Reklama

.

.

pondělí 19. února 2018

Zdeněk Jemelík: K Otázkám Václava Moravce z 18.2.2018


Zdeněk Jemelík
19.2.2018 blogg autora (jemelikzdenek@gmail.com)
Již delší dobu jsem při sledování pořadu Otázky Václava Moravce přemýšlel, zda jeho moderátorovi nekřivdím, když mu stále „přišívám“ hanlivou přezdívku Vymývač mozků. Nevím, zda to je tím, že jsem stárnutím dospěl k větší smířlivosti, či zda Václav Moravec není vůči svým hostům tak agresivní jako dříve a nesnaží se je tolik tlačit do kouta jako v době, kdy jsem tyto články začal psát, v každém případě jsem se rozhodl   p o d m í n ě n ě   změnit název. Kdykoli se mohu vrátit zpět.


Sledování debaty Pavla Rychetského a Roberta Pelikána hodnotím jako příjemný způsob trávení kousku nedělního dopoledne. V ustálených poměrech České republiky, v nichž účastníci velké části veřejných debat se vzájemně napadají, překřikují se či zesměšňují, kultivovaný rozhovor dvou významných právníků působil přímo konejšivě. Dovolím si doprovodit jej nesouvislými variacemi na témata, jimiž se zabývali.

Udivilo mě, že redakce pořadu považovala za nutné znova vytáhnout poněkud obnošené téma výroků Andreje Babiše a pana prezidenta o možnosti objednat trestní stíhání. Kdyby „výtržníci“ uhlazeně řekli, že u nás a kdekoli ve světě lze občas účelově vyvolat trestní stíhání, bylo by to totéž a je to pravda. Použili zkratového vyjádření myšlenky a vyznavačům politické korektnosti naskočila kopřivka. Je to pořád jako v Andersenově bajce Císařovy nové šaty. Národ má takové představitele, jaké si zasluhuje. „Výtržníci“ Andrej Babiš a Miloš Zeman jsou svým vyjadřováním blízcí a srozumitelní velmi početné menšině národa, proto vyhrávají volby. Akademicky uhlazený Petr Fiala by se o stejné věci takto nevyjádřil, ale právě proto je předsedou trpasličí strany, která by kvůli intelektuálnímu potenciálu svého voličstva zasluhovala lepší místo na výsluní.

Pokud Miloš Zeman v této souvislosti hovořil o Aleně Vitáskové, jeho výrok měl dokonce racionální základ. Její trestní stíhání bylo jedním z více nástrojů k jejímu vytlačení z funkce, v které byla nepohodlná nejen části podnikatelů v solárním byznysu, ale také manažerům distribučních společností, které zastavením zvyšování cen energií připravila o obrovské peníze. Trestní řízení nevypuklo kvůli ní, ale není dodnes jasné, proč ji vyšetřovatel z postavení svědkyně nejednou převedl mezi obviněné, když proti ní neměl důkazy, a proč to toleroval dozorový státní zástupce a pojal její neprokázané provinění do obžaloby. Důkazy se nepodařilo dohonit ani dokazováním před soudem a soudce se nestyděl odsoudit ji s vědomím, že její vinu nemá čím prokázat. Pro absenci důkazů ji pak odvolací soud zprostil obžaloby. Chybí koncovka: tresty pro ty, kdo ji šikanovali bez důkazů. Té se ale nedočkáme.

Ještě více chtěnosti poznamenává další trestní stíhání proti ní, vyvolané udáním zaměstnance mocné obchodní společnosti ČEZ a.s., která také má důvod stěžovat si kvůli zastavení růstu cen energií. Zneužití pravomoci se měla dopustit obsazením funkce místopředsedy ERÚ, pověřeného řízením právního úseku, bývalou nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou. Aby bylo stíhání možné, musely jí orgány činné v trestním řízení prokázat způsobení škody. Šli na to od lesa: škodou má být mzda Renaty Vesecké, jejíž práce dle nich má pro nedostatek kvalifikace nulovou hodnotu. Tak komické odůvodnění způsobené škody je vskutku pozoruhodné. Kladu otázku, jaký je poměr odborné vyspělosti žalobce a Renaty Vesecké, která navzdory potížím v minulosti jistě stále patří k elitním právníkům? Toto trestní stíhání sloužilo jako nástroj psychologické války proti Aleně Vitáskové. Např. pro jmenovací dekret Renaty Vesecké přišlo třicet policistů do tří objektů úřadu v době, kdy probíhala porada vedoucích představitelů obchodu s energiemi. Následně pak policie předvolávala k výslechům úředníky ERÚ, požadovala další a další dokumenty, některé i duplicitně. Alena Vitásková tak byla spolehlivě pod psychologickým tlakem, i když zrovna nezasedal brněnský soud.

