Reklama

.

.

neděle 11. března 2018

České otázky k referendu


Lenka Procházková
11. 3. 2018    (příspěvěk na semináři „Kdo se bojí referenda?“ který se konal 8. března 2018)
K oblíbeným výrokům našich politiků patří úsloví: občané jsou zmateni, anebo občané stále nechápou – načež následuje příklad naší nechápavosti toho či onoho problému, který naopak politici chápou velice dobře, protože jsou profesionálové. Být profesionálním politikem vyžaduje schopnost orientovat se v současném stavu naší země i ve stavu světa. Takový rozhled se od amatérů, čili běžných občanů, očekává jen po dobu voleb, ale v mezidobí je zřejmé, že stejní občané rozhled ztrácejí a tudíž nejsou schopni utvořit si správný názor například na přínos tzv. Dublinu IV pro naši zemi. Nebylo tomu tak vždy. V době, kdy Parlament přijímal ústavní zákon o speciálním referendu na přistoupení České republiky do EU, se naši politici nebáli nechápavých občanů a s důvěrou na ně přenesli tíhu odpovědnosti za budoucí směřování republiky.


Jejich víra v kladný výsledek referenda se vyplatila. Součet hlasů pro přesáhl 77 procent. Celková účast byla více než 55% oprávněných voličů. Byl to plebiscit nejen o naší víře v nadějné vyhlídky, ale svým způsobem to bylo i referendum o schopnosti Čechů, Moravanů a Slezanů odpustit některým evropským státům jejich staré zrady a uvěřit, že sjednocená Evropa už nikdy žádné nové nepřipustí a bude s menšími státy jednat jako s rovnocennými partnery.

Tato dobrá víra občanů z roku 2004 dnes působí jako ztracená iluze. V historii naší země je to zatím poslední ztracená iluze v řadě předchozích. Většina politiků, všechna mainstremová média a mnohé neziskové organizace se na oné iluzi ještě pořád přiživují a tím i jí zdánlivě prodlužují životnost. Mnozí občané však skutečně nechápou, proč by právě na této ztracené iluzi měli dál ulpívat, když jiné, dřívější ztracené iluze jsou dnes hodny všeobecného opovržení. Další skupiny občanů se domnívají, že EU je i v tomto stádiu ještě reformovatelná a mají dokonce návrhy, jak na to. Jejich podněty však sítem naší zastupitelské demokracie zatím propadají.

Všichni známe populární článek 2. naší ústavy, kde v odstavci 1. stojí, že lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím parlamentu, exekutivy a soudů. Kdybych uměla kreslit, načrtla bych teď obrázek, na kterém lid, zobrazený jako zdroj peněz, financuje tyto tři složky moci a další ústavou nejmenované mocné, jako např. veřejnoprávní média, neziskové organizace, církve a podobně.

Nechci však karikaturou urážet ducha ústavy, o kterém se tak často a s úctou mluví. I já uznávám jeho prozíravost, s níž vdechl do odstavce 2. v témže článku ústavy doplněk ve znění, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. A tím se vracím k institutu obecného referenda.

Asi víte, že Slovenská ústava tento doplněk či pojistku parlamentní demokracie obsahuje od samotného vzniku SR. O vypsání referenda tam vždy hlasuje NR buď na základě poslaneckého návrhu nebo na základě petice s nejméně 350 tisíci podpisů. Referendum pak vyhlašuje prezident. Podmínkou úspěšného a závazného výsledku referenda je alespoň padesáti procentní účast všech oprávněných voličů a současně splněný požadavek že na odpovědi ANO nebo NE se při hlasování shodne nadpoloviční většina zúčastněných. Z témat referenda jsou vyloučeny lidskoprávní a daňové otázky, nikoliv však mezinárodní smlouvy.

Od roku 1994 do současnosti se na Slovensku konalo osm celostátních referend. Sedm z nich skončilo neúspěšně, neboť účast nedosáhla na nutných 50 % oprávněných voličů, většinou se pohybovala jen kolem 20 procent. Jediným zatím úspěšným referendem bylo to květnové z roku 2003, kdy občané Slovenska hlasovali o vstupu republiky do EU. Usnesení o vyhlášení onoho referenda tehdy přijaly svorně všechny parlamentní strany, což mělo přesvědčit občany o důležitosti hlasování. Celostátní referendum o přístupu do EU bylo vypsáno na dva volební dny. To se v historii slovenských referend stalo jen dvakrát. Přestože kampaň o výhodách vstupu byla velmi masivní a kromě politiků a veřejně známých osobností ji podpořili i faráři při svých kázáních, po uzavření volebních místností v prvním dnu byla účast voličů dramaticky nízká. Po večerním jednání zástupců parlamentních stran dostala média a zastupitelé měst a obcí příkaz, aby vyburcovali laxní občany k účasti. Jen díky tomuto všeobecnému apelu v hodině dvanácté přesáhla účast v referendu 52 %. Pouze na 8 procentech z odevzdaných platných lístků bylo zaškrtnuto NE.

