Reklama

.

.

sobota 28. dubna 2018

9. květen 1945 - Verše českých básníků – A jak to bylo v Plzni?

Stanislava Kučerová
28. 4. 2018
Je tomu již 73 let a není mnoho těch, kteří zažili a pamatují tu závratnou radost, pocity štěstí a vděčnosti, s kterými jsme my, pamětníci, stáli 9. května 1945 na chodnících našich měst a obcí a vítali slavné Rudoarmějce – své osvoboditele. Přijížděli na bojových vozidlech, na obrněných vozech a tancích, na nákladních autech i v koňských povozech, zaprášeni a unaveni po těžkých frontových bojích. Za nimi léta strádání, těžkých obětí a ztrát (jen v boji proti okupantům na našem území padlo na 144.000 sovětských vojáků), ale teď se smáli, byli šťastně udiveni jásotem a ovacemi, kterých se jim dostávalo od zástupů na chodnících, hlasitým provoláváním slávy a zasypáváním náručemi květin. 


Těch květin bylo tehdy přemnoho, dny byly mimořádně slunečné a teplé, zahrady, parky, aleje, louky – všude se nabízely kvetoucí kytice na uvítanou. Tak jsme prožívali historické chvíle ukončení 2. světové války a vítězství nad fašismem - 9. květen 1945 – „Den osvobození“.

Národ se radoval a velcí básníci skládali nezapomenutelné verše: „Přišli včas, jak legendární vojska z dávných kronik. Zvítězili. Nyní sedí v hloučcích u harmonik, mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik“ (Vítězslav Nezval,„ Historický obraz“). „Do šeříku padly dny té slávy. Nikdy ještě nám tak nevoněl, ten květ bílý, modrý, usměvavý, přivázaný na lafetě děl“ (Jarosla Seifert, „Přilba hlíny. S náručí otevřenou. Jaro 1945“). Básník S.K.Neumann posílá “Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony. Snad všichni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme.“ A básník Vladimír Holan skládá „Dík Sovětskému svazu“ a „Panychidu“ a „Rudoarmějce“ a rovněž František Hrubín píše verše plné uznání, obdivu a vděčnosti, „Chléb s ocelí“ a „Jobovu noc“.

V té době jsme na gymnáziu v Hradci Králové založili recitační kroužek. Vedl jej náš učitel, sice biolog a zeměpisec, ale milovník literatury, divadla a poesie. Sestavil a secvičil pro nás snad desítku recitačních pásem. Dnes chci připomenout to, které bylo sestaveno z radosti a na počest osvobození v květnu 1945, naše „Květnové pásmo“. Co bylo besed, besídek, akademií, večerů a večírků, co bylo vystoupení v programech nejen vlastní školy, ale i akcí různých pořadatelů ve městě a v okolí, i na vzdálenějších místech! Recitovali jsme nejen v tělocvičně Gočárovy budovy našeho gymnázia se Štursovou sochou „Vítěze“ s lípovou ratolestí na sloupu nad schodištěm v průčelí , ale i v Klicperově divadle, v Kotěrově Muzeu, v Sokolovně, v Domě odborů „Na střelnici“, v Bělči, v Kostelci n.Orl., v Machově, v Janských lázních, na Luční boudě v Krkonoších a bůhvíkde ještě. Text našeho „Květnového pásma“ byl sestaven z veršů Vítězslava Nezvala („Historický obraz“) a Jaroslava Seiferta („Přilba hlíny.“)

V přednesu se podle povahy textu střídal sbor a sólisté. K pásmu patřil i hudební doprovod, který citlivě a působivě dokresloval význam a náladu přednášeného slova. Zásluhu o něj měl svými improvizacemi u klavíru pozdější houslový virtuos, Václav Snítil.

Text „Květnového recitačního pásma“:


Přes šest roků budilo nás vyzvánění hran, /olej utrpení přetékal nám přes kahan,
národe, stáls na hranici jako Mistr Jan.
V temných kobkách kasemat, o vodě, při svíci/ nezlomen a s pohrdavým chladem, mlčící,
vzal jsi mužně na svá vzpurná bedra Kostnici. 

