Reklama

.

.

úterý 20. února 2018

Referendum, dost bylo řečí, je třeba konat!


Stanislav A. Hošek
20. 2. 2018
Volání po referendu nezaznívá jenom v naší zemi. Opakovaně se intenzita požadavku na nějakou formu všelidového hlasování projevuje skoro ve všech demokraciích. Již jenom proto, že lidé opravdu demokracii chápou jako vládu lidu, ale především proto, že veřejnost bývá až hrubě nespokojena s činností svých zástupců jak v zákonodárných, tak v exekutivních sborech. Svědectví o tom podávají nesčetné průzkumy veřejného mínění i o důvěře v naše politiky, v politické strany, a hlavně v parlament, vládu, či prezidenta.


Troufám si tvrdit, že otázka referenda se stala v naší zemi nyní výsostným politickým problémem, který už dokonce přesahuje svůj původní význam. A to ve dvou směrech. Stal se zaprvé doslova jedním z prvků v sestavování současné vlády a tím významnou součástí pokračující politické soutěže mezi stranami, které se dostaly do sněmovny. Diskuse o konkrétní podobě případného referenda se rozšířila i do velké části politické veřejnosti. Což za druhé způsobilo obnovení široké debaty nejen o něm samotném, ale o charakteru stávajícího demokratického politického systému v našem státě, který odborníci nazývají liberální parlamentní demokracie.

V našich médiích hlavního proudu, tedy většiny, se diskuse o referendu zúčastňují většinou celebrity politické, expolitické a z občanské společnosti pak převážně zastánci současného systému zastupitelské demokracie, který svými mechanismy zajišťuje ovládání společnosti elitami, čili faktickou nadvládu elit nad zbytkem společnosti. Pro mne iz těchto projevů plyne, že liberální demokracie je oxymóron. Řečeno otevřeně, média v rukou současných mocných prezentují pouze argumenty proti zavedení referenda. Jsou to, jako obvykle u nás, převážně elektronická média, která pak prezentují argumenty ve prospěch referenda. Nejděsivější, alespoň pro mne je fakt, že vládnoucí vrstva současné naší republiky hledá způsoby, jak kriminalizovat nejvýraznější prosazovatele referenda. Čímž politická soutěž nabývá opět zvrácené formy. Ovšem mne už tento stav nepřekvapuje, protože uvedená praxe je doslova a do písmene satanským znamením polistopadové politiky od jejích prvních dnů. Viz zneužití podvodných informací k likvidaci Josefa Bartončíka ještě v roce 1989.

Všestranná diskuse o referendu v naší zemi je nejen legitimní, ale výsostně legální, protože o něm hovoří i Ústava ČR.

Celostátní referendum. Už ne zda ano, či ne, ale pouze jak...

Za všechny ty dlouhé roky, co se v demokratickém světě protřásá problém referenda a mnohde se referenda i provádí, bylo o tomto politickém jevu už řečeno všechno. Čím víc se ale argumenty pro i proti opakují, tím víc se pro mne rýsuje, že politický střet o referendum a někde už o jeho konkrétní podobu není ničím jiným, než dávnověký, ne-li po celou lidskou historii existující, sociální boj mez „všeholidem“ a skupinou „lepšolidí. Přiznávám, že termín mi připadá čím déle, tím méně češtinářsky příšerný a líbí se mi mnohem víc než slovo elity, sousloví politické elity, či snad politologický pojem politická třída.

Spor o referendum je výsostným politickým střetem dvou základních pojetí řízení společnosti. Na jedné straně vnímání řízení státu jak jeho spravování, čili zřizování institucí a udržování mechanismů sloužících ke spravování věcí veřejných a na druhé straně řízení státu jako ovládání jedněch lidí jinými, dokonce pak všeho obyvatelstva malou až menší vybranou minoritou. Odpůrcům referenda nejde v prvém plánu o fungování demokratického politického systému státní moci, o svobodu a lidská práva, jak se o tom neustále snaží přesvědčovat veřejnost, leč o zachování institucionalizovaného způsob nadvlády, čili uplatňování moci vybraných skupin občanů nad veškerou společností.

Je naprosto legitimní, že veřejnost v jakékoliv formě demokracie se dožaduje celostátního referenda, ať již těch konkrétních, či až obecného zákona o celostátním. Je tedy výsostně legitimní a v naší zemi dokonce legální nejen debata o referendu, jak jsem již uvedl, ale každá politická činnost prosazující celostátní referendum.

Tvrdím, že argumenty proti celostátnímu referendu jsou již vyčerpány. Pochybuji, že by někdo ještě dokázal formulovat jiný, který zastánci referenda dosud neslyšeli. Zastánci referenda u nás by proto měli ukončit debatu o tom, zda celostátní referendum ano, či ne, ale měli by přejít do nové etapy, éry prosazování celostátního referenda. Prakticky to znamená podávat zákonné návrhy, které by jednotlivé argumenty odpůrců odstraňovaly.

Odmítám názory, že naše zastupitelská demokracie je natolik dobrá, že nepotřebuje referendum, který veřejnosti vnucuje kupříkladu Rychetský svou autoritou funkce, kterou zastává. Tím silněji odmítám tvrzení Pitharta, který se nechal slyšet že, cituji: „Celostátní referendum do systému zastupitelské demokracie nepatří“, konec citace. Což nepovažuji pouze za demagogii rádoby státoprávního odborníka, ale doslova za blud jedné ideologické víry.

