Reklama

.

.

středa 16. května 2018

Dva póly měnové politiky: totální dolarizace a totální odchod od amerického dolaru

Valentin Katasonov
16.5. 2018   Zvědavec

Od r. 2017 je americký dolar měnou nepřítele
V druhé polovině 20. století, obzvláště poté, co bylo v r. 1976 na Jamajské mezinárodní konferenci zrušeno krytí dolaru zlatem, započal ve světě bouřlivý proces dolarizace měnových vztahů mezi státy a finančními systémy. Produkce amerických Federálních rezerv (FED) zaměnila ostatní měny v devizových rezervách států, mezinárodních platbách a vypořádáních, ve vnitřním oběhu, ve vnitřním rozpočtování, v aktivech a závazcích společností a bank, a dokonce i v peněženkách občanů.

Washington využil všechny možnosti, aby stimuloval dolarizaci v planetárním měřítku. Takováto dolarizace je nazývána neoficiální, avšak proběhla i oficiální dolarizace, kdy vlády jednotlivých zemí podporovaly proces nahrazování své domácí měny americkým dolarem, až do naprostého vymizení vlastní měny. Takovýto proces byl Washingtonem podporován, prostřednictvím kanálů ministerstva zahraničí, tajných služeb, MMF a dalších Washingtonu podřízených mezinárodních institucí.

Avšak první zkušenost s oficiální dolarizací byla zaznamenána již na počátku 20. století. Došlo k tomu v Panamě, která byla v té době pod naprostou kontrolou svého severního souseda (byla tam Američany zahájena výstavba Panamského průplavu, který byl zprovozněn v r. 1920). Od r. 1904 se v domácím oběhu používá americký dolar. Formálně je tam zachována národní měna – balboa, existují v této měně malé mince, avšak sehrávají doplňkovou roli svérázného kulturně-historického artefaktu.

Mimo Panamy přešly na americký dolar i poměrně velké státy, jako Ekvádor (16 mil. obyvatel) a Salvador (6,5 mil. obyvatel). I tam se formálně razí mince s vlastním názvem, ale je to rovněž stejná místní exotika, jako panamský balboa. Nemluvě pak o územích a jurisdikcích pod kuratelou USA (Guam, Severní mariánské ostrovy, Portoriko, Americké panenské ostrovy, Americká Samoa). Dolar je v oběhu také na malých ostrovních státech, třebaže na USA formálně nezávislých: Britské panenské ostrovy, Marshallovy ostrovy, Mikronésie (Federální státy Mikronésie), Východní Timur, Palau, Pitkern, Terks a Kaikos.

Mimochodem, dnes je jako oficiální dolarizace chápán i jakýkoliv případ vytlačení národní měny měnou cizí (ne nutně americkým dolarem). K dnešnímu dni používá jiné měny, než dolar, asi dvacet malých jurisdikcí. Téměř ve všech případech se tam používá buď australský dolar, nebo francouzský frank.

Z nedávných velkých událostí lze označit za dolarizaci i přechod Ekvádoru na americký dolar v r. 2000. Přibližně ve stejnou dobu byl plánován přechod na americký dolar v jedné z největších jihoamerických zemí – Argentině. V lednu 1999 argentinský prezident Carlos Menem vydal příkaz připravit návrh zákona o oficiální dolarizaci země. Byly zahájeny aktivní přípravy tohoto projektu. V červenci 1999 guvernér centrální banky Pedro Pou již dokonce oficiálně sdělil, že centrální banka, spolu s vládou, rozhodla od vzdání se pesa (národní měny) ve prospěch amerického dolaru. Říkalo se, že na přípravu a realizaci projektu bude třeba několik let. Naštěstí pro Argentince projekt realizován nebyl. Je pozoruhodné, že na konci 20. století americký kongres pečlivě zkoumal možnost naprosté oficiální dolarizace v takových státech, jako Brazílie, Indonésie, Mexiko, Salvador, Ekvádor a Venezuela. „Obšťastnit“ dolarem se podařilo, jak již bylo řečeno, jen dvě země – Ekvádor (r. 2000) a Salvador (r. 2001).