Ještě se vrátím k těm neúspěšným celkem sedmi slovenským referendům. Analytici usuzují, že i když otázky dávaly občanům možnost podílet se na směřování země (např. hlasovat už v roce 1997 o vstupu do NATO), nebo rozhodnout (o rok později) o zákazu privatizace strategických státních podniků, případně omezit poslaneckou imunitu, byl skutečný motiv vyhlášených referend jiný. Mnohdy šlo o mobilizaci voličů některé politické strany v souvislosti s parlamentními volbami, nebo o propagaci nového politického subjektu či o účelové využití celostátního referenda k předčasným volbám. Avšak ani referendum v roce 2015, které úspěšnou petiční akcí prosadila křesťansky zaměřená Aliance pro rodinu, nevzbudilo občanskou odezvu a účast dosáhla jen 21,5 %. Počet hlasů na peticích pokud šlo o referenda iniciovaná „zdola“ nicméně vždy přesáhl oněch nutných 350 tisíc a v některých případech byl téměř dvojnásobný. Z těchto praktických poznatků analytici vyvozují, že slovenský ústavní zákon o referendu by bylo vhodné pozměnit, snížit povinnou hranici 50 % a zajistit, aby institut obecného referenda nemohl být zneužíván jako nástroj politického boje mezi opozicí a vládní stranou či vládní koalicí.

Připojím své laické mínění o neúspěchu většiny slovenských referend. Myslím si totiž, že málokterý člověk si váží svých pravomocí, pokud jsou mu milostivě uděleny „shora“ tedy bez jeho snahy. Nejsem si jista, jak by s takovým darem dokázali zacházet čeští občané, kdyby jej měli k užívání už čtvrt století. Ovšem fakt, že ústavní zákon o obecném referendum dodnes nebyl v naší republice přijat, má negativní důsledky.

Občané se cítí být ošizeni o právo, které jim ústava přiznala. Tím se z dlouhodobého a vždy nedotaženého prosazení obecného referenda do naší legislativy stal nástroj vnitropolitického boje. A co na to duch ústavy? Nejsme členové spiritistického kroužku, abychom tohoto ducha mohli vyvolat a položit mu otázky, a tak nezbývá, než je klást našim legislativcům, kteří vždy hlasují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Otázky:
1. Jste schopni zabránit přijímání mezinárodních smluv, či jejich doplňků, které omezí suverenitu našeho státu?

2. Souhlasíte s tím, aby si EK přidělovala stále větší pravomoce vůči členským státům EU?
3. Jste schopni uhájit sekulární normy našeho státu?

Těch otázek pro naše zákonodárce by mohlo být mnohem víc, například o účelu armády ČR a podobně. Ale z časových důvodů jsem se omezila na tyto. Domnívám se, že upřímnější část našich politických reprezentantů by si na ně podle svého nejlepšího svědomí a vědomí odpověděla slůvkem NE.

Kapitulace národních politiků bez souhlasu občanů je v historii naší státnosti opakovaným jevem. Pocity pokoření a prožité bezmoci se přenášejí z generace na generaci. Jak se této zátěže zbavit? Na tuto tradiční českou otázku odpověděl předvídavý duch ústavy právě odstavcem 2. v druhém článku ústavy, když zaštítil slabou pozici reprezentantů nevelkého státu vozovou hradbou kolektivního rozhodnutí jeho občanů.

Politikům, kteří vehementně odmítají začlenit otázky o mezinárodních smlouvách do zákona o obecném referendu a vymlouvají se na to, že občané nemají dost informací, aby mohli kompetentně rozhodovat o tak závažných tématech, bych ráda dala ještě jednu otázku. Zní takto:

Pokládáte za správné, že česká veřejnost není pravdivě informovaná o reálných hrozbách vůči demokratickému zřízení a suverenitě našeho státu?

Část dotázaných politiků by namítla, že otázka je zavádějící, neboť veřejnost je denně pravdivě informována o tom, že reálnou hrozbou pro zachování našeho suverénního a demokratického státu je Rusko.