Kdo, či co stojí za svárem o referendu

Samozřejmě, že mají pravdu všichni, kdo při úvahách o referendu se poctivě zamýšlejí nad schopností občanů rozhodovat složité státnické problémy. Jenomže jsem stejně skálopevně přesvědčen, že v našem státě je nepoměrně víc občanů, kteří k tomu mají všestranně vyšší schopnosti, než vrstvička ústavních činitelů, čítající necelých tři sta osobností.

Každý jistě uzná, byli ještě nedávno, snad kromě Marka Bendy, obyčejnými příslušníky obce všech občanů. Tím chci říct, že se vesměs nijak nelišili od občanského průměru voličů. Nebo snad už tehdy ano?

Co se to s nimi celkově, nebo s každým jednotlivě tedy přihodilo, že najednou, po svém zvolení, všem problémům státu rozumí, všechno o něm ví, a mají tedy oprávnění o všem rozhodovat? Copak volby jsou nějakou obdobou seslání Ducha svatého, které před dvěma tisícovkami let z prostých rybářů udělalo doktory teologie a znalce všech jazyků, jak se tvrdí? Samozřejmě, že ne. Pouze jim prý slouží celé týmy odborníků, znalců, a samozřejmě dalších „informátorů“, kteří je vzdělávají na úroveň, aby rozuměli, když už ne všemu, tak alespoň tomu, co je třeba momentálně rozhodnout.

Z uvedeného jasně logicky plyne, že v naší zemi je mnohem víc občanů, kteří mají daleko vyšší kompetenci rozhodovat složité politické otázky, než těch, kteří jejich řešení reálně uzákoňují. Mne v té souvislosti proto zajímá první a základní otázka. Jestliže zmíněná skupina s vyšší kompetencí, tedy skutečných odborníků byla od počátků zastupitelské demokracie schopná vzdělávat, vyškolit a do pozice rozhodců vychovat „zastupitele“, jestli náhodou už dneska, ve věku informačním, to nedokáže s širší komunitou občanů.

Když víc jak před dvěma staletími začínaly demokracie všeho typu, politická úroveň občanů, spíše tehdy ještě obyvatel, v jednotlivých zemích byla nesrovnatelně nižší než dnes. Vždyť ještě ve velkém množství existovala dokonce negramotnost. Dneska je negramotnost v naší zemi stopovou, nebo dokonce vůbec neexistuje. Za druhé, v posledních dvou staletích navíc prošla školou politického vzdělávání velká skupina občanů. Prakticky šlo o všechny aktivní členy veškerých politických stran. Ti dneska tvoří velmi početnou část naší společnosti, která má prokazatelně dostatečný rozhled o celospolečnostních problémech, aby v poměrně krátkém čase byla veřejnou diskusí o některém konkrétním problému potřebně připravena k jeho kvalifikovanému posouzení a tím o něm rozhodnout v referendu. Nechci být pejorativní, ale především všichni veřejně se projevující odpůrci referenda, pokud nepatří mezi ústavní činitele, mne dostatečně přesvědčují o tom, že počet lidí, kteří cítí oprávnění o sobě rozhodovat je nepoměrně vyšší, než komunita současně rozhodujících.

Občané tedy nejsou hloupí, leč jsou jim odpírány relevantní informace. Jistě, že existuje skupina opravdu hloupých lidí, leč podle Gaussovy křivky pravděpodobného výskytu jevů, je vzhledem k jejich počtu doslova obrovské množství ostatních. Opakem hlouposti jsou hned tři druhy „nehloupých“. Jsou to moudří, rozumní a chytří. Ve společnosti je relativně mnohem víc lidí moudrých, než v komunitě politiků. V té je zase poměrně víc lidí chytrých, bohužel až moc, čili vychytralých. I ti rozumní jsou mezi politiky příliš jednostranní, řečeno slušně jsou to pragmatici. Takže z i z hlediska vyššího principu mravního je poměr mezi moudrými a tím pádem odpovědnými a těmi ostatními v občanské společnosti lepší, než v komunitě politiků.

Poslední poznámku si už dovolím vyjádřit jen ve zkratce. Nikde, nikdy, nikdo nedokázal, že vysokoškolsky vzdělaní, disponují ve věci politického úsudku lepšími schopnostmi, než jaké má rozhodující většina občanů selského rozumu.

Lze pomalu shrnout. Roste počet lidí, kteří nejen pociťují potřebu rozhodovat o svých záležitostech, ale především roste jejich připravenost občanská ba i odborná, aby tak mohli činit odpovědně. Lid, čili příslušníci zdroje veškeré státní moci v naší republice, jak tvrdí Ústava ČR, v neustále rostoucím počtu hodlají tuto moc realizovat sami a nikoliv pouze prostřednictvím svých zástupců. To by si velice dobře měli uvědomit všichni odpůrci referenda. Jim pak především je adresována otázka? Co jste udělali pro to, aby občané byli politicky vzděláváni a vychováváni k podílu na rozhodování. A následně proč jste tak nedělali?!