(Vítězslav Nezval)


Čelem ke zdi stáli celé dny a celé noci/ staří, mladí, muži, ženy, děti, z měst i z obcí,
povel strašné libovůle hyen měl je v moci.
V srdci, které bilo za vlast, měli dynamit./ Časem vyschly jejich slzy, přestali se rdít,
časem pozapomínali, co je lidsky žít...

Záviděli pavoučkům a žabkám na silnici/ jejich malou svobodu, žebračkám hůl a lžíci,
žili ze dne na den, žili hůř než galejníci.
Dělili se o chléb, o sůl, o smích, o úzkost/ snažili se v spřátelených hloučcích přejít
most nesvobody, ohryzané zoufalstvím jak kost.

Jejich drsní tyranové, jejich drsní kati/ málokdy je slyšívali štkát a naříkati,
ještě na mučidlech snili o tom, že se vrátí...,
že se vrátí do krásnějších, spravedlivých Čech/ jako ptáci ke svým hnízdům pod hřebeny střech,
věřili a doufali i v beznadějných dnech. 

(Vítězslav Nezval)


Dlouhé dny a dlouhé týdny, přes šest dlouhých roků /cítili jsme vzpouru v srdci na každičkém kroku
až nám požár bojů zrodil svobodnější sloku. 

(Vítězslav Nezval)

Do šeříku padly dny té slávy/ nikdy ještě nám tak nevoněl / ten květ bílý, modrý, usměvavý,
přivázaný na lafetě děl.
Je v něm žen a dětí něha bílá/ básníkovo marné volání/ je v něm krev, již tato země vpila,
když jsme stáli s rukou na zbrani.
Kovy země se v něm roztavily/ z květů dýchá ocelový chlad/ jak byl krásný na žerdích v té chvíli, když jsme stáli u svých barikád.

(Jaroslav Seifert)


Všude to bylo jiné. U nás po ránu / stavěli barikádu z rozkvetlých kaštanů.
Strom padal za stromem jak lustry rozsvícené / a lidé lehali si mlčky do plamene.
Byl potom krásný den a ozvala se děla/ a lidé stírali si pot se svého čela.
Pak přišla sestra. Nesla oddaně / chléb, cigarety, vodu ve džbáně.
V tom horku ovšem stromy povadly / a sestra přispěchala s obepinadly.
Bezradně stála, mlčíc nad fáči/ dvě ruce na tu práci nestačí.
Leží tu jeden, druhý, čtyři byli/ kéž by se listy stromů v ruce proměnily.
Tři umírali. Stromy a květ s nimi/ zmíraly rovněž s těmi raněnými. 

(Jaroslav Seifert)


Spali na horách a v lesích, ve skalinách, v křoví,
nad hlavou jim houkávaly ručnice a sovy
živilo je samo nebe, zvěř a rybolovy.
Černé rokle byly plny jejich stop a zbraní,
žili s ptáky černých lesů, s ještěrkami strání,
slavní čeští Janošíci, čeští partyzáni.
Český lid se naučil je milovat a ctíti,
rád jim otvíral svá okna, když se chtěli skrýti,
když jsi, Praho, krvácela, také pomohli ti. 

(Vítězslav Nezval) 
 


Tak jsem tě miloval a miloval jen slovy/ má Praho líbezná, když plášť svůj šeříkový
jsi rozhalila včera odhodlaně. / Oč více řekli ti, kdo měli zbraně.
Dost bylo slz, jež snídali jsme denně/ když stékajíce solily nám skývy. Hlas našich mrtvých zněl nám při tom jméně/ hlas vyčítavý a hlas spravedlivý.
Na dlažbě leží mrtví a krev studu/ mě polévá a věčně, věčně budu/ si vyčítat, že nejsem mezi nimi.
Ty město statečné, jsi mezi statečnými/ a budeš věčně, věčně, všechny časy.
Ten den ti chyběl do tvé slunné krásy. 

