Reklama

.

.

pátek 25. května 2018

Bezbřehý úpadek mravů

Stanislava Kučerová
25.5.2018  ČeskéNárodníListy
Před 100 lety vznikla Československá republika. Čím více se blíží 28. říjen, tím více se zamýšlíme nad tím, co nám těch 100 let přineslo. Na počátku byly slavné historické okamžiky, naši rodiče a prarodiče prožívali nevyčerpatelnou radost z osvobození vlasti. Cizí nadvláda po 300 letech skončila, ustavení samostatného státu budilo všeobecné nadšení, důvěru v budoucnost, elán, odhodlání pracovat a usilovat o stálý pokrok.


Co se o tom dovídají současné generace?

Společenské klima je poznamenáno nedostatkem obecné vzdělaností a kulturností, zato vzrůstající agresivitou a vulgaritou, nepochopitelnou malicherností a senzacechtivostí, úrovní pavlačových hádek a hospodských rvaček. Kocourkov a Hulvátov, řekl by první prezident. A ještě něco, dodejme, co ještě nepoznal, a co se týká koupě a prodeje lidských bytostí ve velkém. Jak to nazveme?

Každé ráno se na internetu dovídám, které sexy tělíčko zůstalo samo a čeká, kdo je bude zase hýčkat. Mohu sledovat, jak má která hvězda hluboký výstřih a jak má nadupaný dekolt a které celebritě na červeném koberci vnady vyklouzly a které hvězdě bylo vidět kalhotky nad hlubokým rozparkem. Kdo se opaluje nahoře bez a které polohy a které typy jsou nejvíce sexu prospěšné. A na TV se střídavě střílí, mluví sprostě a vedou soudní nebo postelové hrátky.

Vliv médií, až na malé výjimky, prohlubuje systematicky neznalost a šíří nevážnost k našemu kulturnímu dědictví. Podporuje nejpovrchnější komerční amerikanizaci a hollywoodizaci. Morální devastaci. Seznamy filmových a hudebních hvězd a jejich milostných eskapád si můžeme si opakovat dnes a denně.

Neukazuje se krása a síla kulturních dějin. Jaké ideály, jaké hodnoty hledal člověk v minulosti. Licoměrní kritikové pomlouvají a do nekonečna omílají slabosti a špatnosti kulturních velikánů světa, ale především našeho národa.

Jen si to zkuste: Mácha si psal do deníku tajným písmem nestydatosti, Němcová je odložené hraběcí dítě, Havlíček měl v Brixenu parádní dovolenou, Neruda byl citový deviant, Jirásek nekritický pábitel. ..

A co Masaryk? Také už není bojovník za ideje národa, není již osvoboditel vlasti z habsburské nadvlády, není už demokrat a humanista. Byl prý nemorální svůdník a nežil podle toho, co kázal a psal o lásce a manželství. Nebudu opakováním prodlužovat vylévání té pomlouvačné špíny, kterou si někteří jeho nepřátelé vymysleli. Ta špína se týká Masarykova intimního života. Života, s kterým se nechodí na veřejnost. Uvedu proto jen to nejdůležitější.

Tomáš Masaryk se seznámil se svou budoucí manželkou, když dokončil studia a chystal se napsat habilitační práci. Shodou okolností přivedly je oba jejich nestejné studijní zájmy na stejné místo, tady se sblížili a zamilovali při společné četbě odborné literatury. Uzavřeli celoživotní svazek, přesně podle Masarykových představ. Masaryk chtěl, aby žena nebyla mužovou otrokyní, ale rovnocenným druhem na pouti životem. Aby to bylo „manželství duší“. Tak jak to říká Platón: „Kdykoli jdou dvě duše na společné cestě za poznáním, je tehdy jejich společenství nejblaženější a nejúčinnější, spojuje-li je ke krásnému přijímání a dávání veliký daimón Sokratův.“ Manželé Masarykovi chtěli jít a šli v tomto duchu životem spolu. Spolu mysleli, spolu pracovali, spolu usilovali o sebezdokonalení a sebeuplatnění. Manželka Tomáše Masaryka, ač anglicky vychovaná Američanka, nejen se naučila česky, ale snažila se poznat duši manželova národa i prostřednictvím literatury a hudby, přijala jeho národní ideály za své, stala se českou vlastenkou. Podporovala a povzbuzovala manžela v jeho společensko - politickém poslání, dodávala mu síly, i když bylo nejhůř, a on svůj zápas málem vzdal. Masarykův boj v zahraničí trval řadu let a těžce doléhal i na rodinu doma. Štěstí z triumfálního návratu z války v čele nově vzniklého státu zkalila prezidentovi manželčina nemoc a za pár let smrt. Masaryk osaměl. Manželka odpočívala na lánském hřbitůvku, děti se rozběhly do světa. Prezident, když splnil své úřední povinnosti, se pohyboval po svém bytě sám. Sám a opuštěn. Jen se vzpomínkami na bývalé rodinné štěstí. Opuštěnost, ztratíme-li nejbližší bytost, je stav člověka bez pomoci, říká Epiktétos. Je to tíživý stav, občas nesnesitelný. Masaryk jako vdovec a skoro osmdesátník snad dvakrát zahořel citem k ženě, která by mu pomohla opuštěnost přežít. Přežít tajemstvím, magií a kouzlem sblížení dvojice, společným sdílením vnitřního bohatství, inspirací a posilou k životu a tvořivé činností. Ten cit tehdy netrval dlouho, ale dnes se hodí pomlouvačům. Není v něm ani zbla nemorálnosti, ale pomlouvači nemorálnost přesto v zájmu dehonestace prezidenta vymýšlejí a vyrábějí. To je pro ně přece důležitější než přemýšlet o Masarykově historickém odkazu a o nebezpečí, které dnes opět ohrožuje jak demokracii tak humanitu, jak vzdělanost tak kulturu, ba i celou tak těžce v minulosti uhájenou identitu národa.


Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
 


14 komentářů :

  1. Souhlas s článkem naštěstí to dávno nečtu.

    OdpovědětVymazat
  2. JÁ JSEM SI PŘEČETL, MÁM RÁD ROZUM A PRAVDU! Masaryk je sám terčem útoků "taképolitiků", není bez zajímavosti, že daleko hrubších, než kdy si dovolili v dobách "socíku". Jak vidno Masaryk se svým dílem daleko více vadí kapitalistům, než proletářům, snad nejvíce pak hlupákům. Ale to je osud všech velkých duchů a závistivých malých duchů. Neurážel by vás také názor M., že politici musí mít své pány, aby se mohli sami dožadovat svých sluhů? Nebo že demokracie není tam, kde je jakákoliv forma poddanství - které je ale základním pilířem kapitalismu? A docela aktuální: Není terorismus terorizovaných sebeobranou proti tyranii a násilí mocných? A co takhle? Je dovoleno proti despotismu bojovat násilím, když diktatura kapitálu se neleká ani genocidy? Jde o volnou citaci, nemám paměť jako Zeman, ale duch Masaryka je v tom uchován.
    Masarykovi vděčíme za konec doby Temna I, Havlovi pak za začátek doby Temna II.

    OdpovědětVymazat
  3. Omyl, nadvláda neskončila. Nadvláda trvá, ale provádí se jinak.

    OdpovědětVymazat
  4. Vznik Československa byl důsledkem války světových mocností a dlouhodobého úsilí Čechů a Slováků mít svůj NÁRODNÍ STÁT. V tomto národním státě již od počátku vznikal konflikt s maďarskou a německou menšinou.

    Po Hadráku nejdřív zanikl Československý stát, Havel se omluvil sudetským Němcům, přepisují se dějiny, aktiva byly postupně převedeny do cizích rukou, země zadlužena, vtažena do válek za cizí zájmy, proměněna v kolonii a nyní hrozí postupná ztráta národní identityv rozmělnění populace a její doplnění cizí kulturní, historickou a hodnotovou entitou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slováci nějak dlouhodobě usilovali o vlastní stát? A kdo konkrétně? A měli aspoň základní představu o hranicích, měli se o co opřít z minulosti? A počítali s tím, že budou ve svazku s Čechy?

      Vymazat
    2. Áno. V 19.str. sa bojovalo o používanie vlastného slovenského jazyka namiesto maďarčiny a nemčiny: J.Kollár, A. Bernolák, Ľ. Štúr. Začiatkom 20.str. sem pribudol aj vám dobre známy M.Štefánik, známy aj vo svete vedeckom /astronómia/. Poznal sa dobre s T.G.Masarykom a spojila ich myšlienka spoločného štátu po 1.svetovej vojne. Málo sa vie, je že aj slovenský politik Vavro Šrobár,ktorý sa osobne na štúdiách v Prahe poznal s T.G.Masarykom , sa zaslúžil o vznik a hlavne vytýčenie hraníc našej spoločnej republiky/ časti Slovenska/.On najviac spolupracoval s predstaviteľmi veľmoci /1WW/ a čakalo sa na všeobecný súhlas slovenskej politickej scény, kým sa hranice zaznačili. Ako viete, veľké problémy robili Maďari, ktorí nechceli vydať Bratislavu, a tak museli bojovať vaše a povolané francúzske vojská proti Maďarom v roku 1919, pretože Uhorsko nemalo slovenské vojsko. ...Tieto ťažké a zložité udalosti pri vzniku prvej ČSR vyšlo nedávno v knihe Vavro Šrobár -osudové prevraty- 1918 - 1944 -1948 . Nejaké časti sa dajú nájsť na portáli noveslovo.sk.

