Reklama

.

.

pátek 11. května 2018

Dva příběhy

Patrick Ungermann
11. 5. 2018
V nelehké době, kdy by pro nás, kteří s jistou pravidelností sledujeme televizi a pročítáme deníky, nemělo být těžké představit si možné válečné útrapy, jsem si připomenul dva příběhy, které se odehrály na ukrajinské Volyni za účasti mých předků v čase válečného napětí. Vlastenecké nadšení a neohroženost zůstaly jaksi samozřejmě při tom, o čem se chystám vyprávět. Jako by tvořily pevný rám výmluvného a ne vždy líbivého obrazu lidských nálad a skutků. 



Chci přispět do odvěkých rozprav o vzájemných vztazích mužů a žen hluboce procítěným svědectvím o síle a slabosti. Pokračuje květen, měsíc konce druhé světové války. Těm, kteří ji přežili, musím poděkovat nejen za Československo. Kdyby nepřežili, nenarodil bych se a nikdy bych nebyl kouskem živého Československa.

O mužské prchlivosti, kterou vyléčila láska
Armádní generál Ludvík Svoboda přijel do Lvovské oblasti rozšířit sbor českých dobrovolníků, kteří by pomohli vypudit nepřítele z vlasti od východu. Mezi krajany se šířilo a rostlo jásavé vlastenectví. Všude, kam generál zavítal, docházelo ke shromážděním lidu. Do Prvního československého armádního sboru se hlásili muži i ženy, staří si upisovali roky, mladí si přidávali léta, aby jim byla dána zbraň a výcvik a bylo jim umožněno odpochodovat na Slovensko, kde spolu na život a na smrt zápasili o životní prostor slovenští partyzáni a Němci. V českých vesnicích na ukrajinské Volyni se zpívaly husitské a sokolské písně, které pomáhaly mužům se smíšenými pocity a s těžkým srdcem hospodářů, opouštějících své rodiny, odejít do kasáren ve městě Luck. Tady Sbor zesílil o 12 000 Voyňáků.

Byl pozdní večer, stáda podřimovala v chlévech, svítilo se v předsíních a ze zahrad unikaly vůně dusného sou­mraku květin. V sadech bylo o něco volněji, zatímco obilné lány domalo­vával poslední červánek. Mladík, který před okamžikem vysedával na prahu, vyšel na hliněnou cestu mezi zahrady. Byl by mířil až do polí nebýt toho, že spatřil v sadu svoji vytouženou dívku, jak stojí na krok blízko k jednomu muži. Pak se obě siluety objaly, ba ženský obrys zavzlykal, což bylo v tichu prosyceném hvězdami velice zřetelně slyšet. Mladík dlouho nepostál. Ráznou, nazlobenou chůzí zapadl do domu, kde se do rána svítilo, shánělo se jídlo, šatstvo a peníze. Za kuropění zaklapla za ním a za kamarády vrátka. Muži se šli hlásit k vojsku. Tři z nich si vyzpěvovali, čtvrtý zarytě mlčel do kvákotu žab a do větru v alejích. Cítil se pokořený nevěrnou snoubenkou, kvůli které byl ještě nedávno rozhodnut zůstat a neválčit. Teď neváhal. Stačilo si připomenout objímající se siluety, aby se rozhodl zemřít. Zocelil se výcvikem a brzkými střety s nepřítelem. Všude se hlásil do první linie, všude unikal smrti. Sklidil mnohá vyznamenání za chrabrost a za hrdinství. Všechna je přijal bez účasti, s ledově bledou lící. Válka skončila. Přežil a vracel se domů. Jen domů, ne k sousedům, ne do světničky své bývalé milé. Co mohla dělat? Sebrala své ponížení a šla za ním. Vyháněl ji, křičel a ona klečela u prahu, plakala. Oba se chvíli rmoutili, než se vysvětlilo, o co šlo tehdy večer v zahradách. Dívka se velmi trápila, že i jí zatouží chlapec odejít do války. Žalem ji bolela hlava, slzami pálily oči a její bratr ji objal, aby se vyplakala na lidském rameni. Zamilovaný mladík bratra ve tmě nepoznal, ale hvězda nakonec šťastné, naplněné lásky nedovolila zlomenému srdci zemřít.