(Jaroslav Seifert)


Přišli včas jak legendární vojska z dávných kronik.
Zvítězili. Nyní sedí v hloučcích u harmonik.
Mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik. (Vítězslav Nezval)

//Políčko, pole, ušlapaná tráva tvoje, /ej, ušlapaná koňmi našich chlapců,
našich slavných rudoarmějců.
Děvušky pláčou, koně po políčku skáčou, /ej, jak děvuška může neplakati,
když se milý možná nenavrátí. // (Ruská vojenská píseň jako podmalování textu.)

Jejich světlé oči září nad osmahlou pletí, /jsou tak lidští, chovajíce malé pražské děti.
Vybojovali nám mír a teď jej s námi světí.
Milují svůj domov s vřelou oddaností syna, který zachránil svou matku v bitvě u Berlína,
pyšni na svou rodnou zemi, pyšni na Stalina. 

(Vítězslav Nezval) 


Jako na Den dušiček, když po urnovém háji / kráčí zástup lidí, kteří svíčky rozžíhají,
jako na Den dušiček, a přece v máji, v máji!
Chodče, zastav svoje kroky, postůj na chvíli! / To, co vidíš, není záhon. Jsou to mohyly
bojovníků, kteří v boji život ztratili.

Ztratili jej za svůj lid a za svobodu Prahy, / za svůj národ, který byl jim nade všecko drahý,
ztratili jej při velikém účtování s vrahy.

Bratři z Čech a bratři slavné Rudé armády, /zbavili jste Prahu tyranovy nadvlády,
stejná oběť pasuje vás na kamarády.
Bratři v boji, jdem Vám na společnou panychidu,/ bojovníci za vlast, za mír, za budoucnost lidu,
za vlast, v které nesmí mít už žádný člověk bídu.

Věčná sláva hrdinům, již vedou lidstvo vpřed, / aby nemusilo nikdy víckrát krvácet,
těm, kdož padli za svou vlast a spravedlivý svět, / věčná sláva hrdinům, kteří se mužně bili,
věčná sláva hrdinům. Ač padli, zvítězili. / Jarní slunce svobody jim svítí na mohyly. 

 (Vítězslav Nezval)

A jak to bylo v Plzni?

Na rozdíl od většiny území tehdejšího Československa jen v západních Čechách měl konec války jinou podobu, než jak ji poznáváme z citovaných básní. V Plzni vypuklo lidové povstání proti okupantům podobně jako v Praze, 5. května 1945. Nerovný boj s německou armádou se podařilo povstalcům druhého dne ukončit, i dík pomoci americké armády, jejíž jednotky pronikly od západu

Právem se v Plzni každoročně konají 6. května pietní akty u Památníku obětí a osvoboditelů a svoboda se slaví po celém městě a okolí. Život tu tehdy položilo 116 Američanů. Tyto místní oslavy by ovšem neměly zastínit oslavy konce války a osvobození od fašismu na celém území tehdejšího Československa, Den vítězství – 9. květen, hrdinství a oběti Rudoarmějců, kterých u nás padlo 144.000. Měly by být jejich součástí, projevem sounáležitosti, podobně jako sovětští a američtí vojáci byli tehdy spojenci v boji za veliké vítězství.

Současní euroameričtí představitelé vládnoucí moci před třemi lety odmítli zúčastnit se vojenské přehlídky v Moskvě na počest 71. výročí Dne vítězství. Místo toho organizovali samostatné přehlídky své síly. U nás např. „Dragounský přejezd“ kolony amerických jednotek, aby se v Plzni spojil s oslavou amerických osvoboditelů. Nevíme ještě, jaké jsou představy o oslavách letos

My vzpomínáme spolu s verši našich básníků v „Květnovém pásmu“. Vzpomínáme proto, že je to historický dokument, obraz tehdejšího dění a výraz toho, co jsme prožívali. Je to pádný důkaz proti všemu křivému přepisování dějin. A to své vzpomínání nemůžeme zakončit jinak, než verši:

„Mám děkovat... A hlas se chvěje...
Chvěje se ale úžasem, / který, ač nebyl bez naděje, /přec jenom žasne: přišli sem!
Přišli sem všichni, všichni, v které / věřil náš jazyk v hloubi šeré, / přišel Alešův maladěc!
A touha věků, touha chtící / bratrství všesjednocující, /uskutečnila se přec.“

