Reklama

.

.

úterý 3. dubna 2018

Chceme být národem dobrého sousedství. Tento velkolepý slib byl pověšen na hřebík. Šílenství!

Albrecht Müller
3. 4. 2018        Nachdenkseiten
Pokud jste od počátku doprovázeli politiku uvolňování a pak ji i společně s ostatními uskutečňovali a pracovali pro ni, tak dnes upadáte do hluboké meditace. Vyměnili snad lidi? Je politická garda postavena na hlavu? Došlo k vymytí hlav a duší? Ze smíření se stalo nepřátelství. Ze spolupráce jsou sankce, ze vzájemné tolerance vzájemné urážení. Z budování důvěry zasívání nedůvěry. Je to šílené. A je to nebezpečné! Co se to stalo? Jsou možné dvě odpovědi. Zaprvé: Ony síly, které určovaly již studenou válku v padesátých letech a jejich duchovní následovníci jsou dnes vedoucími silami určujícími veřejné mínění a mají rozhodující pozice. Za druhé: duch určující naše soužití a vztahy k ostatním národům „byl otočen opačným směrem“. Mohli bychom to nazvat proměnou hodnot.


Poslední tvrzení lze nejlépe vysvětlit, pokud si vzpomeneme na základní výpovědi, charakterizující politiku uvolňování napětí od října 1969: „Chceme být národem dobrého sousedství“. Toto propagoval Willy Brandt ve svém prvním vládním prohlášení. Tím se řídili i koaliční partneři ze strany FDP. Po tvrdých vnitropolitických střetech se k nim připojili také Křesťanští demokraté. To platilo i pro pozdějšího spolkového kancléře Helmuta Kohla. Nejpozději od roku 1990 existoval strany přesahující konsensus na základě politiky uvolňování napětí, založené Willy Brandtem

Dnes je to všechno pryč. Politika CDU/CSU je dnes určována lidmi jako je paní von der Leyen, paní Merkelovou a – což je typické – evropským poslancem za CDU a lobbystou koncernu Bertelsmann, Elmarem Brokem, který se zvláště v těchto dnech rázně vyjádřil proti Rusku. Na straně sociálních demokratů a zelených tomu není jinak. Také nový sociálnědemokratický ministr zahraničních věcí v mírných variacích sleduje tuto linii konfrontace. Zelení se stali předvojem těch, kdo budují obraz nepřítele a hrobníkem někdejší myšlenky, že chceme být národem dobrého sousedství. V Rusku, které jsme v roce 1990 prohlásili za partnera, spatřují dnes nepřítele, vidí v něm zemi, proti níž je třeba bojovat namísto toho, abychom s ní spolupracovali.

A jak to vypadá mezi našimi lidmi? Zřejmě o něco lépe. Většinou nechceme žádnou válku, většina lidí chce s Ruskem dobře vycházet. Jak dlouho se však ještě tato nálada udrží, když duch nepřátelství a nedůvěry se šíří shora a je dále podporován médii, tak to je otevřená věc. Pro nás, kdo vytváříme NachDenkSeiten jsou takovým malým měřítkem příležitostné a stálé častější maily od čtenářů, stěžujících si na jednostrannost, ačkoli se my, prostřednictvím skromných prostředků našeho webu NachDenkSeiten, snažíme alespoň trochu vyvážit trvalou propagandu založenou na obrazu nepřítele, objevující se v našich médiích a ve vyjádřeních našich političek a politiků. Naštěstí převažují maily lidí, kteří se zasazují za zmírňování konfliktů a za dobré sousedské spolužití a proto nás také podporují. Také sloupce komentářů například na Spiegel Online a na Tagesschau Online ukazují, že to mezi našimi lidmi není tak zlé, jak se to jeví mezi našimi politiky a v médiích.

To, co se děje mezi nimi je příznačné pro vysloveně nebezpečný vývoj. Je to hra s ohněm a ukazuje, že ti, kdo dnes vládnou a ty političky a politikové, kteří určují ducha doby, nejsou vůbec schopni pochopit následky svého jednání a svých prohlášení. Tito lidé nemají vůli a nejsou schopni alespoň trochu strategicky uvažovat. V tom se zásadně odlišují od oněch politiků, kolegyň a kolegů, kteří navrhli a uskutečňovali politiku uvolňování napětí.