O ženské slabosti a o síle odpuštění

Za války ne všechny ženy neochvějně čekaly na své muže. Nejčestnější z těch, které čekat nevydržely, propadly beznaději na základě poplašných zpráv, že ten či onen navrátilec viděl jejich drahé umírat tam a tam. Takové zarmoucené hospodyně se ve snaze uvést do domu mužskou ruku znovu a třeba bez lásky vdávaly. Jiné, prostopášnější, si užily s neodvedenými hospodáři a mimochodem narozené děti přijaly do kruhu svých manželských dětí ve víře, že muž tak jako tak nepřežil.

Po válce se se svobodnými vraceli ženatí. Děti, které si otce téměř nepamatovaly a teď by jim měly padnout do náručí, anebo ženy, které se již rozloučily s nadějí na návrat svých mužů, tiše až zaraženě postávaly u stolů, zatímco otcové rodin vcházeli do dveří. Jeden z nich stál v předsíni dobrých deset minut, děti se jedno po druhém odlepovaly od máminy sukně, aby si sáhly na tatínkovu uniformu a nechaly si pohladit vlásky. A žena jenom klopila zraky, nic neříkala, ani nevstala ze židle. Konečně se chtěl i její nejmladší, sotva dvouletý, synek rozběhnout k tátovi. Matka jej zadržela a schovávala za zády. „Nech ho jít ke mně,“ řekl jí muž, „on za tvou slabost nemůže. Zplodila jsi ho v mém domě, tak mu nebraň patřit do naší rodiny.“

Žijeme v nelehké době a téměř nejsme připraveni čelit namáhavým zítřkům. Mnohdy zaměstnáváme svou ne­nechavou mysl sobectvím, které rozmělňuje síly, a často živíme vypočítavou neochotu klamnými zárukami, že nejsme na zvládnutí své budou­cnosti sami. Trochu zapomínáme, že naše východiska a naděje jsou právě takové, jací jsme my, jejich nositelé.

20 komentářů :

  1. No to je krasny, jako sovetska cervena knihovana !

    Ja mam daleko lepsi pomer k zivotu ! Ja bych NEsel do kasaren ani nemeckych, ani sovetskych !

    Ja bych 3 mesice pred valkou utekl do Argentiny, nebo do Columbie a tam bych chodil za holkama ruznych socialnich vrstev na socialni studie z kterych bych ziskal doktorat a ovlivnoval studenty k radikalnim revolucnim smerum, aby jich casem bylo mene a sli do kasaren.

    A napsi nam nekdy o hladomoru na Ukrajine, aby jsme se mohli hadat a ten nas VEPR cenzor Mugabe, prokazoval nejakou cinnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zaprodaný zbabělče. Tobě vlast, vlastenectví, úcta k dílu předků, úcta k právu, k bližnímu a hrdost na svou vlast nic neříká, že? Jen prachy, užívat si a žádná odpovědnost, před problémy utíkat. Je mi z tebe a tobě podobných na blití!!!

      Vymazat
    2. Honolulu 17:20 - pro tydlety hloupé žvásty jsi redakcí mazán. Chápeš, blbečku?

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    4. Pridam take neco z valky, kdy jsem se na Volyni narodil. Myslim si, ze me narozeni byl nejdulezitejsi akt behem 2. svetove, protoze den nato, jak se Soveti o tom dovedeli, zacali vytlacovat Nemce od Stalingradu. Coz byl rozhodujici obrat ve valce. Skrome: mou zasluhou.

      Ale - i muj tata byl ve Svobodove vojsku. Byl rozumny, nejchytrejsi ze vsech. Utekl z armady, protoze vedel, ze v r. 2018 bude celemu Cesku jasno, ze CSR byla osvobozena malym vojskem USA! Tak proc by byl nasazoval zivot proto, aby se oslavovaly Spojene staty?

