Reklama

.

.

pátek 9. března 2018

Turecká ofenzíva v Afrinu Neexistují důkazy pro sebeobranu.

Oliver-Mayer-Rüth
9. 3. 2018        ARD Studio Istanbul
Porušuje operace Olivenzweig (olivová ratolest) mezinárodní právo? Turecká vláda to popírá a odkazuje na právo na sebeobranu. Ale i Vědecka služba (něco jako legisativní odbor) německého Spolkového sněmu má značné pochybnosti o argumentech Ankary. V hodnocení vypracovaném na žádost parlamentního poslance strany Die Linke Alexandra Neua došel k závěru, že turecká vláda zůstává "dlužna podání konkrétních důkazů o existenci ozbrojeného útoku, který by mohl vyvolat potřebu sebeobrany".


Služba, jejíž vyhodnocení, předložené televizní stanici ARD v Istanbulu, vysvětluje, že Turecko ospravedlňuje vojenskou operaci právem na sebeobranu podle článku 51 Charty Organizace spojených národů. Například 20. ledna 2018 Ankara předal předsedovi Rady bezpečnosti OSN oficiální prohlášení, že "vojenská operace v severní Sýrii byla odůvodněná jako akt sebeobrany (...), protože raketové útoky z Afrinu na tureckých provinciích Hatay a Kilis se prý zvýšily ".








Konkrétní důkazy zůstává Turecko dlužno

Vědecká služba to odmítá : "V tureckých a mezinárodních médiích nicméně nebyly hlášeny 20. ledna 2018 žádné konkrétní raketové útoky bezprostředně před začátkem operace Olivová ratolest, stejně jako jejich intenzita (počet obětí, rozsah zkázy)." Požadavek sebeobrany podle služby je podle článku 51 podmíněn ozbrojeným útokem proti členskému státu Organizace spojených národů.

Podle Mezinárodního soudního dvora musí útok ozbrojených skupin, pokud jde o rozsah a účinky, přesahovat pouhý okrajový incident ("hraniční potyčku"). "Přesněji řečeno to, co by měl být ozbrojený útok, který vyvolal právo Turecka na sebeobranu, není po přezkoumání faktů jasné," uvedl Vědecký servis.

Signifikantní je, že Turecko nepoužívá termín "ozbrojený útok" ve svém oficiálním dopise Radě bezpečnosti OSN, ale místo toho poukazuje na teroristickou hrozbu v důsledku syrské občanské války.


Žádost pro partnery v NATO

Podle Vědecké služby jsou spojenci NATO povinni přesvědčit Turecko, aby obrátilo kurz. Podle nich by měly členské státy NATO požádat o poskytnutí silných důkazů o důvodech sebeobrany

"a zdržet se sledování vojenských strategických cílů v severní Sýrii".

V tomto bodě člen Bundestagu ostře kritizoval německou vládu a všechny partnery v alianci NATO. "Určit dosažení geostrategických cílů ve třetí zemi pomocí vojenských prostředků jako sebeobranu, a tím se vyhnout rozporu s partnery v NATO, včetně Německa, opět ukazuje na pokračující nebezpečnou erozi mezinárodního práva," řekl Neu. Turecká invaze do severní Sýrii není nic jiného než válečná agrese a porušení mezinárodního zákazu násilí, řekl poslanec levicové strany.

Vzhledem k hodnocení Vědecké služby by bylo nemyslitelné pokračovat v modernizaci tanků Leopard 2 turecké armády, kterou naplánoval spolkový ministr zahraničních věcí Sigmar Gabriel. Mimochodem, veškerá spolupráce v oblasti zbrojení s Ankarou by měla být zastavena, pokud spolková vláda nechce nepřímo dále podporovat porušování mezinárodního práva. Takové je stanovisko poslance Neua.


Vybrala a přeložila Jana Maříková

10 komentářů :

  1. Turecko nebo SS se chovají ve světě k ostatním jako k podlidem a nějaká smrt, jimi způsobená, v těchto zemích, které přepadávají, je nechává zcela klidné. Klídek je ostatně i v EU nebo přímo u nás. Je nám to jedno, ale co nám není jedno, jsou například lidé v Tibetu a vytahujem tibetské vlajky. Vlajky snad posledního otrokářského státu na světě. Zřejmě ti, kteří je vyvěšují, chtějí, aby se tato doba tam zase vrátila. To, že Porošenko a spol. zabíjejí a jinak utlačují obyvatele v Doněcku či Luhaňsku, je nám jedno, ale chybí nám otrokářský systém, který byl v Tibetu. Také nám chybějí bomby, dopadající na Krym, protože si jej RF dovolila ochránit. Ale ostrá, byť pravdivá slova našeho prezidenta, naše kvalitní staré poslanecké struktury v čele s Kalouskem či Němcovou dráždí k šílenství. Slova inteligentního režiséra Hřebejka o fašistech a tupých ksichtech z SPD, na něž se musí (chudák) dívat a jejich přívrženců, jsou asi dle naší elitní umělecké branže v pořádku a vhodná. Obráceně to, ale nelze. Prostě my tupci nevíme co je správné a co ne, TOP 09 a Čt to naprosto přesně vědí. Nevím k čemu jsou volby, když tu máme rozumný "Totalitní klub či blok" a Piráty, nic chytřejšího a slušnějšího nevidět! Karel z Plzně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle z Plzně plný souhlas. není co dodat.
      lada

      Vymazat
  2. Turci nemají na Syrském území co dělat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svět není černobílý. Věci by nějak měly být a nějak prostě jsou. Ani ruské angažmá v Sýrii nesmíme brát jako výraz šlechetného přátelství. Nezapomínejme, že v Rusku vládne také kapitalismus a ruským kapitalistům jde o udržení si své pozice na prodeji uhlovodíků v Evropě. Pokud by se Sýrie rozpadla způsobem, že by se daly natáhnout trubky z Perského zálivu koridorem ovládaným nějakou loutkovou vládou, byla by pozice ruských prodejců značně otřesená.
      Ke cti Rusů slouží alespoň to, že své slovo drží, i když jeho výhodnost klesá. Na rozdíl od západu.