Ztráta vlastní měny je pro danou zemi vážná rána pro morálně-psychologický stav obyvatel. Vlastní měna je symbol národní suverenity, a možná ještě vážnější, než hymna, znak a vlajka. Ztráta vlastní měny připravuje stát o emisní příjmy, které tak jdou majitelům „tiskařského lisu“ ve FEDu. Místní vláda nakonec ztrácí možnost řídit ekonomiku země, přichází o páky finančního a úvěrového řízení a přechází pod vnější řízení (dtto zavedení eura – p.p.).

V 21. století ve světe posílily nálady nepřátelské americkému dolaru, a proto žádné větší případy oficiální dolarizace zaznamenány nebyly. Na síle nabývá proces dedolarizace, ale ten probíhá živelně, radikální oslabení pozice amerického dolaru ve světě zatím pozorovatelné není. Na konci r. 2014, podle údajů MMF, činil podíl dolaru na světových devizových rezervách 63,1%. A k 1. lednu 2017, dle údajů MMF, činil tento ukazatel 63,5% (což přibližně odpovídá průměru posledního desetiletí 20. století). Podle údajů SWIFT činil v prosinci 2017 podíl dolaru na vypořádáních probíhajících přes tento systém (jde o světový monopol v oblasti mezinárodních plateb) 41,27%. V r. 2014 činil tento ukazatel 33,5%. A nyní údaje Banky pro mezinárodní vypořádání (BIS) o podílu dolaru na operacích na světovém devizovém trhu: Pokud bude objem veškerých FX operací vzat za 100%, tak v r. 2001 činil podíl dolaru 44,45%; v r. 2016 to bylo 43,80%. Mnozí experti opakují, že rozpad dolarového systému proběhne téměř rychlostí blesku, ale je těžké říct, kde může „udeřit“.

Vlády hledící do budoucnosti dále, než jen na krátkou dobu, se snaží minimalizovat možné následky náhlého krachu dolarového systému a uchylují se k různým prostředkům snižování objemu produkce tiskařského lisu FEDu. A však k úvahám, že může-li být oficiální dolarizace, tak může být i zrcadlová oficiální dedolarizace, ještě téměř nikdo nedospěl. Říkám „téměř“, protože precedentů je málo. Pokusy byly, ale skončily neúspěšně. Nejznámějším je pokus učiněný Muammarem Kaddáfím. Začátkem minulého desetiletí začal aktivně nahrazovat v mezinárodních transakcích dolar eurem (Saddam učinil totéž – p.p.). A dalším krokem v jeho plánech dedolarizace bylo zavedení zlatého denáru. Nicméně 20. října 2011 byl libyjský vůdce bestiálně zavražděn, země se stala nejdříve cílem vnější agrese, a pak ji zachvátila občanská válka.

Někteří experti uvádí jako příklad ekonomiky bez dolaru Severní Koreu. Jistě, tam to americkým dolarem skutečně nesmrdí, ale Severní Koreu nelze uvádět jako příklad úspěšné dedolarizace proto, že tam nikdy nedošlo k dolarizaci. Jestli se dolar používá při zahraničních platbách KLDR nevíme – tato informace není přístupná.

Nicméně v tuto chvíli jsou známy dva příklady oficiálního osvobození se od dolaru.

Jedním z případů je Surinam, malý jihoamerický stát s asi 600,000 obyvateli. Kdysi to byla holandská kolonie, obíhaly tam guldeny a centy. V r. 2004 je nahradil surinamský dolar. Koncem r. 2016 centrální banka a ministerstvo financí Surinamu informovaly o zákazu používání amerického dolaru ve vypořádání mezi domácími firmami. Tento zákaz byl uzákoněn.

