Reklama

.

.

pondělí 28. května 2018

Pravdy a lži českých dějin

Stanislava Kučerová
28. 5. 2018
„K násilí, jímž byli a jsou lidé a národy ovládáni hmotně, přistoupila jako poslední vymoženost dvacátého století propaganda, která ovládla lidi a národy duševně. Násilí zbavuje lidi svobody vůle. Propaganda je zbavuje svobodného úsudku. Proti násilí se bojuje rukama a zbraní. Proti nepravdě a neprávu, proti fanatismu a demagogii se bojuje slovem a svědomím. Ve světové při o pravdu a právo asi neplatí přísloví, že moudřejší ustoupí.“ Karel Čapek
Od převratu 1989 nepřestáváme žasnout nad neutuchajícími proudy pohrdavého a nenávistného znevažování našich národních dějin a naší národní kultury, které chrlí většina tisku i televizních kanálů. Hledáme-li zřídla tohoto mediálně šířeného špinění, pomlouvání a tupení naší minulosti, které již patří na veřejnosti k „dobrému tónu“, najdeme objemnou knihu „Úloha Čechů v dějinách“ (Praha 1991,690 s.), kterou pod pseudonymem Podiven (jméno sluhy knížete Václava) vydala trojice autorů, P.Pithart, P.Příhoda a M.Otáhal (ten s některými výhradami). Prý zrcadlo, nastavené českému národu.


Ve skutečnosti pomlouvačný pamflet, do něhož se promítl příkrý, odmítavý vztah těch německých analistů, kronikářů a historiků, kteří perem podporovali, zdůvodňovali a oslavovali expanzivní činy svých vládců. Historické děje se tu podávají bez lidské účasti a porozumění pro zápas napadeného, ale s povýšeným despektem a zlomyslným pošklebováním agresora. A přitom šlo o osudy generací na léta, staletí. Podiven pohrdá Čechy jako otroky, ale nechce jim dovolit, aby se osvobodili. Odsuzuje opovážlivé Přemyslovce, kteří nechtěli být vazaly římských císařů, pranýřuje troufalost husitů, kteří se opovážili „vykloubit z duchovních svazků Evropy“, tupí stavovské rebely, exulanty, tajné nekatolíky, buditele a obrodiče, austroslavismus, panslavismus, čechoslovakismus, Volnou myšlenku, legionáře, Masaryka, Beneše, první republiku…

Nejde tu o historickou pravdu, ale o útok na historické vědomí českého národa. Za cenu zamlžování, bagatelizování, překrucování ba i vysloveně neslušného pomlouvání řadí vybrané historické jevy tak, aby byla potvrzena apriorní ideologická konstrukce (čím se liší od rasistické?), že Češi jsou živel zaostalý, primitivní, málo tvořivý, zatímco Němci jsou „státotvorné plemeno“ a nositelé „vyšší kultury“. Podřadní Češi se marně snaží překonat svou nezralost, přízemnost, odvozenost, malost, plebejství. Neprávem se prý dovoláváme slavné minulosti, velikosti svých předků, kulturního bohatství svého národa. Jsou to samé anomálie, kterými jsme uráželi universalismus a jiné vznešené ideje „svaté říše římské německého národa“, vlídnou monarchii habsburskou i právní cítění Němců v našem pohraničí. Nejvíce jsme se ovšem prohřešili tím, že jsme znovu – zcela nezaslouženě – prý lstí a podvodem získali a potom zas ještě obnovili samostatný stát, proti vůli těch, kteří si osobovali právo nám vládnout.

Podle Podivena se Češi od nejstarších dob pouštěli do pochybných dobrodružství proti ozbrojeným  nositelům vznešené ideje  „svaté říše římské národa německého“ a pokračovali v tom i v rámci c.a k.habsburského mocnářství. Zahazovali se s povrchními kacíři a neprozřetelnými stavovskými odbojníky, pořád si na něco neodpovědně hráli, pořád něco předstírali, vymýšleli si mýty a fikce o vlastní minulosti. Pokoušeli se o obrodu jazyka a kultury, ačkoli na to neměli, jsouce ducha nedostačivého. Jungmann (o té nepoctivosti!) si vypůjčoval slova od jiných Slovanů, Hanka, kterému nestačily staré pověsti v Kosmově kronice, podvrhl  „Rukopisy“ a Smetana, Mánes, Aleš, Myslbek, Zeyer, Fibich aj. (jaká hanba!) nebádali o jejich historické věrohodnosti, ale inspirovali se ve své umělecké tvorbě poetickou krásou básní, které se tu náhle objevily. A Světlá byla nenadaná snaživkyně a Hálek, favorizovaný současníky před Nerudou, se měl stát českým Shakespearem (haha!) a Neruda byl citový deviant, a proto tolik přilnul k národu. Mácha byl dobrý básník, ale to jen dík jakési barokní filiaci své poesie. A Palacký s celou politickou reprezentací šli manifestovat do carské Moskvy (taková ostuda!) a Havlíček byl šovinista,  Masaryk venkoncem povrchní myslitel a posléze podlý (!) politik a všechny ty panslavismy, austroslavismy a čechoslovakismy byly jen provokací vznešených idejí německého hegemonismu, založeného přímo „plemenně“ „státotvorným géniem Germánstva“.Češi nedovedou vládnout (na rozdíl od Maďarů). Nepřestajná nedostačivost české kultury a bažení po nedostižných vzorech se promítlo i do budování Národního divadla. „Národ sobě“? K popukání. Takový národ! A Sokolové byli paramilitantní organizace (!) atd. atp.
     
V antiemancipačním zaujetí vadí autorům všechny projevy českého vlastenectví, nedbání „integrující role křesťanství a katolické církve“ a nerespektování „státotvorného génia německého národa“. A aby nás snad nenapadlo aspoň zčásti se státotvorně integrovat, shromažďují rozsáhlý aparát ideologické munice pro separatistické rozeštvávání nejen Čechů a Slováků, ale i Čechů a Moravanů.

Podle Podivena jsou si  Češi  svými osudy i v nové době sami vinni. Nemuselo se jim spolu se Slováky podařit národní obrození, úspěšné angažmá v 1. světové válce, zřízení společného státu a vcelku zdařilé usilování o prosperitu, demokracii a humanitu. Hitler nemusel žehrat na „versailleského zmetka“, ujímat se svých soukmenovců, kteří si přece ČSR nepřáli, nemuselo být „Mnichova“ ani protektorátu. Ve střední Evropě mohl být klid. Jistě, naši předkové mohli jít dějinami i jinou cestou. Polabské a Pobaltské Slovany již hlava nebolí. Ba ani Lužické Srby pomalu také už ne.

Podle Podivena bychom konečně měli uznat „plemennou schopnost vládnout“, které se nám nedostává. Nezasloužili jsme si stejných práv a svobod. Kajme se v pokoře a podívejme se na sebe očima svých protivníků. Dáme Podivenovi za pravdu a rozloučíme se, parafrázujíce slova básníka „Zmoudření dona Quijota“:  „Ach, teď konečně vidíme své bláznovství a hůře – svou moudrost. Jací jsme to byli blázni: Co jsme si toho navymýšleli! Neexistuje svět, o kterém jsme snili. Je nutno smířit se se skutečností a vidět věci, jak skutečně jsou. Celá naše minulost je jen hloupý a směšný sen. Nyní budeme bdít, ó jak my budeme bdít! Není nic velkého v našich dějinách, že, Podivene? Není nic krásného v naší kultuře, že, Podivene? A láska k vlasti? Nemiluje se přece vůbec, jsme-li rozumní, viď, Podivene? Jsi spokojen ?

Můžeš teď začít tesat epitaf pro náš národ: „Uznal své chyby. Je dobrý. Je moudrý. Je mrtev.“ A všechno to mrzké, co méněcenný národ podnikal pro svou sebezáchovu a rozvoj, nezralý, neschopný a nízký od začátku až do konce, může být zapomenuto. Věnujme vděčnou vzpomínku svaté říši římské německého národa i dobrotivému mocnářství rakousko-uherskému. Jejich bohulibý odkaz znovu ožívá v nových strukturách.