A tady je, s vysokou pravděpodobností, jádro pudla. Nikdo z nich totiž neměl o to zájem. Zastupitelé samotní, ale především neformální struktury reálné moci, které je dokáží ovládat, si totiž nepřejí, aby „lid“ svým zastupitelům, jejich obslužným elitám a především komusi anonymnímu v zákulisí „házel vidle“ do jejich privilegovaných práv na rozhodování. Proto nikdy neprojevily zájem vzdělávat lid, ale, jak se zdá, udělají naopak vše proto, aby bránily své výsostné privilegium.

Ukazuje se tedy, že proti referendu vystupují dneska většinou privilegovaní. Ti, kdo disponují reálnou mocí, i když anonymně, pak jejich obslužné elity, mezi nimiž komunita ústavních činitelů vytváří svérázným způsobem vybranou společnost „vyvolených“. Všichni dohromady jsou malinkatou minoritou celého našeho společenství. Není vůbec žádný důvod, aby jenom oni rozhodovali o celku.

Závěrečný souhrn

Občané našeho společenství jsou většinově dostatečně vzdělaní. Je proto možné jim předkládat potřebné informace k odpovědnému rozhodování v široké paletě politických problémů.

Vzdělání v občanských vědomostech, zkušenostech a schopnostech lze poměrně bez velkých nákladů podstatně zvyšovat již od samého dětství.

Spolu s občanským vzděláváním lze od dětství v lidech pěstovat i občanskou výchovu, čili cvičit individuální odpovědnost za dění ve společnosti.

Nelze se vymlouvat, že rozhodování pomocí referend není v naší tradici. Stačí ji začít budovat, když už jsou pro ni podmínky.

Doslova třetí kosmickou rychlostí rostou technologické prostředky umožňující všelidová hlasování.

Bránění v praktikování referend je jednoznačně obranou privilegií dosavadní vládnoucí vrstvy, což je nutné odsuzovat.

Prosazování referend je proto jednou z metod omezování nadvlády minorit nad celkem, odmítání autoritářských režimů, tím spíše pak diktátorských ba až totalitářských.

Referenda jsou demokratizací každého demokratického politického systému a ne že do některých z nich nepatří.

Se zaváděním referend je proto bezpodmínečně nutné začít a považovat je nejen za demokratizaci, ale i za zvyšování svobody lidí a zkvalitňování lidských práv a především občanských svobod.

38 komentářů :

  1. ….něco se děje za velkou louží a my jsme jako ovce.
    https://benjaminfulfordasbdcesky.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
  2. Lepší lidi, čili lepšolidi tady už byli za první republiky a ostatní lidi, čili všeholidi považovali za plebs a něco podřadného. Je smutné jak se pan Pithart bývalý disident rychle začlenil do lepšolidí, vůbec ono jich je z disidentského hnízda takto uvažujících více. Jak se říká kdo se povyšuje bývá ponížen a doba nazrává ke změnám v duchu mravnosti a etiky a to je dobře protože se to už naštěstí nezastaví.

    OdpovědětVymazat
  3. Přesně tak volil jsem SPD pro referendum pryč s diktátorskou eu.

    OdpovědětVymazat
  4. Proč by měl zastupitel podporovat zájem voličů, když může podpořit zájem svůj a zájem svých kmotrů? Cela tzv. zastupitelská demokracie je podvod. jogín

    OdpovědětVymazat
  5. Kapříci si nechtějí svůj rybníček nechat vypustit, neustále poukazují na všelijaké nesmysly, jako např. chybějící tradice přímé demokracie, jako by bylo tak těžké pochopit, že všechno je jednou poprvé a při častém opakování ta tradice vznikne. Je tak těžké pochopit, že za těch skoro třicet let tzv. zastupitelské demokracie už promrhali všechnu důvěru, kterou kdy měli? Když konali často v přímém rozporu s tím, co slibovali před volbami? Když v církevních restitucích darovali církvím mnohem víc, než jim kdy patřilo, zatímco jiní restituenti čekají na spravedlnost dodneška? Když preferují lichváře před slušným člověkem, který se třeba jen dostal do potíží kvůli nemoci, a je doživotně odsouzen žít v bídě? Když exekutor má vždycky pravdu a i ten, kdo je jím obrán omylem, musí se domáhat nápravy na své náklady? Když kriminálníkova lidská práva hájí nepočítaně různých organizací a neziskovek, zatímco poctivý člověk je jen lovná zvěř pro kdejakého šmejda? Kdo odmítá referendum, je nepřítelem svobody. A za svobodu je třeba bojovat všemi prostředky.

    OdpovědětVymazat
  6. Ano, zdá se, že přijetí zákona o obecném referendu, a tedy naplnění dalšího Ústavou stanoveného principu, je záležitostí dohledné budoucnosti.

    To je v zásadě dobře, ale neznamená to ještě automaticky, že bude přijat dobrý zákon.

    Pan Hošek píše:
    "Roste počet lidí, kteří nejen pociťují potřebu rozhodovat o svých záležitostech, ale především roste jejich připravenost občanská ba i odborná, aby tak mohli činit odpovědně."
    Bylo by moc hezké, pokud by tomu tak opravdu bylo; když se ale dívám kolem sebe bez růžových brýlí, musím o tom mít dost velké pochybnosti.