Mluví-li Andrej Babiš o objednaném trestním stíhání, má to také racionální základ. Nevím, zda se dopustil trestné činnosti. Zpráva OLAF jej neusvědčuje, jak tvrdí někteří opoziční politici. Ale načasování trestního oznámení ve staré věci právě do předvolební doby opravňuje k silnému podezření na účelovost a zlý úmysl.

Mnoho řečí se v pořadu vedlo o nezávislosti soudců a státních zástupců. Ani slovo nepadlo o tom, že soudy a státní zastupitelství jsou službami státu občanů a příslušníci obou stavů by měli nést odpovědnost, pokud způsobí škodu. Pokud na svých poradách mluví o stranách řízení jako o verbeži či lidském hnoji, měli by přijít o talár, protože jsou apriorně podjatí.

Pavel Rychetský překvapil politickými postřehy. Připomněl, že některé záležitosti našeho politického života, jako je trestně stíhaný předseda vlády nebo vystupování Tomio Okamury, může „cizina“ vnímat negativně. Jde o to, kdo je ta „cizina“, zda to není uzavřená „bublina“, v které žijí účastníci mezinárodních setkání, jichž se pan předseda zúčastňuje. A je otázka, zda se kvůli ohledům na „cizinu“ musíme vzdát práva řešit si domácí problémy co nejúčelněji. Jinak mám dojem, že zatím nikdo v „cizině“ neodmítl podat ruku trestně stíhanému českému předsedovi vlády v demisi.

Starosti dělá Pavlu Rychetskému začlenění státního zastupitelství do moci výkonné a jeho nedostatečně zabezpečená nezávislost. Namítám proti tomu, že v Evropě je jiný způsob začlenění státního zastupitelství či prokuratury do soustavy orgánů státní moci výjimečný a nenacházím důvod, proč právě u nás by měla být další výjimka. Hlavně postrádám vysvětlení, v čem se reálně a navíc škodlivě projevuje údajná závislost státního zastupitelství na moci výkonné. Uznávám, že jako laik a aktivista, podporující obhajobu obviněných převážně v „patologických“ procesech, mohu mít zkreslený pohled. Nicméně z této pozice se mi zdá, že státní zastupitelství je nezávislé až příliš a dopouští se až svévolných zásahů do osudů jedinců, ale i státu. Psal jsem nedávno o nezákonnostech, jichž se dopouštěli státní zástupci ve vazební kauze Shahrama Abdullaha Zadeha, jimiž se zabývala i Poslanecká sněmovna a kárný soud. Zde šlo pouze o jedince, ale dochází i na stát. Byl snad zásah policie pod dozorem olomouckého vrchního státního zastupitelství na Úřadě vlády 13.června 2013 projevem nedostatku nezávislosti státního zastupitelství ? Vždyť jeho nepřímým důsledkem byl pád vlády a rozpuštění Poslanecké sněmovny. Kdo zaručí, že ještě více nezávislé státní zastupitelství příště nesvrhne prezidenta republiky, s jehož zvolením nebude spokojeno?

Pozoruhodné byly i další politické postřehy Pavla Rychetského. Projevil vyhraněný názor na politické postoje Tomio Okamury, které označil za rasistické, xenofobní a neonacistické. Prohlásil, že je chybou, že se tento politik stal místopředsedou Poslanecké sněmovny. Sám názor mě nepřekvapil a chápu jej, spíše mě udivila otevřenost obvykle zdrženlivého předsedy Ústavního soudu. Zajímavý je i jeho pohled na taktiku Andreje Babiše, o němž si myslí, že neusiluje o vytvořené vlády s podporou SPD a KSČM.

Samozřejmě nezapomněl na „trvalku“ svých úvah: na názor, že začínající soudci se mají nejdříve učit soudit jako přísedící u vyšších soudů a teprve pak se mají ujmout funkce u nalézacího soudu.