      Vymazat
  3. Snažím se tento problém pochopit, i když je velmi složitý.
    Turci, zejména pod Erdoganovým vedením, nejsou právě vzorem spolehlivosti. Jejich bytostným zájmem je definitivně "vyřešit" kurdskou otázku. Jediná síla, která by Turky mohla udržet v jakous takous mantinelech, jsou Rusové. Jenomže Kurdové vsadili na Američany, kteří neberou Kurdy jako rovnocenné partnery, ale pouhým prostředkem k prosazení svého cíle. A tím je rozdělení Sýrie. Kdyby se Kurdové spojili s Asadem a spokojili se pouze s autonomií v rámci jednotné Sýrie, věřím, že by Putin dokázal Erdogana udržet na uzdě. Páky by na něj jistě našel.
    Takhle mi to připadá, že než aby se Kurdové spojili s Američany, raději je Rusové nechají na pospas Turkům. Kdo chce moc, často nemívá nic.
    Jsem přesvědčený, že mezi Turky a Rusy existuje nějaká tichá dohoda, kam až mohou Turci zajít.
    A co se modernizace německých tanků týká, nemyslím si, že by si brali německé zbrojovky nějaké servítky. Myslím, že Lenin řekl, že kapitalista prodá i provaz, na kterém ho potom oběsí. Peníze nesmrdí.

    OdpovědětVymazat
  4. S těmi Američany je to pořád dokola a už je to únavné. Zrovna v Afrínu nebyli Američani, ale Rusové, protože měli s tamnímí marxisty historicky dobré vztahy - s marxisty z Afrínu, ne ruskými - z z dob Sovětského svazu. A Rusové se dohodli s Erdoganem, během několika hodin základnu v Afrínu vyklidili a za pár hodin začal útok. To byla zrada jako hrom. Rusové žádná záruka nejsou. Putinův hlavní poradce Peškov je turkofil.Kurdové nechtějí moc - chtějí jen přežít - jaká drzost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní Maříková,
      to, co píšete ale spíš potvrzuje mojí teorii. Afrín je jenom směšný zlomek možného Kurdistánu, přičemž jeho hlavní část je ovládána proamerickým vedením. Kurdové dlouho váhali a nakonec se odklonili od Asada. A to je pro Rusy to zásadní, protože oni skutečně stojí nejvíc o zachování celé Sýrie. A pokud by se nějaká její část měla odtrhnout, raději jí nechají Turkům, než proamerickým kašpárkům.
      Netvrdím, že musím mít pravdu, ale zatím mi to tak připadá.

      Vymazat
  5. Aneb já si povedu svou....oni Assadi dali taky Kurdům zabrat, víte? Brali jim půdu, občanství, zakazovali vzdělání v rodném jazyce...Kurdové se snaží přežít a hledají spojence. Rusové je zradili. Tečka. Stejně jako celý svět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marně vzpomínám, kdy by si nějaká velmoc špinila ruce kvůli zájmům nějaké malé země, nebo dokonce národa bez územní identity. Ano, pokud se zájmy protnou, může se onen národ, nebo země svézt na vlně.
      Vezmu namátkou jeden příklad za všechny. Osvobození Evropy od fašismu. Rusové se nemohli zastavit na hranicích, protože existovala reálná šance, že by se Němci zbavili Hitlera a uzavřeli separátní mír se západem a spolu s ním by vytáhli na východ podruhé. A Američané otevřeli druhou frontu až tehdy, když bylo jasné, že se ruské tanky zastaví až na břehu Atlantiku. "Osvobozené" země za osvobození museli náležitě zaplatit. Východ i západ se dostal pod politický vliv těch, kteří je osvobodili. Nic na světě není zadarmo.
      Mám li si zahrát na politika, měli Kurdové využít situace po likvidaci IS k vyjednávání s Asadem. Z mnoha signálů bylo zřejmé, že se Kurdové přiklonili k západní koalici, resp. k Američanům.
      Je to vždycky o umění hledání kompromisu. O uvědomění si svých možností a schopnosti mít co nabídnout. Konkrétně, Kurdové se měli spokojit s o něco delším řetězem výměnou za ochranu. Možná, že nakonec dojde ke vzniku Kurdistánu. Ale určitě si jeho velikost a polohu nebudou určovat samotní Kurdové.

      Vymazat
    2. PS
      Zapomněl jsem připomenout. Pokud je mi známo, k žádné dohodě mezi Asadem a Kurdy, tím méně mezi Rusy a Kurdy, nedošlo. Tak že mluvit o zradě je poněkud přehnané. Navíc, Rusové jsou v Sýrii na pozvání syrské vlády. Protože boj s IS, i když je nám předkládán jako občanská válka, je ve skutečnosti intervencí zahraničních žoldáků podporovaných též ze zahraničí. Oficiálně nebudou řešit vnitřní problémy Sýrie.

      Vymazat