby, kdy
byla schopná zachytit první agresivní úder, vedený proti nám
z předpokládaného směru ze Západního Německa trvalo řadu let. Vláda tehdy
stavěla na velmi zkušených důstojnících, kteří bojovali proti fašistům na
frontách od Buzuluku do Prahy. Navíc jsme se mohli opírat o bojové zkušenosti
Sovětské armády a jejich poradců.
Protože destrukce popřevratové
armády ČR byla hluboká, rozsáhlá a dokonalá, je v jejím dnešním velení
pravděpodobně málo lidí, kteří jsou pamětníky naší bojeschopné armády
z doby před převratem a ti, kteří byli v tehdejších vysokých
velitelských funkcích, v ní nejsou vůbec. Proto si také myslím, že autoři Vládního
prohlášení (kapitoly Obranná politika a Armáda České republiky) nemají zřejmě
žádnou nebo jen mlhavou představu o tom co pojmy "…Mobilizace a rozvinutí
armády ČR do podoby válečné armády“…, znamenají, včetně budování
příslušných záloh a zásob a všeho co s tím souvisí. Patří sem
např. evidence osob, jejich výcvik, příprava a vyhlášení mobilizace, vybudování
mobilizačních středisek, vystrojení a vyzbrojení nastoupivších záloh, doprava,
zásobování, ubytování, následného zabezpečení přechodu části hospodářství na
válečnou výrobu (po převratu rovněž zničeného, rozkradeného a rozdrobeného do
řady soukromých i zahraničních firem) a řešení řady dalších úkolů a problémů.
Je jich mnoho.
Vím, o čem píši, protože na
Institutu strategických studií, jsem vypracoval poměrně rozsáhlý dokument
s pracovním názvem „Metodika výstavby komplexního systému obrany státu“,
kterou sice tehdejší ministr obrany Dobrovský schválil, ale její realizaci
nechal na svém nástupci, Baudišovi, který ji snad ani nečetl, protože se
zabýval různými personálními intrikami a přípravou likvidace institutu. (Tato
metodika byla ještě řadu let vužívána na Vojenské univerzitě v Brně.)
Posláním armády je čelit nepříteli.
Problematika mobilizace a uvedení armády do bojové pohotovosti k použití ve
válečném konfliktu je ze všech uvedených v tomto smyslu ta nejzávažnější a
nejobtížnější. Aby své poslání mohla
plnit musí nepřítele znát. Považuji proto za naprosto nezbytné, aby vláda
odkryla konečně karty a jasně sdělila národu koho považuje za nepřítele,
definovala jej a uvedla jasné důvody proč to tak vidí.“
Na základě
definice a znalosti nepřítele bude možno budovat optimální infrastrukturu
obranného systému, optimální dislokaci mírových posádek, záložních prostorů pro
rozmístění vojsk v případě pohotovosti a mobilizace, způsob zabezpečení
svozu záloh, stanovit úkoly pro průmysl, ekonomiku a řada dalších činností a aktivit, z nichž některé už byly
výše naznačeny. To vše bude spojeno
s nepředstavitelnými náklady, mezi které nepočítám zvýšení finančních
výdajů z pravidelných ročních rozpočtů až na dvě procenta podle požadavků
prezidenta USA, kterým se brání usilovně i německá vláda. Občané se potom zcela
oprávněně budou ptát: „Proč to všechno musíme znovu budovat, když to nedávno
pravice opět podle pokynů válečných Amerických zločinců v čele NATO
systematicky nechala zničit?“
Myslím si, že
vláda a velení armády netrpí pouhou rusofobií nebo strachem z čínského
nebezpečí. Obává se, že lidé myslí svojí hlavou a poznají, že jde o plnění
zadání vlády a představitelů vojensko-průmyslového komplexu USA. Protože skutečný nepřítel nám
z východu nehrozí a obě východní velmoci mají zájem řešit především
ekonomické a hospodářské úkoly ve prospěch vlastního lidu, musí si Američané, i
naši pohůnci, nepřítele vymyslet. Na základě usilovného školení
v USA a pokynů, které tam naši prodejní a zrádcovští politici dostávají,
potom vedou doma lživou propagandu a neštítí se překrucovat i historii. Dlouhý
seznam vrcholných politiků byl zveřejněn na internetu a stojí za to si jej
zapamatovat, aby bylo možno analyzovat jejich výroky i věrohodnost a příště je
do parlamentu nevolit.