(Vladimír Holan: Závěr básně „Dík Sovětskému svazu“. 16.-17.7.1945)

38 komentářů :

  1. Ve vší úctě k poezii
    ke všem lidským hrdinům
    i k obětem běsnění
    nikdo nás od fašizmu neosvobodil.
    Pomohli nám tito chrabří bohatýři
    jen na čas
    fašizmus nezabili
    máme ho tady zpět*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/538224/kontroverzni-zpevak-ortel-se-ozenil-v-den-narozenin-hitlera-nechybela-policie.html

      Pro všechny Český příznivce fašizmu :
      Nejde o to rozdělit společnost na fašisty a ne fašisty...
      ..principiálně jde o likvidaci nižší rasy
      kam Češi také patří...
      Jinými slovy
      když se dostane Čech do Britského nebo Amerického kriminálu
      pod vliv místních fašistů rasistů
      i kdyby měl na čele vytetovaného Hitlera a na prsou hákový kříž
      nepřežije...
      ..dokud vás potřebují k rozkladu společnosti
      budete podporovaný
      konečnému řešení pak neuniknete..
      ..co se zrádci vlastních lidí....
      ..tak hovoří historie*

      Vymazat
    2. Skripal to jasně dotvrzuje.

      Vymazat
    3. Unknown Že se někdo ožení v ten den tak nemusí být fašista s ostatním souhlasím. Nikdy Český untermensch mezi sebe nepřijmou.

      Vymazat
    4. ..ano, to jistě
      ovšem hnídek fašoun je a nejen to
      strhává sebou spoustu mladých hlupáků.
      Nevím kde žijete vy
      ale já na západě Čech
      a čím dál častěji potkávám vyznavače
      téhle kapely *

      Vymazat
  2. Paní profesorka Stanislava Kučerová to celé napsala krásně. A ty verše velkých českých básníků opravdu navozují a dokreslují autentickou atmosféru Vítězství. Některé z uvedených slok znám či kapku umím zpaměti - ani ne tak ze školních lavic, jako od své (žel již nežijící) sestry, jež chodila o pět tříd výš. Skoro lituji, že jsem 9. květen 1945 nemohl prožít na vlastní kůži. To jsem nemohl, jsem ročník 1952. Ale rudoarmějce vítali na havlíčkobrodském náměstí svorně oba mí rodiče. Prý to bylo o půl sedmé ráno, naši slovanští osvoboditelé přijížděli od Jihlavy a bez jakéhokoli otálení spěchali dál ku Praze. Na tancích a ostatních vozidlech seděli naprosto nekryti, třebaže se vědělo, že Němci by ještě mohli odněkud ze zálohy zahájit střelbu ... Přátelé, já osobně slavím Den vítězství devátého května a nikoli osmého.
    Václav Urbánek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevíte, prosím, někdo, kdy přijedou Noční vlci? Děkuji za informaci.

      Vymazat
  3. Nikdy jsem neslavil 8.květen, ale 9. květen a nikdy jsem se tím netajil. A nemyslím si, že Američané a spol.osvobozovali Evropu od nacismu, ale zachraňovali,co se dalo, před Stalinem, když spiklenci, Evropa a USA nedosáhli cíle, kterým byla Moskva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky slavím jen 9.5.

      Vymazat
    2. 6:07 ve vašem případě jak se říká,myslet znamenà slušně řečeno,prd vědět.Kdy co slavite je vaše věc,ale měl by jste vědět, že dny vitězstvi nad nacismem se slavi různě po celém světě,kde bojovala spojenecká vojska.Jinak,kdo co zachraňoval,by pro vás a dalši mohla z www.inosmi.ru -publikováno 11.3.2018 článek Pokud by nebylo USA,fašisté by Rusko smetli s povrchu země,přeložit třeba pani Grulichová!Pak by jste jistě nepsal nesmysle.