Menšina těch, kteří nás reprezentují, by připustila, že existují aktuálnější hrozby. Ale pouze jedinci z množiny našich politiků mají odvahu tyto hrozby pojmenovat. Zřejmě jen naprostou shodou náhod jsou to stejní jedinci, kteří dlouhodobě prosazují institut obecného referenda.

Zatímco kvalifikace politiků pro zastupování zájmů občanů se neustále snižuje, kvalita občanů stoupá.

A tak, zatímco návrh zákona o obecném referendu teprve získává matné obrysy, se už šíří občanské návrhy na jeho plné znění, a jdou mnohem dál, než si duch ústavy dokázal před pětadvaceti lety představit. Proto nevnímám situaci jako bezvýchodnou.

Bude nás to však stát ještě hodně energie a dřiny, než se nám za podpory osvícenějších politiků podaří referendum, zakotvené v suchém doku ústavy, odkotvit a použít jako záchranný člun. Pokud to ale vzdáme, rozhodne o české otázce jiný suverén než český lid. A jeho odpovědí bude diktát.

44 komentářů :

  1. Sionista Allan Dulles - časť prejavu na kongrese USA v roku 1945

    https://www.youtube.com/watch?v=mNezO3xhkik

    DAVID ICKE - PODPRAHOVÉ SPRÁVY

    https://www.youtube.com/watch?v=9-CHT-DcFdM


    OdpovědětVymazat
  2. http://krajtl.blog.cz/1803/prima-volba-reditele-ceske-televize

    OdpovědětVymazat
  3. Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš. Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“ Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti. Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“ Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“ Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“ A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ (Evangelium Sv. Matouše, 27,16-25)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdi uz s tou bibli do řite nabozenskej fanatiku

      Vymazat
    2. Hle, okolnosti biblického referenda !

      Vymazat
  4. Bohužel referendum nebude v TV říkaly že bureš chce vládnout s ods.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zase jeden, který papouškuje pouze to, co slyší v TV. A ta jeho gramatika! Zřejmě IQ kolem 90.

      Vymazat
    2. 10:20 Víš co mi můžeš s gramatikou nic nepapouškuji prostě to řekly a ty máš IQ tykve takže jsem na tom líp.

      Vymazat
    3. HAZIS SI ASPON KORUNOU JESTLI I NEBO Y ?

      Vymazat
  5. Jiří Jírovec11. března 2018 23:30

    Diskuse o referendu se bohužel vyhýbá naprosto základní věci, totiž přístupu k informacím, které jsou nutné, aby se občan mohl rozhodnout.

    Tento problém se někdy obchází tvrzením, že ať lid rozhodne jakkoli, je to jeho rozhodnutí, takže vše je OK.

    Neexistuje žádný důvod, proč by například ČT nemohla mít pravidelný pořad o EU, o činnosti našich europoslanců, o základních problémech, které EU řeší, postoj české vlády k nim. Půlhodinu týdně.

    Kolik lidí v Česku má představu o euru a výhodách/nevýhodách jeho přijetí. Politici žvaní o tom, že euro přijmeme až to pro nás bude výhodné. Jejich informace se podobá Plachtovu výroku "já neříkám tak ani tak, kdo se ve mně vyzná".

    V Česku je tabu otázka možného vystoupení z NATO. Členství je daleko víc o nebezpečnosti než bezpečnosti pro naši zemi. Je pravda, že referendum o případné vystoupení z NATO nedává smysl, protože nelze předpokládat, že budou dovoleny argumenty pro i proti.

    Schůdnější by mohlo být referendum o suspendování naší podpory vojenským misím. Česko se hrdě hlásí k humanistovi Havlovi. Politici, tak jděte v jeho původních stopách (než mu sláva a poplácávání po zádech zatemnila mozek) a žádejte, aby se přestalo s šíleným zbrojením, aby se přestala podporovat bezmála čtyřicetiletá válka v Afghanistánu a rozvracení Sýrie. Co brání české vládě nebo alespoň jedinému politikovi, aby řekl "v tomhle s vámi nejedeme". Nic, akorát srabství. Přesněji řečeno nedostatek mravnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 23:30 "Diskuse o referendu se bohužel vyhýbá naprosto základní věci, totiž přístupu k informacím, které jsou nutné, aby se občan mohl rozhodnout."
      Naprostý souhlas. Jenže v situaci, kdy veřejnoprávní média dávají naprostou většinu prostoru jednostranným "odborníkům" a redaktoři se ani nepokouší jim klást nepříjemné otázky, nemůže být referendum opravdu svobodné. Ale taková masáž je stále méně účinná nejen u nás. Takže má smysl o referendum usilovat. Třeba by se jeho pomocí mohlo nakonec podařit i napravit tato média.