Ale teď bez ironie. Zaráží, že renomovaní autoři nepřistoupili k tématice jinak, v rámci „Česko –německého porozumění“ nově, interkulturně, že se nepokusili paralelizovat nezrušitelné protivy a hledat integrující momenty na vyšší úrovni obecnějších, všelidských kulturních hodnot. Místo toho napsali jen pamflet, hanopis, sbírku pomluv a špinění v duchu nejhrubšího nacionalismu – arci, v tom lze spatřovat jisté novum – na domácí půdě a z českého pera – nepokrytě protičeského zaměření.

Znám reakce čtenářů, kteří nejsou dost imunní proti podobnému druhu „psychologické přípravy“: „To je hrůza, jak se nám lhalo! Už abychom fúzovali s Rakouskem nebo Bavorskem!“ Anebo: „Bylo nám toho obrození zapotřebí? Mohli jsme být dávno Němci a mít pokoj!“

Autorská trojice, politolog, psycholog a historik, dobře vědí, co dělají. Pod záminkou „léčení národní duše“ a „boření mýtů“ předvedli techniku totální destrukce sebedůvěry národa. Předvedli techniku ponižování, napadání a ničení sebeúcty člověka a jeho identity, založené na národní příslušnosti. Pokusili se znevážit, znehodnotit, znectít všechno, co se v našem vědomí váže k národní historii, národní tradici, národní kultuře. Pokusili se připravit nás o naše národní hodnoty a ideály. Bytost, která je zbavena vědomí svých hodnot, není schopna činu. Národ, zbavený sebeúcty, není schopen hájit své zájmy.


Ptáte se, co přivodilo ten nepochopitelný útok na naši historickou paměť, na naši národní   identitu, na smysl  našich dějin, na samu existenci národa? Trojice se jménem Podiven patří k odpůrcům předlistopadového režimu. Tito dříve disidenti, dnes příslušníci vlivných politických a kulturních elit, přijali v letech totalitarismu za svou perfidní zásadu „nepřátelé našich nepřátel jsou našimi přáteli“. Z nepřátelství k domácímu socialismu hledali a nacházeli oporu antisocialistických sil u našich sousedů v zahraničí, bohužel zhusta i protičeského revanšistického zaměření. Jejich tehdejší spolupráce se neomezila jen na /v té době aktuální/ „studenoválečné“ měření sil mezi Západním a Východním blokem. Disidenti převzali vstřícně i „nový“ pohled na naše národní dějiny – z dílny německé imperiálně nacionální historiografie.

           Máme teď u nás dvojí pojetí společných dějin Čechů a Němců. Jsou to dvě vyprávění, která nemohou být odlišnější. Jejich různost je zakotvena již v dávných dobách. Rakušanka Barbara von Coudenhove-Calergi srovnává obě pojetí přehledně a věcně takto:

1. Podle Čechů přišli Němci do země jako kolonizátoři a dobyvatelé, v německém podání přišli jako nositelé a strůjci pokroku a činitelé vývoje.
 2. Doba husitská – pramen demokratických tradic země a počátek evropské reformace
podle Čechů, úděsné a hrůzostrašné barbarství podle Němců.
 3. Baroko – pro Němce doba kulturního rozkvětu, pro Čechy „temno“, do kterého upadli    
  po porážce stavovského povstání, ztrátě suverenity, triumfu habsburské protireformace
  a zničení protestantské elity.
  4. Vznik Československé republiky r.1918 – pro Čechy  spravedlnost, návrat suverenity po dlouhých  třech stech letech  nesvobody, možnost budovat s láskou nezávislý demokratický stát. Pro Němce zneuznání práva na sebeurčení a seberealizaci, až „Mnichov“ přinesl kýženou satisfakci. Vočích Čechů rozbití Československa přičiněním „spoluobčanů“   ve službách Hitlera  -  zrada a zločin.
5.  Protektorát – pro Čechy vyhánění z pohraničí, zatýkání, popravy, ponižování, pokořování, nejhlubší poroba, likvidace inteligence (zavřeny vysoké školy, popraveno 60 universitních profesorů a docentů ). A budoucnost? Po vítězství Říše realizace projektu germanizace, deportace, genocidy. Ve vlastní zemi neměl zůstat ani jediný Čech. Podle Němců se Čechům za války nežilo špatně. Nemuseli rukovat, měli co jíst, nebyli bombardováni.
   6.  Denacifikační odsun Němců z Československa – pro Čechy rozuzlení dávných i nedávných excesů, základ stability evropského poválečného uspořádání. Pro Němce katastrofa a zločin všech zločinů.
Autorka neskrývá podiv nad tím, jak po roce 1989 téma „odsunu“ ožilo. Dříve bylo jak v SRN,  tak v Rakousku (kromě spolků vysídlenců)  „tabu“. Bylo nepohodlné, trapně spojené s nacismem. Věřilo se, že samočinně zmizí: staří odcházejí, mladí se již integrovali v nové domovině. Paradoxně jako by sjednocování Evropy probudilo démony minulosti. Objevila se  „změna paradigmatu“ velikého rozsahu. Mnohým dělá dobře octnout se najednou v roli žalujících, nikoli již žalovaných. Ptají se:  A co bude se „zločiny druhé strany“? O svých vlastních již nechtějí slyšet.
I na nás dolehla „změna paradigmatu“ velikého rozsahu. Mnozí „přepisují“dějiny a  vykládají  je podle německého vzorového schématu. Říká se tomu „demýtizace“ a  ta postihuje všechna významná období naší minulosti. A není to nijak složité, všechno je prostě naopak.

           Tak zrovna v těchto  dnech přinesly „Parlamentní listy“  šokující názory  údajného „historika“ T. Krystlíka. Historiografie zmíněného „experta“ sice postrádá odbornost (jak zdůraznila uznávaná historička prof. Věra Olivová), zato se honosí pozoruhodnými  
přepisovačskými „objevy“. Mezi takové „objevy“ patří i jeho tvrzení, že Češi si svůj stát rozbili sami, tím, jak utlačovali své menšiny. A tak i kdyby nebylo Hitlera, stát by se
jim prý do roka rozpadl.

Jenže toto tvrzení není „objev“ zcela nový. Známe jej i z minulého díla T. Krystlíka.
 Ten před několika lety vydal jako novinář „Mladé fronty dnes“ pozoruhodný spis o dvou dílech „Zamlčené dějiny.“ Sestavil je věrně podle uvedeného protičeského schématu. Patrně z reklamně marketingových důvodů v předmluvě vyhlásil, že je „první“, kdo vybízí Čechy, aby skoncovali s překrucováním dějin, s kterým začal už Palacký a aby odmítli pajány o slavné české minulosti. Sám jim při tom chce být oporou, která dosud chybí, a která je nutná, aby se národ vyrovnal s minulostí, opustil falzifikace dějin a přestal dokazovat, že není méněcenný.

My ovšem víme, že „prvenství“ patří „Podivenovi“, a je neodůvodnitelné a neomluvitelné, že pan Krystlík „Podivena“ nepřipomíná. A jsou si přece tak blízcí! Asi se nezmýlíme, když vyslovíme domněnku, že  jak  autorská trojice „Podiven“ tak unikátní T. Krystlík měli stejné poradce a stejné zdroje informací. Uznávaná historička prof.V.Olivová odmítla pojetí Krystlíkova  spisu právem jako neodborné, které nadto souzní s německou účelovou antidemokratickou historiografickou publicistikou.

Mohli bychom nyní s tímto „demýtizátorem“ skončit, ale nechci čtenáře připravit  alespoň o malou ukázku z jeho  díla, aby mohl ocenit autorův vskutku „objevný“ výklad českých dějin. (Nijak se  v tom ovšem od ostatních „demýtizátorů“ neliší.) Počínaje „Podivenem“ se u nás  tisková i audiovizuální média (až na malé výjimky) předhánějí v horlivém šíření „nového pojetí“, a tak už dávno víme, co nám on také říká, že husitství bylo „běsnění, které vraždilo lidi a ničilo evropská města“, a  že Žižka byl „masový vrah“, a  že pobělohorská poroba je pouhý mýtus, protože „cizí nadvláda tu  nebyla a vliv církve byl kladný a prospěšný“. Není novinkou ani  Krystlíkovo  opakované tvrzení, že „Československo vzniklo r.1918 jako „umělý, neorganický útvar, nedovedlo najít modus vivendi se svými menšinami a vlastní vinou se rozpadlo“. Usměvné fantazie, že protektorát „poskytl Čechům  pracovní uplatnění, perfektně fungující trh, rozvoj porodnosti a rozkvět kultury“ lze hravě korigovat autentickými vzpomínkami na  skutečnost: násilné pracovní nasazení celých ročníků mladých lidí pro potřeby vojenského průmyslu převážně v Německu (ročník 1921, ročník 1924, koncem války šel na zákopy i ročník 1928),  kvapné sňatky a účelová těhotenství na záchranu před nasazením, nedostatkový přídělový lístkový systém pokrývající jen minimální potřeby obživy a ošacení.