      Vymazat
    3. To víte,že jó.. Nacismus byl německý. Zkuste si najít, kdo vydělal na bitvě u Waterloo a pak vyvrcejte můj dojem, že války vždy někdo vymslí, organizuje a vydělává, nejlépe na obou stranách. Jazykově na tom nejsem špatně, přeložím si to sám.. A na závěr: kdyby nebylo Ruska,USA by ho dnes smetly s povrchu Země..

      Vymazat
  4. Co v té Plzni oslavujete???,...ty zbytečně mrtvé civilisty?,děti a ty ženy,co pracovali ve Škodovce ?,přičemž američané nepadli žádní,není Vám to divné???,vždyď oni osvobodili němce a né nás !!!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Dojala jste mě, milá Stanislavo Kučerová...a děkuji Vám za to. Cítím k našim osvoboditelům lásku a vděk. Tyto moje emoce se každým rokem zvětšují, úměrně nenávisti a nevděku velké části mých spoluobčanů. I v našem městečku patří na hřbitově jeden hrob rudoarmějcům, kteří v posledních dnech války přišli o život. Leží daleko od domova, daleko od svých rodných. Nechci ani pomyslet na to, že by můj syn takhle někde skončil! Před lety jejich hrob navštěvoval celý průvod zdejších lidí, hudba hrála, řečníci řečnili. Hrob byl vždy zavalen věnci a kyticemi. Tehdy jsem s průvodem nechodila, sama jsem vždy položila květinu a v duchu těm chlapcům poděkovala. Dnes už lidé nechodí a když upravuji zmíněný hrob a zapaluji svíčku, dívají se na mě mnozí kolemjdoucí s nenávistí v očích. Co se to s námi stalo, lidi??? VK

    OdpovědětVymazat
  6. Paní profesorko, máte velkou pravdu , škoda , že naše děti musí věřit lžím o osvobození Američany.

    OdpovědětVymazat
  7. Paní profesorko, moc Vám děkuji za pěkný příspěvek a všem pozitivně diskutujícím.

    OdpovědětVymazat
  8. Rodiče žili v Brně, které bylo osvobozeno sovětskými vojáky. Hodně jich tam padlo, rodiče se podíleli i na jejich pohřbívání. Je opravdu hodně smutné ,že někteří brněnští učitelé , učí děti ve škole , že nás osvobodili Američané.

    OdpovědětVymazat
  9. Měli bychom být vděční , všem těm mladým vojákům , kteří položili životy za naši zemi. Mého devatináctiletého prastrýčka zastřelil německý voják , když nesl kytici šeříků 8. května ruským tankistům.

    OdpovědětVymazat
  10. Proč mažete některé příspěvky. Chci pravdivé vysvětlení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Václav Dvořák 29. dubna 2018 10:21

      Ano, jste mazán, protože se chováte jako troll, urážíte diskutující a nepíšete k tématu. Exhibujete.

      Vymazat
    2. https://uloz.to/live/!AMgtkl4cbYiS/redakce-kopirajtu-z-nova-republika-na-manipulacnim-snemu-cenzoru-ve-svych-pozicich-na-klade-zdravi-milada-avi-mkv-mp4

      Vymazat
  11. Uvedené básně a mnohé další - to tvořila česká avantgarda - a slyšel jsem i některé z básníků ty verše samotné recitovat! Ta pokora, ale i to nadšení, ty naděje, to vše roztrhala stoupa další historie. Básníci jsou v trezoru, pokrok, humanita, právo, pravda ... ty pojmy se "nenosí", ohrožují modlící se k zlatému teleti a žehnající agresívním válkám. Dnes sláva, nobelovky i kysibelky umělecké retrogardě - pražské kavárně, zvrhlosti myšlení i skutků, protiobčanskému spiknutí kapitálem zkorumpovaných hoštaplérů pavědy a paumění!

    OdpovědětVymazat
  12. 10:45
    "Nesmysle":-D
    Ty víš hovno už z toho, co po sobě ani nečteš.

    OdpovědětVymazat
  13. US army přikodrcala do Plzně v době, kdy už moc převzal Národní výbor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... který Američané rozehnali a zavedli okupační správu města, stejně jako v dobytém Německu. Prostě Velký Bratr k pohledání!