Pozitivní změna prostřednictvím sbližování
To byla základní myšlenka politiky uvolňování napětí. Budeme odstraňovat konfrontace, nebudeme hrozit akcemi Rollback a Regime Change a dosáhneme tak uvolněnějšího a přátelštějšího postoje u někdejšího protivníka a především i toho, že i u něj se budou věci uvnitř země měnit pozitivně. To také nastalo – v NDR, v Polsku, v Česku, v Sovětském svazu a tím také i v Rusku a také v dalších státech a národech.

Chceme být národem dobrého sousedství. Toto vyjádření vůle platilo tudíž nejen pro Holanďany a Francouze a Italy atd. Platilo také pro naše východní sousedy. Na základě tohoto základního postoje ohledně zacházení s jinými národy byla zaváděna takzvaná politika uvolňování napětí a dorozumění a smíření, a to prostřednictvím smluv s Moskvou, Varšavou, Prahou atd... .

Strategie „Změny prostřednictvím sbližování“ byla koncipována Brandtem a kruhem jeho spolupracovníků a přátel již počátkem padesátých let a poté v roce 1963 byla v bavorském Tutzingu vyhlášena Egonem Bahrem a Willy Brandtem jako nová strategie v protikladu k Adenaurově politice.

Představa, že zacházíme s ostatními národy jako s ostatními lidmi vlídně a přátelsky, znamenala také změnu hodnot. Toto uvažování, dalo by se říci, bylo zčásti inspirováno Kázáním na hoře. Ani tenkrát to neodpovídalo hodnotovým představám pravice a pravicových konzervativců a političkám a politikům, kteří považovali a považují vojenské intervence za důležitou součást politiky. Tito lidé dnes opět opanovali scénu.

Důležitým nástrojem politiky uvolňování byl pokus vytvářet důvěru mezi národy a mezi vládami. Z naší strany jsme to také vědomě prováděli. Klíčovým slovem byl poněkud krkolomný výraz: „opatření vytvářející důvěru“. Bylo zcela jasné, že v tomto smyslu nebudeme činit opak. Platilo to jako samozřejmé pravidlo tehdy konajících a odpovědných političek a politiků, že nechtěli mít nic společného s vyjádřeními a rozhodnutími, která by zasévala nedůvěru, ničila partnerství a vytvářela nové agrese.

Všechny tyto zkušenosti a poznatky byly zapomenuty a pošlapány. K čemu to vede, jsem pochopil při četbě novin „Frankfurter Allgemeine“ v neděli 18.3.2018. Citovali tam ruského ministra zahraničních věcí Lavrova: „Západní propaganda je bohužel neustále primitivnější a nestoudnější.“

Kdyby sovětský ministr zahraničí ve fázi politiky uvolňování v sedmdesátých letech musel něco takového prohlásit, tak by Schmidt nebo Brandt svolávali svůj poradní kabinet ke krizovému zasedání. Dnes je to odpovědným politikům v Berlíně šuma fuk. To je nebezpečné a především hloupé.

Nebezpečná proměna prostřednictvím konfrontace

Dnes mají rozhodující slovo právě ony síly, které nepovažují za důležité ono „snášet se”, nýbrž „potírat se“, nikoli politiku smiřování, nýbrž politiku síly a konfrontace. Afektovanému chování těchto lidí v politice odpovídá zřejmě také jejich postoj k zacházení s lidmi v osobním okolí: Kdokoli, kdo je jiný, je potenciálním protivníkem, maximálně spojencem v boji. Tento přístup je od malička vštěpován. Nelze se pak divit, že hodnotová změna ve vysoké politice nenaráží na masivní protest.

Určující síly v ruské politice dlouho a trpělivě usilovaly o zachování politiky dorozumění a spolupráce. Ještě dva roky po válce NATO v Jugoslávii, válce, která byla v rozporu s mezinárodním právem a také směřovala proti Rusku, se ruský prezident v roce 2001 v německém Spolkovém sněmu ucházel o spolupráci. Také toto úsilí nebylo na západní straně bráno vážně. V Rusku z toho poté evidentně vyvodili důsledky a přeřadili. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 bylo možné tu změnu pocítit.