 Následkem toho se rozvíjela intenzivní  ilegální výměna   všeho spotřebního zboží mezi městem a venkovem, kvetl „černý trh“ a šmelina nepředstavitelného rozsahu a  spolu s tím se angažovaly  obávané šťáry německé policie, např. na nádražích.  A kultura? Cenzurou okleštěné skromné zbytky, pěstované ponejvíce v skrytu jako projev snahy po sebezáchově národa v smrtelném ohrožení. Pan T.Krystlík ovšem vskutku není ani první ani jediný „demýtizátor“. Nedávno mě jiný nadějný autor vlídně poučil, že výroky „zubožení“ a „bezpráví“ v souvislosti s pobělohorskou dobou patří „na smetiště dějin“. Nebylo prý  bezpráví, nebylo zubožení. Šlo tehdy o „plodnou spolupráci, která dala Čechům vysoký standard, výrazně spoluutvářela jejich identitu a naučila je politické spolupráci na mezinárodní úrovni“. A celé obrození bylo scestné a zavádějící. O tom si mám přečíst novou literaturu, jsou jí plná knihkupectví a knihovny.

            Co na to říci? Je pravda, že se po „Bílé hoře“ mnozí šlechtici získanými konfiskacemi celých panství velmi  obohatili a měli „vysoký životní standard“, jako  třeba Lichtenštejn, Dietrichštejn, Piccolomini, Coloredo a kohorta dalších dobrodruhů ze všech koutů Evropy, které panovník štědře odměnil za podporu proti odbojným stavům. Také církev se velmi obohatila.  Jenomže to nebyli Češi. Počet obyvatel klesl téměř o polovinu. Doma zůstali převážně jen chudí nevolníci, kteří nesměli svou rolnickou práci opustit a víru museli změnit podle nařízení vrchnosti. Počet obyvatel klesl téměř o polovinu. Žádná barokní nádhera nemůže zastřít skutečnost, že došlo k zubožení českého etnika, které málem přestalo existovat a že arogantní triumf habsbursko-katolické protireformace vnímali mnozí /třeba i Komenský/ jako „temno“.

Součástí „demýtizační“ kampaně za diskreditaci Masarykovy první republiky a Benešova poválečného zákonodárství je trvale kritika tzv. „čechoslovakismu“. Masaryk si prý „vymyslel“ československý národ, aby mohl v jednání s presidentem Wilsonem prosadit ustavení nového státu na základě práva národů na sebeurčení. Výmysl? Společní předci ve Velké Moravě.  Občas společní panovníci. Po staletí neomezený pohyb oběma směry přes řeku Moravu. Obyvatele na obou březích, byť administrativně oddělené, spojovalo vědomí příbuznosti, snadného dorozumění při malé jazykové odlišnosti, společné vysokoškolské studium, společná vojenská služba, vzájemní partneři. Od dob reformace po 400 let byla na Slovensku spisovnou řečí čeština (bibličtina). Ján Kollár mluví o českoslovanské větvi slovanské a soudí, že Češi, Moravané a Slováci mohou obstát jen pospolu. Palacký, Šafárik, Jungmann – ani jediný buditel nezapochyboval o jednotě a vzájemnosti. „Svoji k svému, paže k paži, od Šumavy za Pováží…“

Havlíček kritizoval, že třetina národa žije v maďarském područí a přál si spojení. Věřil, že právě ze Slovenska vzejde časem vůdcovství a síla celého kmene českoslovanského. Ani štúrovci, přestože provedli jazykovou odluku, nepopírali jednotu. Při kladení základního kamene Národního divadla v Praze r.1868 vyhlašovali za Slováky J.M.Hurban a J.Novák: „Je to i náš den. Jsme příslušníky národa českoslovanského neb i my k vám náležíme. My vaši jsme, vy naši jste. Neb my všichni jsme Slované – českoslovanského národa“. Je přirozené, že kulturně prožívaná vzájemnost vedla postupně i k požadavku politicky se sjednotit v jednom státě. /Tendenční přetřásání Pittsburské dohody a údajné nedodržení Masarykova slibu  o autonomii je, jak nedávno napsala bratislavská badatelka v oboru státu a práva, Katarína Zavacká, ahistorická dezinterpretace ve službách separatismu./

Ideu  naší státnosti  formuloval dlouholetý spolupracovník prezidenta T.G.Masaryka a náš dlouholetý ministr zahraničních věcí, dr. Edvard Beneš r. 1935, ještě před svým zvolením Masarykovým nástupcem, druhým prezidentem Československé  republiky.
„Proti hrůzám války stavíme lidství a respekt k lidské osobnosti. Proti politickým doktrínám, připouštějícím válku jako přirozený fatální stav společenský  - soustavnou výchovu, ukazující, že takové názory jsou přežitkem minulosti  a barbarství století předcházejících. Proti autoritativním a diktátorským koncepcím státních režimů – jedině správnou koncepci vývojové demokracie. Proti šovinismu – rozumný vřelý patriotismus. Proti mezinárodní anarchii, výlučnosti a egoismu národů a států – světovou organizaci mírovou, Společnost národů, a zásadu solidarity a spolupráce všech národů a států. Proti vyřizování mezinárodních sporů železem – mezinárodní soudnictví. Proti svévolnému rušení smluv a vyvolávání válek – společné zakročení a potrestání viníka  sankcemi a tudíž vybudování kolektivní bezpečnosti, jejímž nástrojem má býti ui naše vlastní dobře vybudovaná a vyspělá armáda i celý náš systém spojeneckých smluv a paktů s našimi přáteli.“ 

V následujících třech letech se dařilo držet jednotu státu a jeho demokratický řád.  Na podzim 1937, kdy Německo zahájilo přímý nástup k zničení  Československa a našlo  podporu  u
anglické politiky appeasementu, dařilo se prezidentu Benešovi v čele obrany republiky odrážet úspěšně jednotlivé fáze tohoto útoku. Zdálo se, že dík spojenectví se zeměmi na západě i na východě Evropy bude agresivita nacistického Německa zadržena. Mnichovskou dohodou čtyř velmocí – Německa, Itálie, Anglie a Francie koncem září 1938 však všechny naděje  na udržení demokracie a míru padly. Československo bylo rozbito a ovládnuto Německem. V roce 1941 byla však protiněmecká fronta obnovena a dík Americe, Anglii a Sovětskému svazu nastal boj o nápravu a svět byl zaplaven  hrůzami druhé světové války.

Tato historie vskutku nesvědčí o pravdivosti názoru pana Krystlíka o vnitřním rozpadu naší první republiky. Československo padlo jako oběť nacistické agrese a rozpínavosti, která existence německé menšiny bezostyšně pro své válečné cíle zneužila na základě vyprovokování jejího separatismu. Za rozbíjení  Československa dostalo dokonce více než milion a půl Němců z našeho pohraničí medaile za zásluhy od A. Hitlera.
Československo padlo. Ale na rozdíl od většiny evropských států si uchovalo svůj politický štít čistý. Nikdy se nezkompromitovalo politickou dohodou s hitlerovským režimem nacistického Německa. (V.Olivová) 
S uspokojením jsme našli ideové spojence v německých historicích Hansu a Evě Hahnových, kteří nejednou odhalili pravý smysl „nových pohledů“ na československé dějiny. „Nové pohledy“ jsou neseny snahou svalit odpovědnost za to, co se dělo v 30.letech z německého nacismu na –  údajný český nacionalismus.

