Reklama

.

.

čtvrtek 29. března 2018

Zbyněk Fiala: Školní píle s pilníky

Zbyněk Fiala
29. 3. 2018   VašeVěc
Vrátí se do našich škol práce na záhonech a v dílně, jak to bývalo obvyklé za totáče? Pevně doufám, že ano, s totáčem to nemá nic společného. Ale neměl by to být nábor pro ty, kdo v sobě objeví talent živit se lopatou za minimální mzdu.


Vláda Andreje Babiše chce prokázat akceschopnost i v demisi, a tak prší nápady. K těm dobrým počítám pokus o návrat k dávné školní praxi, kdy se děti jednou týdně vypravily do dílen nebo na zahrádku a pokoušely se něco vytvořit vlastníma rukama. Ne všude se to dařilo, ne každému se to líbilo, a možná ani samotný důvod, kvůli kterému se k tomu dnes vracíme, není nejpřitažlivější. Vypadá to jako snaha přesvědčit část mladé generace, aby mávla rukou nad vyhlídkami dalšího studia, protože ve fabrikách chybí obsluha spousty strojů. Nejsou lidi, křičí průmysl, něco s tím udělejte!

Jenže lidé tu nejsou kvůli strojům, ale stroje jsou tu kvůli lidem. Dnešní nedostatek pracovníků a řemeslníků je projevem zaostalosti české ekonomiky, která byla budována na výhodách laciné práce, jakou v těch vyspělejších zemích nahrazují robotické linky. U nás se taková technika nevyplatila, taky proto, že doma něco takového vznikalo málo a dovoz se prodražoval nesmyslnou politikou laciné koruny. Navíc je to jedno, jsme kolonie, nic nám nepatří.

Teď však prožíváme jakési přechodné období, a když se znovu šlápne vedle, bude ještě hůř. Ano, je konjunktura a nejsou lidi. Mzdy jdou nahoru, to je správné. Koruna posiluje, to je taky správné. Ale firmy už uvažují, jak se těmto úskalím vyhnout i bez dodávek Ukrajinců, a tak až se to promítne i do posunu v průmyslových provozech, práci převezmou automatické linky a lidí bude najednou moc.

Zítra se to ještě nestane, ale tahle změna určitě nastane dřív, než děti vylezou z nových školních dílen. Když je tam budeme připravovat jen k manuální práci, měla by zahrnout i obratné vybírání almužny do čepice. Zkušenosti ze školní dílny a zahrady můžou mladé generaci posloužit jen tehdy, pokud budou přípravou na skutečný svět, do kterého vyroste.

Věřím, že to bude nádherný svět, kterému dnes děti často rozumí lépe než my. Je to podobné jako ve výchově informatiky, kde většina kluků a holek zvládá digitální hračky lépe než učitel, a proto zlobí nebo zarytě paří pod lavicí, aby hodinu nějak přetloukli. Do onoho nádherného světa, který je přichystán pro naše děti, mi umožnil nahlédnout už před pěti lety americký autor Chris Anderson svojí knihou Makers: The New Industrial Revolution. Jeho nová průmyslová revoluce je přitom trochu jiná než Průmysl 4.0, který na sebe častěji strhává pozornost.

Je to revoluce malých dílen, které si mohou dovolit vlastní roboty a 3D tiskárny sestavené za pár šupů ze stavebnice. Odehrává se to zatím častěji mezi hobbisty, kteří se sdružují v garážích nebo opuštěných továrnách. Na svých konstrukčních návrzích volně spolupracují na síti. Výsledkem práce není výkres nebo prototyp, ale soubor pro stroj řízený počítačem, jehož příkazy tak samy převedou do hmoty. Bity se přesunou do atomů. Kdo to sám nezvládne, pošle to do lepšího stroje v nějakém specializovaném provozu, jaké pro tyto účely vznikají.

Bude tedy obojí, i Průmysl 4.0, i lokální dílny. To první se mladí jednou naučí ve fabrice, kam přijdou jako inženýři, to druhé – i jako lákadlo pro inženýrskou dráhu – se mohou začít učit ve škole. Pokud zvládnou nejen upnout díl do svěráku a šimrat ho na zádíčkách pilníkem, ale také programovat a obsluhovat robotickou vyřezávačku nebo aditivní obráběč, který si nota bene samy postaví, dostanou tak vedle vzdělání i notnou dávku svobody.