    ---

    Považovat referendum "an sich" za pokrok demokracie a odůvodnit to tím, že je "jednou z metod omezování nadvlády minorit nad celkem, odmítání autoritářských režimů, tím spíše pak diktátorských ba až totalitářských" - to je až překvapivě naivní argument.

    Známe snad z historie - a měl by to vědět i pan Hošek - málo případů, kdy se většina přiklonila právě na stranu autoritářských forem vlády??

    Těch otázek je mnohem víc, a bylo by moc dobře, kdyby občané diskusi o nich nepřenechali jenom poslancům.

    Zatím je, bohužel, nejvíce slyšet křiklouny nadšené Tomiem Okamurou. Ten, kdo zrovna SPD vidí jako stranu posilující demokracii, musí být ovšem pořádně na hlavu padlý. Zatím je takových, slušně řečeno, naivních troubů, něco kolem 10% procent. Nepředpokládám, že jich je v naší společnosti výrazně víc.

    To, že významná část politiků vidí v referendu možné ohrožení svých pozic, je úplně jasné -- je to ale banální konstatování. Ve skutečnosti ale přitom existence referenda jejich postavení objektivně nijak významně neovlivní. V opak může věřit zase jen sám sebou omámený tlučhuba jako Okamura (a možná ani on tomu ve skutečnosti nevěří!). -- Vždyť ono oblbovat lidi heslem "referendum" nebo "odvolatelnost" je tak úžasně snadné!!
    A ti oblblí se ze svého snu budou jednou težce a bolestně probírat!

    Okamurova "přímá demokracie" totiž není demokracie, ale přímý populismus, obelhávání lidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pozor na ty, kdo vás lákají ustavičnými řečmi o "dobrém lidu" a "zlých elitách"! Kdo vlastně jsou tito "tribuni lidu"? A jakto, že jsou to právě oni, kdo to umí tak přesně rozpoznat?

      Vymazat
    2. Moudra intelektuála, kecy v kleci. Takže "přímá demokracie" není demokracie? A co je lepší, Einsteine? A jak to že to "obelhávání lidí" funguje ve Švýcarsku?

      Vymazat
    3. Chytrolín z 1:22 je asi jeden z těch "inteligentních, vzdělaných, mladých a krásných". Jedemn z těch, kteří tady připravují všeholidu peklo na zemi tvářící se jako ráj.

      Vymazat
    4. Anonymní21. února 2018 1:22
      Celý příspěvek je jedno nepravdivé tvrzení za druhým. Ovšem poslední věta, to je přímo skvost manipulativnosti: „Okamurova "přímá demokracie" totiž není demokracie, ale přímý populismus, obelhávání lidí.“
      Přímá demokracie není demokracie?
      Potom by mě tedy zajímalo, co je demokracie.
      Přímá demokracie je populismus?
      Ano, populismus je totiž jenom nálepka, snažící se přiřadit demokratickým krokům, či prvkům, minusové znaménko v očích těch, v jejichž zájmu jsou ony kroky činěny.
      Přímá demokracie je obelhávání lidí?
      Může být v případě Dientsbiera, nyní Babiše, nebo Pekarové Adamové. Ti prosazují takové parametry, aby přijaté referendum nebylo funkční (500-800 tisíc hlasů pro svolání, povinná 50% účast oprávněných voličů, vyjmutí mnoha témat z možnosti rozhodování referendem a další).
      Tomio Okamura se naopak zasazuje o to, aby nebyl přijat nefunkční nástroj, tedy aby nedošlo k obelhání lidí. P.K.

      Vymazat
    5. 13:42

      Co to je "funkční referendum", pane P.K. - to je takové, které zajistí, co se líbí Vám??

      Nevíte-li, jaký je rozdíl mezi demokracií a populismem - račte si to už konečně nastudovat!

      Co je demokracie, to mi jistě nebude nevysvětlovat nějaký Pitomio!

      Milan Valach:
      https://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/vzdelavani-a-souvislosti/souvislosti/milan-valach-hnuti-za-primou-demokracii

      Vymazat
    6. Anonymní21. února 2018 14:03
      Co to je "funkční referendum", pane P.K. - to je takové, které zajistí, co se líbí Vám??
      Funkční je např. takové, jehož výsledek bude pro vládu zavazující, nikoliv, že ho pouze „musí projednat“. Tzn., že by nemusely následovat odpovídající legislativní kroky.
      Funkční referendum je také takové, které nemá úzce vymezený okruh otázek. Jak se naši političtí odpůrci již vyjádřili, např. pouze na otázky typu, zda zrušit letní čas.

      Nevíte-li, jaký je rozdíl mezi demokracií a populismem - račte si to už konečně nastudovat!
      Já v tom mám jasno, pouze jsem upozornil, že Vy v tom máte hokej.

      Co je demokracie, to mi jistě nebude nevysvětlovat nějaký Pitomio!
      Nevím kdo Vám to má vysvětlit, ale odmítám se od Vás nechat oblbovat tvrzením, že prvky přímé demokracie, jsou obelháváním lidí. Ale třeba Vám pomůže odstavec z Vámi doporučeného Valacha:
      „Přestože je podle ústavy nositelem veškeré moci ve státě lid, nemohou lidé ani o důležitých věcech, které se skutečně týkají každého z nich, rozhodovat bezprostředně. Vždy se mezi ně a příslušné rozhodnutí stavějí strany. Opakovaně pak dochází k situacím, kdy se politická reprezentace snaží tvrdošíjně protlačit nějakou záležitost proti vůli naprosté většiny občanů státu. Instalace takových prvků přímé demokracie pak není utopií, protože se v řadě okolních zemí – i mimo stále citované Švýcarsko – osvědčilo.“
      P.K.