      Vymazat
  5. Konflikty s Nemci a Madary byly uz za Rakouska.Za Masaryka meli Nemci sve skoly,divadla,noviny.Sve politicke strany.Madari podobne.

    OdpovědětVymazat
  6. A stejně jim to bylo málo. Němci zradili vlast, vyvolali válku a po odsunu se cítí ještě do dnes ukřivděny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda jen částečně, ona se k nim ta "vlast" zrovna moc pěkně nechovala (i když asi pořád lépe, než jinde), neměli důvod ji nějak milovat. Zejména když se na druhé straně objevil "spasitel" - tak jej totiž chápali Němci v Říši a měli pro to hodně důvodů. To ještě nebyl ten tvůrce vyhlazovacích táborů a válečný štváč. Není divu, že se v něm naši Němci také vzhlédli.
      Nemluvě o tom, že jakmile někde je jiná početně významná národní skupina, je to vždycky mazec. Stačí se podívat na Slováky, nakonec jsme rádi, že se trhli. Z tohoto hlediska byl Masarykův počin hodně riskantní čin, zejména když ani on nedokázal prosadit narovnání vztahů s Němci.

      Vymazat
    2. Dvě poznámky. 1.Autorka oprávněně poukazuje na doslova katastrofální úpadek nejen mravů.Zbývá dodat, že tato devastace není náhodná, ale řízená. Představuje ideovou přípravu nového pokusu o konečné řešení české otázky. 2.Češi si právě v kontextu zkušeností se staletým soužitím s Němci nemohou dovolit stejnou chybu a připustit, aby se na našem území opětovně utvořila ohniska napětí v důsledku národnostních nebo náboženských a kulturních odlišností.

      Vymazat
  7. Konečně článek, který popisuje a potvrzuje to co již dlouho v této Zemi a nejen u nás zažíváme. Úpadek mravů, ba přímo devastace vztahu mezi lidmi. Žádná demokracie, nýbrž chaos, mravní bída a neodpovědnost odpovědných. Touha po penězích a majetku a jeho hromadění, sexismus a faleš ve vztazích mezi volenými a voliteli. Prostě oligarchizace tzv. demokracie.

    OdpovědětVymazat
  8. Bohužel, tím, že blázni nejsou naočích a jsou zavřeni v blázincích, ochořela běžná populace.

    OdpovědětVymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. Paní profesorce je už přes devadesát let a podle všeho je dnešnímu světu hodně vzdálená.

    "Každé ráno se na internetu dovídám, které sexy tělíčko zůstalo samo a čeká, kdo je bude zase hýčkat. Mohu sledovat, jak má která hvězda hluboký výstřih a jak má nadupaný dekolt a které celebritě na červeném koberci vnady vyklouzly a které hvězdě bylo vidět kalhotky nad hlubokým rozparkem. Kdo se opaluje nahoře bez a které polohy a které typy jsou nejvíce sexu prospěšné. A na TV se střídavě střílí, mluví sprostě a vedou soudní nebo postelové hrátky."

    Na internetu si každý najde přesně to, co hledá. To, na co paní profesorka nadává, to je JEJÍ obraz, ne obraz společnosti; je to obraz toho, kam svým zájmem dosáhne, jaký svět ji přitahuje a co ji zajímá. Mmch, poučuje nás o Masarykovi v duchu tisíckrát omílaných frází, ale tu knihu o Oldře Sedlmayerové, o niž se ve svém článku otírá, nejspíš vůbec nečetla.. Jinak by totiž věděla, že ta kniha vůbec není nactiuthačná, ale že je laděna právě tak, jak "omluvně" vidí Masarykův vztah právě ona.
    (Naráží totiž evidentně na knihu Petra Zídka, což je člověk, který s historickými faty zachází velmi seriózně.: https://www.lidovky.cz/masarykova-tajna-laska-a-tam-jsme-ulehli-na-posteli-f81-/lide.aspx?c=A170907_134704_lide_sij

    Příznačné ovšem je, kam paní profesorka píše: nejvíce ji otiskují České národní listy,
    pak internetový věstník OV KSČM.Frýdek-Místek.
    (další tituly lze najíz zde https://pravednes.cz/KucerovaStanislava.profil)
    Tedy obskurní internetové platformy, které systematicky pracijí na mravním rozkladu společnosti.
    Bulvár byl vždycky bulvární, a spodina společnosti nikdy dobrým mravem nevynikala.

    Ovšem "za starých dobrých časů" se od něj vysokoškolští profesoři drželi pěkně daleko.

    Jan Vaculík


    OdpovědětVymazat