      Vymazat
  14. Cos tím posledním blábolama chtěl říct,ty Onane vygumovanej??!!!!Tvoje vrozená debilita se dotýká Mléčný dráhy!!!!!

    OdpovědětVymazat
  15. Cos chtěl říct těma svejma dementníma tapetama,ty Onanovo RETARDOVANEJ BEZMOZKU???!!!!

    OdpovědětVymazat
  16. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  17. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  18. Váhám, zda o tom psát: Před rokem jsem se v "mainstreamovém" českém časopise dočetl (opravdu si už nepamatuji, ve kterém), že ve dnech po 9. květnu 1945 kdesi v naší kotlině rudoarmějci snad v podvečer pořádali na poli "agresívní hon na české ženy". Takovéto tvrzení oněch redaktorů považuji za trestuhodně (kavárensky!) tendenční, urážlivé, nepravdivé, prostě za výmysl. Moji rodiče (byli celoživotně bezpartijní) o ničem takovém nevyprávěli. Na straně druhé připouštím, že ojediněle k incidentu ze strany rudoarmějce vůči české či slovenské ženě dojít mohlo. To neobhajuji, ale vím, že války takové situace přinášejí ... Můj tatínek byl z nemajetné rodiny, jako student neměl zastání či protekci, a tak mu pedagogové na obchodní akademii přidělili volitelný jazyk ruštinu. Spolužáci totiž většinově preferovali angličtinu, němčinu, možná i francouzštinu. Tak se stalo, že po 9. květnu 1945 byl otec jedním z mála havlíčkobrodských občanů schopných rusky se domluvit, byť jeho znalost řeči nebyla excelentní. Kapitán Rudé armády (tehdy dost vysoká hodnost)jej požádal, aby s ním usedl do gazíku, jezdili po okolí, a tak můj tatínek svým konkrétním osvoboditelům pomáhal seznámit se s reáliemi okresu. Ač celkově byl povahy spíše skromné, o květnu 1945 nám dětem vyprávěl s hrdostí a maminka jej přitom chválila ... Omlouvám se za jistou sebestřednost své vzpomínky. MUDr. Václav Urbánek, CSc.

    OdpovědětVymazat
  19. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  20. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  21. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  22. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  23. !!! POZOR - CENZURA !!!

    !*!*!*!*! ВНИМАНИЕ - ЦЕНЗУРА !*!*!*!*!

    Soudruzi, opět na sajtách Nové Republiky řádí agenti CIA a Mossadu!
    Opět se ztrácejí příspěvky, dobré internacionálně-vlastenecké, 100% levicové příspěvky nás komunistů a putinistů!!

    TO JE CENZURA, ODPORNÝ NÁSTROJ EUROAMERIKY A BURŽOASIE !!!!!

    Prosím soudruhy z redakce NR, aby NEPRODLENĚ zvýšili svou revoluční bdělost a ostražitost!!!
    Vzkřikněme kolektivně do tváří těch pravičáckých zakuklenců z 5. kolony své revoluční NO PASARÁN!
    Jinak nepřátelští agenti zesílí, časem převezmou vládu nad naší MILOVANOU Novou Republikou, a udělají z tohoto dosud 200% SPOLEHLIVÉHO orgánu KSČM a Velvyslanectví Ruské federace pravý opak: hlásnou troubu kapitalismu a demokracie!!!

    Snad vám nemusím vysvětlovat, soudruzi, jaký JEDINÝ trest je za takové trestuhodné selhání v boji proti fašismu a Euroamerice.
    Myslete proto hlavou, ano?

    Děkuji Vám předem, drazí soudruzi, a nyní vložím zpět svůj příspěvek z 29. dubna 15:07.

    P. Radosta

    OdpovědětVymazat
  24. Omyly soudružky Kučerové

    Předešlu, aby nedošlo k DALŠÍMU omylu: My komunisti a putinisti soudružku Kučerovou leninsky ctíme a milujeme.
    Důkazem je publikování jejích leninsky pravdivých textů na sajtách našich webů.
    Což si každý může najít; kdo z přítomných soudruhů již nemůže, nechť o to požádá svého vnuka či vnučku.