Druhý příklad je mnohem závažnější. A tím je Írán. V r. 2012 Washington silně přitvrdil ekonomické sankce vůči této zemi. Teherán se zřekl dolaru či minimálně se uchýlil k velmi složitým schématům účtování v dolaru, aby se vyhnul zablokování operací a dalším nepříjemným důsledkům. Začal se používat íránský riál, měny partnerských zemí, zlato a bartery. Částečné zmírnění sankcí ze strany Washingtonu v letech 2015-2016 nevedlo k žádné významnější obnově pozice amerického dolaru v mezinárodním vypořádání Íránu. Nakonec, koncem února 2018, íránská vláda oficiálně oznámila, že k narušením v mezinárodním vypořádání nedojde, protože podíl dolaru na zahraničních operacích je nevýznamný. Jako alternativa bylo předloženo používání eura, íránského riálu a dalších měn. Ostatně Írán hodlá osvobodit zemi nejen od dolaru. Vláda požaduje, aby se na vnitřním trhu používala jen národní měna – riál. Obíhání riálu spolu s dalšími měnami na vnitřním trhu nevyhnutelně vede ke spekulativním výkyvům kurzu. Íránská centrální banka již zavedla omezení u držby cizích měn na hotovosti. Limit na hlavu představuje ekvivalent asi 10,000 euro. Občané jsou povinni během měsíce veškerou cizoměnovou hotovost nad tento limit buď prodat, nebo vložit na účet.

Vloni (v srpnu) přijal Washington zákon o ekonomických sankcích vůči Rusku, Íránu a KLDR. V tomto americkém zákonu je Rusko uvedeno jako „nepřítel“ Ameriky. Podle tohoto zákona rozšiřují USA proti Rusku ekonomickou válku. Americký dolar je od loňského roku měna nepřítele.

V souvislosti s novou řadou amerických sankcí bylo v parlamentu RF zahájeno projednávání návrhu zákona „O protiopatřeních v reakci na nepřátelské činy USA nebo jiných států“. Rusko není z různých důvodů na úplnou oficiální dedolarizaci zatím připraveno, ale do zmíněného zákona by mohla být začleněna opatření částečné oficiální dedolarizace. Například omezení (nebo úplný zákaz) používání dolaru při vytváření devizových rezerv Ruské federace. Je možné, a nutné, také zakázat i uchovávání měny nepřítele ruskými občany, která by mohla být konvertována do ruského rublu nebo měny jiných států.


Два полюса валютной политики: полная долларизация и полная эмансипация от доллара США vyšel na fondsk.ru.

14 komentářů :

  1. Jak vidno, i ten zelený papírek je pro jejich "vynálezce" důvodem k nátlaku, vydírání a v neposlední řadě ve "jménu demokracie" k otevřeným intervencím v "neposlušných zemích". Jako příklad: Lybie (válka), Írán (sankce).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V súvislosti s daným článkom sa ako pochopiteľný javí pripravovaný kolaps eura... Ak bude priveľa "rebelov" nahradzajucich dolár eurom, tak príde útok na euro a všetci sa pohnú za dolárom...

      Vymazat
  2. ...nešlo by to vysvětlit "jednodušeji"...díky !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Youtube je kreslený film "Americký sen" a je to vysvětleno tak, že jsem to pochopil i já.:))

      Vymazat
  3. Tak to teda ne,kdo zaplatí potom USA dluhy,když se státy trhnou od dolaru,USA udělá všechno proto a jako doposud,rozmluví to odstoupivším bombami.

    OdpovědětVymazat
  4. ...díky 16:29...jsem poučenější jak je to s "hodnotou peněz-dolaru"...ale proč celý svět použivá dolar a NE svoji "hajzlkorunu-euro"....
    díky za vysvětlení !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč myslíte, že likvidují motor EU Německo?

      Vymazat
  5. Podstata kapitalismu je v tom, že jedna skupina lidí, menší, žije na úkor druhé skupiny lidí té větší. Jak toho dosáhnou a jak tento systém udržovat má kapitalismus přehršel způsobů. Jednou z nich je americký dolar, kdy je stanoveno, že každý kdo chce nakoupit roupu nebo plyn, stát nebo jednotlivec, než koupí ropu nebo plyn musí nakoupit dolary a za tato dolary pak může nakoupit ropu nebo plyn. Tedy funguje to obrazně tak: USA tiskne zelené papírky, které si každý musí nakoupit, když chce nakoupit na světových trzích ropu nebo plyn. USA tisknou zelené papírky, které nemají žádnou hodnotu, ale všichni když chtějí plyn a ropu musí je nakoupit protože tak to prosadily USA a ten kdo to naruší je demokraticky vybombardován jak o Libye, USA tisknou bezcenné zelené dolárky a všichni když chtějí koupit ropu nebo plyn je musí koupit. A to je celý systém z kterého žije USA.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni už ty papírky ani netisknou. Požadujete-li např. 10 miliard dolarů na nákup ropy, tak vám je americká banka, s požehnáním FEDu, přepošle na bankovní účet v čísle 10 000 000 000. Máte to půjčeno na rok se čtyřprocentním úrokem. Za rok vrátíte v číslech 10 000 000 000 dolarů do americké banky a čtyři procenta, tj. 400 000 000 dolarů dodáte do USA ve zboží (např. automobily). Amíci téměř nehnou prstem, počítačem přepošlou číslo 10 000 000 000 a za rok je mají vrácené a navíc z něj mají v USA zboží v hodnotě 400 000 000 dolarů. Jó, to se to někomu žije.

