Reklama

.

.

neděle 22. dubna 2018

Demokracie na rozcestí a hon na čarodějnice

Richard Siemko
22.4. 2018   Rukojmí
Co má společného hon na čarodějnice a současné aktivity demokratického bloku. Malý exkurs do historie a jeho konfrontace se rčením: nic nového pod sluncem.
Zastánci demokracie se v době informační exploze cítí nejistě a hledají viníky své nejistoty jak už bývá bohužel zvykem všude jinde, než u sebe. Ve středověku zastánci konzervatismu nacházeli viníky své nejistoty i v jiných osobách, které označili za čarodějnice a upálili je. Hlásáš něco, co je v rozporu s dogmaty? Pak musíš být vyslanec ďábla! Že pro to nejsou důkazy? Nevadí. Stejně tě upálíme.

Dnes je sice už neupalujeme, nebo nevězníme, ale ostrakizujeme a bez důkazu obviňujeme ze všeho zla na světě. Tentokrát způsobil informační revoluci rozmach sociálních sítí. Vyrovnat se s touto informační revolucí není snadné a lidé na ni reagují různě. Proto je znovu v módě i hon na čarodějnice. Tentokrát jde o hon na Rusko, jako nejhoršího vnějšího nepřítele a jako vnitřní jsou u nás nejhorším nepřítelem komunisté. Proč tyto dvě množiny? Protože je není třeba spojovat přímo, každý přece ví, že v Rusku byl 70 let komunismus. Že už je v Rusku skoro 30 let demokracie? To nevadí, klidně přece můžeme tvrdit, že tam vládnou bývalí komunisté, nikdo jím přece nemůže věřit, že to je jinak. Jsou zlí a proto jím nemůžeme věřit.

Důkazů netřeba, ďáblovi se přece nedá věřit. Tento princip nejprve převládl v mezinárodním právu, kde se už tradičně nejprve střílí, pak se teprve mluví o vyšetřování. Posléze to použili také ve vztazích mezi pohlavími – k odsouzení muže stačí obvinění. Třeba z toho, co spáchal před dvaceti lety. Nebo se použije multikulturalismus a islamofobie. Hnutí Me Too zatím nedisponuje krásnými a chytrými raketami, ale i tak dokáže napáchat nevratné škody. Jak jinak lze vysvětlit chování některých západních politiků, kteří se zas a znovu uchylují k honu na čarodějnice – především na Rusko. Podle některých lidí je dobře, že Rusko podobnou demencí zatím netrpí.

Poslední události v Sýrii ukázaly, že druhá strana konfliktu, tedy Ruská federace, Čína a jejich spojenci, se zatím chová zdrženlivěji, snad proto, že se více válčí na Twitteru a televizních obrazovkách. Proto se náš svět ještě nepropadl do pekla velké války. Takže mě napadá jedna kacířská myšlenka: nezpůsobila to náhodou skutečnost, že východní elity netrápí digitální demence v takové míře, která postihla jejich západní protějšky?

Hon na čarodějnice může mít mnoho různých podob. Od inkvizičního teroru na zaostalé chudáky křivě nařčené z černé magie, či smilněním s ďáblem, až po promyšlenou kampaň, mající za úkol zdiskreditovat nepohodlnou skupinu lidí. Důvody a ideologie v tomto případě nehrají roli. Hon na čarodějnice se totiž může uspořádat v jakémkoliv režimu s jakoukoliv záminkou. Třeba i v tom, který se prohlašuje a současně je i vnímán, jako ten nejdemokratičtější na světě.

Mccarthismus rozjíždí obrovské fízlování, zastrašování, cenzurování poštovních zásilek a s tím spojený nelegální nátlak na každého, kdo se lišil. Podezřelí z neamerické činnosti jen s potížemi nalézali obhájce, protože advokáti se báli, že pokud budou řádně dělat svou práci, budou sami obviněni z komunistických tendencí. Současně byl vyvinut silný tlak na inteligenci - učitelé, univerzitní profesory, novináře, či spisovatele. Byli například nuceni k ponižujícím přísahám věrnosti režimu jako ve fašistické Itálii. Jeden z největších psychologů našeho století Erikson raději opustil svou univerzitu, než by přísahal, že není tím, čím opravdu nebyl - komunistou. Většina se samozřejmě nátlaku podvolila a mnozí z nich pak publikovali další antikomunistické texty.

Nevím jak vám, ale podobnost dnešních událostí u nás a v bývalých postkomunistických zemích, například v Polsku, Maďarsku není náhodná. Demonstrace v 15 městech najednou, příklon části umělců a především velké části médií, nelze chápat jinak, než že jsou organizované z jednoho centra.