Škola by neměla děti učit, jak být ukázněným a skromným zaměstnancem, to je naučí život. Měla by je učit, jak být věčně nespokojeným vynálezcem, i kdyby vynalézal jen stále lepší trakař. Měla by je učit odvaze k výpravám po hrbolaté stezce mezi nápadem a chlebem. Měla by je naučit technicky myslet, a pak myšlenku rozvíjet do něčeho, co lze nejen vyrobit, ale taky prodat nebo nabídnout k dalšímu využití.

Škola by měla děti vodit po cestách, po kterých chodil Křižík, Škoda, Kolben a Daněk, techničtí tvůrci a vynálezci, ze kterých se stali zakladatelé oborů a průmyslové moci Československa vůbec. Jak to dělali? Jak se objevuje praktická využitelnost fyzikálního principu a jak se hospodaří s tvůrčím kapitálem? Jak rozvrhnout síly v týmové práci a zrychlit průchod slepých uliček, abych se dobral k výsledku, který je k něčemu užitečný? I kdyby to mělo být jen ptačí krmítko s ochranou před toulavou kočkou.

Moudrá škola, a s jinou nepočítám, by měla učit celému ekosystému tvůrčí práce, ukazovat, co všechno je potřeba a jak to musí spolupracovat. K čemu jsou banky, poradenské firmy, co má dělat obec a na co jsou spolky a sdružení, aby se lidem práce líbila a přinášela plody. Až ze školy odejdou se závěrečným vysvědčením, pomohou nám takový svět budovat jako zanícení občané.

A spojí se i s těmi, kteří se učili jinou sadu znalostí na školním pozemku. Samozřejmě, pokud jim učitelé dokázali vysvětlit, v čem spočívá bohatství živé půdy. Některým dětem možná školní zahrada nabídne první příležitost ochutnat skutečné rajče a zjistit, že je podstatně lepší než bledý předmět nacpaný spoustou chemie, který se k nám dováží přes celou Evropu, aby se ničení půdy, přírody a lidského zdraví doplnilo i dostatečným prosmraděním vzduchu.

Práce na školním pozemku by proto měla být doplněna praktickým poznáváním výhod lokálního hospodaření, místního zpracování místních zdrojů, jak se to děje ve školách, dodávajících do své vlastní školní kuchyně. Tohle zároveň učí radosti z práce. Lekce svobody pak obsahují základy individuálního či družstevního podnikání, neboť je lepší být subjektem, než objektem.

Školní dílny a pozemky by tak mohly děti naučit, že podnikání není někoho nápaditě okrást, ale být užitečný a vytvářet si pro to prostor. K tomu by se měly dozvědět, co musí vyžadovat od státu a úřadů a co od obce a dalších součástí společenského ekosystému, aby to fungovalo. Když to pak fungovat bude, bude to přát připraveným. To poznáme, v obcích a regionech bude narůstat podíl české ekonomiky, a tím se zároveň bude snižovat míra naší koloniální závislosti.

Jistě, jsou tu překážky. Školy už dávno své dílny použily na něco jiného. Pokud z nich vznikla učebna informatiky, nic se neděje, stačí se posunout o další kousek s novou technikou. Také pozemky mohou některým školám chybět. A nejen jim. Každá obec by měla mít aktivní zemědělské zázemí, které slouží něčemu lepšímu, než je produkce bionafty a zemědělských dotací. Chybí také učitelé a odborníci pro nové disciplíny. Opět, tihle odborníci chybí taky všude. Jde o rozsáhlejší problém než pouhé heslo a reakce na fakt, že nejsou lidi. Je to historická výzva, je to příležitost pro vůdce a vizionáře. Tady může vzniknout nový velký třesk, třesk velké „malé ekonomiky“, sem třeba hrnout peníze. Školy jsou jen začátek.