Novodobé české dějiny stojí přirozeně na tom, že vznik samostatného Československa z konflagrace válečných sil r. 1918 byl vyvrcholením snah  celé řady generací, které od dob národního obrození hledaly cestu k svobodnému národnímu vývoji a k obnovení jeho 
 ztracené státnosti. Připomeňme aspoň snahy Havlíčkovy, Palackého, Masarykovy…

Vznik a existence Československé republiky jsou tak spojeny s historickými kořeny národa, že všechno pozitivní, co se na našem území událo, směřuje k nim jako svému cíli a všechno v nich ozřejmuje svůj smysl. Není divu, že i nepřátelské tendence mají stejný směr, ovšem s úmyslem rozbíječským. Přes svou novost a heterogennost i v neklidném meziválečném čase Československá republika si udržela svůj demokratický systém přes všechny i sílící nedemokratické tendence sousedních evropských států. Byl tu Masarykův demokratický program Washingtonské deklarace, byla tu angažovaná práce politických zakladatelů republiky, byly tu s úctou a láskou udržované a šíření kulturně historické tradice, představované Mistrem Janem Husem, Jiřím Poděbradským, Janem Amosem  Komenským, a celou plejádou vědců, umělců, myslitelů, kteři pracovali  nezištně pro blaho národa a nečekali „ni zisk ni slávu“. Bylo to přirozené, protože oni připravovali a pak udržovali  stát novodobé emancipace Čechů a Slováků pro společně vyznávané hodnoty demokracie a svobody, vzdělanosti a kultury. A protože „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“, i proti jejich myšlenkám a dílům, proti jejich poctivému přesvědčení a nezištné práci se i dnes houfují síly nepřátel.
 
Hahnová našla nedávno podobný nepřátelský výklad i v anglosaském zámoří. Recenzovala knihu Američanky (patrně německého původu) Mary Heimannové,  „Československo – stát, který selhal“. Ukázala na ní, že je to jen další varianta protičeské propagandy. Tak hned český národ pokládá Američanka za romantickou obrozeneckou fikci. Není-li českého národa, nejsou ovšem ani Češi. A tak autorka mluví o Dobrovském jako o „maďarském rodáku“, o Palackém jako o „moravském protestantovi“ a o „rakouském Slovanu“ Dvořákovi soudí, že udělal kariéru jen dík českému nacionalismu. Kdyby toho nebylo, byl by prý odsouzen hrát ve své vesnické kapele polky, mazurky, pochody. Ale on se vyšvihl „směsí českých nacionalistických skladeb.“  (Tak tady si ho autorka asi trochu plete s Bedřichem Smetanou, který její pozornosti kupodivu unikl, ačkoliv právě on byl autorem nádherných hudebních básní o lásce k národu a vlasti.)

A Henlein, podle M.Heimannové,   prý chtěl jen demokracii pro své rodáky, kterou jim „utlačovatelská“ ČSR nechtěla poskytnout. Přitom zamlčuje, že jim dala, mimo jiné, i tři ministerstva ve vládě, prvotřídní školství a  kvalitní kulturu. (Jen privilegia, jaká měli za Rakouska, o ta v demokratickém systému přišli.)  Číst podobné výmysly by bylo k smíchu, kdyby to nebylo smutné svědectví o nepřestajných lživých útocích na naše dějiny. Proč? E.Hahnová ukazuje, že od svého vzniku stálo Československo v cestě organizaci přeshraničního hnutí, jehož cílem bylo nastolit místo Československé, Rakouské a Německé republiky jedinou  - Velkoněmeckou říši.   

Proti destrukci historické paměti vystupují odborní historikové, učitelé dějepisu, pamětníci, mluvčí vlasteneckých organizací. Ozývají se na stránkách několika málo tiskovin, které jsou jim otevřeny. Jejich hlas je slabý, jde o tiskoviny velmi nízkého nákladu. Většina tisku se octla v cizích rukou a cizí kapitál nemá zájem udržovat povědomí o českých národních dějinách. Přeje spíše „demýtizátorům“ v cizích službách. Před časem se Bořivoj Čelovský pokusil burcovat národ, který sice získal svobodu slova a tisku, ale ne už prostředky k tomu, aby jí mohl využívat. Vydal brožuru „Konec českého tisku?“ S otazníkem na konci. Brožuru poslal politikům a jiným veřejným činitelům k vyjádření. Většina oslovených byla situací našeho tisku, který je z 80% v cizích rukou, nemile překvapena. Ale zároveň většina usoudila, že v době kapitalismu a volného pohybu kapitálu se nedá nic dělat. Někteří s daným stavem dokonce souhlasili, protože prý monopol kapitalistů je lepší než monopol stranických sekretariátů, ztratíme sice suverenitu, ale polepšíme si ekonomicky. A že to vlastnictví našeho tisku je většinou německé? To přece nevadí. Mladí již nemají potřebu bývalé spoluobčany démonizovat. Čelovský vydal brožuru znovu, rozšířenou o tyto a četné jiné podobné odpovědi našich vůdčích osobností. Titul, opět „Konec českého tisku.“ Tentokrát bez otazníku.

    Když před 20 lety vyšel „Podivenův“ manuál „ Demýtizace“, většina recenzentů reagovala na knihu silně kriticky. Ale oficiální mínění to přičetlo na vrub tradičnímu chápání českých dějin, „jiným“ vztahem k rozpadu Československa a k odsunu Němců po druhé světové válce. V roce 2003 se dostalo knize  dokonce  reprezentačního vydání v nakladatelství Academia, garantovaném Akademií věd ČR. Milan Kundera kdysi napsal, že národy se likvidují tak, že se jim nejdříve vezme paměť. Zničí se jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii…Bez odkazu předků a bez  vlastní sebeúcty přestaneme být národ. Proměníme se v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav.  Dopustíme to?

Ve veřejném prostoru jsme denně svědky tendenčního výkladu událostí. Společenské vrstvy, různé skupiny, strany i jednotlivci stylizují své zprávy o událostech tak, aby sloužily jejich potřebám a zájmům. Je to prastarý způsob, jak uplatnit svůj vliv a oslabit protivníka.  Už sofisté ve starém Řecku věděli, jak se dělá z černého bílé, z většího menší a naopak. Učili tomu za peníze. Pro moderní dobu nezapomenutelně ukázal G.Orwell ve své satirické vizi „1984“, jak se bez přestání přepisují dějiny podle toho, jak se  ustavičně střídají mocnosti  v globální hegemonii, ve světovládě. Nad všemi manipulacemi světa však musí existovat historická pravda, nepřibarvená a nepřikrášlená. Pravda českých dějin je základem naší identity. Lživé podání dějin v imperiálním zájmu mocnějších sousedů ohrožuje samu naši existenci.

Polistopadový převrat přinesl nejen pád despotického režimu, ale i oživení rozmanitých společensky rozkladných sil. Ožili přátelé bývalého mocnářství i skrytí vyznavači nacismu.   Využívají a zneužívají svobody projevu a tisku k šíření svých obskurních názorů a přepisují naše dějiny ze všech sil. Negují všechny historické tradice, kterých si vážíme a které milujeme. Ale zvláště si dávají záležet na tom, aby zpochybnili nutnost a oprávněnost vzniku ČSR, znevážili charakter meziválečné existence naší republiky a dehonestovali nový osvobozenecký boj a nové vítězství v době 2. světové války.  Podle nich byl vznik ČSR vlastně neprozřetelný a hazardní experiment. A tak zvanou první republiku si prý bezdůvodně idealizujeme a vlastně jsme za ni ani nebojovali, když šlo o její existenci. A za protektorátu se nám vůbec nežilo špatně a celý náš odboj byl vlastně směšný.  A neúnavní přepisovači dospěli posléze k tomu, že naše národní uvědomění je fikce, národ je vlastně přežitek a vlastenectví je zdrojem xenofobního nepřátelství.

Vlastenectví, láskyplný pocit domova, pocit silné sounáležitosti a odpovědnosti k vlastnímu národu a jeho zemi, jazyku a kultuře nabývá v procesech integrace v celoevropském a světovém měřítku nového významu. Má smysl bránit svůj národ a svou příslušnost k němu
v době postupující globalizace?