      Jinak, delal "pucfleka" Rajcinovi. Ten mu stale sliboval, ze az konci valka, tak ho da popravit (ci jinak ho zlikviduje). Nepodarilo se, tata ale nijak neoslavoval to, ze Rajcin byl obeti PROCESU. A nikdy na Rajcina nenadaval. Byl to krestan, dovedl odpoustet. Podivejte se na Belobradka, sefa krestanu a katolicke Lidove strany. Nenavist ke komunistum jen - Pan Jezis sice rekl: Milujte nepratele sve, ale jedine Belobradkovi dal vyjimku!- z neho cisi. Nenavidi stale, protoze komuniste nedovolili jeho rodicum studovat (otec mel myslim 2 vysoke skoly, matka jedu - samozrejme socialsiticke). To, ze jemu nedovolili studovat dal na VS, v r. 1999, mu jen zvysilo lasku k rezimu, dale na pul knihy o sobe venuje problemum v politice a kritizuje jednu vec za druhou; ne u komunistu, ale u demokratu. Po r. 1990, ale tenhle demokraticky rezim podle nej jako takovy, zadnou chybu nema. Takova je tragedie, kdyz blbec neverici vede krestany a je v politice - podle nej, to nejdulezitejsi, co tenhle narod zplodil. Omlouvam se za dlouhy prispevek.

      Vymazat
  2. Ty mas literalni vlohy autore ! Jednou predcis i TICHY DON. Tam vsichni vzajemen bojovali a jebali si vzajemne zeny, az se nepoznalo, kdo je Rudoarmejec, nebo Belogvardejec. Potomci z techto vztahu jsou v Praze. Hned jsou komuniste a hned zase kapitaliste, ale nikdo z nich nevi, kde jsou nelepsi ananasove dorty na svete a kde tece cafe KONA. (Ty to take nevis doktore !)

    OdpovědětVymazat
  3. Ty jsi nějaký mladý pako. Nechtěl bys? Ale šel bys. Na Volyni se ti o Argentině mohlo tak leda zdát ve vlhkém snu. Ani v dnešní době pokud by to mocní odpískli, tak by ses dostal tak akorát u vás v Práglu na hlaváč. Tam už by tě verbíři zmákli.

    OdpovědětVymazat
  4. Autor napsal to, co cítí z vyprávění svých předků na Volyni, kteří opouštěli v letech 1865-1870 Rakousko - Uhersko a hledali obživu (někteří měli i dost peněz na lodní lístek do Argentiny, či válkou zmítané Severní Ameriky jiní jen vlakem či dokonce pěšky do Bulharska, Rumunska ...). Odjížděli do carské Rusi nejen Češi ale např. hlavně Němci ... atd. Anonymní komentátoři 17:20 nebo 17:36 vůbec nechápou o co jde a že padly stovky tzv. Volyňáku v bitvách na Dukle v roce 1944 atd. při osvobozování Československa pravděpodobně nic neví, a tak jen vrhají svoji velemoudrou špinavou slinu. Stydím se za ně.

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 20,09 ty asi nebudes nekde ve svete.......jses nejaky nemocny asi mlady invalida a vecinou drepis u pocitace....fetujes a o svete se ti jenom zda.....ve tvem chorem mozku.

      Vymazat
    2. Krome toho vy natvrdlici, nebylo rozdilu mezi zlem otrokaru , jako byli Bolsevici a Naciste . TAK TOHLE MUZE NAPSAT JEN BLB na Druhou!

      Vymazat
    3. Kdyby takhle utekly všichni ti co odmítají Zemana bylo by to skvělý.

      Vymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 0:38 Komunisti zabili hodně nevinných a bezbranných lidí. Jen na tebe zapomněli.
      Jinak ale, proč říkáš těm svým, Komunisti.

      Vymazat
    2. Nejvíc lidí zabili kapitalisti , spočteno na 950 milionů lidí ,konečně hitlerovské Německo bylo kapitalistický stát a jen Britanie přiznala 50 milionů zavražděných v koloniích ,atd.!!

      Vymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zeman ti nefandí....!!!!

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
  8. Pane Honolulu, přestáváte být zábavný, už zůstaly jenom trapnost a nadávky. V.J.Horák

    OdpovědětVymazat