    Prostě: Soudružka Kučerová dokáže - jako málokdo žijící - vykreslit CELÉ naše dějiny jako nepřetržité směřování k socialismu a tamtomu na Východě mocnému dubisku.
    Dokonce i ten „slavný“ T. G. Masaryk, podlý slouha sionistů a Euroameričanů, je v podání s. Kučerové skoro národní socialista.
    Což je vážně LENINSKY dokonalé; kdo pozorně čte texty naší soudružky, tak nemůže, prostě NEMŮŽE volit nikoho jiného než naše národní Vůdce Miloše a Babiše, a samozřejmě KSČM.

    Ano, po opětovném osvobození naší vlasti nepřemožitelnou Armádou Ruské federace bude s. Kučerová odměněna za svou neúnavnou práci pro mír a socialismus.
    Možná dokonce, že se stane čestnou předsedkyní Ústavu pro dokumentaci zločinů kapitalismu a demokracie.
    Moc, vážně MOC bych jí přál tak nádherný konec života.

    A teď k těm chybám, či spíše chybičkám:
    S. Kučerová napsala:

    1) „… sovětští a američtí vojáci byli tehdy spojenci v boji za veliké vítězství.“
    Je to typické „přání otcem myšlenky“, neboť USáci pojímali svou výpravu do Evropy typicky usácky – jako kořistění a anexi nových území. Důkazem je DODNES TRVAJÍCÍ okupace Evropy brutálními žoldáky US Army, a přetrvávající existence kapitalismu a demokracie na okupovaných územích.
    Ach, až se našinci jeho vlevo položené srdce na okamžik zastaví, při představě okupace naší vlasti jednotkami US Army v květnu 1945! Jaké štěstí, že Veliký Stalin včas rozpoznal černé úmysly USáků, a varoval kapitalisty a demokraty před dalším postupem do Čech.
    Následný brutálně-zákeřný pokus USA o zastavení pochodu naší vlasti k socialismu a plnému spojení se Sovětským svazem – tzv. Marshallův plán – byl odražen v zárodku, díky uvědomělosti s. Gottwalda, pres. Beneše, a celé Gottwaldovy vlády. A bylo vymalováno, vykořisťovatelé si mohli balit kufry do ilegální emigrace či do Lázní Jáchymov.

    2) „… např. „Dragounský přejezd“ kolony amerických jednotek, aby se v Plzni spojil s oslavou amerických osvoboditelů.“
    Samozřejmě, v Plzni slaví havlisti, kalouskovci a bruselanti, krátce pražská kavárna. Neslaví osvobození, ale OKUPACI Západních Čech dědičnými nepřáteli naší Vlasti, našeho Národa a jeho Strany. Viz http://www.fronta.cz/kniha/bartosek-pichlik-americane-v-zapadnich-cechach-v-roce-1945

    A to je v podstatě vše; maličké chybičky v interpunkci apod. prostě soudružce promineme, že.

    „Nemáme právo polevit v obhajobě národních zájmů, v úsilí o zastavení úspěšnosti germanizace myšlení. Věnujme vysokou pozornost hledání cest k mládeži s cílem zabránit jejímu odnárodňování a jejímu podléhání amerikanizaci životního stylu. Braňme historickou pravdu před jejím účelovým zkreslováním.“
    (s. Ing. Karel Janda, předseda Národní rady Klubů českého pohraničí, duben 2010)

    P. Radosta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Radosto, ty blbosti, co píšete stačí ve dvou, třech větách. Dál už se stejně nikdo nedostane. Ale takovéto vykecávání nikdo nečte, ani kdyby bylo vtipné. Neříkejte, že jste placen od slova. Tak tomu nevěřím.

      Vymazat
  25. To byli BÁSNÍCI !!! Ať už bylo téma jejich básní jakékoliv. Je to krása slova, myšlenky, popis událostí, krajiny, pocitů atd. Podle mne je právě v tom rozdíl mezi starší a úplně mladou generací. My jsme hledali to co je pěkné a dnes "frčí" to co je nejvíc příšerné a kruté.

    OdpovědětVymazat