Odpověď je jasná. Bez pocitu národní příslušnosti chybí jedinci společenská a kulturní sebejistota, bez takového pocitu je vykořeněný, sám a sláb, bez opory a záštity. Ani v globalizovaném světě nechceme ztratit svou národní identitu, věrnost tradicím a kulturnímu dědictví, které shromáždili naši předkové na své cestě dějinami. A protože musíme přemáhat mnoho sil opačného směru, je na čase znovu se zajímat o témata, která naši rodiče pokládali za jednou provždy uzavřená. Znovu se otvírají. Nastává čas nových obran národa a mateřského jazyka.

Prof.Albert Pražák, čelný představitel Pražského povstání r.1945, vydal r. 1946 nádhernou kulturně historickou  knihu, „Národ se bránil“. Sleduje v ní sebezáchovné boje našeho národa od dob Velké Moravy až do 2. světové války. Mysleli jsme si, že poválečným osvobozením doba pro sestavování takových „obran“ přestala, že ve svobodném demokratickém světě se již nikomu a před nikým bránit nebudeme muset. Přesvědčujeme se však denně o opaku. Potřeba  bránit se nejen že  nevyhasla,  ale  že  čelit  znevažování našeho národa, jeho minulosti i budoucnosti, je stále  naléhavější. Braňme se. Netrpme lži o českých dějinách, o české kultuře.

Prof. Stanislava Kučerová

Literatura:                                                            
Parlamentní noviny, březen 2017
Albert Pražák: Národ se bránil. Praha 1946.
Coudenhove-Calergi,B.: Kein Stoff fur´s gemeinsame  Schulbuch. Die Presse, 12.Okt 2002
Dyk,V.: Zmoudření dona Quijota. Praha 1957
Hahnová,E.: Úskalí jedné demytologizace. In: Lidové noviny, 23.1.2010
Olivová,V.: Destrukce historické paměti.  In: Národní osvobození, 26.5.1998
Olivová,V.: Jak je možné psát české dějiny. In: Národní osvobození, 17.6.2011
Kálal,K.: Slovensko v české škole. Praha 1918
Pešek,J.: Matka vlast. Praha 1924

53 komentářů :

  1. Kdyz byl havel vyderac a posluha tak sme byli dobry. Vod ty doby jsme enom spatny , moooc spatny..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emilia Müllerová a Daniel Herman obdrželi německou cenu Stavitel mostů za rozvoj česko-bavorské spolupráce.
      Herman byl prvním českým ministrem, který se oficiálně zúčastnil srazu sudetoněmeckého Landsmanschaftu.
      V projevu v němčině vyjádřil politování nad vyhnáním sudetských Němců. Seehofer popsal vystoupení Hermana jako moment slávy v bavorsko-českých vztazích.
      Herman podepsal s bavorským ministrem kultury memorandum o porozumění pro prohloubení kulturní
      výměny mezi oběma zeměmi.
      Zahrnovalo zřízení koordinačního centra pro bavorsko-českou kulturní spolupráci - CeBB

      kokotko

      Vymazat
    2. Mno Dáňa Herman (že by lidovec převtělený za Karl H. Frank?) překonal svůj pupík a v hlubokém předklonu se vetřel per rectum Němcům a hlavně sudeťákům do jejich nitra.

      Vymazat
    3. Vzpomínáte na Havlův první prezidentský projev? Zazněla v něm, věta :"Naše země nevzkvétá!" Tím to po listopadu všechno začalo. Od té doby stovky a tisíce novinářů, politiků, neziskovkářů, historiků, sociologů, umělců a dalších všemožných "moudrých" masírují národ, jak je neschopný si vládnout sám, jak nemáme ponětí o demokracii, jak patříme na západ, jak nám komunisté lhali a překrucovali dějiny a spoustu dalších nesmyslů. Zastavit tento vodopád je prvořadým úkolem nového národního obrození a úkolem každého jednotlivce, spolku a politické strany, kteří usilují o změnu systému v této zemi.

      Vymazat
    4. 21:03 - Projev na který se nezapomíná!

      https://uloz.to/!ftVfdNrL/prazsky-charakter-je-zrejme-dedicny-a-zhoubny-jako-lidska-naivita-i-nase-blbost-je-nekonecna-a-pamet-je-na-ni-kratka-proslov-venovan-ex-havel-fanatikum-dnes-vetsinou-ex-bolsevikum-jpg

      °°°°°

      Vymazat
  2. Doufam ,ze nas tim svinstvem zazenou bliz k Rusku jako jine staty a narody.
    Nejsme v tom sami , nejhorsi teror byl a je vzdy na Jugoslavii , kde zradci chorvati a dalsi mohli zrazovat a masakrovat /700 tisic srbu bestialne vyvrazdenych v konc. tabore/ , kde vypomahali vatikansti knezi/, jsou v tom tradicne vsichni Slovani...Chteji nas znicit a vyhubit . ale vzdycky jsme unikli nejakym zazrakem a to je privadi k vrazednymu silenstvi ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 3:58 V obavách z oslabení loajality studentů urychleně vyrazil cirkus České televize objíždět české univerzity. Operace se jmenuje "Fake news: pravda, lži a polopravdy ve veřejném prostoru".
      Přednášející mediální experti (jedním z nich J. Janda) si posteskli, že ruská propaganda vytváří situaci, se kterou se už musí přeci něco udělat. Mýtická ruská propaganda usiluje o jakési všudypřítomné informační „zabahnění“, s cílem učinit jinak průhledně jasnou situaci co nejvíce nepřehlednou.
      Jaký recept na tuto „šlamastiku“ ČT nabízí? Je to jednoduché: věřit pouze jejich zpravodajství.
      Jinými slovy: žádná pluralita názoru, nýbrž jasně daný rámec uvažování nastavený ideology veřejnoprávní televize.
      Zdravý rozum prý drasticky selhává. Lidé jsou podle nich v podstatě nesvéprávní, neschopní sami si vyhledat informace.
      Musíme prý proto pracovat s dětmi od malička, aby účinně rozlišily, co je pravda a lež.
      Opakuji: to nebyl dokumentární film o roce 1950, ale živá realita jara roku 2018 ...

      Vymazat
    2. 17:37

      Formování havloobčanů!

      Konečným cílem všech těchto nechutných akcí by měl být občan dle havlovského principu: "bezpodmínečná oddanost USA až za hrob". Havlovci jsou daleko extremististější než byli za minulého režimu bilakovci (ti nás alespoň nenutili, abychom šli pomoci SSSR v Afganistanu)!
      Vladislav z Brna

      Vymazat
    3. Ze související literatury se mi podařilo sehnat ještě

      Eva Hahnová: Od Palackého k Benešovi (překlady z německých pramenů, a vývoj názorů na německo-české soužití uvnitř Koruny české) a
      .
      Eva Hahnová: Dlouhé stíny předsudků (předsudky vůči Slovanům a Čechům zvlášť a ůloha předsudků v dějinách)

      Vymazat
    4. Už jenom to, že nás donutili zjistit si, ověřit si a pochopit, že Brežněv, jeho ukrajinští přisluhovači, polští a dederonští pohlaváři, kteří prosadili a NAŘÍDILI invazi do ČSSR v roce 1968 NEBYLI RUSOVÉ, ALE UKRAJINCI, NĚMCI, POLÁCI... a že Rusové byli tehdy oběťmi jako my sami - od počátku 20. let minulého století ovládání NERUSY...

      Vymazat
    5. 8:34

      Konečně v tomto názoru, nejsem téměř sám. Děkuji za Váš příspěvek, tento názor se snažím prosazovat, kde se dá! Jen ta Praha v tom, jaksi stále "úmyslně tápe, Ivani?", kdo byli skuteční páni Kremlu v SSSR!?