Školní dílny a pozemky by tedy měly být přípravou na nový krásný svět plný nebývalých radostí a svobod, které nám přinášejí nové technologie a prozření z globalizace. Samozřejmě, že to může dopadnout i jinak a svět, do kterého ty děti přijdou, bude naprosto hnusný. Zhnusit jej lze tím, že se ještě více vyostří závislost na centrálních dodavatelích mezd a důchodů, prostě všeho. Že se ještě víc vyhrotí naše otrocká závislost na koloniálních poměrech, které od nás chtějí jen držet hubu a krok a odevzdávat peníze do zahraničí. Ale tohle by se děti učit neměly, jinak nebude nikdo, kdo by nás z toho vyhrabal.

- - -


Pozn.red.NR: vyšlo sice před měsíc em, ale stále aktuální.

18 komentářů :

  1. Zavést do škol opět dílny, je po dlouhé době nějaká dobrá myšlenka. Ale pouze myšlenka. Jaká bude její realizace, je otázka. Vše stojí na učitelích, jak zajímavě budou schopni onen kontakt s materiálnem zprostředkovat.
    V současnosti se klade velký důraz na informační technologie. Ale tyto technologie nic nevyrábí, pouze výrobu nějak zhromadňují a vzdalují člověku. Takže znalost těchto technologií by měla být samozřejmostí, jako znalost matematiky, nebo jazyka. Umožňují člověku zapadnout do výrobního procesu čehokoliv, kdekoliv.
    Ale to by nemělo být konečným cílem vzdělání. Tím konečným cílem by měla být tvůrčí schopnost takové informační technologie nikoliv jenom používat, nýbrž také navrhovat a vytvářet. A k tomu je již třeba detailních znalostí výrobních postupů a dalších záležitostí kolem materiálna. Školní dílny jsou prvním krokem k seznámení s tímto materiálnem a zbavení strachu z něho, jakožto neznámého.
    K tomuto tématu se váže ještě jedna záležitost a tím je odměňování pracujících. Tak nějak se ustálilo, že čím je nějaká pracovní pozice vzdálenější od reálné výrobní práce, tím je více honorovaná. To je podle mého názoru, zásadně špatně a také by se to mělo napravovat. Zde je třeba trochu regulovat ten bezbřehý liberalismus, zvětšit úlohu státu. Je neskutečnou drzostí firem stěžovat si, že mají málo výrobních dělníků a přitom jim nabízet platy na hranici nějakého jejich existenčního minima. P.K.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano to je dobrá myšlenka každý nemůže být kravaťák s kufříčkem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme to také měly na škole. Nazývalo se to "Dílenské práce" a bylo to fajn povyrážení.

      Vymazat
    2. 14:00 Ano já to měl též Pozemky a dílny.

      Vymazat
    3. My jsme meli i šiti a vařeni.Umime si spravit a zalozit delku kalhot ,prisroubovat policku ,v patnacti jsme si uvarili gulaš ,slozime si hrave nabytek z Ikey a téšime se z kyticek na zahone.Chytry telefon to za nas ale nedela ,smula.

      Vymazat
    4. A co hlavni ,je to tvurci cinnost a musite navic zvednout zadek ze zidle a hybat se.A pohled na krasny travnik ,ktery si sami posekate ,je pak od sklenice piva kouzelny.

      Vymazat
  3. 12:59 Napíšete-li, že "je neskutečnou drzostí firem stěžovat si, že mají málo výrobních dělníků a přitom jim nabízet platy na hranici nějakého jejich existenčního minima." prokazujete, že jste nikdy řádnou malou nebo střední firmu nikdy neřídil.

    Výše platů není a nikdy nebude odvislá od přání zaměstnanců ani od představ jejich šéfů, ale od prostředí, ve kterém se tyto firmy pohybují, od míry byrokracie a korupce všeho druhu ve společnosti, od množství a druhu zakázek které se vedení firem podaří zajistit, od množství a kvality práce odvedené zaměstnanci, od včasného placení faktur odběrateli, atd.atd.