      Vymazat
    2. Naprostý souhlas, pane Jírovče. Informace, resp. pravdivé informace, jsou skutečně tím zásadním.
      Jsme roky zasypáváváni bezcenými drby, ale těch zásadních informací, které by měly vliv na objektivní rozhodnutí v případném hlasování, těch se nám dostává velmi málo, a to si je většina z nás musí ještě pracně dolovat různě po internetu.Již dlouho se tomu říká propaganda.
      K naší účasti v NATO jenom tolik. NATO je jedním z kostlivců M. Zemana, kterého, paradoxně, na něj nikdo z jeho současných kritiků nevytáhl.

      Vymazat
  6. 23:09 - A od te doby existuje kolektivni vina ! Uakonena duchem svatym !

    OdpovědětVymazat
  7. 23:09 - A prvni pomsta prisla v Egypte v roce 38 A.D.
    mecem prefecta - (AULUS AVILUS FLACCUS) - milenec Sv. Mary Magdaleny - Recka z Magdali.

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  13. Myslím si, že referendum mělo být už dávno, resp. jako v případu Slovenska, od samotného data vzniku ČR. Mělo by se vypisovat vždy, když je zvolená vláda před rozhodnutím, které svými důsledky přesáhne časový rámec jím svěřeného mandátu, pokud tento problém vládnoucí strana nedeklarovala předem ve svém volebním programu.
    V Čechách se totiž stalo národním sportem něco jiného říkat před volbami a něco jiného dělat po nich. Nebo ještě lépe, nic neříkat a potom konat. A to i věci, které se negativně dotknou nejenom té současné, ale i mnoha příštích generací.

    OdpovědětVymazat
  14. Myslím že doba je pokročilá.
    Všem by nám pomohlo celostátní shromáždění...
    Žádná ubrečená protestní akce, ale veselice
    s občerstvením a živou lidovou muzikou.*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přání ze sféry snů a fantazie. Celý život jsem měl rád Z. Svěráka. Divadlo Járy Cimrmana odlehčovalo mnohokrát složitou dobu a Svěrákovo filmy byly pohlazením po duši.
      Dnes? Po Svěrákovo politických výstupech mi začal být tento člověk natolik protivný, že mi začínají být protivné i jeho filmy. Tím méně si dokážu představit situaci, kdy bych se s ním měl veselit na nějaké veselici. A takových lidí je dnes už tolik, že bych sepisováním jejich jmen strávil asi hodiny.

      Vymazat
    2. vladimír hricák S toho si nic nedělejte já se též nedívám na filmy co jsem měl rád kde hrají havloidní politruci.

      Vymazat
    3. když takovou veselici bude organizovat parta kolem paní autorky,
      Svěráci určitě nepřijdou...*

      Vymazat
    4. Unknown12. března 2018 5:13
      Je to hezká myšlenka. Ale domnívám se, že členství a další setvávání v současné EU, není zrovna dobrý důvod k uspořádání veselice. Ta by měla obsahovat nějaký projev národního uvědomění, kterým by mohlo být např. přijetí zákona o referendu.
      A občané by mohli prvním referendem zaúkolovat vládu k zorganizování takové celostátní oslavy referenda a národního sebeuvědomění. S účastí i pozvaných zahraničních politiků s podobným směřováním. Oslava na podporu Evropy národů a svobod. P.K.

      Vymazat
    5. ...souhlas, v rámci veselice
      ¨a ne ubrečené protestní akce financované
      hlupáky*

      Vymazat
    6. 11:02
      "S účastí i pozvaných zahraničních politiků s podobným směřováním. Oslava na podporu Evropy národů a svobod."
      Záchrana Evropy pomocí Fašistické internacionály = hezká myšlenka...

      Vymazat
    7. hlas národa by měl mít úroveň
      politickou i kulturní.
      Umí li financovat zhoubný nádor
      bude to umět i chirurg*

      Vymazat
    8. Anonymní12. března 2018 11:16
      „Záchrana Evropy pomocí Fašistické internacionály“
      Nikoliv, řeč je o záchraně Evropy svobodných národů od současné fašistické internacionály EU. P.K.

      Vymazat
    9. 11:16 -to se jen nějaký He Kr Dla pokouší nasadit psí hlavu evropským národním (a přitom kooperujícím) emancipačním hnutím, které se příčí sociálním inženýrům dnešní fašistické EU.