V kritickém pohledu na Tomio Okamuru si s Pavlem Rychetským notoval i Robert Pelikán, který se okrajově přiřadil k hlasatelům zprávy, že „král je nahý“, když funkci místopředsedy sněmovny ohodnotil slovy, že to je člověk, který občas řídí schůzi. Jeho vystoupení bylo jinak klidné, věcné, zaměřené na vysvětlení některých spíše nedorozumění mezi ním a politizujícími představiteli justice. Stojí za zmínku, že kvůli metodice výběru soudců se do něj pustili tvrzením o její protiústavnosti stále stejní justiční funkcionáři, kteří jsou s ním nespokojení, protože nemá porozumění pro jejich touhu po zřízení samosprávného orgánu justice. Jejich touha mi je sympatická, ale také sdílím Pelikánovy obavy z prohloubení „zapouzdřenosti“ justice a soudím, že ustavení samosprávy by mělo být vyváženo zřízením orgánu vnějšího dohledu (po němž ostatně volala i parlamentní komise při vyšetřování nezákonností v kauze Shahrama Zadeha).

Pozastavuji se pouze nad přístupem pana ministra k přijetí nového zákona o státním zastupitelství. O jeho potřebnosti se zde mluví po řadu let a je dost možné, že už mohl být projednán, kdyby Pavlem Blažkem předložený návrh zákona nestáhla z Poslanecké sněmovny konzervativní ministryně Marie Benešová. Souhlasím s panem ministrem v tom, že by nebylo vhodné, aby o jeho přijetí Sněmovnou usilovala vláda v demisi. Nemohu ale přijmout názor, že nebude zákon prosazovat proti odporu státních zástupců, které pobouřilo zjištění, že by přijetí nového zákona vyvolalo „přesoutěžení“ všech vedoucích funkcí. Státní zastupitelství je podřízený subsystém státní správy a názor jeho zaměstnanců je v tomto ohledu bezvýznamný. Pokud se moc výkonná a moc zákonodárná dohodnou, že poměry v soustavě státního zastupitelství vyžadují zásadní změnu zákonem, státní zástupci sice mohou v průběhu tvorby zákona diskutovat o podrobnostech, ale ve výsledku jim nezbyde nic jiného než buď se přizpůsobit změnám, které zákon přinese, nebo jít dělat něco jiného.

Jsou přinejmenším tři důvody pro přijetí zákona. Prvním je potřeba zajistit jednotný výkon trestního řízení na celém území státu. Zatím jsou jiné poměry v obvodu Vrchního státního zastupitelství v Praze a jinak se chová Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Druhým je přílišná personální strnulost státního zastupitelství, jehož někteří vedoucí činitelé setrvávají ve funkcích mnoho let. Je ale známo, že vedoucí pracovník se časem opotřebuje, stane se netečným vůči poruchám chodu organizace a není způsobilý přinášet inovace. Pravidelná obměna vedoucích je základní podmínkou výkonného řízení organizace. Poslední důvod, který se bude státním zástupcům líbit nejméně, je zavedení systému vynucování odpovědnosti za odvedenou práci, či za zmetky, chcete-li. V tomto směru byl ovšem návrh zákona ve své poslední podobě, kterou znám, naprosto bezzubý, nepochybně proto, že na jeho utváření měli silný vliv státní zástupci : kapři si nikdy nevypustí rybník.

15 komentářů :

  1. poslouchal jsem ty chlapce a mě vychází, že ne Okamura, ale oni nemají být v těch funkcích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím. Předseda Ústavního soudu, ani ministr spravedlnosti by neměli veřejně kádrovat voliče strany, která dosáhla přes 11% hlasů a třetí až čtvrté nejvyšší umístění.

      Vymazat
  2. Tak najednou tu máme každý týden Rychetského, přestože není žádný důvod, proč by tam nemohl mluvit jiný zástupce soudní moci. Pořád jenom Rychetský. Skončil po volbě za nějakou dobu Drahoš a nastoupil Rychetský. Náhoda? Nemyslím si. Loutkovodiči po volbách zjistili, že ani do budoucna Drahoš nemá šanci, tak vyhrabali Rychetského. Jako bych ho býval i před pěti lety volil raději než Zemana, tak teď už ani náhodou, je to taky politikář a mstivý dědek. Proč volit kopii, když tam můžeme mít originál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On je dědek celoživotně dost naladěn směrem k pozitivním motivacím (prachům).

      Vymazat
    2. 9.06 Také udělal karieru, protože obhajoval (když byl jenom advokátem), ta jak se ukázalo, nejnebezpečnější antičeská individua...