Tato změna, negativní změna uvnitř a vyhlášená směrem ven, je pochopitelná. Síly porozumění, například ministr zahraničí Lavrov a prezident Putin, jsou Západem vystavováni výsměchu jejich vnitropolitických protivníků. Přirozeně existují i v Rusku politici a ideologové, kteří nemají valné mínění o úzké spolupráci s USA a jeho blízkými spojenci. Těm hraje Západ na ruku, a pokud takto bude pokračovat, pak bychom se mohli ocitnout na prahu skutečné změny k horšímu. Z hospodářské spolupráce se pod tlakem sankcí a nepřátelských výroků ze strany západní politiky a médií stává nová a zostřená vojenská konfrontace, tedy vyzbrojování a hrozivá gesta. To bylo v Putinově projevu k situaci národa 1. března 2018 již naprosto citelné. A kdyby se měl tento prezident dostat pod vnitropolitický tlak nacionalistických sil Ruska inspirovaných Západem nebo by měl být dokonce vyměněn, pak by mohl být svět již zítra mnohem nebezpečnější. Oboustranné vytváření obrazu nepřítele obsahuje totiž mnoho záludností. A jednou to zkrátka bouchne.

Člověk si musí klást otázku, zda v Berlíně a Londýně, ve Washingtonu a Bruselu vůbec existují nějací političtí vůdci, kteří nad tím uvažují. Zjevně máme co do činění s generací gamblerských charakterů. Vzhledem k tomu, že jsem ještě osobně poznal Willyho Brandta a Helmuta Schmidta a Waltera Scheela a Gustava Heinemanna i Helmuta Kohla a Hanse Dietricha Genschera, mohu poněkud poměřovat, co nám dnes chybí. Chybí nám totiž bezpodmínečná vůle k míru – a strategické uvažování v každém případě.

Existuje jedna profesionálně a částečně soukromě organizovaná lobby, která sází na konflikty a dělá jim reklamu.

Vytváření obrazu nepřítele se provozuje na profesionální úrovni – a to prostřednictvím dobře podmazané lobby a ochotných médií. Výše uvedený citovaný výrok ruského ministra zahraničních věcí má zjevně pozadí, které nemusí být vykládáno pouze zlou vůlí. Západní propaganda je primitivní a nestydatá, ale nejen to, je také prováděna profesionálně a disponuje velkými finančními a organizačními prostředky. To jsme mohli právě teď pozorovat opět při vývoji a provádění kampaně týkající se útoku jedem ve Velké Británii.

Náhled na tento fenomén profesionálně a privátně organizované lobby a klamného veřejného mínění bychom mohli uvést na ulehčení a na omluvu toho, že to dnes mezi odpovědnými političkami a politiky na Západě vypadá tak pochmurně. To je určité vysvětlení, ale uklidňující není. A také to není omluva za chybně vedenou politiku.

Jako protizbraň nám toho moc nezbývá. Zbývá ještě prosba k Vám, milé čtenářky a milí čtenáři NachDenkSeiten, Zabývejte se otázkou války a míru. Hovořte s těmi mladšími mezi námi. Pokuste se získat je pro ten náhled na věc, že duch násilí a konfrontace v osobních vztazích ale i v politické oblasti je zničující. A my proti tomu musíme povstat. Usilujte o to, abychom zůstali národem dobrého sousedství a tam, kde jím již nejsme, a bychom se jím opět stali.

Vybrala a přeložila Jitka Kňourková

Albrecht Müller – původním vzděláním ekonom. V roce 1970 byl vedoucím oddělení pro práci s veřejnosti SPD a odpovědný za vedení voleb do Spokového sněmu za SPD 1972. Od r. 1973 vedoucí oddělení plánování v Úřadu spolkového kancléře Willyho Brandta a Helmuta Schmidta. V letech 1978 – 1994 poslanec Spolkového sněmu.

20 komentářů :

  1. Marná je dehonestace Putina i Lavrova. Jsou nejlepší politici dnešní doby a historici jednou ocení jejích skutky. Nic na tom nezmění plivání na ně od Západu a bohužel i od nás nikdo lepší, tzrpělivější a prozíravější není. Díky nim máme ještě mír.

    OdpovědětVymazat
  2. Odstranění pro Američany nadále neúnosného Willyho Brandta (květen 1974), končí nejenom éru uvolňování (mírové koexistence), ale i epochu keynesianismu - konec bretton-woodského systému (Nixon 1973).
    S nástupem Helmuta Schmidta nastává definitivní obrat SPD k liberalismu a politickému pragmatismu.

    Následuje naftová krize a OPEC, RAF, Brigate Rosse a Gladio, vražda Aldo Mora a vyšumění eurokomunismu.

    A na konci dekády pak: Chomeini, Thatcher, Reagan...