Doufám, že se
lidé v příštích čtyřech létech konečně probudí a nenechají zemi drancovat
v zájmu válečných dobrodruhů. Už nyní bychom měli myslet na příští volby a
do jejich konání vést proti válce podstatně účinnější kampaň než dosud.
Nečekejme, až bude pět minut po dvanácté. I proto bude nutné, aby levicové
strany a sociální demokracie vyvodila pro své představitele důsledky za svůj
propad ve volbách a z vedení svých stran je odstranili, pokud neabdikují sami.
Bude to obtížná práce, protože tito lidé se v posledních volbách velmi
promyšleně nechali opět zvolit jako vedoucí volební lídři do parlamentu. I
proto by měl být prosazen zákon o odvolání poslanců pro neplnění svých
povinností vůči svým voličům.
Prof. Ing. Bohumil Svoboda DrSc., člen asociace Vojáci proti válce
No, to je kladívkem na hlavičku: my jsme byli demobilizováni po r. 1990, neb klasická občanská armáda je kapitálu tuze nebezpečná. A co takhle neutralita - a máme vystaráno. Na zbrojení si pak můžeme dávat peněz kolik budeme chtít a o garance neutrality můžeme požádat Rusko a ve zrádcovství sběhlou Francii a Británii. Garance má Rakousko, myslím, že by nám takové stačily! A rozroste se počet zemí netoužících po válce, ale po míru. A něco mi říká, že by se řada zemí nechala svést k takovému rozumnému kroku, který by prostorově oddělil agresory a mírotvorné země. Dokonce bychom nemuseli poskakovat s vojáky po boku wehrmachtu - alias bundeswehru. Občané proti válce!
OdpovědětSmazatJan Hamáček (nevoják), bojové zásluhy a řády.
SmazatV letech 2002 - 2006 byl předsedou mládežnické organizace Mladých sociálních demokratů. Členem sociální demokracie je od roku 2001. Je držitelem Pamětního odznaku 601. skupiny speciálních sil – Operace Enduring Freedom a v roce 2009 obdržel také Záslužný kříž ministra obrany ČR III. stupně.
Ps. Nestahovat kalhoty, budeme v dobrých rukou, Babiš ho chce do vlády, jako specialistu na obranu. Tudíž MOČR. "Tak je to spravne, tak to ma byt".
Černí baroni, kniha, autor Miloslav Švandrlík
Ano... poručík HAMÁČEK - zkušenosti velitele roty PTP u divize velitele Švandrlíka. Ruský generální štáb upadá nad takovou odborností strachy do mdlob. A co teprve když má zkušenosti z Mladých socdem... tedy mezinárodně sdílené poznatky Socialistické internacionály a bojové zkušenosti z bitvy s Breivikem, kterého odborníci na kličkování mezi kulkami donutili vystřílet munici takřka do poslední patrony a poté i k bezpodmínečné kapitulaci.
OdpovědětSmazatTeda ČSSD a Lidovci jsou ti praví na povýšení vojenství na pokleslý druh cirkusového umění k pobavení neozbrojené, nevycvičené, NECHÁPAJÍCÍ civilní veřejnosti.
Jean-Claude Juncker vyzval v Mnichově k federalizaci Evropy....
OdpovědětSmazathttps://aeronet.cz/news/jean-claude-juncker-vyzval-v-mnichove-k-federalizaci-evropy-cela-evropska-unie-by-nove-mela-mit-jednotnou-zahranicni-politiku-o-ktere-by-se-hlasovalo-nadpolovicni-vetsinou/
Preč, rýchlo preč z únie! Titanik sa potápa...
SmazatKORPORÁTNY FAŠIZMUS z Bruselu nepotrebujeme!