      Vymazat
  3. Okamura bude příští prezident, ať se to P.Rychetskému líbí či nelíbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná v Japonsku.

      Vymazat
    2. Možná na Kurilských ostrovech.

      Vymazat
    3. Na Ukrajine je presidentem Zid, proc u nas ne Okamura. Nejlip ze vsech reprezentuje rasismus Cechu.

      Vymazat
  4. Pavel Rychetský se chová spíše jako politik, než předseda Ústavního soudu. Měl by jít do důchodu, odkud může politicky komentovat dění v tuzemsku nebo ve světě. Ale jeho chování v pozici předsedy Ústavního soudu je s touto jeho funkcí neslučitelné. Naposledy to prokázal včera v pořadu Moravce. Omluvou ani není, že byl v předchozí době politikem. Tak to přesně vypadá jako nesprávný příklad, který by měl do budoucna varovat, když politik se stane soudcem a má tendenci ve své pozici pořád něco politicky komentovat.

    OdpovědětVymazat
  5. Rychetský je sám xenofob a rasista. Proto útočí na Okamuru, který je Asiat.

    OdpovědětVymazat
  6. V kapitalismu je možné za peníze vše, tedy i byznys se sloupy státu. To se nedá vyvrátit, všemocnost peněz, ostatně se tím i zdůvodňuje extraplatová třída pro podílníky na těchto "sloupech", tedy doznání politických loutek kapitálu, že si lze vše objednat a zaplatit, jako v e-shopech. Výroky Babiše nebo Zemana jsou jen jasné a srozumitelné vyjádření status quo.
    To, co jsem napsal se samozřejmě týká i ústavních sloupů spravedlnosti, takže se nedivme tomu, co říká pan Rychetský.

    OdpovědětVymazat
  7. Politická angažovanost pana Rychetského mi vadí již delší dobu. Proto by mne zajímala ta jím nejmenovaná skupina, které se účastnil a kde jednali o Polsku a Maďarsku. Kým byl na ni vyslán a kde lze najít "výstupy" z jednání. Bohužel, ani název této skupiny nesdělil, ví někdo víc?

    OdpovědětVymazat
  8. Bohužel již to tak u nás v ČR je. Někdo si objedná trestní stíhání, někoho pro něho z nějakých důvodů nepohodlného, najde za úplatu někoho, kdo tento jeho záměr zrealizuje. Najmou se odborníci, kteří připraví své posudky přesně tak, aby si mohl soud vybrat, co se mu hodí a zamlčet tak to, co se mu nehodí. Těmto znalcům se za jejich několik desítek stránek odborných posudků líčení případu, který se nestal dobře zaplatí a nečeká se, že by se cokoliv doložilo nějakými důkazy. Soud pak vyhoví objednateli soudního procesu, můžeme si domyslet, že ani kuře nehrabe zadarmo. Uvedená nepohodlná osoba se náležitě očerní, kde se jen dá i obecný lid se tak ušlechtile projeví. Obhájci stíhané osoby si též nechají za svou nečinnost dobře zaplatit a doporučí stíhanému, aby se neodvolával, přece koho zajímá pravda a kdo by byl takovým hlupákem aby jí skutečně zjišťoval. Pokud se ale stíhaný nečekaně odvolá a soud vyšší instance zjistí, že případ je poněkud cinknutý, ale řešit ho soud vyšší instance nebude, má k tomu své důvody, zabrání stíhanému obrátit se ještě výše, vrátí se případ k dopracování původní nižší instanci a ta jeho skutečné vyšetření jen prodlužuje a prodlužuje... Samozřejmě, že přitom nezapomene na finanční odměňování dalších odborných znalců.A tak se čerpají státní prostředky donekonečna, jednou to zaplatí stíhaný, když nebude mít štěstí a neosvobodí ho kdosi v neurčeném budoucnu a nebo daňový poplatník. Soudy tak prokáží svou zatíženost.Odborníci se nemusí obávat o sovu budoucnost. Stíhaný se pravdy nedobude a skutečný viník trestu vyhne. Jen daňovému poplatníku se prostředky nikdy nevrátí. Tomu se říká v Česku spravedlnost a demokracie.(Nejde o vymyšlený případ!)

    OdpovědětVymazat
  9. A malé děti proto budeme strašit: "když budeš zlobit přijde na Tebe pán v černém taláru". Možná to bude platit i na dospěláky. V.J.Horák

    OdpovědětVymazat