    Samozřejmě, najdou se šéfové, kteří své zaměstnance vědomě na platech "okrádají", i když mají to štěstí, že se nemusí, z různých důvodů, potýkat s výše uvedenými problémy, ale určitě jich není většina. Řada z nich si "raději" někdy nevyplatí mzdu, než by ji nedala svým zaměstnancům.
    L.S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 13:30 Nevyvratilný fakt je, že ŽÁDNÝ vlastník firmy nevyplatí na mzdách ani o korounu víc, než kolik MUSÍ. Při dostatečném množství nezaměstnaných nemusí mzdy zvyšovat. Vaše úvaha na obtížnostmi podnikání nemá s touto pravdou nic společného. To, co platí o mzdách platí o všech nákladech. Ať už se jedná o materiál, stroje, nájem, energie atd. Jenže u těchto nákladů není snadné dodavatele "ukecávat" demagogickými řečmi, jak se o to někteří snaží v případě zaměstnanců. Zákony poptávky a nabídky platí jak pro suroviny, tak pro pracovní sílu.

      Vymazat
    2. Anonymní29. března 2018 13:30
      Měl jsem na mysli spíše různé nadnárodní řetězce (obchodní i výrobní), které mají vždy v nějaké oblasti monopolní postavení a tedy i monopolní zisky. Přitom zdejší mzdy jsou u nich hodně nízké. Sídlo firmy mají např. v Německu, kde platí zaměstnancům za stejnou práci trojnásobné platy. Zde je právě třeba zvětšit roli státu, jak jsem uváděl, aby se toto vyžírání našeho státu a zaměstnanců omezovalo.
      Živnostníci jsou v jiném postavení a obdivuji každého, kdo se dokáže sám uživit a platit si zdravotní a sociální a ještě platit daně. Pro ty, by se mělo zjednodušovat zákonodárství, aby ještě nemuseli pro sestavení daňového přiznání, zbytečně platit účetní. P.K.

      Vymazat
    3. 16:39 Nezlobte se, nepochopil jste mne, zřejmě jsem se špatně vyjádřil. Mzdy a vše, co se od toho odvíjí, je samozřejmě součástí nákladů firmy. Nejsou-li tržby, ať chcete nebo nechcete, musíte snížit náklady, cest je k tomu celá řada...

      Jinak vám zbydou "oči pro pláč", také se tomu vznešeně říká "riziko podnikání". Zaměstnance to většinou, celkem logicky, nezajímá ... Budou vás "chválit", když budete mít pro ně práci a z toho plynoucí mzdy, když budou problémy, i vámi nezaviněné, jako by jste "nikdy nebyl".

      "Nevěřícím" doporučuji si podnikání na několik let, nejlépe s několika zaměstnanci, zkusit...
      L.S.

      Vymazat
    4. 17:50 S tím zcela souhlasím...
      Nejde ale jen o uvedené nadnárodní řetězce, určující v převážné míře poměry v našem státu, ale o celkový přístup našeho státu k podnikání, přebujelé zákony a předpisy, byrokracii na všech typech úřadů, neodbornost při zadávání a přebírání státních zakázek, ceny v rozporu s kalkulací nákladů, cílenou likvidaci malých podnikatelů a firem, atd.
      L.S.

      Vymazat
    5. 18:02 Ale pochopil jsem vás. Vy se dopouštíte omylu, když nesmyslně děláte rozdíl mezi mzdami a ostatními náklady. "Oči pro pláč" vám stejně tak zbydou, když se zvýší náklady na ostatní vstupy, jako když si na vás někdo vynutí vyšší mzdy. Ale zaměstnancům jste schopen to vyčítat a rozmlouvat. Přitom to, co říkáte o zaměstnancích, platí úplně stejně pro ostatní dodavatele: "Budou vás chválit, když od nich budete nakupovat a budou mít z toho plynoucí zisk, když budou problémy, i vámi nezaviněné, jako byste nikdy nebyl". To je to, co se vám snažím vysvětlit. A nebojte, také jsem po léta vedl firmu tak vím, o čem mluvím.

      Vymazat
  4. Myšlenka je to dobrá .Jen nevím , nevím . Dnešní dětičky už odvykly pracovat rukama a dokonce se poctivou prací i živit . K tomu druhému je donutí jen bída a hlad .