      Vymazat
    7. 14:45

      Výběr citátu je pro populistu velmi charakteristický: musí tam být ta "vůle naprosté většiny občanů státu"! Prostě zase ten protinký vzoreček: "dobrý lid" contra "zlé elity". Tady veškeré (nejen politické) myšlení končí. Stačí už jen dostatečně hlasitě křičet: "Já jsem ten, kdo ví, co si národ přeje!"

      Jak už to znali klasici:
      "A v takové situaci zazní fanfára, že přišel:
      Spásonosný osel, už se věří oslovi,
      jen když nás ten osel hlučně osloví."

      Pak bude nejlepší (a nejlevnější) parlament buď úplně zrušit, nebo z něj udělat úřad, kde se budou slavnostně razítkovat výsledky referend.

      Referendum je pro Vás prostě fetiš, posvátný nástroj, modla. A v tom spočívá Vaše oblblost!

      Vymazat
    8. Anonymní21. února 2018 15:01
      Až Vás napadnou nějaké argumenty, tak můžeme pokračovat. P.K.

      Vymazat
    9. 18:13

      Argumenty k čemu?!

      Podle Ilony Švihlíkové demokracie, která nemá páky na ekonomiku – což je dnes fakticky největší problém západního světa s jeho globálními korporacemi – NEMÁ SMYSL. Zároveň upozorňuje, že participativní demokracii nelze zavádět zbrkle, příkazy a zákony.

      Pavel Rychetský vyjádřil zcela právem svůj podiv nad tím, že všichni diskutují o parametrech referenda, namísto toho, aby se nejdříve zabývali obsahem. O jeho označení Okamurových názorů jako neonacistických by se ještě dalo diskutovat, že je Okamura demagog a populista, o tom nemůže být pochyby. Respektuji, že jako jehpo příznivec, který se k němu upjal, to nemůžete spolknout.

      Předpokládám (doufám), že jste alespoň natolik chápavý, abyste věděl, že tu nevedeme nějakou debatu zastánce referenda s jeho odpůrcem.

      Vymazat
    10. P.K. 18:13

      Pokud máte na mysli argumenty konkrétně proti Okamurovu pojetí referenda -- prosím:

      "Jde o typicky populistický návrh. Okamura namlouvá lidem, že dělat referenda je něco ohromně jednoduchého, a ten, kdo s tím nesouhlasí, je nepřítel a prospěchář. Okamura to ale všechno dělá naschvál – dobře ví, že zákon v této podobě nikdy neprojde.

      ... Kdyby skutečně prosadil svoji představu o referendu, přišel by o své klíčové téma a mohl by se jít klouzat. Už by nemohl hrát svoji otřepanou hru ve stylu: „Já chci referendum a přímou demokracii, ale zlí politici a elitáři mi to zakazují, aby si pro sebe uzurpovali moc…“

      "Referendum ... nesmí sloužit k tomu, aby přes něj politik prosazoval svoji agendu. Má to být nástroj korekce demokracie."

      "Musíme se ... bavit o legislativním prostředí, do kterého zákon o referendu vstupuje. Jedině správným nastavením tohoto procesu získáme záruku, že referendum nebude možné zneužívat."

      PRAMEN:
      https://a2larm.cz/2018/02/okamura-pouziva-referendum-jako-trik-na-volice/

      -- To jsou, domnívám se, argumenty, s nimiž je třeba se vypořádat.

      Podotýkám, že rozhodně nejsem příznivcem Pirátů - to dodávám jen pro pořádek, aby debata nedopatřením nesklouzla k nějakým stranickým půtkám.

      Kromě toho odkazuji na poznámky k formám referenda, které se tu (dole 2:06) objevily.

      Vymazat
    11. Anonymní21. února 2018 20:08
      „Argumenty k čemu?!“
      Jako odpověď na moje argumenty. Pouze jste uvedl několik nepodložených frází, někde vyhrabal nějakou poezii a ukončil to nesmyslným závěrem.
      K Vašemu novému příspěvku:

      „Pavel Rychetský vyjádřil zcela právem svůj podiv nad tím, že všichni diskutují o parametrech referenda, namísto toho, aby se nejdříve zabývali obsahem ..“
      Všichni kdo diskutují o referendu, se snaží výsledný produkt co nejvíce přizpůsobit svým zájmům. Nejinak to je u Rychetského. On nechce, aby referendum umožnilo výstup z EU. Tak se snaží tam vložit co nejvíce zábran. Nejlépe to přímo definovat, že k tomu se to diskutované referendum nebude smět vyjadřovat. To je ten Vámi uvedený „obsah“. Když se to nepodaří, tak je na řadě takové nastavení „parametrů“, aby se ho nepodařilo buď svolat, nebo dosáhnout zákonných počtů účastníků, či počtu souhlasících účastníků.
      Takže má bobky, aby se nejdříve neodsouhlasily realistické parametry, protože pak už by zbývala poslední (!) pojistka, tj. že by se podařilo to vystoupení z referenda vyjmout.
      Takže ten jeho „podiv“ není vůbec právem, nýbrž je vyjádřením jeho zájmů.