      Vymazat
    2. 18:46 Kolego, moc tomu nerozumím. Princip kapitalismu je všeobecně znám, o to nejde. Ale nějak mi do toho nezapadá to o té ropě. Ty tam totiž popíráš sám sebe. Na jedné straně je zelený papírek bezcenný, ale na druhé kdo chce ropu, musí si ho koupit. Což dokazuje, že sakra není bezcenný. Ne?

      Vymazat
    3. Dolar nějakou cenu má. Do ropného obchodu je vnucen, takže neplatíte tržní cenu, ale mnohem dráž. Za poslání peněz dostane bezpracně USA úrok. Vy za peníze "platíte" svou prací, to je něco, za co vám někdo dobrovolně zaplatil, protože jste pro něj přínos. Až nebude povinnost používat dolar, jeho cena klesne a USA dostanou za jednotku míň zboží a vy víc ropy.Pak si budete moci koupit v USA za dolar víc majetku nebo diky hyperinflaci nekoupíte nic.
      Kaddáfí chtěl dolarovou povinnost změnit, vytvořit Africkou unii, které by západ platil za suroviny poctivou cenu. Západ by byl chudší, tak je Kaddáfí studený. A to je vše. Kecy o zavedení demokracie a svržení diktátora hlásá akorát ČT a západní tisk.

      Vymazat
  6. Jo pryč dolarem a eurem a bude na světě lépe.

    OdpovědětVymazat
  7. Nechápu, jak si celý svět nechá likvidovat vlastní měny nějakým hajzlpapírem, který je nazýván dolarem, jen díky vojenské síle Amerického imperia.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 10:34 Nechápete to, protože neznáte historické souvislosti. Ono je to ale naprosto jasné a zřejmé. Na konci II.S.V. vznikl takzvaný "Bretton-woodský" systém světových měn, kde každý vytištěný dolar byl vázán na určitou váhu zlata ze zlatých rezerv amerického státu a v tom samém místě uschovaného zlata signatářů BW-úmluvy. Na tuto hodnotu byly ve stanovených poměrech vázány směnné kurzy dalších světově významných měn (frank, libra, marka). Ono to od konce války docela dobře fungovalo až do konce 60-tých let! Jenže tehdy američani potřebovali vytisknout víc dolarů na svoji válčičku ve Vietnamu, čímž rozjeli inflaci. Ale díky pevným kurzům tím vlastně vnutili inflaci také ostatním měnám! To se státům Západní Evropy nelíbilo a vedlo to až k rozpadu celého systému v roce 72, oficiálně v roce 76. Aby ale dolar zůstal světovou rezervní měnou, museli američani udělat nějaký trik. Ten spočíval v tom, že G. Busch starší objel tehdy významné státy OPEC (především Saúdskou Arábii) a dohodl s nimi, že veškerá jimi vytěžená ropa se bude obchodovat pouze v dolarech. Tím vlastně navázal dolar na nejcennější energetickou surovinu. Takže, když teď koupíte benzín u pumpy, zvýšíte tím nepřímo poptávku po dolaru a upevníte tím jeho "hodnotu". A takhle to funguje dodnes. Proto je také Saudská Arábie nedotknutelná, i kdyby tam žrali děti k snídani.
      Toto je jeden z několika triků, který drží dolar nad vodou a dává všem jakýsi pocit, že ten papír má nějakou hodnotu! Více, lépe a daleko podrobněji o tom píše Janis Varufakis ve své skvělé knize Globální Minotauros. Doporučuji.
      Jirka

      Vymazat