    OdpovědětVymazat
  5. Velmi dobrý článek. Dovolím si přidat svůj poznatek ze sledování různých "kutilských" vebů, překvapivě z Ruska a z Ukrajiny. Tam, na rozdíl od nás, se lidé v garážových podmínkách opravdu ještě věnují kutilství. A zarazilo mě, kolik se jich zaměřuje na stavbu různých CNC strojů. Od dřevoobráběcích 3D fréz, gravírek až po laserové vyřezávačky a 3D tiskárny. Potřebné součástky, jako jsou profily, šroubovice, kuličkové matice, krokové motory a jejich ovládače, se dají levně nakoupit v čínských internetových obchodech. Dají se tam koupit i celé jednoduché stavebnice. Tímto způsobem se docela velká skupina "amatérů" připravuje přirozenou cestou na průmysl 4.0. Jako zajímavý příklad uvedu kutilku v elektronice "Nataška PLUS", která si takovou stavebnici CNC frézky pořídila na výrobu plošných spojů:
    https://www.youtube.com/watch?v=76gOJNOb8Jk

    A ještě groteska od kutila Engineer Bruns - "Složitý způsob jak nakreslit kočku (jak vyrobit CNC)":
    https://www.youtube.com/watch?v=HmQG5Et68Bc

    OdpovědětVymazat
  6. Hlavne je treba zacit vcas ,jak jsem se vcera docetl zarna Francie plna neegru a buzerantu vymyslela ze ne od 6 let veku ,ale od 3 je treba zacit deti ucit . To aby si zacali osvojovat pohlavni styk eventuelne jiz v rannem veku ,vzdyt jiz se dokonce nekteri dorozumi nemajili autismus ,coz je dnes velmi casta indispozice

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem toho názoru,že "dílny",nebo "pracovní výchova" teď již naše školství nespasí.
    Celý současný systém je postaven na špatné koncepci,která opustila základní téze J.A.Komenského,a tak nezajišťuje vzdělanostní školství,rozvíjející myšlení a dovednosti žáka,ale podporuje jen bezduché memorování vyplňováním předtištěných zadání a výsledků.Toto zdecimování našeho vzdělávacího systému není neumětelstvím odpovědných politiků,ale je to programově řízené jeho "znehodnocení" na "západní" úroveň.
    Proto je plno fakult se zaměřením na "společenské vědy"
    Technické fakulty jsou upozaďovány.Technik přece jenom přemýšlí logicky.
    NEVZDĚLANÝ OBČAN JE TOTIŽ SNADNO MANIPULOVATELNÝ
    /příklad- studenti/

    OdpovědětVymazat
  8. Nechápu, proč se i mimo mainstream objevují zcela bludné články opakující mýtus o "nedostatku pracovníků", když i oficiální, učesané údaje z ministerstva hovoří o stovkách tisíc nezaměstnaných, z toho spousta lidí vyučených, s maturitama, i s vysokýma školama, ale nemůžou tady nic najít.
    Tak kde se pořád bere ten kec, že "nejsou lidi"...? U mainstreamu to chápu, to je prostě propaganda, ale tady ...? Proč...? Víte vůbec co se opravdu děje nebo máte všechno jen vyčtené z bulváru ?

    OdpovědětVymazat
  9. I kdyby to bylo jen vzdělání pro vlastní domov, je k nezaplacení. Víte, jak je většina dětí u nás manuálně nešikovná, kolik si umí vzít do ruky lopatu, hrábě, pilník, kladivo, kleště a doma třeba vyměnit žárovku, pověsit obraz, vyměnit těsnění u kohoutku, pomoci rodičům zhrabat zahradu, zrýt záhon, vysét hrášek či mrkev, opravit vlastní kolo? O tom, že generace jejich rodičů a prarodičů si uměla opraviti auto, natřít okna či vymalovat a dokonce věděla, že brambory nerosotu na nati a naopak rajčata pod zemí, že na houby se chodí do lesa, o tom se dnešní generaci ani nezdá. Ano, má mrštné prsty na obrazovkách telefonů a tabletů, ale tím zručnost končí. A pak manuální práce - jak prospívá nejen tělu a duchu - to již psal Karel Čapek a nebyl to žádný zavilý socan.
    A že nejsou lidé u nás nyní na práci se bere v kapitálu: jen je třeba doplnit, že kapitál potřebuje lidi pracující "za babku", nejlépe migranty a v nejhorším pro kapitál již nákladné Ukrajince.

    OdpovědětVymazat