      „O jeho označení Okamurových názorů jako neonacistických by se ještě dalo diskutovat, ..“
      Opět Rychetský s jeho hájením určitých zájmů. Jak nestranné (!), od ústavního soudce.

      „.. že je Okamura demagog a populista, o tom nemůže být pochyby.“
      Opět, jako vždy, ničím nepodložené tvrzení.

      „Předpokládám (doufám), že jste alespoň natolik chápavý, abyste věděl, že tu nevedeme nějakou debatu zastánce referenda s jeho odpůrcem.“
      Chcete po mě nemožné, ale to není důležité. Pouze reaguji na Vaše argumenty, jsou-li nějaké. P.K.

      Vymazat
  7. Referendum (plebiscit, lidové hlasování...) - názvosloví není ve všech zemích stejné.

    Typy referenda:

    Můžeme rozlišovat, zda je INICIATIVA (kdo přichází s předlohou, tj. "otázkou") na straně státních orgánů tj. vlády nebo parlamentu - nebo zda jde o iniciativu "zdola".

    Může být

    -- potvrzující - např. souhlas s nějakým konkrétním navrhovaným zákonem (zpravidla fakultstivní, tj. koná se jen při shromáždění stanoveného potřebného počtu hlasů);

    -- konstitutivní (zpravidla obligatorní) - např. k platnosti navrhované změny ústavy;

    -- rušící (abrogativní) - také iniciované zdola, k nývrhu na zrušení nějakého zákona;

    -- poradní (konsultativní) - slouží ke zjištění názoru veřejnosti (běžné např. v Německu nebo Rakousku;

    Zvláštním případem jsou referenda týkající se suverenity nebo autonomie (např. Krym, Katalánsko,...) - jejich význam je mj. - což se často přehlíží! - i v zabránění ozbrojenému konfliktu.

    Stejně tak speciální povahu mají referenda týkající se nadnárodních (mezinárodních) otázek (u nás naposled vstup do Evropské unie).

    Atd. atd. atd.

    OdpovědětVymazat
  8. ..taktika zdržování.
    Kdyby si jediná politická strana dala do volebního programu vystoupení z EU
    nemusí ČR čekat na následující obstrukce o všelidovém hlasování*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vystoupení z NATO a referendum o EU má v programu KSČM. Asi jste nečetl jejich program.

      Vymazat
  9. Juncker ve svém nedávném projevu nabádal k vytvoření federální Evropy , kde by platil většinový proces při hlasování .Prosím . Není nic jednoduššího jak to udělat .Ať uspořádá ve všech státech EU referendum kdo s tím souhlasí a kdo ne . A problém bude vyřešen . Ti kteří si budou přát v tom spolku zůstat tak tam zůstanou a ti kteří se rozhodnou z toho spolku odejít tak odejdou a půjdou svojí vlastní cestou . Jak prosté .

    OdpovědětVymazat
  10. Někde výše zaznělo "pořád jen slyšíme o dobrém lidu a zlých elitách" a "Okamurův populismus" .... pokud je populista ten, kdo prosazuje referendum, přímou demokracii a odpovědnost politiků, pak kdo je ten, co stále opakuje chválu o polistopadovém vývoji? Záleží na úhlu pohledu.
    Demokracie má svá úskalí a v podstatě lze konstatovat, že demokracie není tam, kde jsou její základy pokrouceny a důležité mechanismy blokovány. Jedním ze základních mechanismů je idea demokracie, k níž patří možnost obyvatel rozhodnout o zásadních otázkách přímým vyjádřením, odpovědnost politiků a hlavně odvolatelnost politiků.
    Komu vyhovuje polistopadový vývoj? Snad těm, co platí daně? Daň z příjmu, sociální, zdravotní, DPH, paušály na energie, na ekologii ..atd. ? Kolik z našich peněz sebere stát? A co pro nás udělá? Zprivatizuje se slávou průmysl, aby po letech hledal chybějící zdroje příjmů? Politici nemají patent na rozum, ale těm v pozadí stávající stav vyhovuje. Pokud chtějí rozhodnutí ve svůj prospěch, stačí vydat "investici" do politických stran, politiků a Ti potom mají dilema. Rozhodnout ve prospěch svého lidu a nebo ve prospěch své peněženky. Kolik z nás by tlak peněz ustálo? Honba za penězi a pozlátkem je základní neřest stávající "demokracie". Mě osobně se to slovo nelíbí, zjednodušuje a chce popsat spletitou skutečnost. Nahlédnete do encyklopedie a po hodinách studia spokojeně usnete, vždyť nám sdělovací prostředky tvrdí, že máme krásnou demokracii a směřujeme ke světlým zítřkům. Blbost ..... nejsme sami sebou. Ti, co opovrhují referendem, opovrhují i námi. Ti co štvou proti Rusku, rozhodně nepůjdou v prvním šiku se zbraní v ruce. v Roce 1938 jsme zhnědli, pak zrudli a dnes jsme modří jako Šmoulové. Osobně bych se rád dožil stavu, kdy budeme sami sebou ... bez závisti a hrdí.
    ABC


    id není hadr, ale je zneužitelný. Aby se dal lid ovládat a skákal jak píská "velký šéf" je potřeba jeho myšlení trvale modelovat. Pravda, nepůjde to u všech, ale hodně se jich chytí. Chycených bude tím více, čím méně bude ve společnosti individualit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mnohem snadnější oblbnout případně podplatit 200
      než 10 000 000.