      Ramón

      Vymazat
  3. Bohužel, článek jen potvrzuje i moje obavy, že úcta a láska ke svému národu a státu u Čechů opravdu chybí a bude ještě hůř. Vše už je nastaveno k pomalému umírání národa i státu. Ekonomika spolu s vlastnictvím postupně přechází do cizích rukou, spolu s tím i řízení státu, kdy už nyní máme velmi omezenou suverenitu v rámci EU. A je pravda, že už chybí jen poslední hřebíček do rakve v podobě ztráty historické paměti, k čemuž přispívají i tzv. novináři masmédií, kteří fungují jak prodejné děvky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čechům nechybí láska k národu, pouze je jim vnucována nenávist (zabírá hlavně u nezralých). Většina je hrdá (což potvrdili zvolením Zemana), je to tak maximálně 10% okouzlených a placených západem a procento bude klesat pouze na ty, kteří jsou placeni západem, protože falešný růžový obraz USA se vytrácí a stane z nich lokální mocnost. Media vytváří falešný dojem. Němci se snaží být poslušní otroci jako vždycky a tím to poserou jako vždycky (první a druhá světová a teď uprchlíci a končí) viz Pikova Dáma od Puškina, kde je postava Herman představitel typicky německé psychiky (lze tam vidět kam takové německé myšlení vede, vede do katastrofy, a lze tam najít analogii s vývojem historických událostí první karta = 1.sv, druhá karta = 2.sv., třetí karta = uprchlická krize). A dále Francie je před zhroucením, její zdroje závisí na Africe, kterou tuneluje.

      Jistě západ pracuje na našem zotročení a likvidaci, ale sám má na kahánku, protože lidstvo je hraně vojenské (jedna už proběhla, kdy USA chtělo rozpoutat 3.světovou setřelením MH17) i ekologické katastrofy a celý západ je pouze umírající kobyla.

      Vše teď řeší Putin, míním hlavní světové problémy, všichni jezdí za ním. A odpis světového četníka a vytvoření z USA lokální mocnosti řeší Trump. No a Evropa má šanci přejít postupně pod řízení V4. Praha město jež hvězd se bude dotýkat.

      Vymazat
    2. 4:48 - Ještě skromný dotaz k otázce, co s Libeňským mostem.?!Málem kvůli němu před měsícem došlo na pražské radnici k další defenestraci, ale nějaký seriózní návrh řešení problému jsem dosud nezaznamenal...!Poněkud utichly polemiky typu, co bude levnější, zda zbourání a stavba jiného mostu, či sanace stávajícího, která se ovšem bude muset opakovat pravidelně každých 15 let. Tak co se bude vlastně dít.? Moc by mne zajímalo, proč, když již most údajně nelze opravit, z důvodu nevyhovujícího prvorepublikového železobetonu, ale je to architektonicky tak nenahraditelná stavba, někdo dosud nenavrhl zbourání tohoto stávajícího a postavení jeho přesné kopie z vyhovujícího současného železobetonu (věřme)? Dokumentace je k dispozici, takže se ušetří miliony za nový projekt a možná by šly využít i stávající pilíře, či alespoň jejich základy, což je další úspora..!Tohle řešení by přeci mělo vyhovovat oběma táborům na radnici, ale hlavně nám všem Pražanům, ne? Proč by to nešlo?
      Jaroslav, Praha

      Vymazat
    3. Osobně(16:52) bych celé republice sebral peníze a dal je té chudince Praze. Nejméně dalších 80 let! Aspoň by nemuseli tak hezky a poctivě okrádat Moravu a Slezsko.V.J.Horák

      Vymazat
    4. 17.13 Proč lžete? Ty peníze do Prahy nejdou skutečným Pražanům, ale vašim naplaveninám z Moravy, Slovenska a Slezska, které už poctiví Pražane po ukradení našeho českého národního majetku, pozemků, vody, průmyslu atd., sami NEUŽIVÍ...

      Vymazat
    5. Co je to (8:40) za slátaninu, poctivý Pražané po ukradení ČR sami NEUŽIVÍ...?

      Myslíte Havla, Klause, Dlouhého, Kočárníka, Janotu, Ježka, A. Třísku, D. Třísku, Komárka atd..

      Nebo Svatopluka Potáče (bývalého člena ÚV KSČ a bývalého předsedu Státní banky československé a Státní plánovací komise): tato skupina podle některých názorů a soudně nepotvrzených podezření vytunelovala CS Fondy, Agrobanku a Plzeňskou banku a neúspěšně se pokusila i o Českou spořitelnu, to nejsou náplavy, to jsou ti okradení Pražané!V.J.Horák

      Vymazat
  4. petr pithart bývalý člen kšč poté bojovník proti režimu dnes bojovník proti vlastnímu národu.co dodat

    OdpovědětVymazat
  5. No dnes už všichni víme, že podstatná část tzv. chartistů byla a dodnes je pěkná verbež placená západem. Petra C. z Brna považují za blázna ale postupem času se ukazuje,že má pravdu!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petr blazen neni. Citove ho rozhodila smrt jeho mladsiho bratra, meho spoluzaka Zdenka. Uzavrel se a zacal "kazat" o moralnich principech, coz v tehdejsi dobe muselo zakonite vest ke stretu s tehdejsi, ultrakonzervativni vladni moci.

      Vymazat
  6. Mě zaujalo, že za totality, když bolševik mučil, pronásledoval a týral disidenty, tak tři z nich byli schopni napsat dílo o 600 stránkách a ještě je vydat v zahraničí. No, to o tom úpění a příkoří moc nevypovídá. Copak tak objemného a podnětného napsal za poslední dobu, když už není v politice činný? Asi prd, asi ho nic neinspiruje.

    OdpovědětVymazat
  7. Už si urval svůj díl, jako sup z mršiny, a už jen sedí, zažívá, případně dává nevyžádané dobré rady
    o které nikdo nestojí, zejména ne od něho, celoživotního převlékače kabátu, sudeťákofila Pitharta.
    Morave

    OdpovědětVymazat
  8. Pohrdání vlastním národem šíří především všichni ti zamindrákovaní pseudointelektuálové, kteří si neustále hrají na něco, co nejsou. Jsou příliš líní a neschopní na to, aby se byli schopní živit normální poctivou prací, a příliš intelektově nedostateční na to, aby byli přínosem ve vědě či výzkumu. Bohužel se ale pokládají za něco lepšího, fyzickou prací pohrdají a skutečné duševní práce nejsou schopni. Proto se živí planým žvaněním, aby je za to ale někdo byl ochoten platit, musí mu to jejich plané žvanění být nějak ku prospěchu. Toť vše.

    OdpovědětVymazat
  9. A dostali jsme se do situace kdy by měl národ a vlastenci zabrat nebo celá Česká zem půjde do kytek. Za přispění těch co se cítí být němci a jejich poskoků.

    OdpovědětVymazat
  10. Souhlas - ale co s tím, když zločinci ducha volají vymeťte co bylo v českém národě historicky velké ze svých myslí a srdcí, poddejte se nadnárodům či nadlidem, které nosí Západ. Vzdejte se svého slovanského původu a přimkněte se ke svým ortrokářům! To je ten problém, že to přimknutí se k otrokářům dává šanci na korupné a nepřimknutí na bič. A kdo by nedal přednost korupnému před bitím a i bytím? To je ten úhel pohledu, který z nás činí "nižší rasu" s šancí na podrbání za ušima od pána. A na druhé straně tento pohled je právě oním důvodem, proč by bylo vhodné zavčas uvažovat o vystoupení z NATO a bude-li knuta nadále tvrdá, tak též z EU. Tím prvním bychom aspoň ukázali, že jsme mírumilovný národ, netoužící vést kořistnické války z vyprodukované nenávistí otrokáři.

    OdpovědětVymazat
  11. Hezky napsané. Paní profesorka zapoměla na dobu po roce 1948,kdy falšování dějin mělo žně. Paní prof. má asi dobré vzdělání ale špatnou paměť

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 11:29- běž doprdele !!!

      Vymazat
    2. 11:29 Jo komunisti též lhali ale na západní liberální demokraty a jejich sluhy opravdu nemají.

      Vymazat
    3. 11,29
      Nejsme jako oni...
      To nekřičeli po sametu komunisté, ale demokraté.
      Ale mají pravdu. Oni nejsou jako komunisté. Oni už začínají být mnohem horší. Za socíku jsme sice museli držet hubu a krok, ale nemuseli jsme žebrat o práci a ti, kteří se živili rukama jí měli velmi slušně zaplacenou. Určitě nebylo 800 tisíc lidí v exekuci a další desetitisíce bez domova.
      Dnes můžeme sice (zatím) mluvit, ale stejně nás nikdo neposlouchá. Tak že výsledek je nula od nuly.
      A dalo by se dlouze pokračovat.