    Zařazení článku je příjemné překvapení.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobré sousedství v ČR? Co je to? Science fiction? Lidi se sobě navzájem stali vlky. Soused sousedovi vyhrožuje udáním různým spolkům, organizacím, a policajtům za všechno možné - příliš kvokají slepice, kokrhá kohout, štěká pes.... špatně rostou jablka... příliš navoněná sousedka ( je mi špatně) z vypraného prádla jí odkapává voda dolů na moje prádlo na balkoně... bla bla bla... tisíce sraček, a pitomostí na sebe navzájem lidi vymýšlí, nimrají se v tom, a dělá jim radost, když mohou druhého ponižovat. Dělají to už i děti ve škole - ten má lepší tablet než tamten... strašné - strašné - strašné! Stačí jen ty pitomé diskuze. Například diskutující serveru novinky dokážou psát strašlivé sračky k tragediím, sebevrahům, nešťastným lidem, kteří si lehli na koleje. Tihle diskuzní sráči ( duševní mrzáci) vědí přesně proč, a s nekonečným potěšením a radostným enthusiasmem se pošklebují postiženým, nešťastným, mrtvým. S tímhle materiálem lze mít dobré sousedské vztahy? Kdy se lidi bojí jít ven na ulici, aby nepotkali nikoho v domě, kdo je pomluví, nebo na ně nějak verbálně zaútočí a vtáhne do konfliktu?Doslova se plíží při zdi - a na pracovištích? Hnus a hrůza.Šikana, pošklebování, zoufalství. Za přeměnu společnosti českých občanů na smečky navzájem na sebe útočících vlků snad USA nemohou - nebo to sem bylo nějak implantováno? Nebo je to odvěká národní vlastnost, jen pseudosvobodou to propuklo jako mor?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 19:14 si s bídou přečetl nadpis - a to už mu stačí jako záminka k vzteklé litanii.
      Proboha, co to sem píše za hovada?!

      Vymazat
    2. Ano - zrovna tak se ptám - co to sem štěká za hovado 20.16? Cos tím sprostým zvratkem chtěl vyjádřit - že jako ona to není pravda od 19.14??? Ona to není pravda? Ona to není pravda? A anonym je hovado, protože ze napsal pravdu, která se potrefenému zhovadilci 20.16 nelíbí? Ty se chováš ke svým sousedům ohleduplně a vstřícně? Nebo - ke je nějaký tvůj názor namísto tý sprostý urážky ty prase jedno nevychovaný?

      Vymazat
    3. Anonymní 3. dubna 2018 19:14

      Kde je v článku řeč o ČR??
      Navíc celý Váš nenávistný výlev charakterizuje nejlépe Vás samotného!

      Vymazat
    4. No právě 0.50 - v článku není řeč o ČR, ale jak můžeme být dobrými sousedy pro kohokoliv, když nejsme dobrými sousedy u nás doma s lidmi na domácí půdě? A co víc-když k sobě navzájem se chováme jako dobytek? Takže my budeme přátelští k Němcům, a k dalším za hranicemi, ale doma to bude pořád stejné? Češi nedokážou být přátelští - a můj "nenávistný výjev???" Je to přesně to, o čem píšu. Napsal jsem po pravdě, jaké jsou vztahy mezi lidmi navzájem, což mne strašně štve, protože za doby mých prarodičů a rodičů se lidi takhle hovadsky k sobě nechovali ( taky -pravda - je proti sobě nerozeštvávala media) napsal jsem to po pravdě -a proč mne ten prasečí exot ve 20.16 nazval hovadem??? Jemu jsem to nepsal - napsal jsem názor, zatímco on nenapsal žádný -jen tenhle sprostý výpad vůči konkretnímu člověku. A přesně to je ono! Chováme se k sobě navzájem jako dobytek. I ty diskuze a právě ty diskuze jsou toho důkazem. Diskutující musí mít universální názory a universální pravdy - jak má názor jiný, je hovado,havlista,extrémista, pornojanda, a další idiotské urážky, které se na něho od nenávistných a střelených dědků od počítačů snesou. Tak - jen nechte na hlavě s tím peskováním, a snažte se vidět věc v celém kontextu. Co charakterizuje vás samotného? Vaše hloupé a nemístné peskování.Na to nemáte právo. A pokud už jde o článek samotný, že jsem psal o sousedských vztazích v ČR - má určitou logiku, neboť článek o sousedských vztazích je. Zatímco na NR, kde je většina diskutujících z novinek, jsou většinou články o voze, a diskuze k nim o koze, protože tyto smečky diskutérů mají mizivé IQ. Články nečtou, ale potřebujou se vybrebtat.Ale to nikomu nevadí. A jaký jste napsal názor k sousedským vztahům vy - kromě toho peskování? NIC! Tak držte klapačku.Děkuji.