      Vymazat
    2. 14:12 - to je teda myšlenka jak dělo!

      Vymazat
  11. Referendum o vstupu do Rakouska-Uherska bude víc než nutné.....a to vyřeší vše,i členství v EU,které tím automaticky zanikne.....a basta a šlus,genose Július....

    OdpovědětVymazat
  12. Nutno si ovšem dávat i pozor na ty, kteří referendum hlásají, ale pak ho všelijakými i bohatými "nápady" navrhují upravit, přičemž nejde o nic jiného, než tu myšlenku destruovat, odsunout a realizovat nanejvýš ve vykastrované podobě.

    OdpovědětVymazat
  13. Ty anonymez1:22,pleteš si řiť s koloběžkou.Pokud existuje všeobecné právo hlasovací,tak i hlas podle tebe i "blbce" je hlasem občana.A snad se nevrátíme do středověku,kdy měli hlas jen privilegovaní.A pokud bude možno vypsat referendum takřka k čemukoliv a bude i odvolatelnost politiků et al.,tak to je ta pojistka demokracie!

    OdpovědětVymazat
  14. Hm- je dobře že se tady zatím těžce nenadává jiným názorům- i když oslovování chytrolín- no. budiž.
    Já bych zkusil dříve než referendum povinnou volební účast.A právě také- jak jsem nevěděl- možnost volit blanketem- bílým lístkem.Referendum je na pohled rozumná věc a ano souhlasím, co by mělo být více demokratické.JEnže i když seženete x podpisů, co samotná účast v referendu? Jestliže bude účast 62% a z nich se 60% vyjádří pro nějaký názor, není to rozhodnutí většiny- To, že ANO nechce jít s KSČM a SPD je právě jejich trvání na referendech- a právě referenda o setrvání v EU a NATO se ANO bojí.Proto se bude kroutit a hledat jiné cesty.
    A souhlasím i s názorem, že pokud si nějaká strana dá do programu vystoupení z EU leccos by to zjednodušilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. efpe 10:42

      (-1:22-) Pokud si nějaká strana dá do programu vystoupení z EU (jako to udělala ANS), nemusí to nic zjednodušit. Nikde totiž není psáno, že jí to přinese ve volbách více hlasů a že po nich nezůstane izolována.
      Uvidí se příště, nicméně:
      - Češi nejsou tak zaslepení - mají před očima Brexit.
      - Žádná česká vláda referendum k EU nebo NATO nevypíše -
      a
      nikdo neshromáždí dostatek hlasů zdola pro návrh vypsání takového referenda, chcete se vsadit?

      Adrej Babiš řekl:
      "Pokud by SPD trvalo na vystoupení z NATO a EU, tak ta jednání pro nás dál NEMAJÍ SMYSL. Pokud by na tom však netrvali, můžeme se bavit dál."
      Řekl taky:
      "My se s SPD zatím bavíme o programu a počítáme s tím, že NEBUDEME POTŘEBOVAT jejich toleranci. Ale proč nemít jasno v programových záležitostech.”
      - Tomu říkáte, že se "kroutí"? Já tomu spíš říkám jasná řeč.

      A pokud se týče KSČ, tam je podpora vlády ANO v jistých mezích hned od voleb dost jasná, řekl bych.

      Vymazat
  15. Doporučuji přečíst si také fundovanější články k tématu:

    - MICHAEL KROH: Czexit? Jen referendum nestačí!
    http://casopisargument.cz/2018/01/23/czexit-jen-referendum-nestaci/
    a
    - MICHAEL KROH: Diskutujme o Czexitu. Střízlivě a bez mýtů
    http://casopisargument.cz/2018/02/21/diskutujme-o-czexitu-strizlive-a-bez-mytu/

    OdpovědětVymazat
  16. ...pokud se začneme chovat jako nezávislý svrchovaný stát,
    referendum nám stačí !!!*