Obr chobotnice....
OdpovědětSmazatTajný americký vládní program pro výchovu
budoucích proamerických kádrů, část 3
http://www.zvedavec.org/komentare/2018/02/7510-tajny-americky-vladni-program-pro-vychovu-budoucich-proamerickych-kadru-cast-3.htm
Obávám se, že nejdůležitější kvalifikací politiků (vlastně polit. loutek), kteří nesou "odpovědnost" za obranu ČR, je jejich přičinlivá schopnost odezírat ze rtů US páníčků a poté u nás prosazovat jejich plány pro budoucí válku s Ruskem. V roli satelita, poslušného vazala a obětovaného pěšce či kanonenfutru.
OdpovědětSmazatVálku, do které nás nepokrytě tlačí. Válku s tím Ruskem, které ve skutečnosti naším nepřítelem není a nechce jím být, avšak které nás chtě nechtě bude muset za nepřítele brát, protože se takto jasně a neomylně profilujeme. Stačí si pozorněji poslechnout názory politiků naší scény (TOP/ODS/STAN, Zelených, Pirátů KDU-ČSL, ČSSD), a zamyslet se nad opatřeními, která přijímají nebo jejich přijímání a naplňování akceptují.
Jedinou výjimkou v tomto ohledu je KSČM, leč bez jakékoliv možnosti cos na vládní úrovni ovlivnit.
Nepodceňujte loutkovodiče,oni by ten expediční sbor proti Rusům neposlali,tak jako to neudělali Němci za Protektorátu i když jim v poslední fázi teklo do bot a byl jim dobrý kde kdo,třeba Vlasovci. Svědčí tomu fakt,že v čele ministerstva byl posledním,kdo tomu rozuměl generál Vacek. Pak jenom figurky,myslím,že kdyby o výběru na ministra losovali,tak by to nebyla taková katastrofa.
SmazatMno jo každému je jasné kdo je nepřítel pro Český expediční sbor.
OdpovědětSmazatusa at zije president Trump a jeho rodina specielne mirotvurce Kushner .My se Rusa nebojime my ho klidne zlikvidujeme .Znicime Koreu, Venezuelu,Iran Syrii 1/2 afriky a dalsi vyvrhele nedemocracie kteri nici svoje narody plynem Zaruka miru je Trump a jeho rodina Hercegovina N H
OdpovědětSmazatChtěl jsem napsat ročník toho pána, autor článku, bohužel má inteligence neuspěla ve vyhledání tohoto údaje. Pán profesor totiž asi bude spět k věku jiné osoby - prof. Kučerové, která nedávno psála o vlastenectví. Oba pisatele napsali podobně hodnotné články. U profesorky Kučerové jsem napsal - kdo tak asi bude psát podobné články za 20 let. Stejně smutná paralela platí i u prof. Svobody.
OdpovědětSmazatSouhlasim s vami. Pani profesorka Kučerová je vynikající. Podle obchodního rejstříku by mělo být panu profesorovi 80 let. Taky klobouk dolů. Maji to oba v hlavě srovnané, na rozdíl od většiny současné "inteligence"
SmazatSamozřejmě,že to nejde,.....tím se popírá zcela naše slovanská příslušnost,na které se občané zakládají...samozřejmě,že germánům nepasovali ani keltové,ani slované....kelty zcela vymazali a slovany teď zrovna likvidují....
OdpovědětSmazatK budování a obraně vlasti buď připraven !
OdpovědětSmazatVždy připraven !
...a nejsem sám
kdo přísahal*
já také, Bohuslav Chalupa, zakladatel Národního institutu pro obranu a bezpečnost, z.ú.
SmazatA proč by mjěli být Čechové kanonenfutter USA a němčourů? jediná xćesta dnes je NEUTRALITA se zárukami, jaké má Rakousko atd!!. oryč z NATO a EU, neb jde o agressivní a vykořisťovatelské spolky pod velením USA a němčourů, se kterými máme velmi kruté zkušenosti!
OdpovědětSmazat