Uvedu dva příklady, které jsou charakteristické a nejvíce známé. Nejdříve hon na Zemana, před jeho první volbou prezidenta a jeho pokračování dodnes. Druhým je Babiš a jeho enormní růst preferencí loni na jaře. Nejdříve byly vypuštěny pomluvy, Kalouskovy dluhopisy, Čapí hnízdo a když to nezabralo, našel se příliš iniciativní tvůrce žaloby kvůli trestnímu stíhaní. Že dodnes není pravomocně odsouzená údajná Babišova spolupráce s STB je jen třešinkou na dortu. Aby to nebylo málo, bylo vítězné ANO s Babišem v čele, vmanipulováno do jediné možnosti pro sestavení vlády s SPD a KSČM. Rozjezd včerejší kampaně proti KSČM a projevu prezidenta Zemana na jejich sjezdu, v konfrontaci s ostatky kardinála Berana jen dokazuje, že tito tvůrci současného honu na čarodějnice se nezastaví před ničím, co slouží jejich záměrům.
Richard Siemko
Co má společného hon na čarodějnice a současné aktivity demokratického bloku. Malý exkurs do historie a jeho konfrontace se rčením: nic nového pod sluncem.

Zastánci demokracie se v době informační exploze cítí nejistě a hledají viníky své nejistoty jak už bývá bohužel zvykem všude jinde, než u sebe. Ve středověku zastánci konzervatismu nacházeli viníky své nejistoty i v jiných osobách, které označili za čarodějnice a upálili je. Hlásáš něco, co je v rozporu s dogmaty? Pak musíš být vyslanec ďábla! Že pro to nejsou důkazy? Nevadí. Stejně tě upálíme.

Dnes je sice už neupalujeme, nebo nevězníme, ale ostrakizujeme a bez důkazu obviňujeme ze všeho zla na světě. Tentokrát způsobil informační revoluci rozmach sociálních sítí. Vyrovnat se s touto informační revolucí není snadné a lidé na ni reagují různě. Proto je znovu v módě i hon na čarodějnice. Tentokrát jde o hon na Rusko, jako nejhoršího vnějšího nepřítele a jako vnitřní jsou u nás nejhorším nepřítelem komunisté. Proč tyto dvě množiny? Protože je není třeba spojovat přímo, každý přece ví, že v Rusku byl 70 let komunismus. Že už je v Rusku skoro 30 let demokracie? To nevadí, klidně přece můžeme tvrdit, že tam vládnou bývalí komunisté, nikdo jím přece nemůže věřit, že to je jinak. Jsou zlí a proto jím nemůžeme věřit.

Důkazů netřeba, ďáblovi se přece nedá věřit. Tento princip nejprve převládl v mezinárodním právu, kde se už tradičně nejprve střílí, pak se teprve mluví o vyšetřování. Posléze to použili také ve vztazích mezi pohlavími – k odsouzení muže stačí obvinění. Třeba z toho, co spáchal před dvaceti lety. Nebo se použije multikulturalismus a islamofobie. Hnutí Me Too zatím nedisponuje krásnými a chytrými raketami, ale i tak dokáže napáchat nevratné škody. Jak jinak lze vysvětlit chování některých západních politiků, kteří se zas a znovu uchylují k honu na čarodějnice – především na Rusko. Podle některých lidí je dobře, že Rusko podobnou demencí zatím netrpí.

Poslední události v Sýrii ukázaly, že druhá strana konfliktu, tedy Ruská federace, Čína a jejich spojenci, se zatím chová zdrženlivěji, snad proto, že se více válčí na Twitteru a televizních obrazovkách. Proto se náš svět ještě nepropadl do pekla velké války. Takže mě napadá jedna kacířská myšlenka: nezpůsobila to náhodou skutečnost, že východní elity netrápí digitální demence v takové míře, která postihla jejich západní protějšky?

Hon na čarodějnice může mít mnoho různých podob. Od inkvizičního teroru na zaostalé chudáky křivě nařčené z černé magie, či smilněním s ďáblem, až po promyšlenou kampaň, mající za úkol zdiskreditovat nepohodlnou skupinu lidí. Důvody a ideologie v tomto případě nehrají roli. Hon na čarodějnice se totiž může uspořádat v jakémkoliv režimu s jakoukoliv záminkou. Třeba i v tom, který se prohlašuje a současně je i vnímán, jako ten nejdemokratičtější na světě.

Mccarthismus rozjíždí obrovské fízlování, zastrašování, cenzurování poštovních zásilek a s tím spojený nelegální nátlak na každého, kdo se lišil. Podezřelí z neamerické činnosti jen s potížemi nalézali obhájce, protože advokáti se báli, že pokud budou řádně dělat svou práci, budou sami obviněni z komunistických tendencí. Současně byl vyvinut silný tlak na inteligenci - učitelé, univerzitní profesory, novináře, či spisovatele. Byli například nuceni k ponižujícím přísahám věrnosti režimu jako ve fašistické Itálii. Jeden z největších psychologů našeho století Erikson raději opustil svou univerzitu, než by přísahal, že není tím, čím opravdu nebyl - komunistou. Většina se samozřejmě nátlaku podvolila a mnozí z nich pak publikovali další antikomunistické texty.