      Vymazat
  15. Jen otroci nesmějí rozhodovat o svém životě. A za takové nás (právem) považují volené "elity". T

    OdpovědětVymazat
  16. Nějak se nám ta realita spolu s reelitou vrací do roku 1938.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Principiální odpověď není tak složitá.
      Pokud bude mít katolická církev vliv na naší politiku
      budeme ve spárů dějinné spirály
      mající snahu o naší likvidaci*

      Vymazat
  17. Skutečnost je ale taková, že referendum o vstupu do EU prokázalo docela rozměrnou blbost občanů - naletěli podle hesla "když ptáčka lapají..." a samozřejmě podobné to může být i s dalšími referendy. Tedy kdo bude mít důraznější propagandistickou hubu, tím - stejně jako ve volbách, může být úspěšnější. Tak otázka skutečně zní, jak ve světě ovládaném propagandou zajistit objektivní a nezbytné informace? Bez selekce, bez přikrášlování či naopak očerňování? Co kdo znal u nás před vstupem do EU o této organizaci? Věděli jsme něco o hrozbě dluhů, o výprodeji či správněji o vykradení národního majetku, půdy, nerostného bohatství, věděl někdo, jak s námi mohou nakládat bruselské "úřady" jako s pohunky? Věděl někdo, že se vzdáváme suverenity a že parlament bude sbor kývačů a rozhodující je komise či Štrasburg. Věděl někdo, že povinně musíme přejímat nařízení Bruselu ne ve věcech hospodářských, ale ve věcech politických? Kdo věděl, že nám bude Brusel dirigovat tzv. uprchlíky, které vyrobí války NATO? Že bude destabilizován nejen stát, ale národ tím, že se musí vzdát své kultury, tradic, dějin i náboženství a převzít kultury a náboženství v Evropě cizí - v zájmu světové diktatury kapitálu? A takových otázek si kladou dnes občané k EU k někdejšímu referendu desítky - ale pozdě bycha honiti, již jsme uvázli v okovech Bruselu a světu vládnoucí oligarchie s posluhou militaristů.
    Tedy jak bude napříště při referendech zajištěn přístup k objektivním informacím?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plácáš nesmysly. Od referenda a našeho vstupu do EU se situace výrazně změnila v náš neprospěch (Lisabon)! Každé hlasování je ovlivněno manipulacemi. Ale poslední dvě referenda čili lidová hlasování, která u nás proběhla, hovoří o otužilosti většiny voličů proti manipulacím. Těmi referendy byly přímé volby prezidenta republiky.

      Vymazat
  18. Blbost spoluobčanů
    je jinými slovy neinformovanost*

    OdpovědětVymazat
  19. Kdo se dostal k moci, vlivu a dostatku peněz bude mít vždy větší šanci s lidmi manipulovat a po bezmála 30.letech mediálního doslova oblbování lidí už toho pro obecné referendum moc nezbývá. Vážím si optimismu autorky a její snaha ¨má velký význam, nicméně si myslím, že v současnosti není možné dosáhnout nějakých pozitivních výsledků. V Brně bylo referendům o odsunu nádraží 2x a lidé pokaždé rozhodli pro stávající polohu. Stejně nakonec všichni zastupitelé rozhodli doporučit evidentně horší variantu. Dokonce i krajské zastupitelstvo, ačkoliv jejich voliči, kteří nádraží v centru potřebují nejvíce, se nemohli v referendu k tomu vyjádřit.......Navíc podprahové a dlouhotrvající ovlivňování evidentně působí i na mnoho lidí s kritickým myšlením. Příkladem může být vyloženě neadekvátní posuzování vlivu komunistů a socialismu na vývoj ve světě ve 20.století. I zdejší návštěvníci nadávku na komunisty hodnotí jako nadávku....

    OdpovědětVymazat
  20. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  21. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  22. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  23. 19:17 - CHCIPNI ! Bude lepsi pocasi v Cesku !

    OdpovědětVymazat
  24. 19:36
    Neser se do Čechů,untermensch s prošlým úmrtím listem!!!!☺

    OdpovědětVymazat
  25. 20:26 Jen pišti víc ty sobotkovskej muslimofilní posránku jehož zdechlej fotřík pjel kdysi v rámci družby s DDR spolu Merkelkou ve sboru pionýrů: "Buď vsjegdááááááááá búúúúúúúúúděěět něěěěěba, buď vjegdááááá búúúúúúděěět sóóóónce ..." :))))) Ach vy komoušský prasata, kdy už konečně zdrhnete do toho Rusácka, co? Třeba vám tam Putler poskytne nějakou tu azylovou kvótu někde na Sibíři a možná i příděl jedovatý pěny do koupele!:D:D:D

    OdpovědětVymazat