    OdpovědětVymazat
  17. Stačí se podívat na odstrašující příklad socdem strany. Jejich voliči jim byli naprosto ukradení, a tak se s nimi jejich voliči rozloučili. Když to člověk domyslí do konce a vezme do úvahy poslední dění v této straně (uvádím to jen jako příklad), zdá se že politiku chápou tak, že o nic jiného nejde, než o to mít koryto, co bude v delším horizontu je jaksi nepodstatné. Politika se zvrhla na koryta a trafiky, a teď je zase příležitost, pak se uvidí, ono to nějak dopadne, ale teď tu je zase příležitost. Nejsem si jist, že dělají správně. Ono to takto nebo nějak podobně asi bylo vždycky, vono se to zase nějak přechumelí. Myslím si ovšem, že takto zbytnělé strany žádné zmrtvýchvstání ale nečeká, věci se staly (a teprve stanou) většími než jaká zůstala jejich malost. Navíc, oněch sedm a něco málo procent je značně nadhodnocených, a důvod je tento: ti lidé, co tuto stranu volili a po volbách zjistili, že těch sedm procent jsou oni, si položí či spíše již položili otázku, proč jsem to volil sám, kde jsou ti ostatní, a začne přemýšlet, jestli se nezmýlil resp. bude se ptát, porč ti ostatní a ke komu odešli. Začne zkoumat, jestli neudělal chybu. Další odliv tuto stranu proto ještě čeká. Další je věc, že voliči této strany někam odešli. Mnozí epxerti mají jasno kam, ke komunistům sotva, ti oslabili, zbývají jen ano, piráti a spd. Za logické by jeden považoval, že je třeba se postarat, aby se tito voliči vrátili, jiná cesta nahoru není. Ovšem to, jak se nyní socdem chová, k návratu žádného z nich nepovede. Napište si to na papír, abyste to viděli na vlastní oči, že tomu tak skutečně je. Naopak, tato strana se dostává do kritického období bez skutečné vize návratu, bez hodnot,na kterých by návrat měl být postaven. Aby vůbec něco takového mohlo nastat, nebude to na půdorysu současného zbytnělého organizačního schématu této strany a z ní vyplývajícího fungovaní či spíše nefungování. Nevím, co je přednější, zda se věnovat tomuto nebo stafáži příčině svého pádu. Čekám, že nejhoší teprve přijde, a neříkám to rád.

    OdpovědětVymazat
  18. Zakázat lidem aby mohli rozhodovat o otázkách, které se nejniterněji dotýkají jejich života, není nic jiného, než diktatura nejhrubšího zrna. T

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 20:00

      Byl jste před rokem 1989 také tak zdeptaný? Nebo jste o těch niterných otázkách tehdy spolurozhodoval?
      Copak se Vás dneska tak niterně dotýká, povězte, nestyďte se -

      Vymazat
  19. Je logické, že pokud nemá být v občanské společnosti chaos, kriminalita a bezpráví, je nutné čas od času o určitých důležitých věcech velmi zodpovědně rozhodovat. Neexistuje argument, který by vyvrátil, že referendum je jediným svrchovaně spravedlivým a nejzodpovědnějším přímým nástrojem svobodného většinového rozhodování. Přímá demokracie je totiž vláda lidu pro lid. Vláda bez možnosti - pro často velmi hlasité menšiny tak zvaných elit - vnucovat občanské většině nějakou svou zájmovou či účelovou svévoli. Důvod spravedlnosti referenda je proto jednoduchý: Většinově rozhoduje všechen právně způsobilý lid s vědomím, že to co si rozhodne, v tom pak jen on - ten většinový lid - pak bude i žít. Nicméně, i kdyby se náhodou stalo, že by ti většinoví občané někdy časem zjistili, že se v něčem rozhodli nesprávně, tak co by jim bránilo, aby to dalším přímým hlasováním ve vlastním zájmu napravili? A ta elitářská námitka, že lid v referendu rozhoduje většinově? Rozhodovala snad dosud i ta naše poslanecká sněmovna nějak jinak? Selský rozum nám totiž říká, že demokraticky rozhodovat jinak než většinově, to totiž ani možné není. PPK

    OdpovědětVymazat
  20. Nerozhodnutí může být horší než rozhodnutí špatné. Servat se mezi sebou o to kdo má pravdu může být horší než nikdy se pravdu nedovědět. Lidská společnost může mnohem snadněji překonat důsledky chybného rozhodnutí, než vnitřní boj mezi členy. Hlas jednoho člověka z deseti milionů je sice přímá demokracie, ale je beznadějně slabý. Snaha ovlivnit deset milionů hlasů může být dobrá rada stejně jako cizí propaganda. Ke správným rozhodnutím nedochází tím že člověk uvažuje sám, nýbrž tím že se o myšlenky podělí. Často tedy bude lepší, aby místo celého národa rozhodoval vzorek lidí, kteří věc prostudují a prodiskutují. Problém který se tím ovšem neodstraní, je střet zájmů. Vzorek obyvatel v němž převaha potřebuje transplantaci ledviny, není vhodným vzorkem k rozhodování o tom za jakých podmínek lze zdravým lidem odebrat orgán. Volení představitelé mohou lidem dočasně velmi zpříjemnit život, rozdají-li jim peníze které by jinak neměli. Ty peníze lze buď někomu sebrat, a nebo si je vypůjčit.

    Volení představitelé proto mají střet zájmů, když rozhodují o rozpočtovém schodku. Výše, do jaké si národ přeje se zadlužit, by proto byla ideálním předmětem referenda. Ale představte si, to není to referendum které nám nabízejí. Mají strach, že na takové rozhodnutí nejsme dost kvalifikovaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 2:00 - možná, že fakt nejste ...

      Vymazat
    2. Chci pro Vás totéž co pro sebe, Jestli to myslíte tak, že nejste kvalifikovaný se rozhodnout, jestli si vláda může půjčit peníze které Vaše děti budou muset zaplatit, pak hodně štěstí s jinými referendy.

      Jestli to myslíte tak, že já nejsem a Vy ano, tak v čem konkrétně myslíte, že je můj příspěvek chybný?

      Vymazat