      Vymazat
    5. Někdo tady s tou mírou úpadku mezilidských vztahů trochu přehání, ale samotný úpadek nelze přehlédnout. Je to jeden ze zhoubných dopadů politiky liberalismu, na společnost. Je omezována jakákoliv pospolitost lidí, neboť to není v zájmu majitelů peněz a firem.
      Za socialismu, byla naopak tato pospolitost propagována, avšak pouze pod kontrolou KSČ. To se nám také nelíbilo, ale využívali jsme toho ke spokojenějšímu životu. Byly to různé svazarmovské zájmové kroužky, motorismus, radioamatéři, létání, či plachtění, parašutismus, modeláři, atd. Nebo to bylo např. organizování plesů, nebo domluvený společný úklid veřejných prostranství.
      Dnes jsme v situaci, kdy tento zájem o pospolitost musí vycházet z občanů. A abych nebyl napadnut, že to není k článku, tak co třeba založit takový kroužek přátel Ruska? V jehož rámci by třeba mohly být pořádány kursy Ruštiny. Pokud by to byla neziskovka, tak by snad i byla dotována státem, jako dříve ten Svazarm. P.K.

      Vymazat
  4. Obracení se výhradně na západ je projev silné demence. To už hraničí s přímým ohrožení bezpečnosti státu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 19:52 - Jaký má tento Váš výkřik vztah k textu článku??

      Vymazat
  5. Může za to šílená atmosféra ve společnosti.Ty šílenosti sem programově implantují převážně všechny ty neziskovky,prosazováním LGTB,MULTIKULTI,INKLUZE,POPÍRÁNÍ ČEŠSTVÍ,VLASTENECTVÍ,PŘEPISOVÁNÍ HISTORIE,SMAZÁNÍ HRANIC MEZI STÁTY,ZGLAJŠALTOVÁNÍ EVROPY....a další a další zhovadilosti,které mají narušit především tradiční ukotvení lidí k rodině,ke státu a k své zemi a vytvořit "normovaného,uniformního" občana,který tak bude snadno ovladatelný,manipulovatelný a nahraditelný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 20:00 = třetí magor, který se vůbec neobtěžoval čtením textu, pod kterým se předvádí.

      Vymazat
    2. 20:19 Jediný magor,jehož tady vidím, jsi Ty !!

      Vymazat
    3. 20:59 = čtvrtý "příspěvek" k tématu článku.

      Gratuluji Nové republice k inteligentnímu, vzdělanému a duchaplnému publiku!

      Věřím, že i Jitka Kňourková je potěšena takto projeveným zájmem o její práci.

      Vymazat
    4. 20.19
      21.07
      vypadá to,že magorem jsi ty,když si neumíš spojit diskusní příspěvek s článkem.A pogratuluj si.Duchaplný inteligente.

      Vymazat
  6. Ano na západě vládnou pošahanci bezdětní pedofilové a proto to tak vypadá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A jak to vypadá na východě??

      Vymazat
    2. Vědma Sybila, specialistka pro ČR4. dubna 2018 0:48

      22:41 - Východ je OK. BRICS je OK. Jeho státy jako Rusko, Čína, Indie... jsou OK. Nedávno Čína nakopala prdel USA.
      A co západ? USA po zásluze chcípá, až konečně chcípně! Budiž je to pravda!

      Vymazat
  7. Být němcem, tak bych taky nenáviděl Rusko, které mi tak škaredě nakopalo prdel a donutilo drahého Adolfa k sebevraždě.
    A tak mám rád ameriku a "spojence", kteří na úkor vlastních lidí nás tak dobře krmili, aby jsme vypadali co nejvíc kontrastně vůči východu. I když nabídli zničenému východu ten "maršálplán", dokonce za tak malé ústupky jako předání Rusy osvobozené Evropy do rukou USA.

    OdpovědětVymazat
  8. Pravda je, že nejsme na prahu změny k horšímu, jsme dávno za tímto prahem. Snaha ruských politiků o dobré a přátelské vztahy s tzv. Západem je zřejmě hodnocena jako slabost a ještě posiluje konfrontační linii válečných magorů. A my jsme se postavili do stejné řady s nimi. Jestliže pan Muller viní nynější politickou vrchnost v Německu z politiky síly a konfrontace, pak by neměl zapomínat, že to jsou právě Občané jeho země, kteří tyto politiky volili do vrcholných pozic. Němci, stejně jako my, tak máme vládu jakou si zasloužíme. T

    OdpovědětVymazat