Nevím jak vám, ale podobnost dnešních událostí u nás a v bývalých postkomunistických zemích, například v Polsku, Maďarsku není náhodná. Demonstrace v 15 městech najednou, příklon části umělců a především velké části médií, nelze chápat jinak, než že jsou organizované z jednoho centra.

Uvedu dva příklady, které jsou charakteristické a nejvíce známé. Nejdříve hon na Zemana, před jeho první volbou prezidenta a jeho pokračování dodnes. Druhým je Babiš a jeho enormní růst preferencí loni na jaře. Nejdříve byly vypuštěny pomluvy, Kalouskovy dluhopisy, Čapí hnízdo a když to nezabralo, našel se příliš iniciativní tvůrce žaloby kvůli trestnímu stíhaní. Že dodnes není pravomocně odsouzená údajná Babišova spolupráce s STB je jen třešinkou na dortu. Aby to nebylo málo, bylo vítězné ANO s Babišem v čele, vmanipulováno do jediné možnosti pro sestavení vlády s SPD a KSČM. Rozjezd včerejší kampaně proti KSČM a projevu prezidenta Zemana na jejich sjezdu, v konfrontaci s ostatky kardinála Berana jen dokazuje, že tito tvůrci současného honu na čarodějnice se nezastaví před ničím, co slouží jejich záměrům.

4 komentáře :

  1. Jo pro kapitalisty je socialismus největší strašák a veliké Rusko je lepší než usa tak je nepřítel.

    OdpovědětVymazat
  2. Autor svým výběrem slov a přirovnáními jen potvrzuje, že je načase skoncovat se lživou, nacionalistickou Biblí, která dělá z Boha největšího vraha dějin, která převrací normální lidské cítění ve všech podobách. Jeden z příkladů - Abrahám - "otec" židovské víry. Šel slepě zabít (obětovat vlastního syna, aby "dokázal" zvrhlému bohu Jahwemu, že v něj "věří". Je nazýván "spravedlivým z víry", ačkoliv než by věřil, že ho bůh nějak dostane z nesnází, tak radši poskytl svou manželku jinému muži do harému... atp. atp. Zvrhlých příkladů lze nalézt velké množství. "Egyptský Josef" zotročil faraonovi všechny svobodné lidi - má to být příklad, co udělají někteří židé, když se dostanou do vlády země?
    Prostě "kultura", založená na Bibli je naprosto zcestná - a to je důvod, proč jsme tam, kde jsme. Přestože jsme např. ateisté, jsme touto "kulturou" neustále ovlivňováni. Je načase ji opustit a jít dál! Mimochodem - všichni američtí kandidáti na prezidenta dlouho předem dávají vědět, jak nekonečné přátelství pociťují k sionistickému Izraeli. A velké množství obyvatel USA podléhá nějaké "křesťanské" náboženské sektě.

    OdpovědětVymazat
  3. "Dnes je sice už neupalujeme, nebo nevězníme, ale ostrakizujeme a bez důkazu obviňujeme ze všeho zla na světě"

    Co není, může být. Lidé se tolik nemění, jako se proměňuje efektivita ovládání. A pokud přestává fungovat měkká síla, může se celkem rychle přejít k síle tak tvrdé, jak jen bude potřeba. Své by o tom asi věděli Hussein i Kaddáfí, Manning i Assange, nebo třeba i Roman Smetana. Ať už se zmocněnci síly zaklínají demokracií sebevíc, stále jde o osobní zájmy a zajištění trvání podmínek k jejich dosahování.
    Myslím že režim, v jakém se dnes nacházíme, byl zcela vyčerpán, nemůže už přinést společnosti nic pozitivního, je naskrz prohnilý a bude už jen stále více škodit nám všem. Čím dříve bude odstaven, tím lépe. Jen bych rád věřil, že v poslední křeči nedokáže opět poštvat svá stáda ovcí proti sobě.

    P.S. Článek je uveřejněn dvojitě po sobě, není tudíž tak dlouhý jak se zdá a mohl by být proto čitelný pro každého.

    OdpovědětVymazat
  4. Bodeť by kandidáti na prezidenta USA nedávali najevo přátelství k Izraeli , jinak by přece nebyli zvoleni. Stačí na webu najít stránky who controls America aby bylo každému jasné kdo tam vládne. Kdo vždy ovládá nejen většinu průmyslových odvětví, banky, FED, ministerstvo zahraničí, financí atd.

    OdpovědětVymazat