      Vymazat
    4. 13:57 Asi bychom si měli všichni tuto knihu přečíst...může se stát, že nějaká potrefená v knize najde natolik "závadné a nebezpečné" myšlenky a knihu bude těžké sehnat. Máme sice svobodu slova, ale pan Pithart, Příhoda a Otáhal by nebyli prvními autory, kterým by mohly knihy být při policejní razií odebrány... onoho jistého autora radši jmenovat nebudu...
      J. Lišková

      Vymazat
    5. Jak se lhalo za socíku a jak se lže za kapitalismu - to by bylo také dobré téma. Jsem pamětník a tak skutečně to lhaní tehdy a nyní není jedno a totéž. Tehdy lhaní spočívalo především v mlčení o tom, co bylo nepohodlné. Dnes lhaní spočívá naopak v nejbulvárnějším pomlouvání a drbání, dehonestováni a osočování názorových oponentů a všeho, co se diktatuře kapitálu nehodí do krámu. A že tomu kralují bulvární pisálci z ÚSTRku, není se co divit. Ale co se dá dělat, kapitalismus musí své prachy vytřískat ze všeho - a pravda je neprodejná, zato lež, to se prachy točí, proto máme samý bulvár se samou lží a navíc stokou pavlačových drbů, i když někdy až z Windsoru.

      Vymazat
    6. 11:42 blbečku kolik ti je let? Buď seš starej bolševik a už nechceš vědět, anebo mladej smrkán, kterej ví hovno. Alternativní možnost je, že si senilní debil

      Vymazat
    7. 18.35 Žádnej starej bolševik, ale KATOLÍK, nebo vyvolená který již zapomněl i to, že je obřezaný.

      Vymazat
    8. Samá voda, samá voda. Ani bolševik, ani katolík. Bezvěrec od narození a nikdy jsem nebyl členem žádné partaje, tedy ani KSČ. Daleko důležitější je pro člověka rozum, nezaujatý pohled na Svět a hlavně nevexlování pravdy proto, že je něco líbivější. Jsem hodně starý, zkuste mí nadávat do senilů. Třeba by vám to pomohlo snadněji snášet život ve lži.

      Vymazat
  12. Smutné je , že tomu falšování dějin přihlíží naši politici , bez rozdílu (parchant(KSČM, Okamura) nebo hrdina(ČSSD,ODS, Kalousek s piráty, STAN, KDU, ANO nebude líp) - všechno jedna rodina)Ale co dělat_ Rusové přijet nemohou , aby nám zase zachránili prdel.

    OdpovědětVymazat
  13. Neupínejme se k národovectví, ale k občanství. Tam je jádro pudla - skutečné demokracie.

    Štefan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 11:58

      ?????

      Stejná logika, jako říct - "Neupínejte se ke k Bohu (ke křesťanství), ale k občanství."

      Vymazat
    2. Anonymní28. května 2018 11:58
      EU nám poskytuje občanství a je odhodlána poskytovat toto občanství také milionům Asiatů a Afričanů. To bude ta pravá demokracie, co?
      Podle mého názoru, demokracie může existovat pouze v rámci nějakého společenství, které něco pojí. Něco jako národ, nebo si blízké národy, nebo blízká kultura. P.K.

      Vymazat
    3. Demokracie je vláda všech ve společném teritoriu. Je tedy příslušnost k územnímu celku z logiky věci - z přirozenosti nadřazena etnikům i ideologim. Přesně tak to mají ve Švýcarsku už po staletí!! Kdyby to náhodou někdo nevěděl tak skutečná demokracie není ani náhodou ideologií, ale přirozenou seberegulací celku. Je to přirozený kolektivismus nejvyšší úrovně.

      Štefan

      Vymazat
  14. Já nevím proč tyhle odrodilci netáhnou do otevřeného světa
    když je česká společnost tak pro ně pochybná již od vzniku republiky. Jenom pomlouvají český národ a historii si upravují ke svému obrazu. Nebudou nám tady chybět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč, protože by je nikdo neplatil za špinění naší vlasti. Bohužel volby to vloni nevyřešila, rak mají dále otevřeně pole působnosti a penízky z EU, norských fondů a Serešových zdrojů pořád tečou. Je třeba podporovat vlastenectví u našich dětí a reagovat na jejich pokusy o naší dehonestaci.

      Vymazat
  15. Problémem dnes je že nemá kdo platit odboj proti zdegenerovnym zvrhlym parazitům jako chartu 77.

    OdpovědětVymazat
  16. Historii píší vítězové. Po prohrané studené válce a úpadku vlivu Ruska, začalo další kolo přepisování dějin. Je obtížné se v tom vyznat a takoví výtečníci, jako Podiven, stále posouvají hranice. Proto jsou potřeba hlasy, jako paní profesorka, které uvádějí věci na pravou míru.
    Važme si našich dějin a držme se vlastního národa. Neexistují větší jistoty, ke kterým je možno se upínat. To neznamená se izolovat od ostatních národů. Naopak, mohlo by být výhodné s jinými vytvořit společenství se společnou obranou, ekonomickou a např. zahraniční politikou. Ovšem se zachováním suverenity a národní identity na vlastním území.
    To co ale provádí EU, je rozmixování původních evropských národů s dodaným asijským a africkým etnikem a tak ztráta povědomí o pojmech, jako je národ, nebo vlast.
    K tomu napomáhají politické neziskovky, které vytvářejí paralelní centra moci, čímž oslabují demokratický vliv Evropanů, na další vývoj na svém území. Podílejí se na dezinformování a ztrátě politické orientace občanů. Je třeba zrušit politické neziskovky, na našem území. P.K.

    OdpovědětVymazat
  17. Pěkný článek. Musím jen potvrdit, že při přečtení článku pana T.Krystlíka PL jsem nevěřil vlastním očím. Jeho sdělení o tom kdo rozpoutal I. nebo II. světovou válku, o tom jak se vzorně chovali Němci v pohraničí a že vše si vlastně zavinili Češi sami to je opravdu nehoráznost. Nejhorší však je, že se zvyšuje počet lidí, kteří snad těmto nehoráznostem věří.

    Ještě jeden malý dovětek k tomu kdo tyto lidi platil. Tady je právě jeden z nich, který v letech 1972 až 1974 pravidelně jezdil do Prahy a vozil velké částky peněz. Při příjezdu se vždy řádně přihlásil pasové kontrole a při odjezdu ukázal podepsanou výplatnici. Částky byly ve švýcarských francích a jednalo se o velmi vysoké částky. Mezi vyplácenými byl samozřejmě i pozdější prezident. Velmi dlouho jsem čekal zda se tento člověk dočká nějakého vyznamenání a dočkal jsem se. Dne 28.10.1999 byl vyznamenán Jürgen Braunschweiger
    (20. listopadu 1936)
    za zásluhy v oblasti kultury
    Občan Spolkové republiky Německo s trvalým pobytovým právem ve Švýcarsku. Jako ředitel nakladatelství C. J. Bucher v Lucernu se se souhlasem jeho majitelky, paní Alice Bucherové, postupně ujal Pavla Kohouta, Alexandra Klimenta, Ludvíka Vaculíka, Ivana Klímy, Jiřího Gruši, Jiřího Šotoly, Edy Kriseové a Jaroslava Marka - Vejvody, jejichž díla vydával v němčině. Posléze zajistil i jejich vydání v řadě dalších světových nakladatelství.
    Tak to jenom pro upřesnění seznam, který on vozil byl ovšem o mnoho jmen širší.

    OdpovědětVymazat
  18. Karel Havlíček Borovský, 1851

    Otázka, máme li se státi Němci aneb chceme-li zůstat tím, čím nás Bůh stvořil, totiž Slovany a Čechy, jest již dávno rozhodnuta. Byla zajisté jedna doba jmenovitě od císaře Josefa 1780 až asi do pádu Napoleona, ve které se již umrlčí truhla strojila pro staroslavný národ český, domnělý dědic stál již nedočkavě u skonávajícího a čekal až oči zavře. -

    Avšak jako vojny Napoleonské vůbec otřásly celou Evropou, tak oživnul jimi duch našeho národu; -- mocnářové, bojujíce proti velikému císaři francouzskému, který je chtěl všechny pod své komando připraviti, museli nevyhnutelně povzbuditi ducha mezi svými národy. Na vyšší rozkaz mluvilo a psalo se toho času v novinách o svobodě a samostatnosti národů, o svržení cizího, i u nás v Čechách četlo se tenkrát ve spisech pod rakouskou censurou vydaných (!!) o velikém hrdinovi Žižkovi, ( pro něhož neměli až posud jiného jména než lupič, tak že i sprostý český lid tomu již uvěřil, že tento vznešený obhajce české svobody byl nějaký sprostý vražedník a škůdce, ) i jméno Husa došlo ke cti a všechny slavné a čestné upomínky z české historie vyvolány jsou z hrobu zapomenutí, do kterých je rakouská vláda ve spolku s jezovity od bitvy bělohorské starostlivě byla uložila. -

    Takovými zoufalými prostředky bojovali absolutní mocnářové evropští proti tomu, aby oni sami nepřišli pod absolutní vládu Napoleonovu, a poštěstilo se jim: avšak přirozená věc to byla, že myšlenky od nich ku pomoci svolané neupokojily se pádem Napoleona, nýbrž žily pak ještě dále, zakořenily se a nesly ovoce nemilé těm, kteří je na počátku rozesíti poručili.

    Národové počali skutečně od té doby mysliti na své vysvobození z absolutní vlády, a ještě posud žijeme v čase pracování národů evropských o svou svobodu. Nás Čechy zastala tato doba v dvojnásobné porobě: v narodním ohledu byli jsme poddaní Němců, v politickém ohledu byli jsme pod absolutním císařem. Úkol náš byl tedy dvojnásobně těžký; v národním ohledu museli jsme bránit němčině, v politickém museli jsme hledět, abychom proměnili císaře absolutního v konstitučního.

    Na papíře se nám nyní již obojího dostalo: jsme pod vládou konstituční, listina ústavní prohlášena jest, na svolání sněmů se čeká, národní rovnoprávnost pojistěna jest nám slavnými sliby, na úředních pečetích, v zákonnících stkví se vedle němčiny náš jazyk nyní již co bratr předešlé paní své. V životě samém ale máme až posud absolutní vládu, a němčina všude ještě i v pouze českých krajích jest panující.

    OdpovědětVymazat


  19. Úkol náš tedy jest, abychom obojí jak konstituci tak národnost skutečně do života přivedli, nedajíce se nikterak másti od svých národních a politických protivníků, z nichžto jedni (absolutisté a aristokrati) slibují nám, jestli od svobody upustíme, národnost, - a druzí (Němci) jestli od národnosti upustíme, svobodu.

    My však, jsouce Slované a demokrati, ani od jednoho ani od druhého upustiti nemůžeme, nechceme míti ani národnost bez svobody ani svobodu bez národnosti, což se také skutečně ani od sebe děliti nedá. Neboť demokratická svoboda bez národnosti jest nemožná a lživá, protože veliká většina národa, když jiný - cizi jazyk jest panující, vyloučena jest od podílu svého ve veřejných záležitostech, vyloučena jest ze všeho vzdělání a nevyhnutelně se stane služebnou té menšině, která cizího jazyku mocná jest a tím poručníctví má nad ostatními.

    A naopak zas kdybychom pro národnost zadali svobodu, kdo nám za to stojí, že ta absolutní vláda, do jejíchžto rukou jsme se podali, zejtra nebo pozejtří zase nám i národnost nevezme, aniž se budeme moci brániti, odevzdavše dobrovolně všechnu moc absolutní vládě?

    Proto považujeme všechny řeči a všechny hádky o tom, máme-li se více svobody nebo více národnosti držeti, je-li národnost důležitější nežli svoboda neb naopak svoboda přednější než národnost, všechny takové řeči považujeme za marné a již v prvním základě za chybné.

    Kdož říká : Upusť od národnosti slovanské a dám ti svobodu neb kdo mi zase řekne: upusť od svobody a demokracie a za to bude národnost tvá panující, jest zrovna tak můj nepřítel jako ten, kdo praví: Vezmu ti národnost i svobodu.

    Kde domov můj (druhá sloka)

    Kde domov můj, kde domov můj.
    V kraji znáš-li Bohu milém,

    duše útlé v těle čilém,
    mysl jasnou, vznik a zdar,
    a tu sílu vzdoru zmar?
    To je Čechů slavné plémě,
    mezi Čechy domov můj,
    mezi Čechy domov můj!

    OdpovědětVymazat
  20. Není to v průběhu dějin zavádějící? Po mnoha staletích měli lidé své existenční problémy.A ti co psali a tvořili- nakolik byli sžiti s realitou doby? Co když ti pisálci byli úplně mimo?A co když je to i dnes naprosto stejné?Dokud jsem nedospěl a nepoznal složitost doby, jak to říct- jsem ze sudet- praprarodiče němci, prarodiče komunisti, dokudsi člověk neudělá tu skládačku jak a proč to vše bylo... ale i pak nelze jednoduše zjednodušovat.......

    OdpovědětVymazat
  21. České dějiny - to je Palacký a Denis. Jenže právě tito dva jsou na černé listině lidí a jejich děl, které musí být vymazány z paměti národa. K tomu nám kapitalismus dokonce musel zřídit ústav pro vymytí pravdivé české historii v českých mozcích. Všimněte si jak se ti vykladači ve službách kapitalismu vždy skoro dáví, když překrucují pravdu, když pomlouvají tu Husa, tu Komenského, pak pro změnu Boženu Němcovou a Havlíčka, skoro vždy Beneše a občas si smlasknou i na TGM. Ostatně mistrem v tom je Lžihistorie CZ na ČÉTÉ. A naopak ve srovnání s tím byli soudruzi úplní břídilové.Nyní se v Brně "umělci" scukli na ochranu nové podoby nacismu - pěstování nenávisti k národu, víře, rase a vjeli si do vlasů s odpůrci., kteří tito neonacisté označili za fašisty. Tak přeci Brno - to bude asi první ve světě, kde se hádají nacisté s názorově jinak orientovanými, které označuji za fašisty. Blahopřání letí do jinak "nuda v Brně". Kde je tvůj průmysl, kde je tvá kultura - v husovicích na špagátě?

    OdpovědětVymazat
  22. Tak zrovna TGM alias Redlich (poloviční žid) byl zrádce českého národa a Slovanstva. Jeho zrady jako např. hájení židovského vraha Hilsnera, který spáchal židovskou rituální vraždu Anežky Hrůzové, zradu a vydání Ruska komunismu (když dal rozkaz československým legiím nezasahovat a nařídil jejich stažení z Ruska) na pokyn sionistického Židovstva, atd., netřeba připomínat.

    Doporučuji toto:

    Dr. Jan Příhoda; T. G. Masaryk - studie vyvolencovy krycí legendy
    http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/literatura/Studie_vyvolencovy_kryci_legendy_Masaryk.pdf

    OdpovědětVymazat
  23. Na adrese
    www.search.mlp.cz/cz
    lze stáhnout díla Ernesta Denise v češtině
    a stáhl jsem si i Haškovy Dějiny strany mírného pokroku a četná další díla . Ve veřejných knihovnách nejdou půjčovat (technický stav) a zmínění ,,Češi v dějinách nové doby" mohou kandidovat na vyřazení z fondu - knihy např. vydané roku 1991 si kupuji po pětikoruně, nikdo je nečte (Josefa Slánská, Zpráva o mém muži).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Malostranském náměstí byla roku 2003 odhalena busta Ernestu Denisovi .Přítomni byli mimo jiné pánové Denis (pravnuk) a Petr Pithart.

      Vymazat
  24. Dobrý večer.
    Ráda bych vám trochu zvedla tu pochmurnou náladu. Co kdybyste se podívali a přečetli, když již ne celý web, ale tuto stránku?
    https://vlast.cz/co-jste-o-cesku-a-cesich-nevedeli/
    Pěkné počtení, něco možná vědět budete, ale něco určitě ne.
    Pokud vás vyděsí ta spousta odkazů, přidávám něco fajnového:
    https://www.novinky.cz/domaci/301775-psovodi-celeho-sveta-stekaji-na-sve-psy-povely-v-cestine.html
    Tak dobrou noc.

    OdpovědětVymazat
  25. The truths and lies of Czech history are evident in your article. I would love to read your post.
    run 3

    OdpovědětVymazat